První výstřely přinášejí první bolest. Osudy českých vojáků ve vzpomínkách jejich potomků. Nový dokumentární cyklus České televize ke 100. výročí zahájení první světové války. Režie P. Kotek
00:00:22 FLAŠINET HRAJE PÍSEŇ "KOLÍNE, KOLÍNE"
00:00:41 To jsou opravdu speciality, proto je mám taky speciálně zabalené.
00:00:56 Tohle je pořádný hmoždíř.
00:01:00 Tady ještě něco bude.
00:01:05 Čirou náhodou se dělala demolice a bylo mi to líto vyhodit,
00:01:11 jinak by to přišlo na skládku.
00:01:14 Tak se to zachránilo.
-Od koho to pochází?
00:01:18 Od pana Štěpánka. Ten měl v Chotěboři ateliér.
00:01:25 Jenže se to tam všechno likvidovalo.
00:01:27 Ale bylo mi líto to vyhodit, tak jsem to znárodnil.
00:01:34 A když tady vidíte, jak hrají na kytary a popíjejí víno,
00:01:40 čtou si Národní politiku, zas tak špatně se tam neměli.
00:01:46 Tady jsou vyfocené hroby a jdou tam přečíst jména lidí,
00:01:51 kteří tam padli.
00:02:00 Hřbitovních fotek je tam hodně, i s těmi jmény.
00:02:44 V posledních květnových dnech roku 2014
00:02:48 byly z podzemní krypty Olšanských hřbitovů
00:02:51 za pomoci dobrovolníků Armády ČR dočasně vyjmuty
00:02:56 pozůstatky 3000 českých vojáků,
00:03:00 kteří podlehli následkům bojů 1. světové války.
00:03:05 Čechů v ní bojovalo téměř 1,5 milionu.
00:03:10 Kolik se jich nevrátilo, dnes už nikdo nespočítá.
00:03:21 100 let přesahuje hranici vzpomínek.
00:03:25 Hranici, jíž se poslední prožitek mění v archiválii,
00:03:30 protože už není nikoho, kdo by mohl vyprávět vlastní zkušenost.
00:03:46 Jak vlastně vypadal svět před 100 lety v roce 1914?
00:03:51 V tom roce zemřel doyen české literatury 19. stol. Jakub Arbes
00:03:57 a narodil se Bohumil Hrabal.
00:04:01 Antonín Benjamín Svojsík zakládá nový spolek s názvem Junák ― český skaut.
00:04:07 V rámci největší aviatické soutěže Rakousko-Uherska
00:04:11 přistály v Praze letouny směřující od Vídně
00:04:15 a pokračující po 1000km trase dál do Brna a Budapešti.
00:04:21 Škodovy závody v Plzni se stávají největší zbrojovkou monarchie.
00:04:25 Vynikající zvuk mají především jejich těžká děla a munice.
00:04:33 I česká metropole všestranně rozkvétá.
00:04:36 Roku čtrnáctého je otevřen dnešní Mánesův most,
00:04:40 tehdy Most arcivévody Františka Ferdinanda d'Este.
00:04:44 Na Poříčí vyrůstá úchvatný 7podlažní hotel Imperial.
00:04:49 Na vltavském pobřeží pak kubistická stavba Všeobecného penzijního ústavu.
00:04:56 V té době mlsní Pražané navštěvují oblíbenou Myšákovu cukrárnu,
00:05:01 jejíž portál navrhl mladý nadějný architekt Josef Rosipal.
00:05:06 Především ale projektoval ohromnou budovu Městského sirotčince
00:05:10 na Hradčanech.
00:05:12 Sirotčinců ostatně bude v následujících letech velmi zapotřebí.
00:05:25 Ale vraťme se k architektu Josefu Rosipalovi.
00:05:29 Čistá a přímá secesní stavba na Hradčanech se stala jeho pomníkem,
00:05:34 stejně jako zapomenutý kámen na Olšanských hřbitovech.
00:05:42 Byl to přímo renesanční člověk, člověk mnoha profesí a zájmů,
00:05:51 skvělý malíř.
00:05:54 Dělal krásné návrhy hlavně skla, nábytku, interiérů budov.
00:06:22 Mám tady unikátní památku, a to je zápisník mého dědečka.
00:06:33 Jsou tam různé skici a taky jeho poznámky.
00:06:45 Já, herec, lakýrník, malíř dřev a písma, dohromady rošťák z Nuslí
00:06:53 od kolegů zvaný Kaligraf a Krasokreslič,
00:06:58 velký socialista a rejpal do lidů, někdy se za to až sám stydím.
00:07:06 Takže to jsou jeho slova, kterými se charakterizoval.
00:07:13 Babička byla vyučená švadlena, a když spolu chodili a žili
00:07:21 5 let před svatbou, skutečně si myslím, že ji musel mít moc rád.
00:07:29 Na obrázku je světice, jejímž modelem stála samozřejmě moje babička.
00:07:39 Svatba byla v únoru a můj otec se narodil v dubnu.
00:07:45 Když dědeček narukoval, byly mu 4 roky
00:07:49 a jeho sestře Mileně bylo 7, nebo 8 měsíců.
00:07:54 Ta se narodila v lednu 1914.
00:08:03 Obecně platilo to, co řekl Max Brod.
00:08:06 Kdo nežil před válkou 1914, neví, co je život.
00:08:11 Nepochybně se zdálo,
00:08:13 že po 19. století techniky bude 20. století vědy.
00:08:21 Věda sama se zdála být zárukou, že toto století bude příjemné,
00:08:27 šťastné a úrodné. Jenže mělo být jinak.
00:08:40 Rok 1914. Vypadalo to na z latou éru lidstva.
00:08:45 Snesitelnou lehkost bytí v oněch prvních letech 20. století
00:08:49 těžko připodobnit k čemukoliv, co známe z období pozdějších.
00:08:54 Krásná epocha sladce ovládne celou Evropu.
00:08:58 Vídeň, srdce monarchie, spravované moudrým a osvíceným panovníkem,
00:09:03 žije v lesku dosud nevídaném.
00:09:07 A odlesk noblesy vrstev nejvyšších dopadá i na život prostého člověka,
00:09:12 třeba jednoho z tisíců, mladého krajana pracujícího v metropoli říše.
00:09:20 Inteligentní dělník 25letý přeje si za příčinou pozdějšího sňatku
00:09:24 dopisovati s domácky vychovanou dívkou, dobrou Češkou.
00:09:30 1914, jí bylo 23 a byla ještě svobodná dívka
00:09:35 a žila se svým bratrem, kterému hospodařila v Kroměříži.
00:09:38 Těsně před válkou se babička pomocí inzerátu, na který odpověděla,
00:09:43 a tenkrát bylo seznamování se na inzerát výjimečné,
00:09:47 seznámila s mladým Karlem Ošmerou, který byl truhlářský dělník ve Vídni.
00:09:55 Velectěná! Jak vidíte, odpovídám ihned.
00:09:58 Velice by mne těšilo, kdybyste se přičinila o to,
00:10:01 abychom mohli spolu navázat prozatím aspoň písemně vážnou známost.
00:10:06 Že jsem inzeroval, je příčina hlavně v tom, že nemám žádných známostí,
00:10:10 a pak že ty známosti se zde navazují hlavně v tančírnách v Prátru,
00:10:15 kde bohužel mívají české dívky převahu.
00:10:18 Jsou to lokály namnoze pověsti pochybné.
00:10:23 Zatím je vše zalito sluncem.
00:10:26 Kdo by tušil, že za třpytem parademaršů
00:10:29 bují skryté mocenské zájmy říší? Čeká se jen na příležitost.
00:10:38 Drahá slečno, mám k vám velikou prosbu.
00:10:41 Buďte tak přátelská a pošlete mi vaši podobenku,
00:10:45 třeba tu v národním kroji. Dovolte mi ještě několik otázek.
00:10:50 Chtěla byste mi sdělit, jste-li temperamentu živého nebo vážného?
00:10:54 Jak asi představujete sobě život dvou mladých lidí v manželství,
00:10:58 kteří si rozumějí?
00:11:00 Zavděčil bych se vám, kdybych vám občas posílal pohledy z Vídně?
00:11:05 Podle těch dopisů, jak psal, byl velice hodný a inteligentní.
00:11:10 Zřejmě by to býval byl moc pěkný vztah.
00:11:15 V lesích kolem Konopiště už tou dobou zaznívají ojedinělé výstřely.
00:11:23 Ale to se jen 2 přátelé,
00:11:25 následník rakouského trůnu a německý císař sešli k honitbě.
00:11:31 Drahá, zbožňovaná Fanuško.
00:11:34 Nečekal jsem, že mi tak brzo vyhovíte.
00:11:36 Můžete si pomyslet, s jakými pocity jsem dopis rozřezával.
00:11:40 A pak, že jste hezká jsem se už domýšlel už dávno,
00:11:44 protože tak psát dovede jen dívka zajisté inteligentní a ušlechtilá,
00:11:49 ale že uvidím takovou krasavici, to jsem se přece jen nenadál.
00:11:54 Ptáte se, budete-li se mi líbit. Jaká to otázka!
00:11:57 A ten krásný kroj! Jak vám to krásně sluší.
00:12:01 Ach Fanynko, proč jsi tak vzdálená?
00:12:03 Kdybych tě tak mohl přivinout k sobě a zlíbat. Tvůj Karel.
00:12:07 Myslím, že na něj musela hodně zapůsobit,
00:12:10 protože to rozrušení je patrné i z jeho střídání tykání a vykání.
00:12:14 Určitě by ji jednou hodně rád viděl.
00:12:19 Láska hory přenáší.
00:12:21 Může snad vzdálenost mezi říšskou metropolí a malou Kroměříží
00:12:25 zabránit dvěma zamilovaným lidem, aby si k sobě našli cestu?
00:12:32 Dne 15. srpna pojedu domů, k Brnu.
00:12:34 Bude-li mně možno, přijedu do Kroměříže, dovolíš-li.
00:12:37 Jak se na to těším!
00:12:39 Tyto řádky napsal Karel Ošmera 27. června 1914.
00:12:44 O den později byl spáchán atentát na následníka trůnu
00:12:48 Františka Ferdinanda d'Este.
00:12:52 Sarajevo v té době připomíná podrážděný úl
00:12:56 a následník přijíždí do této Rakouskem okupované oblasti
00:12:59 Bosny a Hercegoviny zjevně natruc Srbům.
00:13:03 Okázale a velmi nevhod.
00:13:06 Už na cestě k radnici vrhnou separatisté na jeho auto bombu,
00:13:10 ta však vybuchne až pod následujícím vozem kolony.
00:13:13 Následník se hněvá.
00:13:15 Pane primátore, přijel jsem na návštěvu a přivítán jsem bombami!
00:13:21 Po ukončení oficialit se rozhodne navštívit raněné členy doprovodu
00:13:24 v nemocnici. Tam však už nikdy nedojede.
00:13:33 Sarajevo byla náhoda v tom, že bylo.
00:13:38 Protože koneckonců následník byl varován, že by tam neměl jezdit,
00:13:44 ale následník se tvářil statečně a nakonec se rozhodl jet.
00:13:51 Nikdo by však nečekal, že Sarajevo bude signálem k tomu,
00:13:56 co přijde. K tomu zemětřesení válečné podoby.
00:14:04 Ostatně Gavrilo Princip se nikdy nedal přesvědčit,
00:14:07 že jeho výstřely v Sarajevu způsobily světovou válku.
00:14:15 Drahá Fanynko, jak jste se měla na svátky?
00:14:19 Zde to bylo fádní.
00:14:21 Celá Vídeň ve smutku, samá čerň, koncerty a divadla zakázány.
00:14:26 Nejvíce mě mrzí, že vojenské koncerty jsou zakázány na 6 neděl,
00:14:32 na ty jsem nejraději chodil.
00:14:35 Jak se vám líbil můj nářek na ten cikánský život v posledním dopise?
00:14:40 Jak té vaší huse závidím!
00:14:43 Přál bych si být na jejím místě a nechat se krmit.
00:14:47 Ale mě byste snad po vykrmení nezabila, či taky?
00:14:59 VÝSTŘEL
00:15:03 Nešťastný Karel Ošmera nemohl tušit,
00:15:05 že 15. srpna 1914 bude všechno už úplně jinak.
00:15:09 26. července vydává císař vyhlášku Mým národům,
00:15:13 o 2 dny později vstupují rakousko- uherské jednotky do Srbska.
00:15:16 Do války se zapojuje Německo, Francie, Rusko.
00:15:20 Svět se ocitá uprostřed děsivého válečného konfliktu.
00:15:28 Karel už se na cestu k vytoužené Fanušce do Kroměříže nikdy nevydal.
00:15:34 Jak vysvítá z jeho dopisů, byl odveden hned v 1. dnech.
00:15:40 Drahá Fanuško, sděluji vám, že jsem již v modrých.
00:15:44 1 oddíl našeho regimentu už v neděli odjel a nás zde asi dlouho nenechají,
00:15:49 poněvadž jsme už úplně vyzbrojeni.
00:15:52 Nevím ještě, pojedeme-li na hranice ruské nebo srbské.
00:15:56 Fanuško moje, ani nevíš, jak je mi smutno, vzpomenu-li,
00:16:00 jak jsem se těšil na 15. srpna.
00:16:03 Kdo by se nadál, že tento den takto prožiju?
00:16:07 Nejsem zženštilým, ale vidím-li zde každodenně ty slzy, to loučení
00:16:13 a vzpomínám-li při tom na tebe, div mi to srdce neutrhne.
00:16:20 Já si myslím, že přetrvávala naděje, že válka bude krátká.
00:16:25 To jim bylo přislíbeno. Nejen jim, ale všem armádám všude.
00:16:31 ZPĚV
00:16:32 Přišlo psaní zeměpána časně rána toho,
00:16:35 abych se vším rozloučil se,
00:16:37 že dostanu šedý kabát, kvér i bajonet,
00:16:44 abych svému zeměpánu dobyl celý svět.
00:16:50 A tady začínají příběhy mužů,
00:16:52 kteří narukovali do války krátce po jejím vypuknutí.
00:16:57 Josefa Pitrona, selského synka z Opatovic, postihla krutá série.
00:17:02 Na jaře mu zemřela matka, otec pak v době mobilizace.
00:17:06 Čerstvý sirotek ho nestihl ani pochovat.
00:17:11 Matka naše nezapomenutelná usnula snem věčným 7. dubna 1914.
00:17:18 Otec, ubožák, dlouho nepřežil.
00:17:22 Zemřel po krátké nemoci dne 31. července na prsní neduh,
00:17:29 který ho už mnoho roků trápil.
00:17:32 Den mobilizační 31. července. Krátké moje štěstí.
00:17:40 Loučil jsem se s otcem zesnulým, navštívil hrob matčin,
00:17:45 krátce bolestně rozloučil se s bratry Antonínem, Františkem, sestrou Annou,
00:17:51 Frantinou a nevěstou svojí, Josefou Hlavínkovou.
00:17:56 Ohlédl jsem se několikrát.
00:17:58 Sbohem, ty moje rodná chato nejmilejší, zda uvidím tě zas?
00:18:04 Sbohem, vy drazí moji přátelé, milenko moje milená,
00:18:08 kdy uvidím a poceluji vás?
00:18:13 To, že se měl ženit, víme.
00:18:17 Máme svatební smlouvu, která byla sepsána 29. července,
00:18:21 takže 2 dny před mobilizací.
00:18:24 Jeho nevěsta měla být Josefa Hlavínková.
00:18:29 Ale ta na něj nepočkala.
00:18:35 Panenko rozmilá, vždy si připomeň,
00:18:40 co jsem ti slíbil, co tys mně slíbila,
00:18:45 že jsem jenom tvůj a tys má jediná.
00:18:51 Antonín Havel Kopřiva, řídící učitel z Líšťan
00:18:54 byl odveden nejen od školních žáčků, ale i od své ženy a malých dětí.
00:19:00 Následujícími krušnými lety ho doprovázel
00:19:04 vlastnoručně psaný frontový deník,
00:19:06 v němž suše a přesně popisuje své zážitky.
00:19:11 Jen na tebe, moje milá, budu vzpomínat.
00:19:17 Ten deník je zajímavý tím, že to je učitelský zápisník.
00:19:20 Tak jak si učitelé vždycky píšou 1. září dětičky,
00:19:25 které přišly do školy, tak si to zapisoval dědeček i v roce 1914.
00:19:32 15. září, zápis školních dítek do 1. třídy.
00:19:36 Tady to pak pokračuje rutinním školním seznamem, co se kde dělo.
00:19:42 A vždycky mě dostává, když to otočím.
00:19:46 1. říjen 1914. Byl jsem pro peníze.
00:19:51 Dostal jsem svolávací lístek do Chomutova.
00:19:57 Tomu se asi dřív říkalo svolávací lístek, dnes tomu říkáme povolávací.
00:20:02 A pak už je 12. října: "Byl jsem v Touchovicích."
00:20:09 A pak: "Odjíždím do Litoměřic k 3. ersatz company."
00:20:15 A už se to valí. učitelský zápisník se stal deníkem.
00:20:22 Ta ojetost a ošmátranost souvisí s tím, že to je relikt,
00:20:30 který prošel celé ruské zajetí a válečnou vřavu
00:20:36 a pak se to naštěstí zachovalo do dnešních časů, čemuž jsem moc rád.
00:20:50 Odcházejí z domovů, rozjíždějí se za svými pluky.
00:20:54 Pak po krátkém výcviku na různé fronty rozrůstající se války.
00:20:59 Na Balkán bojovat se Srby, na Halič proti Rusům,
00:21:03 později na frontu italskou.
00:21:06 V 1. týdnech píše i Karel Ošmera lístek své vysněné Fanušce.
00:21:13 21. srpna 1914. Drahá, srdečný pozdrav ze Sarajeva.
00:21:20 Zítra asi pojedeme dále. Proč nepíšete? Zdraví Karel.
00:21:26 Dopis je to v nastávajícím chaosu nadlouho poslední.
00:21:31 Jejich korespondence je přerušena na více než rok.
00:21:36 Ale vraťme se znovu k příběhu architekta Josefa Rosipala.
00:21:41 Dědeček narukoval hned na začátek války ke svému 28. pluku,
00:21:48 který byl také nazýván jako Pražské děti.
00:21:52 S tím plukem odcestovali do Haliče.
00:21:59 Celá tragédie byla v tom, že když se dostali na bojiště,
00:22:05 tak nahoře na kopci u kostela už byla zakopána ruská armáda
00:22:11 a byli tam koseni ruskou armádou.
00:22:23 Dědeček byl od 1. dne začátku války nezvěstný.
00:22:31 Když byl tenkrát voják nezvěstný, tak rodina neměla na nic nárok.
00:22:40 Z čeho žili? Z čeho se dalo.
00:22:43 Babička šila, spravovala prádlo, prala lidem v domě, žehlila.
00:22:51 Myslím, že stále doufala, protože stále byl nezvěstný.
00:22:59 Za ztracený domov drahý, za smutek otce a mámy,
00:23:06 za ty, co se nevrátili do své rodné domoviny,
00:23:13 modlím se, Bože, vyslyš nás, vyslyš nás,
00:23:20 vyslyš nás...
00:23:25 Byly ale i jiné případy.
00:23:27 Světaznalý pivovarský sládek František Mašek
00:23:30 si před odjezdem koupil bubínkový revolver.
00:23:34 Později se mu moc hodil.
00:23:38 Můj dědeček se narodil roku 1885,
00:23:42 takže začátek války ho zastihl už jako dospělého člověka.
00:23:47 V roce 14 mu bylo 29 let.
00:23:51 Ještě na nádraží v Jičíně jsme si naposledy zazpívali Kde domov můj
00:23:56 a pak nás vezli přes Ostroměř, Novou Paku, Hradec Králové
00:24:00 dál k jihu.
00:24:02 Jel s námi také Franta Hnízdo z Ostroměře.
00:24:06 Ten byl namazán, jak zákon káže,
00:24:09 a chtěl, aby jej laitnant pustil v Ostroměři podívati se domů.
00:24:12 Ale on mu nechtěl dovolit, a tak se na něho rozzlobil
00:24:15 a hrozil mu, že ho musí zabít.
00:24:18 V Bělohradě chtěl na laitnantovi cigaretu a on mu ji dal.
00:24:22 V Nové Pace pak na něho křičel: "Laitnante, mám žízeň!"
00:24:26 Tak mu poslal pro půllitr piva.
00:24:28 Tam také přijel osobní vlak od Liberce,
00:24:31 Hnízdo se postavil do dveří vagónu, rozložil ruce a křičel:
00:24:36 "My jedeme na pomoc Rusům! Hanba Rakousku!"
00:24:39 Civilisti v protějším vlaku rychle utíkali od oken. Měli strach.
00:24:44 Já si neustále představuji sebe, tedy člověka,
00:24:49 který je relativně dobře vzdělaný, a ty útrapy...
00:24:57 Vzdělanci jsou náchylní, nejsou vycvičení fyzicky,
00:25:02 nejsou odolní různým strastiplným věcem.
00:25:05 O to víc mi pradědečkův příběh připadá šílený a hrozně drsný.
00:25:12 Průjem mám celý pochod.
00:25:14 Koupil jsem si za 20 haléřů kávu černou a snědl jsem ji se sucharem.
00:25:20 Okoralým, opadaným, tvrdým chlebem. Mezi Čechy jsou stále soudy.
00:25:28 Asi docházelo k hádkám mezi jednotlivými vojáky,
00:25:32 protože jak se dostanete na nejnižší úroveň živobytí,
00:25:37 o kousek chleba se bojuje jako o život.
00:25:40 Cesta na bojiště 1. světové války nebyla pro české vojáky
00:25:44 jediným problémem.
00:25:47 Tím bylo i vypořádání se s tím,
00:25:49 že jdou bojovat proti svým slovanským bratřím, jak chápali Srby a Rusy.
00:25:55 A právě 1. světová válka začíná krutými boji
00:25:59 na balkánské a ruské frontě.
00:26:03 Stojí zde Slovan proti Slovanovi, bratr proti bratrovi.
00:26:07 A Češi narozdíl od jiných bojišť např. v Itálii
00:26:11 bojují možná více neradi než kde jinde.
00:26:16 Bitvu u Gorlice popisuje jeden dopis,
00:26:20 kdy tam je dost barvitě vylíčena bitevní vřava v tom smyslu,
00:26:26 že dědeček píše: "Sháníme prkna na to,
00:26:29 abychom si udělali přístřešek proti kulkám na zákopu."
00:26:33 Druhá věta: "Důstojníci jsou schovaní vzadu.
00:26:38 Nad námi lítá všechno, co může lítat vzduchem, včetně kamenů, kulek," atd.
00:26:46 Pak najednou je suchá věta: "V zádech jsou nám Rusové."
00:26:55 Některým z těch zajatých zachrání život to, že jsou z Česka.
00:27:00 Srbové zajali 2 vojáky, jeden byl Maďar a druhý byl Čech.
00:27:08 Maďara zastřelili a Čecha odvedli do zajetí, protože je to Čech.
00:27:19 Je to Slovan.
00:27:26 Zkušenosti 1. roku války byly drastické,
00:27:29 ztráty na životech ohromné.
00:27:32 Na takový rozsah bojů nebyla připravena žádná z válčících stran.
00:27:38 Oni neměli ani přilby.
00:27:40 Dali jim pytel, ať si do něj dají zeminu a to si dají na hlavu.
00:27:45 Takže nejvíce úrazů, aniž se vojáci dostali do boje,
00:27:48 bylo v tom, že někde i daleko od nich bouchnul granát, lítalo kamení
00:27:54 a rozbíjelo jim to hlavy.
00:27:57 Naše řady se hodně ztenčily.
00:27:59 Skočil jsem za veliký balvan a za mnou Kvasnička.
00:28:03 "Příteli, dál nejdu," řekl jsem Kvasničkovi.
00:28:06 "Dej pozor, aby někdo nešel."
00:28:08 Vytáhl jsem z kapsy revolver,
00:28:10 který jsem si koupil na začátku války v Hořicích za 10 Kč,
00:28:13 nabil jej a vypálil ránu na zkoušku. Jde to.
00:28:17 Dal jsem jej do levé ruky,
00:28:19 přiložil ústí k pravé ruce ke kloubovému kotníku a stiskl.
00:28:23 Vyšla rána, trochu jsem vykřikl, ale kost se nerozbila,
00:28:27 jak jsem si představoval; byl to obyčejný bubínkový revolver.
00:28:31 Kulička se odrazila od kosti a asi 3 cm dál vyletěla zpod kůže.
00:28:36 Dal jsem revolver Kvasničkovi a povídám: "A teď ty."
00:28:40 Ale on neměl kuráž.
00:28:43 Krev mi dost tekla, a tak jsem se bez rozloučení s Kvasničkou sebral zpět.
00:28:50 Já myslím, že naprostá většina brala válku jako neštěstí,
00:28:56 které na ně dolehlo a které je třeba přežít
00:29:00 a chovat se v něm podle požadavků války.
00:29:05 To, že měli na sobě tuto uniformu, považovali za přirozené,
00:29:11 protože tam patřili.
00:29:13 Teprve když se válka prodlužovala a zázemí těžklo, vojáci viděli,
00:29:20 jak vypadají jejich rodiny, nejen oni sami,
00:29:24 tak tam vztah k monarchii začal dostávat otazníky.
00:29:33 Ale ještě jednou ke skleněným negativům fotografa Adolfa Štěpánka,
00:29:36 se kterými jsme se seznámili na začátku.
00:29:39 Co nám mohou prozradit o životě mužů, kteří se dostali do soukolí války?
00:29:46 Tohle je zajímavá fotografie, protože to jsou Rusové.
00:29:50 Vepředu je vidět protipěchotní kolíkovou překážku
00:29:54 omotanou ostnatým drátem.
00:29:56 Myslím, že to může být ukázka toho,
00:29:58 co se na některých úsecích fronty stávalo poměrně často.
00:30:03 Formy bratření mezi vojáky.
00:30:05 Oni přišli a nesou tam Rakušanům věci.
00:30:09 Docházelo k výměnám cigaret a pochutin.
00:30:14 Za určitou formu rytířského chování mezi vojáky platilo to,
00:30:20 že si nechávali posbírat své padlé a raněné.
00:30:24 Po boji nestřílel nikdo po zdravotnících,
00:30:28 kteří z prostoru odnášeli raněné.
00:30:31 Ale ve válce mravy velice rychle zhrubly, kdybych to řekl opisem.
00:30:38 Brzy dochází k tomu, že po sobě střílí
00:30:41 a vraždění už přesáhne rozumnou mez.
00:30:45 Mění i psychiku lidí, ze který se stávají zvířata.
00:30:50 Tady máme člověka.
00:30:52 Voják v pustině. Malý člověk uprostřed zkázy.
00:31:01 To všechno byly budovy, tady jsou zbytky zdí.
00:31:05 Všechno je změněné v měsíční krajinu. Tady byly zahrady.
00:31:10 Strom, ze kterého zbyl pahýl, a uprostřed toho...
00:31:14 Je až zrůdné fotit sám sebe uprostřed pekla.
00:31:17 Nebo toho, kudy peklo prošlo.
00:31:32 Architekt Josef Rosipal zmizel hned v 1. vlně války v srpnu 1914.
00:31:38 Proud času smyl náhrobní portrét, neexistuje jediná jeho fotografie.
00:31:44 Však ani hrob na Olšanech není skutečným hrobem.
00:31:49 Stopy Josefa Rosipala končí kdesi na haličském bojišti
00:31:53 ve vesničce Hermanov nedaleko Lvova, kde ho viděli naposledy.
00:32:09 Po 100 letech jsme se vydali na cestu.
00:32:12 Spolu s pátrači ze sdružení Signum Belli 1914 chceme najít místo,
00:32:17 kde leží člověk, který nechal svůj otisk na tváři Prahy.
00:32:22 Naším cílem je vesnička Tarasivka, kdysi se jmenovala Hermanov.
00:32:28 Těžce zraněného praporčíka Rosipala zanechali ve zdejším kostele,
00:32:32 když se jeho jednotka stahovala před drtivým útokem Rusů.
00:32:36 O mnoho měsíců později se Rakušanům podařilo oblast znovu dobýt.
00:32:42 Nalezli a zmapovali neoznačené hroby tehdy padlých vojáků.
00:32:46 3 z nich v blízkosti kostela.
00:32:52 Ta čtverka už je před kostelem, jak jsou klepadla na koberce.
00:32:58 -Ale na kříži není nic napsané.
-Ne.
00:33:01 Podle svědectví bezpečně víme,
00:33:03 že byl přenesen těžce zraněný do tohoto kostela a v něm zemřel.
00:33:08 Takže máme místo smrti s přesností na metry.
00:33:11 Jestli někde byl pochovaný, tak určitě v prostoru kolem kostela.
00:33:20 Takže jsme velice přesně na místě Rosipalova hrobu.
00:33:27 V tu chvíli se stane 1 z těch zvláštních náhod,
00:33:31 které občas převrátí všechny dosavadní představy a dedukce.
00:33:35 Do věci se vloží 1 z obyvatel ukrajinské vesničky.
00:33:40 Aha!
00:33:41 Takže původní dřevěný kostel byl tam a tento je postavený ve 30. letech?
00:33:46 -Takže to starý kostel byl tady.
-Ano.
00:33:54 Takže pán nám to posunul úplně jinam.
00:33:56 Co jsme tady dedukovali, je trošku jinak.
00:34:00 Tím pádem bychom hroby měli někde v zahradě za plotem.
00:34:13 Vlčí máky jsou symbol padlých vojáků
00:34:15 a říká se, že rostou z krve padlých vojáků.
00:34:21 Oltář ze starého kostela byl později přenesen do chrámu nového.
00:34:26 Právě pod ním před 100 lety umíral Josef Rosipal.
00:34:30 Oběť beznadějné bitvy,
00:34:32 kterou tu svedla rakouská armáda se 2 armádami ruskými.
00:34:38 Jaké byly jeho poslední okamžiky, to už se nikdy nedozvíme.
00:34:50 A jak vlastně dopadl příběh korespondenční lásky
00:34:54 Karla Ošmery s Fanynkou z Kroměříže?
00:35:02 V Badenu, den 12. října 1915.
00:35:07 Velectěná slečno, nejraději bych napsal drahá Fanuško,
00:35:12 jako jsem psával dříve, ale neodvažuji se.
00:35:15 Nevím, pamatujete-li se ještě na mne.
00:35:18 Snad by vás to urazilo.
00:35:20 Jak je vám známo, odjel jsem asi v polovici srpna na srbské hranice.
00:35:25 Psal jsem vám ještě několikrát, ale pak,
00:35:28 poněvadž jsme měli pokaždé jiné číslo polní pošty
00:35:31 a od vás jsem žádných zpráv více nedostával,
00:35:34 přestal jsem psát také.
00:35:36 Prodělal jsem celé srbské tažení dost šťastně, skoro nezraněn.
00:35:42 Těšili se oba na to, že se po válce shledají.
00:35:47 Karel psal, že až to všechno skončí, že by ji rád do té Itálie vzal,
00:35:54 že je to tam moc krásné.
00:35:56 A oni že po té kráse dupou těžkýma vojenskýma botama.
00:36:01 -Potkali se někdy?
-Nikdy se nepotkali.
00:36:05 Nikdy se vůbec nepotkali, to byl jen korespondenční vztah,
00:36:11 ale přitom tak krásný, že moje babička snila o tom,
00:36:16 že až se Karel vrátí, že se konečně uvidí,
00:36:20 vezmou se a budou spolu mít rodinu.
00:36:24 On jí to v těch dopisech všechno psal, tak si malovali budoucnost.
00:36:28 A v r. 1916 padl.
00:36:33 Zachoval se jen poslední dopis,
00:36:36 který Karlovi napsala žalem zdrcená Fanynka už po zprávě o jeho smrti.
00:36:44 Tak to nevím, jestli to dokážu přečíst.
00:36:52 Ach, Karle, jak jsi byl raněn a jak jsi umíral?
00:36:56 Proč aspoň tvou mrtvolu jsem nemohla vidět
00:36:59 a tvá studená ústa a čelo nemohla zlíbat?
00:37:03 Tento papír jsem tobě poslala, abys měl na psaní pro mě,
00:37:10 a zatím mně přišel zpět a já píši, Karle, tobě na něj.
00:37:16 A kam jej odešlu?
00:37:20 Ach, Karle, vrať se.
00:37:34 Ano, někteří přežili a vrátili se.
00:37:38 Vzpurného sládka Maška jeho vlastní střela do ruky
00:37:42 od vojny nadlouho neuchránila.
00:37:44 Podruhé byl raněn při dobývání Bělehradu.
00:37:48 A šťastně pak v zázemí dosimuloval až do konce války.
00:37:56 Josef Pitron nepřišel jen o rodiče. V Haliči padl do ruského zajetí,
00:38:02 a když se spolu s československými legiemi konečně vrátil domů,
00:38:07 našel svou milou provdanou za jiného.
00:38:10 I rodinný statek převzali jeho bratři.
00:38:15 Deníček učitele Antonína Havla Kopřivy končí
00:38:18 okamžikem jeho zajetí Rusy.
00:38:21 O tom, co se dělo dál, v něm není ani slovo.
00:38:24 Vousatého a zanedbaného muže, který se dlouho po skončení války
00:38:29 vrátil domů, nejprve nepoznala ani jeho vlastní rodina.
00:38:36 Na počátku roku 1915 už všichni věděli, že válka nebude krátká.
00:38:43 Fronta na západě se ustálila na francouzském území.
00:38:47 Zdánlivě krátká trestná výprava na Balkáně
00:38:51 skončila krvavými boji v okolí Bělehradu
00:38:54 a na východní frontě byla na počátku roku 1915
00:38:58 konečně dobyta Rusy pevnost Přemyšl.
00:39:02 Válka opravdu nebude krátká.
00:39:04 I v dalších letech bude vraždění pokračovat.
00:39:19 Skryté titulky: Věra Šimarová Česká televize, 2014
Když sarajevské výstřely ukončily život arcivévody Františka Ferdinanda, rakouská generalita hnala kola dějin vstříc válce. 28. července 1914 se v ulicích rakousko-uherské monarchie objevil proslulý císařský manifest Mým národům. Válka začala.
Mobilizace se v českých zemích obešla bez většího jásotu a nadšení. Nikdo však nereptal a neprotestoval, nikdo ani netušil, kolik hrůzy a neštěstí přinese. Rukoval i nadějný pražský architekt Josef Rosipal, kterému osud vyměřil strávit na válečných polích jen pár dní. Vojenský šat oblékl i Karel Ošmera, český vlastenec ve Vídni, jehož válečná polnice připravila o slibně se rozvíjející lásku. Před svatbou měl i Josef Pitron z Opatovic. Když se vrátil z války, jeho snoubenka byla vdaná za jiného a rodinný majetek si rozebrali příbuzní…