Jak žijí Češi ve světě? Příběhy lidí, kteří odchodem z Československa získali svobodu a dokázali jí využít. Z cyklu Martiny Fialkové a Tomáše Kubáka
00:00:23 (žena) Když svěží svobodný vzduch pražského jara 1968
00:00:27 v srpnu téhož roku otrávily ruské tanky,
00:00:30 utíkaly v nadcházejících dnech, měsících a letech,
00:00:34 tisíce Čechů před komunistickou zvůlí
00:00:38 za svobodou do blízkého Rakouska.
00:00:41 Mnozí z nich už natrvalo zůstali ve Vídni.
00:00:45 Proč právě tady? Důvodů najdeme jistě více.
00:00:49 Rakouská metropole na Dunaji bývala kdysi také naším hlavním městem.
00:00:54 Dodnes tu nacházíme mnoho podobného,
00:00:57 a to nejen v architektuře, či zvyklostech, ale i v kuchyni.
00:01:01 Není se čemu divit.
00:01:03 V posledních desetiletích trvání habsburské monarchie,
00:01:06 tedy na přelomu 19. a 20. století,
00:01:09 se ve Vídni hlásilo k české národnosti na 100 000 Čechů.
00:01:14 Ve skutečnosti jich však bylo mnohem víc, možná i přes 200 000,
00:01:18 takže 5 nebo i 10 procent tehdy dvoumilionové Vídně.
00:01:25 Z Čech a také z bližší Moravy, ale i ze Slovenska,
00:01:29 za panování Františka Josefa II.,
00:01:33 přicházeli do stále rostoucí Vídně
00:01:35 řemeslníci, cihláři, dělníci, kuchařky, služebné.
00:01:40 Mnozí se usadili, založili rodiny a zakládali menší i větší firmy.
00:01:45 Mnohé přetrvávají dodnes.
00:01:48 Přicházeli ale také studenti a profesoři na univerzitu.
00:01:51 Třeba takový Tomáš Garrigue Masaryk.
00:01:53 Anebo architekti.
00:01:55 Jako Josef Hlávka, stavitel proslulý po celé Evropě,
00:01:59 a jeho vídeňská opera.
00:02:02 V ní pak působil Gustav Mahler, také narozený v Čechách.
00:02:05 Ve Vídni řadu let, na vrcholu své kariéry,
00:02:08 dirigoval i komponoval také Oskar Nedbal,
00:02:11 rodák z českého Tábora.
00:02:13 Jejímu hospodářskému i kulturnímu rozkvětu v 19. století
00:02:18 pomohly tisíce Čechů.
00:02:20 A s nadsázkou lze říci, že bez nich by Vídeň nebyla Vídní.
00:02:24 A že skoro každý Vídeňák má nějakou českou babičku.
00:02:29 Atmosféra Vídně je jedinečná. Prazvláštní směs nostalgie
00:02:33 po lesku a slávě bývalé monarchie a mondénnosti současné metropole.
00:02:38 S množstvím nádherných parků, cyklostezek
00:02:41 a s výborně fungující městskou dopravou i službami,
00:02:45 je to město příjemné pro život. Turisty kromě známých památek
00:02:50 láká třeba i vinařská čtvrť Grinzing na kraji Vídně,
00:02:54 kde se zachovala rázovitá selská stavení s vinnými šenky.
00:03:00 Češi ve Vídni na přelomu 19. a 20. století
00:03:04 zakládali nejen stovky spolků a desítky českých škol,
00:03:08 ale také se bavili.
00:03:11 Důkazem je mimo jiné třeba i takzvaný Český Prater,
00:03:15 místo zábavy a odpočinku, který si založili na okraji města.
00:03:19 Zábava zde byla cenově dostupnější než v tom vídeňském.
00:03:24 I když už není v českých rukou, stále pod tímto názvem funguje.
00:03:29 Ve Vídni dodnes vyvíjí činnost několik desítek českých organizací.
00:03:33 Útočištěm pro činnost některých
00:03:36 jej již historicky hotel Pošta v samém centru Vídně.
00:03:45 (zpěv) Loni v létě v červenci byl velký žár,
00:03:49 ještě k tomu mě u řeky pích komár.
00:03:52 Vrhl jsem se s velkým nářkem do vody,
00:03:56 a k tomu mě štípl do nohy zlej rak, krvežíznivej rak,
00:04:03 nepřejte si lidi znát, co umí hladovej rak.
00:04:08 Si to vykládaj lidi i třeba ideologicky,
00:04:12 takže jsme vlastně začali tenkrát bourat režim.
00:04:15 No, možná že to působilo tak revolučně.
00:04:19 Táňa a Tomislav Vašíčkovi
00:04:22 emigrovali do Vídně hned v září 1968.
00:04:25 Dnes žijí v Gablitz, kousek za Vídní,
00:04:28 v oblasti známého Wienerwaldu.
00:04:31 Gablitz je velmi příjemným místem pro život.
00:04:34 S přírodou za humny a velkoměstem na dosah.
00:04:37 Když máme takhle v náručí tolik dětí,
00:04:39 tak si vzpomínáme na doby,
00:04:42 kdy jsme tady byli sami a měli jsme naše dvě děti,
00:04:45 takže jsme od začátku zavedli disciplínu
00:04:48 a děti směly onemocnět až v pátek večer
00:04:51 a v pondělí ráno musely bejt zdravý.
00:04:55 A to dodržovaly, takže jsme to přežili.
00:04:57 Oba patří k zakládajícím členům kapely Sputnici,
00:05:01 která na počátku 60. let položila základy českému rock'n'rollu.
00:05:05 To je knížka, kterou jsme vydali před dvěma lety,
00:05:08 to bylo výročí půl století vzniku skupiny Sputnici,
00:05:12 která tenkrát byla docela známá,
00:05:15 protože dokázala zaplnit k prasknutí pražskou Lucernu.
00:05:20 (zpěv) Kytaru odložím na polštář...
00:05:26 Tom Vašíček zpíval, hrál na kytaru i klávesy
00:05:30 a je autorem řady sputnických hitů.
00:05:34 Jeho výrazné působení v této oblasti
00:05:37 bylo v Praze nedávno oceněno
00:05:39 vstupem do Síně slávy českého rock'n'rollu.
00:05:43 Táňa v kapele zpívala ještě se svou sestrou.
00:05:49 V Rakousku se ale oba uplatnili jinak.
00:05:52 Tom jako vystudovaný technik u firmy IBM.
00:05:56 Později zde vedl odbor počítačových sítí.
00:05:59 Já jsem měla rehabilitaci, tak jsem si myslela...
00:06:03 Tady jsou fyzikální asistentky a ty řekly,
00:06:06 že musím aspoň trošku mluvit německy.
00:06:09 Já jsem poměrně slušně mluvila anglicky, to ale nikdo nechtěl.
00:06:13 Takže jsem se rozhodla,
00:06:16 že půjdu jako pomocná dělnice ke Schrackovi, a tam to šlo.
00:06:20 Problémem s němčinou byly hodně dialekty okolo Vídně,
00:06:24 kde mně jedna dáma řekla v pátek: "Tatjana, heut tam zamram."
00:06:28 No jo, nevěděla jsem, co to je. Posléze jsem se dozvěděla,
00:06:33 že to znamená "heute tun wir zusammen reinigen".
00:06:36 -To znamená "budeme uklízet".
-Jen co si Táňa osvojila němčinu,
00:06:40 otevřely se jí dveře prestižních vídeňských nemocnic,
00:06:44 kde uplatnila vystudovaný obor fyzioterapie.
00:06:48 Dcera Caroline a syn Martin se narodili už ve Vídni.
00:06:51 Martin svůj doktorát z fyziky dobře uplatňuje
00:06:55 při práci v oboru elektroniky a energetiky.
00:06:58 Ja miluju jogur... buchtu od maminka.
00:07:05 Maminky, pardon.
00:07:07 Myslím si, že naše generace, která ten protektorát nezažila,
00:07:12 ale potom zažila v plný síle komunismus,
00:07:17 kde se to přece jenom nějak uvolňovalo
00:07:21 přes ta léta až do roku 1968.
00:07:24 Ale když pak přišla ta strašlivá rána pomoci bratrských zemí,
00:07:29 představoval jsem si tu hroznou situaci,
00:07:33 že za mnou přijdou a řeknou, podepište nám tady,
00:07:38 že souhlasíte se vstupem bratrských armád do Československa.
00:07:46 Podle svýho svědomí bych to nemohl podepsat.
00:07:50 A teď si člověk rozvažuje. Když to nepodepíšu...
00:07:54 Mám tady děti, a to by člověk dětem nechtěl udělat.
00:07:58 Pak bych to třeba podepsal a myslel bych si v tom okamžiku,
00:08:02 já vlastně to nedělám kvůli sobě,
00:08:05 já spíš obětuju svý zásady, abych zachránil rodinu.
00:08:09 A pak jsem si říkal, ale nebudu mít pochyby?
00:08:13 Sakra, podepsal jsem to skutečně tak nezištně kvůli dětem?
00:08:17 Anebo jenom proto, že jsem si nechtěl sám zkazit kariéru?
00:08:30 U Vašíčků však vždy byla doma i hudba.
00:08:33 A to od muzikálové až po klasiku.
00:08:36 Rodina se od počátku ve svém novém domově
00:08:39 výrazně zapojila do kulturního dění.
00:08:43 Naši kamarádi, když jsme se rozhodli tady zůstat,
00:08:47 byli prostě Rakušáci. My jsme si řekli,
00:08:50 my se budeme integrovat,
00:08:52 protože ty sedánky s českými kamarády byly hrozně sentimentální.
00:08:56 A protože v Gablitzi se cítíme tak dobře,
00:08:59 našli jsme tady vlastně druhý domov,
00:09:02 tak jsem si dovolil taky spáchat jednu skladbu,
00:09:05 která se jmenuje Gablitzská suita.
00:09:07 (VÁŽNÁ HUDBA)
00:09:30 Definitivně jméno Vašíček proslavila nadaná dcera Caroline,
00:09:34 dnes muzikálové herečka a zpěvačka,
00:09:38 hostující i v mezinárodních produkcích.
00:09:42 Jak jsem dostala tu velkou roli, tu Krásku a zvíře,
00:09:47 to byla otázka toho jména- Vašíček.
00:09:50 Nebo tady se říká "Vaziček".
00:09:53 Nějaký lidi si nebyli jistý,
00:09:56 jestli všichni to jako budou správně moct vyslovit.
00:09:59 A to byla tedy otázka, jestli bych nechtěla třeba jiný jméno.
00:10:02 Ale já jsem byla 20 nebo 21.
00:10:05 Ježíš, vždyť to nemůžu udělat! Vždyť to je moje jméno!
00:10:09 Mně to bylo úplně divný,
00:10:11 ale ten pán, co hrál to zvíře, ten se jmenoval Ethan Freeman.
00:10:16 Ty moderátoři měli víc problém vyslovit toho Ethan Freeman,
00:10:21 než Caroline Vasicek, to vůbec nebyl problém.
00:10:25 Já mám v podstatě na pánaboha, kterýho jinak obdivuju,
00:10:29 ale mám na něj trošku jaksi pifku, kvůli tý Babylonský věži.
00:10:34 Protože vidím, že z toho vznikaj jenom problémy.
00:10:37 Kdyby všichni mluvili stejnou řečí,
00:10:40 tak to bude na světě mnohem krásnější.
00:10:44 To jsou písničky. To napsal můj táta,
00:10:46 když jsem byla malá, když jsem byla tříletá.
00:10:50 Tak mně to zpívali rodiče.
00:10:53 A bylo fajn, jak moje dcera, Marvie, byla taky tříletá.
00:10:57 A my jsme uměly ty německý písničky.
00:10:59 Od Allgemeine Entchen, ty, co se tady zpívaj.
00:11:03 A já jsem hledala nějaký nový písničky.
00:11:06 A já jsem si vzpomněla.
00:11:08 Ježíš, vždyť táta napsal nějaký věci.
00:11:11 A tak jsem to začala hrát na piano.
00:11:19 Dětské písničky Toma Vašíčka v podání dcery Caroline
00:11:24 se pak rozletěly celým Rakouskem.
00:11:26 Jednu z nich zazpívala
00:11:29 i na charitativním koncertu nadace Make-A-Wish.
00:11:32 Těžce nemocným dětem zde věnovala
00:11:35 i šek z výtěžku prodeje hudebního nosiče a knihy,
00:11:39 která spolu s ním vznikla.
00:11:56 (děti zpívají) Když jsem já sloužil to první léto,
00:12:00 vysloužil jsem si kuřátko za to.
00:12:05 A to kuře krákoře, běhá po dvoře,
00:12:10 má panenka pláče doma v komoře.
00:12:16 Školský spolek Komenský se stará o vzdělávání českých dětí ve Vídni
00:12:20 již od roku 1872.
00:12:23 Zlatá éra českého školství ve Vídni trvala od roku 1918 až do války.
00:12:29 Škol tu bylo hned několik různých typů
00:12:33 a navštěvovalo je téměř 5 000 dětí.
00:12:37 České školství ve Vídni má dlouhou tradici.
00:12:40 My se nacházíme zrovna v jedné z místností,
00:12:44 které jsou ještě zařízeny starým nábytkem.
00:12:48 Tato budova byla vybudována v roce 1934
00:12:52 a byla to v tehdejším čase jedna z nejmodernějších škol Vídně vůbec.
00:12:58 To znamená, že české děti měly zdaleka lepší předpoklady
00:13:03 chodit do školy ve Vídni,
00:13:05 než vlastně děti, které česky neuměly.
00:13:09 V roce 1941 však byl školský spolek Komenský
00:13:13 v rámci potlačování slovanských menšin rozpuštěn
00:13:17 a jeho školy uzavřeny.
00:13:20 Roku 1965 zůstala ve Vídni již jediná česká škola.
00:13:24 Právě ta na Sebastianplatz.
00:13:27 Tady se nacházíme v archivu školského spolku Komenský.
00:13:31 Máme řadu členů a řadu návštěvníků tohoto archivu.
00:13:35 Jsou to především muzikologové, jsou to ale i vědci z celého světa,
00:13:40 například z Japonska.
00:13:43 Zajímají se o historii
00:13:45 národnostních menšin ke konci monarchie,
00:13:49 ale také i současný stav a stav minulého století.
00:13:52 Tady máme nejen historické dokumenty,
00:13:55 ale i dokumenty z doby poměrně nedávné.
00:13:59 Moji rodiče pocházej z Česka, čili z Prahy.
00:14:02 My jsme v roce 1969 přišli do Vídně.
00:14:06 Samozřejmě jsme česká rodina, tak taky chceme,
00:14:10 aby naše děti mluvily stále česky.
00:14:14 (zpěv dětí) Když jsem já sloužil to druhé léto,
00:14:18 vysloužil jsem si kuřátko za to.
-Kačenku za to!
00:14:25 Moje matka bylo v roku 1945
00:14:28 jedna z posledních maturantek této školy.
00:14:32 A vlastně za mého vedení školy
00:14:35 se podařilo zase zavést maturity vůbec, nastoupit touto cestou,
00:14:41 a v roku 2004, vlastně reálně 60 roků potom,
00:14:46 byla naše nejmladší dcera první maturantka zase.
00:14:51 Takže je to pro mě takovej rodinně sentimentální moment.
00:14:57 Škola je financována rakouským státem
00:15:00 z prostředků vyčleněných pro národnostní menšiny.
00:15:04 Naše škola jako jedna z mála vídeňských škol
00:15:07 poměrně expanduje v tom smyslu,
00:15:10 že jsme za poslední 4 roky vlastně otevřely další třídy,
00:15:14 a s tím je spojeno samosebou také hledání vyučovacích sil,
00:15:18 to znamená, otázka pedagogů je poměrně svízelná.
00:15:23 Máme 10 slovních druhů.
00:15:26 První slovní druh je podstatná jména,
00:15:31 druhý přídavná jména...
00:15:34 Narodila jsem se v Brně,
00:15:37 vystudovala jsem v Olomouci vysokou školu pedagogickou,
00:15:41 Palackého univerzitu.
00:15:44 Posléze jsem působila v ústavu pro tělesně postiženou mládež
00:15:48 na Kociánce v Brně. A od tam vlastně v průběhu,
00:15:53 když se otevřely hranice, jsem se seznámila se svým nynějším manželem
00:15:58 a vlastně z rodinných důvodů jsem se postupně dostala
00:16:02 až tady na tuto školu. Což jsem velmi uvítala,
00:16:06 protože ráda učím a samozřejmě česky ráda učím.
00:16:09 Na této škole již působím skoro 10 let
00:16:13 a vyučuji vlastně obecnou školu.
00:16:18 (zpěv) A ta husa chodí bosa, a ta kačka bláto tlačká,
00:16:22 a to kuře krákoře, běhá po dvoře,
00:16:28 má panenka pláče doma v komoře.
00:16:32 Český jazyk i jiné předměty v češtině
00:16:36 se děti učí podle české metodiky a z učebnic nakoupených v Česku.
00:16:41 I tady v Rakousku ale platí Komenského Škola hrou.
00:16:45 (holčička) Když třeba slovo nevíme, tak říkáme třeba...
00:16:50 Že říkáme tu větu německy,
00:16:55 ale co nevíme, to říkáme potom česky.
00:16:59 Že to je tak smíchané.
00:17:02 Bilingvní prostředí umožní bez větších problémů
00:17:06 dětem mluvit i psát a číst česky i německy.
00:17:10 Děti ze slovenských rodin mají stejnou možnost ve slovenštině.
00:17:14 (ředitel) Máme mateřskou školu, kde začínají děti dvouleté.
00:17:19 Potom pokračujeme obecnou školou, která je dvoj, trojjazyčná.
00:17:23 Potom sekundární škola
00:17:26 a poslední jsou 4 třídy reálnýho gymnázia.
00:17:30 Zajímavé je, že děti, které absolvujou maturitu,
00:17:34 maturujou nakonec v češtině nebo slovenštině,
00:17:37 v němčině, v angličtině
00:17:40 a navíc ještě v jednom volícím jazyku,
00:17:44 což je španělština, italština nebo francouzština.
00:17:48 Můj táta a moje máma umí moc dobře česky a řekli,
00:17:52 i když to není moje mateřská řeč, že mám tu jít.
00:17:56 A že bude, když budu velká, bude to jako mateřská řeč,
00:18:02 protože jsem už, když byla jsem dítě, s tím začla.
00:18:07 Po mnoha letech je nyní už od roku 2006 možné studovat
00:18:11 i v českém gymnáziu v Schützengasse.
00:18:15 Budova v době natáčení právě procházela náročnou rekonstrukcí,
00:18:20 také za přispění Jihomoravského kraje.
00:18:23 Učilo se v jiné, pronajaté budově.
00:18:26 Tak českú školu mám rozhodně rada, veľmi sa mi tu páči.
00:18:29 Vidím to ako výhodu, to, že sme tu takto všeci združený,
00:18:33 Češi i Slováci.
00:18:35 Že sa tu môže človek porozprávať vo svojom rodnom jazyku.
00:18:43 Môže tu komunikovať, nájsť tu priateľov, spoločné záujmy.
00:18:47 Rozhodne tým pádom sa aj uľahčuje škola pre tých,
00:18:51 ktorí nevedia dobre hovoriť po nemecky, alebo iným jazykom.
00:18:54 Výhodu to má v tom,
00:18:57 že v podstatě nahrazuje nebo doplňujeme to,
00:18:59 co ti žáci vlastně zažívají doma.
00:19:01 Doma taky mluví většinou oběma jazyky.
00:19:03 Takže ve škole nacházejí podobné prostředí, jako mají doma.
00:19:06 Takže se tady cítí lépe, cítí se tady dobře,
00:19:09 protože se nemusí stydět za to, že mluví ještě další jazyk.
00:19:12 Pokud někdo mluví třeba s nějakým přízvukem,
00:19:14 nebo ještě nějaké slovíčko neumí,
00:19:16 tak se může lehce zeptat kteréhokoliv kamaráda,
00:19:19 protože takhle vlastně mluví všichni žáci.
00:19:21 Já si myslím, že je to určitá skúsenosť do života,
00:19:24 prezentovať sa aj v jednom, aj v druhom jazyku.
00:19:27 Hlavně maturita dvojjazyčná.
00:19:30 To je velká výhoda, vlastně bilingválně maturovat.
00:19:33 Pro zajištění finanční budoucnosti školy připravuje vedení spolku
00:19:37 založení nadace s partnery,
00:19:40 kterými budou Rakousko, město Vídeň a snad také Česká republika.
00:19:43 Území české školy i gymnázia
00:19:45 by mělo být v souladu s historickou tradicí
00:19:48 tak trochu exteritoriálním ostrovem ve Vídni.
00:19:52 Naši absolventi mají fakticky dobrou perspektivu
00:19:55 a dobrou šanci se na pracovním trhu prosadit,
00:19:59 což samozřejmě dává té škole takovou jako další dimenzi.
00:20:02 Protože každý rodič nakonec už dnes
00:20:06 nerozhoduje z nějakých národnostních důvodů,
00:20:09 to vlastně v té naší jednotné Evropě ustoupilo,
00:20:13 ale chce pro to své dítě připravit ty koleje tak,
00:20:17 aby vedly co nejdál. Škola je také kulturním stánkem.
00:20:21 Místem, kde se potkávají děti i rodiče
00:20:24 z nejrůznějších českých rodin. Těch starousedlých,
00:20:28 těch, kdo do Vídně emigrovali
00:20:31 a vychovali svoje potomky po roce 1948 nebo 1968,
00:20:35 ale i těch, kdo se usadili až v posledních letech.
00:20:39 Prostory školy využívají i některé české spolky.
00:20:43 Ve velkém sále se hraje divadlo.
00:20:47 (ZPĚV)
00:21:00 Tatínek byl rozenej v roce 1908.
00:21:03 1928, to mu bylo 20 roků, to se oženil, přišla krize.
00:21:08 1938 přišli Němci, v roce 1948 přišli komunisti
00:21:14 a v roce 1968 jsme byli osvobozeni od naší svobody Rudou armádou.
00:21:21 V 60 letech prakticky můj otec přišel několikrát o všecko,
00:21:26 co si vydělal.
00:21:29 A já jsem prostě neměl chuť to riskovat.
00:21:42 Tuhle partnerku jsem si vypěstoval, abysme neměli problémy na dovolený.
00:21:46 On jezdil na dovolenou a bral si raketu.
00:21:49 A já měla vztek, když hrál, a on mě vztek, když nehrál.
00:21:52 Takže v podstatě mi nezbylo, než se naučit.
00:21:55 V pokročilém věku a... jo.
00:21:59 -Gruftis Open na nás čeká.
-Gruftis Open.
00:22:04 Ty pohledy byly různý.
00:22:07 Že jsme byli od samého začátku "jé, vy se máte, vy jste v cizině".
00:22:13 V tomhle směru těch přátel zůstalo málo.
00:22:18 A trvalo to dlouho, než nás akceptovali tak, jak jsme.
00:22:23 Můj otec nás opustil v roce 1968, když nás přijeli osvobodit Rusové.
00:22:28 Hlavně moji generaci, která o to tolik stála.
00:22:33 Pak byla dlouhá doba, kdy jsme se neviděli.
00:22:38 Zhruba 15 let, protože jsem nedostal ani pas.
00:22:43 Já jsem měl ze začátku kde bydlet a práci,
00:22:48 a já jsem se vůbec nedostal do tý emigrantský společnosti,
00:22:52 kdy se chodilo od jedný organizace ke druhý, sbírali se zkušenosti.
00:22:57 Po roce jsem si našel řemeslo moje, jako elektrikář.
00:23:02 Ze začátku to taky nebylo nijak moc extra,
00:23:05 to jsem jezdil jako pomocník.
00:23:08 Ale když už jsem se potom domluvil se zákazníkama,
00:23:12 což bylo zhruba rok a půl po tom, co jsem sem přijel,
00:23:16 tak už jsem dělal svoje řemeslo a už to bylo mnohem lepší.
00:23:20 V podstatě jsme nebyli rozhodnutý, že bysme opouštěli Československo.
00:23:24 Ani jsme neměli moc velkou nutnost. Ono to všecko začalo tím,
00:23:27 že nás víceméně začali pronásledovat.
00:23:30 Objevoval se zaměstnanec StB, kterej mě doprovázel do práce,
00:23:35 dokonce když jsme se scházeli s manželkou,
00:23:38 tak jsme se snažili ho jakýmkoliv způsobem ze sebe setřást.
00:23:43 Takže jsme ho vodili skrz celou Prahu až na Kampu.
00:23:46 Ze začátku to byla zábava, pak z toho začal bejt strach.
00:23:50 A nakonec z toho byl mindrák, protože jsem propadal stihománii,
00:23:54 měl jsem strach, čeho všeho jsou schopný
00:23:57 a oni to dávali dost dobře najevo.
00:24:00 Byl to v podstatě takovej malej psychoteror.
00:24:04 (otec) A koupil jsem si první auto.
00:24:08 To bylo samozřejmě pro nás něco extra,
00:24:11 to byla dodávka, která stála 2 roky v garáži.
00:24:15 10 roků stará Olympie,
00:24:17 kterou jsem koupil tehdy za 1 000 šilinků.
00:24:20 A protože měla špatnou baterii,
00:24:23 musel jsem do ní koupit baterii, a ta stála 600 šilinků.
00:24:27 My jsme se poprvý potkali v Budapešti.
00:24:29 To jsme si telefonovali,
00:24:32 nakonec jsme se na tom domluvili potajmu.
00:24:35 Potajmu jsme se taky v Budapešti sešli.
00:24:38 A byl to takovej zajímavej emocionální vztah,
00:24:42 protože po 15 letech nikdo nevěděl, od koho má co čekat.
00:24:46 Tady máte naši sokolovnu,
00:24:48 kterou dneska zaplňuje jenom 6 lidí,
00:24:52 normálně je nás tady víc. Mnohem víc.
00:24:55 Když nacvičujeme na slet, tak je nás tady i 20.
00:24:59 A my se snažíme alespoň nohejbal hrát.
00:25:02 Ono to tak moc nevypadá, ale říká se tomu tak.
00:25:05 Ale když je nás míň, tak máme zase víc pohybu,
00:25:08 ty, co tady zase jsou.
-To je pravda.
00:25:11 Víckrát se dostanem k balonu, a to není zrovna to nejlepší.
00:25:15 Když jsme opouštěli naši republiku,
00:25:17 to byly ty místenky, co jste viděli,
00:25:20 to byla naše karta na svobodu. My jsme sem jeli s tím,
00:25:24 že už se tam v životě nikdy nepodíváme.
00:25:28 Když jsme přišli do Traiskirchenu, tak to byl strašnej pocit úlevy.
00:25:32 Tam bylo 40 lidí na pokoji, na palandách jsme tam spali.
00:25:35 Různý národnosti.
00:25:37 Ale v podstatě to bylo hrozně hezký.
00:25:40 Už jenom to, že člověk tam byl se všemi tak na jedný lodi.
00:25:44 Najednou z nás všechno spadlo.
00:25:47 Musím říct, že už jsem třetí generaci obuvníkem.
00:25:51 Můj děda přišel z Moravy směrem do Vídně.
00:25:54 Vždycky se říkalo,
00:25:56 tam kde je císař, tam jsou aj prachy.
00:26:00 Po revoluci, když jsme překračovali hranice...
00:26:04 Pokaždé, když jsme přejížděli, tak ten první rok,
00:26:08 možná že se ty uniformy nestihly tak rychle změnit
00:26:12 a že ti lidi na hranicích ještě furt byli možná ti stejní
00:26:16 nebo měli to stejný chování, byli hrozně nepříjemní.
00:26:20 A jeli jsme jako na Mikulov.
00:26:22 A teď jsme přijeli do Mikulova, jeli jsme autem.
00:26:26 A teď jsem najednou viděla tu strašnou zdevastovanou obec.
00:26:31 Zavřený, zatažený rolety, zatlučený výklady...
00:26:35 Prostě najednou mně bylo zle.
00:26:40 Čím dál tím víc k Praze už to bylo lepší a lepší.
00:26:44 Potom, když jsme přijížděli k Praze, vidím město veliký.
00:26:48 To jsem viděl akorát Jižní Město, a to se mnou lehce otřáslo,
00:26:51 protože to byly paneláky jak...
-My tomu říkáme
00:26:55 "hradby moderního města".
00:26:59 Po té cestě jsem měla najednou pocit, jak když budujete puzzle,
00:27:05 a ty najednou scvakly a byl z toho celý obraz.
00:27:09 A najednou ta moje minulost a ta přítomnost byly celý.
00:27:14 A od tý doby jsem celá.
00:27:17 Od tý doby zase nemusím přemýšlet, co kde řeknu,
00:27:20 jestli tohle je správný...
00:27:24 Prostě mám zase život vcelku, a to je strašně prima.
00:27:27 Já nejsem žádnej spisovatel,
00:27:29 ani jsem ji neměl ze začátku vůbec v úmyslu napsat.
00:27:33 Mě vždycky zajímaly sochy.
00:27:36 Protože to je trojdimenzionální zhmotnění myšlenky.
00:27:40 Měl jsem tak v povědomí, nebo v podvědomí,
00:27:44 že Otakar Švec dělal sochu Stalina.
00:27:48 On byl více či méně k realizaci tý sochy donucen.
00:27:53 (muž) Doktore, nedovedete si představit, co to znamená.
00:27:57 Moje poslání, jako autora, bylo udělat model.
00:28:01 Svou představu jsem musel zhmotnit.
00:28:05 A já zhmotňoval něco, co jsem nikdy nechtěl,
00:28:09 co jsem nenáviděl. Několikrát.
00:28:14 Všechno další, co po modelu následuje, je řemeslná práce.
00:28:18 Zvětšování pantografem, odlévání vzorů,
00:28:22 to už normálně dělá někdo jiný. Ne u téhle sochy.
00:28:28 Já tam musím chodit,
00:28:30 já tu nenáviděnou sochu musím vidět zvětšenou.
00:28:34 Když se odhalovala, tak se už proslýchalo,
00:28:38 oficiálně to nebylo nikde oznámený, že její autor spáchal sebevraždu.
00:28:53 Moje maminka byla vídeňská Češka, můj tatínek taky.
00:28:57 Doma se mluvilo česky, na ulici německy.
00:29:00 Nebo ve veřejnosti.
00:29:03 Tím pádem jsme si udrželi oba dva jazyky.
00:29:06 My jsme se hodně společně bavili česky.
00:29:09 A doma mluvíme vždycky česky.
00:29:11 Když jsme na veřejnosti, venku, nakupovat,
00:29:15 tak samozřejmě mluvíme německy.
-Mezi sebou mluvíme vždycky česky.
00:29:18 I tady v krámě, ale s prodavačema německy.
00:29:22 Já jsem se ptala v Čechách v krámě prodavače, odkud ty pistácie jsou.
00:29:26 Německy, samozřejmě. On mi řekl, že mi nerozumí.
00:29:30 Já jsem se ho ptala třikrát, a on furt že mi nerozumí.
00:29:33 Já nevěděla proč. Tak se otočím na dceru,
00:29:37 který jsem to teda řekla česky: "Prosím tě, je blbej,
00:29:41 nebo jenom dělá, že mi nerozumí?"
00:29:43 A tý chudince vyjely oči a říká: "Mami, my jsme v Brně!"
00:29:49 -A nemusím se na vás dívat?
-Můžete, ale nemusíte.
00:29:53 Protože jsem zapomněla koupit rum, tak jsem to dala do koňaku.
00:29:59 Takže tu bude možná trošku ještě lepší.
00:30:02 A jinak, štrúdl, to je...
00:30:05 Já jsem to nazvala ve své kuchařce v lekci o štrúdlu
00:30:09 "Zázrak rakouské kuchyně".
00:30:12 Hlas Marie Woodhamsové znají tisíce posluchačů Českého rozhlasu.
00:30:17 Ještě v 70. letech, jako rodačka za Zlína,
00:30:21 pracovala v tamní redakci. Od roku 1982 ale žije ve Vídni.
00:30:26 Co zapříčinilo můj příchod do Rakouska? Zamilování.
00:30:32 Já jsem se seznámila s jedním pánem ve Zlíně.
00:30:36 Dělala jsem s ním rozhovor pro rozhlas.
00:30:39 A tak jsme po 3 letech známosti dospěli k tomu,
00:30:43 že jsme si řekli, že se vezmeme.
00:30:46 My jsme se legálně vystěhovali a přišla jsem také se svými dětmi,
00:30:51 synem a dcerou z prvního manželství.
00:30:54 Když jsem přišla do Vídně, bylo mi asi 16.
00:30:57 Takže to byl takový věk, kdy jsme byla trochu v rozpacích,
00:31:01 protože jsem právě zakládala kapelu,
00:31:04 začala jsem zpívat v bývalém Gottwaldově, ve Zlíně.
00:31:07 Možná, že si nějaký starší ročník vzpomene na Symfonik rumpál.
00:31:11 A samozřejmě to byl takový nevhodný věk odejít.
00:31:13 Bylo mi jasné, že to je určitý privileg,
00:31:16 ale v té době ty moje hudební aktivity a ta moje kapela a všechno
00:31:20 byly důležitější, než odejít na Západ, jak se říkalo dřív.
00:31:24 Takže zas tak nadšená jsem nebyla, musela jsem si hodně zvykat.
00:31:27 My jsme mohli jet do Československa,
00:31:30 takže jsme také opravdu jezdili.
00:31:32 Problém byl pouze v tom, že tehdy jsme museli mít vízum.
00:31:36 I když jsme Češi a máme české pasy, tak jsme museli mít vízum.
00:31:39 A to se stupňovalo. V lednu to stálo 60 šilinků tehdy,
00:31:42 a každá další jízda plus 30.
00:31:45 Takže jednou se mi stalo, že jsem platila asi 1 800 šilinků.
00:31:50 Rakušané opravdu mají ke štrúdlu takový vztah,
00:31:53 že je to taková modla pro ně.
00:31:56 Zkrátka štrúdl, to je moučník číslo jedna tady.
00:32:00 Děti emigrantů, nebo těch, kteří odešli z politických důvodů.
00:32:04 Já jsem měla pocit, že se na nás dívali hodně přes prsty.
00:32:08 Takže vlastně ten kontakt byl naprosto minimální.
00:32:11 A já už jsem ho ani nevyhledávala. Měla jsem pocit,
00:32:14 že tam byla, naprosto přirozená, jako nějaká taková rozčilenost,
00:32:18 ona odešla s vystěhovaleckým pasem.
00:32:20 Já jsem za to nemohla, Taková byla rodinná konstelace.
00:32:24 Ještě bych chtěla říct, že je dobré tu strouhanku
00:32:26 trošku na másle osmažit. Je to takové fajnovější.
00:32:29 Splnil se mi můj sen,
00:32:31 že se děti naučily opravdu perfektně německy.
00:32:34 Angličtinu jsem měla docela už zmáklou,
00:32:37 ale ta němčina, tu jsem dělala na ekonomce asi 2 roky,
00:32:41 a zjistila jsem, že vlastně za ty 2 roky nic neumím.
00:32:43 Akorát si koupit housku a mlíko.
00:32:46 Když jsem sem šla, tak jsem si myslela, jak umím německy,
00:32:50 ovšem když člověk v tom prostředí žije,
00:32:53 tak umí všechno říct, ale má problém rozumět.
00:32:56 Jednak to musí dostat do ucha, musí si zvyknout na to.
00:33:00 Domluvit se německy, to není problém.
00:33:03 Ale opravdu rozumět filmům, číst noviny, číst knihy,
00:33:07 to trvá nějakou dobu.
00:33:09 Rakouská společnost mně skutečně připadala často a v mnohém snobská.
00:33:14 Protože já jsem třeba s manželem
00:33:17 absolvovala takové sezení třeba do bytu
00:33:20 a musela jsem si vzít koktejlové šaty.
00:33:23 No, to mě vůbec nebavilo! Dokonce si vzpomínám,
00:33:27 někde v rozhovoru jsem to říkala, je to v nějaké knížce.
00:33:31 Zpovídala mě jedna milostivá paní a s takovým útrpným pohledem,
00:33:35 jako že teď opravdu můžu vydechnout a jsem šťastná v tom Rakousku,
00:33:39 ale já jsem se do ní slušně, ale trošičku pustila
00:33:43 a dala jsem jí najevo,
00:33:46 že zas takoví chudáci jsme u nás v Československu také nebyli.
00:33:50 A asi jsem trošku zvolila ostřejší tón,
00:33:53 že manžel mě ťukal do kolena pod stolem.
00:33:56 A to mě strašně naštvalo. Když jsme přišli domů, já mu řekla:
00:33:59 "Tak poslouchej, tos mě ťukal poprvé a naposled.
00:34:03 Buď tam budu chodit a řeknu, co chci,
00:34:06 nebo prostě nebudu chodit a nemusíš ťukat do kolena."
00:34:09 -Tak už nikdy neťukal.
-To bylo takové moje trauma,
00:34:13 moje učitelka nebo profesorka zpěvu nás poprosila,
00:34:16 ať jdeme tatínkovi k devadesátinám zazpívat nějakou Ave Marii.
00:34:20 Tak jsme to trénovali, to byl jen takový dárek.
00:34:24 Setkali jsme se a zpívali jsme Bacha a Ave Marii a tak dále.
00:34:27 Mě to strašně urazilo, jak ona mi potom řekla:
00:34:31 "Prosím tě, jenom zpívej, nemluv.
00:34:34 Kdyby můj tatínek zjistil, že jsi Češka,
00:34:37 tak se strašně rozčílí, a on má hrozně slabé srdce.
00:34:40 On byl holt sudetský Němec.
00:34:42 A teď já jsem mu zadarmo zpívala na narozeniny,
00:34:44 ale neměla jsem dovoleno mluvit.
00:34:47 Rakousko poznávám a poznávala jsem
00:34:50 při cestách pro Radiožurnál.
00:34:53 Teď bych řekla, že víc dělám tady z Vídně,
00:34:56 ale měla jsem určitou dobu,
00:34:59 nemůžu říct depresi, ale takové už myšlenky.
00:35:03 Říkala jsem si: "Proboha, o čem budu mluvit za 5 let?
00:35:07 To už všechno budu mít nějakým způsobem ohmatané
00:35:10 a už jsem se o tom zmiňovala, ale opak je pravdou.
00:35:18 Tady jsme na jednom velmi známém vídeňském tržišti.
00:35:22 Je to Rochusmarkt, který je opravdu vyhlášený.
00:35:26 Nepatří k těm nejlevnějším, ale k těm skutečně nejkvalitnějším.
00:35:31 Nejen že tu chodím nakupovat, ale občas,
00:35:35 když potřebuji třeba i nějakou dotazovací anketu,
00:35:39 tak zaskočím sem, protože tady člověk najde lidi,
00:35:43 ženy z domácnosti, důchodkyně, najde tu studenty,
00:35:48 najde tu Geschäftsmanny, nějaké obchodníky.
00:35:51 Takže mně vždycky připadá,
00:35:54 že je to takový plastický obrázek, který je věrohodný.
00:36:02 Nějakým způsobem jsem se doslechla na začátku roku 1990,
00:36:06 že nějaká jazyková škola chce začít učit češtinu a že hledají.
00:36:11 Tak jsem si řekla,
00:36:13 já nejsem vystudovaný pedagog, ale proč ne?
00:36:16 Měla jsem fantastické češtinářky, které mi daly takový základ,
00:36:20 že jsem si řekla, tak to zkusím.
00:36:22 Všude, v každé jazykové škole se člověk může učit česky,
00:36:26 ale u nás jsme se koncentrovali na ty východní jazyky.
00:36:30 My teď po 8 letech samozřejmě přicházíme na to,
00:36:33 nebo naši klienti přicházejí na to, že chtějí i švédštinu,
00:36:36 francouzštinu, turečtinu a tak dále,
00:36:39 takže nabídku neustále rozšiřujeme,
00:36:42 Ale ten fokus byly východní jazyky.
00:36:45 Musím zaklepat na dřevo, že s určitou dávkou naivity,
00:36:49 protože kdybych věděla, co to bude za práci, jak to bude šílené,
00:36:54 že budu prostě 2 roky od pondělí do neděle pracovat do 10 do večera,
00:36:59 tak bych se na to samozřejmě v životě nedala.
00:37:03 Takže moc děkuju. Z pravé strany, jak to mám být.
00:37:07 Zůstaňte moment. To je typická Vídeň.
00:37:10 My jsme tady s paní Kamilou hovořily dosud německy,
00:37:14 a pak jsme přešly na to, že to jde i československy, že?
00:37:17 -Jak jste tady dlouho?
-23 rokov.
00:37:20 -Tak to už je... já 30.
-Dlhá doba. -Ano, děkujeme.
00:37:32 A jak jsme se nějak učili slova ředitel a sekretářka.
00:37:36 Tak jsem řekla sekretářka. A on, prosím vás, ještě jednou.
00:37:42 Sekretářka. Prosím vás, ještě jednou.
00:37:45 Tak jsem mu to 10x opakovala, už mi to bylo docela nepříjemné.
00:37:48 Říkala jsem si, to nevadí, když to Ř na začátku nezvládne,
00:37:52 vždycky se snažím lidi motivovat, není problém.
00:37:55 A on, ještě jednou mi to, prosím vás, řekněte.
00:37:57 Tak já jsem řekla znovu sekretářka.
00:38:00 A on řekl, ježíš, to zní tak krásně eroticky!
00:38:05 Mě se často ptají posluchači Radiožurnálu,
00:38:08 nebo hosté na mých besedách s posluchači,
00:38:12 na vídeňskou kávu,
00:38:14 která je u nás vžitá s takovým tím velkým kopečkem šlehačky.
00:38:19 To tady vůbec nebylo, to jsme si asi udělali sami.
00:38:24 Jako že dobrá káva je ve Vídni, takže prostě asi je se šlehačkou.
00:38:29 Nikdy nebyla.
00:38:31 Ale už se někde přizpůsobují v některých kavárnách,
00:38:35 a právě pro turisty české a slovenské
00:38:39 už jsem viděla ten pojem vídeňská káva
00:38:42 a bylo to presso, kde byla ta šlehačka.
00:38:45 Hlavě tady nepoužívají šlehačku ze spreje,
00:38:49 a to se mně u nás nelíbí v Česku,
00:38:52 protože tam všude používají ze spreje a ta je skutečně hrozná.
00:38:56 Z vídeňského Rochusmarktu Mari... blbost.
00:39:00 Z Vídně pro České kořeny Marie Woodhamsová.
00:39:05 Na ten obrázek by bylo lepší, kdyby byl nacukrovaný,
00:39:09 ale zase když je teplý, tak to není dobré cukrovat.
00:39:18 (muž) Ten dřevěnej rám mně udělali kamarádi.
00:39:23 Když jsem do toho dělal ty vnitřky, tak jsem si říkal,
00:39:27 tentokrát to nebude o ženskejch, bude to o květinách.
00:39:32 Tak jsem s gustem namaloval jednu kytku,
00:39:35 druhou kytku, třetí kytku,
00:39:38 a teď jsem k tomu potřeboval stonky.
00:39:41 Tak jsem udělal jeden stonek, druhej stonek, třetí stonek.
00:39:45 A říkám si, to přece už nejsou kytky!
00:39:48 A když jsem k tomu udělal tohle, tak z toho byla zase ženská.
00:39:51 Já za to nemůžu prostě. Tak to je s tím uměním.
00:39:54 My jsme odešli z Čech teprve v roce 1980,
00:39:57 teprve v době, kdy opravdu už nic nešlo, nic nefungovalo.
00:40:01 Tenkrát probíhaly registrace umělců
00:40:04 v rámci Českého svazu výtvarných umělců
00:40:07 a mě tedy nezaregistrovali,
00:40:09 neboť našli nějaký idiotský materiály z roku 1968.
00:40:12 Já jsem sice byl na volný noze,
00:40:15 ale dostal jsem se na totálně volnou nohu,
00:40:17 v podstatě jsem nemohl nic. Tak jsem si říkal,
00:40:20 vy mě taky můžete bejt ukradený, nepotřebuju mít neustále komise,
00:40:24 který budou rozhodovat o tom, co já vytvářím a co umění je a co není.
00:40:27 Já si budu komisí sám pro sebe.
00:40:30 A v ten moment jsme začali uvažovat o tom, že...
00:40:34 Že bychom možná měli tu republiku opustit.
00:40:37 Odjeli jsme na dovolenou do Chorvatska.
00:40:40 A po cestě jsme teprve začali vážně uvažovat o tom,
00:40:43 co teda udělat tu věc, že bychom se nevraceli.
00:40:48 Tak jsme se tak jenom zkusmo zeptali našeho syna,
00:40:52 kterýmu tenkrát bylo 11, co by tomu řekl,
00:40:55 kdybychom se nevrátili a šli třeba do Kanady nebo někam.
00:41:00 Jemu bylo 11 let a řekl, jo, to bude prima.
00:41:06 Aspoň nějaký dobrodružství.
00:41:09 Emigrovali jsme se surfáckým prknem na střeše auta,
00:41:12 který jsme potom prodali,
00:41:15 abychom měli do začátku vůbec nějaký peníze.
00:41:18 Původně jsme si mysleli, že si požádáme do zámoří o Kanadu,
00:41:21 ale to jsme si potom rozmysleli,
00:41:24 protože přece jen ty kořeny máme tady a Vídeň je daleko bližší.
00:41:28 V emigraci je to tak, že od lidí, od kterých očekáváte,
00:41:32 že vám pomohou, nebo který jsou třeba na vaší intelektuální úrovni
00:41:36 a předpokládáte, že by vám teda pomoci mohli,
00:41:39 se pomoci nedočkáte.
00:41:41 V našem případě nám vždycky pomohli lidi, kteří byli úplně obyčejní.
00:41:45 Byli to lidi naprosto prostí,
00:41:47 které jsme potkali naprosto náhodou,
00:41:49 pro který my jsme v podstatě nic neudělali,
00:41:52 ale to byli ti lidi, kteří nám skutečně fakticky pomohli.
00:41:55 Všichni jsme si uvědomili, co jsme to vlastně udělali.
00:41:58 Přišli jsme do země, jejíž řeč jsme vůbec neznali.
00:42:01 Neměli jsme vůbec nic. Ale najednou si člověk myslí...
00:42:05 Dělá to nejen pro sebe, ale dělá to i pro to dítě,
00:42:08 aby mělo lepší budoucnost,
00:42:11 a ne teda bejt zavřenej v socialistický kleci.
00:42:14 Já jsem měl v tý době v Čechách, v těch 35 letech,
00:42:18 jistý společenský renomé.
00:42:21 Nebo ne společenský, ale renomé mezi kumštýřema.
00:42:24 Měl jsem pocit, že jsem takovej trošku známej a slavnej,
00:42:28 což tady jsem byl naprosto neznámej člověk, kterej sem přišel
00:42:31 a měl v ruce kus kůže a floky a kladivo a šídlo
00:42:34 a tvářil se, že dělá umění.
00:42:36 Syn tenkrát chodil do Edlachu do školy jako mimořádný posluchač.
00:42:41 Z okolních penzionů tam s ním chodili
00:42:44 dohromady asi 3 nebo 4 kluci. Co jsem se teprve později dověděla,
00:42:48 tak v tý škole si jich vůbec nikdo nevšímal, nic se tam neučili,
00:42:52 malovali si tam bludiště a povídali si spolu česky.
00:42:56 Nicméně když jsme se skoro po roce odtamtud vystěhovali
00:43:01 a našli si první byt, tak jsme zjistili,
00:43:04 že i přes to všecko syn na rozdíl od nás
00:43:07 mluví naprosto plynnou němčinou.
00:43:10 Tak jsme si říkali, bude to snad dobrý.
00:43:13 Náš první byt byl v Achau, asi 20 kilometrů od Vídně,
00:43:17 kde jsme se náhodně při jedný naší výstavě seznámili s člověkem,
00:43:22 u kterého jsme potom 5 let bydleli. Byl na nás hrozně moc hodnej.
00:43:27 To byl člověk, kterej nás vzal na bydlení do svého domku.
00:43:31 Sice nám procházel denně kuchyní, ale byl to prostej člověk,
00:43:36 byl to dělník, a prostě byl rád, že tam s někým je.
00:43:39 A ten, když viděl, že potřebuju peníze,
00:43:41 když přišli rakouský policajti
00:43:44 a s gustem mi servali číslo z mýho auta
00:43:47 a já jsem tím pádem nemohl nikam jet,
00:43:50 i když jsem měl před sebou výstavy, tak prostě řekl:
00:43:53 "Jestli potřebujete auto, tak já vám půjčím peníze."
00:43:56 A další jinej člověk, kterýho jsem znal taky zcela krátce, říkal:
00:43:59 "Ty potřebuješ to auto ale okamžitě, viď?"
00:44:01 Já jsem říkal: "Potřebuju hned teď, jinak přijdu o velký prachy."
00:44:05 A on: "Tak já ti dám svý k dispozici. Vem si ho."
00:44:07 V době, kdy jsme odešli do Rakouska,
00:44:10 tak byl umělec jeden, a to byl můj muž.
00:44:13 A já jsem se k tomu...
00:44:15 Nevím, já bych se neoznačila za umělce,
00:44:19 ale za velmi dobrýho uměleckýho řemeslníka.
00:44:22 Tady udělal na mě takovej zajímavej podraz,
00:44:25 protože mi jednoho dne asi před skoro 30 lety oznámil,
00:44:29 že za 3 měsíce budu mít svoji první samostatnou výstavu ze šperků.
00:44:34 Napřed jsem se chtěla rozvést, pak jsem si to rozmyslela
00:44:40 a dodnes jsem mu vděčná za to, že mě k tomuhle dokopal.
00:44:45 Že konečně dělám ve svým životě práci, která mě pořád těší
00:44:49 a těšit nejspíš nikdy už nepřestane.
00:44:53 Nám se podařilo během 3 let získat náš první obchod v Rakousku.
00:44:59 To jsme měli tady nahoře za rohem na Burggasse.
00:45:02 A zároveň jsme objevili Spittelberg, kde jsme teď,
00:45:06 protože tady se už tenkrát dělaly umělecký trhy.
00:45:09 Jan si tenkrát povzdechl a řekl:
00:45:12 "Tady já bych jednou chtěl mít obchod."
00:45:15 Vedle nás, v druhým baráku, mají klub... spolek takovejch těch...
00:45:20 Německýho Burschenschaftu.
00:45:22 Jednou jsem tady vařil na dvoře polívku pro všechny svý hosty,
00:45:26 obrovskej kotel polívky na Silvestra.
00:45:29 A mluvilo se samozřejmě česky.
00:45:32 A ty buršáci taky toho Silvestra slavili v klubu.
00:45:36 A najednou jsem zjistil, že se tam rozjeli, že trošku víc popili
00:45:41 a začali nám sem házet bombičky a takový ty rachejtle,
00:45:45 co se na Silvestra hází.
00:45:47 A snažili se trefit do tý polívky, aby tu polívku zničili.
00:45:51 Což se jim podařilo. A to mě tak roztrpčilo,
00:45:53 že oni zničili něco,
00:45:55 co mělo bejt pro ostatní lidi jako překvapení a dárek,
00:45:58 že jsem na ně vyběhl a začal jsem jim nadávat
00:46:01 a řekl jsem,. že zavolám policii. A oni se mi vysmáli.
00:46:05 A pak začali po mně střílet ty rakety a raketky.
00:46:08 A v ten moment všichni moji čeští přátelé a hosté,
00:46:12 kteří tady byli, zmizeli, takže na dvorku jsem byl sám.
00:46:16 Připadal jsem si tam jako bůh v tom dýmu a smradu a kraválu
00:46:20 a tak mě to hrozně naštvalo, tak jsem se rozzuřil,
00:46:23 že jsem vletěl do galerie, našel jsem největší možnou raketu,
00:46:26 vyběhl jsem nahoru zpátky na kopec,
00:46:28 namířil jsem to mezi ty buršáky a tu raketu jsem odpálil.
00:46:32 Což oni si vůbec nedovedli představit,
00:46:35 že by si to nějakej Čech dovolil.
00:46:37 Můj muž neuvažoval o návratu jako takovým, ale po Praze toužil,
00:46:41 protože ta ho vždycky inspirovala ke všemu možnýmu.
00:46:45 Když se mu podařilo tam získat ateliér,
00:46:48 tak jsme se spolu dohodli, že tenhle způsob života,
00:46:51 že teda lze to zařídit
00:46:54 a že to není pro náš vztah žádnej problém.
00:46:57 Já teda žiju ve Vídni a ve Vídni máme galerii,
00:47:00 která je v přízemí.
00:47:02 Takže když si člověk koupí materiál,
00:47:05 tak zastaví autem před galerií a odnese to tam.
00:47:09 V Praze mám ateliér po Otovi Janečkovi, kterej je ve 4. patře.
00:47:12 Takže když koupím materiál,
00:47:15 nesu ho nahoru na ramenou a je to pěkná dřina.
00:47:18 Takže sem se snažím kupovat méně materiálu než do Vídně.
00:47:22 Třeba tenhle obrázek je pro mě naprosto netypickej,
00:47:25 protože tady nejsou ty rudý, zemitý hnědý barvy.
00:47:29 Já nevím, asi jsem měl moc modrý nebo něco.
00:47:32 Takže rozdíl mezi Vídní a Prahou je v tom, že v Praze mám víc modrý.
00:47:38 Syn dojížděl školním autobusem do Mödlingu,
00:47:42 do Hauptschule v Jakob-Thoma-Stra⅞e.
00:47:45 Nebylo to příjemný, ale nějak tu školu zvládnul.
00:47:48 Tak jsme si říkali, bude to všecko dobrý.
00:47:52 Já nevím, 10 let poté jsme se tady sešli u nějaký oslavy,
00:47:56 Teprve potom jsme se dozvěděli, co to pro něj bylo
00:47:59 vytrhnout ho z prostředí, kde žil. Z Klánovic se zahradou,
00:48:03 kde byla babička, dědeček, kde byl strýc a kamarádi ve škole.
00:48:09 Jak si tenkrát přišel strašně osamělej, ukřivděnej
00:48:14 a vhozenej do vody, když vlastně jakoby neuměl plavat.
00:48:20 Já musím říct, že ještě můj anděl strážný lítá,
00:48:24 a doufám, že bude ještě nějakej čas lítat.
00:48:27 Takže nad tím ještě nemusím uvažovat, ale stejně si myslím,
00:48:31 že domov je nakonec to místo,
00:48:33 nad kterým začneme uvažovat v momentě, kdy končíme svůj život,
00:48:37 a domov bude asi to místo, kde se člověk nechá rád pohřbít.
00:48:41 Já už mám dávno domov tady.
00:48:44 Takový ty časy, kdy člověk má takzvaný emigrantský sny
00:48:48 a jenom přemejšlí, jak by se vrátil a že nemá pas,
00:48:51 to už je dávno za náma.
00:48:54 Ale trvalo to taky pěknejch pár let.
00:49:00 Tohle je můj milovanej starej Dunaj,
00:49:03 kam když to jde, chodím od května. Letos jsem udělala trochu výjimku,
00:49:08 dneska je teprve 30. dubna, ale je moc krásně.
00:49:11 Sem chodím skoro každej den, když to jde, s pejskem plavat.
00:49:14 A nejen já.
00:49:17 Je to oblíbený cíl mnoha vídeňských občanů,
00:49:20 protože tady je naprosto boží rekreace.
00:49:28 (muž) Ty neexistujou, ty neměly tenkrát pásy.
00:49:32 A je to taky povolený, nemusej bejt pásy.
00:49:36 Do roku 1968 auta neměly záchytný body.
00:49:45 V podstatě to bylo období poršáků.
00:49:48 Když někdo měl dostatek peněz, tak šel do obchodu,
00:49:52 koupil si takový auto,
00:49:55 nastoupil do nějakýho závodu a když uměl jezdit, tak ho vyhrál.
00:49:59 Ten pán se mi představil a já jsem pochopila,
00:50:02 že je to nějaký pan Vaďura. Byl takový solidní, hodný.
00:50:06 Anička s Viktorem mají srdce na správným místě.
00:50:10 Kdyby jim o půlnoci zavolali, tak oni řeknou, ano, přijeď.
00:50:17 Začínáme normálně základním krokem.
00:50:21 Postupuje základním krokem po směru tancování.
00:50:25 Já žiju v Rakousku už 42 let.
00:50:28 Když se podívám zpátky a zamyslím se, jak k tomu došlo,
00:50:32 tak vidím před sebou 20letou dívku,
00:50:35 která chtěla žít podle svých nějakých představ.
00:50:38 A ty představy přerušil
00:50:41 příchod sovětských vojsk v srpnu 1968.
00:50:48 Prostě ve mně se něco zvedlo a já už jsem tam nemohla být.
00:50:53 Tak jsem se celkem krátkodobě rozhodla ještě s kamarádkou,
00:50:57 která zase pochází z rodiny, kdy tatínek měl hospodářství
00:51:01 a nikdy nepřistoupil do zemědělského družstva,
00:51:05 takže ta rodina byla nesmírně perzekvována.
00:51:08 Měli 7 dětí a celá rodina dřela od rána do noci.
00:51:11 Díky tomu, že jsme rok předtím
00:51:13 byly u jejích vzdálených příbuzných u Bodamského jezera,
00:51:17 tak jsme si řekly, že odejdeme.
00:51:20 A ona tím, že měla bratrance ve Vídni,
00:51:23 tak ten nám oběma zajistil jak ubytování, tak práci.
00:51:27 Protože jsem ale téměř neuměla německy,
00:51:30 tak mě zavedli, respektive Viktora přivedli ke mně,
00:51:35 aby mi trošku pomáhal.
00:51:37 To byla firma, kde já jsem byl řadu let,
00:51:41 kde jsme se seznámili tou formou, že jsem byl zavolán jako tlumočník.
00:51:45 Protože to byly ty znalosti němčiny,
00:51:48 kde si ještě pletla dobrý ráno a dobrý večer.
00:51:51 Je fakt, že mě různí kolegové zvali na večeři a někam.
00:51:56 Já jsem to řekla Viktorovi, radila jsem se s ním.
00:51:59 A on říkal: "Ne, s tím nechoď, ten je ženatej."
00:52:03 Nebo ten je hloupej. A takhle mě odrazoval.
00:52:06 No, až jsem mu zůstala na krku.
00:52:11 Vidíte tady jeden z vozů z mé sbírky,
00:52:16 s kterým jsem v podstatě tento koníček začal před 40 lety.
00:52:21 Je to takzvaná Aerovka cililink.
00:52:26 (STARTOVÁNÍ MOTORU)
00:52:33 Sehnal to tatínek mé manželky.
00:52:36 To bylo období začátkem 70. let, kdy byly dost potíže to vyvézt.
00:52:42 Dneska, myslím, že už je to promlčený.
00:52:45 A já jsem to za 12 let pašoval.
00:52:48 Já jsem tenkrát hodně jezdil služebně do Československa.
00:52:52 To auto bylo na malý kousky rozřezaný, rozebraný.
00:52:57 To byly stovka a stovky kusů.
00:53:00 A z každé služebky nějakej ten kousek překročil hranice.
00:53:04 Samotný ty díly byly absolutně bezcenný.
00:53:07 Jednou jeden celník poznal, že jsem vezl sedadlo.
00:53:11 Ten byl ale asi aerovkář.
00:53:15 Možná mám větší potřebu určité svobody.
00:53:18 Já jsem nemohla jít studovat na školu,
00:53:21 kterou bych bývala ráda absolvovala.
00:53:25 My jsme byli křesťanská rodina,
00:53:28 takže jsme byli velice omezení v Česku.
00:53:31 Můj tatínek byl doktor práv,
00:53:34 a málem skončil na ulici jako zametač.
00:53:37 Takže já jsem prostě v Rakousku našla zemi,
00:53:41 kde jsem od prvního okamžiku měla pocit,
00:53:45 že když budu pracovat poctivě,
00:53:49 tak že za to dostanu poctivou odměnu.
00:53:52 A vždycky to tak bylo.
00:54:00 Moji předci přišli už koncem 19. století.
00:54:03 Vlastně nepřišli do Rakouska, to bylo Rakousko.
00:54:07 Tenkrát Rakousko-Uhersko. Děda byl vyučeným truhlářem.
00:54:13 Babička byla kuchařka u nějakejch šlechticů nebo co.
00:54:17 Ve Vídni se poznali a zůstali.
00:54:20 V té době, roku 1885, se zakládala také Vlastenecká omladina,
00:54:25 český divadelní spolek, jehož představení navštěvovali.
00:54:30 Tehdy ani jeden netušil, že se jim Omladina stane osudovou
00:54:34 a jednou vedení divadla převezmou do svých rukou.
00:54:39 Náš spolek se jmenuje Vlastenecká omladina,
00:54:43 protože ho kdysi, před 125 lety, zakládali mladí lidé,
00:54:47 kteří samozřejmě také zestárli.
00:54:50 A já, když jsem přišla před 40 lety do Omladiny,
00:54:54 tak jsem byla překvapená, že tam jsou tak staří lidi.
00:54:58 Ale bylo tam vždycky veselo a hezky, takže jsem tam vydržela.
00:55:03 Nám se v posledních letech Omladina opravdu omladila
00:55:06 díky tomu, že jsou otevřené hranice,
00:55:09 že mohou Češi a Slováci ve Vídni studovat a pracovat.
00:55:13 Oceňují stejně jako kdysi v 19. století to, že v cizině,
00:55:18 protože Vídeň pořád cizina je,
00:55:21 že v cizině existuje ostrůvek toho českého a slovenského ducha.
00:55:27 (ZPĚV)
00:55:41 Motivace jít do Omladiny byla ta,
00:55:44 že jsem hledal nějaký poblázněný lidi,
00:55:47 který jsou schopni ze sebe dělat šašky,
00:55:51 což je velice příjemné.
00:55:54 A když sem člověk přijde jako čerstvý, hledá různé kontakty,
00:55:59 hledá kamarády a tohle se vyloženě nabízelo.
00:56:03 To není možné, Higginsi!
00:56:06 Já jedu až z Indie, abych vás poznal.
00:56:08 A já chtěl jet do Indie, abych poznal vás!
00:56:11 Je to jedinečná možnost vyžít kreativitu
00:56:15 mezi partou většinou velice příjemných lidí.
00:56:20 Promiňte, slečno. Vím, že tohle je Wimpole Street,
00:56:24 ale mohla byste mi říci, kde je číslo 27A?
00:56:29 (muž) Do začátku 90. let minulého století to byly určitě operetky,
00:56:34 který jsme dávali.
00:56:37 Měli jsme spoustu zpěváků. Měli jsme dokonce i vlastní kapelu.
00:56:41 Nebo orchestr, dá se spíš ríct.
00:56:44 Tihle lidé už z části, bohužel, nežijí.
00:56:49 Tady pan Kalousek, když já jsem byl ještě malej kluk,
00:56:54 tak byl jako partner, kterej fantasticky zpíval operetky
00:56:59 s partnerkou, do který já jsem byl zamilovanej.
00:57:02 Do Moniky.
00:57:04 Já jsem chodil na divadlo hlavně proto, že se mi líbila Monika.
00:57:08 Publikum je dnes náročnější,
00:57:11 než bývalo před těmi 50 nebo 40 lety.
00:57:14 Dnes je v podstatě nabídka tak velká,
00:57:17 že když už člověk jde do divadla,
00:57:20 tak si může zajít ve Vídni do několika kvalitních divadel.
00:57:25 Tady byla dlouho tradice, že se hrály takový...
00:57:29 Třeba i několik kusů za měsíc, kde lidi nemuseli nutně umět role,
00:57:34 protože lidi chodili na svý známý.
00:57:38 Musí mít víru, naději a potom kapku toho štěstí.
00:57:44 Co se týče divadla, tak mám pocit v Česku i tady v Rakousku,
00:57:48 že mají amatérská divadla rozkvět. Že lidi poznali,
00:57:53 že ta společná práce je spojuje a že vzniká radost.
00:57:58 (ZPĚV)
00:58:04 Máš-li kapičku, máš-li kapičku, někdo za tebe tu práci udělá.
00:58:12 Prostory hotelu Pošta v samém srdci Vídně
00:58:16 slouží jako sídlo několika českým spolkům.
00:58:20 V roce 1910 tuto budovu zakoupila početná česká menšina
00:58:24 a vytvořila zde centrum svých aktivit - Český dům.
00:58:28 Objekt již tehdy fungoval částečně i jako hotel.
00:58:32 Po dlouhém čase se česká menšina ve Vídni zmohla na to,
00:58:37 že se sešlo dost peněz, aby si mohli tento dům zakoupit
00:58:43 a zabezpečit si sály,
00:58:46 kde se mohly pořádat větší pořady, jako bály, přednášky.
00:58:51 Trochu nám je líto, jsme smutní, že se v roce 1942 družstvo,
00:58:58 které je majitelem Českého domu,
00:59:02 muselo přejmenovat pod nátlakem nacistického režimu.
00:59:07 Po válce potom už se nepodařilo název přejmenovat zase zpět.
00:59:14 Češi zde byli klasifikovaní jako druhoprávní občané,
00:59:24 to znamená, že sice neměli ten ponižující status Židů nebo Romů,
00:59:32 ale též měli jisté nevýhody.
00:59:37 V roce 1945 se obnovily spolky.
00:59:40 Hlavní aktivita ale byla zde v domě remigrační kancelář,
00:59:47 která s podporou československé vlády animovala,
00:59:51 povzbuzovala vídeňské Čechy, aby se vrátili do Československa.
00:59:56 To bylo od roku 1945 až po únor 1948 velmi aktivní.
01:00:02 A potom, samozřejmě, po únorovém převratu v Československu,
01:00:10 se to víceméně zastavilo.
01:00:15 (HUDBA)
01:00:35 Kromě vášně pro divadlo
01:00:37 spojuje Annu a Viktora také vášeň pro tanec.
01:00:41 Ani tuto zálibu si nenechávají pro sebe.
01:00:44 Vedou totiž ještě i české taneční
01:00:47 v sále Slovanské besedy hotelu Pošta.
01:00:50 Vyvinulo se to kdysi na jednom plese, kde jsme zjistili,
01:00:55 že mladý lidi, nebo hodně z mladých lidí neumějí tancovat,
01:00:59 když jde o společenský tanec.
01:01:02 Raz, dva, tři, čtyři, pět, šest.
01:01:05 A z tý diskuze vyplynulo, že neumějí,
01:01:08 a tak jsem se zeptal: "Chcete se naučit?"
01:01:12 "Jo!" Týden na to jsme to rozjeli.
01:01:15 Vyvinul se z toho celýho,
01:01:18 za ten zhruba desátej rok, velmi čilej ruch.
01:01:23 My nikdy nevíme, kolik lidí přijde. Většinou je jich víc než moc.
01:01:29 Co já jsem od začátku přišla do divadla...
01:01:33 Hned když jsem přišla do Vídně, právě Viktor mě zavedl.
01:01:37 Spolek bojoval s úbytkem mladých lidí,
01:01:41 s tím bojujou spolky všeobecně.
01:01:44 My jsme těmi tanečními získali nejen diváky, ale i herce.
01:01:49 Máme teď hodně mladých herců a hereček,
01:01:53 které jsme získali díky tanečním.
01:01:56 (HUDBA)
01:02:02 Lidé mají většinou nějaké zábrany, bojí se tancovat, styděj se.
01:02:06 Hlavně muži.
01:02:08 A my jim říkáme, že chceme, aby měli radost z tance.
01:02:12 To je první cíl.
01:02:15 Ne hodně různých figur a proměn, ale aby měli radost.
01:02:21 Tancování je poslední doména mužů na světě.
01:02:25 Jinak jsme všude už ztratili. Ale tam rozhoduje pán, pán vede.
01:02:30 Závodní tancování vždycky rozhoduje třída, který dosáhl pán.
01:02:35 Dáma je absolutně druhořadá, ta se musí přizpůsobit.
01:02:39 Takže Viktor dodává sebevědomí pánům, a to je důležité,
01:02:43 protože dámy většinou jsou nějak šikovnější.
01:03:05 Mě to tak překvapilo tenkrát, ta invaze těch vojsk,
01:03:12 a prostě já jsem cítila, že v tom nemůžu žít.
01:03:19 Já bych řekl, že vývoj dějin pomohl k tomu,
01:03:22 že nemusíme říkat buď a nebo,
01:03:25 že jsme ztratili domov a museli jsme hledat nový domov,
01:03:29 že jsme vlastně doma v obou zemích.
01:03:32 A ani nevnímáme, na který straně hranic jsme.
01:03:36 Plakání po domově u mě nebylo, ale u mě bylo spíš to,
01:03:40 že mně bylo moc líto,
01:03:43 že jsem nemohla nějak s tou kapelou to víc rozjet.
01:03:47 Ten Symfonik rumpál, to bylo, samozřejmě, takové velmi...
01:03:52 Jak bych to řekla? V tom věku důležité.
01:03:56 Každou noc se vám zdá, že jste doma a máte všechny věci a doklady...
01:04:02 Všechno je venku a vy se nemůžete ven dostat.
01:04:07 Emigrantský sny, ty pronásledujou člověka pěkně dlouho
01:04:11 a není to vůbec nic příjemnýho.
01:04:14 Po převratu, když jsem se dozvěděla...
01:04:18 Za několik hodin poté mně telefonovali z Prahy,
01:04:22 že by chtěli navázat spolupráci, tak to jsem byla šťastná šíleně.
01:04:26 Vůbec nikdo nepočítal, že by se v Čechách něco mohlo změnit.
01:04:30 Že by něco takovýho přišlo.
01:04:33 To bylo pro nás hrozně velký překvapení.
01:04:36 Je spousta věcí, který jsou nezapomenutelný.
01:04:40 Hrozně rád se tam vracím.
01:04:42 To jsou prostě ohřejváčky, když projíždíme Prahou.
01:04:45 Zvláštní je, že Prahu jsem nikdy neviděl tak krásnou, jako teď.
01:04:49 Lidi, co to holt nezažili, nebo který už se toho nedočkali,
01:04:53 těch mi bylo líto.
-Ten pocit domova byl tady.
01:04:56 Narozený jsme tam, je to můj domov, ale prostě ten pocit svobody,
01:05:03 pocit toho, můžu dělat, co chci, ten zůstal tady.
01:05:07 -A je tu dodneška.
-Domov je tam, kde se cejtím dobře.
01:05:11 Domov je tam, kde jsem prožila svůj nejaktivnější život.
01:05:16 Druhou polovičku života jsme prožili tady, tu lepší, samozřejmě.
01:05:21 Já jsem vlastně získala 2 domovy,
01:05:23 já jsem neztratila můj původní domov.
01:05:27 A já jsem získala druhý domov, takže u mě je to velice pozitivní.
01:05:30 Takže takhle to bylo v tom Rakousku.
01:05:33 Tak si i na tu židli můžu sednout, když na to přijde.
01:05:37 A bejt tady jako doma.
01:05:44 Skryté titulky: Matěj Hodr Česká televize 2014
Rakouské hlavní město Vídeň přilákalo za obživou již v 19. století statisíce Čechů. Česká komunita je zde proto velmi specifická. Potkávají se v ní potomci dávno usazených krajanů s těmi, kteří sem emigrovali v dobách komunismu, ale dnes již i s nově příchozími za prací či studiem. Tento díl volného cyklu se tentokrát zaměří na krajany žijící v rakouské metropoli na Dunaji nebo v jejím blízkém okolí. Představí kromě několika zajímavých osobností a rodin také fenomén české školy a českého divadla, které zde existují nepřetržitě již přes 120 let. Právě v české škole, při divadelní zkoušce Vlastenecké omladiny a v galerii známého výtvarníka Jana Brabence vznikaly v dubnu 2011 první záběry.