Sexuální symbol 50. a 60. let dvacátého století. Francouzský filmový portrét
00:00:04 Česká televize uvádí francouzský dokumentární film
00:01:06 Jste krásná. Dívám se na vaše vlasy, na vaši kůži.
00:01:10 Sleduji dívčí dojetí, které se zračí ve vaší tváři.
00:01:14 Zmocňuje se mě pohnutí a také melancholie vyvolaná dětstvím,
00:01:18 které vás stále ještě obklopuje.
00:01:21 Jste Juliette, postava filmu "A Bůh stvořil ženu".
00:01:25 Jste ale také, a možná naposledy, Brigitte Bardot,
00:01:28 než se z vás stane "B.B.".
00:01:31 Nevím, která z těch dvou, herečka nebo mladá žena,
00:01:33 odhaluje tu druhou.
00:01:36 Podobně jako Juliette neopustíte Saint Tropez.
00:01:41 Potkal jsem vás, protože jsem miloval zvířata.
00:01:44 Když mi bylo 8 let, dostal jsem od rodičů vaše album.
00:01:47 Nešlo o film, ale o vaši lásku ke zvířatům.
00:01:50 Jmenovalo se velice prostě: Brigitte Bardot, přítelkyně zvířat.
00:02:01 Každý večer jsem si v něm listoval.
00:02:03 Fascinovaly mě vaše dlouhé plavé vlasy, vaše bombajka
00:02:06 i další zvířata ve vaší společnosti:
00:02:09 velcí savci, tygři, ale také ovce.
00:02:13 Miloval jsem zvířata, obzvlášť psy.
00:02:17 A tak jsem vás potkal. Jako dítě jsem se do vás zamiloval.
00:02:21 A když jsem vyrostl, hledal jsem vás ve filmech.
00:02:24 Jenže marně. Bylo to koncem 70. let.
00:02:28 Vaše filmy nebyly příliš často k vidění.
00:02:31 Láska k filmu zvítězila nad láskou ke zvířatům.
00:02:34 Bylo to další útočiště, kam se uchýlit před dětstvím.
00:02:37 A pak, ve filmu mají milostné příběhy občas šťastný konec.
00:02:43 BRIGITTE BARDOT, NEPOCHOPENÁ
00:03:06 Drahá Brigitte, trápí mě naše první setkání.
00:03:09 Nic nebylo tak, jak jsem si představoval.
00:03:14 Nebyli jsme v La Madrague, ale v jiném domě.
00:03:17 Tam, kde trávíte občas i celé dny, obklopená zvířaty:
00:03:20 psy, kočkami, osly, prasaty a dokonce i divokými kanci.
00:03:26 Přijímáte mě nevlídně.
00:03:28 Nechtěl jsem slyšet o vašich obavách,
00:03:30 o odporu vracet se k tomuto období vašeho života.
00:03:33 Bylo mi trapně. A navzdory vašim prudkým slovům jsem se na vás díval
00:03:37 a stále vás miloval.
00:03:40 Pořád jsem měl ještě v hlavě tu bláznivou myšlenku
00:03:43 natočit o vás film, s vámi.
00:03:46 Vzít vás za ruku a vyvést vás z temnoty, do níž jste se uzavřela.
00:03:50 Přivést vás ke světlu.
00:04:58 Existuje-li na zemi peklo, ten první film, Normandská díra,
00:05:04 toho byl příkladem. Vstávala jsem v 6 ráno.
00:05:07 Vyslechla si nadávky od vulgárních asistentů,
00:05:10 zapomínala text, nešikovně se pohybovala.
00:05:13 Talentovaní herci si mě ironicky měřili pohledy,
00:05:16 a sama jsem pomalu klesala na dno, do hlubin studu a úzkosti.
00:05:20 Sotva jsem otevřela oči, předhodili mě maskérce,
00:05:23 která měla nad mým obličejem právo života a smrti.
00:05:26 Ach, moje ústa! Ta žena měla s mými ústy problém!
00:05:29 Bylo třeba je zmenšit!
00:06:10 Moje kariéra začala velmi brzy. Tatínek moc rád filmoval.
00:06:15 Měl osmimilimetrovou kameru, a když jsem byla dítě, natáčel mě.
00:06:21 Dnes jsou to pro mě takové navždy ztracené drobky minulosti.
00:06:27 Vlevo je vaše matka.
00:06:29 Vidím malou holčičku, která se podřizuje všemu,
00:06:31 co se jí řekne. Na tváři nesmělý, milý, něžný úsměv.
00:06:40 Nechá sebou trochu postrkovat, jako by se ptala,
00:06:42 co s ní chtějí udělat. Svět kolem ji volá.
00:06:45 Chtěla by uniknout kameře, vrátit se ke hře,
00:06:48 k nesmělému objevování.
00:06:54 Přitahuje ji snad matka? Je to ona, ke které míří?
00:06:57 Ne, je svobodná, chce žít!
00:07:00 Ví, že štěstí přichází odjinud.
00:07:03 Chce se otočit, ale pevná ruka ji obrátí zpátky ke kameře.
00:07:13 Narodila se Mijanou, vaše sestra.
00:07:15 Vás odkázali do kuchyně stejně jako novou chůvu,
00:07:18 kterou pro ni najali. V roce 1939 se konaly křtiny.
00:07:29 Kdy jste pochopila, že se o vás už tak nezajímají?
00:07:37 Oslava křtin ve francouzské buržoazní rodině.
00:07:46 Přijeli bratranci, sestřenice, strýcové a tety,
00:07:49 samozřejmě prarodiče, celá rodina.
00:07:51 A pak přátelé. Elegantní ženy a pánové s monokly.
00:07:59 Vás je mezi nimi sotva vidět, jen se tam mihnete,
00:08:02 jako kdyby o vás kamera náhodně zavadila.
00:08:13 Louveciennes. Dům vašich prarodičů.
00:08:16 Jezdívala jste tam na víkendy a na prázdniny.
00:08:28 Jednoho dne rodiče odešli do společnosti a hlídala nás chůva.
00:08:33 Hrály jsme si na indiány a schovávaly se pod stůl,
00:08:36 který představoval stan.
00:08:38 Při hře se nám ale zamotaly nohy do ubrusu.
00:08:41 Ten spadl na zem a s ním i krásná čínská porcelánová váza.
00:08:47 Když se otec s matkou vrátili, byly jsme s Mijanou schované
00:08:51 ve skříni na smetáky a třásly jsme se.
00:08:55 Rozzlobený otec nasázel každé na zadek 20 ran jezdeckým bičíkem!
00:09:03 Ale to nebylo všechno.
00:09:05 Matka, celá bez sebe, nad námi vyřkla rozhodující ortel,
00:09:08 proti němuž nebylo odvolání:
00:09:12 "Od této chvíle už nejste naše dcery, jste cizinky
00:09:14 a jakožto cizinky nás budete oslovovat "vy"!
00:09:17 Zapamatujte si, že už tu nejste doma, u vás, nýbrž u nás!
00:09:21 Že nic z toho, co tu je, vám nepatří, tenhle dům už není váš!"
00:09:27 Bylo mi 7 a půl. Mijanou 4.
00:09:37 Chápu tuhle holčičku, která se obléká jako její matka.
00:09:40 Nosí stejný turban, chodí jako ona.
00:09:42 Napodobuje ji, opičí se po ní, snaží se získat zpět
00:09:46 ztracené území.
00:09:50 Touží po uznání, po povzbuzení.
00:09:52 Je to tím těžší, že matka je krásná, elegantní
00:09:56 a působí odtažitě.
00:10:09 Jak jí dát na srozuměnou, že tak strašně moc potřebujete,
00:10:13 aby o vás zase zavadila pohledem?
00:10:28 Plakala jsem, když jsem se dívala do zrcadla.
00:10:31 Je pravda, že jsem byla ošklivá.
00:10:34 Dala bych všechno za to, abych se podobala Mijanou
00:10:37 a byla miláčkem rodičů.
00:10:40 Jedině hodiny tance mi pomáhaly zapomenout na všechny trampoty.
00:11:20 Tanec byl jakási síla, která mi vycházela z útrob.
00:11:24 Jako kdybych byla někdo jiný.
00:11:28 Jak moc jsem milovala cvičení u tyče! Neustále stejné.
00:11:33 Rozehřívalo svaly a připravovalo tělo na práci.
00:11:37 Sbohem brýle, komplexy, smutku!
00:11:40 Při tanci jsem byla krásná, zevnitř i zvnějšku.
00:11:46 Našla jste své království.
00:11:48 A jako v pohádkách jste získala to, co vám umožní uniknout
00:11:52 smrtelnému střetu se zrcadlem. Váš instinkt vás nezklamal.
00:11:57 Kdybyste následovala instinkt, příběh by zde skončil.
00:12:06 Na téhle fotografii je vám 12 let, oči máte sklopené k podlaze
00:12:10 a tváříte se vážně.
00:12:12 Přítomnost guvernantky podtrhuje směs odevzdanosti a sebeovládání,
00:12:17 které prozrazuje vaše póza, jako rozporuplné vybídnutí
00:12:21 klást vám otázky nebo respektovat vaše mlčení.
00:12:26 Není těžké uhodnout, že vám nedokáže pomáhat.
00:12:31 Nepochopila by, kdybyste jí řekla, co cítíte.
00:12:33 Dokonce by vám vyhubovala s tím, že na to jste ještě moc malá.
00:12:39 Byl bych vám rád ukázal tuhle fotografii a zeptal se,
00:12:42 jestli vás, jak se domnívám, v té chvíli dostihl smutek
00:12:45 a především intenzivní pocit osamělosti.
00:12:51 Vždycky se sám sebe ptám, jestli mladé dívky myslí
00:12:54 na milování. A jestli na ně nemyslí příliš brzy.
00:12:58 Past. Chytila jste se už do pasti.
00:13:06 Vyrostla jste.
00:13:10 Proč mě napadá právě slovo "neúprosný"?
00:13:14 Ve vašem vystupování, v půvabu vaší chůze,
00:13:17 vašeho držení hlavy, vaší siluety, v klidném způsobu,
00:13:20 jímž procházíte obrazem, je cosi neúprosného.
00:13:34 Co viděl váš otec ve chvíli, když jste vstoupila
00:13:36 do záběru kamery? Uvědomil si, že natáčí okamžik proměny?
00:13:43 Nacházíte se na rozcestí. Uvědomujete si nebezpečí,
00:13:46 které se vznáší nad vaším královstvím.
00:13:49 Ještě nevíte, že je obětujete, že vám bude odňato něco
00:13:53 z vás samé navždycky. Nevíte co, nevíte jak,
00:13:57 ale podvědomě to cítíte, což vás naplňuje smutkem.
00:14:03 A všimla si vaše matka, že všechny pohledy,
00:14:06 v jejichž záři se tak ráda vyhřívala,
00:14:09 budou od této chvíle upřeny na vás?
00:14:29 Jednou jí přítelkyně navrhla, abyste jako dívka
00:14:33 z vyšší společnosti, pózovala pro první stránku časopisu
00:14:36 Jardin de mode. Matka dlouho neváhala a svolila.
00:14:47 Chodila jsem na fotografování.
00:14:50 Maminka se ode mě nevzdalovala na krok.
00:14:52 Fotografům není radno věřit.
00:14:55 Byla jsem pyšná.
00:14:57 Bez brýlí, bez rovnátek. Byla jsem roztomilá.
00:15:00 Fotografie se líbily a brzy je otiskli.
00:15:03 Když je uviděla Helene Lazareff, zeptala se mě, jestli bych nechtěla
00:15:06 nafotit první stránku Elle pro květnové číslo ročníku 1949.
00:15:12 Ve studiu jsem byla zaražená, měla jsem komplexy.
00:15:15 Matka mě doprovázela. Bylo tam plno lidí.
00:15:18 Bála jsem se, že omdlím. Všichni se na mě dívali.
00:15:22 Komentovali mé zuby, vlasy, nehty.
00:15:26 Ne, nejsem nalíčená, je mi teprve 14 a půl.
00:15:30 Ne, neumím pózovat, je mi teprve 14 a půl.
00:15:35 Ne, nemám podprsenku.
00:15:38 O rok později, v roce 1950, jsem se stala maskotem Elle.
00:15:44 Moje fotky uviděl Marc Allégret a projevil zájem se se mnou setkat.
00:15:52 Na schůzce s Marcem Allégretem vám otevřel dveře Roger Vadim.
00:16:04 Je mi 15, ještě nikdy jsem se nesetkala s mužem, jako byl Vadim.
00:16:09 Byl pohledný a vůbec se nepodobal mužům, které jsem viděla předtím.
00:16:20 Jako kdybychom se stali přímými účastníky zjevení:
00:16:23 mladá dívka se poprvé zamiluje.
00:16:25 A odehrává se to před našima očima, před objektivem kamery.
00:16:31 Vnímáme intenzitu upřeného pohledu. Ten pohled spaluje.
00:16:35 Vidí ve vás herečku, postavu, jíž se právě stáváte.
00:16:47 Vadimův pohled vás mění a my jsme té proměny účastni.
00:16:52 Vaši dívčí lásku, touhu se mu oddat promění na filmovou lásku.
00:16:56 Film se stane zrcadlem hrdinky, která se rodí před našima očima.
00:17:01 Je vám 15 a půl.
00:17:10 S Vadimem jsem se vídala čas od času, pak častěji
00:17:13 a nakonec pořád. Stále u rodičů, protože v patnácti a půl
00:17:18 jsem nemohla nikam chodit sama.
00:17:24 Jednoho dne jsem za ním šla do jeho garsoniéry.
00:17:28 Bylo půl desáté ráno a nastoupila jsem jako obvykle
00:17:31 s knihami pod paží do autobusu.
00:17:33 O kus dál jsem s bušícím srdcem přestoupila.
00:17:38 Čekal na mě. Stále to opakoval.
00:17:42 Ocitla jsem se nahá v posteli, s nádherným pocitem jeho kůže
00:17:45 na své a s dokonalou jistotou, že byl zcela vzhůru,
00:17:49 i když vypadal rozespale.
00:17:54 Nepohodlného panenství jsem se zbavovala postupně.
00:17:57 Každý den mi ho zůstávalo trochu méně,
00:18:00 a tak jsem se ho při oblékání zcela vážně tázala,
00:18:03 jestli se ze mě tentokrát už stala opravdová žena!
00:18:10 Bylo to pro mě období báječných objevů,
00:18:13 protože současně s jeho tělem jsem objevovala i to své.
00:18:18 Mé chování se změnilo, byla jsem jiná.
00:18:21 Cítila jsem se nadřazená a silná.
00:18:25 Ptala jsem se, jak někdo může myslet na něco jiného
00:18:28 a žít pro něco jiného, než je láska.
00:18:40 Rodiče rozhodli, že si Vadima nevezmu dřív,
00:18:43 než mi bude 18.
00:18:46 Svatba se konala v kostele v Passy 21. prosince 1952.
00:18:52 Hodně se o ní mluvilo.
00:18:54 Byla jsem miláčkem tisku, zatímco Vadim zase miláčkem filmu.
00:18:59 Před svědky jsem podepsala sňatek, a mohla jsem se tedy
00:19:02 milovat legálně. A přesto té noci k ničemu nedošlo.
00:19:07 Byli jsme příliš unaveni!
00:19:09 Legalizace nás vyčerpala, a tak jsme si šťastně usnuli
00:19:12 v náručí.
00:19:22 Krutá ironie osudu.
00:19:24 Režisér Marc Allégret, který vás odvedl od tance,
00:19:27 vám nabídl roli mladé tanečnice, jíž byste se byla ráda stala
00:19:31 ve skutečném životě.
00:19:47 Chtěla jste se stát taneční hvězdou, tanec vás chránil
00:19:51 a zformoval.
00:19:52 Bylo to něco jen vašeho, co vás odlišovalo od ostatních,
00:19:56 od matky, od Mijanou.
00:20:26 V sladkém objetí puzení, které dala do pohybu láska,
00:20:30 které opájí a dává pocit, že žijeme.
00:20:36 Osudového objetí, jemuž se poddávají dívky.
00:20:46 Opouštíte tanec, vaši disciplinu, abyste se oddala světlu.
00:21:07 Bylo to v době festivalu v Cannes, v roce 1956.
00:21:12 Rozhodli jsme se natočit film, který se měl jmenovat
00:21:15 "A Bůh stvořil ženu".
00:21:18 V Cannes jsem byla hvězdička, o které se hodně mluvilo!
00:21:21 Naštěstí, protože jsme potřebovali peníze na financování
00:21:24 toho zatraceného filmu!
00:21:27 Ale momentálně, i když jsme zkoušeli zatahat za všechny šňůrky,
00:21:30 jsme měli sotva tolik, abychom natočili černobílý film.
00:21:34 Byla jsem naštvaná, že tam musím jet.
00:21:37 Ale protože bylo třeba skočit do vody, jela jsem.
00:21:42 Nechala jsem si odbarvit dlouhé vlasy.
00:21:45 Běda té, skrze niž přichází skandál!
00:21:49 Běda mně, protože skandál přišel.
00:21:51 Protože mě už nedrželo zpátky vědomí toho, co se dělá.
00:21:55 Plně jsem se oddala tomu, co se nedělá!
00:21:59 Byla to éra cha-cha.
00:22:01 Tančila jsem sama nebo s kýmkoli, kdo se namanul.
00:22:05 Ženy jsem rozčilovala, muže vzrušovala.
00:22:09 Kroutila a pohupovala jsem se v bocích, bylo mi horko.
00:22:13 Pohyby jsem znázorňovala lásku v rytmu tam-tamů.
00:22:16 Raoul Lévy, Vadim a další přátelé mě sledovali pohledy s otazníkem.
00:22:20 Jako kdyby se mého těla zmocnilo nějaké jiné já!
00:22:23 Šampaňské mě chladilo v hrdle. A pak - ale co?
00:22:26 Bylo mi už příliš horko.
00:22:28 A tak jsem si sklenku vylila na prsa, na ramena, na stehna!
00:22:31 Bylo to studené, bylo to příjemné, bylo to bláznivé!
00:22:34 Zbláznila jsem se!
00:22:36 Onoho večera se Vadim rozhodl přidat ke svému filmu
00:22:39 "A Bůh stvořil ženu" další scénu!
00:23:23 Připomínáte mi, že touha je v pohybu a že je krutá.
00:23:27 Že následovat okamžitý popud, riskovat vše pro jediný okamžik
00:23:31 vytržení, v sobě nese jakési temné uspokojení.
00:23:35 Jste také děvčátko.
00:23:36 Děvčátko, které si hraje s ohněm, které provokuje a odmítá hranice.
00:23:41 Necudné, opovážlivé, plné protikladů.
00:23:46 Vadim mě znal tak dobře, že obvykle nikdy neopakoval
00:23:49 jednu scénu více než dvakrát.
00:23:52 Dobře totiž věděl, že moje přirozenost
00:23:54 se s počtem opakovaných záběrů postupně vytrácí.
00:23:57 To, že jsem v milostných scénách se svým filmovým partnerem
00:24:00 Jeanem-Louisem Trintignantem byla přirozená, vedlo k tomu,
00:24:04 že jsem se do něj zcela přirozeně zamilovala.
00:24:07 S Vadimem jsme byli jako bratr a sestra.
00:24:10 Už nebyl můj milenec. Cítila jsem k němu obrovskou náklonnost.
00:24:15 K Jeanu-Louisovi mě poutala spalující vášeň.
00:24:22 Slíbila jste, že dnes budeme točit u vás, v La Madrague.
00:24:25 Schůzku rušíte, jako vždy, jako tak často, v předvečer natáčení.
00:24:30 Procházkou dojdu až k La Garrigue, druhému domu, v němž často trávíte
00:24:34 odpoledne, vašemu útočišti.
00:24:36 Vidím před sebou malý domek a myslím přitom na vaši idylu
00:24:39 s Jeanem-Louisem Trintignantem.
00:24:44 Sbohem, Vadime! Jean-Louis mě chtěl samotnou, nahou, prostou, divokou.
00:24:51 Učil mě znát hvězdy, zasvěcoval mě do klasické hudby.
00:24:54 Učil mě totální lásce, intenzivní, závislosti ženy na muži,
00:24:58 kterého miluje.
00:25:06 Nejvroucnější vzpomínka, kterou na něj mám, je 10 dní,
00:25:09 které jsme o Vánocích 56. roku strávili daleko od všeho
00:25:13 a od všech, v ovčíně ztraceném v kopcích nedaleko Cassis.
00:25:17 Jediná návštěva, kterou jsme v chatce přivítali,
00:25:20 byla nádherná divoká kočka!
00:25:22 Žila na kopci a vypadala jako malý tygr!
00:25:25 Každý den jsem ji krmila.
00:25:31 Poslední večer v roce 1956 jsme prožili sami u krbu.
00:25:36 O půlnoci jsme vyšli do té překrásné, divoké
00:25:39 a voňavé přírody a jako jmelí nám posloužily hvězdy!
00:25:45 Prožila jsem s ním nejkrásnější, nejintenzivnější, nejšťastnější
00:25:49 chvíle v celém tomto období svého života.
00:25:53 Chvíle bezstarostnosti, svobody a ještě, jaká nádhera! -
00:25:56 -anonymity, incognito.
00:25:59 Už nikdy, nikdy jsem nenašla tak opravdovou vyrovnanost,
00:26:03 tak sladký pocit ze života jako během tohoto příliš krátkého
00:26:07 pobytu. Tolik jsem si zamilovala staromódní a přirozený poklid
00:26:12 toho nádherného domku pro panenky, kde jsem intenzivně prožívala
00:26:16 nejkrásnější dny svého života.
00:26:28 Z natáčení s Autantem-Larou jste měla strach.
00:26:31 Strašně jste se bála natočit ten film.
00:26:34 Bála jste se Gabina, který, než vás poznal, o vás mluvil
00:26:37 jako o "té věci, která se promenuje nahá".
00:26:40 Po skončení natáčení, při němž jste prokázala svůj talent,
00:26:44 vás Gabin uznal jako skutečnou herečku.
00:26:47 Fotografie z natáčení filmu "En cas de malheur".
00:26:50 Scéna, v níž zdviháte sukni, abyste svedla Gabina,
00:26:53 která se v konečně verzi neobjeví.
00:26:56 Jiná fotografie, na níž přicházíte nahá před sekretářku.
00:27:00 V hlavě se nám usadí ta protivná myšlenka,
00:27:02 že když se takhle odhalujete, dáváte do pohybu osud.
00:27:07 Pro vás, Brigitte Bardot, a také pro vás, Yvette,
00:27:10 hrdinko filmu, tento příliš svobodný akt předznamenává
00:27:13 nevyhnutelný konec příběhu.
00:27:16 Kde se skrývá vaše pravda?
00:27:18 Ztrácíte se mezi všemi těmi tvářemi. Jste rozdělená.
00:27:22 Hrajete svou smrt, která je rozdvojená.
00:27:24 Jste vždy upřímná, příšerně upřímná až k bláhovosti.
00:27:31 Jsme schopni prožívat něco jiného než to, co prožíváme?
00:27:34 Já mám také chuť změnit život.
00:27:37 Každý z nás v jistých chvílích pocítí přesycenost tím, co žije.
00:27:42 Pochybnosti o volbách, které jsme učinili, nás vedou
00:27:45 k představám o radikálních zvratech, intimních odřeknutích.
00:28:26 Svou změnu jste našla.
00:28:28 V roce 1959 odjíždíte do Anglie točit film "Babeta jde do války",
00:28:33 který režíruje Christian Jaque.
00:28:35 Je vám 24.
00:28:37 Lidé vám hádají víc, nejspíš kvůli tomu kostýmu.
00:28:42 A na obrázcích se objevuje ten, který se stane vaším manželem,
00:28:45 Jacques Charrier.
00:28:47 Snad kvůli němu máte na tváři ten výraz maloměšťácké úctyhodnosti?
00:28:52 Touhu zařadit se v cudném a legračním filmu.
00:28:55 Skandální, protože se jedná o báchorku o druhé světové válce,
00:28:59 a ne o vystavování vašeho těla.
00:29:02 Jako kdybyste se vracela ke svým prvním krokům modelky.
00:29:06 Máte podezření, že jste těhotná.
00:29:09 Jacques šílel radostí, když se tu skvělou zprávu dozvěděl.
00:29:12 Jeho štěstí se přeneslo i na mě. Koneckonců, možná má pravdu!
00:29:16 Je hezké mít dítě.
00:29:20 Tehdy jsem byla neustále v rozporu sama se sebou.
00:29:24 Odtud mé váhání, má hrůza z rozhodování,
00:29:27 má úzkost ve chvíli, kdy jsem si měla vybrat.
00:29:36 Nikdy v životě jsem se nechovala tak ztřeštěně.
00:29:39 Vlezu do letadla, pak se vyvléknu z padáku, spadnu na břicho.
00:29:43 Byla jsem vyřízená.
00:29:45 Ale když jsem byla vyřízená já, ani ten neforemný plod,
00:29:48 který jsem měla možná v břiše, na tom nemohl být o moc líp.
00:29:53 Takhle ho určitě utahám.
00:31:37 6 měsíců po porodu a navzdory Charriérovým pokusům
00:31:39 vás od toho odradit natáčíte pod Clouzotovým vedením
00:31:43 film Pravda.
00:31:45 Stejně jako král máte dvě těla: jedno posvátné a jedno světské.
00:31:49 Posvátné tělo je tady, zakryté prostěradlem,
00:31:52 halícím divokost sexu.
00:31:55 Je tu i světské tělo, představované vaší filmovou sestrou,
00:31:58 s nákupní taškou plnou pórku.
00:32:00 Budoucí vzorná hospodyňka, podřizující se pořádku a konvencím.
00:32:05 Bruneta a blondýna, dualita jako ta vaše.
00:32:07 Milenka a vdaná žena.
00:32:22 Tyhle obrázky mě bolí.
00:32:24 Bolí mě proto, že všichni tři budete trpět.
00:32:29 Opustíte tohoto muže, který vás příliš miluje,
00:32:32 kterého vy možná nemilujete, který vás možná miluje špatně.
00:32:36 A také dítě, které nebudete vychovávat. Taková jsou fakta.
00:32:40 Za fakty jsou ale vaše tváře.
00:32:42 S vašimi copánky vypadáte jako šťastná mladá matka.
00:32:46 A Charrier má černé brýle, za kterými schovává slzy.
00:32:56 Mladá matka usmívající se na své dítě?
00:32:59 Jakou pravdu skrývají tyto snímky?
00:33:01 Jak bychom si přáli, aby byl jen jeden,
00:33:04 neoddiskutovatelný, nevyvratitelný.
00:33:07 Který by nám ulevil od pochybností a ladil s našimi předsudky.
00:33:11 Tyhle obrázky mi rvou srdce, protože ta komedie je upřímná.
00:33:23 Zamilujete se do Samiho Freyho.
00:33:27 Dívám se na vás dva, závidím tu dávnou chvíli,
00:33:30 kterou jste prožili. Vzrušují mě vaše propletené ruce.
00:33:36 Sami, polský Žid, jehož příběh vámi otřásl.
00:33:40 Jako čtyřletého chlapce ho matka ukryla pod hromadu látek
00:33:44 v pařížském ateliéru v rue des Rosiers.
00:33:47 Nesměl se ani hnout, nesměl promluvit dřív,
00:33:50 než mu řekne, že hra skončila.
00:33:52 Pak slyšel bušení na dveře, dupání bot, hlasy, jimž nerozuměl.
00:33:56 Domníval se, že to patří ke hře.
00:33:58 Když vylezl ze skrýše, matka tam nebyla.
00:34:00 Už ji nikdy neviděl, stejně jako otce.
00:34:03 Oba byli deportováni a zemřeli v Osvětimi.
00:34:11 Jsem otřesen, protože vy jste otřesena.
00:34:14 Zdá se, že jste stejně zamilovaná do jeho dětství, do jeho bloudění,
00:34:18 jako do jeho pohledu, jeho kůže, jeho vůně.
00:34:24 Soud je dějištěm zdání, stejně jako film.
00:34:27 A když si vás Clouzot vybral jako herečku, zdvojuje scénu.
00:34:33 Vidím pohledy, které na vás ulpívají.
00:34:36 Žalující, obviňující a občas, velmi zřídka, soucitné.
00:34:42 Vidím, že vám nevěří, že nevěří vaší lásce, nevěří vašim citům.
00:34:48 Vidím to jako předznamenání toho, co vás čeká ze strany tisku.
00:35:36 Nikdy jsem nebyla herečka.
00:35:39 Buď mi to bylo jedno, nebo jsem naplno prožívala to,
00:35:42 co jsem hrála, až k sebezničení.
00:35:44 Věřila jsem, že je to doopravdy. Nikdy jsem se nevžívala do postavy.
00:35:49 Vždy jsem si postavu zaryla pod kůži.
00:35:53 Při scéně sebevraždy Dominique Marceauové
00:35:55 dosáhla má beznaděj vrcholu.
00:35:57 Clouzot vykresluje jasnou paralelu mezi mým životem a tím,
00:36:00 který jsem hrála. Konečně, opustila jsem dítě a manžela
00:36:05 a můj milenec zase dočasně opustil mě.
00:36:09 Symbol zvrácenosti! Všemi opovrhovaná a sama!
00:36:16 V den svých 26. narozenin jste se pokusila o sebevraždu.
00:36:21 O ní toho moc neřeknete. Novináři napíší všemožné hrůzy:
00:36:25 "sebevražda stejně nepodařená jako všechno ostatní".
00:36:28 Kdo tohle napsal?
00:36:30 Ten, kdo se bude rozepisovat i o vaší nemorálnosti
00:36:33 a neexistenci duchovního obzoru.
00:36:39 Když pácháme sebevraždu, utíkáme se k dětství?
00:36:42 K myšlence na dětství? Dětství před katastrofou?
00:36:46 Bereme si život proto, že se chceme vrátit zpět,
00:36:48 projít cestu opačným směrem, chceme věřit, že zemřít by bylo
00:36:53 jako se narodit? Obzvlášť když zůstaneme naživu.
00:36:57 Mohli bychom uvěřit, že už nebude žádná propast mezi námi
00:37:00 a ostatními, mezi námi a naší láskou, mezi námi a životem.
00:37:12 Vraťme se ale k filmu.
00:37:13 Už v roce 1962 oznamujete, že ho opustíte,
00:37:17 zatímco právě natáčíte s Louisem Mallem film Soukromý život.
00:37:21 Film inspirovaný vámi, onou strašlivou dualitou,
00:37:25 která je ve vás.
00:37:27 Po každém natáčení se v zimě uchylujete do La Madrague.
00:37:30 Čas odpočinku mezi dvěma filmy je časem lásky, časem mimo čas.
00:37:35 A vy byste si přála, aby trval věčně.
00:37:44 Opustíte Samiho.
00:37:46 Je to jako znamení začátku vašeho rozchodu s filmem.
00:37:49 Cítila jste se lapená do pasti, nucená mobilizovat to neintimnější
00:37:53 ve vás, abyste dostála svým rolím, až k sebezničení,
00:37:57 jak jste prohlásila.
00:37:59 A jako malá holčička věříte, že když se zachráníte před filmem,
00:38:03 zachráníte si život.
00:38:04 Věříte, že když svůj život zbavíte filmu,
00:38:07 vymaníte se ze zmatků a najdete životní pravdu,
00:38:10 jak často opakujete.
00:38:17 Věříte víc na pravdu čerstvého vzduchu, tymiánu, levandule
00:38:20 a středozemních vůní než na pravdu filmovou.
00:39:10 Už nějaký čas jsem myslel na to, že by mě Camille mohla opustit.
00:39:14 Myslel jsem na to jako na katastrofu,
00:39:16 a teď jsem v ní byl až po uši.
00:39:19 Dřív se všechno odehrávalo jakoby v oparu nevědomí,
00:39:22 nadšeného spiklenectví.
00:39:25 Vše se stávalo rychlým, šíleným, kouzelným nedopatřením.
00:39:29 Ocitala jsem se v Paulově náručí, aniž bych si pamatovala,
00:39:33 co se stalo.
00:39:36 Teď toto nedopatření z našeho chování úplně zmizelo.
00:39:40 Dokázal bych také pozorovat její gesta chladným pohledem,
00:39:43 jako ona nepochybně dokázala pozorovat ta má?
00:39:49 Tu větu jsem pronesla úmyslně, s vnitřním pocitem pomsty.
00:39:55 Zdálo se, že si uvědomuje, že v té chvíli by lež mohla
00:39:58 vše napravit. Alespoň zdánlivě.
00:40:01 A v jistém okamžiku byla očividně v pokušení zalhat.
00:40:04 Ale po úvaze to nakonec neudělala.
00:40:07 Od Paula jsem toho tolik vytrpěla! Teď bylo na čase trápit jeho tím,
00:40:11 že udělám narážku na to, co jsem viděla,
00:40:13 aniž bych však o tom mluvila přímo.
00:40:16 Vlastně jsem se mýlil.
00:40:18 Nebyla nevěrná, anebo přinejmenším byla její nevěra jen zdánlivá.
00:40:22 A pravdu ohledně jejího chování bylo třeba teprve odhalit.
00:40:26 Všimla jsem si, že čím víc člověka přepadají pochybnosti,
00:40:29 tím víc se přiklání k falešné jasnozřivosti ducha
00:40:32 v naději, že rozumnými úvahami objasní to, co cit zahalil rouškou
00:40:36 nejasnosti a temnoty.
00:40:40 "Pohrdání", Godard, Bardot.
00:40:42 Je mi 15 a dívám se na ten film, jako kdybych vstupoval do kina
00:40:46 poprvé.
00:40:48 Dívám se na úryvky filmu. Nechápu, jsem oslněný.
00:40:55 Mladík, jímž jsem, tuší, že se na plátně cosi odehrává.
00:40:58 Něco jako samotná podstata filmu, zcela umělého, zcela intimního.
00:41:15 Stala jsem se součástí nové vlny.
00:41:18 Godard se setkání se mnou skutečně děsil. Já také.
00:41:22 Přišel se na mě podívat.
00:41:24 Oslovovala jsem ho "pane Godarde" a on mě "slečno Bardot".
00:41:28 Pozoroval mě, jak podávám čaj. Chtěl mě poznat takovou, jaká jsem.
00:41:33 Později, během natáčení, už neříkal nic.
00:41:39 Jste tam prostá a opravdová.
00:41:45 A přesto je ten film tragédie. Žádné slzy, žádné srdcervoucí
00:41:49 prosby. Ani stopa po psychologické těžkopádnosti.
00:41:53 Vše, co vám ostatní přidávají, vám Godard ubírá.
00:42:00 A díky této operaci, tím, že vás zbavuje hereckých fint,
00:42:03 z vás dělá skutečnou herečku.
00:42:06 A vy konečně dospíváte ke své pravdě,
00:42:08 která už nepotřebuje vaši upřímnost.
00:42:11 Jste odhalena, aniž byste si to uvědomovala,
00:42:14 protože jste to vy, kdo vklouzne do kůže Camille,
00:42:16 a nikoli Camille, která se zadře pod kůži vám.
00:42:20 Camille je krásná, už nikdy nebudete tak krásná.
00:42:31 V době natáčení "Pohrdání" vám bylo 29 let
00:42:35 a stálo před vámi rozhodnutí:
00:42:37 buď zvolíte cestu stát se velkou herečkou,
00:42:40 k čemuž máte všechny předpoklady, nebo necháte věcem volný průběh.
00:42:44 Snil jsem o vás v "Tristaně", Buňuelově plavé, zvrácené
00:42:47 a ledové hrdince. Viděl jsem vás, veselou a melancholickou,
00:42:52 v Demyho "Paraplíčkách ze Cherbourgu", v roli,
00:42:54 kterou jste odmítla, jak mi bylo řečeno.
00:42:58 Viděl jsem vás, tajemnou a erotickou u Truffauta.
00:43:01 Ztělesňující divokou nevinnost u režisérů nové vlny.
00:43:05 Nic z toho se nestalo. V roce 1973, v 38 letech,
00:43:09 se rozhodujete film opustit.
00:43:16 Na La Madrague se snesl déšť růží.
00:43:19 A pak přišel večer, kdy Günter Sachs, za úplňku,
00:43:23 sám ve svém nádherném Aristonu, ve smokingu a širokém černém
00:43:27 červeně podšitém plášti, připomínajícím křídla dravce,
00:43:31 přistál u mola La Mandrague, aby mě až do úsvitu vozil
00:43:34 po stříbřité hladině moře. Té noci mě Günter požádal o ruku.
00:43:43 Jste přece jen trochu překvapená, když ten miliardářský dědic
00:43:46 uspořádá s partou svých přátel svatbu v Las Vegas.
00:43:50 Vzápětí se dozvíte, že si vás vzal na základě sázky. A pláčete.
00:43:58 TÓNY KLAVÍRU
00:44:06 Chtěl se se mnou setkat a přehrát mi, jen mně,
00:44:09 jednu či dvě písničky, které pro mě složil.
00:44:14 Jeho oči se setkaly s mými, a už se neodvrátily,
00:44:18 byli jsme sami na světě.
00:44:20 Od té minuty, která trvala celá staletí a trvá dodnes,
00:44:24 jsem už Sergee neopustila a on nikdy neopustil mě.
00:44:32 Byla to bláznivá láska, láska, o níž lidé sní,
00:44:35 která navěky zůstane v paměti.
00:45:37 Serge byl věčně neklidný. Neustále se bál, že mě ztratí.
00:45:42 Každý můj návrat k němu mu připadal jako zázrak.
00:45:45 To, že jsem si vybrala právě jeho, se mu zdálo nemožné,
00:45:48 a tak jsme se setkávali vždy znovu a znovu
00:45:51 jako po nekonečně dlouhém odloučení, i když jsem byla pryč
00:45:54 třeba jen několik hodin.
00:45:58 Jednou v noci jsem slyšela, jak Serge preluduje na klavír
00:46:01 a kouří přitom jednu cigaretu za druhou.
00:46:04 Usnula jsem.
00:46:08 Nazítří ráno mi přehrál svůj dárek z lásky:
00:46:11 "Je táime moi non plus".
00:46:14 Plakal. Já taky. Piano už ne.
00:46:20 Když jsme nahrávali "Je táime moi non plus",
00:46:23 měli jsme každý svůj mikrofon.
00:46:36 Stáli jsme metr od sebe a drželi se za ruce.
00:46:40 PÍSEŇ
00:46:55 Trochu jsem se styděla napodobovat milování se Sergeem
00:46:58 a vzdychat slastí před techniky ze studia.
00:47:08 Serge mě uklidňoval drobným stiskem ruky, mrknutím oka,
00:47:12 úsměvem, polibkem.
00:47:25 Když se dívám na Sergee, jak vstupuje do domu,
00:47:27 který koupil v Rue de Verneuil, aby tam s vámi žil,
00:47:30 přímo cítím závrať, jež se ho zmocní, když mu oznámíte,
00:47:34 že kvůli natáčení musíte odjet na 2 měsíce do Almeríe.
00:47:38 Je to skutečné odloučení, které mu připadá nesnesitelné.
00:47:42 Chcete ho uklidnit, slibujete, že se vrátíte.
00:47:44 Zřejmě už ví, protože ve vás umí číst, že se nevrátíte.
00:47:49 Nastrká vám do kufru množství milostných psaníček
00:47:52 naškrábaných na notovém papíře.
00:47:55 Bojí se, že vás ztratí a zemře z toho.
00:47:58 Jako dvě děti zpečetíte svou přísahu krví.
00:48:01 Říznete se do ukazováčku a krví napíšete "Miluji tě".
00:48:05 Sám provede totéž a napíše vám "Já už ne". Opustíte ho.
00:48:28 Ve vašich pamětech čtu, že téměř po 30 letech
00:48:31 od posledního polibku, který jste Sergeovi dala,
00:48:34 se s ním znovu setkáte.
00:48:36 Když se navzájem uslyšíte v telefonu, oba málem omdlíte.
00:48:43 Nazítří vám Serge navrhne, abyste se na něj přišla podívat
00:48:46 do domku v rue de Verneuil.
00:48:48 Všude kolem na stěnách, na klavíru, jsou vaše fotografie.
00:48:51 Jeho a vaše.
00:48:54 A dokonce i lahvička vašeho parfému "L Heure Bleue",
00:48:57 k němuž si čas od času přivoní uprostřed noci,
00:49:00 s níž bojuje přehršlí prášků na spaní.
00:49:10 Od té doby jste si večer často volali.
00:49:16 Jsou lásky, které nechtějí zemřít, které nemohou zemřít.
00:49:24 V životě přichází chvíle, kdy setkání s jiným člověkem
00:49:27 je současně setkáním se sebou samým.
00:49:30 Představuji si, že jste se mohli zachránit, oba dva.
00:49:33 Že vaše láska mohla být silnější než vaše společná křehkost.
00:49:38 Představuji si, že se vám zatočila hlava,
00:49:41 když jste viděla, že se dveře konečně otevírají,
00:49:43 že můžete vyjít ze zrcadlové síně, v níž jste byla uvězněna.
00:49:51 Jako kdybych cítil tu tepající lásku v sobě.
00:49:56 Namísto toho přijde rozhodnutí chránit zvířata.
00:49:59 Všechna zvířata, neustále, na celé planetě.
00:50:03 Jako holčičí sen, jehož splnění je pro vás výzvou.
00:50:06 Nebo jako ty filmové hrdinky.
00:50:09 Připomenu Ingrid Bergmanovou, Irene z Rosseliniho filmu "Evropa51",
00:50:14 na Dreyerovu "Gertrudu", na Bess McNeillovou
00:50:17 z filmu "Prolomit vlny" Larse Von Triera,
00:50:20 o nichž dost dobře nevíme, jestli jsou svaté nebo šílené.
00:50:25 Vidíte, a zase myslím na film! A právě tak vás chci vidět...
00:50:45 Skryté titulky: Jana Hrušková Česká televize 2014
„Jednoho dne rodiče odešli do společnosti a hlídala nás naše chůva. Hrály jsme si na Indiány a schovávaly se pod stůl, který představoval stan. Při hře se nám ale zamotaly nohy do ubrusu. Ten spadl na zem a s ním i krásná čínská porcelánová váza. Když se otec s matkou vrátili, byly jsme spolu se sestrou schované ve skříni na smetáky a třásly se tam. Rozzlobený otec nasázel každé na zadek dvacet ran jezdeckým bičíkem. Matka, celá bez sebe, nad námi vyřkla rozhodující ortel, proti němuž nebylo odvolání: „Od této chvíle už nejste naše dcery, jste cizinky a budete nás oslovovat „Vy“! Zapamatujte si, že už tu nejste doma, u Vás, nýbrž u nás! Že nic z toho, co tu je, vám nepatří, už tenhle dům není Váš! Bylo mně tehdy sedm a půl, sestře čtyři. Pouze hodiny tance mě pomáhaly zapomenout na všechny trampoty.“
Legendární filmová hvězda B. B. je dnes známá spíše jako zapálená ochránkyně přírody. V padesátých a šedesátých letech minulého století byla ale jednou z nejkrásnějších a nejvyhledávanějších hereček na světě. Proslavila se filmem Rogera Vadima… a Bůh stvořil ženu (1956), Pařížanka, Klenotníci měsíčního svitu, Babeta jde do války. Mezi její poslední snímky patří Rumový bulvár, kde si zahrála s Linem Venturou. Bardotová je, na rozdíl od svých kolegyň, jako je třeba Catherine Deneuveová nebo Jeanne Moreauová, příkladem herečky, která se rozhodla odejít do ústraní, aby ji diváci neviděli stárnout.