Kultovní inscenace režiséra Jiřího Havelky a brněnského HaDivadla. Vtipný scénický experiment, ve kterém se přímo před diváky ověřuje, jak funguje Einsteinova teorie relativity v praxi
00:00:50 -Dobrý večer.
00:00:53 Rád vás vidím na přednášce z fyziky.
00:00:58 Dobrý večer.
00:01:05 -Už jde.
00:01:10 -Seďte.
00:01:12 Taky. Dobrý.
00:01:16 SRKÁ
00:01:21 -Pardon.
00:01:26 Pardon.
00:01:32 Pardon. Dobrý večer.
00:01:36 Sešli jsme se, abychom si řekli něco k teorii relativity.
00:01:42 Musím předeslat jako vždy,
00:01:46 jak mě těší, když vidím takto zaplněné auditorium.
00:01:51 Na to, že jsme na přednášce
00:01:54 z teoretické fyziky, tak je vás nekonečně mnoho.
00:01:58 Na druhou stranu mě tíží představa konce přednášky.
00:02:04 Přednáška trvá většinou 3 až 3,5 hodiny.
00:02:10 Tak na konci té přednášky vás tady jako vydrží sedět tak 5.
00:02:17 Z toho to pochopíte tak 2. A ještě blbě.
00:02:23 Che! Nic ve zlým. Nuže tedy! Pardon.
00:02:28 Já se vždycky snažím co nejvíc napít dříve,
00:02:34 než se začnete nudit.
00:02:38 Nuže tedy, teorie relativity.
00:02:41 Abychom si uvědomili, jak velký zlom v dějinách
00:02:44 lidského myšlení znamenala teorie relativity,
00:02:47 musíme si napřed zevokovat klasickou mechaniku.
00:02:51 Klasickou mechaniku vymyslel kdo?
00:02:56 Kdo vytvořil klasickou mechaniku?
00:03:00 Kdo vytvořil klasickou mechaniku?
-Prosím spolupracujte.
00:03:03 Pan profesor to má rád.
-V pořádku, pane kolego.
00:03:08 To jsou takové stupidní pedagogické finty.
00:03:12 Takové podotázky. Ale i když je to hloupé,
00:03:15 tak vždycky to trošku pozornost připovzbudí.
00:03:21 Takže od vás bude hezké, když někdy odpovíte.
00:03:26 Takže klasickou mechaniku vymyslel kdo?
00:03:30 -Newton.
-Ano.
00:03:32 Newton pozoroval padající jablko, pozoroval Měsíc a shledal,
00:03:37 že všechna tělesa ve vesmíru jsou navzájem přitahována
00:03:43 základní silou, která se nazývá jak?
00:03:51 Ještě ne.
00:03:52 Jak se nazývá základní síla,
00:03:55 která přitahuje všechny předměty k sobě?
00:03:59 Gr! Gr? Prosím?
-Gravitace.
00:04:02 -Úžasné, gravitace! Ano.
00:04:05 Brňáci nám někdy říkají věci, jako je gravidita.
00:04:11 Takže vždy se snažím odhadnout procento nebrňáků.
00:04:15 A čím je procento vyšší, tak tím je pořad lepší.
00:04:19 Gravitace, ano.
00:04:22 A klasickou mechaniku vytvořil Newton tím,
00:04:26 že zformuloval 3 jednoduché zákony,
00:04:30 kterými se řídí veškeré pohyby na Zemi i na nebi.
00:04:35 Tyto zákony jsou:
00:04:38 1. Zákon setrvačnosti. Prosím.
00:04:44 -Těleso setrvává v klidu nebo rovnoměrném přímočarém pohybu,
00:04:49 není-li vnějšími silami nuceno tento stav změnit.
00:04:57 -Výborně, děkuji.
00:04:59 Druhý zákon je zákon síly. Prosím.
00:05:01 -Změna pohybu je úměrná síle
00:05:03 a děje se ve směru, ve kterém síla působí.
00:05:07 -Nuže, udělejte silový podnět.
00:05:10 Měním pohyb v intenci síly. Měním pohyb v intenci síly.
00:05:16 Měním pohyb v intenci síly.
00:05:19 Kolego, takhle zůstanete asistentem až do důchodu!
00:05:24 -Já jsem jen kontroloval.
-Cha! Nic ve zlým.
00:05:27 Třetí zákon si zdemonstrujeme.
00:05:31 Nebojte se, ostuda dnes večer hrozí maximálně mně.
00:05:37 Žádnému z diváků.
00:05:40 Poprosím vás, pozdravte mě, pohlaďte nebo kopněte.
00:05:44 Pohlaďte mě!
00:05:48 Zákon akce a reakce. Prosím.
00:05:51 -Vzájemné síly mezi dvěma tělesy
00:05:53 mají vždy stejnou velikost a opačný směr.
00:05:56 -Tedy tři jednoduché pohybové zákony a jeden gravitační
00:06:01 daly řád celému vesmíru.
00:06:04 Jaký byl ten Newtonův vesmír?
00:06:08 Uprostřed Slunce - to jsem teď já. Jak jinak.
00:06:12 Kolem obíhají planety. Nejblíže Merkur s lící rozpálenou.
00:06:17 Dále Venuše přenádherná. Přestože ještě ne Věstonická.
00:06:24 Dále Země s neodmyslitelným Měsícem.
00:06:29 Pak Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto na konci.
00:06:37 Ovšem Pluto nám před nedávnem zneuznali.
00:06:40 Na kongresu světovém astronomickém. V Praze. Coby planetu.
00:06:45 Vidíme, jak všechno do sebe úžasně zapadá.
00:06:50 Planety na sebe působí jemně.
00:06:54 Přes obrovskou vzdálenost gravitačně.
00:06:57 Každý tomu rozumí. Každý si to umí představit.
00:07:00 Každý to může uvidět v dalekohledu.
00:07:03 A do toho přišel pan Einstein a všechno zničil.
00:07:08 Děkuji, děkuji.
00:07:13 Pardon. Einstein. Děkuji, pane kolego.
00:07:17 Einstein nepozoroval ani Měsíc, ani padající ovoce.
00:07:23 Nepoužíval hvězdárnu, nepotřeboval laboratoř.
00:07:27 Einstein přišel s metodou tzv. myšlenkového experimentu.
00:07:34 Čili vytvořil si laboratoř kde? Einstein si vytvořil kde laboratoř?
00:07:42 -V hlavě.
-Prosím?
00:07:44 -V hlavě.
-Úžasné! Určitě nejste z Brna.
00:07:47 Brňáci říkávají na hlavě.
00:07:50 U Einsteina se všechno točí kolem čeho?
00:07:56 Prosím?
-Světla.
00:07:59 -Ano! Kolem světla. Brňáci říkávají kolem baterky.
00:08:02 Einstein se ptá: Co se vlastně děje, když se díváme?
00:08:08 Když se na něco díváme, vidíme...? Zhasněte.
00:08:11 Vidíme co?
00:08:14 -Světlo.
-Rožněte, ať vidíme.
00:08:17 Resp. vidíme světelný paprsek vyzářený ze světelného zdroje.
00:08:23 Nebo odražený od nějakého předmětu. Třeba hrníčku.
00:08:28 Paprsek potřebuje nějakou dobu, než doputuje na sítnici našeho oka.
00:08:36 Toto je oko. Bulva, panenka, duhovka.
00:08:41 Aby nebylo nedorozumění ještě raději řasy.
00:08:46 Nos, dírka.
-Tak ještě pusu.
00:08:51 -Prosím?
-Ještě pusu.
00:08:56 -Buďte tak laskavá, paní kolegyně. Je aprobovaná učitelka kreslení.
00:09:03 Takže to bude kompetentní malůvka.
00:09:08 Světelný paprsek tedy cestuje jako kterýkoli jiný cestovatel.
00:09:13 Ovšem jeho rychlost je enormně vyšší.
00:09:16 Jaká je rychlost světla? To je většinou známo i v Brně.
00:09:20 Jaká je rychlost světla?
-300 000 km/s.
00:09:23 -Výborně.
00:09:25 -Asi, prosím vás, asi.
-Asi 300 000 km/s.
00:09:30 Ano, ano. Asi 300 000 km/s To je životní téma pana kolegy.
00:09:33 Přes 40 let na něj vyhotovuje habilitační práci.
00:09:37 Cha! Nic ve zlém.
00:09:41 Světelný paprsek tudíž zprostředkovává to,
00:09:45 že tedy když něco vidíme, tak vidíme vlastně pouze minulost.
00:09:51 Slunce nevidíme, jaké je teď, ale jaké bylo před 8 minutami.
00:09:59 Protože 8 min trvá, než dorazí paprsek ze Slunce na Zemi. Asi.
00:10:05 Zdemonstrujeme si to. Pojďte, slečno asistentko.
00:10:09 Budete sluníčko. Ale vy jste měla být blondýna?
00:10:16 Co se stalo?
-Já hraju Merkur.
00:10:19 -No nevadí. Blondýna zůstane blondýnou, i když se přebarví.
00:10:25 Usmíváte se na mě. Já se také usmívám.
00:10:29 Až řeknu teď, tak se zamračíte. Teď!
00:10:34 Ale já se pořád usmívám. Zamračení ke mně ještě nedoletělo.
00:10:40 8 minut to bude trvat. Já jsem placený od minuty.
00:10:47 Pořád se usmíváte se. Ať se mračíte, jak chcete.
00:10:52 Nebojte se. Uděláme střih! Sluníčko, proč se mračíš??
00:10:57 Děkuji, děkuji, děkuji.
00:11:01 Pane kolego, přečtěte nadpis další kapitoly.
00:11:04 Ať se může dyslektik napít.
00:11:08 -Princip relativity.
-Ano!
00:11:11 Princip relativity. Pojem relativity
00:11:14 si vždy automaticky asociujeme s Einsteinem.
00:11:18 Ovšem pozor! Princip relativity uvedl do fyziky
00:11:22 dávno před tím, a to je velice zajímavé,
00:11:26 Galileo Galilei - G.G.
-Dží, dží.
00:11:31 -Prosím?
-To se čte "dží, dží".
00:11:35 -Princip relativity nám říká co?
00:11:38 -Že každý plynulý pohyb je relativní
00:11:41 a nelze jej zjistit bez odkazu na vnější bod.
00:11:45 -Ano, mládí nás takhle vždycky předběhne.
00:11:52 My známe tento jev z každodenního života.
00:11:55 Když cestujeme v takovém hromadném dopravním prostředku.
00:11:59 Který to je? Je to klasické - ššš hů.
00:12:04 -Vlak?
-Ano! Jak?
00:12:06 -Šmirgl.
-To je úžasné! Originální.
00:12:10 V Brně nás poctívají slovem šalina. To jim také dáváme za pravdu.
00:12:17 Pane kolego, jak je to tady s tím vlakem?
00:12:20 -Ano, správně to známe z vlaku.
00:12:23 I když pan profesor zapomněl udělat toto.
00:12:28 Přijdeme na nádraží a stojí tam dva vlaky,
00:12:34 jedeme k tetičce na návštěvu, za děvčetem, za chlapcem.
00:12:38 My do jednoho vlaku sedneme, vedle stojí druhý prázdný vlak.
00:12:43 Po jisté době se může stát, že se vlak dá do pohybu.
00:12:50 A za jistých okolností se nám může zdát...
00:12:55 -Trošku rychleji!
-...že se pohybuje ten náš vlak.
00:13:00 Rozuměli jste?
-Jistě, jistě, děkujeme.
00:13:03 -Ještě jednou?
-Ne, aby nám to neujelo. Díky.
00:13:08 Nuže, tím pádem můžeme sčítat rychlosti.
00:13:11 Jedu ve vlaku, který se pohybuje v daném směru
00:13:15 rychlostí 100 km/h a já v tom vlaku pochoduju
00:13:20 ve směru jízdy rychlostí 5 km/h.
00:13:24 Za chvilku pochopíte, proč tak chodím.
00:13:27 Jak rychle se pohybuju vůči trati?
-105.
00:13:30 -Ano! A když pochoduju proti směru?
00:13:34 -95
-Ano. 95.
00:13:36 Proč toto uvádím?
00:13:40 Protože sčítání rychlostí, které je možné u vlaku,
00:13:44 absolutně není možné u světla.
00:13:48 Rychlost světla je vždy 300 000 km/s.
00:13:53 Asi. Ať ji měříme, odkud chceme.
00:13:57 A pohybujeme se při tom, jak chceme.
00:14:00 Kolego, jak zní základní premisa speciální teorie relativity?
00:14:06 -Všichni vidí stejnou rychlost světla
00:14:09 bez ohledu na to, jak rychle se pohybují.
00:14:12 -Vždycky nás to mládí předběhne. My si toto zpřítomníme ještě jak?
00:14:20 Že vám teď předvedu za odměnu to,
00:14:27 že vám ukážu svůj nejzamilovanější příklad.
00:14:32 Vezmu baterky. Umístím je zadními stranami k sobě.
00:14:38 Rozsvítím a budu řešit, jak rychle se od sebe
00:14:42 vzdalují jejich paprsky. Přesně opačnými směry.
00:14:48 Zdravý rozum, který jsme zdědili po selských předcích,
00:14:53 by nám radil sečíst
00:14:55 300 + 300 = 600 OOO km/s.
-Asi.
00:15:01 -Není to tak. Paprsky baterek se od sebe vzdalují
00:15:07 zase jen rychlostí 300 000 km/s asi.
00:15:14 Kdo si tohle umí představit
00:15:18 v souvislostech vesmírných jevů, tak je Einstein. Trochu.
00:15:24 A máme tady problém! Rychlost je daná.
00:15:30 A rychlost počítáme jak? Namalujte mně ten vzoreček.
00:15:35 V = S / T.
-Já vím, pane profesore.
00:15:38 -Nejde o vás.
00:15:41 Rychlost rovná se vzdálenost lomeno čas.
00:15:45 U světla je rychlost neměnná. To je zamknuté.
00:15:53 to je těch 300 000 km/s.
00:15:56 Tudíž kde nám vybývá prostor pro nějaké proměny?
00:16:01 Inu zde, v tom čase. A uvidíme, že i ve vzdálenosti.
00:16:09 Ale teď budeme mluvit o čase. A tady už se nám Newton hroutí.
00:16:15 Pane kolego, osvědčte svou specializaci.
00:16:20 Pohybující se a nehybný pozorovatel mají každý jiný čas.
00:16:27 A který z nich je správný?
00:16:32 Pohybující se a nehybný pozorovatel.
00:16:37 Každý mají jiný čas. Který je správný?
00:16:42 Který je správný?
00:16:45 Který je správný?
-Oba!
00:16:48 -Ano. Oba jsou stejně pravdivé. Skutečné a objektivní.
00:16:54 Čas může ve vesmíru odtikávat různě rychle,
00:17:00 podle toho, jak rychle se pohybujete.
00:17:06 To jsem se učil půl roku.
00:17:10 My si jev zase zpřítomníme na příkladu s vlakem.
00:17:16 To byl v době Einsteinova mládí nejrychlejší dopravní prostředek.
00:17:21 Ovšem půjde o licenci.
00:17:24 Protože vlaky z Einsteinových příkladů
00:17:27 by se musely ve skutečnosti pohybovat téměř rychlostí světla.
00:17:33 Aby vše sedělo, jak bývá ukazováno.
00:17:37 Máme dvojici na nástupišti a dvojici ve vlaku.
00:17:44 Vykonávají totožný pohyb. Paci.
00:17:48 A protože vlak na nástupišti stojí, jsou navzájem v klidu.
00:17:54 Čas jim odtikává stejně rychle. Tik tak tik tak.
00:18:01 -Tik tak tik tak.
-Děkuji.
00:18:06 Teď se vlak dá do pohybu a my uvidíme, jak z pohledu
00:18:09 dvojice na nástupišti
00:18:12 se bude odtikávání času v tom vlaku co?
00:18:17 Inu zpomalovat. Tik tak tik tak.
00:18:21 -Tik tak tik tak. Tik tak tik tak.
00:18:29 -Takto.
-Tik tak tik tak.
00:18:37 -Děkuji, výborně. Ovšem pozor!
00:18:41 Dvojice ve vlaku si žádnou změnu neuvědomuje.
00:18:45 Naopak z jejího pohledu
00:18:47 se odtikává zpomaleně čas na nástupišti.
00:18:52 Tik tak tik tak tik tak.
00:18:56 -Tik tak tik tak. Tik tak tik tak.
00:18:59 Tik tak tik tak. Tik tak tik tak.
00:19:05 -Výborně, děkuji. Ale ono je to ještě složitější!
00:19:10 Paní kolegyně, jak to?
-Protože se zde neuplatňuje
00:19:14 jen dilatace času ale také kontrakce délek.
00:19:17 -A tady se nám ve vzorečku vedle položky času
00:19:21 začne proměňovat i ta položky vzdálenosti.
00:19:26 To znamená, z pohledu dvojice ve vlaku, se dvojice na nástupišti
00:19:33 bude jevit nejen zpomalená, ale i jaksi zúžená.
00:19:40 Tik tak tik tak tik tak.
-Tik tak tik tak tik tak.
00:19:43 Tik tak tik tak tik tak.
00:19:54 -Děkuji, děkuji, děkuji.
00:19:59 Čas. Co je to vlastně čas? Einstein odpovídá.
00:20:04 Všechna tvrzení, ve kterých hraje roli čas,
00:20:09 jsou vždy tvrzeními o současně probíhajících událostech.
00:20:15 Co znamená, pane kolego, když řeknu: vlak přijede v 7 hod?
00:20:24 -To znamená, že malá ručička mých hodinek je přesně na 7
00:20:29 a příjezd vlaku do stanice jsou současné události.
00:20:34 -Výborně, děkuji. Stačí.
00:20:37 My si to opět zpřítomníme na příkladu s vlakem.
00:20:43 Našem licencovaným. Tady to celé je vnitřek vagónu.
00:20:49 Slečna asistentka je žárovka uprostřed vagónu.
00:20:54 Baterky jsou její paprsky. A na koncích vagónu máme čidla.
00:21:03 která mají tu schopnost,
00:21:05 že když na ně dopadne paprsek ze žárovky, řeknou: "Teď".
00:21:10 Vyzkoušíme si to, jestli nám nedodali zmetky.
00:21:16 Prosím.
-Teď.
00:21:19 -Teď.
-Dokázal jste, že nejste zmetek.
00:21:23 O slečnu vůbec nešlo.
00:21:26 Nyní si zpřítomníme událost rozsvícení žárovky
00:21:31 v jedoucím vagónu z pohledu pozorovatele,
00:21:35 který jede uvnitř toho vagónu.
00:21:39 A to budeme vy i já. Jedeme ve vlaku spolu.
00:21:49 Nebojte se mne. Mým koníčkem v mládí bývala pantomima.
00:21:55 Byl jsem jí vyučován v Brně.
00:21:59 Rozsvěcení žárovky v jedoucím vagónu.
00:22:03 Blííík black!
-Teď.
00:22:09 -Teď si zpřítomníme tutéž událost rozsvícením žárovky
00:22:14 v jedoucím vagónu z pohledu statického pozorovatele vně.
00:22:20 Tzn., že vy i já stojíme na svém nástupišti
00:22:24 a vlak projede mezi námi.
00:22:27 Jedeme. Blíík black!
00:22:31 -Teď.
-Teď.
00:22:33 -Takto.
00:22:35 Jak je možné, že jste se vy, čidla, neozvala zároveň?
00:22:41 Prosím.
-Protože já, jako čidlo,
00:22:44 jsem šla světelnému paprsku naproti.
00:22:47 -Já jsem se pro pozorovatele od něj vzdaloval, takže paprsek
00:22:51 musel překonat větší vzdálenost a trvalo mu to déle.
00:22:55 -Úžasné, kolega potvrdil kvality. Z vás, slečno, jsem úplně perplex.
00:23:01 Děkuji. Co to bylo?
00:23:05 -To byla asi akce a reakce.
-Pryč, ať to není ještě horší.
00:23:12 Tedy, viděli jsme... Úplně jsem se dostal mimo.
00:23:17 Viděli jsme, že události
00:23:21 současné vůči vlaku nejsou současné vůči trati a naopak.
00:23:28 Pane kolego, co vy k tomu?
00:23:32 -Jakmile se 2 tělesa vůči sobě pohybují,
00:23:35 každé má svůj vlastní čas, každé má své vlastní "TEĎ".
00:23:46 -Jak pan kolega dobře ví, vím to já a budete i vy,
00:23:51 i když tomu nebudete většinou rozumět,
00:23:54 podobně jako pan kolega,
00:23:56 v celém vesmíru neexistuje žádný okamžik,
00:24:00 který by se dal označit za nějaké univerzálním TEĎ.
00:24:07 -Pane kolego, to rád děláte, že?
-Ano, abych neurazil.
00:24:13 Tady je to.
00:24:17 Viděli jsme, v teorii relativity je to s časem opravdu spletité.
00:24:25 V praxi to vede k různým paradoxům.
00:24:30 Z těchto paradoxů je nejoblíbenější tzv. paradox dvojčat.
00:24:39 Máme dvojčata, bohužel v našem případě
00:24:44 se nám evidentně nepodařilo sehnat jednovaječná.
00:24:48 Jedno z dvojčat poletí na velice dlouhou cestu vesmírem
00:24:52 a raketa poletí téměř rychlostí světla.
00:24:57 Dvojčata tikejte a lučte se.
00:25:01 Ano, bratři se nám loučí trampským pozdravem.
00:25:09 Brácha poletí na kosmický vandr. Mačká, něco se tam otevírá.
00:25:16 Zase se to zavírá, něco si dává na hlavu.
00:25:20 Bude se startovat. Bude se odpočítávat.
00:25:24 Tímto odpočítáváním si zpřítomníme
00:25:27 nejaktuálnější současnost americké astronautiky.
00:25:33 Ten, nine, eight, seven, six, five, four, three, two, one!
00:25:42 Go off!
00:25:47 Co vidíme, co slyšíme?
00:26:02 V raketě odtikává čas pomaleji. Slečno asistentko, jak je to možné?
00:26:11 -Einstein nám dokázal, že žijeme ve čtyřrozměrném světě.
00:26:16 3 dimenze prostorové a 1 časová.
00:26:20 Čím víc se pohybujeme v prostoru, tím méně nám zbývá na čas a naopak.
00:26:25 Čili dvojče, které letí téměř rychlostí světla,
00:26:29 se pohybuje hlavně v prostorových dimenzích
00:26:33 a na časovou už mu mnoho nezbývá.
00:26:36 Tudíž mu čas ubíhá pomaleji
00:26:38 než dvojčeti, které zůstalo na Zemi.
00:26:41 -Já jsem absolutně perplex. Děkuji.
00:26:45 V životě nepochopím ty humory proti blondýnám.
00:26:50 Teď se podíváme, co se stane po návratu rakety na Zemi
00:26:53 po opětovném shledání našich dvojčat.
00:27:00 -Ahoj!
-Ahoj.
00:27:03 -Hrůza! Dvojče na Zemi zestárlo. Je nešťastné.
00:27:07 Také by chtělo letět v raketě. Ale nic se nedá vrátit zpátky.
00:27:14 Ani ve světě relativistické fyziky. Skráně zešedly.
00:27:18 Pleť zteřela a zpuchřela. Vrásky se vyrýsovaly.
00:27:26 Pod řídnoucími šedinami prolysává smutná současnost.
00:27:32 A ještě smutnější budoucnost. A to je ono.
00:27:36 To je převratný pohled na vesmír, na naši skutečnost.
00:27:42 Žijeme ve čtyřrozměrném časoprostoru.
00:27:49 Světlo samotné urazí celou svou dráhu časoprostorem
00:27:54 jen v těch třech prostorových dimenzích,
00:27:58 a na čas už mu prostě jaksi nezbývá čas.
00:28:03 Částice světla nestárnou. Na rozdíl od nás, pane kolego.
00:28:08 "Nyní" je pro foton totéž, co "věčně".
00:28:14 A teď už to můžeme vzít hopem. Pardon.
00:28:18 Do světa obecné teorie relativity,
00:28:24 která se celá točí kolem gravitace a zrychlení.
00:28:32 Za chvíli pochopíte, proč to dělám.
00:28:36 Einstein na to jde zase představou.
00:28:40 Představme si, že jsme ve vesmíru ve stavu beztíže.
00:28:46 Kolem nás volně poletují předměty, necítíme hmotnost vlastního těla.
00:28:55 Nevíme, kde je nahoře a kde dole.
00:28:58 A teď někde v tom vesmíru poblíž se vyskytuje plochá deska,
00:29:04 respektive deskovitá plošina,
00:29:07 a já té plošině udělím zrychlení tím,
00:29:11 že jí zažehnu trysky a ona do nich narazí.
00:29:15 Teď!
00:29:18 Teprve v téhle situaci se určí, kde je z jejich pohledu podlaha.
00:29:28 Nebo jiný příklad. Opět vezměme paní kolegyni
00:29:31 a umístíme ji do výtahu. Prosím o aprobovanou klec.
00:29:37 Nejvíc budeme potřebovat malované lano.
00:29:41 Posaďte se. A já jako liftboy vyvezu
00:29:48 paní kolegyni do 300. patra. To jsem si zavařil.
00:29:56 Ťup!
00:30:00 Džžžžžžžžžžžž.
00:30:09 Jste vdaná?
-Rozvedená.
00:30:18 -To je ještě lepší. Nebojte se mne, už tam budeme.
00:30:26 A tady, v tom 300. patře já ten výtah s paní kolegyní utrhnu.
00:30:32 Šmik!
00:30:35 A v téhle situaci paní kolegyně, nebyvší předem informována,
00:30:40 nemůže být schopna rozeznat volný pád od stavu beztíže,
00:30:47 dokud se klec výtahu nesrazí dole se dnem šachty.
00:30:52 Teď!
00:30:56 A hnáty máte vražené v útrobách.
00:31:00 Mozek máte rozčvachtaný mezi vnitřnostmi.
00:31:04 To je ono!
00:31:06 To je ten základní zakládající princip ekvivalence,
00:31:13 která tkví v tom, že nelze odlišit
00:31:17 volný pád od stavu beztíže.
00:31:23 A tudíž není možné odlišit zrychlení od gravitace.
00:31:30 A od toho už je jen kousek
00:31:33 k základní tezi obecné teorie relativity.
00:31:37 Gravitace rovná se zakřivování časoprostoru.
00:31:44 Těleso bez zrychlení urazí svou dráhu časoprostorem
00:31:49 po nejkratší možné dráze Tzn. rovně.
00:31:54 A náležitě pomalu.
00:31:57 A zrychlení rovná se zakřivení. Příčinou zakřivení je co?
00:32:03 Inu, přítomnost hmoty.
00:32:05 Náš pan kolega to dokáže zdemonstrovat šťastnějším způsobem.
00:32:11 A to na příkladu koule, která se jinak pohybuje
00:32:17 po povrchu rovném, nezakřiveném. Prosím.
00:32:24 A úplně jinak po povrchu zakřiveném. S důlkem.
00:32:40 No, dejme tomu, že při troše dobré vůle,
00:32:43 si dokážeme domyslet, co jsme chtěli ukázat.
00:32:48 Země tedy neobíhá kolem Slunce proto,
00:32:51 že by Slunce Zemi gravitačně přitahovalo
00:32:56 jakoby nějakými neviditelnými lany. Ale proč, pane kolego?
00:33:01 -Protože, píše pan profesor ve skriptech,
00:33:04 sleduje zakřivení struktury časoprostoru,
00:33:07 způsobené přítomností Slunce, tedy obecně hmoty.
00:33:12 Přítomností hmoty.
00:33:14 -N-no a v-vo tom t-to c-celý j-je.
00:33:20 Představte si, že pomocí Einsteinových rovnic
00:33:24 se dá počítat i samotná podoba vesmíru.
00:33:30 Tedy podoba v matematickém smyslu.
00:33:33 Einstein totiž počítal, jaký nejvzdálenější bod
00:33:40 ve vesmíru by viděl, kdyby světelným paprskům
00:33:43 nic nebránilo v cestě. Schválně, co mu vyšlo?
00:33:46 Pojďte sem, pane kolego, zdemontrujeme si to.
00:33:50 Já si vás osedlám, budete foton. Nezdá se vám absurdní,
00:33:56 že zrovna vy budete ztělesňovat nejrychlejší částici?
00:33:59 -Co absurdního?
-Cha! Nic ve zlým.
00:34:02 Já na panu kolegovi, coby na paprsku,
00:34:05 vyrazím do volného vesmíru libovolným směrem.
00:34:09 Tzn. tam. Schválně, co z toho pojde.
00:34:14 Letíme, pane kolego! Rychlostí světla.
00:34:18 300 000 km/s. Ještě nejsme ani v řádu hodin!
00:34:25 Pane kolego! Přidejte!
00:34:38 Ještě 9 metrů.
00:34:41 Rychleji!
00:34:42 7 m.
00:34:44 2,5 m.
00:34:46 1/2 m. Děkuji. Docentura už přešlapuje v předsálí.
00:34:52 Viděli jsme, že jsem se vrátil na místo, z nějž jsme vyšli.
00:34:57 Tudíž nejvzdálenějším bodem, který byste mohli uvidět,
00:35:01 kdyby paprsku nestálo nic v cestě, jsou vaše vlastní záda.
00:35:13 Vesmír je tedy konečný i nekonečný zároveň.
00:35:17 Podobně jako povrch koule.
00:35:20 To už by byla ale přednáška z kosmologie.
00:35:25 Myslím, že by to mohlo stačit.
00:35:28 Vidím, že jste většinou nic nepochopili.
00:35:32 I když mnozí pochopili mnohé. Ale blbě.
00:35:37 Pokusím se o shrnutí. Zkrátka. Podle Newtona byl vesmír něco,
00:35:47 co prostě bylo. Netečné univerzální pódium.
00:35:53 Ovšem vesmír, to není nějaká prázdná nádoba,
00:35:58 do které Bůh libovolně umísťuje věci.
00:36:02 Dění na jevišti spoluvytváří podobu jeviště
00:36:07 a jeviště zase vtiskuje tvar tomu, co se na něm odehrává.
00:36:13 Hmota i energie svým působením a pohybem
00:36:17 spoluvytvářejí čas a prostor.
00:36:21 Bez nich by nebyl žádný prostor a žádný čas.
00:36:27 Tedy také žádný svět.
00:36:30 Svět je jeden velký myšlenkový experiment.
00:36:37 TIKÁNÍ
00:38:09 -Teď.
00:38:21 Teď!
00:39:29 -Pardon. To je spoj do Curychu?
-Ano.
00:39:33 -Kdy odjíždíme?
-Přesně v sedm.
00:39:36 -Ale to je teď.
-Ano. Teď.
00:39:40 PÍSK!
00:40:37 -Dobrý den. Přistoupili, prosím?
-Dobrý.
00:40:55 -Já mám čas.
-Pardon.
00:41:10 Promiňte.
00:41:42 Prosím.
00:41:50 Tady, tady bude. Prosím vás, nebudeme mít zpoždění?
00:41:57 -My ne.
00:42:21 -Řekneš?
-Řeknu.
00:42:24 -Pardon, stihnu si, prosím, koupit kávu?
00:42:28 -Kávu? Ne. Odjíždíme právě teď. PÍSK!
00:42:42 -Kufr!
00:42:57 -Dobrý den, přistoupili, prosím?
00:43:05 Přistoupili?
00:43:17 -Pardon. Prosím vás, nebudeme mít zpoždění?
00:43:20 -My ne.
00:43:27 -Cha, cha, cha. Tam není polička.
00:43:33 -Aha. Děkuji.
-Není zač.
00:43:41 -Dobrý den.
-Dobrej.
00:44:04 Pardon. Stihnu si koupit kávičku?
00:44:07 -Kávu? Ne, odjíždíme teď. PÍSK!
00:44:12 -Je to směr Curych?
-Ano.
00:44:25 -Dobrý den, prosím vás, je tu volno?
00:44:27 -Dobrej. Prosím.
-Děkuji.
00:44:31 -Prosím.
-Dobrý den, přistoupili, prosím?
00:44:43 -Jedna malá otázečka. Je zde jídelní vůz?
00:44:47 -Ano.
-To je dobře.
00:44:52 -Pardon. Prosím vás, nebudeme mít zpoždění?
00:44:55 -My ne!
00:46:04 -Prosím vás, je to vlak do Curychu?
-Ano.
00:46:07 -Kdy odjíždí?
-Přesně v 7.
00:46:09 -Ale to je teď.
-Teď.
00:46:11 -A nemůžete ještě chvíli počkat?
-Ne, jedeme přesně podle řádu.
00:46:15 -Pardon. Stihnu si ještě koupit kávu?
00:46:18 -Kávu? Ne, odjíždíme právě teď. PÍSK!
00:46:29 -Promiň!
00:46:40 Promiň!
00:46:46 -Dobrý den, přistoupili, prosím?
00:46:56 -Jedna otázečka, prosím.
00:46:59 Jak jsme se před tím bavili o tom jídelním voze. Kde je?
00:47:03 -Tam!
-Děkuji.
00:47:07 -Pardon, prosím vás.
00:47:09 -Ne, ne, ne. Nemáme zpoždění, nikdy jsme neměli a mít nebudeme.
00:47:13 Jezdíme přesně podle řádu.
-Toalety?
00:47:18 -Tam!
-Děkuji.
00:47:21 Byla byste tak laskava a pohlídala mi ten kufr? Děkuji.
00:47:57 -Promiň.
00:48:07 Já mám 7 až teď.
00:48:20 -To bude asi pro vás.
-Děkuji.
00:48:27 Pozdě!
00:48:39 -To bude asi pro vás.
-Děkuji.
00:48:45 Pozdě!
00:49:00 -Obsazeno.
00:49:06 Obsazeno.
00:49:13 -Obsazeno.
00:49:22 -Obsazeno!
00:49:35 -Ahoj.
00:49:41 -Ahoj!
00:49:44 -A kde máš kytku?
-Nemám.
00:49:46 Já ti musím něco říct.
-A prstýnek?
00:49:49 -Nemám.
00:49:52 PÍSK.
00:50:41 -Ahoj!
00:50:45 Děti.
00:50:54 Pardon, pane, to je můj kufr.
-Ne, to je můj kufr.
00:50:57 -Ne, pane, to je můj kufr.
-Dobrý den, přistoupili, prosím?
00:51:01 -Zloděj!!!
-Zloděj?
00:51:03 PÍSK
00:51:09 -Viděla jste to?
00:51:12 Dneska už si člověk nemůže být jistý ani ve vlaku.
00:51:17 -Nedáte si jablíčko?
-To je jonatán.
00:51:20 -Reneta.
00:51:23 PÍSK
00:51:30 -Viděla jste to?
00:51:33 Dneska už si člověk nemůže být jistý ani ve vlaku.
00:51:37 -Nedáte si jablíčko?
-To je reneta.
00:51:40 -Jonatán. PÍSK
00:51:44 -Nedáte si jablíčko?
00:52:02 -Dobrý den, přistoupili, prosím?
-Spíš vystoupili, ne?
00:52:21 Do Curychu?
-Do Curychu.
00:52:26 A vy?
-Taky do Curychu.
00:52:31 -Co tam?
00:52:34 -Za ženou. A vy?
-Já za mužem.
00:52:39 -Víte, já...
00:52:46 já se tam jedu rozvést.
00:52:55 -Já jedu na hrob.
00:53:07 -Zürich - Hauptbahnhof!
-Vidíte, jsme tady.
00:53:11 -A načas!
-Na shledanou.
00:53:15 -Nashle.
00:53:24 Bravo! Přesně podle řádu. Nashle.
00:53:30 -Zürich und Zurück. PÍSK!
00:54:13 -Pozorovatelé pohybující se vzhledem k sobě
00:54:18 mají odlišnou představu toho, co existuje v danou chvíli.
00:54:24 Tudíž mají i odlišnou představu o realitě.
00:54:50 -Pardon, to je spoj do Curychu?
00:54:54 -Ano.
-A kdy odjíždíme?
00:54:56 -Přesně v sedm.
-Ale to je teď.
00:55:00 -Ano. Teď. PÍSK!
00:55:13 Nazdar.
00:55:37 -Tak já to doma řeknu.
00:55:51 -Řekneš?
-Řeknu.
00:55:55 -Kávu? Ne, odjíždíme právě teď. PÍSK
00:56:22 -Tak jsem to stihl.
00:56:53 -Prosím vás, Curych přijede sem?
-Ano.
00:57:00 Ale máte ještě čas.
00:57:14 -Tak, miláčku. Tady máš svůj kufříček.
00:57:18 Připravil jsem ti tam svačinku.
00:57:20 Máš tam chleba s tlačenkou a cibulí.
00:57:24 - Ahoj.
-A také rohlíček se šunkou.
00:57:25 -Ahoj.
-Bagetky s lososem a kaviárem.
00:57:28 A je tam také dáreček pro tetičku.
00:57:31 Až přijedeš zpět, přijdu ti naproti.
00:57:33 -Ahoj.
00:57:36 Jedna otázečka, prosím. Kde je stánek s občerstvením?
00:57:41 -Tam.
-Děkuji.
00:58:13 -Prosím vás, to je vlak do Curychu?
-Ano.
00:58:16 -Kdy odjíždí?
-Přesně v 7.
00:58:18 -Ale to je teď!
-Ano, teď.
00:58:20 -A nemůžete ještě chvíli počkat?
-Ne, jedeme přesně podle řádu.
00:58:26 -Je to směr Curych?
-Ano.
00:58:29 -Děkuju. PÍSK!
00:58:35 -Promiň!
00:58:41 -Nestihl, co?
-Já mám 7 až teď.
00:58:46 -My jezdíme podle řádu.
00:58:58 -Zloděj!
00:59:05 -Zloděj! PÍSK
00:59:19 -Promiňte, nemělo by to tady už být od Curychu?
00:59:22 -Od Curychu? Myslím, že každou chvíli.
00:59:26 Teď. Taky čekáte?
00:59:29 -Ano. Já čekám na dceru.
00:59:31 -Aha. Taky čekám na dceru.
00:59:35 -Jestli nečekáme na tu samou.
00:59:41 -Milostivá, vás já bych si určitě pamatoval.
00:59:46 -To byl žert.
00:59:48 -Ode mě taky.
00:59:52 No jo, děti! Že.
-Ano.
01:00:02 -Ahóój!
-Ahoj.
01:00:05 -Kde máš kytku?
-Nemám.
01:00:11 -Já ti musím něco říct.
-A prstýnek?
01:00:13 -Nemám.
-Budeš babičkou.
01:00:15 -Cože? FACKA
01:00:20 PÍSK! VLAK ODJÍŽDÍ
01:00:51 -Abychom pochopili Einsteinův pohled,
01:00:54 potřebujeme fungující definici reality.
01:00:58 Návod jak určit, které věci existují v danou chvíli.
01:01:03 Jeden z běžných přístupů je, že když uvažuju o realitě,
01:01:09 která existuje v této chvíli, v duchu si představuji momentku.
01:01:15 Zamrzlý obrázek celého vesmíru právě "Teď!"
01:01:23 Jenže cokoli, co vidíte zrovna teď, se už stalo.
01:02:03 -Promiňte, to je spoj do Curychu?
-Ano.
01:02:07 -Řeknu.
-A kdy odjíždíme?
01:02:11 -Přesně v sedm.
-Ale to je teď!
01:02:14 -Právě teď. PÍSK!
01:02:29 -Kufr!
01:02:49 -Dobrý den, přistoupili, prosím.
01:02:56 Přistoupili?
01:03:05 -Tam není polička!
-Tak jsem to stihl.
01:03:09 -Aha! Děkuji.
01:03:16 -Pardon, prosím vás, nebudeme mít zpoždění?
01:03:20 -My ne!
01:03:30 -Obsazeno.
01:03:36 Obsazeno.
01:03:42 -Obsazeno.
01:04:42 -Jestliže vše, co se pohybuje,
01:04:45 neustále ovlivňuje všechny ostatní pohyby,
01:04:49 celá věc se značně komplikuje.
01:05:19 -Jedna taková otázečka.
-Je to vlak do Curychu?
01:05:23 -Je zde jídelní vůz?
-Ano.
01:05:24 -A kdy odjíždí?
-Přesně v sedm.
01:05:27 -To je dobře.
-Nemůžete ještě chvíli počkat?
01:05:30 -Stihnu si koupit kávičku?
-Ne. My odjíždíme právě teď.
01:05:36 PÍSK!
01:05:44 -Promiň!
01:05:48 Prooomiň!
01:05:56 Prooomiň.
01:06:05 -Dobrý den. Přistoupili, prosím?
01:06:09 -Jede ten vlak do Curychu?
-Ano.
01:06:13 -Nebo z Curychu?
-Ano.
01:06:16 Jedna otázečka: kterým směrem jede ten vlak?
01:06:21 -Tam.
01:06:23 -A jede ten vlak?
01:06:31 -Ano.
01:06:35 -Pardon, nebude mít Curych zpoždění?
01:06:40 -Curych možná, ale my ne!!!
01:06:50 -Za mužem.
01:06:53 -A vy? Za ženou.
01:06:56 -Co tam?
-Taky do Curychu.
01:07:00 -A vy? Do Curychu.
01:07:06 -Pozdě!
01:07:09 Děkuji.
01:07:11 -To bude asi pro vás.
01:07:19 To bude asi pro vás.
01:07:22 -Děkuji.
01:07:25 Pozdě.
01:07:36 -To bude asi pro vás.
01:07:38 Děkuji.
01:07:40 Pozdě.
01:07:49 -Přistoupíme-li na myšlenku, že realita sestává z věcí
01:07:55 na našem v mysli právě teď pozastaveném obrázku,
01:08:02 ovšem souhlasíte-li, že vaše teď není o nic pravdivější
01:08:07 než nynějšek někoho, stojícího daleko od vás,
01:08:12 kdo se ovšem může volně pohybovat,
01:08:16 potom realita zahrnuje všechny události časoprostoru.
01:08:35 -Nestihl, co?
-Já mám 7 až teď.
01:08:38 -My jezdíme přesně podle řádu.
01:08:46 -Prosím vás, jedna otázečka. Kde je tady stánek s občerstvením?
01:08:50 -Tam!
-Děkuji.
01:09:01 -Pardon, prosím vás. Toalety?
-Tam!
01:09:06 -Děkuji.
01:09:10 Prosím vás, pohlídáte mi ten kufr? Děkuji.
01:09:26 -Obsazeno.
01:09:30 -Obsazeno!
01:09:46 -Ahoj!
01:09:48 -Pardon, je to spoj do Curychu?
-Ano.
01:09:51 -A kdy přijíždí Curych k tomu vlaku?
01:09:54 -Přesně v sedm.
-Ale to je teď.
01:09:56 -Ano teď.
01:09:58 PÍSK!
01:10:12 -Řeknu!
01:10:14 -Kávu?
-Ne.
01:10:16 -Odjíždíme právě teď.
-Pozdě.
01:10:19 PÍSK!
01:10:31 -Kufr!
01:11:36 -Dobrý den, přistoupili prosím?
-Zloděj!
01:11:40 -Zloděj? PÍSK
01:11:47 -Viděli jste to?
01:11:51 Dneska už si člověk nemůže být jistý vůbec ničím.
01:12:40 -Teorie relativity
01:12:42 se dotýká nejhlubších principů v našem poznání světa.
01:12:49 Zásadně mění naše pochopení prostoru, času a kauzálních vztahů.
01:12:57 Pro pochopení struktury prostoročasu
01:13:00 se musíme oprostit od mnoha předsudků,
01:13:05 které jsme si vybudovali
01:13:08 na základě své každodenní zkušenosti.
01:14:59 -Přistoupili? Vystoupili?
01:15:18 Vy jste Čerokí?
-Ne, vy jste Čerokí.
01:15:29 -A je pravda, že Čerokí věří,
01:15:34 že ať stojí kdekoli, jsou středem vesmíru?
01:15:38 -Je! Jenom ve vlaku se tomu těžko věří.
01:16:22 TIKOT
01:16:59 -Hmota zakřivuje časoprostor. A tedy i samotné světlo.
01:17:06 Einstein vypočítal odchylku pro pohyb světelného paprsku
01:17:14 procházejícího v blízkosti Slunce.
01:17:17 Fotografie pořízené 29. 5. 1919 při zatmění Slunce,
01:17:23 potvrdily správnost jeho výpočtu.
01:17:27 Tím prokázaly pravdivost nové teorie vesmíru.
01:17:33 Tehdy začal současný svět.
01:17:45 Skryté titulky M. Vrbská Česká televize Brno, 2014
01:17:48 .
Dnes již kultovní autorská inscenace Jiřího Havelky a HaDivadla, která je inspirována Einsteinovou teorií relativity a „myšlenkovým třeskem“, který tato teorie vyvolala. Havelkova inscenace je vtipným, drzým a zvídavým scénickým experimentem, který přímo před zraky diváků ověřuje, co Einsteinův objev v praxi znamená pro prostor a čas. V první části představení nás fyzik stylizovaný od podoby A. Einsteina seznámí se základními pojmy své teorie. V druhé části se jeviště stává einsteinovským časoprostorem, kde si jednotlivé postavy jedoucí vlakem do Curychu spolu s divákem vyzkoušejí na vlastní kůži fungování světa, který začal 29. května 1919. Tehdy se potvrdila pravdivost jeho teorie vesmíru.