Po lidských pěšinách se dnes valí historie. Československo-sovětský film z posledních dnů války, natočený podle povídkové knihy a scénáře Ludvíka Aškenazyho (1959). Hrají: A. Chanov, M. Staninec, J. Brejchová, V. Tichonov, M. Nedbal, L. Bykov, N. Krjučkov, F. Kreuzman a další. Kamera V. Šumskij a V. Huňka. Režie S. Rostockij
00:00:49 Zde, na Olšanském hřbitově v Praze,
00:00:54 spí věčným spánkem vojíni sovětské armády,
00:00:59 kteří položili životy za naše osvobození.
00:01:06 Zde, na Národním hřbitově v Terezíně,
00:01:11 je uložen popel umučených v terezínském táboře smrti.
00:02:23 Tady je motor, tady jsou chrániče, tady je věž, tady je kanon.
00:02:30 A v tom jezdili vojáci ve válce a stříleli, víš?
00:02:35 A kdy byla válka?
00:02:38 To já nevím, to jsme ještě nebyli.
00:02:41 Tehdy ještě nebyli na světě. A vždyť to přece není tak dávno.
00:06:19 Dušane!
00:06:23 Dušane!
00:06:26 Dušane!
00:06:51 -Co je?
-Nic.
00:07:07 Teď už bude dobře, viď?
00:07:12 Dobrou chuť.
00:07:23 Dneska může.
00:07:38 No tak.
00:07:40 -Čekala celou válku.
-Počká ještě chvilku.
00:07:43 Kdyby ses radši podíval po Dušanovi. Nespal celou noc.
00:07:47 Kdopak by dnes spal?
00:10:33 Dobrý den!
00:10:43 -Můžeme vás pozvat na něco.
-Kam?
00:10:45 -Něco lepšího, než je voda.
-Děkuji, děkuji.
00:11:07 Já hned přijdu.
00:12:44 Tak kolik toho máme? Deset, dvacet pět.
00:12:48 Pětadvacet deka masa. To toho moc nenavaříme.
00:12:58 To nic... Pojďte dál.
00:13:10 Lístky.
00:13:28 Víno. Naše. Dobrý, dobrý.
00:13:33 Vodka.
00:13:37 KUKAJÍ HODINY
00:13:42 -Kukuvka.
-Kukačka.
00:14:18 Ššš...
00:14:31 Tři noci nespal.
00:14:34 Ať se vyspí u nás.
00:14:37 Já mu ustelu.
00:14:47 Soudruhu generále...
00:15:00 Promiňte.
00:15:21 -Vy tam bydlíte, pane?
-Ne.
00:15:24 Kdybych měl taky takovou čepici, tak bych byl taky generálem.
00:15:29 -Myslíte?
-Ano.
00:15:48 -Nechcete jít dovnitř? Tam.
-Děkuji, děkuji.
00:16:01 JE SLYŠET STŘELBA
00:16:20 HVÍZDÁ KULKA
00:16:34 -Já ti přinesl čepici.
-Děkuji.
00:16:43 Spíš?
00:16:45 -Spím.
-Ty nespíš, já jsem to poznal.
00:16:51 Podívej se, já tě nebudu zdržovat.
00:16:56 Jestli chceš spát, tak to řekni, já hned půjdu.
00:17:01 Mám odejít?
00:17:10 Tak víš co? Já si k tobě lehnu, abys nemusel vstávat.
00:17:17 Člověk si může hrát, a ani k tomu nemusí vstávat.
00:17:24 Tak já si k tobě lehnu.
00:17:41 -Spíš?
-Ne. Nespím, synku.
00:17:56 Podívej se, já bych se tě chtěl zeptat.
00:18:00 -Je mnoho generálů?
-Mnoho.
00:18:05 A všichni mají takovou čepici?
00:18:10 Ano.
00:18:30 -A válka už nebude?
-Nebude.
00:18:36 Nikdy?
00:18:39 Nikdy.
00:18:42 To je dobře. To už generálové nebudou potřebovat čepice.
00:18:57 Poslyš, generále, já bych si půjčil na chvíli tvou čepici. Můžu?
00:19:07 Rozumíš? Obléknu si ji a budeme jako dva generálové.
00:19:21 -Ale je ti velká.
-To je jedno!
00:19:29 U generálů to nevadí. Jen když mají čepici.
00:19:38 Tak, a teď jsme oba generálové. A za námi jede vojsko.
00:20:00 Chutná, chutná?
00:20:03 Chutná.
00:20:06 No, no, ty si rozbiješ skleničku, já si můžu rozbít talíř.
00:20:10 -To je pro štěstí.
-A kde je Dušan?
00:20:13 Byl pod stolem.
00:21:31 Eskadrono, k boji! Pochodem v chod!
00:23:31 Kde se tu vzal Dušan?
00:23:45 Taky máte děti?
00:23:49 Ne.
00:23:58 A čepici...
00:27:09 -Pane řídící!
-Co je?
00:27:12 Válka skončila!
00:27:15 Co?
00:27:17 -Já vám chci říct, že skončila válka! -Cože?
00:27:22 Já vám nerozumím!
00:27:29 Já vám taky nerozumím.
00:27:49 -Skončila válka.
-No to já vím taky.
00:27:54 Děkuji.
00:28:00 -Voda?
-Voda.
00:28:04 -Co se stalo?
-Nic. -No to je hodně.
00:28:10 Brečí mi to samo už od rána.
00:28:13 -Vy jste janek.
-A vy jste kapr.
00:28:17 Měl byste mi chytit ten střevíc.
00:28:20 Už jsi měla být dávno ve škole.
00:28:55 -Co se stalo?
-Ó, ryba!
00:29:10 U nás se říká: Malá ryba taky ryba.
00:29:14 Malá ryba také ryba.
00:29:34 Kluci! Ať vás vidím zítra ve škole!
00:29:37 -Škola? Kde je škola?
-Já škola.
00:29:44 -Vy učíte?
-Já jsem ředitel.
00:29:47 Podívejte, potřebujeme křídu.
00:29:50 -Psát. Bílá křída.
-Křída?
00:29:56 Na co?
00:29:58 Miny. Píšeme.
00:30:01 Potom píšeme "Odminováno".
00:30:06 Ve škole je učitelka. Dá vám křídu. Já napíšu.
00:30:23 Škola nahoře.
00:30:26 Děkuji.
00:30:29 Děkuji vám.
00:30:31 -A vy hovoříte francouzsky?
-Ne. -Nevadí, pojďte.
00:32:38 -Neplač.
-Kdo ti řekl, že pláču?
00:32:56 Pláčeš? Co tě bolí?
00:33:10 Já proto nepláču.
00:33:48 Co potřebujete?
00:34:06 Křídu?
00:34:11 Toto?
00:34:14 Ne, to je málo. Potřebuji hodně.
00:34:17 Víc tady nemáme.
00:34:57 -Tak?
-Tak, výborně.
00:35:39 -Máma. Máma.
-Máma je?
00:35:48 Je.
00:35:51 A žena taky?
00:35:55 -Ne.
-Nelži.
00:35:59 -Nemám.
-Ale máš, nepovídej.
00:36:06 Nikoho nemám. Nikoho, nikoho, opravdu.
00:36:34 PÍSKÁ SI
00:36:58 Ve škole se nepíská.
00:37:00 Pojď k tabuli.
00:37:15 Piš.
00:37:18 A co?
00:37:20 Napiš, co chceš.
00:37:30 Počítat umíš.
00:37:40 Hádej.
00:38:08 Tyhle všechny znáš?
00:38:10 Já ne.
00:38:38 Jana.
00:38:42 Jana.
00:38:46 Co je to?
00:38:49 Zranění. Raněný.
00:38:53 Ty?
00:39:18 Pojď pro křídu.
00:39:43 Sluníčko.
00:39:46 Slunce!
00:41:00 Hraješ, Jano?
00:43:10 Já zlá.
00:43:14 Ne.
00:43:18 Už jsi milovala?
00:43:21 Ne, víš?
00:43:49 Křída.
00:43:59 Jiskra.
00:45:20 Tohle je taky tvoje.
00:46:09 Rozloučím se, Jano.
00:46:50 Andrej.
00:47:24 Prosím, jsme na místě.
00:47:33 Malá ryba taky ryba.
00:47:43 Křída?
00:47:46 To je málo.
00:52:01 -Ramaška?
-Ne, kopretina.
00:52:08 -Privjet.
-Privjet.
00:52:22 Hotel Osvětim. Osvětim?
00:52:27 -Osvětim?
-Osvětim.
00:52:41 Krásné.
00:52:43 Číslo.
00:52:45 -Kolik let. Osvětim.
-Já? Pět a půl.
00:52:54 -Domů.
-Praga. -Tak, do Prahy.
00:52:57 -A jdeš pěšky?
-Pěšky.
00:53:02 -Kam jedete?
-Do Prahy.
00:53:06 Já? Tam?
00:53:22 Děkuju. A buďte zdrávi!
00:53:41 Nazdáár!
00:53:50 Ty... Vojáci.
00:53:59 Ty... Kráva.
00:54:05 Kravička!
00:55:17 -To už dojdu. Ale prachy nemám.
-Neblázni, člověče.
00:55:27 -Na.
-Ale ne, máš jen jednu.
00:55:30 -Jen si vezmi.
-To ti nebudu brát přece.
00:55:36 Tak děkuju.
00:55:39 A na shledanou!
00:55:55 Pardon.
00:56:03 Pane Novák... Vy žijete?
00:56:10 Žiju.
00:56:13 Paní Bradáčová.
00:56:16 Tak vy žijete. A co vaše žena?
00:56:22 -Vy něco víte?
-Ne, jen se ptám.
00:56:26 Byla v Terezíně.
00:56:35 Tak na shledanou.
00:57:20 VÝSTŘEL
00:57:24 Ježíšmarjá, nestůjte tam!
00:57:30 Nechte tam ten kufr! Copak tam máte poklad?
00:57:40 -To střílel po mně?
-Nelíbil jste se mu.
00:57:43 Chce umřít jako hrdina. Tak jsem poslala pro Rusy.
00:57:46 Už je po válce, a ten člověk ještě ničí domy.
00:57:50 Vám jde o tu omítku, že jo, pane domácí?
00:57:52 Mně vůbec nejde o omítku, paní.
00:57:55 Mně jde o hodnoty, které je třeba zachovat, rozumíte?
00:57:57 VÝSTŘEL
00:58:02 Ježíšmarjá...
00:58:06 Pane Novák, kde jste se tu vzal?
00:58:10 Vždyť se v bloku říkalo, že už nejste. Vítám vás!
00:58:16 Pane Novák.
00:58:18 A ten bestiák střílel rovnou po vás.
00:58:22 A ještě k tomu z mého okna. Kde se tam vzal?
00:58:26 Nastěhoval se sem ze Sudet, nějaký Slanečka.
00:58:30 VÝSTŘEL
00:58:32 Vidíte, já mám roznášet poštu, a nemůžu.
00:58:35 VÝSTŘEL
00:58:39 Kluci, schovejte se!
00:59:01 Opatrně! VÝSTŘEL
00:59:31 -On tam odin?
-Co říká?
00:59:33 -On odin?
-Ano. -Sám.
00:59:35 -Kdo to je?
-Nacista. -Germán.
00:59:42 VÝSTŘELY
00:59:50 -Je zde nějaký průchod? Další, dveře. -Ne.
00:59:55 VÝSTŘEL
01:00:00 -Ty budeš střílet z kanonu i z pušky? -A co?
01:00:05 Dom kaput. Milion korun kaput.
01:00:09 To je jeho dům.
01:00:11 -Celý?
-Celý dům jeho.
01:00:15 Víš, co je to milion? Milion, znaješ?
01:00:21 Něznaju.
01:00:33 -Odkud?
-Z Osvětimi. Osvětim.
01:00:39 VÝSTŘEL Zase střílí, pacholek.
01:00:42 Představ si, střílí zrovna z jeho bytu. Rozumíš?
01:00:47 -Ponimaju. Vaša kvartira?
-Tak.
01:00:55 Snad se mu vrátí žena. Taky byla v lágru.
01:01:01 Žena také v lágru?
01:01:12 Viď, že se vrátí?
01:01:18 Tovaryšč, tank, to je silný kalibr.
01:01:22 Tady je potřeba lehká ruka. Nic víc.
01:01:28 Když střílíš z tanku, tak celý dům kaput. Kdepak kanon.
01:01:33 Kolik let jste žil v tom bytě?
01:01:36 -Let v tom bytě.
-Kolik let?
01:01:39 Sedmnáct.
01:01:44 Sedmnáct let.
01:02:08 Správně, sám si na něj došlápneš.
01:02:11 -Ne, ty, nechoď tam, nač?
-Ničevo. Vrátí se ti žena.
01:02:17 Zvonek. Otevřete dveře. Pohovoříte, popijete.
01:02:25 Jak u vás, nevím, já už budu daleko. Na Urale. V Rusku.
01:02:31 VÝSTŘEL
01:04:07 On bude stejně střílet z kanonu.
01:04:17 VÝSTŘEL
01:04:21 To stříleli do vzduchu.
01:04:52 -Nestůj tam, schovej se!
-Teď už ho nemůže trefit.
01:06:19 Jožka! Jožka!
01:10:03 Dobrý den.
01:10:05 Staré nohy, staré boty,
01:10:08 ale šlapat se musí, když nic nejede.
01:10:16 Nemáte kde bydlet.
01:10:22 Mám.
01:10:26 Mám.
01:10:29 -Tak máme po válce, a tramvaj ne a ne vyjet. -Pojede.
01:10:38 Určitě pojede.
01:10:42 Tak já zase půjdu.
01:10:51 -Na shledanou.
-Na shledanou.
01:13:14 Pozdrav pánbůh. Snad nečekáte na tramvaj?
01:13:17 Spíš bych se byla smrti dočkala než té tramvaje.
01:13:20 Ale pojedete první elektrikou po válce a jako první pasažér.
01:13:25 -Ale, to už bych tam byla třikrát pěšky. -Jo, jo, jo.
01:13:32 Hotovo, jedeme!
01:13:39 ZVONÍ
01:13:41 -Na koho zvoníš, člověče? Na mě nemusíš. -Pro sebe.
01:13:44 -Ty jsi jako ministrant, člověče.
-Já rád zvoním. A dnes zvlášť.
01:13:51 Pane průvodčí, budete také náhodou prodávat lístky?
01:13:55 Samozřejmě, paní. A pro vás jeden jubilejní.
01:14:01 A procvaknu vám ho v rohu pro štěstí.
01:14:04 -To bude mít revizor radost.
-Revizoři jsou ještě v kanafasu.
01:14:13 No to je dost!
01:14:25 Hotovo, jedeme!
01:14:37 Za jízdy se nenaskakuje, to platí furt, rozumíte?
01:14:41 A vy jste měl za... za... za... zastavit!
01:14:45 To bychom nikam nedojeli, vašnosti.
01:14:49 To je nějaký chytrák, ten musí mít vysoký školy.
01:14:53 Válka, neválka, tihle lidé se nikdy nezmění.
01:14:57 Za tramvají se musí běžet.
01:15:00 Některá dokonce počká i ve stanici.
01:15:04 To já jednou ztratila podpatek a...
01:15:07 Vám by zastavil i mezinárodní rychlík.
01:15:10 -Co tím konkrétně myslíte?
-Je to sprosťárna a lumpárna.
01:15:15 Kouknou, mají moc řečí, tak abych je nevysadil.
01:15:19 Zanechme svárů. Kdo po tobě kamenem, ty do něj chlebem.
01:15:23 Jo, ale pěkně tvrdým.
01:15:25 -Procvaknu vám to pro štěstí, slečno. -To už je pozdě.
01:15:29 Škoda že člověk neví, komu si dnes postěžovat.
01:15:44 -Prosím vás, buďte tak laskav.
-Prosím. -Děkuji vám.
01:15:48 -Opatrně.
-Děkuji vám.
01:15:50 Haló, haló, počkejte!
01:16:03 Podívejte se, kdo přišel.
01:16:10 -Posaďte se u nás.
-Já jen tudy projdu.
01:16:47 Tovaryšč...
01:16:55 -Nerozumím.
-Nemožno hovořit. -Rozumím.
01:17:30 Tak co máš na srdci, tovaryšč?
01:17:33 Já...
01:17:39 To jsem já.
01:17:42 No, hezký, hezký. Dobrý.
01:17:46 Manželka je?
01:17:48 -Manželka. Žena, žena je?
-Ne, to jsem já.
01:17:53 Kyjev, Kyjev.
01:17:56 -Já také tramvaj.
-Ty tramvaj? -Tramvaj.
01:18:00 -Kyjev.
-Kyjev.
01:18:04 Já... Jedna stanice.
01:18:09 Já... Jedna stanice.
01:18:12 Kamaráde, on chce, abys mu to půjčil na jednu stanici.
01:18:20 Hele, řekni mu, ať neblbne.
01:18:23 -Co chce?
-Chce si zajezdit.
01:18:27 A on mu to nepůjčí?
01:18:31 -Jednu.
-Pánové, dovolte.
01:18:33 Studoval jsem ruštinu, mám z ní dokonce univerzitní zkoušku.
01:18:38 Rád vám to zprostředkuji.
01:18:39 Jen mi račte říci, co chcete vyjádřit.
01:18:43 Prosím, co vy chcete říct? Co vy chcete vyjádřit?
01:18:48 Abyste se hnul tady z toho místa, to chci já vyjádřit.
01:18:51 Kamaráde, měj rozum, to nejde.
01:18:54 Jsi také řidič, člověk inteligentní,
01:18:56 tohle já přece nemohu udělat. To je proti předpisům, chápej.
01:19:01 Ty bys mi to v Kyjevě taky nepůjčil.
01:19:04 Na jednu stanici to snad nehraje takovou roli.
01:19:07 To není moje, a co není moje, to nepůpů... nepůjčuju!
01:19:10 Nedělejte si ze mě legraci, vy... vy...
01:19:22 Dejte mu to hned, neznáte mě.
01:19:26 Nerozčilujte mě, člověče.
01:19:29 Někdo se tváří jako grant, a zatím je to...
01:19:32 -Tak paní, okamžitě si vystoupíte!
-On mě vyhazuje!
01:19:36 Zřejmě chtěl jet sám, to je přece jasný, ne?
01:19:40 Chce si trochu zamakat, když pět let jen... Buďte zticha!
01:19:42 -Když pět let jenom střílel.
-Právě že pět let!
01:19:45 -Ale já za všechny ty lidi ručím.
-A my se nebojíme!
01:19:48 Já můžu umřít třeba hned. Tak ať mu to dá, že jo?
01:19:52 Uvolněte tu plošinu, nebo dál nejedu!
01:19:55 -Dejte nám pokoj!
-Prosím, račte do vozu, posaďte se.
01:20:05 -Je to všechno sprosťárna a...
-Lumpárna.
01:20:08 -Děkuju.
-Není zač.
01:20:10 Posaďte se, prosím, jen klid.
01:20:18 Dívej se mu na ruku, Pepíku, a je to. Ať má nějakou radost.
01:20:24 Nech mě.
01:20:32 Tak co se dá dělat.
01:20:38 -Proč mu to nechce dát?
-Já bych mu dal.
01:20:52 To jsou lidi.
01:21:07 Pane, dejte mu tu cibuličku,
01:21:10 aby nemyslel, že je v Praze samý ouřada.
01:21:15 Já ji předám. Dejte to dál.
01:21:28 Ta babička vám to posílá. Tam.
01:21:30 -Babuška?
-Babička, babuška.
01:21:33 Řekni mu, že jsou v tom vitaminy a že je to ze srdce.
01:21:38 -Od srdce. Srdce.
-Srdce.
01:21:43 Nepleťte, prosím, city s cibulí.
01:21:46 -To spolu nesouvisí.
-Ale vy tomu tak rozumíte.
01:21:49 Prosím, já jo.
01:22:03 Hotovo!
01:22:19 -Hotovo! Jedeme!
-Zaplať pánbůh.
01:22:22 Jedeme.
01:22:30 Tovaryšč! Pojď sem!
01:22:37 Ne, není třeba, já rozumím.
01:22:39 -Když ti říkám, tak pojď sem.
-Já bych vystoupila.
01:22:43 Mám tady kluka.
01:22:46 Tak tady buďte, tomu se to bude líbit.
01:22:50 -Tak pojď.
-Jdi!
01:22:57 -Jestli to není možné, nemusím.
-Najeď.
01:23:14 Jedeme.
01:23:17 Tak to rozjeď.
01:25:09 Všechno v pořádku.
01:25:18 S takovým řidičem bych jela až na konec světa.
01:25:22 Nebylo by to pro vás daleko?
01:25:27 S ním ne.
01:25:58 Tumáš. Vezmi si, byl jsi hodný.
01:26:07 Na shledanou!
01:26:11 Jedeme!
01:26:15 Na shledanou!
01:26:34 Nějak mě bolí srdce. Já se nesmím rozčilovat.
01:26:38 To je lidí, co zahynulo v tom světě, synku.
01:26:43 Těch křížků a těch ženských, co se natrápí.
01:26:49 A napláče.
01:26:56 Já vím, já vím. Půjdu.
01:27:38 -A kdy byla válka?
-To já nevím, to jsme ještě nebyli.
01:27:44 Tehdy ještě nebyli na světě. A vždyť to přece není tak dávno.
01:28:56 Skryté titulky Blažena Stráníková
Československo-sovětský povídkový film se odehrává v posledních dnech druhé světové války, kdy obyvatelé vítají osvoboditelskou armádu a prožívají své drobné příběhy: unavený ruský generál si odpočine v domku venkovských rodičů a konfrontuje své válečné zážitky s naivním, a přesto „pravdivým“ chápáním čtyřletého chlapce Dušana. Česká učitelka Jana se sblíží s přitažlivým velitelem ženijní jednotky Rukavičkinem, ale nadějný milostný vztah hned v jeho zárodku zmaří tak banální okolnost, jakou je setřená školní tabule. Pan Novák se vrátí z koncentračního tábora, ale zjistí, že jeho byt na Malé Straně obsadil fanatický německý ostřelovač. V Praze vyjede první poválečná tramvaj. Mezi pasažéry je i ruský seržant, který v civilu tramvaje řídí…
Snímek režiséra Stanislava Rostockého vznikl v roce 1959. Těžištěm vyprávění jsou nadčasové, jemně lyrické příběhy několika obyčejných lidí, mistrovsky zachycené s použitím zcela všedních detailů (jako klíčová rekvizita se objevuje např. vojenská čepice, školní křída apod.). Autor povídkové knihy Květnové hvězdy a scenárista filmu Ludvík Aškenazy zde dokonale zúročil svůj smysl pro ztvárnění silných emotivních prožitků prostřednictvím zdánlivě bezvýznamných drobností.