Luděk Munzar v televizním zpracování pohádky na motivy B. Němcové. ### Režie: Ludvík Ráža. Scénář: František Pavlíček. Hrají: Luděk Munzar, Marie Brožová, Stanislav Fišer, Otomar Korbelář a další.
00:02:03 -Hleď, paní královno, až k obzoru,
00:02:06 až k chlumům, za nimiž se slunce tratí,
00:02:09 nevidět živé duše.
00:02:11 Zapomněl, žes žádala, aby se vrátil včas.
00:02:17 Snad dosud žene koně houštinou a společníkem je mu divá zvěř.
00:02:23 -Posečkám ještě, pane komoří.
00:02:27 -Má královna čekat na opozdilce? Je snad bratr nerozumné dítě?
00:02:32 Jsme dvojčata.
00:02:35 Pro něho jako pro mě je rozkazem, co řekne královna.
00:02:38 -Kdo raději s koněm rozmlouvá a lesní zvěří, než s urozenými,
00:02:42 kteří tě obklopují, to by byl špatný král.
00:02:51 -Uposlechnu tvé rady.
00:02:53 -To slovo rozhodně je moudré, paní moje.
00:02:57 Já ti vždy radil, abys příštím vládcem ustanovila
00:03:02 moudřejšího syna.
-Mám ráda oba.
00:03:04 Ale jenom jeden usedne po mně na královský trůn.
00:03:09 DUSOT KONÍ
00:03:28 Čekali jsme tě, přijels pozdě.
00:03:31 -Odpusť, máti, opozdil jsem se.
00:03:33 -Zas jsi zmarnil lovem den v polích, lesích, roklinách.
00:03:37 -Což, máti, je podivínstvím radovat se z toho,
00:03:39 že svítí slunce a voní kvítí, když ležím někde v trávě na mýtině?
00:03:43 -Že na tě čekám, na to nepomyslíš.
00:03:45 -Jako blázen tlacháš se svým koněm.
-Dost, bratře, dost!
00:03:48 Tou hrdopyšnou řečí snižuješ sám sebe.
00:03:51 Ovšem, jak by mohl rozuměti zvířeti,
00:03:54 kdož nerozumí ani člověku. Ba ani vlastnímu bratru.
00:03:58 Bratři, dvojenci, a přece každý jiný.
00:04:02 Tys ani jednou koně neosedlal, nevyjel do lesů.
00:04:06 A jako stín se držíš matky.
00:04:09 -Mám matku rád.
00:04:12 -Já se ti nevysmívám.
00:04:14 Ale což láska chce jen jeden důkaz?
00:04:17 Věčně se držet maminčiny sukně?
-Dost!
00:04:23 Přišel čas, kdy třeba rozhodnouti,
00:04:25 který z vás dvou se ujme vlády v zemi.
00:04:28 Je dávným zvykem, že z dvou bratří
00:04:31 starší se stává králem.
-Jsme dvojčata, matko.
00:04:33 -Ba. Právě proto třeba korunovat...
00:04:38 moudřejšího.
00:04:42 Tvůj bratr bude králem.
00:04:50 -Ty...
00:04:52 dáváš prvenství mazlíčkovi?
00:04:56 Ne muži?
00:04:58 Říkáš, je moudřejší...
00:05:01 -Tys příliš lehkovážný.
-Ach, máti, máti.
00:05:06 Je smrtelným hříchem radovat se z toho, že svítí slunce?
00:05:11 Milovat život a vše kolem sebe? Co chceš?
00:05:15 Mám žít jako vězeň v tomto hradu, kde i to slunce nezvaným je hostem?
00:05:20 Žijete tu z našeho pochování, ale já nechci! Nechci!
00:05:24 -V hradní kapli seš vzácným hostem. Bůh to, princi, vidí.
00:05:29 -Nevysoko je říše tvého boha, smí-li se k němu jenom po kolenou!
00:05:35 -Zadrž!
-Hleď, paní,
00:05:37 radil jsem ti moudře, je nezkrotný a odbojného ducha.
00:05:41 -Ty nejsi hoden královského žezla.
00:05:46 -Rozsoudilas...
00:05:50 Já nesmím protestovat.
00:05:52 Ale věř, matko, nemáš pravdu.
00:05:55 -Dokaž, že si zasloužíš víc než tvůj bratr královské moci,
00:06:00 koruny a žezla.
00:06:02 Do dne a do roka nám ukaž svoje ctnosti.
00:06:05 A dobudeš-li jimi štěstí, slávy, já první řeknu,
00:06:08 on je hoden vládnout.
00:06:12 -To udělám. KAŠLÁNÍ
00:06:17 -Pojďme už domů, máti, večerní chlad mě roztřásá.
00:06:21 -Ach, matko, ta jeho nemoc potřebuje slunce.
00:06:23 Hojivý lesní dech.
-Jen milost boží vyhojí krále.
00:06:31 -Pojďme už, máti,
-Pojďme.
00:06:56 -"Je po naději.
00:06:58 Jedna chvíle zboří až do základu vratkou stavbu snění."
00:07:05 -Nicotný sen, když nepřetrvá chvilku.
00:07:12 -Koníčku, co ty víš.
00:07:14 Ach, jak ta křivda pálí.
00:07:17 Tím více, že mně ukřivdila matka.
00:07:20 Bratr je králem a já vyděděnec. Král má být muž!
00:07:25 Ale můj bledý bratr je bázlivý a plachý jako srna.
00:07:30 Král má mít srdce lví a duši orla!
-Jen zadrž, princi!
00:07:34 Spíše nalezneme sto nedostatků na svém rodném bratru
00:07:38 než jediný svůj vlastní.
00:07:40 Ty si myslíš, že tvoje srdce lva by zahanbilo?
00:07:45 -Tak podle tebe, zdá se, moje srdce je málo mužné?
00:07:49 -Važ si upřímnosti.
00:07:51 Jsi horkokrevný, vznětlivý a prudký.
00:07:54 A častokrát si vedeš nerozvážně. Vytrvalost je víc než divý rozmach.
00:07:59 A pevná vůle víc než var tvé mladé krve.
00:08:03 -Král má být muž!
00:08:05 -Však chceš-li vládnout jiným, buď nejprv sobě
00:08:08 nesmlouvavým vládcem.
-Nezůstanu tu.
00:08:12 Mám snad sbírat drobty, které mi bratr hodí ze soucitu?
00:08:17 Půjdu do světa.
00:08:21 Nic nevezmu s sebou.
00:08:24 Jen tebe a svůj meč.
-To není málo.
00:08:27 -Že ne?
00:08:31 Jít z domova bez laskavého slova.
00:08:34 Jít jako pěšák snu, jenž nemá ani jména.
00:08:38 -Jít jako pěšák snu, a třeba bezejmenný,
00:08:42 všechno si vydobýt udatenstvím a láskou, toť úděl královský.
00:08:49 Korunovat se činy.
-Ztratit se v podvečer.
00:08:55 Jak vítr v stromořadí.
00:08:58 A pak se snadně vrátit.
00:09:08 Rozhodnuto.
-Rozhodls moudře.
00:09:11 Dokud nenaplníš svá předsevzetí, budu věrně s tebou.-Jeďme.
00:09:15 -A loučení?-Ne, nebudu se loučit. Nejdu navěky.
00:09:19 Vždyť do roka a do dne se vrátím, bratříčku.
00:09:23 A s erbem.
00:09:25 -Jediný erb je hoden muže, ryzí čisté srdce,
00:09:29 mladé jak květ, jenž nikdy neodkvétá.
00:09:33 Štědré, jak klas, jenž zraje v půdě rodu.
00:09:38 -Nes mě, koníčku, do širého světa.
00:09:41 Vrátím se...
00:09:45 Vrátím.
00:09:48 Do roka a do dne.
00:10:18 -Tady se spolu, princi, rozloučíme.
00:10:21 Jen načas, nakrátko.
00:10:23 Ty půjdeš do paláce a já se ukryju v divoké temné hloubi
00:10:28 lesního úvalu.
-A co já?
00:10:30 -Ty si najdeš službu tam, v paláci.
00:10:35 -Chceš, abych šel jak nuzák? Jsem z krve královské.
00:10:40 -To nikde neprozrazuj.
-Jsem z krve královské!
00:10:43 A ty chceš, abych sloužil.
00:10:45 -Brzy jsi zapomněl na všechna předsevzetí.
00:10:49 -Vím.
00:10:53 Odpusť, koníčku.
00:10:55 A pověz, co mám dělat?
00:10:58 -Zamlčíš před lidmi svůj urozený původ.
00:11:02 Jsi chudý mládenec.
00:11:04 Jsi člověk beze jména.
00:11:07 Tak přijdeš ke dvoru.
00:11:09 Tvář umažeš si blátem, oko si zavážeš rouškou
00:11:14 a budeš dělat, jako bys byl chudák,
00:11:18 od narození němý. Přijmou tě za sluhu.
00:11:21 Žádný tě nesmí poznat.
00:11:25 A budeš-li někdy snad potřebovat radu nebo mé přispění,
00:11:29 přijď za mnou, zavoláš mne a já ti pomohu.
00:11:34 Jen nebuď zkormoucený.
00:11:38 Máš, princi, dobrou zbroj,
00:11:40 své srdce, zbraň i štít.
00:11:44 Co chceš víc?
00:11:46 Korunu? Královský hermelín?
00:11:55 -Rozumím, bratříčku.
00:11:57 Jdu sloužit.
00:12:00 -Vítězit!
00:12:02 -Němý, bezejmenný.
00:12:04 -Tvým jménem ať je čin.
00:12:35 -Od rána do noci,
00:12:39 od úsvitu do tmy vrzají šumaři jak mezi masopustem.
00:12:50 Divím se, že našeho krále neomrzel
00:12:53 ten povyk bláznivý, mumraj a radovánky.
00:12:58 Březovým koštětem bych vymet všecky ty hejsky,
00:13:03 kteří sem přitáhli, jak vosy k perníkáři.
00:13:08 Obstárlí ženiši. Ukázal bych jim vrata.
00:13:15 Hej, brachu!
00:13:17 Copak chceš?
00:13:22 Kdopak jsi? Nerozumíš?
00:13:28 No copak? Neslouží vyřídilka?
00:13:33 -Ba-jaja.
00:13:39 -A zabloudils v zahradě? A kampak máš namířeno?
00:13:46 Cože? Sem do zámku?
00:13:49 A co by sis tu počal.
00:14:01 Á, říkáš si o službu?
00:14:05 Jen kam s tebou. Co s němým sloužícím?
00:14:16 No, je mi tě líto, že jsi sám na světě.
00:14:22 Snad bych to s tebou zkusil.
00:14:25 Víš, já jsem zahradník, a při zahradničině
00:14:29 netřeba rozprávět.
00:14:31 Stejně bych potřeboval mít k ruce někoho mladšího.
00:14:36 Mám už léta, nohy mi neslouží
00:14:39 a v zádech už mi loupe.
00:14:43 Tak co, chceš?
00:14:45 -Ba-jaja.
00:14:47 -Tak dobrá, ujednáno. A dáš se hned do práce.
00:14:52 Náš pan král má tři dcery, a ty jim každý den na záhonech
00:14:58 uviješ tři krásné kytice.
00:15:00 Dokážeš to?
00:15:03 -Ba... Ba-jaja.
00:15:05 -Ano, tak pojď a ukaž, co umíš, jednoočko.
00:15:13 Pospěš si, zdá se mi, že si sem namířili nejvytrvalejší
00:15:18 ctitelé královských dcer.
00:15:20 -Ne! Nekonečný je. Vždyť nejsem malé dítě.
00:15:24 Dvakrát jsem žadonil o rozhodnutí. Marně.
00:15:28 -Nemysli, příteli, že mně je veseleji v tom shonu bláznivém.
00:15:33 -Mám už dost hodokvasů.
00:15:35 Přijel jsem požádat o Budinčinu ruku.
00:15:37 -A já o Zdoběnu.
-Ať tedy odpovědí,
00:15:40 zda ano, nebo ne, upřímně, bez vytáček.
00:15:43 -Jsou trochu rozmarné.
00:15:46 Ale mají vás rády, jsou dobré.
00:15:51 -Buď sbohem, Slavěno.
-Odjíždíte?
00:15:59 -Vy chcete odejet? Nelíbí se vám u nás?
00:16:03 -Princezno Zdoběno, ty víš, proč odcházíme.
00:16:05 -Opravdu, sestro?
00:16:07 Víš, proč naši vzácné hosté se na nás hněvají?
00:16:10 -Ne.-Ani já.
-Víš! Víš to.
00:16:12 Kam se obrátíte, všude vás obklopuje
00:16:14 houf věrných ctitelů.
00:16:16 Sotva si povšimnete, že dva z nich zmizeli.
00:16:23 -Budinko, naposledy. Odpovíš?
00:16:26 -Zdoběno.
-Odpovězte jim, sestry.
00:16:29 -Pořád jen otázky.
00:16:32 Při tanci a všude.
00:16:35 -Vždyť víte, že jste nám nejmilejšími hosty.
00:16:38 -Být pouhým hostem tam, kde dávám celé srdce.
00:16:47 -Dosti času na svatbu.
00:16:50 Vždyť svoboda je krásná.
00:16:52 A my se jí nevzdáme.
00:16:55 Ne.
-Díky za upřímnost.
00:16:58 -Stačí-li ke štěstí tak málo, buďte šťastny.
00:17:06 -Ty také odjíždíš?
-Sbohem, žijte blaze.
00:17:09 -Rozmyslete se.
-Na shledanou. -Sbohem.
00:17:16 -Zavolejte je. Není vám jich líto?
00:17:20 -Nevyháněli jsme je.
00:17:22 -Milují vás. A láska bývá těžší nežli nemoc.
00:17:26 -Ba, o to těžší, že je tvrdošíjná a za nic na světě se hojit nechce.
00:17:33 Nu, káže stařík.
-Bože, to je krása.
00:17:36 Už dávno jsi nám, Havle, nepřinesl tak nádherné květy.
00:17:40 -Havel je mistr.
-Já ne.
00:17:44 To on pro vás kytice vázal.
-Kdo je to?
00:17:49 -Můj nový pomocník. Čilý chasník.
00:17:53 -Kdopak tě naučil tak mistrnému dílu?
00:17:56 -Neodpoví, je němý. Na vše říká jen "ba-jaja".
00:18:01 -Nemluví?
00:18:06 -Ale slyší.
00:18:08 Ať tedy ví, jak jsme se potěšily jeho přičiněním. Díky.
00:18:14 -Jsi mistr, hochu.
00:18:19 -Ústa jsou němá, ale oko mluví.
00:18:24 Hovoří k tobě a je okouzlený.
00:18:28 -Ty vidíš, sestro, mnohdy mořskou bouři tam,
00:18:31 kde se sotva pramen zčeřil větrem.
-Nešťastný den.
00:18:35 -Copak se, otče, stalo?
00:18:38 -Před chvílí přinesl mi posel hrozné psaní.
00:18:42 A víte, kdo je psal?
-Ne.
00:18:45 -Král ze sousední říše.
00:18:47 Ten starý výtržník, postrach všech svých sousedů.
00:18:50 A víte, co píše?
00:18:52 Že posílá na náš zámek své tři syny,
00:18:55 aby se ucházeli o vás, mé dcerušky.
00:18:58 A tedy každou chvíli je čekat můžeme.
00:19:01 -Každý prý se jich bojí.
-Jsou-li po tátovi,
00:19:03 pak namouvěru se máme čeho strachovat.
00:19:06 Co dělat?
00:19:12 Co jen dělat?
00:19:14 Kdopak jsi ty?
00:19:17 -Můj nový pomocník.
00:19:19 -Ať tedy vévodí záhonům, překáží tu.
00:19:25 KŘIK
00:19:31 -Dost! Dost, pane Hroznato!
00:19:34 -Ale dřív vezmeš zpátky...
00:19:36 svá slova hanlivá! Ty mrzká hubo!
00:19:47 Ty...
-Páni, proč se zas hádáte?
00:19:50 -Já nejsem vinen, králi.
00:19:53 On. Ten se rozzuřil, když jsem mu jemně pravil,
00:19:57 že sotva by sis jej pro krásu oblíbila.
00:20:00 -Pamatuj, rytíři, že otřeš-li se ještě
00:20:03 o můj cit k princezně,
00:20:06 já neručím pak za nic.
00:20:09 Mečem ti naškrábám na olysalé čelo tvůj vlastní testament.
00:20:13 Budeš mít po naději na vdavky s princeznou Budinkou.
00:20:17 -Už dost, páni!
00:20:24 -Z cesty, ty kulíšku. Ven, slyšíš, umouněnče!
00:20:33 Ty... ty ještěrko!
00:20:46 Zábavný jinoch, pravda.
00:20:50 -Zábavný, pravdaže?
-Pšt, pšt.
00:20:55 Podivuhodný mladík. Dovedný zápasník.
00:20:59 Byl by mi dobrým srážcem.
-A jaký zahradník.
00:21:03 -Bylo by škoda, aby svou dovednost rozséval po zahradě.
00:21:08 Budeš mým panošem. Chtěl bys... Jak říkají ti?
00:21:12 -Je němý, tatíčku.
00:21:14 -Na všechno, co mu povíš, řekne jen "ba-jaja".
00:21:21 -"Ba-jaja"?
00:21:32 Bajaja!
00:21:35 Ať tedy má to jméno.
00:22:04 -Třikrát?
-Tak slavnostně?
00:22:10 -Kdo přijíždí? Kdo přijel?
00:22:13 -Královská milosti, tři nečekaní hosté.
00:22:16 -A nikoho nečekám.
-Tři princové.
00:22:20 -Co pravíš? Chceš říci, že...
00:22:22 -Synové krále sousední říše přijeli. Už jsou tu!
00:22:35 -Běda nám.
00:22:37 -Třikrát běda.
-Jaký jsou?
00:22:40 -Nevlídní. Celí zamračení.
00:22:44 První černobradý, druhý jako liška
00:22:48 a třetí bělofous.
00:22:52 -Co dělat? Že je čekám.
00:23:00 Musíme s úsměvem přivítat ty nájezdníky.
00:23:03 -Královská milosti...
00:23:07 Kdyby snad bylo třeba, já bych jim ukázal...
00:23:11 -...kde nechal tesař díru.
00:23:17 -Přeškoda, že odjel kníže Jaromír.
00:23:20 -Škoda, že oba odjeli. FANFÁRY
00:23:29 -Propána, už jsou tady!
00:23:48 -"Přeslavný králi.
00:23:50 Jako nejstarší syn mocného vládce, jenž je tvým sousedem,
00:23:56 mám čest ve jménu královského otce i nás tří synů,
00:24:00 každý slinou...
00:24:03 silou, zvyklostí těla,
00:24:06 náramností ducha pozdravit Tebe i Tvé krásné dcery.
00:24:18 Můj otec a král nejmocenější říše zvěděl o kráse
00:24:22 tvých dcer a dětiček...
00:24:29 A my jsme přijeli, abychom vlastním okem
00:24:33 se přesvědčili, nelhala-li... pověst."
00:24:39 A ještě je tu psáno poručení.
00:24:42 "Zalíbí-li se nám Tvé lepé dcery, dáš bez meškání slavit zasnoubení,
00:24:49 ať z kořenů našich zpřízněných rodů vyrazí nové svěží ratolesti."
00:24:56 SMÍCH
00:25:02 Svou dceru nejstarší dáš mně, černobradému.
00:25:07 Svou dceru prostřední zasnoubíš ryšavému.
00:25:15 A v nejmladší z tvých dcer snad najde zalíbení
00:25:19 náš bělovousý princ, nejmladší ze tří bratrů."
00:25:26 A... a ještě vzkazuje ti můj královský otec:
00:25:30 "Já budu dědicem jeho bohaté země.
00:25:36 Prostřednímu bude věnem Tvá říše.
00:25:42 A pro nejmladšího dobudeme spolu nějaké pěkné sousední království."
00:25:47 SMÍCH
00:25:49 Hotovo, přečetl jsem to do písmene.
00:26:06 Tak, králi, odpověz!
00:26:14 -Vítám vás na svém dvoře.
00:26:17 My nečekali tak... vzácné hosty,
00:26:21 ani tak zvláštní poselství.
00:26:24 Jsme trochu překvapeni.
00:26:27 -Která je nejstarší z tvých dcer, ať povystoupí!
00:26:33 Á, tos, krasotinko, ty?
00:26:36 Docela se mi líbíš, chystej se k svatbě.
00:26:40 -Která je nejmladší?
-A která je ta má?
00:26:42 -Dej nám své dcery, králi, nebo si je vezmem sami!
00:26:45 -Bez namlouvání. -Já vážím si té cti, však na mou věru, nevím...
00:26:49 -Nač dlouhé orace? Líbí se mi a chci ji.
00:26:56 Co to má znamenat?
00:26:58 To páže umouněné
00:27:02 na mě vztáhlo ruku?
-Ale jaja...
00:27:05 -Totiž, princi!
-A ještě se vysmívá!
00:27:07 -Proboha!
00:27:13 Jen ne rvačky.
00:27:15 -Takhle nás vítáte?
-Ba-jaja.
00:27:18 -Táhni k čertu!
-Co, králi, dáš nám ji?
00:27:20 -Chcem slyšet jasné slovo!
00:27:28 -Královská milosti, tvůj pastýř...
00:27:31 -Co se děje?
-Strašlivé poselství.
00:27:34 -Tak mluv, jakou máš zprávu?
00:27:38 -Královská milosti, na stráni pod skalami pasu tvé ovečky.
00:27:42 A dnes, než slunce vyšlo, zavedl jsem své stádo
00:27:46 až nad stráň, ke skalinám, k opuštěné sluji.
00:27:49 A tam, tam jsem ho spatřil.
-Koho?
00:27:53 Mluv, pastýři, koho jsi viděl?
00:27:56 -Draka!
00:28:03 Strašnou obludu. Z nozder se jí kouří,
00:28:07 tři hlavy má a z tlam jí šlehá oheň.
00:28:13 Řve, že prý zpustoší bez milosti celou tvoji říši,
00:28:18 nepřivedeš-li mu nazítří do soumraku své dcery.
00:28:26 Chce je mít, než zajde slunce.
00:28:35 -Nedám. Nevydám ani vlas svých dětí.
00:28:38 -Bude vraždit nevinné horaly, na polích žence, děti.
00:28:43 To, králi, nedopusť.
-Mám vydat svoje děti?
00:28:47 -Rozhodni, ty jsi král.
-Co to po mně chceš?!
00:29:17 Ach, běda.
00:29:19 -Na tisíc nevinných najde smrt v jeho chřtánu.
00:29:24 Tvá země osiří.
00:29:37 -Ne, starče, neosiří.
00:29:40 Na hlavu jedinou ať padne velké hoře.
00:29:43 -Slavěno!
-Musíme. Ti všichni jsou tvé děti.
00:29:46 -Nedám vás.
-Vrať se jen, pastýři.
00:29:49 Můžeš říci, že zítra navečer král splní jeho přání.
00:29:55 -Slavěno.
00:29:57 -Sestřičky, odpusťte, že i za vás jsem takto rozhodla.
00:30:02 -Tvé rozhodnutí, sestro, je správné.
00:30:05 Ani my bychom nemohly jinak.
00:30:08 -Udatní pánové, pomozte nám.
-My?
00:30:11 -Králi, válčíme s rytíři, ne s trojhlavými draky.
00:30:15 -Ale chcete se zasnoubit.
-Že chceme? My jsme chtěli.
00:30:19 Tys ale otálel a my jsme se rozmysleli.
00:30:21 -Však otci povíme, jak nás tu nešlechetně odbyli.
00:30:24 -Já že vás odmítl?
00:30:26 Probůh, páni, beru vás za svědky, dal bych vám rád své dcery.
00:30:29 -Měls nám je slíbit hned, když jsme o ně žádali!
00:30:31 -Teď už je pozdě na plané slibování a na nové námluvy!
00:30:35 -Uslyšíš o nás ještě!
00:30:48 -Co dělat?
00:30:54 Bojovat?
-Ba-jaja.
00:30:59 -Odváží se vévoda Kilián?
00:31:01 -Však často přísahal svou lásku k princezně Budince.
00:31:05 -Pane králi, vždyť člověk kolikrát ani neví, co říká.
00:31:09 Já, pravda, zahořel pro tvou prostřední dceru,
00:31:13 ale když vidím, jak je mladinká a svěží,
00:31:16 já, králi, nemohu žádat, aby tvá dcera svůj život kvetoucí
00:31:20 se starcem zasnoubila.
-Ale ty mluvíš o svatbách,
00:31:23 já jen o pomoci. A co pan Hroznata?
00:31:25 -To je rváč a šermíř. A má rád Zdoběnu.
00:31:28 -Měl jsem. Ale když vidím své břicho ohromné,
00:31:32 cítím, že k její kráse se vůbec nehodím.
00:31:36 Nejsem už taky mladík.
00:31:42 -Kdo tedy pomůže?
00:31:49 Mé přenešťastné dcery.
00:31:54 -Radostný býval náš zámek.
00:31:56 Zvonil smíchem a v bujné radosti tu žilo na sta hostů.
00:32:01 Teď všichni zmizeli.
00:32:03 -Co bude...
00:32:06 zítra večer?
00:32:19 Je konec radosti.
00:32:21 Teď na znamení smutku černými závoji pokryjte naše sídlo.
00:33:20 Vy mladé hlavičky.
00:33:25 -Jdi, tatíčku, ať můžem si tiše poplakat.
00:33:29 -Vy moje vlaštovičky.
00:33:58 -A ty se usmíváš?
00:34:06 Nerozumím ti. Divná je tvoje útěcha.
00:34:09 -Buďme mu vděčny, sestry, že s námi setrval
00:34:13 i v této smutné chvíli.
00:34:15 -Bojím se, bojím.
-Všichni nás opustili.
00:34:36 VRKÁNÍ
00:34:45 -Tam v zámku zármutek,
00:34:48 princezny v černém šatu.
00:34:52 Tady mír a klid.
00:34:54 Pták radostně si zpívá a neví nic o žalu,
00:34:58 který navštívil lidi.
00:35:12 Koníčku!
00:35:18 -Tak brzy?
00:35:20 -Koníčku, pomoz. Tři dobré dívky mají být vydány
00:35:24 napospas dračí stvůře, než slunce zapadne.
00:35:27 A v celé zemi není srdce dost odvážné, jež by se postavilo
00:35:30 po bok těch nešťastných dcer stařičkého krále.
00:35:33 Musím jim pomoci.
00:35:35 Slunce už klesá k horám, času je namále.
00:35:38 Pomoz, koníčku, pomoz.
00:35:40 -Co chceš?
-Chci bojovat s tím drakem.
00:35:44 Kdybys věděl, jaké jsou líbezné.
00:35:47 -A jenom pro tu krásu chceš jíti do boje, že se ti zalíbily?
00:35:51 -Mě jedna jediná očarovala srdce. Nejmladší.
00:35:57 I kdybych žádnou však neměl v lásce, prosil bych o pomoc.
00:36:01 -Pomohu, ale ty se nemůžeš pustit do zápasu beze zbroje.
00:36:05 Pojď blíž.
00:36:07 Hleď, leží tu v kapradí pod větvemi kovaná truhlice.
00:36:12 Vezmi ji.
00:36:14 Zvedni víko.
00:36:24 Můj bože, to je krása.
00:36:28 "Nad slunce ohnivé.
00:36:30 Démanty.
00:36:33 Stříbro.
00:36:35 Zlato.
00:36:37 Hedvábí, bělostné jak křídlo albatrosa.
00:36:41 Večerní obloha,
00:36:44 když jiskří pro ni hvězdy, je sotva krásnější."
00:36:50 A co mám volit z té krásy?
00:36:53 -Oblec si do boje s drakem šat purpurový,
00:36:56 přilbici z ocele s chocholem rudobílým.
00:37:00 Na meč nezapomeň.
00:37:02 A pamatuj si jedno.
00:37:05 Ty budeš zápasit, neodkryješ však hledí.
00:37:11 A třeba zvítězíš, to hledí nepozvedneš.
00:37:14 Jak přijels nepoznán, tak neznámý se vrátíš.
00:37:19 -Proč tato podmínka?
00:37:21 Což nemá vítěz právo jít s tváří odkrytou z bojiště?
00:37:25 -Nikdo nesmí spatřit tvůj obličej a slyšet tvoje jméno.
00:37:29 Nečekej na díky, jak žebrák na almužnu.
00:37:32 -Chci, aby Slavěna...
00:37:34 -Ta ruka, která tajně položí vzácný dar a zas se skryje v stínu,
00:37:39 je rukou rytíře. Jen poslechni mé rady.
00:37:46 -S potěšením.
00:37:48 -Hleď, slunce už padá do korun stromů!
00:37:51 -Ať zítra Bajaju zas čeká němota.
00:37:57 Jen když se princezny šťastně vrátí domů.
00:38:01 -Sedlo!
00:38:04 Jsi připraven?
00:38:06 -Ve jménu života.
00:38:31 -Na této plošině jsem seděl, pane králi,
00:38:34 když tamhle u té strže mě přepadl ten netvor.
00:38:38 -Proboha, milosti, pojďme odtud.
00:38:41 To místo prokleté je jako jícen pekla.
00:38:47 -Mé dcery čekají.
00:38:49 -U smutečního vozu.
-Copak se rytíři té sani nepostaví?
00:38:55 -Víš ty, co povídáš, ty hloupá ovčí hlavo?
00:38:59 Taková obluda spořádá jedním rázem regiment vojáků,
00:39:03 zhubí nás v okamžiku a našim princeznám to pranic neprospěje.
00:39:08 -Co my tu zmůžeme?
00:39:10 Jen modlitba nám zbývá.
00:39:14 -Pryč odtud. Zdá se mi, že skála už se třese.
00:39:26 -Už slunce zapadá.
00:40:05 Přišel čas rozloučení.
00:40:25 -Neplač a nežaluj.
00:40:28 -Ta přenešťastná sudba.
00:40:31 -Jdi, vrať se, tatínku.
00:40:34 Nedá-li se už změnit náš smutný osud, nač přidávat žalu tobě.
00:40:58 -Už slunce zapadlo.
00:41:03 -Slyšíte ten rachot?
-To není ve skalách.
00:41:07 Zdá se mi, jako by v dálce zvonily podkovy.
00:41:11 Už vidím jezdce, sestry.
-Jede sem!
00:41:19 -Zastavil.
-Zabloudils, neblahý?
00:41:21 Vrať se! Odejdi, rytíři.
00:41:26 -Ne, já, vy odejděte.
-Chceš osud pokoušet?
00:41:30 -Chci vybojovat s drakem svůj zápas.
00:41:33 O tebe. O tebe.
00:41:39 O Slavěnu.
00:41:41 -Znáš mé jméno? Odkud?
00:41:44 -Na tom nezáleží.
00:41:47 Skála se otvírá, skryjte se v houštině!
00:41:56 ŘEV
00:43:31 -Ach, díky za život, který nám vracíš.
00:43:34 -Díky. Kdo jsi?
00:43:36 Chceš odejít?
-Já musím.
00:43:39 Vždyť váš úsměv je ryzí odměnou.
-Tak odkryj aspoň hledí.
00:43:43 -Nemohu, princezno.
-Ty nechceš?
00:43:50 -Odnáším si tvůj šátek.
00:43:52 Vrátím se.
00:43:56 Věř. Uvidíš mě ještě.
00:44:01 DUSOT KOPYT
00:44:03 -Ujíždí!
-Neznámý.
00:44:07 -Vy? Živy?
00:44:10 Stal se zázrak.
00:44:13 -Ne, jenom statečné srdce se odvážilo bojovat.
00:44:16 -Kdo to byl? Slavěno!
00:44:19 Proč jsi smutná?
-Odejel ve spěchu,
00:44:23 jako by naše vděčnost za nic mu nestála.
00:44:26 Mít srdce plné vděku, a nesmět vyjevit svůj dík
00:44:30 je stejně těžké, jak tajit zármutek.
00:44:33 Řekl mi, že se vrátí.
00:44:35 -Slavěno, netrap se, znovu ses narodila.
00:44:39 -Večerní hvězda, hleď.
00:44:41 -Nad smutnou Dračí skálu se vyhoupl úplněk,
00:44:45 jasný a rozesmátý.
00:44:49 -Ať jde vždy štěstí s tím, který nás zbavil žalu.
00:44:54 Pojďme už.
00:45:05 Slavěno!
00:45:13 -Slíbil mi, že se vrátí.
00:45:30 -Hleďte, zas padá sníh. Všechno pod ním mizí.
00:45:35 -Ba. Je jak poduška, pod níž svět zapomíná na staré bolesti.
00:45:40 -Kéž by ta bílá rouška dala i Slavěně pokoj a zapomnění.
00:45:46 -Což pořád vzpomíná na toho neznámého,
00:45:49 který vás zachránil?
-Onemocněla steskem.
00:45:53 -A žádný z lékařů pro ni nenašel léku?
00:45:59 -Nepoznals, příteli, sám na své vlastní kůži,
00:46:02 jak málo platna je učenost medicíny,
00:46:05 když srdce trápí stesk?
-Víc na to nemyslete.
00:46:09 -Už jsme pověděly otci, že máme rády jenom vás.
00:46:14 -A vy nám odpusťte dávný rozmar.
00:46:18 -Jsme šťastny, že jste se vrátili.
00:46:21 -A my vděčni za vaše pozvání.
-Už nás nic nerozloučí.
00:47:52 -Och, běhat za vámi, na to aby měl jeden běžce.
00:47:56 Hned jste tu a za chvilku zas jinde.
00:47:59 -Cožpak nás hledáte? A proč tak rozdurděně?
00:48:03 -My, krásné princezny, jsme ctili vás, jak víte.
00:48:07 Však ukázalo se, že štěstí není při nás.
00:48:10 Vy dvě jste, jak se zdá, už zadaly svá srdce
00:48:14 a my vám přejeme blaho a spokojenost.
00:48:17 Připouštím, knížata jsou celkem ženichové,
00:48:21 kteří vám alespoň částečně vynahradí,
00:48:24 co námi ztrácíte. A my... my nežehráme,
00:48:28 neboť je ještě v paláci voňavá růže,
00:48:31 líbezná nevěsta, jíž možno uloviti.
00:48:35 Princezna Slavěna má srdce nezadané.
00:48:38 -Ó, proto jsme ochotni jí rytířsky nabídnout, aby se zadala.
00:48:43 -A vy se domníváte, že naše sestřička nikoho nemá v srdci?
00:48:47 -Je, pravda, pobledlá.
00:48:50 Však mládí často bledne a touží po čemsi,
00:48:53 a ani neví, po čem.
00:48:56 -Snad vzdychá po jednom z nás dvou. Rozhodnem losem o šťastném ženichu.
00:49:02 -Tak hodně zdaru, páni, snad se vám podaří Slavěnu rozveselit.
00:49:09 -Máme ji poslat sem?
-Och, knížata, učiňte to.
00:49:13 Za to vám přejeme příjemné vyražení.
00:49:37 -Právě sem přichází, pánové přeudatní.
00:49:40 Jistě vás vyvede z té směšné bludné cesty, v níž oba tápete.
00:49:47 -Prý celé noci nespí.
00:49:50 Touží po jednom z nás.
00:49:53 -Tajná láska ji trápí, tak je to, příteli.
00:49:58 A řekl bych, že pro mne jí vadne srdéčko.
00:50:02 -Pro vaše břicho, pane. Kupředu, Vévodo.
00:50:07 -Jen žádné předhánění.
00:50:27 -Co chcete?
00:50:40 -Princezno, vladařko našich srdcí, dovol nám na chvíli...
00:50:45 -...posedět u tvých nohou.
-A potom rozhodni o našem živobytí.
00:50:51 Oba tě milujem...
00:50:53 -Který víc, těžko říci.
00:50:56 Jsem celým tělem tvůj a celou duší k tomu.
00:51:01 Je-li v mocném těle i duše obrovitá,
00:51:04 tedy tě miluji víc než tento chrtlík.
00:51:08 -Toť omyl, příteli, odjakživa se říká,
00:51:10 že mocná duše je vždy v těle vychrtlíka.
00:51:13 -Já vám nerozumím.
00:51:15 -Milujeme tě zkrátka.
-Milujeme tě zkrátka.
00:51:18 A ty nám prozraď, kdo z nás dvou je drahý tobě.
00:51:23 -Pro koho pobledlas? Pro koho v noci nespíš?
00:51:26 Zda pro mne, anebo pro toho břichopasa?
00:51:29 -Chcete mě rozesmát?
-My? Nikdy, věc je vážná.
00:51:34 -Rozhodni svobodně.
-Já už jsem rozhodnuta.
00:51:42 Prosím vás o jedno, teď oba odejděte.
00:51:45 Až přijde vhodný čas, řeknu vám přede všemi,
00:51:49 koho jsem zvolila.
00:51:52 -Já po celou tu dobu nepozřu soustečka.
00:51:56 Zdržím se jídla, pití pro samé vzrušení.
00:51:59 -Já, obávám se, budu pro samé vzrušení jíst
00:52:03 a pít dvojnásobně.
00:52:06 Vždyť každé čekání člověka vyčerpává.
00:52:23 -Měla bych vděčna být za toto překvapení.
00:52:26 Vždyť mě svým bláznovstvím bezmála rozesmáli.
00:52:30 Aspoň na chvilku přervali pouta stesku,
00:52:35 který vše přerůstá.
00:52:47 -Ba-jaja.
-Přišel jsi za mnou?
00:52:50 -Ba-jaja.
00:52:52 -Kytice růží? Teď, vprostřed zimy?
00:52:57 To pro mne?
-Ba-jaja.
00:53:02 -Říkáš to tak něžně, jako bys podával tu kytici své milé.
00:53:09 Škoda, že nemůžeš poradit,
00:53:12 pomoci mi, jak otci pomáháš.
00:53:15 Kdyby tvá moudrá rada dovedla zahojit, číms pro mě moje srdce.
00:53:42 Říkáš, Bajajo, že můj stesk jednou skončí?
00:53:45 Že někdo přijede k branám tohoto zámku,
00:53:48 že vejde nádvořím a já mu podám ruku.
00:53:55 A on ji políbí,
00:53:57 horce a nedočkavě.
00:54:00 FANFÁRY
00:54:04 Přijel na náš hrad! Je to snad...
00:54:14 Nikdo.
00:54:18 Nikdo. Jen chvilka naděje.
00:54:24 Jako bys uměl kouzlit.
00:54:29 -Pane z Pýchy, dcero!
00:54:33 A pověz, co se stalo.
00:54:35 -Milosti, před bránu přicválal cizí jezdec na koni zpěněném.
00:54:39 Na jeho zatroubení mu strážný spustil most a pootevřel bránu.
00:54:42 Však jezdec zarazil před branou, k nohám strážce pohodil tento list
00:54:46 a zvolal: "Běda, králi!"
00:54:49 Obrátil ryzáka a odcválal jak vichr.
00:54:52 -Tento list?
00:55:03 V krvavé pečeti na něm vidím erb mého souseda.
00:55:14 Jaká zákeřná podlost.
00:55:19 Král říše sousední mi vypovídá válku!
00:55:22 Prý za to, že na mém dvoře jsme pohaněli tři jeho synáčky.
00:55:28 Jen poslyš, co mně píše:
00:55:32 "V té chvíli, kdy budeš číst, králi, toto psaní,
00:55:37 už moji žoldnéři drancují tvoji zemi."
00:55:46 Co dělat?
00:55:52 Bojovat?
00:55:56 Nemám vojsko, je malé.
00:55:58 Bajajo, pomoz, dej moudrou radu.
00:56:12 -Milosti, řekli nám...
-...hroznou pravdu. Co dělat?
00:56:15 -Dovol nám odejet.
-Opustíte nás?
00:56:18 -Jen na čas, svoláme svůj zbrojní houf do války.
00:56:20 -Ty, králi, vyrazíš na toho nájezdníka co nejdřív.
00:56:23 -Ještě dnes.
-Ale toť příliš brzy, zítra.
00:56:25 -Toť příliš pozdě zas. FANFÁRY
00:56:28 -Do zbraně? Kdo dal rozkaz?
00:56:31 -Bajaja!
00:56:34 -Milosti, tvůj jednooký rádce už posly šikuje
00:56:38 a jako vojevůdce píše jim rozkazy.
00:56:40 -Králi, my do pěti dnů na místě určeném se spojíme s tvým vojskem.
00:56:46 -Díky vám, knížata.
00:56:48 Kdo v této těžké chvíli mně ruku pomocnou podá,
00:56:52 já slibuji mu, že nevděk nepozná.
00:56:55 Tři nevěsty tu stojí pro ty, kdož pomohou mi v boji.
00:56:59 -Díky, králi.
00:57:05 -Pustíš se do války?
-Co jiného mi zbývá?
00:57:09 -Jsi-li už rozhodnut,
00:57:11 budiž, rád pomohu ti.
00:57:15 -Já... stejně ochotně.
00:57:19 -Budem střežit tvůj zámek a klidný sen tvých dcer.
00:57:23 -Vy chcete zůstat tady, když všichni udatní
00:57:27 si připravují meče?
00:57:29 -Králi, i v zázemí je třeba moudrých lidí.
00:57:32 A správců rozšafných.
-A strážců a tak dále.
00:57:36 -Já už jsem vyvolil správce své země.
00:57:42 Tu je. Poslyš mě, Bajajo, až všichni odjedeme,
00:57:47 jak oko jediné střez bedlivě mé dcery,
00:57:50 město a celý kraj. Vím, že bys raději v zbroji jel
00:57:56 se mnou do války, ale ty musíš zůstat.
00:57:59 Pojedu bez obav, budu-li vědět, že tu bdíš nad mým domovem.
00:58:08 Nuže, páni...
00:58:10 -Nejsme už hejskové, jsme muži v zralém věku.
00:58:14 -Jsem celou povahou spíš básník nežli rytíř,
00:58:18 a nemám zálibu rvát nabroušeným mečem útroby
00:58:21 svých nepřátel.
00:58:23 Ty prosím podle toho mně naděl úkoly.
00:58:26 -Doprovoďte mě nyní!
00:58:28 -A... kam to, Milosti?
-Do zbrojnice.
00:58:33 -Ach bože.
00:58:45 -Jen, králi, bez bázně, já přijdu v pravou chvíli.
00:58:51 Bajaja umí víc,
00:58:54 než střežit tichý hrad.
00:58:57 FANFÁRY Sedlejte, sedlejte.
00:59:02 A věrně za korouhví.
00:59:05 My, koníčku, pojedem také... bojovat.
00:59:15 ŘEHTÁNÍ, HUDBA
00:59:20 BUBNY, BOJOVÁ VŘAVA
00:59:27 DUSOT KONÍ, ŘEHTÁNÍ
01:02:00 -Víc než dva měsíce jen odrážíme rány
01:02:07 a v drobných šarvátkách se tenčí naše řady.
01:02:21 -Jsme slabí, to je to.
01:02:24 A je nás, králi, málo.
01:02:27 -Dnem nocí přemýšlím, co dělat, co si počít?
01:02:31 -Já bych ti poradil.
01:02:34 Synové toho krále prý chtěli princezny.
01:02:37 Nabídni jim své dcery.
01:02:40 -Teď, pane, žertuješ? Mám prodat dcery?
01:02:42 -Prodej! Vždyť na tom vyděláš.
01:02:44 Odtáhneš bez výprasku, a přitom budeš mít zaopatřené děti.
01:02:48 -Moudrej se nebojí sklidit trochu té hanby.
01:02:51 -Ustupme.
-Nemohu!
01:02:54 Vždyť otevřem tak cestu těm cizím žoldákům.
01:02:57 Jde o lid v celé zemi!
01:03:08 Královská korouhev tu stojí opuštěna
01:03:13 a starý král nemá sil.
01:03:19 Ach, míti syna...
01:03:22 Syna, jenž zdvih by praporec.
01:03:26 DUSOT KONÍ
01:03:31 -Milosti, dobré jitro.
-Už zpátky z objížďky?
01:03:35 -Prošli jsme celý tábor a obhlédli jsme pláň.
01:03:41 -Dojde-li na ní k bitvě, je naše ležení příhodné.
01:03:44 -Ještě za tmy jsme se přiblížili až k nepřátelským hlídkám.
01:03:48 A tam jsme slyšeli, že při východu slunce
01:03:50 zatroubí nepřítel k útoku rozhodnému.
01:03:52 -A jeho vojáci?
-Jsou přesvědčeni o tom,
01:03:54 že snadno zvítězí. Stráže mi vyprávěli,
01:03:56 že černobradý princ velí střednímu voji.
01:03:59 Napravo ryšavec a levé křídlo vede bělofous.
01:04:04 -Můj sok má tři syny.
01:04:09 -Po tvém boku jsou dva.
-Vím.
01:04:16 Ach. Svítá už.
01:04:23 Povedeš pravé křídlo.
01:04:29 Na levém Miroslav zavelí do útoku.
01:04:35 Královská korouhev však stojí opuštěna.
01:04:45 -Již, králi, neváhej, hleď, na protější straně
01:04:47 je plno nepřátel!
-Dej troubit k útoku!
01:04:51 -Myslíš, že už je čas?
01:04:54 -Neváhej! Nepřátelé už jedou k návrší.
01:04:56 -Nesmíme déle čekat!
01:05:00 -Slyšíte? Bubny.
-To je prudký cval koně.
01:05:05 -Snad nepřátelský král posílá svého posla.
01:05:08 -Možná, že bude sám chtít s námi vyjednávat.
01:05:18 -Kdo jsi? Proč přicházíš?
01:05:20 -Jsem přítel, nesu pomoc.
-Já bych mu nevěřil.
01:05:23 -Ať pozvedne dřív hledí.
-Přivádíš posilu?
01:05:27 Kdo jsi? Kde jsou tvé houfy?
01:05:30 -Svůj meč ti nabízím.
01:05:38 -Pche, jeden meč, to je toho.
01:05:44 -Královská korouhev nemá praporečníka.
01:05:47 -Musí ji nést do boje syn království.
01:05:50 -Což nejsem?
-Tvé jméno.-Není, králi, čas.
01:05:53 -Tak aspoň odlož přilbu.
-Nemařme, králi, čas.
01:05:57 A nech, ať moje činy ti za mě dokáží,
01:05:59 že jsem královské krve. Dost bylo váhání.
01:06:03 Hleď, nepřítel se blíží.
01:06:06 Je lépe překvapit, než odrážeti útok.
01:06:11 Vy jiste, knížata, vedete boční boje.
01:06:14 Ať troubí do zbraně!
01:06:17 Čekejte, až středem prorazím jako klín do nepřátelských šiků
01:06:21 a potom obloukem jim uzavřete cestu a se mnou spojte se.
01:06:27 -Jdeme s tebou.
01:06:33 -Do zbraně!
01:06:39 -Do zbraně!
-Do zbraně!
01:06:44 -Zdvihl praporec.
01:06:47 A vojsko za ním letí jak temný hrozný mrak.
01:06:51 Již vrazil do nepřátel.
-Vede si obstojně.
01:06:54 -Ba, skoro znamenitě.
01:06:57 -Och, králi, vidíš ten zmatek na druhé straně?
01:07:03 Ten bílý rytíř je všude. Hleď, jak je rubá.
01:07:07 Výborně!
01:07:09 Výborně, mám teď sám tisíc chutí vyskočit do sedla.
01:07:13 -Já, namouvěru, taky, ale nemít starosti
01:07:16 o tvoje bezpečí, králi, vrhnu se do boje.
01:07:19 -Hrome, teď právě zleva obchvátil ležení Miroslav
01:07:23 a tam zprava se žene Jaromír se svými šiky.
01:07:27 Hrome, to jim to dávají.
01:07:32 A nepřítel už prchá jak stádo beránků.
01:07:49 -Nevydržím to už, musím zasáhnout do boje.
01:07:54 -Na koně, Kiliáne!
01:08:04 -Na koně, Hroznato!
01:08:07 Teď dáme jim co proto.
01:08:13 VÁLEČNÁ VŘAVA, HUDBA
01:08:35 -Vracím ti korouhev. Boj končí.
01:08:45 Tento dravec je zkrocen.
01:08:47 Nikdy víc se neodváží loupit v tvé zemi.
01:08:50 Nalož s ním podle dobrého práva, jak sluší vítězi.
01:08:53 -Tys vítěz.
01:08:59 -Buď, králi, zdráv.
01:09:01 -Chceš takto odejít, nepoznán?
-Musím, králi.
01:09:04 -Král prosí.
-Nemohu.
01:09:06 -Tak vyslyš aspoň kmeta.
01:09:09 Mám kleknout před tebou, jak kdysi moje dcera?
01:09:14 -Ty víš?
01:09:17 -Už jedenkrát jsi navrátil mé zemi klid a mír.
01:09:23 A můj dluh se nyní zdvojnásobil.
01:09:26 -Tvým slovem laskavým jsou dluhy vyrovnány.
01:09:29 -Zůstaň.
01:09:32 -Buď, králi, zdráv.
01:09:38 My ještě shledáme se.
01:09:51 -Buď, králi, milostiv.
01:09:53 Vždyť velkodušná milost je lepší ozdobou vítěze,
01:09:57 nežlivá hřích, smiluj se, nesplácej krev krví.
01:10:04 Slitování!
01:10:14 -Rodí se šťastný den.
01:10:17 A vaše sláva v něm září jak slunce, přátelé.
01:10:22 Slovo je malým díkem.
-Nám, králi, neděkuj.
01:10:26 -To rytíř v zlaté zbroji rozhodl tento boj.
01:10:29 -A zmizel... jako přelud.
01:10:38 Ach, co s těmi zajatci?
01:10:40 -Smrt!
-Smilování, králi!
01:10:45 -Hleďte, jak zbabělost je často rodnou sestrou ukrutné svévole.
01:10:54 Teď ujmou se vás stráže, jděte. Soud nad vámi vysloví celá země.
01:11:15 Vítězná fanfára.
-Tvé vojsko už se vrací.
01:11:22 -Nesu ti, králi, zvěst.
01:11:25 Nepřítel už je zničen.
01:11:28 Zahnal jsem na útěk ty hordy.
01:11:31 -A já taky. Hnal jsem je, Milosti...
01:11:38 -Rozkažte zbořit stany a ať se k návratu hotoví vojsko celé.
01:11:55 "Nad slavným vítězstvím jediný stín se sklání.
01:12:02 Jak splatím tento dluh, když neznám věřitele."
01:12:19 Teď, hochu, pozvi sem mé urozené hosty.
01:12:23 Přišel čas splnit slib.
01:12:28 -Na jaký slib to myslíš?
01:12:31 -Řekl jsem kdysi všem, kdož věrně po mém boku
01:12:34 vytáhli do války, že až se vojna skončí,
01:12:38 s nejstatečnějším z nich zasnoubím vás, mé dcery.
01:12:42 -Ale už dnes?Proč dnes?
-Je třeba splnit slovo.
01:12:46 Jak bych jim vysvětlil zas nový odklad?
01:12:49 -Otče, počkejme krátký čas. Měsíc.
01:12:53 Tak aspoň týden.
-Nemožno.
01:12:56 Dal jsem slib, královské slovo platí.
01:12:59 -Počkejme dva tři dny.
-Už nelze déle čekat.
01:13:03 -Komu nás zasnoubíš?
-Ať los rozhodne o tom,
01:13:07 kdo z vašich ctitelů má být vaším mužem.
01:13:10 -Proč o tom losovat?
-Jste tři, a ženichů je víc.
01:13:14 -Ti prázdní mluvkové se nemohou přec měřit
01:13:16 ani s Miroslavem a ani s Jaromírem.
01:13:19 -Šli se mnou do války, mají tedy právo se o vás ucházet.
01:13:23 -A co když snad už zítra se u bran objeví on?
01:13:26 -Přestal jsem mu věřit, že se s ním někdy shledáme.
01:13:31 -Já věřím, věřím, věřím.
01:13:34 -Marně se sužuješ.
01:13:36 -Hleď, již jdou!
-On se vrátí.
01:13:58 -Vítám vás, přátelé.
01:14:02 Když do války jsme táhli, tenkrát jsem slíbil vám všem,
01:14:07 kdož pomohou mi v tísni, že mohou po boji požádat
01:14:11 o mé dcery.
01:14:13 Vás však je počtem víc, rozhodnem tedy losem.
01:14:18 Mé dcery hodí k vám jablko, vzácní páni,
01:14:21 a ke komu z vás se jablko dokutálí, ten budiž manželem dcery,
01:14:26 jež hodila je.
-Miluji Zdoběnu.
01:14:30 Ať cokoliv se stane, já nedám náhodě rozhodnout o svém žití.
01:14:34 Ať hodí jablko. Buď, pane, do mých rukou,
01:14:37 nebo odejdu sám z tvého hradu.
01:15:01 -Začni.
01:15:05 -Házím tě, jablko, jak na jaře se hází
01:15:09 věneček do proudu.
01:15:22 -A proud už se ho nevzdá.
01:15:28 -Nyní ty, Budinko.
01:15:32 -Kéž bylo by ti jak ptáče,
01:15:35 jež najde hnízdečko pod milovaným krovem.
01:15:47 -Jsi moje, Budinko!
01:15:51 A věř,
01:15:53 že moje láska bude krov bezpečí.
01:16:04 -Slavěno, dítě, slyšíš?
01:16:09 -Mé srdce, utiš se, teď rozhodne se o mně.
01:16:12 Rytíři Hroznato, což, abychom si nyní svá místa změnili?
01:16:18 -Za živý svět ne, pane.
01:16:21 Až dosud náhoda to brala pěkně řadou
01:16:24 a jak to vypadá, jablko padne ke mně.
01:16:30 -Slavěno.
01:16:33 -Padni si na kteroukoli stranu,
01:16:36 mé srdce navěky se vzdalo jiné lásce.
01:16:48 -Podivná náhoda.
01:17:04 Tvůj ženich, dcero moje, uražen odešel.
01:17:08 -Kdo?
-Bajaja.
01:17:16 -Chceš říci, že bys dal Slavěnu Bajajovi?
01:17:20 -A my dva, že jsme ostrouhali?
01:17:25 -Tak rozhodnuto losem!
01:17:44 -"Mít křídla, vzlétla bych do rozkvetlého kraje,
01:17:51 do noci stříbrné, po stráních s jabloněmi.
01:17:58 Nad mladým osením bych prolétla půl světa, a třeba zemdlena
01:18:03 až na smrt, snesla bych se u temné jeskyně,
01:18:08 kde vzal z mých rukou šátek a tiše přislíbil,
01:18:12 že ještě shledáme se."
01:18:21 Ty ses mi nevrátil a nevím, kde tě hledat.
01:18:28 Já jsem tě čekala a budu věčně čekat,
01:18:33 kdyby mě tisíckrát jinému zaslíbili.
01:19:05 Kdo jsi?
-Unavená smutná poutnice, dítě.
01:19:11 Před časem královna, teď osiřelá matka.
01:19:16 -Hledáš snad někoho?
01:19:19 -Dlouho už bloudím světem, ale mé hledání a volání je marné.
01:19:24 -Chvilku si odpočiň.
-Nemůžu, nesmím, nechci.
01:19:30 -Mohu ti pomoci?
01:19:35 -Jsem starý strom, jenž hyne,
01:19:38 planý a trouchnivý bez květů a bez naděje.
01:19:41 Jeden syn uvadl jak nalomené kvítko,
01:19:45 druhého vyhnalo mé nelaskavé srdce.
01:19:50 -Netrap se.
01:19:52 -Těžce jsem zhřešila na svých synech.
01:19:56 Jednoho chovala jsem jako ve skleníku,
01:19:59 byl jako přikován k mé vlečce.
01:20:02 Snad se dusil pod těžkým příkrovem mé nerozumné lásky,
01:20:07 až jednou padl mi bez dechu do náruče.
01:20:12 -Umřel ti?
-Dávno už.
01:20:18 -A druhý tvůj syn... žije?
01:20:22 -Hledám ho měsíce, a nikde stopy po něm.
01:20:27 Odešel do světa obhájit svaté právo mladosti,
01:20:31 která ho chce žít podle svého srdce.
01:20:35 Měl pravdu. Mladý věk má bojovat a rvát se.
01:20:38 Vždyť jenom v zápasech se rodí pevný člověk.
01:20:42 -Netruchli.
01:20:44 -Děvenko, co jiného mi zbývá, jestli už nežije.
01:20:48 -Neztrácej víru.
-Půjdu.
01:20:51 -Já také čekala celým svým srdcem, paní.
01:20:54 A moje čekání je marné, jak tvá cesta.
01:20:58 Zůstaň tu, budeš nám nad jiné vzácným hostem.
01:21:03 Pojď se mnou, dovedu tě k otci.
01:21:06 Snad se dovíš od našich hostů, zdali neviděli někde ve světě
01:21:10 tvého syna.
-Díky.
01:21:16 VRKÁNÍ
01:21:23 -Koníčku, dnes už vím, jak moudře jsi mi radil.
01:21:28 To tys mě naučil žít s otevřeným srdcem,
01:21:32 pomáhat nešťastným a hubit násilníky.
01:21:35 A všeho dosáhnout svým vlastním přičiněním.
01:21:39 -Já ti jen poradil, ostatní je tvým dílem.
01:21:43 -Však nebýt těch tvých rad...
01:21:46 -Můj milý, čisté srdce, jež umí naslouchat všemu
01:21:50 okolo sebe, lidem i zvířatům, květům, takové srdce nakonec
01:21:54 dospěje k vytouženému cíli.
01:21:57 A proto padlo dnes spravedlivě k tvým nohám červené jablko.
01:22:03 Podvakrát jsem ti radil, aby ses varoval zvednout
01:22:07 po boji hledí. Dnes ukážeš svou tvář.
01:22:10 Dnes přišla pravá chvíle.
01:22:19 -Koníčku.
01:22:21 -Poslouchej, jak slavně vytrubují.
01:22:25 Při těchto zásnubách přec nesmí chybět ženich.
01:22:30 -Za vše, co získal jsem...
-...děkuješ sobě, princi.
01:22:34 Vzpomeň si, i když mě už nikdy neuvidíš.
01:22:38 -Ty se chceš rozloučit?
-Přišel čas dát si sbohem.
01:22:42 Dnešního večera se končí tvoje služba.
01:22:45 Už není němého jednookého sluhy.
01:22:48 Žij šťastně, bratříčku, k radosti dobrých lidí.
01:22:55 -Před rokem jsem se vydal do světa.
01:22:58 Pěšák snů.
01:23:00 -A vítězně se vrátíš.
01:23:02 Buď sbohem, šťastně žij,
01:23:05 měj vždycky lidi v lásce. A vrať se domů zas.
01:23:09 -Domů. Až se mi svírá srdce,
01:23:12 když pomyslím, že zas obejmu matku.
01:23:16 Co jsem se za ten rok na domov navzpomínal.
01:23:19 -Buď sbohem, bratříčku.
-Můj milý!
01:23:28 Sbohem. DUSOT KONĚ
01:23:32 Sbohem.
01:23:39 Jak vítr v aleji se tiše do tmy ztrácí,
01:23:46 mlha jej opřádá závojem bílých stínů.
01:23:52 Má milá, čekalas?
01:23:54 S tvým jablkem se vracím,
01:23:58 ať vijí věneček z myrty a rozmarýnu.
01:24:07 -Ze srdce rád bych ti ulevil, vzácná paní.
01:24:11 Želbohu, neslyšel jsem však nikdy o tvém synu.
01:24:14 -Až skončí zásnuby, vydáme se s Miroslavem pátrat
01:24:17 po nezvěstném tvém synu.
-Najdeme ho.
01:24:20 -Ty zatím budeš tu žít s námi.
01:24:23 -Děkuji ti. I vám dík, knížata.
01:24:30 -Věř, jistě se s ním shledáš.
01:24:33 -Zapomeň na chvilku svých strastí a buď s námi šťastna.
01:24:44 -Jen jediné mi zakaluje radost tohoto večera.
01:24:48 -Bajaja?
-Nevrátil se?
01:24:51 -Zdá se, že navždycky odešel.
01:24:54 -Odpusť, tatínku, já jinak nemohla.
01:24:58 -Byl statečný a dobrý.
01:25:21 Dřív, než podají mé dcery, vzácní hosté,
01:25:27 prsten svým ženichům, my podle obyčeje popřejeme
01:25:32 pozornost rytířům, kteří chtějí změřit se v potyčce.
01:25:39 Kdo bude první, páni?
01:25:43 Nikdo víc?
01:25:45 -Milosti, mé mistrovství, můj věhlas by sice zasloužil
01:25:51 onačejšího soka, nemáš-li na zámku mistra
01:25:54 tak slovutného, zkřížím meč s mláďaty.
01:26:00 -Královská milosti, já sice nejsem šermíř a zápasník,
01:26:04 spíš filosof a básník, leč přesto vytasím.
01:26:10 A možná dost, že záhy tvá dcera ovdoví.
01:26:15 -Smýšlíme navlas stejně.
01:26:21 -Nu, páni, do boje. Vítěze čeká vavřín.
01:26:24 FANFÁRY
01:26:50 -Milosti, odpusť, přicházím-li snad nevhod.
01:26:54 -Buď vítán, princi! Tvé jméno?
01:26:58 -Řekl jsem ti, až přijde pravý čas, že shledáme se spolu.
01:27:02 -Bože, ten známý hlas.
-Rytíři.
01:27:06 -Buď nám vítán s láskou a vděčností.
01:27:11 Vy, páni, odpustíte, když klání odložím
01:27:14 na příhodnější dobu.
01:27:16 -Ne, králi, dovol, abych též s ostatními se změřil.
01:27:20 -Ohoho, je starý dobrý zvyk se dříve představit, než tasíš.
01:27:24 -Chceme vědět, s kým máme tu čest.
01:27:27 Rač tedy zvednout hleď.
01:27:30 -Jestliže si náš host nepřeje být poznán...
01:27:33 -Králi, já slibuji, že pohlédneš mi ve tvář, až bude po boji.
01:27:37 -I kdybys nepřislíbil, my jsme tě poznali podle rytířských činů.
01:27:43 A je nám vskutku ctí, že chceš se s námi změřit.
01:27:46 -Pozdě se navracíš.
01:27:49 -Právě včas.
01:27:52 -Nuže, páni!
01:27:57 -Bůh s tebou, příteli.
-Nu, pojď.
01:28:03 -Jen s rozvahou a klidem.
01:28:07 -Chachacha.
01:28:10 -Ó! Tvé kejkle, mladíče, jsou dobré leda k smíchu.
01:28:26 -Ó, zdá se, že štěstěna mi nechce dnešního dne ukázat
01:28:31 pranic víc než svá spanilá záda.
-Och!
01:28:37 Do pekla s kordiskem, ať blázni poskakují a údy mrzačí.
01:28:42 Nač mně takový vavřín.
01:28:45 -Jsme volní, rytíři? Kterému z nás dáš přednost?
01:28:49 -Smím-li si vyvolit, tož prosím oba.
01:28:53 -Hrome, troufá si.
01:28:58 -Rytíři, to vyzvání bych sotva jinému odpustil.
01:29:02 -Není to výzva k boji.
01:29:04 My se už setkali s obnaženými meči, jak přátelé.
01:29:09 Pod jednou korouhví. Místo bitky...
01:29:14 vám ruku podávám.
01:29:16 -Věř, chtěl bych ti být bratrem.
-Škoda, že přijíždíš tak pozdě.
01:29:21 -Právě včas.
01:29:23 Princezno Slavěno, hlásím se o své právo.
01:29:28 -Proboha, jablko! Nemuč mě, řekni, kdo jsi?
01:29:33 -Tvůj ženich.
01:29:39 -Bajaja!
01:29:47 -To umouněné páže?
-Náš němý zahradník.
01:29:51 -Můj synu!
01:29:56 -Maminko.
-Synáčku, ty žiješ?
01:30:02 Nešla jsem nadarmo světem.
-Matko.
01:30:05 -Je-li to sen, kéž se už neprobudím.
01:30:08 -Není to, matko, sen.
01:30:11 -Veliké štěstí, synku, se vždycky podobá snění.
01:30:15 Jak jsi statný.
01:30:18 A já tě, synáčku, už dávno oplakala.
01:30:22 -Proto máš černý šat?
01:30:24 -Ten nosím od té chvíle, co umřel bratr tvůj.
01:30:28 Bezmála rok je tomu.
-Nebohý.
01:30:32 -Teď už mám jen tebe. Budeš se mnou?
01:30:38 -Už navždy, maminko. A se mnou... i má žena.
01:30:44 -I dceru tedy mám.
01:30:47 -Odpustila jsi mi, máti, že jsem tenkrát mlčky odešel?
01:30:51 -Dávno. Dávno jsem, chlapče, poznala, že mládí jde svou cestou
01:30:55 a že je nemoudré mu bránit. Ty mně odpusť.
01:30:59 -Ten rok mi mnoho dal a ve všem, co jsem zažil,
01:31:03 zněl jeden silný hlas.
01:31:06 Čím víc překážek zdoláš, tím větší cenu má tvůj život.
01:31:11 Život je třeba velebit jinak než na kolenou.
01:31:20 Dík za to, žes přijal tak laskavě mou matku.
01:31:23 Teď znáš i můj rod.
01:31:28 -I kdybys nebyl princem, tvé činy dávno tě korunou ozdobily.
01:31:35 -Nohy mi klesají.
-Pojď, napojím tě vínem.
01:31:40 -Má hlava nebohá je už teď přiopilá.
01:31:44 -Ať hudba vyhrává! Tři svatby vystrojíme.
01:32:10 -Co jsem se, milý můj, po tobě natoužila.
01:32:14 -Připadala jsem si jak starý strom, jenž hyne.
01:32:18 Ale spínajíc, byla jsem nejvíc sama.
01:32:22 -Ať ruce bojují za štěstí, za trpící.
01:32:27 Ať místo modlení probouzejí zem spící.
01:32:32 A země člověku rozkvete pod rukama.
01:32:44 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2021
Pohádka pro pamětníky je tentokrát klasická, podle Boženy Němcové. V raných šedesátých letech ji pro televizi adaptoval scenárista František Pavlíček ve spolupráci s režisérem Ludvíkem Rážou. Ten titulní roli svěřil Luďku Munzarovi, královnu hrála Marie Brožová, od jejíhož narození uplynulo v těchto dnech 120 let.
Královna se po smrti svého muže musí rozhodnout, komu svěří vládu v zemi. Má dva syny, dvojčata a chce dát vládu tomu rozvážnějšímu. Dá přednost svému oblíbenému synovi a druhý kralevic rozhořčen odchází do světa. Tam na radu svého mluvícího koně slouží na zámku jako němý Bajaja. I když si poradí s drakem, v souboji přemůže nepřátele tamního krále, a zamiluje se do princezny, neodhalí svou totožnost, dokud nepřijde ta pravá chvíle…