Na severu Berlína, ukryt před zraky zvědavců a chráněn tajemstvím, které i nacisty odradilo od jeho zničení, leží největší dosud funkční židovský hřbitov v Evropě. Německý dokument
00:00:06 Česká televize uvádí německý dokumentární film.
00:00:16 Při pohřbu máte jen jediný úkol.
00:00:19 Dohlédnout, aby šla rakev buď ke kremaci, nebo do země.
00:00:23 To je váš jediný a hlavní úkol.
00:00:28 Obvykle všechno probíhá bez problémů,
00:00:32 ale někdy dělají potíže rodinní příslušníci.
00:00:42 Už dávno jsem dospěl k názoru, že mou povinností není
00:00:46 se s nimi dohadovat, ale jenom se postarat,
00:00:49 aby se rakev dostala do správného hrobu.
00:00:53 To je můj úkol, a až dosud se mi to dařilo.
00:02:00 V NEBI, POD ZEMÍ
00:02:05 Židovský hřbitov Weissensee
00:02:22 Jsme na hřbitově. A jak to tady vypadá? Je tu veselo.
00:02:35 Je zde pohřbeno víc než 115 000 lidí, a ti nic nedělají.
00:02:40 Tak je tu poměrně klid.
00:02:50 -Všechny židovské hřbitovy mají své kouzlo,
00:02:53 ale zvláštnost Weissensee spočívá v tom,
00:02:56 že je to vlastně "město mrtvých", nekropole.
00:03:07 Každý náhrobek je střípkem dějin světa a pod každým z nich
00:03:13 se skrývá nějaký příběh.
00:03:42 Tenhle hřbitov je hrozně neuspořádaný.
00:03:45 Člověk se špatně orientuje.
00:03:48 X je vedle P, a najednou se objeví A 3.
00:03:51 Rád bych zkusil ofrotovat tenhle ornament.
00:03:54 Ale nevím, jestli to půjde.
00:03:56 Máme s sebou tužky, křídy i kreslící podložky.
00:04:00 Zkuste tedy okopírovat nějaké písmo, kaligrafii nebo vzor.
00:04:04 Prostě sbírejte dojmy.
00:04:20 Setkali jsme se i s názory, že mládež nemá na hřbitově
00:04:23 co dělat, že ruší klid mrtvých.
00:04:27 Jiní lidé zase tvrdí, že je dobře, že se na hřbitov nezapomíná
00:04:31 a že by se o něj měli zajímat všichni.
00:04:36 A tak se vztah ke hřbitovu vyvíjí nějak sám od sebe.
00:05:39 Lidé vždycky dávají rádi na odiv, že jejich blízcí byli významnější
00:05:45 než ostatní lidé.
00:05:48 Bohatý člověk si může dovolit větší náhrobek, desku
00:05:52 nebo třeba hrobku.
00:05:56 Ale myslím, že to nemá s židovstvím co dělat.
00:06:03 Všichni si mají být rovni.
00:06:07 A je úplně jedno, co jsme v životě dokázali nebo nedokázali.
00:06:12 Jako lidské duše jsme si prostě všichni rovni.
00:06:18 Kdybych byl před 150 lety místním rabínem,
00:06:22 nevím, jestli bych to povolil. Ale teď už je příliš pozdě.
00:06:36 Neřídím hřbitov, ale muzeum. Jsem vlastně ředitelem muzea!
00:06:41 Nevidím v tom problém.
00:06:44 Pohřeb je dnes bohužel určitým rušivým prvkem,
00:06:46 jelikož k němu patří celá řada úkonů.
00:06:50 U nás už se moc nepohřbívá, protože z centra je to sem
00:06:53 příliš daleko.
00:06:56 Zlí jazykové dokonce tvrdí, že hřbitov leží skoro v Polsku.
00:07:02 Podle starých map však hřbitov Berlín Weissensee
00:07:05 ležel i dřív úplně mimo město, a přesto sem lidé chodili.
00:07:21 Kde často dlel jsem celý den
00:07:24 v hávu smutečním tam budeš uveden, tam budu uveden.
00:07:28 Až nezbude z nás než stín.
00:07:30 Miluješ a cesty znáš. Hned voláš "jdu"! Pole U.
00:07:34 Již v nebes aule čeká pole A.
00:07:38 Hodiny tikají, i hrob má svůj čas:
00:07:42 tři metry na déli, jeden na šíři zas.
00:07:46 Spatříš ještě pár měst světa. Uvidíš, jak svléká se Greta.
00:07:50 Uplyne dvacet, třicet zim, a pak už zřím pole P,
00:07:55 ve Weissensee, ve Weissensee.
00:08:05 -Maminka nám vždycky u stolu vyprávěla, jak tehdy žili.
00:08:10 Znělo to skoro jako pohádka.
00:08:16 Když na její vyprávění vzpomínám, musel to být úplně jiný svět!
00:08:22 Mluvila také o neskutečně bohatém pradědečkovi Adolfu Schwabacherovi.
00:08:28 O domech, kde žili. Měli prý obrovský dům!
00:08:34 Přepychovou vilu se 40-ti pokoji.
00:08:48 Byli trochu jiní než ostatní lidé.
00:08:51 Měli zajímavou rodinnou historii, odlišovali se způsobem řeči,
00:08:56 původem a tak dále. Začalo mě to zajímat.
00:09:04 Vyhledala jsem si všechny dostupné podklady
00:09:06 a vypravila se na 5 dní do Berlína.
00:09:08 Začala jsem pátrat.
00:09:17 Tenhle dům ve Wansee jsem našla rychle, protože se vůbec nezměnil.
00:09:23 Rodina se sice nechala pokřtít, ale Adolf Schwabacher a jeho žena
00:09:27 zůstali židovské víře věrní až do smrti, a tak mě napadlo,
00:09:32 že museli být pohřbeni na židovském hřbitově!
00:09:35 Ale myslela jsem, že už hrob nenajdu,
00:09:38 protože nacisti téměř všechny židovské hřbitovy zničili!
00:10:03 Berlín Weissensee je největší hřbitov v Evropě,
00:10:08 největší židovský hřbitov, kde se dosud pohřbívá.
00:10:13 Naštěstí se nám dochoval kompletní, abecedně řazený archiv,
00:10:16 kde je zaznamenáno celkem 115.600 hrobů!
00:10:23 Všech 130 hřbitovních polí je zaneseno v plánu,
00:10:26 rozděleném na malá políčka.
00:10:29 Každá pohřbená osoba má své pořadové číslo,
00:10:33 podle kterého dokážeme hrob lokalizovat i bez náhrobku,
00:10:41 a říci: "Ano, tady je ten člověk pohřben."
00:10:52 O hrobu mého pradědečka se nikdy nikdo nezmínil.
00:11:00 Takže jsem si myslela, že byl nejspíš zničen,
00:11:04 že už prostě neexistuje. A byla jsem s tím vlastně smířená.
00:11:17 Až tady jsem si uvědomila, že jsem po dlouhé době asi první,
00:11:21 že tu nikdo nejméně 60 let nebyl.
00:11:39 RÁMUS PILY
00:12:00 Ano? Dobré ráno! Dobré ráno, pane Ritzi!
00:12:03 Mohl byste s tím rámusem začít o něco později?
00:12:07 Tak od dvanácti hodin? Ale když je nutné to udělat.
00:12:11 Já to chápu, ale dělejte zatím něco jiného,
00:12:13 protože ta vaše motorová pila a ten randál -
00:12:17 Dobře, díky! Na shledanou!
00:12:22 Prý si to neuvědomil.
00:12:24 Ale má pravdu, ráno se musí všechno lesknout.
00:12:27 Čekáme totiž vojáky.
00:12:33 Vůbec poprvé sem přijdou zástupci izraelské armády,
00:12:36 aby uctili památku vojáků z 1. světové války.
00:12:42 Pro mě to je zcela výjimečná událost.
00:12:46 Je to srdeční záležitost pro každého,
00:12:49 kdo kdy sloužil v izraelské armádě.
00:12:54 Už léta se tím zabývám, je to můj koníček.
00:12:59 Zajímá mě všechno, co nějak souvisí s izraelskou armádou.
00:13:05 Pokládání věnců ve Weissensee je alespoň pro mě
00:13:08 mimořádnou událostí.
00:13:12 Kromě izraelské strany se ho účastní i zástupci Bundeswehru.
00:13:41 Němečtí Židé byli zákonem z roku 1864 uznáni
00:13:47 za rovnoprávné občany německé Říše, a byli za to německému státu
00:13:54 velmi vděční.
00:14:00 Když v roce 1914 vypukla 1. světová válka,
00:14:05 přihlásil se děda dobrovolně do armády,
00:14:08 stejně jako dalších 120 000 Židů.
00:14:14 12 000 z nich se už nikdy nevrátilo.
00:14:19 Jako malý chlapec jsem se ho vyptával:
00:14:21 Dědečku, proč ty jsi nepadl? A on odpovídal:
00:14:25 Protože jsem se vždycky schoval za strom,
00:14:28 když se začalo střílet!
00:14:30 Děda byl obr: vážil skoro 100 kilo.
00:14:33 Podle dnešních zdravotních měřítek byl obézní.
00:14:37 Byl to prostě pořádný kus chlapa!
00:14:39 Na jeho vtipkování ale rád vzpomínám.
00:14:59 Smrtí se nezabývám. Ještě na ni nemyslím!
00:15:06 Vždyť mám před sebou ještě kus života!
00:15:13 Jako hlavní policejní komisař mám na starosti i tenhle hřbitov
00:15:20 a jeho okolí.
00:15:27 Zpočátku jsem měl trochu obavy z toho, že se tu budu potkávat
00:15:31 s lidmi židovské víry.
00:15:35 Kamínky na náhrobcích i zdejší prostředí, všechno mi bylo cizí.
00:15:41 Ale nakonec mě to začalo zajímat.
00:15:44 Úplně jsem tomu propadl, a kousek po kousku jsem se učil
00:15:49 poznávat židovské pohřební zvyky.
00:16:02 -Pravidelně tu projíždějí policejní hlídky
00:16:05 a zpočátku to bylo takové divné.
00:16:10 Moc jsme se jim nezdáli. Zastavili nás třeba před bránou a ptali se:
00:16:16 "Kam jdete!" a já odpověděla: "Domů." "Cože?!"
00:16:41 Spoustu lidí vyděsilo, že se stěhujeme na hřbitov.
00:16:45 To musí být hrůza, bydlet na takovém místě!
00:16:53 -A my jim říkali: "Co má být?
00:16:57 Všichni už jsou mrtví, nemůžou nám ublížit!"
00:17:01 Nebáli jsme se ani nákazy.
00:17:04 Je to jenom hřbitov. Prostě velký park s hroby.
00:17:11 Nemáme strach.
00:17:17 -Kdysi tam bydlel zaměstnanec hřbitova.
00:17:21 Potom zůstal byt dlouhá léta prázdný.
00:17:25 Správa hřbitova ho nechala zrenovovat a nabídla ho k pronájmu.
00:17:29 A objevil se mladý pár, který tu chtěl bydlet.
00:17:33 -V inzerátu psali, že budeme muset zachovávat pietu místa.
00:17:37 To se rozumí, že tam nebudu běhat jako v normálním parku
00:17:40 nebo pořádat piknik s grilováním.
00:17:45 To je přece jasné! Víme, že to je hřbitov.
00:17:51 Ouvej!
00:17:57 No jo. Ty cesty už nejsou, co bývaly.
00:18:02 Já si je pamatuju z dětství, kdy nám hřbitov sloužil,
00:18:06 nechci říct přímo jako hřiště, jako místo pro trávení
00:18:11 volného času.
00:18:14 Učil jsem se tu jezdit.
00:18:17 Řídit auto ve stísněných prostorách hřbitova, po úzkých cestičkách
00:18:22 a v těch zatáčkách bylo užitečné.
00:18:26 Bylo mi teprve 14, a tak jsem mohl jezdit jenom tady.
00:18:35 Bylo to jedno z nejšťastnějších období mého života.
00:18:44 Moji rodiče se vystěhovali v roce 1924 do Palestiny
00:18:49 a o návratu domů do Německa vůbec neuvažovali.
00:18:55 Když ale maminka koncem roku 1926 otěhotněla a napsala to rodičům,
00:19:04 můj dědeček prý trval na tom, že se musí vrátit do Německa,
00:19:08 jinak že ji vydědí.
00:19:14 Otec pak pracoval na židovském hřbitově ve Weissensee.
00:19:20 Dělal základy pro náhrobky.
00:20:02 Byl jsem dost osamělý.
00:20:04 Árijské děti mě mezi sebe nepřijaly, nestály o mě.
00:20:09 Ani jsem neměl chuť si s nimi hrát.
00:20:13 Proč taky, když se se mnou, se židovským dítětem,
00:20:16 odmítaly bavit a nadávaly mi?
00:20:21 Hledal jsem proto místo, kde bych měl od nich klid.
00:20:31 Tatínek mě jednou vzal s sebou na hřbitov ve Weissensee,
00:20:36 a já se pak postupně seznamoval se zdejším prostředím.
00:20:42 Toulal jsem se mezi hrobovými poli a prohlížel si náhrobky.
00:20:48 A když sem později začaly chodit i děti dalších zaměstnanců,
00:20:52 stala se z nás parta.
00:20:54 Volný čas jsme tu trávili společně.
00:21:09 Podle přísných židovských zákonů musí pohřeb proběhnout
00:21:13 co nejrychleji.
00:21:16 Pochopitelně se neobejde bez smuteční řeči.
00:21:20 Vždycky mi připadala nesmírně důležitá,
00:21:24 protože řečník v ní nehodnotí jenom život zesnulého,
00:21:27 ale může jejím prostřednictvím hodně pomoct rodině, pozůstalým.
00:21:38 I z toho důvodu považuji pohřební obřad
00:21:41 za mnohem důležitější, než svatbu.
00:21:45 Při něm můžu udělat pro člověka mnohem víc, než na svatbě,
00:21:49 kde se všichni radují a city nejsou tak zjitřené.
00:21:54 Novomanželé stejně hned zapomenou všechno, co jim řeknete.
00:21:59 Pohřební obřad je ale nesmírně důležitý.
00:22:30 Vzpomínám si, že na hřbitov chodilo v minulosti hodně lidí.
00:22:34 Vždyť až do roku 1939 žilo v Berlíně 180.000 Židů!
00:22:42 Někteří pak sice emigrovali, ale všichni jejich zesnulí příbuzní
00:22:46 byli pohřbeni tady, na tomhle hřbitově,
00:22:50 který v té době existoval už 50 let!
00:22:54 A těch 90 000 hrobů bylo třeba udržovat.
00:23:01 Proto nás, jako nejstarší žáky, nasadili - nuceně nasadili -
00:23:09 na židovský hřbitov ve Weissensee.
00:23:14 V roce 1942, to mi bylo 15, jsme tak denně museli
00:23:18 vykopat jeden hrob:
00:23:21 60 centimetrů široký, 2 metry dlouhý a 1,8 metru hluboký.
00:23:29 Neměli jsme žádné učitele a pečoval o nás jen místní rabín,
00:23:34 doktor Mayer.
00:23:38 Na hřbitově se tehdy rozprostírala velká travnatá plocha,
00:23:43 na které se nepohřbívalo.
00:23:48 Mohli jsme ji využívat ke sportování.
00:23:53 Panu Mayerovi se podařilo ze škol přivézt stojany na skok do výšky,
00:23:58 vrhačské náčiní a další cvičební pomůcky.
00:24:04 Mohli jsme hrát fotbal. Prostě jsme se tu mohli vyřádit.
00:24:38 V patnácti mě pochopitelně zajímala děvčata.
00:24:42 Ale nebylo to nic vážného.
00:24:45 Byla jiná doba, a o sexu se tehdy nemluvilo tak otevřeně jako dnes.
00:24:50 A právě tady, na hřbitově, jsem potkal svoji první velkou lásku.
00:24:55 Jmenovala se Marion Ehrlichová. Chodila do školy
00:24:58 na Wilsonackerstrasse. Měla plavé vlasy.
00:25:01 Vypadala jako árijka. A do ní jsem se zamiloval.
00:25:09 Na fotografii vidíte, jak se židovské děti
00:25:11 uměly v roce 1942 smát. Smáli jsme se opravdu od srdce!
00:25:16 Ale jenom tady, na hřbitově, protože tady nám to
00:25:20 nikdo nezakazoval.
00:25:24 Postupně jsme se spřátelili a začali jsme se scházet.
00:25:29 Tohle krásné období ale skončilo na podzim roku 1942,
00:25:33 kdy ji deportovali.
00:25:36 Vím jenom, že ji nejprve odvezli do Lodže.
00:25:40 Odtud odjela do Osvětimi, kde ji zavraždili.
00:25:47 Byla to moje velká láska. Po ní už jsem nemiloval
00:25:50 žádné židovské děvče.
00:26:06 Není to tak jednoduché. Není tu žádné datum. Nic.
00:26:12 Ale určitě tu někde musí být nějaký náhrobní kámen.
00:26:18 Možná leží na jiném pohřebním poli. Schovej ten papír.
00:26:23 A pozor, ať nezakopneš, Milly! Taky dávej pozor!
00:26:26 Ano.
00:26:29 Tak, E4, na tomhle poli, šestnáctá řada.
00:26:40 V den, kdy mým prarodičům písemně oznámili datum deportace,
00:26:44 si babička s dědečkem odpárali z oděvu židovské hvězdy
00:26:48 a nechali se vyfotografovat, aby měli jejich 4 synové památku.
00:26:56 Na tomhle snímku je jedna zvláštnost:
00:27:00 dědeček si připnul Železný kříž 1. třídy,
00:27:04 který dostal za 1. světové války.
00:27:12 Haló! Mám to!
00:27:15 Našel jsem to. Tady! Haló!
00:27:21 Tady to je!
00:27:25 Na památku Šalomona Kindermanna a Emmy Kindermannové,
00:27:29 rozené Schlesingerové, našich milovaných rodičů
00:27:33 a prarodičů, kteří byli v roce 1942 odvlečeni na Východ,
00:27:38 odkud se už nevrátili.
00:27:50 Při vzpomínkách na období pronásledování jsem si uvědomil,
00:27:54 že židovský hřbitov Weissensee mi dal něco,
00:27:57 co jsem jinde postrádal.
00:28:03 Mám ho rád, protože je neoddělitelnou součástí
00:28:06 mého života i mého osudu.
00:28:20 Tento židovský hřbitov ochránila za nacistické éry pověrčivost lidí.
00:28:29 Šuškalo se, že s ním není něco v pořádku.
00:28:33 Že ho ovládá nějaký tajemný duch, nějaký Golem.
00:28:38 Něco, co není úplně košer, víte?
00:28:42 A to byl hlavní důvod, proč sem nikdy nevkročil
00:28:45 žádný voják nebo policajt.
00:28:48 Hřbitov zachránila před zničením pověrčivost.
00:28:52 Víme přece, kolik židovských hřbitovů bylo znesvěceno!
00:28:56 A tady se nestalo vůbec nic!
00:29:18 Kdyby měli nacisté víc času, asi by i tenhle hřbitov zničili.
00:29:24 Z dvanácti let, kdy byli u moci, trvala 6 let válka,
00:29:28 a ta byla vlastně už od porážky u Stalingradu prohraná.
00:29:34 To věděli všichni. Jenom si to nechtěli připustit.
00:29:54 Když jsem tady, vždycky si říkám: Už abych byl zase venku.
00:30:02 Pokaždé tu na mě padne tíseň, nerad tady dělám průvodce.
00:30:07 Chápu, že se tu lidem líbí a že se po hřbitově
00:30:10 rádi procházejí.
00:30:13 Ale na mě to místo působí skličujícím dojmem.
00:30:20 Jako dítě jsem ale na hřbitově trávil spoustu času.
00:30:25 Mívali jsme zde hodiny náboženství s rabínem Riesenburgerem,
00:30:29 který tu bydlel.
00:30:31 Žil tady už v dobách nejhoršího pronásledování,
00:30:34 a vždycky se snažil všem zesnulým připravit důstojné rozloučení.
00:30:43 Pan Riesenburger byl báječný vypravěč,
00:30:46 který si s námi rád povídal a nevyhýbal se žádným tématům.
00:30:51 Ale nejraději vyprávěl o tomhle hřbitově.
00:31:00 Znamenalo to pro nás nové ráno.
00:31:04 Toho dne, v pondělí 23. dubna 1945, přesně v 15 hodin,
00:31:14 prošel bránou našeho hřbitova ve Weissensee první sovětský voják.
00:31:24 Šel zpříma a jeho krok byl pevný.
00:31:29 V tu chvíli mě zaplavil pocit, že každým svým krokem
00:31:33 zadupává do země kus hákového kříže.
00:32:40 -Moje žena taky mluví německy. I když asi ne tak rychle, jako já.
00:32:45 -Aha.
-Jo, jo.
00:33:22 PLÁČ
00:33:39 Babičko Heleno -
00:33:45 -přišli jsme tě navštívit.
00:33:51 Dědeček za tebou, bohužel, nemohl přijít.
00:33:55 Zplynovali ho v Osvětimi.
00:34:00 Stejně jako tvého prostředního syna.
00:34:07 Tvůj nejstarší syn, můj otec, zemřel na ruské frontě.
00:34:13 Ze všech tvých dětí jsem tak poznal jenom tvého nejmladšího syna.
00:34:18 V Budapešti.
00:34:28 Nějakým zázrakem jsme přežili já, moje matka a sestra,
00:34:35 které bydlí v Curychu.
00:34:43 Často si kladu otázku: Proč zrovna já?
00:34:50 Co jsem udělal dobře nebo špatně, že jsem přežil?
00:34:56 Ale vím, že na ni nikdy nedostanu odpověď.
00:35:00 Proto musím žít a udělat všechno, aby Epsteinové přežili
00:35:05 a pokračovali v rodinné tradici. To je podle mě nejdůležitější.
00:35:43 Nemám tušení. Ale je to už hodně starý zvyk.
00:35:51 Mám s sebou knihu židovských obyčejů. Třeba to tam někde je!
00:35:56 Jestli chcete, můžu se podívat.
00:36:01 Vím jen, že je to prastará tradice, která nějak souvisí s tím,
00:36:05 že člověk neměl po ruce žádné květiny,
00:36:09 a proto místo nich položil na náhrobní kámen kamínek.
00:36:16 Na znamení, že ten hrob navštívil a že na zesnulého nezapomněl.
00:36:29 Němečtí občané, kteří byli pronásledováni
00:36:32 pro svou židovskou víru a museli se zachránit útěkem do Číny,
00:36:35 se nyní po devíti letech vracejí do vlasti.
00:36:38 Opustili Šanghaj, aby v Berlíně začali novou kapitolu svých životů.
00:36:43 Jen část z nich se ale shledá se svými příbuznými či přáteli.
00:36:47 Navrátilce přišel přivítat i berlínský starosta Friedensburg
00:36:50 z CDU.
00:36:52 -Naši židovští přátelé se vrátili nikoli proto,
00:36:54 aby uprostřed zuboženého, vystrašeného a trpícího národa
00:37:01 vedli bezstarostný život,
00:37:04 ale aby s námi sdíleli naši chudobu, bolest i hlad.
00:37:08 A za to bych jim chtěl co nejsrdečněji poděkovat.
00:37:13 Znovu nás zdravili, bavili se s námi a ptali se,
00:37:16 zda něco nepotřebujeme.
00:37:19 Chovali se přátelsky. Byli jsme opět normální lidé.
00:37:22 Ale dlouho nám trvalo, než jsme si zvykli,
00:37:25 že už nejsme občany nižší kategorie.
00:37:29 V roce 1947 jsem se seznámil se svou ženou
00:37:33 a po tříleté známosti jsme se vzali.
00:37:37 A jedinou dceru jsem pojmenoval po své dětské lásce: Marion.
00:37:44 Chtěl jsem tak uctít její památku.
00:38:03 V důsledku studené války se berlínská židovská obec
00:38:09 rozdělila na dvě části:
00:38:13 na západoberlínskou a východoberlínskou.
00:38:17 Od té chvíle se vyvíjely odděleně.
00:38:21 Zajistit pro Západoberlíňana pohřeb ve Weissensee
00:38:25 bylo stále obtížnější.
00:38:27 Na hranicích chtěli vždycky vidět nějaké doklady a potvrzení,
00:38:30 jako by to mrtvé tělo z druhé strany mohlo -
00:38:34 A co si museli vytrpět pozůstalí! Byla to zlá doba!
00:38:40 Nesmíme zapomínat, že jsme žili v NDR a že socialismus byl
00:38:45 ekonomikou nedostatku. Pořád něco nebylo.
00:38:52 Když jsem na tohle místo přišel v 70. letech poprvé,
00:38:55 pracovalo na hřbitově jenom pár lidí.
00:39:01 Dva byli v kanceláři, jeden vrátný, květinářka,
00:39:06 která prodávala květiny, jedna uklízečka. To bylo všechno!
00:39:13 Je pravda, že hřbitov měl ve 20. a 30. letech víc zaměstnanců,
00:39:19 než kolik měla východoberlínská židovská obec členů!
00:39:24 A bylo to čím dál horší. Co jsme měli dělat?
00:39:28 Nezmohli jsme vůbec nic!
00:39:58 V dětství jsme tady trávili spoustu času.
00:40:02 Vyhledávali jsme dobrodružství a podle toho jsme se i chovali.
00:40:09 Hráli jsme si třeba na schovávanou. Hřbitov na nás působil
00:40:13 hrůzostrašně, a tak jsme po chvilce vždycky pospíchali pryč.
00:40:19 Tedy alespoň my holky. Myslím, že kluky to tolik nebralo.
00:40:23 Ti se zajímali hlavně o pivo.
00:40:30 Hned za hřbitovní zdí byl totiž obchod s nápoji.
00:40:34 A když jste byli šikovní, mohli jste si odtud odnést pár lahví.
00:40:39 Za zdí totiž stály přepravky s limonádami a pivem.
00:40:44 Kluci z toho byli u vytržení. A nejenom oni.
00:40:48 Možnosti přilepšit si využívali i někteří dospělí.
00:41:12 Podívejte, leží tu nějaká větev.
00:41:19 Někdo ji odstrčil na vedlejší hrob, jenom o kousek.
00:41:25 Musím dávat pozor, kam šlapu.
00:41:28 Je docela těžká. Chci ji jen položit sem,
00:41:33 mezi hroby.
00:41:37 Tak. A teď už nikomu nepřekáží.
00:41:40 Ale je to pořádný kus stromu!
00:41:42 Jakoby nám příroda chtěla dát najevo, že proti ní nemáme šanci.
00:41:46 Už je tu zase pěkná džungle. Tamhle je další větev.
00:41:50 Tohle se prostě nedá zvládnout.
00:41:53 120 000 hrobů! To není v našich silách.
00:41:59 Někdy v 70. letech, nepamatuji se už přesně kdy,
00:42:03 mi volali z jednoho západoberlínského hotelu,
00:42:06 že je tam nějaký Američan židovského původu,
00:42:10 který by rád navštívil hroby svých příbuzných ve východním Berlíně.
00:42:16 Bojí se ale jet sám do komunistické země,
00:42:19 a chtěl by s sebou nějakého židovského průvodce.
00:42:24 A jestli bych tam s ním nezajel. Dost mě to zaskočilo.
00:42:29 Ale byl jsem mladý, lákalo mě dobrodružství.
00:42:33 A tak jsem Američana vyzvedl a vydali jsme se přes Check point
00:42:36 Charlie do východního Berlína.
00:42:39 Už předem jsem pochopitelně věděl, kam pojedeme.
00:42:43 Američan chtěl navštívit hřbitov ve Weissensee.
00:42:47 Tehdy jsem tu byl poprvé, a dost mě to vzalo.
00:42:49 Spíš než na hřbitově to tu vypadalo jako v pralese s náhrobky.
00:42:53 Ale pro mě to byl silný emocionální zážitek!
00:42:57 Ještě několikrát jsem se do Weissensee vrátil,
00:42:59 abych si to tu mohl lépe prohlédnout.
00:43:02 Ale tehdy mě ani ve snu nenapadlo, že by tu mohl být pohřbený
00:43:05 někdo z rodiny. O nikom jsem totiž nevěděl.
00:43:09 Narodil jsem se v roce 1947 v Londýně jako Ronald George Goltz.
00:43:13 A právě mé jméno cosi napovídá:
00:43:16 Goltz je sice staré rodinné příjmení, ale podle jmen
00:43:19 Ronald George je zřejmé, že si rodiče přáli,
00:43:22 aby ze mě byl Angličan.
00:43:25 Dlouho mi tajili, že jsou oba Židé.
00:43:27 Takže jsem vyrůstal ve sladké nevědomosti jako imperiální Brit,
00:43:30 a nenáviděl jsem Němce stejně, jako všechny anglické děti
00:43:35 po 2. světové válce.
00:43:39 V roce 1958, to mi bylo 11, se otec rozhodl,
00:43:43 že se vrátíme do Německa. Do západního Německa.
00:43:47 Nechtěl ale do Berlína, protože tam nikoho neměl.
00:43:50 Všichni jeho příbuzní už byli po smrti.
00:43:53 A až tady mi prozradil, že jsem Žid.
00:43:55 Já jsem to ale odmítal přijmout. To není možné, abych byl Žid!
00:44:26 HUDBA A ZPĚV
00:45:02 Po pádu Berlínské zdi jsem začal pátrat po historii své rodiny.
00:45:07 Protože jsem si uvědomil, že pokud můj pradědeček zemřel
00:45:11 v Berlíně, musel být pohřben právě tady, ve Weissensee!
00:45:18 A náhle mi to v hlavě sepnulo.
00:45:21 V roce 1991 se spojil můj emocionální zážitek
00:45:25 ze 70. let s historií mé rodiny.
00:45:29 Vrátil jsem se do Weissensee a našel náhrobní kámen.
00:45:33 Tehdejší správkyně paní Borgmannové jsem se zeptal,
00:45:36 jestli je poblíž pradědova hrobu volné místo,
00:45:39 aby mě tu jednou mohli pohřbít. Zeptala se mě: Jste Žid?
00:45:44 A když jsem přisvědčil, položila mi další otázku:
00:45:47 A jste členem Židovské obce? Úplně mi tím vyrazila dech!
00:45:53 Řekla, že kdybych zítra zemřel, museli by moji příbuzní prokázat,
00:45:56 že jsem Žid. A mohl by nastat problém.
00:46:00 A tak jsem se vypravil na židovskou obec,
00:46:02 abych si zajistil, že jednou budu moci být pohřben ve Weissensee.
00:46:06 Je to hezký pocit, když vím, že jednoho dne spočinu právě tady!
00:46:41 Máme tu kolem 4.000 rodinných hrobek,
00:46:44 ale většina je ve špatném stavu.
00:46:47 Kdyby se do nich člověk trošku opřel, spadnou.
00:47:43 Zdědíte-li nějaké kulturní bohatství,
00:47:47 nějakou kulturní památku, musíte o ni pečovat.
00:47:51 V případě tohoto hřbitova to potrvá řadu let
00:47:53 a bude zapotřebí obrovských finančních nákladů,
00:47:56 než zrestaurujeme alespoň ty nejzchátralejší
00:47:59 a nejdůležitější hrobky.
00:48:02 V minulých letech se nám podařilo obnovit více než 50 hrobů!
00:48:06 Je to sice jenom nepatrná část z těch zbývajících 3.400.
00:48:11 Ale hlavně, že jsme vůbec začali!
00:48:31 Každoročně stojíme před obtížnou otázkou,
00:48:34 které hroby bychom měli opravit a zachránit.
00:48:41 Přednost samozřejmě dostávají ty v havarijním stavu,
00:48:44 které je nutné podpírat, aby se nezřítily
00:48:47 a nepoškodily okolní hroby.
00:49:15 V památkové péči se musíme oprostit od osobních pocitů
00:49:20 a nerozlišovat věci na kýčovité, krásné či škaredé.
00:49:25 Někomu to sice může připadat zvláštní, ale jsme rádi,
00:49:28 že to můžeme lidem ukázat.
00:49:32 Když si člověk vzpomene, jaké to bylo původně zrezivělé
00:49:36 a polorozpadlé, a porovná to s nynější podobou,
00:49:41 musí před uměním restaurátorů smeknout.
00:49:46 Podali opravdu úžasný výkon!
00:49:49 K překvapení všech se pak ukázalo, že to bylo původně barevné.
00:49:56 A to je na naší práci to nejzajímavější.
00:50:38 Máme-li židovský hřbitov, měli bychom se podle toho chovat.
00:50:44 Ale v dnešní době to bohužel není jednoduché.
00:50:48 Lidé mají své vlastní představy ovlivněné nežidovským prostředím.
00:50:55 Květiny a podobné věci na židovský hřbitov
00:50:58 podle tradičních židovských zvyklostí prostě nepatří.
00:51:03 Ale lidi si to nenechají vymluvit.
00:51:06 Jistě.
00:51:08 Vyjdeme-li ze skutečnosti, že 70 až 80% členů židovské obce
00:51:13 pochází ze zemí bývalého Sovětského svazu, mění se všechno.
00:51:19 I podoba hřbitova.
00:51:42 Byl volejbalovým trenérem.
00:51:47 Trénoval reprezentační družstvo Sovětského svazu
00:51:50 a univerzitní reprezentační tým Ukrajiny.
00:51:55 Byl hodně populární a v Oděse ho všichni znali.
00:52:00 I tady byl známý.
00:52:02 Na jeho pohřeb přišlo 200, možná 300 lidí!
00:52:06 Byli tu i zástupci židovské obce.
00:52:08 Scházíme se tu 8. srpna, v den jeho nedožitých narozenin.
00:52:11 A také 1. ledna, kdy je výročí jeho úmrtí.
00:52:16 Proč nejdou, Míšo? Kde jsou?
00:52:18 -Kdo?
-No kdo! Ostatní!
00:52:22 Ty jsi nikoho neviděl?
-Já nevím! Stál tam Volik -
00:52:26 -Voliksej?
-Ano. Já nevím. Nevím, na co čekal.
00:52:30 Šel jsem tudy.
-Bože můj!
00:52:34 -Jsem předsedou Berlínského klubu přátel Oděsy.
00:52:38 Jura byl jeho prvním předsedou. Po jeho smrti jsme se rozhodovali,
00:52:43 kdo bude pokračovat v jeho práci, a zda nemáme klub přejmenovat
00:52:50 po něm. TELEFON
00:52:53 Haló! Tak kde jste?!
00:53:01 -Kde proboha jste?! Pojďte sem! Taková ostuda. Pojďte tudy!
00:53:13 -Kudy jste šli?
00:53:17 -Chodí sem dvakrát do roka, a pokaždé zabloudí.
00:54:03 -Nikdy by mě nenapadlo, že budu jednou pracovat na hřbitově.
00:54:12 Dneska je ale těžké najít práci, a tak jsem rád, že tu můžu dělat.
00:54:23 Nejsem věřící.
00:54:25 Nejsem skutečný Žid, protože jsem k tomu nebyl nikdy veden.
00:54:31 Odmalička do nás vtloukali dějiny naší strany a podobné věci.
00:54:36 Ale občas si říkám:
00:54:39 Existuje jedno slovo: Micva.
00:54:48 Člověk by měl ostatním činit dobro.
00:54:51 Ne pro peníze nebo pro slávu, ale jen tak, sám od sebe.
00:54:58 Když něco vykoná pro žijící lidi, je to jinak.
00:55:02 Ti mohou alespoň poděkovat.
00:55:09 Mrtví už ale poděkovat nemohou.
00:55:15 To je podle mě Micva. Udělat něco dobrého. I naposled.
00:55:29 Každý svůj svět má zde dole. Své pole.
00:55:33 A jméno každého tak jasně zní. O nebo I.
00:55:38 Tvůj hrob je čerstvě zasypán.
00:55:41 A dle zbožného zvyku všemi tancem jsi vítán.
00:55:45 Přidej se bez vzlyku.
00:55:47 Hodiny tikají, i hrob má svůj čas:
00:55:51 tři metry na déli, jeden na šíři zas.
00:55:55 Spatříš ještě pár měst světa. Uvidíš, jak svléká se Greta.
00:56:01 Uplyne dvacet, třicet zim, a pak už zřím pole P,
00:56:08 ve Weissensee, ve Weissensee.
00:56:18 Netuším, co se tam bude dít.
00:56:22 Starosti mi dělá jen jedna věc:
00:56:25 Jestli se potkám s lidmi, které jsem měl rád.
00:56:29 A jak přijmu ty, které jsem až tak rád neměl.
00:56:37 Budu se s nimi muset setkat? Já doufám, že ne!
00:56:42 Ale jak říkám: nemám tušení...
00:57:12 Skryté titulky: Jana Hrušková Česká televize 2014
Židovský hřbitov ve Weißensee není jen domovem 115 000 zemřelých, ale také místem, na němž se dodnes žije. Díky pověrčivosti lidí, kteří věřili, že je chráněn nějakým tajemným duchem, přežil jako zázrakem hromadné ničení všeho židovského za 2. světové války a stal se útočištěm mnoha mladých Židů. I dnes sem proudí nejen pozůstalí z nejrůznějších částí světa, ale i ti, kteří jej vnímají jako živé místo, jako „obrovský park s hroby“, a dokonce jsou ochotni zde bydlet. Jaké osudy se odehrály a odehrávají mezi desetitisíci náhrobků a co vše je potřeba udělat, aby největší židovský hřbitov v Evropě, na němž se dosud pohřbívá, nezemřel?
