Autentickým světem českých cirkusů a varieté provází legenda české pantomimy, Ctibor Turba. Tento díl je věnován bizarnímu i tragickému znárodňování cirkusů a vzniku národního podniku Československé cirkusy a varieté. ### Připravili V. Novák a B. Rychlík
00:00:22 "Viděli jsme v minulých dobách, jak měšťácká morálka obestírala
00:00:27 cirkusové umělce nimbem výjimečnosti lidské i morální.
00:00:32 I sám způsob života cirkusových umělců ji k tomu dával příčinu.
00:00:38 Neustálé stěhování z místa na místo, pobývání v maringotkách,
00:00:43 příchylnost dětí k cirkusovému povolání rodičů,
00:00:47 pozlátková nádhera představení, třpytivé kostýmy, světla,
00:00:52 hudba, úsměvy, líčidla -
00:00:55 to vše obdobně jako divadlo dráždilo měšťáka.
00:00:59 Obetkával si měšťák cirkusáky pověstí romantiky potulného života
00:01:05 a vyřazoval je na okraj společnosti."
00:01:09 Miroslav Kouřil, náměstek ministra informací a osvěty
00:01:59 Projev zástupce strany a vlády při ustavení národního podniku
00:02:05 Československé cirkusy, varieté a lunaparky
00:02:09 31.března 1951 zněl asi takto:
00:02:14 Vážení soudruzi artisté, vážené soudružky artistky,
00:02:20 nová epocha naší společnosti, stalinská epocha
00:02:25 mění člověka, mění přírodu, mění kulturu a umění.
00:02:32 Proto i naše cirkusové prostředí a naše cirkusy
00:02:36 musí přispět k této velké práci podle svých schopností a sil
00:02:42 k ozdobě naší vlasti a k potěšení našeho pracujícího lidu.
00:02:49 Vlastní znárodňování cirkusových a varietních podniků
00:02:54 však začalo daleko dřív.
00:03:04 Na Letné otevřel své brány Cirkus Apollo.
00:03:08 Praha dostává stálý cirkus, jaký má většina evropských velkoměst.
00:03:12 První představení bylo věnováno raněným vojákům z lazaretů,
00:03:17 kteří nalezli rozptýlení v pestrém programu artistů,
00:03:21 veselých klaunů, cvičených zvířat i dravých šelem.
00:03:55 Je po válce a lidé mají vážnější starosti než cirkus a varieté.
00:04:00 Samotní artisté se jen velmi těžko shledávají a příležitostí k angažmá
00:04:05 je zatím málo. V Praze na Letné přebírá skupina artistů,
00:04:09 vedená drezérem Trubkou do národní správy dřevěný Cirkus Apollo
00:04:13 a pod názvem Letná se v ní pokouší o obnovení pravidelného programu.
00:04:18 A nejen o něj.
00:04:21 A nyní něco zvláštního: Tanec ve lví kleci.
00:04:25 Odvážný taneční pár se houpe v rytmu tanga před zraky lvů.
00:04:38 Takové podívané neodolá ani lev.
00:04:44 Vysoká škola v cirkusu. Ano. V Praze se uchýlila vysoká škola
00:04:49 politická a sociální do cirkusu Apollo, protože zatím nemá budovy.
00:04:53 Prostředí nemá vliv ani na úroveň přednášek, ani na posluchače.
00:04:58 Je to dobrá škola, i když je prozatím v cirkusu.
00:05:02 Dobrý den. Ukážu vám místo, kde stál první stabilní cirkus
00:05:09 na Letenské pláni, který se jmenoval Cirkus Apollo.
00:05:16 Cirkus byl postaven v roce 1942 v těchto místech nahoře.
00:05:23 Potom ho převzal do národní správy drezér tygrů pan Trubka.
00:05:30 Vedl ho dva roky. Potom odjel do Švýcarska,
00:05:35 kde už s tygry zůstal. A cirkus tady stál ladem.
00:05:40 Nikdo to nechtěl vzít. To byla budova pro 4,5 tisíce lidí.
00:05:47 Tak to potom přebralo město a udělalo z toho sklad gumy.
00:05:54 Byly tam pneumatiky a takové různé součástky.
00:05:59 Pak to vyhořelo.
00:06:02 Takže támhle asi 50 metrů od nás, tam byl postaven.
00:06:09 Jezdili jsme tam na koních, na perských tyčích Štauberti.
00:06:15 S tatínkem jsme tam vystupovali. Byla škoda toho cirkusu.
00:06:20 Ale tenkrát to neměl kdo přebrat.
00:06:27 Na své štace vyjíždějí cirkusy Henry, Karolly, Centrál a další.
00:06:32 V Praze, Brně, Ostravě a Karlových Varech ožívají varieté
00:06:37 a noční podniky. Vznikají i cirkusové podniky nové.
00:06:42 Jedním z nich je Orlando rodiny Holubových.
00:06:49 Tatínek je rozený Přerovák. Byl vyučený strojním zámečníkem
00:06:55 a chodil do Sokola. Pak sem přijel Cirkus Wolf
00:07:02 a tatínek se seznámil s maminkou. Maminka byla od cirkusu.
00:07:06 Tak si udělal skupinu - trampolínu
- a udělal si první angažmá u nich.
00:07:10 Tam se s maminkou poznali, vzali se a začala celá tato éra.
00:07:16 Maminčin tatínek pan Wolf mu dal Orlando, a to nám zůstalo.
00:07:22 Jednou jsme byli v Německu a tam byli sloni.
00:07:27 A pódium bylo tak slabé, že tam sloni nemohli pracovat.
00:07:31 Ředitel nás viděl a řekl: Orlando, večer budeš dělat s tou holčičkou.
00:07:37 Tak začala moje artistická kariéra.
00:08:11 My jsme soukromý cirkus začali až po válce.
00:08:16 Až v roce 1946. Něco bylo našetřeno, tak se pořídil cirkus.
00:08:21 Měli jsme ho asi 6 let. Pak přišlo zestátnění.
00:08:28 Vážení páni, pojďte se podívat do cirkusové maringotky.
00:08:35 Pojďte klidně dál. Tam je moje paní Marie.
00:08:40 Za svobodna Samešová. A já jsem Miroslav Šimek, jak je vám známo.
00:08:47 Pojďte se posadit. Jsme připraveni k programu.
00:08:51 Takhle tady žijeme.
00:08:54 Tady je můj tatínek Antonín Šimek a máma Pavlína, rozená Vocásková.
00:09:00 Maminka s tatínkem si po válce pořídili Cirkus Metropol.
00:09:04 To už mi bylo 9 let. Tatínek najal nějaké artisty
00:09:08 a cirkus fungoval do zestátnění v roce 1950.
00:09:16 Vážení a milí, vítám vás srdečně jménem kolektivu bratří Šimkových
00:09:21 v našem cirkusovém programu. Jako na zahájenou vám předvedeme
00:09:27 náš artistický dorost - mé vnuky Ludvíka, Šajlu, Toničku a Zdeňku
00:09:36 se svým trenérem Zdeňkem Šimkem.
00:10:01 Tenkrát byli čtyři ředitelé - Wolf, Berousek atd.
00:10:08 Vždycky na podzim si sedli a dohodli se, kam kdo pojede.
00:10:12 Rozdělili si štace a nebylo to tak upospíchané.
00:10:16 Nicméně i sem - do uzavřeného světa českých cirkusů a varieté -
00:10:20 začínají pronikat znepokojivé zvěsti o chystaných společenských
00:10:24 a politických změnách. Pochopitelně vyvolávají neklid a nejistotu.
00:10:29 A nejistota se záhy promění v jistotu.
00:10:33 Přijde únor roku 1948 a s ním i události,
00:10:37 jejichž osudovost zatím lidé z maringotek nedokáží dohlédnout.
00:10:52 Naše rodina měla tenkrát ještě továrnu.
00:10:58 Pak přišel rok 1948, kdy jsme byli jaksi vyhoštěni.
00:11:02 Takže jsem to zkoušel u cirkusu Wolf.
00:11:06 Tenkrát byl Wolf ještě majitelem.
00:11:10 Zavolal jsem mu telefonem, jestli by mě nepotřeboval.
00:11:15 On mi na to řekl: Pane Petrof, okamžitě nastoupit. Potřebuju vás.
00:11:21 Tak jsme nastoupili u toho cirkusu. Nejdřív já, potom i manželka.
00:11:28 Měli jsme dvouletou dcerku, pro ni to bylo brzo.
00:11:33 Nejdřív jsem dělal v pokladně, protože mě tam potřebovali.
00:11:38 Ale jsem vyučený elektromontér, tak to byla další funkce.
00:11:44 A u té elektriky jsem zůstal. Jezdili jsme po železnicích,
00:11:50 protože jsme bydleli v pokladně. To trvalo několik let.
00:11:56 Pak jsem si postavil maringotku. Měl jsem na to prospekty z Ameriky.
00:12:03 Podle toho jsem to kreslil a pak jsme to dávali do kupy.
00:12:12 Když se ředitel Cirkusu Centrál Ferdinand Berousek v květnu 1950
00:12:18 dozvěděl, že už není direktorem soukromého podniku,
00:12:22 ale vedoucím vyšší hospodářské formy, nevěděl, co si o tom myslet.
00:12:28 Vše se ale záhy objasnilo. Šlo totiž o první krok
00:12:32 ke znárodnění československých cirkusových a varietních podniků.
00:12:37 Ferdinand Berousek však nebyl jediným, kdo byl takto zaskočen.
00:12:43 V roce 1949 jsme ještě byli soukromí.
00:12:48 Pak přijeli a zablombovali veškeré vozy.
00:12:53 Po roce 1948 jsme ještě byli s Cirkusem Henry v Maďarsku.
00:13:01 V roce 1950 už byl národní správec
00:13:03 a v roce 1951 to oficiálně znárodnili.
00:13:07 V roce 1950 už byl můj švagr Jan Fiala sesazen.
00:13:13 A přišel jeho nástupce - Rus. Kosťa Žulajev.
00:13:23 Toto je Ondřej Aleš. Měl umělecké jméno Andres.
00:13:28 Před válkou měli cirkus Aleš. To je Anna Alešová, jeho manželka.
00:13:33 To byl můj dědeček, moje babička a můj táta Josef Aleš.
00:13:40 Táta byl dost velký artista. Když mu to znárodnili, tak chtěli,
00:13:44 aby pracoval u státního cirkusu. A když ho tam udělali ředitelem,
00:13:50 tak ho jiní artisté nechtěli poslouchat.
00:13:59 Tak se na to vykašlal a odešel. Pak chodil nějaký čas do práce
00:14:04 a v roce 1968, když dávali licence, tak si vzal svoji licenci a vyjel.
00:14:10 Zimovali jsme v Opolánkách u Poděbrad
00:14:16 v pronajatém statku.
00:14:19 Bylo mi sedm let, když přišli. Na nic jsme nesměli sáhnout.
00:14:25 Cizí lidé brali naše traktory, nákladní auta, marigotky,
00:14:30 odváděli zvířata. Já z toho tenkrát neměl pojem,
00:14:35 ale všechno to tam plakalo. Bylo to takové smutné.
00:14:42 Cirkusy Henry, Aleš, Bernes, Centrál Ferdinanda Berouska,
00:14:47 Wolf, Orlando, Kludský, Slavia a René patřily
00:14:51 mezi podniky soustředěné do účelového zařízení
00:14:55 družstva Umění lidu jako Československé cirkusové podniky.
00:15:00 Když bylo to období znárodňování,
00:15:03 vystupoval můj otec jako provazochodec a loutkář.
00:15:08 V tu dobu měl otec dvě maringotky.
00:15:12 V jedné bylo složené loutkové divadlo, v druhé se bydlelo.
00:15:16 Přijeli a řekli: "Jednu maringotku ti zabíráme.
00:15:24 Jenže tatínek byl trošku prudší:
00:15:27 "Jestli víte, jaká je rána rozporkou, tak rychle běžte pryč.
00:15:32 Na tyhle věci jsem celý život dřel."
00:15:37 My jsme měli takové plakáty. V roce 1951 jsme byli na Žižkově
00:15:43 a ty plakáty byly všechny strhané. Otec šel na národní výbor,
00:15:47 kdo ty plakáty strhal, tak ho pozvali na VB.
00:15:52 Tam mu vysvětlil náčelník, že ty plakáty jsou špatný,
00:15:59 že ten muž s tím klackem z Ameriky jede na Evropu.
00:16:03 Z těch důvodů je strhali. Tak jsme je museli předělat.
00:16:09 Dát jiný štoček a udělat to takhle.
00:16:16 Když tatínek začínal, pořídil si dost velký šapitó.
00:16:20 Měli jsme 6 - 7 muzikantů a tatínek dělal kouzla ve velkém.
00:16:24 A přišel rok 1950 a cirkusy začali znárodňovat.
00:16:31 V té naší hantýrce se říkalo zakusovat.
00:16:36 A to byl nějaký pan Vostřák, který jezdil po těch rodinných podnicích
00:16:41 a kde měl někdo něco lepšího - traktor, maringotku,
00:16:46 reprodukovanou hudbu, tak všechno zabíral. Zakusoval.
00:17:00 Nikomu se nechtělo, ale museli jsme všichni.
00:17:04 Ti starší lidi už potom nevydrželi dlouho.
00:17:11 Nám sebrali majetek, to je samozřejmě hrozný.
00:17:15 Ale když sebrali zvířata, to muselo být horší.
00:17:19 Oni je normálně odstřelili. Učený medvědy odstřelili.
00:17:24 Kdyby mně vzali zvíře a odstřelili. kdybych ho neměl mít,
00:17:29 já jsem si je většinou odrodil sám, to jsou členové mojí rodiny.
00:17:34 To muselo být něco strašného.
00:17:37 -A vařili si medvědí guláš.
-Po znárodnění? -Ano.
00:17:43 Odstřelili ta učená zvířata a udělali si z toho guláš.
00:17:49 Cirkusy postupně ubývaly. Nejdřív jich bylo 12, pak 10.
00:17:56 Vždycky se něco z toho starýho dodalo do těch nových.
00:18:00 Za 5 let byla šapita děravá. Nakonec z těch 12 cirkusů
00:18:05 zbyl Humberto, ten byl největší. Jezdil Čechy, Moravu a Slovensko.
00:18:12 A ty menší jezdily jenom v Čechách, nebo jenom na Moravě,
00:18:18 nebo jenom na Slovensku.
00:18:23 Tak tenhleten šašek, to je teda...
00:19:26 31.března 1951 pak bylo vytvořením národního podniku
00:19:33 Československé cirkusy, varieté a lunaparky
00:19:37 znárodnění cirkusového a artistického podnikání dokončeno.
00:19:43 První paragraf statutu z roku 1959
00:19:47 onomu zmíněnému národnímu podniku ukládá:
00:19:54 Soustavně přispívat ke zvyšování ideové a umělecké činnosti artistů.
00:20:04 Ve skutečnosti znárodnění přineslo změny,
00:20:08 které byly v rozporu s existenční podstatou
00:20:12 tohoto druhu podnikání a nutnou měrou jeho svobody.
00:20:19 Když otec vybudoval jeden kompletní cirkus,
00:20:24 tak to znárodnili.
00:20:27 Pak tomu dal rok čas a vybudoval druhý cirkus.
00:20:33 menší, rodinný podnik. To řekli, že to můžeme vlastnit,
00:20:40 když to nebude konkurence státnímu cirkusu.
00:20:44 Ale pak sebrali i to.
00:20:46 Ferda vyšťoural ještě nějaké vozy, dal to dohromady.
00:20:51 Oni počkali, až to dá dohromady, a zase mu to zestátnili.
00:20:56 Dopad to byl strašně velký. Ale komunismus byl v plném proudu.
00:21:02 Lidi se komunistů báli a komunisti si dělali, co chtěli.
00:21:07 Kdyby vám vzali cokoliv, tak jste byl rád, že vás nechali žít.
00:21:10 Já jsem si chtěl jako malý kluk zachránit jednoho poníka,
00:21:15 na kterém jsem jezdil. Tak jsem si ho vzal ze stáje,
00:21:19 vytáhl jsem si ho zadem a chtěl jsem si ho schovat ke známým.
00:21:24 Ušel jsem asi kilometr a za mnou jedou dva tatraplány.
00:21:30 Vyšli představitelé už tenkrát těch cirkusů
00:21:35 a vytahali mě za ucho. Od jednoho jsem dostal facku.
00:21:40 Řekli, že to je státní majetek. Já řekl, že to je moje zvíře.
00:21:46 Že jsem si ho koupil za peníze, které jsem si ušetřil.
00:21:51 A sám jsem si ho vychoval.
00:21:53 A oni řekli: To je státní zvíře a to je zlodějna.
00:21:57 Tak jsem plakal a šel zpátky domů. Už je to 45 let,
00:22:04 ale když si na to vzpomenu, tak je mi špatně.
00:22:10 Nechali nám jednu maringotku, kde bydleli rodiče a pět dětí.
00:22:15 A byli jsme bez koruny. Ale co nám nemohli znárodnit,
00:22:20 to byly naše ruce a to, co jsme uměli.
00:22:28 Absurditu doby ilustruje epizoda,
00:22:31 která se stala majiteli Cirkusu Wolf Antonínu Wolfovi
00:22:35 s jeho vlastní drezurou během natáčení filmu Cirkus bude.
00:22:45 Když to natáčeli, tak režisér Lipský kouká,
00:22:51 že to předvádí někdo jiný. Tak říká, že to nejde,
00:22:55 že chce toho pána, co to předvádí, co to umí.
00:23:01 Tak povolali otce,
00:23:05 a ten ještě naposled předvedl to vystoupení.
00:23:09 A to je ten záběr z filmu Cirkus bude.
00:23:16 A když to natočili, tak mu vzali bič, karabáč i ten háček na slony.
00:23:21 A dostal přípis, že musí opustit svůj majetek a odjet domů.
00:23:29 Řekli mi, abych to nabídl ZOO, ale ti to nechtěli.
00:23:33 Musel jsem lvy, hyeny a taková zvířátka nechat odstřelit.
00:23:38 Vzali nám traktory, z maringotek jsme se museli vystěhovat
00:23:45 a do 24 hodin jsme museli nastoupit do zaměstnání.
00:23:50 Já jsem měl dvě malé děti a musel jsem nastoupit v drůbežárně
00:23:55 Tlačili nás ke zdi, že když opustíme místo trvalého bydliště,
00:24:01 tak nás zavřou atd. Bylo to hrozné.
00:24:08 Já jsem byl ještě malý, ale moji bratři byli artisté.
00:24:15 Dva roky byli v národním podniku, ale potom komunisti nechtěli,
00:24:21 aby děti vykořisťovatelů vystupovaly u národního podniku.
00:24:25 Tak je propustili. Bratři se pak živili různě.
00:24:30 Nejstarší jezdil jako popelář. I s manželkou.
00:24:35 Potom rozváželi zeleninu. Co uměli.
00:24:39 A uměli jen artistu, drezéra a jezdit s nákladními auty.
00:24:47 Když cirkus zestátnili, tak tatínka a moje partnery propustili,
00:24:53 že jsme bývalí vykořisťovatelé, jak to bývalo.
00:24:58 Ale kluci se za nás postavili:
00:25:02 "Když půjde pan Holub, tak jdeme všichni."
00:25:05 Jinou trampolínu v republice neměli, tak nás vzali zpátky.
00:25:10 Tak jsme začali u Československých cirkusů.
00:25:31 Znárodnění z března 1951 se však týkalo pouze velkých
00:25:36 a významných podniků. Několik malých, tzv. rodinných cirkusů
00:25:41 - Bonelo, Jadran, Rudolfi, Charlos, Metropol, Saras, Jungston -
00:25:45 mělo licenci od Československých cirkusových podniků.
00:25:50 Ostatní se rozpadly.
00:25:55 Než jsme vyjeli, museli jsme dělat artistické přehrávky.
00:26:00 Kdo prošel těmi přehrávkami, dostal licenci.
00:26:05 Když ho komise neuznala, tak prostě vylítnul.
00:26:10 Když vzali tátovi cirkus, čím se měli živit?
00:26:16 Tak mu řekl ministr Kopecký, ať si udělá malý cirkus.
00:26:22 Tak táta udělal malý cirkus a v roce 1954 jsme vyjeli s tím,
00:26:27 co nás za dva roky naučil. Cirkus byl malý - průměr 22 metrů.
00:26:32 A vyjeli jsme jako rodina.
00:26:36 Abychom nepřišli úplně o všechno, abychom se měli čím živit,
00:26:41 tak tatínek vzal cirkus a schoval ho, aby nebyl vidět.
00:26:48 Jeli jsme do hor. Do Krkonoš, na Šumavu.
00:26:52 Nebyli jsme tomu národnímu podniku na očích.
00:26:58 Tenkrát se nesmělo psát cirkus. Mohlo se psát jen Varieté Jung.
00:27:04 Nebo Revue Jung. Slovo cirkus nám zakázali.
00:27:10 Vzdává zápas!
00:27:20 Nesměli jsme mít kulatou manéž. Museli jsme ji mít obdélníkovou.
00:27:25 Nesměli jsme mít kulaté šapitó, tak jsme měli obdélníkové stany.
00:27:34 Nesměly vystupovat děti.
00:27:37 Můj druhý táta pan Dominik Jung jezdil s tím malým cirkusem
00:27:44 celý život, dá se říct. Nepřetržitě.
00:27:49 Číslo našeho evidenčního průkazu, tedy té licence jsme měli 19.
00:27:55 Ale bylo jich daleko víc.
00:27:59 Jezdila řada kouzelníků, jezdili stožáristi, provazochodci.
00:28:08 Pozor, pozor! Upozorňujeme vážené občany,
00:28:12 že opět po létech zavítal k vám známá skupina provazochodců
00:28:16 a stožáristů. Předvedou vám několik nových a atraktivních výkonů.
00:28:22 Proto neopomeňte shlédnout tento program. Těší se s vámi dnes večer
00:28:28 na vašem náměstí provazochodci bratři Šmídové z Českých Budějovic.
00:28:35 Prastaré umění artistické však mělo tuhý kořínek.
00:28:39 A tak vedle cirkusových podniků státních a licencovaných
00:28:44 působily i skupiny provazochodců a stožáristů,
00:28:48 kteří vystupovali v původní podobě své profese.
00:28:53 To je tradice. Děláme to od svého mládí.
00:28:56 S láskou se k tomu zase vracíme, protože se domníváme,
00:29:00 že děláme dobrou práci. Někdo říká, že riskujeme.
00:29:04 Kdyby člověk neriskoval, tak se nedostanou lidé na Měsíc.
00:29:10 Ještě koncem 50.let u nás bylo 14 provazochodeckých skupin.
00:29:15 Jejich činnost se však státní správa snažila omezit,
00:29:20 neboť jim nemohla dost dobře kontrolovat tržby.
00:29:24 V polovině 60.let zůstaly jenom skupiny tři.
00:29:35 Když dělám ty nejtěžší výkony, vzpomínám na krásné chvíle,
00:29:40 které jsem strávil. A taky na krásné ženy.
00:29:44 Já miluju krásné ženy, ale musí mít těla.
00:29:50 Skutečně aby byly tělovky. Tak na ně vzpomínám.
00:29:54 Ne na to nebezpečí, co se může stát.
00:29:58 Kdybychom na to mysleli, tak než bychom došli k žebříku,
00:30:04 tak se rozklepeme a už bychom tam nahoru nelezli.
00:30:36 Zpočátku se ve znárodněných cirkusech nic moc nedělo.
00:30:40 Jejich ředitelé zůstali a dál spravovali svůj majetek.
00:30:45 Některé cirkusy byly přejmenovány. Z Cirkusu Karolly se stal René.
00:30:51 Z Centrálu byla náhle Šárka a z Cirkusu Henry - Humberto.
00:31:08 V roce 1950 a 1951 to už přebarvili na Humberto.
00:31:15 A v listopadu, zima na krku, přišel najednou příkaz z Prahy
00:31:22 okamžitě opustit středisko Cirkusu Humberto a odjet pryč.
00:31:30 Jejich rodina - asi 30 lidí -
00:31:35 musela do 24 hodin opustit svůj cirkus.
00:31:40 Strejda Vilda byl v bufetu a slyšel o přestávce,
00:31:47 jak říkali dva muži od kriminální policie:
00:31:51 "Dneska hrajou Fialovi naposled."
00:31:54 Táta tomu nevěřil. To bylo asi v devět hodin večer.
00:31:59 A v půlnoci jsme museli opustit areál.
00:32:04 To už jsme byli obsazení StB a SNB. Nic jsme si nesměli vzít.
00:32:10 Jen každý jednu maringotku. A museli jsme vyjet ven,
00:32:15 abychom měli kde být do rána, než se rozhodneme, kam pojedeme.
00:32:25 Tehdy jsem měl přes 50 koní, 2 slony, 20 velbloudů, 10 zeber,
00:32:30 20 poníků. Lvy a tygry jsem neměl.
00:32:35 A ty vozy byly nepojízdné, protože u toho nebyl traktor.
00:32:42 Jen ty tři vozy nám zůstaly.
00:32:44 Já jsem měla tři děti, obě švagrové měly po třech dětech
00:32:49 a zůstali jsme všichni stát na té silnici.
00:32:54 Děda byl majitel Cirkusu Henry, ale měl 600 korun důchod.
00:33:00 Babičku nezaměstnali. Říkali, že jsou vykořisťovatelé.
00:33:06 Tak pucoval koně.
00:33:09 Pamatuju si, že to dost těžce nesl.
00:33:12 Když jsme po něm jako děti chtěly třeba korunu na zmrzlinu,
00:33:18 tak plakal, že by nám dal stokorunu na zmrzlinu,
00:33:22 když měli cirkus.
00:33:30 Prosíme pozor! Podívejte se s námi na filmovou ukázku
00:33:34 zajímavého programu Cirkusu Humberto.
00:33:39 Tento podnik je největší toho druhu v Československu.
00:33:44 Jeho hlediště je zařízeno pro 3500 diváků.
00:33:51 Vidíme volný výcvik bílých koní, které vede cvičitel Josef Mrázek.
00:34:07 A zase do vzduchu! Výstup stropního chodce Alberta Radiměřského
00:34:12 zaráží dech každému diváku.
00:34:17 Československá artistika má ve světě znamenitý zvuk.
00:34:22 Určitě jim zatleskáte i vy,
00:34:25 přijdete-li se podívat na program Cirkusu Humberto.
00:34:30 Cirkusem se mohli chlubit, protože ho ze dne na den přejmenovali.
00:34:35 Cirkus Henry byl druhý den Cirkus Humberto.
00:34:39 Ale jménem tatínka a bratrů se chlubit nemohli,
00:34:44 tak je všude vyškrtli. Například tady - Z volného výcviku koní.
00:34:49 Na fotce tatínek, ale bez jména.
00:34:53 Tatínek se slonem, bez jména.
00:34:57 To je náš slon!
00:35:00 Tady "Exotická zvířata v manéži".
00:35:04 Ukaž, jak malují rychle Cirkus Humberto. Měli na čem malovat.
00:35:09 Na našich věcech přemalovávali Henry na Humberto.
00:35:14 Cirkus Humberto se stal legendou, jejíž počátky musíme hledat jinde
00:35:19 než ve znárodňovací posedlosti poúnorového režimu.
00:35:23 Zrodil se z fantazie, lásky a obdivu spisovatele Eduarda Basse
00:35:27 k lidem z maringotek a jejich umění.
00:35:31 Já si pamatuju Eduarda Basse jako kluk. Jezdil po malých cirkusech
00:35:35 a sbíral vědomosti od nich. Neměl zápisník, jen papírky.
00:35:40 Takhle si to na ně psal. Byl to malý pán. Tělnatý.
00:35:45 Nosil rádiovku a takové modré tričko.
00:35:50 Nikdo ho nebral vážně. Ríkali, že to je nějaký novinář.
00:35:55 On říkal, že napíše román, ale ředitelé ho nebrali vážně.
00:35:59 U cirkusu byly maringotky, ale on někdy spal v maštali na slámě.
00:36:11 V současné době je Cirkus Humberto v majetku rodiny Navrátilových.
00:36:19 Já mám výron.
00:36:25 Musím to vydržet. Jdeme! Včera jsem tam pajdal jako Žofré.
00:36:30 -Lidi mysleli, že jsem pokousanej.
-No, včera říkali, že je zraněnej.
00:36:38 Můj pradědeček cirkus měl. Malý, ale už ho budovali.
00:36:43 Pak přišli komunisti a sebrali jim ho.
00:36:47 Na Západě jim nikdo nic nevzal. Přečkali válku,
00:36:54 ale furt to budovali. Každá dynastie něco nechala.
00:38:01 V 50.letech byl na cestách také slavný Cirkus Kludský.
00:38:07 Vedli jej bratranci Karla a Rudolfa Kludských Karel s Jindřichem.
00:38:11 Jejich snaha o vzkříšení někdejší slávy Cirkusu Kludský
00:38:15 byla předem odsouzena k nezdaru.
00:38:22 V roce 1951 to udělali tak,
00:38:25 že ty ředitele zaměstnali jako artisty
00:38:29 a platili jim za tu zvěř. Většinou měli zvířecí čísla.
00:38:33 Pamatuju si, že otec, maminka a strýc
00:38:37 tam byli se svou zvěří ještě v roce 1952.
00:38:41 Nadirigovali nás do zimního cirkusu v Ostravě,
00:38:46 dali nám topení do maringotek, ale za chvíli přišlo nařízení,
00:38:51 abychom do 24 hodin opustili ten podnik a to prostranství.
00:38:58 A hned nám to ústřední topení zase vymontovali.
00:39:07 Musel jsem jít dělat dělníka k Cirkusu Praga.
00:39:12 Jinak bych byl nasazen v Ostravě v dolech.
00:39:18 V 50.letech, když nám zestátnili náš podnik,
00:39:22 tak otec ze zbytků, které posháněl, vytvořil menší podnik.
00:39:27 Ale nesměl používat jméno Kludský.
00:39:31 V té době angažoval otec Pleštilovu instrumentální skupinu.
00:39:41 Jezdili jsme pod jménem PIAS -
00:39:44 Pleštilova inštrumentálna a artistická skupina.
00:39:51 Toto je mexická lidová píseň, v níž mladá mulatka vzpomíná
00:39:56 na svého milého se třemi měsíčními znaménky na tváři.
00:40:19 Pak jsme se začali učit artistické číslo.
00:40:24 Spojili jsme se, protože jsme viděli, že jiné východisko není.
00:40:28 Udělali jsme světové číslo
00:40:32 a nějaký pan Jun nás potom vzal do varieté.
00:40:37 Tím jsme se dostali nahoru.
00:40:46 Začala historie 6 Kludských - akrobatů na jednokolkách.
00:40:52 S tímto vystoupením jsme dobývali svět.
00:41:29 Legendární principál Karel Kludský
00:41:32 žil v té době ve Vinařicích u Jirkova a pracoval na pile.
00:41:36 Důstojně se svou ženou Alžbětou nesli ústrky komunistického režimu:
00:41:41 vyvlastnění a zničení jirkovské vily a zimoviště.
00:41:45 Karel Kludský dožíval ve své ředitelské maringotce,
00:41:49 postavené na zahradě domu, do něhož se odmítl nastěhovat.
00:41:54 Asi v roce 1948, když ještě bydleli v této vile,
00:41:59 tak paní Kludská chodila do města. Když šla kolem našeho domu,
00:42:07 tak se třeba zastavila u nás pod třešní a chtěla napít.
00:42:11 Tak jsme jí dali napít. Nebo mě maminka poslala,
00:42:15 abych jí odnesla buchtu, protože dospělí lidi se báli
00:42:20 jim pomáhat, aby nebyli napadeni. Tady v ulici bydleli dva komunisti,
00:42:26 kteří byli dost to, takže se to dělo přes děti.
00:42:34 Na strejdovi se to hodně podepsalo. Bylo to na něm vidět.
00:42:39 Tu energii, kterou měl dříve... Já si ho pamatuju jako chlapec.
00:42:45 Ten starý pán chřadl před očima.
00:42:52 Ale ještě předtím dělal pražce, jestli je vám to známo.
00:42:57 A můj tatínek tam jel a nějak ho dostal k cirkusu.
00:43:03 Dělal vysokou školu pro bratra. Ale pak to stejně vzali.
00:43:09 Asi v roce 1950 přijel z ničeho nic traktor z JZD
00:43:14 a aniž by je předem vyrovali, zapojil maringotku,
00:43:19 která stála u nich v zahradě, a řekli: "My vás odvezeme,
00:43:23 tady už bydlet nebudete. Tady budou kasárna."
00:43:28 Asi v roce 1960 mi jeden čtenář napsal o Kludském,
00:43:34 že žije ve Vinařicích u Jirkova, že jeho život je všelijaký,
00:43:41 že o něm nikdo nic neví, a přitom to byla slavná osobnost.
00:43:45 Tak jsem se tam rozjel a zastihl jsem ho na dvorku u domu,
00:43:51 kde byla velká direktorské maringotka. A oni tam bydleli.
00:43:57 S manželkou, která kdysi dělala drezérku krasojízdy.
00:44:01 Bydleli v té maringotce. Když jsem vešel na ten dvorek,
00:44:08 tak pan Kludský seděl venku a protože bez cirkusu nemohl být,
00:44:13 tak tam měl napnutou šňůru ve výši tak jednoho metru
00:44:17 a učil slepici chodit po provaze.
00:44:21 V 60.letech si režim na Karla Kludského vzpomněl
00:44:26 a udělil slábnoucímu 70letému muži státní vyznamenání.
00:44:31 Kludský si je pověsil do maringotky vedle fotografie svého otce,
00:44:36 své ženy, krmící z lahve slůně, a fotografie svých slonů.
00:44:40 Majetek a čest nevrátil režim Karlu Kludskému nikdy.
00:44:46 Když jsem ho viděl naposled, seděli jsme v té maringotce,
00:44:51 pan Kludský někam poodešel a paní Kludská řekla: "Vidíte ho naposled.
00:44:56 On má rakovinu v posledním stadiu. Neříkejte to před ním, on to neví."
00:45:02 Potom se vrátil pan Kludský, tak se mluvilo o něčem jiném.
00:45:07 Když jsem odcházel, řekl, že půjde se mnou, že mi chce něco říct.
00:45:14 A venku mi řekl: "Vidíme se naposled. Já jsem nemocný.
00:45:19 Je to moc zlé. Moje žena to neví, tak jí to neříkejte."
00:45:25 Objal mě, otočil se a odešel. A už jsme se neviděli.
00:45:30 Tohle je poslední fotografie pana Karla Kludského.
00:45:35 Tady je vidět i ta skvrna, která prozrazovala charkater té nemoci.
00:45:42 Karel Kludský zemřel ve Vinařicích 29.listopadu roku 1967
00:45:48 a jeho pohřbu se zúčastnily stovky smutečních hostů.
00:45:53 Nechyběli mezi nimi ani Jirkovští,
00:45:56 jejichž úctu Karel Kludský neztratil nikdy.
00:46:15 Žij a pracuj ještě, artist!
00:46:19 Pamětníci rušných dnů v roce 1951 při prvním festivalu artistů,
00:46:28 jenž byl pro ně vstupem do zaměstnaneckého poměru
00:46:32 v Československých cirkusech a varieté,
00:46:36 pamětníci všech převratných změn v československé artistice,
00:46:40 všech bojů a vítězství!
00:46:46 Na pražském festivalu artistů vystupuje skupina 4 Bremlov.
00:46:51 Je to otec se synem, dcerou a zeťem.
00:46:55 Jak je u artistů zvykem, má skupina exoticky znějící jméno.
00:46:59 Je to však česká rodina Dvořákova.
00:47:03 Festival má pomoci naší artistice.
00:47:07 Komise ohodnocuje jednotlivce a vybírá ty nejlepší.
00:47:12 Tím je zaručeno, že pracujícím bude v době jejich oddechu
00:47:16 předveden vkusný a hodnotný pořad.
00:47:21 Podle toho hodnocení byl určen plat
00:47:27 v rozmezí každé té skupiny.
00:47:33 To byl konec.
00:47:36 Například úředníci měli větší gáži než artisti.
00:47:42 Byli tam takoví odborníci, že říkali:
00:47:45 Kominík je ve větší výšce než vy, tak si zaslouží vyšší plat.
00:47:50 To byly úplné parodie, co s námi dělali.
00:48:00 Bylo taky dost čísel, která ta komise vyřadila.
00:48:05 Máme u nás hodně artistů a ne všichni jsou kvalitní.
00:48:10 Ústřední rada odborů zavedla přísné zkoušky,
00:48:14 aby méně schopní nemohli mezi skutečné artisty.
00:48:18 Před zkušební komisí musí adepti ukázat, co umí.
00:48:22 Jen ti nejlepěí obstojí před zkušenými odborníky.
00:48:53 Výmluvně o tehdejší situaci artistů vypovídá i výše jejich honoráře.
00:49:01 Tak třeba Karel Hasse
00:49:05 pobíral za akrobatické vystoupení se skupinou 3 Londos 18 korun.
00:49:11 Jan Berousek za drezuru medvědů 19,60 korun.
00:49:16 Světové číslo Františka Nováka - hlavostoj na drátě -
00:49:21 bylo oceněno 20 korunami.
00:49:24 Placena byla jen dvě vystoupení v programu
00:49:28 a zakázáno účinkování dětí,
00:49:31 což ochudilo nebo zničilo některá čísla.
00:49:35 Početné artistické rodiny se tak dostávaly
00:49:39 do tíživých finančních situací.
00:49:47 Počátkem roku 1959 doručila pošta loutkářské a provazochodecké rodině
00:49:52 Tříšků krátký dopis tohoto znění: "Drahá tetičko!
00:49:57 Sděluji, že tady se světským lidem dělají zle a uplatňují ten zákon,
00:50:01 co platil pouze pro cikány. Sepisují je, berou jim otisky prstů
00:50:06 a fotografují je jako zločince. Berou jim vozivo vostávací,
00:50:11 motorky a traktory a všichni musí do práce.
00:50:16 Odevšad se hrnou stesky a protesty, ale nic to není platné,
00:50:20 licence jim všem berou. Žádné odvolání, nikde se neodvoláte.
00:50:25 Všichni žijí jako trosečníci. Tak vás zdravím a líbám, tetičko!
00:50:30 Odepište do Mirotic. Berta Kopecká"
00:50:34 Taková byla situace lidových loutkářů za vlády lidu.
00:50:39 Paní Kopecká popsala bídu potomků těch, kteří v 18. a 19.století
00:50:43 šířili český jazyk a vzdělanost i v nejzapadlejších místech vlasti.
00:50:48 Komunistický režim ničil i ty, jejichž jedinou obživou
00:50:52 a smyslem existence byly dřevěné postavičky
00:50:56 a naivní příběhy vyprávěné česky.
00:50:58 To je poslední licence mého otce.
00:51:04 S tímto loutkovým divadlem účinkoval do roku 1959.
00:51:12 Komunistům se nehodilo, aby lidoví loutkáři existovali.
00:51:17 Proto vyšlo nařízení k likvidaci všech loutkových divadel.
00:51:23 Vzali šmahem dobré i špatné. Bohužel je to tak.
00:51:33 "A přece mě nakonec od mého loutkového divadla vykopli.
00:51:39 Co dělám teď, není tak prospěšné jako to,
00:51:44 co jsem dělal dřív a s láskou."
00:51:48 Při té vzpomínce se člověku hrnou slzy do očí.
00:51:59 Warum? Jak to, že nemáte bílého mrože?
00:52:04 Tak ho dejte nastříkat. Já ho potřebuju, mladíku, a basta!
00:52:10 V divadle Pražská estráda se hraje denně rozpustilá komedie,
00:52:15 v níž mají hlavní slovo artisté.
00:52:45 Autor této výpravné estrády V.Blažek se pokusil novou formou
00:52:50 o satiru na kapitalistické cirkusové podnikatele.
00:52:54 Útočí tím zároveň na celou kapitalistickou morálku.
00:53:07 Komedie Pan Barnum přijímá má u obecenstva úspěch.
00:53:11 Cirkusoví magnáti zmizeli už z našeho života
00:53:16 a naše obecenstvo se může bavit jejich kšeftařskými metodami.
00:53:30 Začal rok 1956 a manželův bratr si vzal život.
00:53:35 Měl dceru 12 let starou a dva chlapce - 11 let a 10 let.
00:53:42 Vzal by jakoukoliv práci, ať by ho dali, kam chtěli.
00:53:47 Hlavně k cirkusu. Když mu přišlo zamítnutí,
00:53:52 že není žádoucí, tak udělal tu sebevraždu.
00:53:58 S celou rodinou to strašně zatřáslo.
00:54:03 Bylo mu 44 roků. Mladý, zdravý člověk.
00:54:10 Ráno jsme se tam vydali. Já, tatínek a maminka.
00:54:16 Přijeli jsme do Vysokého Mýta.
00:54:20 To bylo 5 - 6 kilometrů od místa, kde si ten strejda vzal život.
00:54:26 Tatínek shodou okolností zastavil na náměstí.
00:54:32 Kolem jel listonoš, tak se tatínek zeptal, co se tam stalo.
00:54:36 Listonoš řekl: "Tam se stala hrůza. Tam si pan Fiala podříznul hrdlo."
00:54:44 No, maminka omdlela.
00:54:48 Tatínek tam dojel a bylo to strašný.
00:54:52 Děti plakaly: "Strejdo, my už nemáme tátu!"
00:54:57 Tak skončil jeden Fiala. Jeho děti už se k cirkusu nikdy nevrátily.
00:55:03 -Nesměly.
-Ty to měly taky hodně těžké.
00:55:08 A když si vzal život, tak takový pohřeb v té Chrasti neviděli,
00:55:15 protože i na hřbitově mu hrála hudba Kde domov můj.
00:55:52 PÍSEŇ:
00:55:55 Tak jako chleba se solí, je potřeba se smát,
00:55:59 co bolelo, to přebolí, a každý bude rád.
00:56:02 Vždyť kdo umí být veselý, má celý život v neděli.
00:56:06 Když rád se usmíváš, jsi náš, jsi náš.
00:56:11 Když rád se usmíváš, jsi náš, jsi náš, jsi náš.
00:57:50 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
Osmý díl seriálu Lidé z manéže se zabývá situací soukromých českých cirkusových podniků i některých jednotlivců po skončení druhé světové války, kdy byly jednotlivé cirkusy znárodňovány a artisté se stali zaměstnanci státu. Řada cirkusů byla odsouzena k zániku, zbytek přešel pod cizí správu a mnoho zvířat bylo při tomto procesu zbytečně utraceno. Artisté museli předstupovat před komise, které hodnotily výkony a rozhodovaly o budoucím živobytí mnohých příslušníků slavných cirkusových rodů. Přínos řady podniků pro rozvoj kultury na venkově byl zcela přehlížen, stejně jako slavná tradice kočujících lidových loutkářů, která byla odsouzena k zániku. Ti, co prošli, byli nuceni vyměnit romantiku kočovných štací za estrády a revue pro pracující lid. Poválečné období československého cirkusu je tak spíše smutným příběhem. Mezi jeho tragické postavy patří například nejslavnější předválečný principál Karel Kludský, jenž přišel o veškerý majetek, či Vilém Fiala, který si vzal život po zániku rodinného cirkusu Henry a jeho přeměně na státní cirkus Humberto.
O sociálně i lidsky složité situaci po únoru 1948 vypovídají artisté Dominik Jung, Karel Hasse, Jarmila Kousalová-Holubová, rodiny Štipkovy, Berouskovy, Alešovy a Wolfovy, Jaromír Joo, Gustav Kůra, Ladislav Kaiser.
Vzpomínky na těžká léta odlehčí Ctibor Turba svými výstupy, které jsou inspirovány klaunem Gastonem.