Když se řekne Dachau
00:00:01 .
00:00:15 Ještě dlouho po válce nebylo radno vypravit se
00:00:19 s dachovskou poznávací značkou na autě např. do Holandska nebo Francie.
00:00:23 Pravděpodobnost, že se majitel vrátí domů s autem
00:00:26 omalovaným hákovými kříži, byla značná.
00:00:35 Svou druhdy dobrou pověst obchodního a kulturního centra,
00:00:39 pečlivě pěstovanou po 8 staletí, nezískalo město zpátky dodnes.
00:00:45 To, co se tady stalo na sklonku 1. poloviny tohoto století,
00:00:49 ji v povědomí většiny lidí vymazalo téměř dokonale:
00:00:54 Adolf Hitler přišel k moci v březnu 1933 a takřka okamžitě,
00:00:59 už 21. března, padlo rozhodnutí zřídit v Dachau 1. koncentrační tábor
00:01:05 pro politické odpůrce nového režimu.
00:01:09 1. vězňové byli komunisté, sociální demokrati, odboráři,
00:01:13 ale také křesťané a duchovní, kteří odmítali k nacistickému teroru mlčet.
00:01:19 Později přibyly pronásledované skupiny obyvatelstva a vězni ze zemí,
00:01:24 které Německo obsadilo.
00:01:26 Pracovali na stavbě silnic a v okolních lomech,
00:01:29 hlavně ale v továrnách vyrábějících zbraně pro říši.
00:01:33 Za 12 let existence tábora jich zdejším peklem prošlo na 200 000.
00:01:39 Co do vnějšího vzhledu i vnitřního uspořádání se stal
00:01:43 koncentrák v Dachau vzorem pro všechny ostatní kolečka
00:01:47 nacistické mašinérie smrti a jeho 1. velitel Theodor Eicke
00:01:51 inspektorem všech táborů v Říši.
00:01:55 Lágr v Dachau sice původně nebyl koncipován jako vyhlazovací tábor.
00:02:00 Nebyly tu tehdy plynové komory, ale k masovým popravám tu od r. 1941
00:02:05 docházelo rovněž.
00:02:08 To všechno se dělo takřka na dohled od renesančního dachovského zámku
00:02:12 a jeho spořádaného podzámčí.
00:02:16 Průvody zbídačených postav voděných z hlavního lágru nebo četných poboček
00:02:21 na práci nemohli místní lidé nevidět.
00:02:25 29. dubna 1945 osvobodili dachovský koncentrační tábor Američané
00:02:31 a 67 000 vězňů se znovu narodilo.
00:02:36 V jakém byli stavu, na to se údajně nic netušící místní obyvatelstvo
00:02:41 muselo z rozkazu amerických velitelů jednu líbeznou květnovou neděli
00:02:46 přijít povinně podívat.
00:02:49 Archivní záběry svědčí o tom, že z koncentráku v Dachau
00:02:53 vycházeli v hlubokém šoku.
00:02:56 Katharině Ernstové, zástupkyni starosty na dachovské radnici,
00:03:00 byly tenkrát 4 roky a z dětství si pamatuje,
00:03:03 jak rodiče po válce vyprávěli, že zajatce z lágru sice považovali
00:03:07 za těžké zločince zcela podle motta, že slušným lidem by se přece
00:03:12 něco takového nestalo, ale když viděli, v jakém jsou stavu,
00:03:17 bylo jim jich líto a snažili se jim občas podstrčit aspoň kousek chleba.
00:03:24 Své malebné město má Katharina velmi ráda.
00:03:27 Pyšná je např. na to, že v polovině 19. století objevili romantické město
00:03:33 uprostřed slatí malíři a místní se jejich bohémství nejen nezalekli,
00:03:38 ale vytvořili jim takové podmínky, že zůstali.
00:03:42 Karl Spitzweg tu například bydlel 20 let
00:03:45 a namaloval tady řadu svých slavných obrazů.
00:03:48 Kolem přelomu století se tradovalo, že je každý 10. obyvatel města malíř.
00:03:54 Dachovští jim přestavovali půdy svých měšťanských domů na ateliéry
00:03:58 a levně je pronajímali.
00:04:01 Sestup města z uměleckého olympu nastal s 1. světovou válkou,
00:04:05 kterou mnoho nadějných talentů nepřežilo.
00:04:10 Přesto by si město zasloužil lepší pověst, tvrdí Katharina.
00:04:15 Z Dachova vás zdraví Lída Rakušanová.
00:04:19 Skryté titulky: Alena Hapalová Česká televize, 2008
Ještě dlouho po válce nebylo radno vypravit se s dachovskou poznávací značkou na autě např. do Holandska nebo Francie. Pravděpodobnost, že se majitel vrátí domů s autem omalovaným hákovými kříži, byla značná. Svou druhdy dobrou pověst obchodního a kulturního centra, pečlivě pěstovanou po osm staletí, nezískalo město zpátky dodnes. To, co se tady stalo na sklonku 1. poloviny 20. století, ji v povědomí většiny lidí vymazalo téměř dokonale.
