Čte Tereza Vilišová
Jak by se vám líbila školka, která pluje po moři? To by bylo, viďte! Tak dnes vám o takové školce přečte Terezka Vilišová. Takže uložte se ke spánku, otvíráme Čítanku…
O mořské mateřské školce. O trumpetě a žížalách
Premiéra: Pondělí 20. 1. 2014 na ČT :D
Přehrát
00:00:02 Uložte se ke spánku, otvíráme Čítanku.
00:00:10 -Ahoj, děti.―Ahoj, Terezko.
00:00:13 Zdravím i vás doma, ať jste malí nebo velcí.
00:00:17 Jsem moc ráda, že se na nás zase díváte.
00:00:20 -Děti, vy už jste školáci, že?
-Ano.―Do školky jste chodily?
00:00:25 -Ne. -Ano.
00:00:26 Co vás tam nejvíc bavilo? Co se vám tam nejvíc líbilo?
00:00:30 Mně se nejvíc líbily hračky.
00:00:32 A dokážete si představit školku, která by plula po moři?
00:00:37 Nedokážete, tak dobře poslouchejte.
00:00:39 Já vám o jedné takové školce přečtu pohádku.
00:00:43 Uložte se ke spánku, otvíráme Čítanku.
00:00:53 O mořské mateřské školce
00:00:56 To je na světě jeden bílý parníček s růžovým zábradlím
00:01:00 a s kvítečkovaným praporkem. Na boku má parníček nápis:
00:01:05 Mateřská školka.
00:01:06 A také že to mateřská školka je.
00:01:09 Chodí do ní děti námořníků.
00:01:11 Parníček pluje po moři, sluníčko svítí,
00:01:14 děti mají na hlavách slaměné kloboučky neboli slamáčky
00:01:18 a paní učitelka má na hlavě kapitánskou čepici
00:01:22 se stříbrnou kotvou.
00:01:24 Ale poslechněte si, co se těm dětem jednou přihodilo.
00:01:29 Sluníčko tenkrát svítilo jako milión žárovek
00:01:32 a děti měly Rybičkovou hodinu.
00:01:36 Měly na hlavách slamáčky a učily se chytat na udičku ryby.
00:01:41 Zrovínka si zpívaly vnadidlovou písničku:
00:01:44 Rybko, mlsný zobáčku, buchtička je na háčku!
00:01:51 A tu se najednou z moře vynořila velikánská ryba
00:01:56 a byla to velrybaba, co jí patří všechna moře se vším všudy!
00:02:01 Pusu měla velikou jako tunel a povídá:
00:02:05 "Copak to, děti, děláte?"
00:02:09 A děti povídají:"Chytáme rybičky."
00:02:12 A velrybaba povídá: "Až je chytíte, co s nimi uděláte?"
00:02:17 A děti povídají: "Dáme je do hrníčku."
00:02:22 A velrybaba povídá: "A co potom?"
00:02:25 A děti povídají:"Budeme se na ně dívat a učit se o nich."
00:02:30 A velrybaba povídá: "A co potom?"
00:02:35 "Až se dost vynadíváme, pustíme je nazpět do moře."
00:02:41 A tu velrybaba vykřikla: "Lžete! Potom je sníte!"
00:02:47 Ale děti volají: "Ba ne, velrybabo! My ryby nejíme!
00:02:52 Jenom buchty a mléko a polévku a jablíčka!"
00:02:56 Ale velrybaba povídá:
00:02:58 "Já vám nevěřím, vy mi jíte moje rybičky.
00:03:03 Ale já si vás vyzkouším! Budu vám dávat hádanky.
00:03:09 A jestli neuhádnete, běda vám!
00:03:13 Co je to? Zrána to mech nadzdvihne, paraplíčko roztáhne.
00:03:21 Ale všechny děti se smějí a křičí: "Hříbek, hříbek to je."
00:03:26 Velrybaba se zamračí a povídá:
00:03:30 "Uhodli jste, ale co je tohle?
00:03:33 Pomaličku lesem jedou, domečky si vezou s sebou."
00:03:39 A děti se zase radostně smějí a křičí:
00:03:42 "Hlemýždi, hlemýždi to jsou!"
00:03:46 Velrybaba se zamračila ještě víc a povídá:
00:03:49 "Zase jste uhodli!
00:03:51 Ale do třetice všeho dobrého i zlého.
00:03:55 Tu nejtěžší hádanku. Co je to?
00:03:59 Má dvě oči, strašné kuku, 8 noh a žádnou ruku."
00:04:07 Děti přemýšlejí i s paní učitelkou, hlavičky dohromady
00:04:11 a ne a ne na to přijít.
00:04:13 Mravenec má 6 noh, krokodýl jenom 4, stonožka jich má 100,
00:04:19 kuřátko za jenom dvě.
00:04:22 A tu se začala velrybaba hrozitánsky smát, že to vyhrála
00:04:26 a začala přestrašlivě mávat ocasem,
00:04:29 až se dělaly vlny jako čtyřposchoďové domy.
00:04:33 Ale děti zatím pilně přemýšlely i s paní učitelkou.
00:04:37 Ale ať přemýšlely sebeusilovněji, velrybabinu hádanku uhádnout nemohli
00:04:44 A tu povídá malá Verunka:
00:04:46 "Ach, děti, je zle! Potřebovali bychom pavoučka pro štěstí,
00:04:50 jinak to neuhodneme!"
00:04:52 A děti se dívají na Verunku s otevřenou pusou.
00:04:55 Potom začaly všechny volat naráz:
00:04:58 "Pavouk je to! Velrybabo, pavouk je to!"
00:05:02 Jak to velrybaba uslyšela, zčernala zlostí,
00:05:06 plácla sebou do hlubiny a víckrát ji už nikdo nespatřil.
00:05:11 A vlny utichly, sluníčko se zase rozsvítilo jako předtím
00:05:16 a bylo moc hezky.
00:05:18 Děti s paní učitelkou se smály a volaly:"Sláva!"
00:05:23 To radostí, že nad velrybabou vyhrály.
00:05:32 I druhá naše pohádka je od spisovatele Aloise Mikulky.
00:05:36 Jmenuje se O trumpetě a žížalách.
00:05:40 Byla jednou jedna trumpeta, ležela na skříni skroucená
00:05:45 a propletená jako nějaký zlatý had.
00:05:49 A protože měli všichni plno práce a na trumpetu neměl nikdo čas hrát,
00:05:54 ležela stále na skříni.
00:05:57 Jak byl čas dlouhý, zívala a dřímala a pilně se leskla.
00:06:02 Jednou takhle večer, když už šli všichni spát,
00:06:06 protáhla se trumpeta a povídá si:
00:06:09 Uf, co tu budu pořád ležet! Půjdu ven na procházku.
00:06:14 A opravdu. Rozmotala se, chvíli se slastně protahovala
00:06:19 a nafukovala a potom vylezla otevřeným oknem ven.
00:06:24 To byste nevěřili,
00:06:27 když se taková trumpeta rozmotá a natáhne,
00:06:30 jaký je to dlouhý, předlouhý had.
00:06:33 Leze si leze pěkně pomalounku, předek se širokou uzívanou pusou
00:06:39 už leze po cestičce na zahradě,
00:06:41 prostředek s klapkami si ťapká po dvorku
00:06:45 a konec nátrubku se souká ještě v kuchyni na okně.
00:06:49 Leze tedy trumpeta, slabounce si funí námahou,
00:06:54 a jak také ne, když tak dlouho lenošila?
00:06:58 Na cestičce v zahradě leží kocour Pidlifous, černý jako kominík,
00:07:04 a čte detektivku Záhada hadího jedu.
00:07:08 Byl strachem celý naježený
00:07:10 a zrovínka se díval pozorně na svůj ocas,
00:07:13 jestli to náhodou není jedovatý had.
00:07:17 Když tu zaslechl za sebou slabé zafunění.
00:07:20 Ohlédl se a v tu ránu Pidlifouse nebylo.
00:07:24 Ještě žádný kocour na světě neutíkal tak rychle jako kocour Pidlifous.
00:07:30 Překonal jistě všechny kočičí světové rekordy.
00:07:33 Ale trumpeta se jen blýskotavě usmívala a lezla dál.
00:07:38 Leze, leze a co nevidí.
00:07:41 Támhle se v trávě něco hemží.
00:07:44 A protože byla trumpeta krátkozraká, mžourá klapkami a leze blíž,
00:07:49 a tu vidí, že je tráva na jednom místě plná žížal a dešťovek,
00:07:53 a že mají schůzi.
00:07:55 A jakou schůzi! Volily si předsedkyni.
00:07:59 Dívá se tedy trumpeta se zájmem, jak se žížaly přeměřují,
00:08:04 která je delší, která je růžovější, která bělostnější.
00:08:08 Naslouchá jejich rozrušenému šumění, protože žížaly nekřičí, jen šumí.
00:08:15 Tu někdo zaťukal na trumpetu a povídá jí:
00:08:19 "Jste na řadě, paní kolegyně!"
00:08:24 Trumpeta jen vykulila klapky, ale to ji už žížalí komise měřila.
00:08:30 Žížaly se rozšuměly udiveně.
00:08:32 Páni, to je délka! A ta barva, ten lesk!
00:08:38 Trvalo to hodně dlouho, než ji celou změřily,
00:08:41 zato ji v malé chvilce žížaly zvolily za předsedkyni.
00:08:45 A bylo.
00:08:47 Ještě před chvílí byla trumpeta trumpetou
00:08:50 a teď je předsedkyní dešťovek a žížal.
00:08:53 Tuze se z toho vystrašila,
00:08:55 vždyť ještě jakživa nic takového nedělala.
00:08:58 I odploužila se za jásavého šumění pozpátku na dvorek,
00:09:02 z dvorku honem do kuchyně a z kuchyně tichounce,
00:09:05 aby nikoho nevzbudila, do pokoje na skříň.
00:09:09 Tam se zase zkroutila
00:09:11 do svého zamilovaného trumpetího klubíčka.
00:09:14 "Víckrát nejdu na žádnou procházku, venku je to nebezpečné."
00:09:19 A pak zívla a usnula.
00:09:22 A jestli přece jen někdo nemá trochu času a nezahraje si na ni,
00:09:28 spí na té skříni dodnes.
00:09:31 A žížaly? Inu, musely si zvolit jinou předsedkyni,
00:09:36 když jim ta zlatá utekla.
00:09:43 Děti, to je pro dnešek všechno, zavíráme Čítanku,
00:09:47 ale zítra vám z ní zase něco hezkého přečtu.
00:09:50 Mějte se pohádkově a nezapomeňte se dívat.
00:09:54 Pohádek jsou plné stránky, na shledanou u Čítanky.
00:10:11 Pohádek jsou plné stránky, na shledanou u Čítanky.
00:10:14 Skryté titulky: Milada Gajdová Česká televize 2013