00:00:02 Uložte se ke spánku, otvíráme Čítanku.
00:00:10 -Ahoj, děti.
-Ahoj, Vláďo.
00:00:13 Ahoj děti u televizních obrazovek. Těšíte se na pohádku?
00:00:17 Ano.
00:00:18 Tak já mám pro vás dneska dvě, obě napsal Miloš Macourek.
00:00:23 Uložte se ke spánku, otvíráme Čítanku.
00:00:33 O Kryštůfkovi, který se schoval v mixéru.
00:00:38 Byl jeden malý mlsný chlapeček, jmenoval se Kryštůfek,
00:00:43 a měl ze všeho nejraději šlehačkový dort.
00:00:46 Teď si představte tu náhodu,
00:00:48 maminka ho právě pekla tetičce Anežce k narozeninám
00:00:51 a Kryštůfek si v duchu zpíval:
00:00:54 Sláva, sláva, peče se šlehačkový dort!
00:00:57 A nehnul se z kuchyně, i když mu maminka říkala:
00:01:00 "Běž raději cvičit na piano, slíbil jsi tetě Anežce,
00:01:04 že jí zahraješ Zvonečku ty modrý, sladce zvoň."
00:01:09 Ale Kryštůfek si myslel:
00:01:11 To tak, budu hrát na piano zrovna když se peče šlehačkový dort,
00:01:15 někam se v kuchyni schovám a maminka mě nenajde.
00:01:20 Aprotože byl opravdu malý, ještě menší než ty, Terezko,
00:01:24 schoval se do mixéru, kde byla šlehačka, a tak ji jedl plnou pusou,
00:01:29 jenomže maminka nemohla vědět, kde Kryštůfek je,
00:01:32 spustila mixér, mixér udělal bzzzzzz,
00:01:36 a tak se stal Kryštůfek šlehačkovým dortem, ani nevěděl jak.
00:01:43 Byl krásně upečený, nahoře měl šlehačku s třešněmi,
00:01:47 uprostřed marmeládu a krásně voněl, to vám byla vůně,
00:01:51 a pak ho dali do krabice...
00:01:53 Mňam!
00:01:55 Taky máš rád dort, Tadeáši, co?
00:01:58 A tak ho dali do krabice,
00:02:00 krabici převázali růžovou mašlí a šlo se k tetičce.
00:02:04 A Kryštůfek ležel v krabici, a říkal si:
00:02:07 "Vede se mi docela dobře, nesou mě v krabici,
00:02:11 voním jako šlehačkový dort, nahoře mám třešně a šlehačku,
00:02:16 uprostřed marmeládu.
00:02:18 Co kdybych se trochu ochutnal?"
00:02:22 Ochutnal se nahoře a ochutnal se uprostřed,
00:02:25 zkrátka trochu se snědl,
00:02:27 a když tetička Anežka otevřela krabici, začala křičet:
00:02:30 "Co má tohle znamenat?
00:02:33 Proč mi dáváte okousaný dort, vypadá jako od myší!
00:02:36 Tohle přece nebudu jíst."
00:02:39 A Kryštůfek řekl:
00:02:40 "Nikdo vás nenutí, tetičko Anežko, když nechcete, nechte být,
00:02:45 já se sním sám!"
00:02:46 A opravdu by se byl málem snědl, ale tatínek naštěstí řekl:
00:02:50 "Dost, už ani sousto, slíbil jsi přece tetičce,
00:02:54 že jí zahraješ na piano."
00:02:55 Ale tetička křičela:
00:02:57 "Když je Kryštůfek šlehačkovým dortem, nemůže hrát na piano,
00:03:00 zamaže mi klávesy, a kdo to bude čistit?"
00:03:04 Ale tatínek řekl:
00:03:05 "Jen klid, tetičko, přines mixér a uvidíš."
00:03:08 A tetička přinesla mixér, tatínek dal dort do mixéru,
00:03:13 pustil mixér pozpátku, mixér udělal zzzzzzb,
00:03:18 a než bys řekl švec,
00:03:20 vylezl z něho Kryštůfek, jenomže o trochu menší.
00:03:25 "Tak a teď si sedni a hrej," řekl tatínek
00:03:29 a Kryštůfek si vylezl na židličku
00:03:31 a hrál Zvonečku ty modrý, sladce zvoň,
00:03:34 ale hrálo se mu špatně, protože měl krátké nožičky a nedosáhl na pedály.
00:03:41 Jak je to možné? divil se Kryštůfek.
00:03:45 "Jsem menší než včera!" ale tatínek řekl:
00:03:49 "Jakpak bys nebyl menší, když ses málem snědl!
00:03:53 Aspoň vidíš, kam to vede, když se někdo schová do mixéru."
00:04:04 Teď vám přečtu další pohádku, ta je o vodovodu,
00:04:07 ale ne lecjakém vodovodu.
00:04:09 O vodovodu, který zpíval v opeře.
00:04:14 Vodovod je obyčejná věc, ale hrozně důležitá.
00:04:17 Dává vodu hrncům, kbelíkům, sklenicím, kropicím konvím
00:04:22 a dokonce i vanám dává vodu od rána do večera.
00:04:25 Ale víte, že mu to vůbec nevadí?
00:04:27 Když má jen chvilku volno, pustí se do zpívání.
00:04:31 Jsou vodovody, které moc zpívat nedovedou, to je pravda,
00:04:35 některé zpívají dokonce falešně, každý nemůže mít bůhvíjaké nadání,
00:04:40 ale představte si, že v jedné kuchyni mají vodovod,
00:04:43 který zpívá tak krásně, že hodiny úžasem pokaždé přestanou tikat.
00:04:49 Má nádherný hlas, hluboký jako hrnec na prádlo,
00:04:53 a večer, když je umyté nádobí a všude ticho, začne zpívat písničky,
00:04:58 například Teče voda, teče a podobně.
00:05:01 A sklenice, hrnce, talíře i hodiny poslouchají, nikdo se ani nepohne,
00:05:06 nikdo ani nedýchá,
00:05:07 ale všichni se musí usmívat, i kdyby nechtěli, taková je to krása.
00:05:15 Jenže v televizi běží zrovna Rusalka, dvě staré židle chtějí poslouchat,
00:05:19 a tak začnou vztekle vrzat.
00:05:21 "Tady bude ticho, tady nikdo ani necekne, chceme se dívat na operu!"
00:05:25 A a vržou a vržou.
00:05:26 A co může vodovod dělat, nechá zpívání a mlčí,
00:05:30 ale je mu to líto, slzy mu tečou jedna za druhou,
00:05:34 až se jeden červený hrnec neudrží a řekne:
00:05:37 "Že se ty židle nestydí,
00:05:39 copak si vodovod nemůže po práci ani zazpívat?"
00:05:43 "A vůbec,"řekne kredenc, "nač tady má vodovod ztrácet čas?"
00:05:47 A protože je obrácen k vodovodu, řekne mu rovnou:
00:05:51 "Nebuď blázen, tady je Tě škoda,
00:05:53 běž do hudební školy, můžeš se dostat třeba i k divadlu, proč ne?"
00:05:58 A vodovod přemýšlí a nakonec si řekne:
00:06:01 "Proč bych se nemohl učit zpívat? Co když mám opravdu nadání?"
00:06:05 A tak se jednoho dne sebere a jde.
00:06:08 Hudební škola je plná písniček, tady hraje klavír, tam zase klarinet,
00:06:13 vodovod je z toho trochu vedle, ale říká si, jen klid,
00:06:17 proč by tady nemělo být plno písniček, je to přece hudební škola,
00:06:22 a jde po schodech rovnou do ředitelny.
00:06:25 "Jsem vodovod," představí se, když vstoupí,
00:06:29 a ředitel vstane od stolu a řekne:
00:06:31 "To mě těší,"a natočí si trochu vody do skleničky,
00:06:35 protože má zrovna žízeň.
00:06:37 "Rád bych se učil zpívat," řekne vodovod,"mám prý nadání,
00:06:42 říkají to sklenice, hrnce, kredenc i hodinky."
00:06:46 "Co říkají sklenice a hrnce, pro mě není rozhodující,"
00:06:50 řekne ředitel,"zkuste něco zazpívat, pak se uvidí."
00:06:56 A vodovod si odkašle a začne zpívat Teče voda, teče,
00:07:00 je to opravdu nádherné,
00:07:02 ředitel se musí usmívat, i kdyby nechtěl, taková je to krása,
00:07:06 a nakonec řekne:
00:07:08 "Skutečně, máte veliké nadání, mohlo by z Vás něco být, jste přijat,
00:07:13 chovejte se tady slušně, hlavně nedělejte louže."
00:07:16 A tak si vodovod pořádně utáhne kohoutek a začne se učit a učí se,
00:07:21 až se naučí zpívat všechny stupnice a všechny písničky a všechny opery,
00:07:25 a když to všechno umí, sebere se a jde do velikého divadla,
00:07:29 které stojí rovnou na nábřeží.
00:07:32 Divadlo je samý zpěv, tady zpívá mužský sbor, tady ženský sbor
00:07:38 a tady dětský sbor, ale vodovod tím není nikterak překvapen,
00:07:43 má už nějaké zkušenosti, jde rovnou k řediteli
00:07:47 a zazpívá mu asi tak 10-15 oper.
00:07:52 "Dobrá," řekne nakonec ředitel divadla,"přijmu Vás velmi rád,
00:07:57 neboť vodovod, který tady máme, zpívat neumí,
00:08:00 a jak to vypadá, řekněte sám, vodovod v opeře
00:08:04 a nezazpívá ani notu!"
00:08:06 Atak se vodovod stane vodovodem v opeře,
00:08:09 je samozřejmě velice zklamán
00:08:11 a má tisíc chutí vrátit se do kuchyně.
00:08:14 Ale považte, jednoho dne se stane neštěstí,
00:08:18 pán, který zpívá v Rusalce vodníka, dostane škytavku,
00:08:23 všichni jsou zoufalí, blíží se začátek představení,
00:08:28 nikdo neví, co bude,
00:08:29 až si ředitel vzpomene na vodovod, který umí zpívat.
00:08:33 A tak navlečou vodovodu zelené šaty, paruku, táhnou ho na jeviště
00:08:38 a diváci jsou nadšeni, všichni tleskají a volají:
00:08:42 "To je, pane, jiný vodník, z toho kape opravdu voda!"
00:08:46 Je toho hned plné město, a když se to dovědí dvě staré židle v kuchyni,
00:08:52 vezmou si červené plyšové šaty a jdou do divadla,
00:08:56 je tam plno židlí v červených plyšových šatech, plno židlí,
00:09:00 které jsou potichu, jenom staré židle z kuchyně vržou a vržou,
00:09:03 aby každý slyšel, jak si mezi sebou povídají:
00:09:06 "Tohle je náš vodovod, kdysi zpíval u nás v kuchyni,
00:09:10 vždycky jsme říkaly, že z něho něco bude."
00:09:13 Ale ostatní židle tohle nezajímá a šeptají:
00:09:17 "Mohly byste nechat toho vrzání,
00:09:19 rády bychom slyšely, jak zpívá vodovod."
00:09:23 A co mohou staré, hloupé kuchyňské židle dělat?
00:09:26 Musí být hezky potichu
00:09:28 a v tom tichu je slyšet, jak vodovod zpívá,
00:09:31 jak zpívá nádherně. Tak, že se všichni kolem musí usmívat,
00:09:35 i kdyby nechtěli, taková je to krása.
00:09:44 I vy se na sebe usmívejte a nezapomeňte se dívat i zítra,
00:09:48 protože pohádek jsou plné stránky, na shledanou u Čítanky.
00:10:07 Pohádek jsou plné stránky, na shledanou u Čítanky.
00:10:11 Skryté titulky: Milada Gajdová Česká televize 2013
Čte Vladimír Polák
Už jste někdy slyšeli o vodovodu, který zpíval tak krásně, že nakonec zpíval i v opeře? Anebo o chlapečkovi, který se celý schoval do mixéru? A právě o tom všem budou dvě pohádky Miloše Macourka, které bude číst herec Vladimír Polák.
