Čte Tereza Vilišová
Dnes si přečteme pohádku o tom, jak malému Jakubovi narostlo hned dvě stě dědečků! Napsal ji pro vás Miloš Macourek. Tak uložte se ke spánku, otvíráme Čítanku…
Jakub a dvě stě dědečků
Čtvrtek 30. 6. 2016 na ČT :D
Přehrát
00:00:03 Uložte se ke spánku, otvíráme Čítanku.
00:00:11 -Ahoj, děti.
-Ahoj, Terezko.―Ahoj!
00:00:15 Ahoj i vám doma v postýlkách.
00:00:18 Děti, tohle je naše Čítanka. Je pořádně veliká, viďte?
00:00:22 To je proto, že jsou v ní snad všechny nejkrásnější pohádky.
00:00:26 Některé z nich už určitě znáte a možná jste je dokonce samy četly
00:00:31 Některé možná uslyšíte úplně poprvé.
00:00:34 Ta dnešní se jmenuje Jakub a 200 dědečků
00:00:38 a je od pana autora Miloše Macourka.
00:00:41 Dávejte dobrý pozor, uložte se ke spánku,
00:00:44 otvíráme Čítanku.
00:00:52 Byl jednou jeden chlapec, jmenoval se Jakub
00:00:56 a ten žil se svým dědečkem.
00:00:58 Dědeček byl tlustý, s červenými tvářemi
00:01:02 a velkým slaměným kloboukem Panamákem,
00:01:05 který měl velice rád.
00:01:07 Jakuba měl také rád,
00:01:08 ale v jedné věci se spolu nemohli shodnout.
00:01:11 Co připadalo Jakubovi samozřejmé, tomu se dědeček divil.
00:01:15 A čemu se divil Jakub,
00:01:16 to zase připadalo docela samozřejmé dědečkovi.
00:01:20 Žili spolu v malém domečku s verandou, kolem byla zahrádka
00:01:24 a v ní rostlo zelí.
00:01:26 Kam jste se podívali, všude samé hlávky.
00:01:29 Některé malé jako tenisáky, některé veliké jako balony na volejbal.
00:01:35 Rostly všude. U vrátek i u verandy, některé i na cestičce.
00:01:40 Je to vůbec možné? Tolik zelí? Kde se to pořád bere? divil se Jakub
00:01:46 a kroutil nad tím hlavou.
00:01:48 "Co se divíš?"řekl dědeček.
00:01:51 "Zahrádka má dobrou půdu, rostly by tady i hrnce,
00:01:54 kdybych je zasadil.
00:01:57 Ale proč sázet hrnce? Zelí je užitečnější!"
00:02:04 A sázel na zahrádce nové a nové zelí.
00:02:06 A zelí rostlo a rostlo a bylo ho tolik,
00:02:08 že je oba nemohli sníst.
00:02:10 Než snědli jedno, vyrostlo druhé a tak to šlo pořád dokolečka.
00:02:14 Naštěstí žilo na zahrádce plno bělásků, asi tak 200,
00:02:19 ti měli zelí rádi a o nějakou tu hlávku se postarali,
00:02:23 ale dědeček neměl bělásky rád, byl na ně zlý, hlídal je.
00:02:28 A když viděl, jak si na zelí pochutnávají,
00:02:31 vyběhl z verandy a honil je s Panamákem v ruce.
00:02:35 Tomu se Jakub ještě víc divil.
00:02:37 Seděl na schodech a kroutil nad tím hlavou:
00:02:40 "Co se divíš?"říkal dědeček.
00:02:43 "Mám je nechat, aby nám to zelí snědli?"
00:02:46 Ale Jakub nepřestával kroutit hlavou a říkal:"Cožpak ho nemáme dost?"
00:02:52 Jenže dědeček měl svou hlavu a honil bělásky, kde jen mohl.
00:02:56 A když je nedohonil, tak je aspoň hlídal.
00:02:59 A když nedělal ani to, sázel zelí nebo je sklízel.
00:03:02 V poledne je vařil k obědu a večer k večeři.
00:03:05 Tohle také nešlo Jakubovi na rozum.
00:03:08 Proč se dědeček stará pořád jen o zelí?
00:03:11 Říkal mu:"Dědečku, pojď si se mnou hrát!
00:03:15 Pojď mi něco vyprávět. Zelí ti přece neuteče!"
00:03:19 Ale dědeček běhal po kuchyni v zástěře a volal:
00:03:22 "Nepleť se mi tady a nezdržuj! Vidíš přece, že nevím co dřív!"
00:03:27 A tak byl Jakub věčně sám.
00:03:30 Kdo by se divil, že se nakonec spřátelil s bělásky.
00:03:34 Když mu zelí někdy nechutnalo, vzal talíř a šel je krmit.
00:03:40 A když se motýli najedli, vyprávěli mu, kde všude lítali
00:03:44 a co viděli.
00:03:45 Vyprávěli mu o zahrádkách, kde rostou květiny a rybíz
00:03:49 a rajská jablka.
00:03:51 A Jakub poslouchal a záviděl jim. A přál si, aby taky něco viděl.
00:03:58 Kdyby tak dědeček zasadil něco jiného než zelí,
00:04:02 myslel si Jakub. To by bylo krásné.
00:04:05 "Tak to zasaď sám," radili bělásci.
00:04:09 "Dědeček by přestal myslet jenom na zelí
00:04:12 a hned by tady bylo veseleji."
00:04:15 "To bych musel zasadit něco, co má dědeček rád,"uvažoval Jakub.
00:04:23 Třeba Panamák!
00:04:25 "To je nápad," volali bělásci.
00:04:28 Zasaď dědečkův Panamák, uděláš mu radost.
00:04:32 Jakub si tedy dal říci a v poledne, když dědeček vařil oběd,
00:04:37 našel na zahrádce kousíček volného místa a zasadil Panamák.
00:04:43 "Kdepak mám svůj Panamák?" sháněl se dědeček po klobouku.
00:04:48 "Čím budu honit bělásky? Nevíš o něm, Jakube?"
00:04:52 "Zatím ti o něm neřeknu, je to malé překvapení,"
00:04:56 řekl Jakub.
00:04:57 "Když nějaký čas počkáš, budeš mít klobouků
00:05:01 na každý den jeden."
00:05:03 "Tomu nerozumím,"bručel si dědeček. Copak má ten Jakub za lubem?
00:05:08 "Jen aby mi ten Panamák neztratil!"
00:05:13 Za pár dní vyrostl na zahrádce
00:05:16 veliký keř a na něm plno maličkých Panamáků.
00:05:21 Dědeček se nestačil divit a kroutil nad tím hlavou,
00:05:25 ale Jakub řekl: "Co je na tom divného?
00:05:28 Tady by přece rostly i hrnce.
00:05:30 Ale nač sázet hrnce? Klobouky jsou lepší."
00:05:34 "Klobouk je dobrá věc,"řekl dědeček "Ale mně stačí jeden.
00:05:39 Tolik Panamáků je jenom pro zlost."
00:05:43 Počkal, až klobouky dozrají a když byly veliké a krásně žluté,
00:05:47 všechny je otrhal a odnesl na půdu.
00:05:50 Bylo jich asi 200 a sotva se tam vešly.
00:05:53 "Tak vidíte,"řekl Jakub běláskům. K ničemu to nebylo.
00:05:57 Všechno je jako dřív a ještě mi dědeček málem vyhuboval.
00:06:01 Bělásci věděli, že to mají tak trochu na svědomí,
00:06:04 mlčeli a uvažovali, ale pak se jeden bělásek ťukl do čela a řekl:
00:06:09 "Mám nápad! Víš co? Zasadíš dědečka!"
00:06:13 "Ty ses zbláznil?"řekl Jakub.
00:06:16 "Teď mám jednoho dědečka a víš, jaké to je.
00:06:19 Co bych si počal, kdyby jich bylo 200?"
00:06:23 "Jen poslechni a uvidíš, že mi budeš děkovat,"řekl bělásek.
00:06:28 A pošeptal něco ostatním motýlům.
00:06:31 A bělásci se začali usmívat a všichni volali na Jakuba:
00:06:35 "Zasaď dědečka, uvidíš, že to dopadne dobře!"
00:06:40 Jakub tedy počkal, až dědeček usne, našel na zahrádce jeden kousíček
00:06:45 volného místa a pak tam dědečka zasadil.
00:06:48 Věděl, že musí dědečka řádně zalévat a tak nosil vodu v konvi od pumpy
00:06:52 a zaléval.
00:06:53 V poledne jedl s bělásky z jednoho talíře a ptal se jich,
00:06:57 co bude, až se na zahrádce objeví 200 dědečků,
00:07:01 ale bělásci na sebe jen mrkali a smáli se.
00:07:04 A říkali Jakubovi:"Nebuď zvědavý! Však se dočkáš."
00:07:09 Za pár dní vyrostl na zahrádce velikánský keř plný malých dědečků.
00:07:16 Zpočátku byli docela zelení, takže se nedali trhat,
00:07:20 ale rychle rostli a zráli a měli čím dál tím červenější tváře.
00:07:24 Jakub se na ně chodil dívat pětkrát denně
00:07:27 a radil se s bělásky, kdy je otrhá.
00:07:30 Konečně byli dědečci krásně zralí a Jakub je otrhal.
00:07:34 Bylo jich opravdu asi tak 200.
00:07:37 A všichni se pustili do Jakuba, co to provedl za hloupost.
00:07:41 K čemu by mělo být na světě tolik dědečků?
00:07:44 A křičeli jeden přes druhého.
00:07:47 "Tady to máte,"řekl Jakub běláskům.
00:07:49 Věděl jsem přece, jak to dopadne. teď na mě budou křičet všichni
00:07:53 a ani vám se nepovede líp,
00:07:55 protože vás všichni budou honit po zahradě s klobouky v ruce.
00:07:59 Nezapomeňte, že na půdě je 200 Panamáků.
00:08:02 "Ach, Jakube, Jakube," řekli bělásci.
00:08:06 "Ty jsi přece jenom hloupý chlapeček.
00:08:09 Teď se přece všechno změní.
00:08:11 Podívej se jenom na dědečky a uvidíš."
00:08:15 A Jakub se podíval na dědečky a viděl, že se mezi sebou
00:08:19 hašteří o rýč a o konev a o hrnce v kuchyni.
00:08:23 Vypadalo to všelijak.
00:08:24 Jakub běžel mezi ně a volal:
00:08:26 "Dědečci, tohle nejde, takhle si ublížíte!
00:08:30 Nemůžete všichni rýt a zalévat zároveň!
00:08:32 Rýt může jenom jeden, zalévat také jeden a jeden může vařit."
00:08:37 "A co budeme dělat my ostatní?" volali zbývající dědečci.
00:08:42 A Jakub se zamyslel a dal se do smíchu.
00:08:45 Mrkl na motýly a volal:
00:08:47 "Budete si se mnou hrát! Co byste jiného chtěli dělat?"
00:08:52 A tak se na zahrádce všechno změnilo.
00:08:55 Dědečci se střídali v práci, jeden zelí sázel, druhý sklízel,
00:08:59 třetí vařil a ostatní si hráli s Jakubem a bělásky.
00:09:03 Vzpomínali, co všechno se dá na světě dělat,
00:09:06 a jak tak vzpomínali, přišli i na volejbal
00:09:09 a dokonce i na malování pastelkami, na koupání a na výlety
00:09:12 a kdoví na co.
00:09:14 A tak žili docela spokojeně. Každý měl svůj Panamák
00:09:17 a svého běláska
00:09:19 a všichni dohromady svého malého Jakuba,
00:09:22 se kterým si hráli a kterému povídali o všem možném.
00:09:26 A Jakub poslouchal a všemu se divil, protože o tom nikdy předtím neslyšel
00:09:32 Ani od bělásků.
00:09:40 Děti, pohádka skončila, ale nic se nebojte,
00:09:43 protože zítra ve stejném čase zase na Déčku spolu nakoukneme
00:09:47 do této krásné Čítanky a něco hezkého si přečteme.
00:09:50 Tak se nezapomeňte dívat, protože pohádek jsou plné stránky,
00:09:55 tak na shledanou u Čítanky.
00:10:11 Pohádek jsou plné stránky, na shledanou u Čítanky.
00:10:15 Skryté titulky: Milada Gajdová Česká televize 2013
00:00:03 Uložte se ke spánku, otvíráme Čítanku.
00:00:11 -Ahoj, děti.
-Ahoj, Terezko.―Ahoj!
00:00:15 Ahoj i vám doma v postýlkách.
00:00:18 Děti, tohle je naše Čítanka. Je pořádně veliká, viďte?
00:00:22 To je proto, že jsou v ní snad všechny nejkrásnější pohádky.
00:00:26 Některé z nich už určitě znáte a možná jste je dokonce samy četly
00:00:31 Některé možná uslyšíte úplně poprvé.
00:00:34 Ta dnešní se jmenuje Jakub a 200 dědečků
00:00:38 a je od pana autora Miloše Macourka.
00:00:41 Dávejte dobrý pozor, uložte se ke spánku,
00:00:44 otvíráme Čítanku.
00:00:52 Byl jednou jeden chlapec, jmenoval se Jakub
00:00:56 a ten žil se svým dědečkem.
00:00:58 Dědeček byl tlustý, s červenými tvářemi
00:01:02 a velkým slaměným kloboukem Panamákem,
00:01:05 který měl velice rád.
00:01:07 Jakuba měl také rád,
00:01:08 ale v jedné věci se spolu nemohli shodnout.
00:01:11 Co připadalo Jakubovi samozřejmé, tomu se dědeček divil.
00:01:15 A čemu se divil Jakub,
00:01:16 to zase připadalo docela samozřejmé dědečkovi.
00:01:20 Žili spolu v malém domečku s verandou, kolem byla zahrádka
00:01:24 a v ní rostlo zelí.
00:01:26 Kam jste se podívali, všude samé hlávky.
00:01:29 Některé malé jako tenisáky, některé veliké jako balony na volejbal.
00:01:35 Rostly všude. U vrátek i u verandy, některé i na cestičce.
00:01:40 Je to vůbec možné? Tolik zelí? Kde se to pořád bere? divil se Jakub
00:01:46 a kroutil nad tím hlavou.
00:01:48 "Co se divíš?"řekl dědeček.
00:01:51 "Zahrádka má dobrou půdu, rostly by tady i hrnce,
00:01:54 kdybych je zasadil.
00:01:57 Ale proč sázet hrnce? Zelí je užitečnější!"
00:02:04 A sázel na zahrádce nové a nové zelí.
00:02:06 A zelí rostlo a rostlo a bylo ho tolik,
00:02:08 že je oba nemohli sníst.
00:02:10 Než snědli jedno, vyrostlo druhé a tak to šlo pořád dokolečka.
00:02:14 Naštěstí žilo na zahrádce plno bělásků, asi tak 200,
00:02:19 ti měli zelí rádi a o nějakou tu hlávku se postarali,
00:02:23 ale dědeček neměl bělásky rád, byl na ně zlý, hlídal je.
00:02:28 A když viděl, jak si na zelí pochutnávají,
00:02:31 vyběhl z verandy a honil je s Panamákem v ruce.
00:02:35 Tomu se Jakub ještě víc divil.
00:02:37 Seděl na schodech a kroutil nad tím hlavou:
00:02:40 "Co se divíš?"říkal dědeček.
00:02:43 "Mám je nechat, aby nám to zelí snědli?"
00:02:46 Ale Jakub nepřestával kroutit hlavou a říkal:"Cožpak ho nemáme dost?"
00:02:52 Jenže dědeček měl svou hlavu a honil bělásky, kde jen mohl.
00:02:56 A když je nedohonil, tak je aspoň hlídal.
00:02:59 A když nedělal ani to, sázel zelí nebo je sklízel.
00:03:02 V poledne je vařil k obědu a večer k večeři.
00:03:05 Tohle také nešlo Jakubovi na rozum.
00:03:08 Proč se dědeček stará pořád jen o zelí?
00:03:11 Říkal mu:"Dědečku, pojď si se mnou hrát!
00:03:15 Pojď mi něco vyprávět. Zelí ti přece neuteče!"
00:03:19 Ale dědeček běhal po kuchyni v zástěře a volal:
00:03:22 "Nepleť se mi tady a nezdržuj! Vidíš přece, že nevím co dřív!"
00:03:27 A tak byl Jakub věčně sám.
00:03:30 Kdo by se divil, že se nakonec spřátelil s bělásky.
00:03:34 Když mu zelí někdy nechutnalo, vzal talíř a šel je krmit.
00:03:40 A když se motýli najedli, vyprávěli mu, kde všude lítali
00:03:44 a co viděli.
00:03:45 Vyprávěli mu o zahrádkách, kde rostou květiny a rybíz
00:03:49 a rajská jablka.
00:03:51 A Jakub poslouchal a záviděl jim. A přál si, aby taky něco viděl.
00:03:58 Kdyby tak dědeček zasadil něco jiného než zelí,
00:04:02 myslel si Jakub. To by bylo krásné.
00:04:05 "Tak to zasaď sám," radili bělásci.
00:04:09 "Dědeček by přestal myslet jenom na zelí
00:04:12 a hned by tady bylo veseleji."
00:04:15 "To bych musel zasadit něco, co má dědeček rád,"uvažoval Jakub.
00:04:23 Třeba Panamák!
00:04:25 "To je nápad," volali bělásci.
00:04:28 Zasaď dědečkův Panamák, uděláš mu radost.
00:04:32 Jakub si tedy dal říci a v poledne, když dědeček vařil oběd,
00:04:37 našel na zahrádce kousíček volného místa a zasadil Panamák.
00:04:43 "Kdepak mám svůj Panamák?" sháněl se dědeček po klobouku.
00:04:48 "Čím budu honit bělásky? Nevíš o něm, Jakube?"
00:04:52 "Zatím ti o něm neřeknu, je to malé překvapení,"
00:04:56 řekl Jakub.
00:04:57 "Když nějaký čas počkáš, budeš mít klobouků
00:05:01 na každý den jeden."
00:05:03 "Tomu nerozumím,"bručel si dědeček. Copak má ten Jakub za lubem?
00:05:08 "Jen aby mi ten Panamák neztratil!"
00:05:13 Za pár dní vyrostl na zahrádce
00:05:16 veliký keř a na něm plno maličkých Panamáků.
00:05:21 Dědeček se nestačil divit a kroutil nad tím hlavou,
00:05:25 ale Jakub řekl: "Co je na tom divného?
00:05:28 Tady by přece rostly i hrnce.
00:05:30 Ale nač sázet hrnce? Klobouky jsou lepší."
00:05:34 "Klobouk je dobrá věc,"řekl dědeček "Ale mně stačí jeden.
00:05:39 Tolik Panamáků je jenom pro zlost."
00:05:43 Počkal, až klobouky dozrají a když byly veliké a krásně žluté,
00:05:47 všechny je otrhal a odnesl na půdu.
00:05:50 Bylo jich asi 200 a sotva se tam vešly.
00:05:53 "Tak vidíte,"řekl Jakub běláskům. K ničemu to nebylo.
00:05:57 Všechno je jako dřív a ještě mi dědeček málem vyhuboval.
00:06:01 Bělásci věděli, že to mají tak trochu na svědomí,
00:06:04 mlčeli a uvažovali, ale pak se jeden bělásek ťukl do čela a řekl:
00:06:09 "Mám nápad! Víš co? Zasadíš dědečka!"
00:06:13 "Ty ses zbláznil?"řekl Jakub.
00:06:16 "Teď mám jednoho dědečka a víš, jaké to je.
00:06:19 Co bych si počal, kdyby jich bylo 200?"
00:06:23 "Jen poslechni a uvidíš, že mi budeš děkovat,"řekl bělásek.
00:06:28 A pošeptal něco ostatním motýlům.
00:06:31 A bělásci se začali usmívat a všichni volali na Jakuba:
00:06:35 "Zasaď dědečka, uvidíš, že to dopadne dobře!"
00:06:40 Jakub tedy počkal, až dědeček usne, našel na zahrádce jeden kousíček
00:06:45 volného místa a pak tam dědečka zasadil.
00:06:48 Věděl, že musí dědečka řádně zalévat a tak nosil vodu v konvi od pumpy
00:06:52 a zaléval.
00:06:53 V poledne jedl s bělásky z jednoho talíře a ptal se jich,
00:06:57 co bude, až se na zahrádce objeví 200 dědečků,
00:07:01 ale bělásci na sebe jen mrkali a smáli se.
00:07:04 A říkali Jakubovi:"Nebuď zvědavý! Však se dočkáš."
00:07:09 Za pár dní vyrostl na zahrádce velikánský keř plný malých dědečků.
00:07:16 Zpočátku byli docela zelení, takže se nedali trhat,
00:07:20 ale rychle rostli a zráli a měli čím dál tím červenější tváře.
00:07:24 Jakub se na ně chodil dívat pětkrát denně
00:07:27 a radil se s bělásky, kdy je otrhá.
00:07:30 Konečně byli dědečci krásně zralí a Jakub je otrhal.
00:07:34 Bylo jich opravdu asi tak 200.
00:07:37 A všichni se pustili do Jakuba, co to provedl za hloupost.
00:07:41 K čemu by mělo být na světě tolik dědečků?
00:07:44 A křičeli jeden přes druhého.
00:07:47 "Tady to máte,"řekl Jakub běláskům.
00:07:49 Věděl jsem přece, jak to dopadne. teď na mě budou křičet všichni
00:07:53 a ani vám se nepovede líp,
00:07:55 protože vás všichni budou honit po zahradě s klobouky v ruce.
00:07:59 Nezapomeňte, že na půdě je 200 Panamáků.
00:08:02 "Ach, Jakube, Jakube," řekli bělásci.
00:08:06 "Ty jsi přece jenom hloupý chlapeček.
00:08:09 Teď se přece všechno změní.
00:08:11 Podívej se jenom na dědečky a uvidíš."
00:08:15 A Jakub se podíval na dědečky a viděl, že se mezi sebou
00:08:19 hašteří o rýč a o konev a o hrnce v kuchyni.
00:08:23 Vypadalo to všelijak.
00:08:24 Jakub běžel mezi ně a volal:
00:08:26 "Dědečci, tohle nejde, takhle si ublížíte!
00:08:30 Nemůžete všichni rýt a zalévat zároveň!
00:08:32 Rýt může jenom jeden, zalévat také jeden a jeden může vařit."
00:08:37 "A co budeme dělat my ostatní?" volali zbývající dědečci.
00:08:42 A Jakub se zamyslel a dal se do smíchu.
00:08:45 Mrkl na motýly a volal:
00:08:47 "Budete si se mnou hrát! Co byste jiného chtěli dělat?"
00:08:52 A tak se na zahrádce všechno změnilo.
00:08:55 Dědečci se střídali v práci, jeden zelí sázel, druhý sklízel,
00:08:59 třetí vařil a ostatní si hráli s Jakubem a bělásky.
00:09:03 Vzpomínali, co všechno se dá na světě dělat,
00:09:06 a jak tak vzpomínali, přišli i na volejbal
00:09:09 a dokonce i na malování pastelkami, na koupání a na výlety
00:09:12 a kdoví na co.
00:09:14 A tak žili docela spokojeně. Každý měl svůj Panamák
00:09:17 a svého běláska
00:09:19 a všichni dohromady svého malého Jakuba,
00:09:22 se kterým si hráli a kterému povídali o všem možném.
00:09:26 A Jakub poslouchal a všemu se divil, protože o tom nikdy předtím neslyšel
00:09:32 Ani od bělásků.
00:09:40 Děti, pohádka skončila, ale nic se nebojte,
00:09:43 protože zítra ve stejném čase zase na Déčku spolu nakoukneme
00:09:47 do této krásné Čítanky a něco hezkého si přečteme.
00:09:50 Tak se nezapomeňte dívat, protože pohádek jsou plné stránky,
00:09:55 tak na shledanou u Čítanky.
00:10:11 Pohádek jsou plné stránky, na shledanou u Čítanky.
00:10:15 Skryté titulky: Milada Gajdová Česká televize 2013