Známý herec a průvodce Michael Palin připomene vojáky, kteří tragicky padli v posledních minutách Velké války. Dokument BBC
00:00:10 Na větrném návrší v severní Francii stojí velký památník
00:00:15 vojákům padlým v I. světové válce válce.
00:00:19 Válce, která zasáhla
00:00:20 takřka každou rodinu v Británii, včetně mé.
00:00:29 Ale i po podepsání příměří 11. listopadu 1918 docházelo
00:00:35 k dalším strašlivým úmrtím vojáků v dosud probíhajících bojích.
00:00:43 Vydávám se na cestu, abych vám mohl vyprávět příběh
00:00:47 o posledním dni I. světové války.
00:00:51 O generálovi, který obětoval mnoho životů,
00:00:55 když vpadl do městečka jen proto, aby se jeho vojáci mohli vykoupat.
00:01:01 To šílené rozhodnutí stálo život či zranění kolem 300 vojáků,
00:01:07 z nepochopitelného důvodu.
00:01:10 O někdy zapomenutých obětech.
00:01:14 Jak vidíte, tomuto muži chybí prakticky celá půlka obličeje.
00:01:19 Má ji utrženou. A přece ještě žil. Ano, žil.
00:01:26 O mužích, kteří umírali těsně před uzavřením míru.
00:01:31 Trefila ho jediná kulka z pušky, zemřel dvě minuty před příměřím.
00:01:39 Tady je hrob vašeho dědečka.
00:01:45 A jak i téměř po století převládá onen pocit ztráty.
00:01:48 Je to moc dojemné. Jsme asi první příbuzné u jeho hrobu.
00:01:53 Toto je příběh o skutečném konci války,
00:01:56 která měla "ukončit všechny války".
00:02:00 Česká televize uvádí dokument BBC
00:02:04 Poslední den I. světové války
00:02:24 11. listopadu 1918, těsně po páté hodině ranní,
00:02:31 se schylovalo k okamžiku celosvětového významu.
00:02:35 V tomto lese severně od Paříže stály proti sobě dvě strany
00:02:39 před rozhodujícím střetem v nejkrvavějším konfliktu,
00:02:44 jaký kdy svět zažil.
00:02:47 Ukrytý mezi stromy tady u Compiegne stál na odstavné koleji
00:02:51 osobní vlak vrchního velitele Spojenců, maršála Ferdinanda Foche.
00:02:58 Tři dny předtím sem přijela německá mírová delegace
00:03:02 a v pondělí 11. listopadu za svítání dohodli
00:03:05 ve Fochově železničním vagónu
00:03:08 podmínky zastavení palby, tedy příměří.
00:03:17 Právě tady, v soukromém vlaku maršála Foche,
00:03:20 usedly ke stolu obě znesvářené strany:
00:03:23 Němci tady nalevo, Britové a Francouzi proti nim napravo.
00:03:27 Jeden člen britské delegace později popisoval,
00:03:31 že Němci se chovali plaše a úslužně, nakonec se přímo hrbili.
00:03:36 Deset minut po páté ráno obě strany podepsaly dohodu
00:03:39 o ukončení první světové války.
00:03:45 Za 30 minut se do celého světa bleskově rozšířila zpráva o tom,
00:03:49 že válka ukončující všechny války konečně skončila.
00:03:56 No, ne tak docela.
00:03:58 Ačkoliv bylo podepsáno příměří, válka neskončila.
00:04:02 Zbývalo ještě 6 hodin.
00:04:07 Ačkoliv lidé na celém světě oslavovali v ulicích,
00:04:11 příměří mělo nabýt účinnosti až v 11 dopoledne,
00:04:14 aby vojáci na frontě stihli obdržet zprávu o ukončení boje,
00:04:19 takový byl alespoň plán.
00:04:25 Ve skutečnosti však nezavládl očekávaný mír,
00:04:29 dál se prolévala krev v zabíjení,
00:04:32 k němuž docházelo takřka denně celé předešlé 4 roky.
00:04:44 Dlouhé čtyři roky zuřila válka, v níž armády Británie, Francie,
00:04:49 Ruska a jejich spojenců bojovaly proti Německu a jeho spojencům.
00:04:55 Zabíjení v ní nabylo nebývalých rozměrů.
00:04:58 Konflikt záhy ustrnul v patové situaci
00:05:02 a přeměnil se v zákopovou válku podél nehybné linie
00:05:06 známé jako západní fronta.
00:05:14 Od hranic neutrálního Švýcarska na jihu
00:05:17 se západní fronta klikatila 725 kilometrů na sever
00:05:21 až k pobřeží Belgie.
00:05:27 Británie vstoupila do války kvůli neutralitě Belgie.
00:05:31 Zdálo se tedy příznačné, aby utrpení rovněž skončilo zde.
00:05:38 10. listopadu dorazily britské a kanadské jednotky
00:05:42 pod velením generála Arthura Currie
00:05:46 na předměstí belgického města Mons,
00:05:48 které bylo už 4 roky obsazené Němci.
00:05:52 Právě v Monsu, odkud byli Britové nuceni ustoupit
00:05:55 v prvních týdnech války v srpnu 1914,
00:06:00 došlo s blížícím se příměřím také k posledním obětem této války.
00:06:16 Hřbitov v Nouvelles na předměstí Monsu se ničím neliší
00:06:20 od jiných v této části Belgie, a přece v něm najdete
00:06:24 9 bílých náhrobků, které vyprávějí pozoruhodný příběh.
00:06:29 Toto jsou britské válečné hroby, je tu pohřbený jeden Angličan,
00:06:34 jeden Ir, jeden Velšan a jeden Skot,
00:06:37 tedy čtyři různé národnosti, a přece mají jedno společné:
00:06:42 všichni zemřeli poslední den války:
00:06:46 11. listopadu 1918.
00:06:53 A tady, to je na tom nejpozoruhodnější,
00:06:57 je pohřbeno dalších pět britských vojáků,
00:07:00 kteří zase padli na samém začátku války, v srpnu 1914.
00:07:09 Takže jen dva metry tady od sebe oddělují 4 válečné roky
00:07:13 a takřka milion padlých Britů.
00:07:22 Mezi čtyřmi vojáky zabitými 11. listopadu 1918
00:07:28 je Harold Walpole z Geddingtonu.
00:07:34 Během 7 měsíců, kdy Harold válčil ve Francii, byl třikrát raněný.
00:07:39 Třetí zranění, při znovudobývání Monsu, se mu stalo osudným.
00:07:43 Haroldu Walpoleovi bylo pouhých 19 let.
00:07:56 O hroby a pomníky padlých Britů a vojáků Commonwealthu
00:08:01 pečuje Komise pro válečné hroby Britského impéria.
00:08:08 Záznamy o padlých jsou archivovány v ústředí Komise v Maidenheadu,
00:08:14 jsou mezi nimi i údaje o těch, kteří zemřeli 11. listopadu 1918.
00:08:23 Jen v první světové válce
00:08:27 padl 1 milion 100 tisíc mužů a žen ze zemí Britského impéria,
00:08:31 tomu odpovídá obrovské množství dokumentů,
00:08:35 které je nutné archivovat.
00:08:37 I přes chaos a krveprolévání jsou zde pečlivě zaznamenány
00:08:41 všechny podrobnosti o úmrtích.
00:08:47 Jen 11. listopadu 1918, v poslední den války,
00:08:51 máme záznamy o 863 mužích a ženách ze zemí Britského společenství,
00:08:56 kteří zemřeli.
00:09:03 Je smutné, že jen v posledním dnu války
00:09:06 zemřelo 863 mužů a žen zemí impéria,
00:09:11 ale řada z nich samozřejmě podlehla zraněním,
00:09:15 která utrpěli předtím.
00:09:23 Rok 1918 byl pro Británii a její Spojence mimořádně těžký.
00:09:29 Koncem března zahájili Němci poslední ofenzivu,
00:09:33 kterou chtěli konečně prolomit patovou situaci na západní frontě.
00:09:40 Ofenziva na jaře 1918 měla ukončit válku dřív,
00:09:45 než stihnou přijet Američané,
00:09:48 aby vychýlili jazýček na vahách ve prospěch Spojenců,
00:09:51 často se o ní mluvilo jako o "poslední kartě"
00:09:54 či "posledním hazardu".
00:09:56 Němci si byli vědomi, že někdy v roce 1918
00:10:00 by jim mohli dojít síly i vojáci,
00:10:03 a chtěli využít této poslední příležitosti
00:10:06 a dotlačit Francouze a Brity ke kapitulaci.
00:10:10 První den ofenzivy, 21. března, posunuli Němci frontu
00:10:13 v šířce skoro 100 kilometrů
00:10:16 a pronikli 65 kilometrů hluboko do britských linií.
00:10:20 Byl to největší územní zisk, jaký se od úvodních týdnů
00:10:24 velké války vůbec komu podařil.
00:10:27 Riskantní tah bezmála vyšel.
00:10:30 Ale Němci, oslabení vlastními ztrátami,
00:10:33 byli v červenci na řece Marně nejprve zastaveni,
00:10:37 a pak zatlačeni zpět.
00:10:40 V létě 1918 se německá armáda začala rozpadat.
00:10:45 V ofenzívách na jaře a začátkem léta utrpěli
00:10:48 nesmírně velké množství ztrát, navíc doslova hladověli.
00:10:53 Spojenecká blokáda se začínala projevovat jak v německé armádě,
00:10:58 tak i v německé společnosti.
00:11:01 Dopad námořní spojenecké blokády byl znát nejen v německé armádě,
00:11:05 ale i u obyvatelstva.
00:11:07 Fotografie, na níž Němci na ulici porcují mrtvého koně, dokazuje,
00:11:12 kam až byli vyhladovělí civilisté dohnáni.
00:11:27 Navíc se začínalo naplňovat to, čeho se Německo nejvíce obávalo:
00:11:31 přijížděli američtí pěšáci, kteří si říkali Dough-Boys.
00:11:36 Američané proudili do Evropy v obrovských počtech,
00:11:39 prakticky každý druhý den přistála ve Francii loď
00:11:43 s 10-15 tisíci "Dough-Boys",
00:11:46 měsíčně jich připlulo na 300 tisíc.
00:11:50 Už samotné množství Američanů
00:11:53 podtrhovalo beznadějnost situace Německa
00:11:56 a nejvýrazněji ovlivnilo výsledek války
00:11:59 ve prospěch Spojenců.
00:12:02 Spojenecké armády koordinovaly protiútoky podél frontové linie,
00:12:07 zatímco generál Pershing a jeho americké jednotky mířily
00:12:12 do oblasti západně od řeky Maasy. A tady, v Argonském lese,
00:12:17 se Američané pustili do prvního vážného boje.
00:12:21 Za první 4 hodiny bojů na podzim 1918 tady Američané
00:12:25 utrpěli víc ztrát než za celý Den D v II. světové válce.
00:12:33 Zdálo se, že Perching a jeho generálové se nepoučili
00:12:38 ze zkušeností Spojenců z předešlých válečných let.
00:12:42 Američané pořád dokola zkoušeli stejnou taktiku,
00:12:46 zejména pozemních postupů a byli za to těžce trestáni
00:12:50 v posledních měsících války, kdy se zapojili do bojů.
00:12:55 V Argonském lese lze dodnes narazit na stopy
00:12:59 po krvavých bitvách onoho podzimu 1918.
00:13:03 Místní historik Jean Paul de Vries tuto oblast zkoumá už 30 let.
00:13:09 Tady stačí pár kulometů, a ubráníte se všemu,
00:13:13 protože zákop je hluboký a vy jste dobře chráněni.
00:13:17 Dobyli Američané nakonec ten zákop?
00:13:20 Ano, trvalo jim to tři dny za cenu velkých ztrát,
00:13:24 stovky vojáků padly při dobývání tohohle hřebenu,
00:13:28 ale po třech dnech ho 32. divize zabrala.
00:13:31 Na této fotografii je zákop zvaný Krimhilde těsně poté,
00:13:36 co ho tenkrát na podzim dobyli Američané,
00:13:39 byť za cenu velkých obětí na životech.
00:13:52 Američané se museli vyšplhat po tomhle strmém svahu,
00:13:55 než zabrali tu pozici.
00:13:58 Byly jich tisíce, Němců jen stovky, a přece je na tři dny zastavili.
00:14:03 Zabrali jen jediný pahorek?
00:14:06 Ne, dobyli asi 20 stanovišť a zbývalo jim dalších 20.
00:14:23 Rok co rok se sem vracím.
00:14:26 Toto pole hned vedle bylo kdysi součástí amerického bojiště
00:14:31 a od konce I. světové zůstalo zcela neporušené.
00:14:35 Nyní vydává svou "železnou sklizeň".
00:14:41 Země tady doslova úpí pod tíhou nepoužité munice.
00:14:46 Každý záběr pluhu odkrývá další důkazy o prudkých bojích.
00:14:50 Tady je pár rozbušek, na ně nesahám, jsou nebezpečné.
00:14:53 Tady je jedna. Tady je další.
00:14:56 Mohly by vybouchnout? Mohly, ano.
00:14:59 Takže rozorávat to pole, jak se teď nedávno stalo,
00:15:03 je vlastně nebezpečné!
00:15:05 Á, staré dobré nábojové pásy. Jsou tu jen samé americké.
00:15:09 Ano, celá hromada!
00:15:16 Nevystřelené náboje z amerických pušek
00:15:19 jsou rozházené po poli i dnes.
00:15:22 Tady je velký kus granátu, říkáte mu šrapnel, že?
00:15:26 Jsou ještě vidět šroubovací rýhy pro hlavici.
00:15:29 Člověk tolik slýchá o šrapnelu. Je pěkně těžký.
00:15:33 A padá to na vás rychlostí pár stovek kilometrů v hodině!
00:15:38 Představte si, jak vám do těla vlítne kus tohohle.
00:15:46 Vidíte, tady je americká mince.
00:15:49 Za 30 let našel Jean-Paul přes 40 tisíc předmětů
00:15:53 z I. světové války, všechny do 8 kilometrů od domova,
00:15:57 dnes je vystavuje ve svém muzeu ve vesnici Romagne.
00:16:02 Tohle všechno jsem našel. Tohle vypadá, páni, můžu ji vzít?
00:16:08 Je těžká, viďte? Německá, francouzská?
00:16:12 Ne, to je americká US-sedmnáctka, nebo-li P17,
00:16:17 sestra anglické "Enfieldky".
00:16:20 Stala se prakticky součástí krajiny,
00:16:23 vypadá jako velký kus dřeva.
00:16:25 Jo, ležela 90 let ve vodě, takže...
00:16:28 Kusy bot, koukněte!
00:16:30 Jsou taky z pole, najít takovýhle pár bot není dobré znamení.
00:16:35 Americká vojenská bota, že? Ano, je ve špatném stavu.
00:16:40 Ale tohle je hezké, nevím, co to bylo, ale stojí tady vyryto
00:16:45 "G. W. Flint, Nehodí se na nic"
00:16:48 Bylo to... Víčko od ešusu.
00:16:50 Tohle je ten ešus. Tady vidlička, nůž a lžíce, dno dostalo zásah.
00:16:55 Vidíte ten úlomek granátu?
00:17:00 Pozoruhodné je na tom to,
00:17:03 že i obyčejné předměty denní potřeby,
00:17:07 které vás udržují naživu, nesou válečné šrámy.
00:17:11 Pokud vám chybí tohle, je to vážné,
00:17:14 jste buďto raněný nebo mrtvý.
00:17:20 Tohle mám moc rád: potřeby pro holení firmy Colgate.
00:17:25 Ano, New York, USA. Taky denně používané.
00:17:30 Je to takový hřejivý pocit, jsou člověku blízké,
00:17:33 kdysi byly součástí něčí výstroje.
00:17:36 Tohle je kompletní sada, škoda vyhodit.
00:17:40 Někdo se s tím oholil a třeba za pár hodin ho zabili.
00:18:02 Poté, co tisíce německých vojáků zajali Spojenci,
00:18:06 ocitla se německá armáda na pokraji úplného zhroucení.
00:18:10 Šíří se německá rudá vzpoura
00:18:13 Hamburk zcela v rukou revolucionářů
00:18:16 Německo samotné zachvátila revoluce.
00:18:19 Vojáci a námořníci se bouřili a dezertovali.
00:18:22 Zbytky armády tak stály před nezáviděníhodným úkolem
00:18:26 bojovat proti Spojencům na jedné frontě
00:18:29 a vlastním lidem na druhé.
00:18:34 Německá vláda tváří v tvář pohromě vyslala civilní zástupce
00:18:38 k jednáním o příměří
00:18:41 se spojeneckými veliteli ve Francii.
00:18:52 Ve čtvrtek 7. listopadu se francouzským vojákům
00:18:56 na frontové linii poblíž La Capelle naskytl pozoruhodný pohled
00:19:00 na několik velkých německých aut s bílou vlajkou,
00:19:03 která se vynořila z mlhy.
00:19:07 V autech jela mírová delegace, v jejímž čele stál
00:19:11 německý politik Matthias Erzberger.
00:19:19 Vozili je zpustošenou krajinou a německá delegace se domnívala,
00:19:24 že je tudy vozí úmyslně, aby jim ukázali,
00:19:28 jakou zkázu utrpěla Francie za německé okupace.
00:19:34 Když dojeli do Homblieres, přesedli na vlak a v utajení
00:19:38 za zataženými závěsy je převezli do konečného cíle
00:19:43 na odstavnou kolej v lese u Compiegne.
00:19:52 Tady se měli osobně setkat s vrchním velitelem
00:19:55 spojeneckých sil, maršálem Ferdinandem Fochem.
00:19:59 Když se německá delegace poprvé sešla s Fochem
00:20:02 v jeho železničním vagónu,
00:20:04 Foch se k nim choval velice chladně.
00:20:06 Ptal se: "Co ode mě chcete?"
00:20:08 Němci na to, že přijeli vyjednat příměří.
00:20:11 Foch řekl, že vyjednávání nebude, že jsou tady,
00:20:15 aby si vyslechli jeho podmínky.
00:20:18 Vedoucí německé delegace Matthias Erzberger
00:20:22 velmi rozumně říkal
00:20:24 "podívejte, scházíme se tady 8. listopadu, nevíme,
00:20:28 kdy budeme hotovi, tak co kdybychom zastavili boje?"
00:20:32 Maršál Foch řekl "NE!"
00:20:37 Ve válce padlo či bylo raněno 6 milionů Francouzů.
00:20:40 Sám maršál Foch přišel za jediný den o syna a zetě.
00:20:44 Neměl náladu na kompromisy.
00:20:48 Němci se vrátili do svého vlaku s vědomím,
00:20:51 že Foch jim dal jen 72 hodin na to,
00:20:54 aby přistoupili na jeho podmínky.
00:20:59 Ale boje i přes očekávané příměří pokračovaly.
00:21:08 Izolované hrstky německých vojáků
00:21:11 kladly dál tuhý odpor kanadským vojákům,
00:21:14 kteří se probojovali přes severní Francii do Belgie.
00:21:18 9. listopadu zaútočili Kanaďané na Mons,
00:21:21 město, z něhož byli Spojenci na samém začátku války vytlačeni.
00:21:28 Kanadský sbor byl mezi britskými či spojeneckými formacemi
00:21:34 jedním z nejuznávanějších útvarů na západní frontě.
00:21:37 Do podzimu 1918 si vybudoval pověst útvaru,
00:21:41 který vždycky odvede výbornou práci,
00:21:44 a byl nasazován do míst, kde bylo zapotřebí úderných oddílů.
00:21:49 Kanadskému sboru velel generál Arthur Currie,
00:21:53 jeden z nejúspěšnějších generálů polního maršála Haiga.
00:22:00 V Monsu narazili na střelbu z kulometů i z děl,
00:22:04 pálili po nich i němečtí ostřelovači.
00:22:07 10. a v ranních hodinách 11. listopadu
00:22:09 bylo několik Kanaďanů zabito či zraněno.
00:22:14 Téhož rána obdržel Currie zprávu, na kterou čekal:
00:22:18 v noci z 10. na 11. listopadu
00:22:21 dobyla jeho kanadská pěchota město Mons.
00:22:27 Zatímco boj o Mons utichal, v Compiegne vrcholila jednání:
00:22:31 na německého hlavního vyjednavače Matthiase Erzbergera
00:22:37 byl vyvíjen rostoucí nátlak, aby podepsal.
00:22:43 Erzberger telegrafoval podmínky příměří do Německa.
00:22:48 Od velení ve Spa dostal odpověď, že musí přijmout podmínky,
00:22:53 ať budou jakékoliv, natolik závažná je situace.
00:22:57 Ty depeše byly odeslány nezašifrované, takže Spojenci
00:23:02 si je mohli přečíst, když je předávali německé delegaci,
00:23:06 a došlo jim, že Němci nemají na vybranou
00:23:10 a musí přijmout všechny požadavky, které jim předloží.
00:23:22 I přes téměř nevyhnutelnou kapitulaci Německa
00:23:26 byli někteří američtí generálové
00:23:29 toho dne odhodláni bojovat stejně urputně.
00:23:33 Jedním z nich byl generál Charles Summerall.
00:23:39 Generál Summerall poslal své muže 11. listopadu
00:23:42 kolem půlnoci přes řeku Maasu.
00:23:47 Voda v řece byla ledově studená a jeho vojáci uprostřed noci
00:23:51 stloukli vratké pontonové mosty a přešli po nich na druhou stranu.
00:23:59 Tam byli rozestavěni Němci s kulomety,
00:24:03 dělostřelectvem a ostrostřelci,
00:24:06 a ti muži, co v poslední den války překročili Maasu,
00:24:10 byli koseni jako na střelnici.
00:24:19 V lese u Compiegne zatím vyvrcholila mírová vyjednávání.
00:24:23 Podmínky příměří,
00:24:25 které nadiktovali Spojenci, byly kruté.
00:24:31 Foch řekl Erzbergerovi, že Němci musí vyklidit Belgii a Francii
00:24:36 včetně Alsaska-Lotrinska.
00:24:39 Museli vydat válečné zajatce i obrovské množství výzbroje,
00:24:43 od bitevních lodí po ponorky,
00:24:46 od vybavení dělostřelectva po kulomety.
00:24:51 Celou dobu měla navíc pokračovat spojenecká blokáda Německa.
00:25:03 Maršál Foch neustoupil po třídenním vyjednávání ani o píď.
00:25:09 Němci usoudili, že čas řečnění vypršel.
00:25:13 11. listopadu 1918, 10 minut po 5. ráno,
00:25:18 obě strany podepsaly dohodu.
00:25:25 Z podpisu se nedochovaly žádné fotografie, jen tento snímek
00:25:30 britské a francouzské vojenské delegace
00:25:33 stojící před Fochovým železničním vagónem v Compiegne.
00:25:37 Noviny na celém světě s jásotem a palcovými titulky
00:25:41 oznamovaly zprávu, že konečně bylo podepsáno příměří
00:25:44 a válka prakticky skončila.
00:25:48 V Paříži byly do ulic vyslány pracovní čety,
00:25:51 aby rozsvítily lampy, které byly ve "městě světel"
00:25:56 od začátku války zhasnuté.
00:25:58 V Londýně se rozezněly zvony Big Benu, v Americe se do ulic
00:26:02 vyhrnuly davy a mlátily do hrnců a pánví,
00:26:06 houkaly sirény v požárních zbrojnicích i v továrnách.
00:26:12 Mělo to jen jeden háček:
00:26:15 válka neskončila a pokračovala ještě 6 hodin.
00:26:20 Někteří generálové byli ochotni uvolnit vojenskou kázeň
00:26:24 a dopřát svým mužům, aby těch 6 hodin nějak přečkali.
00:26:30 Nehodlali poslat své muže na smrt v posledních hodinách,
00:26:34 jen aby získali území, do kterého mohli po 11. hodině
00:26:38 vstoupit volně a bez násilí.
00:26:43 Ale nebylo žádným tajemstvím, že americký velitel,
00:26:47 generál John Pershing, neměl z příměří velkou radost.
00:26:52 Člověk by čekal, že na samém konci války bude generál rád,
00:26:56 že může ušetřit životy svých mužů.
00:27:00 Jenže Pershing se na věc díval ze širší perspektivy:
00:27:05 chtěl Němce zahnat zpět do Berlína a ukončit válku tím,
00:27:08 že je srazí na kolena bezpodmínečnou kapitulací.
00:27:12 Tehdy tak trochu prorocky prohlásil, že pouhé příměří Němce
00:27:17 nedonutí uvěřit, že jsou poraženi, a že to budeme muset udělat znovu.
00:27:25 Někteří Pershingovi generálové byli připraveni
00:27:29 poslat muže do boje, přestože věděli,
00:27:32 že už bylo podepsáno příměří.
00:27:36 Viděli v těch posledních 6 hodinách rychle mizející příležitost
00:27:40 k vítězství, ke slávě a k povýšení,
00:27:43 a vyháněli své vojáky ze zákopů v poslední hodině,
00:27:47 půlhodině či dokonce čtvrthodině války.
00:27:56 Jedno takové kontroverzní rozhodnutí padlo tady,
00:27:59 na řece Maase, u francouzského města Stenay,
00:28:03 které bylo obsazeno Němci.
00:28:08 Generál Wright s 89. americkou divizí se doslechl,
00:28:13 že ve městě jsou veřejné lázně, a usoudil,
00:28:17 že jeho vojáci jsou vyčerpaní a špinaví,
00:28:20 tak zaberou Stenay a osvěží se.
00:28:25 To šílené rozhodnutí stálo kolem 300 mrtvých a raněných,
00:28:30 mnozí z nich byli zabiti přímo v bitvě,
00:28:33 z nepochopitelného důvodu.
00:28:42 Stenay bylo poslední město, které Američané v I. světové dobyli.
00:28:48 Na této fotografii jsou američtí vojáci,
00:28:52 kteří útok přežili, v centru města pár minut před příměřím v 11.
00:29:01 Jenže Stenay nebylo ojedinělým incidentem.
00:29:05 Vojáci na všech stranách bojovali až do poslední minuty.
00:29:17 Když hodiny odtikávaly poslední hodiny a minuty
00:29:21 před příměřím v jedenáct, kdo byli poslední muži,
00:29:25 kteří v I. světové válce zemřeli?
00:29:32 Komise pro péči o válečné hroby zemí Britského impéria
00:29:36 uvádí jméno vojáka,
00:29:38 který byl zřejmě poslední britskou obětí I. světové války.
00:29:42 Padl na stráži v předměstí Monsu
00:29:45 a jmenoval se George Edwin Ellison.
00:29:48 O životě vojína George Edwina Ellisona
00:29:51 toho víme velmi málo.
00:29:54 Můžeme říct jen to,
00:29:57 že byl v 5. královském irském hulánském pluku,
00:30:01 že je pohřbený na hřbitově v St. Symphorien,
00:30:03 a známe i řadu a číslo jeho hrobu.
00:30:06 Jako člověk upadl George Edwin Ellison
00:30:08 takřka úplně v zapomnění,
00:30:11 a tak jsme se snažili získat pár údajů o jeho životě.
00:30:17 Víme, že George Ellison se narodil v roce 1878
00:30:20 a vstoupil do armády jako řadový voják.
00:30:25 Když se v roce 1912 oženil, už v armádě nebyl
00:30:28 a pracoval jako horník.
00:30:36 Jakmile v srpnu 1914 vypukla válka, byl povolán
00:30:40 do armády a jako 36letý se přidal k 5. hulánskému pluku.
00:30:47 Fakta o Georgovi Ellisonovi za války čerpáme převážně
00:30:51 z tohoto státního seznamu "velké války", seznamu všech,
00:30:56 kteří se do I. světové zapojili,
00:30:59 na základě následných rozhovorů s jejich příbuznými.
00:31:04 Tohle je svazek města Leeds, protože odtamtud pocházel,
00:31:07 a tady je zaznamenán:
00:31:09 George Edwin Ellison, vojín, pátý pluk Royal Irish Lancers,
00:31:13 a stojí tady, že když vypukla válka,
00:31:16 sloužil jako voják ve Francii.
00:31:20 Bojoval při ústupu z Monsu a rovněž hrál významnou úlohu
00:31:25 v bojích u Ypres, Ametiere, La Bassaile, Lens, Loos a Cambrai.
00:31:32 Dále se tady poněkud suše a stroze konstatuje,
00:31:35 že "byl nešťastně zabit pouhou hodinu a půl předtím,
00:31:39 než vstoupilo v platnost příměří".
00:31:42 Vše završuje citát:
00:31:44 "Stezka povinnosti byla cestou ke slávě."
00:31:48 Mně na Ellisonově vojenské kariéře upoutalo hlavně to,
00:31:52 jak se prolíná celou válkou, a jak pro něj válka začala v Monsu
00:31:56 a po čtyřech letech v Monsu i skončila,
00:31:59 v poslední den válečného konfliktu.
00:32:12 V záznamech o válečných hrobech zemí Britského impéria
00:32:16 je zmínka o jeho synovi, Jamesi Corneliovi Ellisonovi.
00:32:21 Pět dní poté, co jeho otec padl v boji,
00:32:24 oslavil James Cornelius 5. narozeniny.
00:32:28 Všechny hroby jsou navlas stejné.
00:32:32 James Cornelius otcův hrob nikdy nenavštívil.
00:32:36 Mnoho o něm nevíte. Ne, ne.
00:32:38 Jamesovy dcery přijely do Monsu poprvé, aby se podívaly,
00:32:41 kde je pohřben jejich dědeček.
00:32:45 Tady je hrob vašeho dědečka.
00:32:50 Jsme zřejmě první příbuzné u jeho hrobu.
00:33:05 Zvláštní pocit, že? Ano.
00:33:12 Je to velmi dojemné. Jsme na něj hrdé.
00:33:16 Hodinu a půl před koncem...
00:33:18 To muselo být pro babičku hrozné.
00:33:21 Dozvěděla se o tom na samém konci války.
00:33:24 Dozvíte se, že zavládl mír, a za chvíli poté vám to oznámí.
00:33:28 Určitě se těšila na jeho návrat.
00:33:31 Ano. Našli jsme jeho podobiznu v novinách.
00:33:34 To je k nevíře. Nemáme žádné fotky.
00:33:40 Prosím.
00:33:41 Děkujeme. Je to jen reprodukce.
00:33:45 Je podobný tátovi.
00:33:47 Věděl váš otec něco o svém otci, o tom, jak zemřel?
00:33:51 Řekl vám o tom něco?
00:33:53 Ne, ne, ne. Upřímně řečeno, myslím, že o tom sám moc nevěděl.
00:33:59 Babička o něm občas mluvila,
00:34:02 v den výročí byla vždy velmi rozrušená.
00:34:06 Mluvila o něm? Ano.
00:34:08 Jaký to byl člověk?
00:34:10 Byl to džentlmen a domníváme se, že byl světlovlasý,
00:34:14 babička říkávala, že jsem mu podobná.
00:34:17 Ať už je to pravda nebo ne... je skvělé, že vidíme jeho hrob
00:34:22 a máme dokonce i jeho fotku.
00:34:34 40letý vojín Ellison byl sice posledním britským vojákem
00:34:38 zabitým v boji, ale nebyl úplně poslední válečnou obětí.
00:34:45 Zatímco odtikávaly dlouhé minuty před jedenáctou,
00:34:48 umírali další vojáci.
00:34:58 Poslední Francouz zabitý v první světové válce,
00:35:01 který padl 10 minut před jedenáctou,
00:35:04 se jmenoval Augustin Trebuchon, byl u 415. pěšího pluku
00:35:10 ve Vrigne Meuse, na řece Maase u Sedanu.
00:35:15 Sloužil jako posel, takže běhal se vzkazy z místa na místo.
00:35:19 Padl, když nesl vzkaz,
00:35:21 že v 11 vstoupí v platnost příměří,
00:35:24 a že v půl dvanácté se bude u zákopů v kanálu
00:35:27 podávat horká polévka.
00:35:34 40letý Trebuchon z jihofrancouzského Lesaire
00:35:38 byl jedním z 75 francouzských vojáků,
00:35:41 kteří toho dne padli v boji.
00:35:45 Na hřbitově, kde je pochovaný, je na náhrobku datum 10. listopadu.
00:35:50 U všech, kteří byli zabiti 11., se uvádí den předešlý.
00:35:53 Snad aby se vyhnuli otázkám ohledně vyplacení penze,
00:35:58 možná že vláda nechtěla, aby se příbuzní dozvěděli,
00:36:01 že posílali muže do bitev až do poslední vteřiny.
00:36:07 Proto bylo rozhodnuto změnit všem datum na 10. listopadu.
00:36:17 Ale i těsně před jedenáctou, byli zaznamenáni další padlí v boji.
00:36:22 Kanadský voják George Lawrence Price
00:36:25 přišel o život v závěrečných minutách války,
00:36:29 vedle tohoto moderního mostu, který nese jeho jméno.
00:36:36 Takže boje, a to organizované boje,
00:36:39 pokračovaly až do příměří v 11?
00:36:42 Ano, tady na předměstí Monsu, se Kanaďané blížili odsud,
00:36:46 pohybovali se v terénu bez zákopů.
00:36:51 Ale přestože věděli, že se blíží hodina příměří,
00:36:55 jejich důstojníci jim nařídili,
00:36:59 aby bojovali až do poslední minuty, že?
00:37:02 Aby zjistili, kde jsou Němci.
00:37:04 Měli tam kulometní hnízdo, z něhož ostřelovali Priceův pluk.
00:37:08 Ale než tam Kanaďané dorazili,
00:37:10 tak německá obsluha kulometu stihla utéct.
00:37:13 Price i další vojáci si povídali s belgickými civilisty,
00:37:17 kteří jim děkovali, že osvobodili Mons,
00:37:19 když vtom zazněl jediný výstřel a Price padl.
00:37:23 Belgičané i další vojáci ho chtěli odnést do nejbližšího domu.
00:37:27 Vtom přiběhla nějaká mladá žena, že mu pomůže,
00:37:30 možná měla nějaký zdravotnický výcvik,
00:37:32 jenže už bylo pozdě.
00:37:34 Price zraněním podlehl.
00:37:37 Zemřel 2 minuty před příměřím jako poslední oběť
00:37:40 ze zemí Britského impéria v I. světové válce.
00:37:47 George Price je pohřben na hřbitově v St. Symphorien
00:37:50 u Monsu, jen pár metrů od místa,
00:37:53 kde leží britský voják George Ellison.
00:37:56 Ale ani 2 minuty před 11. nebyla Priceova smrt
00:37:59 tou úplně poslední, než začalo platit příměří.
00:38:20 U vesnice Chaumont Sur Dames zahájily americké jednotky útok.
00:38:30 Jejich členem byl i vojín Henry Gunther,
00:38:34 paradoxně Američan s německými kořeny.
00:38:40 Jen pár minut před příměřím
00:38:43 se Gunther s dalšími vojáky blíží
00:38:46 k pozici německého kulometu a Němci jsou zděšeni, poněvadž už vědí,
00:38:51 že do konce války, zbývá pár minut,
00:38:53 a tak na ně mávají, aby je zastavili.
00:38:56 Jenže Gunther se nezastaví a dostane kulku do hlavy.
00:39:00 Okamžitě umírá.
00:39:03 Stal se tak poslední zaznamenanou americkou obětí
00:39:06 v I. světové válce. Zemřel v 10:59.
00:39:12 Z divizních záznamů Henryho Gunthera vyplývá,
00:39:15 že jakmile padl, palba ustala a rozhostilo se děsivé ticho.
00:39:19 Boje skončily
00:39:21 a štěkot kulometů utichl jako mávnutím kouzelného proutku.
00:39:30 Když německý kulometčík naproti jihoafrické brigádě
00:39:34 severně od Monsu vypálil poslední salvu,
00:39:37 přesně v jedenáct vstal, sundal si přilbu,
00:39:40 uklonil se a odstoupil dozadu.
00:39:47 Po 1568 dnech byla Velká válka,
00:39:51 jak jí tehdy říkali, konečně u konce.
00:39:59 Ale vojáci, kteří v poslední den války utrpěli zranění,
00:40:03 zažívali utrpení ještě dny, měsíce, ba i dlouhé roky poté.
00:40:11 Zranění vojáci, které převezli zpět do Británie,
00:40:15 často skončili tady, v nemocnici Queen Mary
00:40:19 v kentském Sidcupu, kde kromě jiného ošetřili
00:40:22 i strašlivá poranění v oblasti obličeje.
00:40:29 S jakými zraněními se potýkali tady v Queen Mary
00:40:32 na samém konci války, po vyhlášení příměří?
00:40:38 Mám tady záznam o muži, kterého přijali krátce před příměřím,
00:40:43 jmenoval se Thomas, byl z prvního češenského pluku
00:40:47 Chybí mu prakticky celá půlka obličeje.
00:40:52 Má ji utrženou. Ano.
00:40:54 A přece stále žil. Ano, žil a byl při vědomí.
00:40:59 To mi připadá takřka nemožné.
00:41:01 Pokud rána nezasáhne větší artérii, tak člověk nevykrvácí.
00:41:06 Jak dlouho po zranění byly tyto snímky pořízeny?
00:41:09 Asi dva týdny po zranění, je tu datum 6. listopadu,
00:41:12 takže z toho usuzujeme, že v den příměří byl tady.
00:41:18 Když projdete celou dokumentaci rekonstrukce obličeje, tak tady
00:41:23 už jsme v roce 1921, muž má na krku a na tváři řadu trubiček
00:41:29 a části nové kůže, pak v srpnu 1922 mu vytvořili nový horní ret
00:41:37 a pak poslední část, která vytvořila nový nos.
00:41:41 A na samém konci... tohle je konečný výsledek.
00:41:46 Náš muž už vypadá docela slušně.
00:41:49 Má vlastně nový obličej.
00:41:58 Jak se díváte na všechna ta zranění,
00:42:02 na tenhle aspekt války? Je dost opomíjený.
00:42:06 Víte, na našem nahlížení na válku, a to zejména na I. světovou,
00:42:10 mi vadí hlavně to,
00:42:12 že se soustřeďujeme jen na ty "slavně padlé",
00:42:16 a jako bychom měli zakázáno mluvit o lidech,
00:42:20 kteří byli zmrzačeni tak, jako vojín Thomas
00:42:24 Když budeme opomíjet i tenhle aspekt,
00:42:27 jak vůbec dokážeme celou válku pochopit?
00:42:42 Už se nikdy nedozvíme, kolik vojáků přesně padlo
00:42:45 onoho posledního dopoledne I. světové války,
00:42:48 ale jedno je jisté:
00:42:50 zejména jeden národ zaznamenal víc úmrtí než ostatní.
00:42:56 Ve Francii, 50 kilometrů severně od Verdunu,
00:43:00 je americký vojenský hřbitov Meuse Argonne.
00:43:04 S více než 14 tisíci hroby amerických vojáků
00:43:08 padlých v posledních týdnech I. světové války
00:43:11 jde o největší americký válečný hřbitov v Evropě.
00:43:16 A to je tu jen třetina těch, kteří tady byli původně pohřbeni,
00:43:20 Ostatky 2/3 padlých amerických vojáků
00:43:24 byly na žádost příbuzných převezeny do vlasti.
00:43:27 Učinili tak i příbuzní Henryho Ganthera,
00:43:31 posledního amerického vojáka, který padl v I. světové válce.
00:43:37 Hrob Curtise Southerna ze stejného pluku,
00:43:41 v kterém sloužil i Henry Ganther, i on padl poslední den války.
00:43:45 Je to jeden z více než stovky křížů,
00:43:48 na němž je vyryto datum 11. listopadu 1918.
00:43:52 Ale když uvážíme, kolik Američanů původně pohřbených
00:43:55 tady bylo převezeno zpět domů,
00:43:59 našli bychom tady nepochybně mnohem víc hrobů s tímto datem.
00:44:07 Podle oficiálních amerických údajů byly poslední den války
00:44:11 zabity či raněny 3 tisíce amerických vojáků.
00:44:15 Americké veřejnosti připadal
00:44:18 tak vysoký počet obětí nepřijatelný,
00:44:21 což vyústilo v kongresové slyšení
00:44:24 o chování amerických velitelů onoho dne.
00:44:31 Původní zpráva uváděla,
00:44:34 že došlo k zanedbání povinností u důstojníků,
00:44:37 kteří poslali vojáky do boje, jen aby dobyli pár metrů,
00:44:41 kam by den nato mohli vstoupit volně a bez násilí.
00:44:46 Nakonec byla ta zpráva potlačena, poněvadž převládl názor,
00:44:49 že Američané válku vyhráli,
00:44:52 že by byly čest i jméno generálů poskvrněny,
00:44:55 kdyby se to dostalo na veřejnost.
00:45:01 Generál john Pershing, energický velitel amerických sil,
00:45:05 si vysoký počet padlých onoho dopoledne nevyčítal,
00:45:10 a před kongresovým vyšetřovacím výborem se urputně hájil.
00:45:15 Generál Pershing se vůbec neomlouval.
00:45:19 Byl přesvědčen, že tenkrát
00:45:21 bylo nutné vést válku až do poslední minuty,
00:45:25 protože Němcům se muselo dokázat, že jsou poraženi.
00:45:29 A kdyby bylo na něm,
00:45:31 tak by nepřestal bojovat ani po příměří
00:45:34 a zatlačil by Němce až do Berlína
00:45:36 a požadoval by bezpodmínečnou kapitulaci.
00:45:46 O sedm měsíců později, v červnu 1919,
00:45:50 byla I. světová válka oficiálně ukončena Versailleskou dohodou.
00:45:58 Jeden německý voják však vnímal podepsání příměří
00:46:03 v železničním vagóně v Compiegne jako národní zradu.
00:46:09 Adolf Hitler byl za I. světové války desátníkem v německé armádě,
00:46:15 a když se doslechl o příměří, byl naprosto zdrcený,
00:46:19 že jeho země válku prohrála.
00:46:21 Jak později napsal v knize Mein Kampf,
00:46:25 právě v tom okamžiku si řekl, že zasvětí život tomu,
00:46:28 aby tu potupu smazal.
00:46:32 V červnu 1940, po pádu Francie na začátku II. světové války,
00:46:37 se Hitler symbolicky vrátil do téhož železničního vozu,
00:46:42 aby v obřadu plném nacistické pompy a teatrálnosti
00:46:46 přijal francouzskou kapitulaci.
00:46:49 (rádio) Vše vypadá stejně jako v roce 1918.
00:46:53 Tady mají probíhat i jednání o příměří.
00:46:56 Les u Compiegne sehrál klíčovou roli ve dvou světových válkách.
00:47:01 Příměří z 11. listopadu 1918
00:47:04 sice ukončilo první kolo krvavých jatek,
00:47:07 ale i přesto podle některých odhadů
00:47:10 v onen poslední den I. světové války padlo,
00:47:13 bylo raněno či zůstalo nezvěstných na 10 tisíc lidí.
00:47:22 Otřesná čísla těch,
00:47:24 kteří padli v posledních hodinách I. světové války,
00:47:28 nezahrnují počty těch,
00:47:30 kteří zemřeli na následky zranění v dalších dnech, týdnech, měsících.
00:47:35 A vůbec, cožpak je smrt v poslední den války
00:47:38 horší než kterýkoliv jiný den?
00:47:42 Jako třeba smrt mého prastrýce Harryho Palina,
00:47:45 který padl na Sommě v září 1916.
00:47:50 11. listopad 1918 byl jako každý jiný den oné brutální války,
00:47:55 den, kdy se zabíjelo,
00:47:59 a strašlivě se mrhalo lidskými životy.
00:48:30 Skryté titulky : Eva Honzíková, Česká televize 2014
Populární britský komik se tentokrát zaměřil na vážnější téma a představí posledních šest hodin, které uběhly mezi oficiálním vyhlášením příměří dne 11. listopadu 1918 a jeho skutečným nabytím a tím také definitivním ukončením válečné vřavy na všech bojištích. Je až neuvěřitelné, že ještě v poslední tragické minutě umírali vojáci, a to přesto, že jejich velitelé již o příměří věděli.