00:00:06 HOUKÁ LOĎ
00:00:30 AUTO ODJÍŽDÍ
00:00:57 HOUKÁ LOĎ
00:01:44 Bezmoc je strašná.
To jsem jednou, páni,
00:01:49 zažil takovou příhodu.
To bylo v Liverpoolu.
00:01:54 Mě tam pozvali, abych jim dirigoval
nějaký koncert s jejich orchestrem.
00:01:58 Víte, já neumím ani slovo anglicky,
ale my, muzikanti se domluvíme
00:02:02 bez dlouhých řečí,
zvlášť když máme v ruce taktovku.
00:02:05 To člověk odklepe, něco křičí,
kroutí očima, ukazuje rukama
00:02:08 a pak zase začne znova.
Tím způsobem se dají vyjádřit
00:02:12 i nejjemnější city.
Například udělám takhle rukou,
00:02:19 tak to přece každý pozná,
že to znamená mystický vzlet
00:02:23 nebo vykoupení z takové té tíhy
a bolesti života.
00:02:28 Když jsem tedy přijel
do Liverpoolu,
00:02:31 čekali mě ti Angličani na nádraží
a odvezli mě do hotelu,
00:02:34 abych si odpočal.
A když jsem se vykoupal,
00:02:38 tak jsem se šel sám podívat
na město a přitom jsem se ztratil.
00:02:42 VŠICHNI SE SMĚJÍ
00:02:59 Víte, když já někde jsem,
tak se jdu nejdřív podívat k řece.
00:03:04 U řeky člověk pozná,
abych tak řekl,
00:03:07 orchestraci toho města. Po jedné
straně máte celou tu vřavu ulic,...
00:03:16 ...ty bubny a tympány, trubky,
horny,...
00:03:25 HUDBA
00:03:39 A na 2. straně řeka,
to jsou struny,
00:03:43 takové to pianissimo
housliček a harf.
00:03:53 HUDBA
00:04:17 Tam člověk slyší
celé město najednou.
00:04:23 Ale v Liverpoolu je řeka,
já nevím, jak se jmenuje,
00:04:27 ale je taková žlutá a strašná.
A ta řeka vám hučí a duní a řve,
00:04:32 bučí a řinčí,
rachotí a troubí samými loděmi,
00:04:36 remorkéry, sklady, loděnicemi
a jeřáby.
00:04:41 Víte, já mám nesmírně rád lodi,
ať je to takový bachratý
00:04:47 a černý vlečník
nebo červeně natřená nákladní loď,
00:04:53 nebo ty bílé zámořské parníky...
Tak jsem si řekl,
00:04:58 že tady někde za rohem
musí být oceán,
00:05:01 to se tam musím podívat.
A rozběhl jsem se podle řeky dolů.
00:05:14 Já běžel 2 hodiny, pořád kolem
samých skladišť a kůlen a doků.
00:05:20 Jen místy bylo vidět loď
vysokou jako chrám
00:05:28 nebo 3 tlusté a šikmé komíny.
00:05:31 Smrdělo to rybinou, zpocenými koni,
jutou, rumem, pšenicí,
00:05:36 uhlím, železem...
00:05:55 Když je velká hromada železa,
00:05:59 tak má docela zřetelnou
železnou vůni.
00:06:04 Já byl jako u vidění,
ale pak už spadla noc
00:06:09 a já jsem přišel k takové písčině.
Naproti svítil maják
00:06:13 a sem tam plulo nějaké světélko,
snad to byl oceán.
00:06:23 HUDBA
00:06:33 Tam jsem si sedl na hromadu fošen
a cítil jsem se tak krásně osamělý
00:06:38 a ztracený, poslouchal jsem,
jak to šplouchá a široce šumí.
00:06:43 A byl bych vyl steskem.
00:06:54 Pak tam přišli 2 lidé,
mužský se ženskou, ale neviděli mě.
00:07:00 Seděli ke mně zády a tiše hovořili.
Kdybych byl rozuměl anglicky,
00:07:05 byl bych zakašlal, aby věděli,
že je někdo slyší,
00:07:08 ale protože jsem neznal
ani 1 anglické slovo,
00:07:12 kromě hotel a šilink,
zůstal jsem zticha.
00:07:16 Nejdřív hovořili hodně staccato,
potom začal ten mužský
00:07:21 pomalu a tiše něco vykládat,
jakoby to z něho nechtělo ven
00:07:26 a pak to rychle vysypal.
00:07:30 No!
00:07:33 Ta ženská vykřikla hrůzou
a něco mu rozčíleně vykládala.
00:07:37 Ale on jí sevřel ruku, až zaúpěla
a začal jí mezi zuby domlouvat.
00:07:42 Poslouchejte,
to nebyl milostný rozhovor,
00:07:45 to muzikant pozná.
Milostné přemlouvání má
00:07:48 docela jinou kadenci
a nezní tak jaksi sevřeně.
00:07:53 Milostný hovor je hluboké cello,
ale tohle byla vysoká basa
00:07:58 hraná v jediné poloze,
00:08:03 jakoby ten člověk pořád
opakoval 1 věc.
00:08:12 Mě to počalo trochu děsit,
ten člověk říkal něco zlého.
00:08:16 Ta ženská začala tiše plakat
a několikrát vykřikla jako odporem,
00:08:21 jako by ho chtěla zadržet.
Měla trochu klarinetový,
00:08:25 dřevěný hlas,
který nezněl tuze mladě.
00:08:32 HUDBA
00:08:39 Ale ten mužský hlas mluvil
pořád sykavěji,
00:08:43 jakoby něco poroučel
nebo vyhrožoval.
00:08:50 HUDBA
00:08:58 Ženský hlas začal zoufale prosit
a zajíkal se hrůzou,
00:09:02 jako se zajíká člověk,
když mu dáte ledový obkladek,
00:09:06 A bylo slyšet,
jak jí drkotají zuby.
00:09:10 Tu se ten mužský hlas jal bručet
velmi hluboko, čistě basově
00:09:15 a skoro zamilovaně.
Ženský pláč přešel
00:09:19 do drobného a bezbranného vzlyku,
to znamená, že odpor byl zlomen.
00:09:26 Ale pak se ten zamilovaný bas
zase zvýšil
00:09:29 a přerývaně, rozvážně,
neodmluvně kladl větu za větou.
00:09:36 Ženský hlas do toho jen tak
bezmocně zakvílel nebo zavzlykl,
00:09:40 ale už to nebyl odpor,
jenom šílený strach.
00:09:44 Ne strach z toho mužského,
00:09:47 ale vyjevená vizionární hrůza
z něčeho budoucího.
00:09:55 HUDBA
00:10:12 Pak ti 2 vstali
a každý odešel jiným směrem.
00:10:21 HUDBA
00:10:26 Poslouchejte,
já nevěřím v předtuchy,
00:10:30 ale věřím v muziku.
Když jsem tam v té noci poslouchal,
00:10:36 já jsem věděl naprosto jistě,
že ta basa přemlouvá ten klarinet
00:10:41 k něčemu strašlivému. Věděl jsem,
že ten klarinet se vrací domů
00:10:45 s ujařmenu vůlí
a udělá, co mu ta basa nařizuje.
00:10:49 Já jsem to slyšel. A slyšet je víc,
než rozumět slovům.
00:10:54 Poznal jsem to podle té hrůzy,
která čišela z těch 2 hlasů.
00:10:59 Bylo to v barvě těch hlasů,
v kadenci, v tempu, v intervalech.
00:11:04 Poslyšte, hudba je přesná,
přesnější než řeč.
00:11:08 Ten klarinet byl příliš jednoduchý,
než aby mohl sám něco provést.
00:11:13 Bude jenom pomáhat,
vydá nějaký klíč nebo otevře dveře,
00:11:17 ale ten hrubý a hluboký bas
to vykoná,
00:11:20 zatímco ten klarinet
se bude zajíkat úděsem.
00:11:23 VZDYCHÁ
Já jsem uháněl k městu s vědomím,
00:11:26 že se musí něco stát,
že musím něco udělat,
00:11:30 abych tomu zabránil.
To je takový děsný pocit,
00:11:33 že člověk přijde pozdě.
Konečně vidím na rohu policajta
00:11:39 a běžím k němu zpocený
a bez dechu.
00:11:43 "Pane“, vyhrkl jsem, "tady ve městě
se chystá nějaká vražda!“
00:11:48 Strážník pokrčil rameny
a něco mi říkal,
00:11:52 čemu jsem nerozuměl.
Proboha, vzpomněl jsem si,
00:11:56 vždyť on mně slovo nerozumí.
00:11:59 "Vražda!“
Křičel jsem na něho,
00:12:02 jako by byl hluchý.
"Rozumíte? Nějakou starou paní
00:12:06 chtějí zabít.
Ta služka nebo hospodyně
00:12:09 při tom bude pomáhat!
Hergot, tak dělejte něco, člověče!“
00:12:13 Ten strážník jen potřásl hlavou
a řekl jenom cosi jako: Your way.
00:12:17 "Pane,...“,
vykládal jsem mu roztrpčeně
00:12:20 a přitom jsem se třásl
vztekem a hrůzou.
00:12:23 "...ta ubohá ženská
tomu svému milenci otevře,
00:12:27 na to můžete vzít jed. To nesmíte
tak nechat, hledejte ji!“
00:12:31 Přitom jsem si vzpomněl,
že ani nevím,
00:12:34 jak ta ženská vypadá.
A kdybych to věděl,
00:12:37 nemohl bych to stejně říct.
00:12:41 "Vždyť je to nelidské,
tak to nechat."
00:12:44 Ten anglický strážník
se na mě pozorně díval
00:12:48 a jaksi mě...chlácholil.
Já jsem se chytl za hlavu:
00:12:53 "Ty pitomče!“,
křikl jsem bez sebe zoufalstvím,
00:12:57 "tak já najdu sám, kde to je.“
00:13:16 Já vím, ono to bylo bláznovství,
ale koukejte se,
00:13:20 člověk něco musí dělat,
když jde někomu o život.
00:13:24 Já jsem běhal celou noc
po Liverpoolu,
00:13:27 kdybych snad viděl, jak se někdo
chce vloudit do nějakého domu.
00:13:32 To je divné město,
tak strašně mrtvé v noci.
00:13:42 K ránu jsem si sedl na kraj
chodníku a brečel jsem únavou.
00:13:48 Tam mě našel strážník,
řekl mi: "Your way"
00:13:53 a dovedl mě do mého hotelu.
00:14:01 HUDBA
00:14:12 Já nevím, jak jsem toho rána
na zkoušce dirigoval,
00:14:15 ale když jsem nakonec
praštil taktovkou o zem
00:14:21 a vyběhl na ulici,
vykřikovali tam kameloti Večerníky.
00:14:30 Koupil jsem si jeden.
00:14:36 HUDBA
00:16:53 Když jsem nakonec praštil
taktovkou o zem a vyběhl na ulici,
00:16:58 vyvolávali tam kameloti Večerníky.
Koupil jsem si jeden.
00:17:08 Byl tam veliký nápis "Murder“
a pod ním fotografie bělovlasé paní
00:17:21 Já myslím,
že murder znamená vražda.
00:17:31 HUDBA
00:17:49 Skryté titulky: Dušková
