Tři kapely – Už jsme doma, Ty syčáci a Boo – vyjely prezentovat českou alternativní muziku do Austrálie a na Nový Zéland. Roadmovie režiséra Václava Kučery
00:00:12 -Ty jdeš cvičit na trumpetu, jo?
00:00:15 Teďkon... no nevím, jestli je nejvhodnější chvíle...
00:00:18 -Hele, na to není nikdy pozdě.
-No jo...
00:00:22 -25, 29...
00:00:25 32, 34...
00:00:38 -Vidíš to! Ještě, že jsem vyměnil ten činel.
00:00:41 Protože kdybych ho nevyměnil...
-Tak je to těžký! -To je fakt...
00:00:45 -Byly tak dva impulsy, který vedly k "Czech Music On the Road",
00:00:49 proč jsme to začli dělat.
00:00:51 Jeden byl ten, že všichni začli jezdit v 90. letech,
00:00:54 a posléze později, hrozně jako jezdit na Západ hrát,
00:00:58 a nikdo nejezdí na Východ.
00:01:01 Tak my jsme začali jezdit právě na ten Východ.
00:01:03 -Na Tasmánii je větší zima než v Melbourne třeba.
00:01:06 Protože je jižnějš.
-Jo...-Protože je blíž tomu pólu.
00:01:09 -A vlastně mě napadá, že z tý Prahy, když letíš,
00:01:12 tak kterýmkoli směrem vyletíš, tak tam vždycky doletíš.
00:01:15 Ať už kterýmkoli směrem...
00:01:18 -No dyť to jsem teď říkal. Každým směrem je to stejně daleko.
00:01:22 -A druhej důvod byl ten, že tu českou alternativní scénu,
00:01:25 nebo takovej ten jakoby bigbeatovej folklór,
00:01:29 kterej tady vznikl, je hrozně zajímavý ho vzít
00:01:32 a přesunout ho do úplně jinýho prostředí.
00:01:35 Čím to prostředí je vzdálenější a exotičtější,
00:01:38 tak tím víc vynikne takovej paradox v týhletý český hudbě.
00:01:43 -Tak kluci! Co kdo doma zapomněl?
00:01:45 -Ani se neptej...
00:01:49 -Neblbni, Pepo...
-No jo, no. Tak je to tak...
00:01:52 -Pepa jede do země klokanů bez kapesnýho...
00:01:59 -Na akci, která je světově známá, "Czech Music On the Road",
00:02:03 se mi líbí to, že člověk se ocitne někde,
00:02:06 kde by se neocitnul za normálních situacích.
00:02:10 A čím je to dál, tím je to vlastně zajímavější,
00:02:13 nejenom z pohledu hudebníka, muzikanta,
00:02:17 ale vlastně z pohledu cestovatele světoběžníka,
00:02:20 za kterého se pokládám, samozřejmě.
00:02:24 Ne, určitě já myslím,
00:02:27 že jakákoli prezentace české muziky,
00:02:31 ne-mainstreamové, alternativní, je určitě zajímavá.
00:02:35 A země nebo kontinent, jako je Austrálie, si to rozhodně zaslouží.
00:02:39 -A-K-I-J-K-L-M-N-O-P...
00:02:42 Tak jsme to... To je špatně.
00:02:44 To musíme vyměnit.
-No, to je jasný...
00:02:46 -Dělej, žes to ztratil, jako předtím...
00:02:50 -No já když jsem se dozvěděl, že opravdu jedeme na takový výlet,
00:02:53 tak jsem se z toho radoval.
00:02:55 Schválně jsem si nic moc nepředstavoval.
00:02:58 Ale rozhodně jsem si říkal, že to bude hodně alternativní:
00:03:01 cesta k protinožcům.
00:03:04 Že teda konečně snad ten význam toho slova "alternativa"
00:03:07 se opravdu naplní.
00:03:21 Cesta do Austrálie je dlouhá...
00:03:26 My jsme si ji zkrátili tím, že jsme si ji prodloužili o den,
00:03:30 a to díky tomu, že byla možnost si koupit letenku
00:03:34 s mezipřistáním v Hongkongu.
00:03:37 A to mezipřistání trvalo téměř 24 hodin.
00:03:41 Našli jsme si hotel nějakej v Hongkongu
00:03:43 a strávili tam vlastně těch 24 hodin a prohlídli si Hongkong po cestě.
00:03:48 To bude asi tady...
00:03:51 -Kde? Myslíš tenhleten baráček?
00:03:53 -Já jsem zvyklej všechny cesty plánovat,
00:03:57 právě z několika důvodů.
00:03:59 Jeden ten důvod je, že člověk tam vždycky má poměrně málo času,
00:04:05 a není to turistickej vejlet.
00:04:08 Je to pracovní cesta, že jo, koncertní turné.
00:04:11 Tak je dobrý vlastně bejt připravenej,
00:04:14 co všechno člověk může vidět,
00:04:17 a z toho si vybrat pak tu jednu nebo dvě věci
00:04:19 a rychle na ně dojet, rychle to zkouknout,
00:04:22 vodškrtnout a jedem...
00:04:24 No a tu Austrálii, protože nás jelo hodně,
00:04:27 tak jsem chtěl to všem ostatním tak jako ulehčit.
00:04:30 A i sám sobě samozřejmě to připravit,
00:04:32 takže jsem připravil takovej velmi podrobnej plán,
00:04:35 kde byly veškerý informace, samozřejmě ty organizační o tom,
00:04:39 kde kdy kdo má bejt, a kde kdy budou koncerty a tak.
00:04:42 Ale k tomu jsem jako bonus udělal, s tím jsem si jako pohrál,
00:04:46 je to taková bichle, jo, barevně vytištěná,
00:04:50 tak jsem do toho ještě přidal ke každýmu dni,
00:04:55 co by případně ještě bylo možný k vidění.
00:04:58 Takže ta publikace, jak bych to nazval, nakonec obsahovala,
00:05:02 skutečně to bylo třeba 50 stránek i s barevnejma fotkama,
00:05:06 hustě s výpisama, odkazama i základníma informacema
00:05:11 i o těch turistických atrakcích v tom daným městě.
00:05:15 Bohužel musím říct, že se to setkalo spíš s posměchem.
00:05:21 A s nevděčností... Ne u všech teda.
00:05:24 On Pepa Ostřanský to ocenil třeba, ale...
00:05:27 -Jak se vám bloudí?
00:05:32 -No ještě vejš podle mě.
-Nejde...
00:05:34 -Je to níž a měli jsme jít dál, a tam je možná nějakej vochoz.
00:05:43 -Jé, tak to je pěkný, hele...
00:05:47 Houpe se to... Jsme mohli jít i pěšky.
00:05:50 Říkals: "Tady nevede žádná cesta." Tady je cesta, jsme mohli dojít.
00:05:54 Já si myslím, kde všude se člověk s tou muzikou podívá, viď?
00:05:58 SMÍCH
00:06:02 -Dneska jsem utratil 55 dolarů. Jsou fuč...
00:06:07 -Já myslím, že to stálo za to teda.
-No jo... -To je dobrý.
00:06:11 -Zatímco jsme si prohlíželi Hongkong,
00:06:13 dorazila druhá polovina výpravy z Londýna
00:06:16 a společně jsme pokračovali do Melbourne.
00:06:18 -Z Vídně, vole.... Všichni...
00:06:21 -Z Prahe...
00:06:25 -Ty voe... Skvadra... Ahoj!
00:06:28 -Právě jsme přelétli rovník na jižní polokouli.
00:06:32 LETIŠTNÍ HLÁŠENÍ, ANGLICKY
00:06:45 -Nad čím přemejšlíte?
00:06:47 -Kde jsou motory v letadle.
-Kde má letadlo motor.
00:06:51 -No a pak bylo první překvapení hned na tom kontinentu australským,
00:06:56 kdy jsme přistávali,
00:06:59 a namísto v Melbourne, tak jsme přistáli v Adelaide.
00:07:02 A to bylo teda velmi neplánovaný.
00:07:04 Nebo z naší strany velký překvapení, kam nás to dovezlo,
00:07:07 že jsme říkali: "Ježíšmarjá, my jsme chtěli do Melbourne
00:07:11 a teď to přistálo někde jinde."
00:07:13 Pak se ukázalo, že opravdu to sice nebylo nikde napsaný,
00:07:16 ale bylo tam navíc jedno mezipřistání v Adelaide...
00:07:19 No a pak už bylo Melbourne.
00:07:22 -A tam jsme se najednou ocitli na počátku léta,
00:07:25 zatímco jsme odlítali na podzim.
00:07:28 V situaci, kdy auta jezdí nalevo a lidi chodí nalevo
00:07:31 a ta měna je postavena,
00:07:33 že čím větší hodnota, tím menší mince.
00:07:36 A nejvíc mě šokovalo to, že Měsíc je vzhůru nohama.
00:07:39 Což mě nikdo na tohle neupozornil.
00:07:41 Chvilku se mě zdálo, že to je nějaká halucinace,
00:07:44 něco na tom Měsíci mě nesedělo, a pak mě to celé došlo,
00:07:47 že se na něho dívám vzhůru nohama, že dorůstá ve tvaru "C".
00:07:51 Takže tohle a dohromady teda s počasím a s tou zvláštní řečí...
00:07:56 Proto jsem si říkal: "Opravdu, to je alternativní."
00:07:59 -A tady je to zaseklý... Jo, to je ten ten...
00:08:02 NAVIGACE: Fasten your seatbelts.
00:08:05 -Čekal nás hned první den první koncert.
00:08:08 Takže my jsme se jenom tak narychlo ubytovali...
00:08:11 Ta ekonomika nedovolovala všem se ubytovat jakoby na hotelu,
00:08:14 takže část využila pohostinnosti krajanů,
00:08:17 kterých je v Austrálii poměrně hodně.
00:08:20 Melbourne je jako pár mrakodrapů uprostřed
00:08:23 a pak vlastně desítky kilometrů se táhnou jednopodlažní domečky.
00:08:29 Ulice prostě tvořené těmi řadovými domy.
00:08:34 Maximálně jednopodlažní domy.
00:08:37 A právě v takovým, jako na těch blízkých předměstích,
00:08:40 tak tam právě byly ty kluby,
00:08:43 v kterých jsme tam několikrát vystupovali.
00:08:45 -V Melbourne, když jsme hráli první koncert,
00:08:48 tak nám říkali, že jenom na té ulici, kde hrajeme,
00:08:51 je v ten den 50 koncertů.
00:08:53 Což bylo neuvěřitelný!
00:08:55 Ale to jsem vlastně pochopil až po tom,
00:08:58 když jsme projížděli Melbourne autem,
00:09:01 a zjistili, že to Melbourne má na délku 150 km.
00:09:06 -Kde domov můj,
00:09:09 kde domov můj...
00:09:17 -A takhlenc vlastně si muzikanti dopravujou jenom nástroje,
00:09:21 čili kytaru, basu a tak...
00:09:23 Takže všechno ostatní se muselo poshánět na místě,
00:09:27 což se řešilo buďto půjčovnou,
00:09:30 anebo nám to půjčovaly spřízněné kapely.
00:09:34 Já jsem se půl roku před tím tady staral o jednu australskou kapelu,
00:09:38 která se jmenovala "Hope Addicts".
00:09:40 A vlastně oni recipročně se zas postarali trochu o nás tím,
00:09:44 že nám půjčovali nástroje, pomohli nám i s těma koncertama
00:09:48 a s propagací a s rozhovorama do rozhlasu a do rádií.
00:09:53 -Tomáši, nemáš těch bubnů nějak málo?
00:09:55 -Mám jich hodně. Já přemejšlím, který dám pryč.
00:09:58 Protože...
-Nevíš, do čeho bouchnout dřív.
00:10:00 -Přesně tak...
00:10:02 -No ale ukázalo se, že jejich vybavení nebylo vybavení,
00:10:06 které bysme si představovali a trošku v tý Austrálii...
00:10:09 Vždycky jsme se s tím jakoby potýkali.
00:10:12 Pak jsme to řešili tím, že jsme si kompletní bubny půjčili v půjčovně.
00:10:16 -Ty koncerty mohly být trošku líp zorganizovaný...
00:10:21 Hlavně se to týkalo těch koncertů v Melbourne,
00:10:24 kde přišlo poměrně málo lidí.
00:10:26 Připadalo mi, že ani propagace ani technický zajištění a tak...
00:10:31 Prostě že to bylo všechno takový hodně... nepřipravený.
00:10:36 Ale nicméně ty lidi, který tam přišli,
00:10:40 tak myslím, že byli celkem spokojený...
00:10:44 Nakonec jako jsme měli i nějaký ohlasy...
00:11:10 -Which country do you travel from?
00:11:12 -Czech Republic.
00:11:41 -Ještě vodsud!
00:11:54 -Thanks a lot...
-Radio R-R-R!
00:12:11 -Who do you think you are
00:12:14 Have you still expect something...
00:12:24 -V Evropě je takový přístup, že mám pocit,
00:12:27 a není to jenom Česko, že se jakoby hodně posuzuje.
00:12:30 Všechno se srovnává s něčím, a mám pocit,
00:12:33 že v Austrálii si tím "easy" přístupem
00:12:36 ty věci opravdu jakoby jednoduše užijou.
00:12:39 A pokud je to nebaví, tak prostě jdou pryč.
00:12:42 Pokud je to chytne, tak zůstnanou.
00:12:44 A je to takový...
00:12:46 Hraní mně přišlo, ty koncerty, který byly menší,
00:12:51 v těch klubíkách nebo hospodách,
00:12:54 jako když se u někoho hraje v obýváku.
00:12:57 Takže ta atmosféra byla příjemná...
00:13:01 Samozřejmě tím, že se hraje v každý druhý hospodě,
00:13:05 je jasný že celý Melbourne, nebo Sydney není zvědavý,
00:13:08 že zrovna přijedou tři český kapely.
00:13:11 Takže je to i o tom, že těch lidí nikdy nebylo přecpáno.
00:13:14 Ale já jsem byl hrozně spokojenej,
00:13:17 protože tam byl takový nějaký lidský rozměr.
00:13:23 -Thank you very much!
00:14:15 RYTMICKÝ ZPĚV-Aprlapa čakúla Aprlapa čakúla
00:14:18 Aprlapa čakúla Tik tak tik tak
00:14:22 Aprlapa čakúla Aprlapa čakúla
00:14:25 Tik tak tik tak trrr...
00:14:30 -Náš program byl hodně nabitý, celkem často se hrálo.
00:14:35 Skoro každý den jsme měli nějaké povinnosti.
00:14:38 Když se nehrálo, tak jsme byli dělat rozhovory v rádiu.
00:14:42 Takže jsme vlastně ušetřili pouze jeden den,
00:14:44 který byl takový vyloženě volný,
00:14:47 a vyrazili jsme autem na tzv. "Great Ocean Road".
00:14:52 Čili to je taková silnice, která se klikatí podél pobřeží
00:14:56 z Melbourne směrem jihozápad.
00:15:01 Kopíruje různě ten břeh,
00:15:04 kterej ovšem není rovnej, ten se tak všelijak klikatí.
00:15:07 Byly to krásný scenérie,
00:15:10 až se dojelo k takovýmu vrcholu toho výletu.
00:15:13 To se jmenovalo "12 apoštolů".
00:15:17 -Byly tam takový skály, co čouhaly z oceánu.
00:15:21 A taková jako cesta vlastně podél toho jižního pobřeží.
00:15:24 A s Romkem teda jsme nelitovali peněz
00:15:28 a že jsme si tu příležitost nechtěli nechat ujít.
00:15:31 A já, v mým případě poprvé v životě, jsem nasedl do helikoptéry
00:15:37 a udělali jsme si výlet helikoptérou nad těma skálama.
00:15:41 To myslím, že byl jako jeden z největších zážitků,
00:15:44 který jsem tam měl...
00:15:46 Ať už teda ten optickej, že jsem viděl,
00:15:48 ale hlavně taky z toho letu tou helikoptérou...
00:15:53 UŽ JSME DOMA: Síla to není víra
00:15:55 To je to co zakrývá zoufalství ze smrti zaživa
00:15:58 Víra a síla To je to co začíná hřát
00:16:01 stejně tak jako peřina...
00:16:03 -Až jsme pak dojeli úplně na konec tý cesty.
00:16:07 Sice bylo takové jaro, ale koupat se v tom moři dalo.
00:16:10 Takže jsme i "odkoupali", jak my s dědou říkáme,
00:16:13 odkoupali jsme Tasmánské moře.
00:16:17 Austrálie je vlastně proslulá těma dopravníma značkama:
00:16:20 "Pozor, klokan!" a tak dále, tak vlastně těch značek je víc,
00:16:24 ono je ještě "Pozor, koala!", "Pozor..." já nevím...
00:16:29 No těch zvířat jsou prostě asi 3-4 druhy.
00:16:34 A v jednom momentě byly všechny tyhlety 3-4 značky vedle sebe,
00:16:37 tak jsme tam odbočili, protože v průvodci psali,
00:16:40 že tady je šance vidět koaly, a skutečně,
00:16:43 skutečně koaly tam visely na stromech jako hrušky.
00:16:49 Tak líně, pomalu se pohybovaly,
00:16:53 užíraly si ty svoje eukalipty, eukaliptové listy.
00:17:02 Víra to není síla
00:17:04 To je to co začíná hřát stejně tak jako peřina
00:17:07 Síla to není víra
00:17:10 To je to co zakrývá zoufalství ze smrti zaživa...
00:17:21 -Pepo, co jdeš dělat?
-Jdu se podívat, co dnes zažiju.
00:17:34 -My jsme měli štěstí,
00:17:36 že jsme měli jakoby, řeknu "domorodce" v uvozovkách,
00:17:40 protože se jednalo o slovenskou rodinu Mušky Molitorový,
00:17:43 který nás prováděli v Sydney.
00:17:46 Je vždycky štěstí,
00:17:48 když člověk může bydlet u lidí, který jsou tam odsaď,
00:17:51 a když se mu trošku mají čas věnovat a tak,
00:17:54 a ukážou mu vlastně tu svoji zem,
00:17:56 i když je to velice kraťoučkej pobyt
00:17:59 a toho času je opravdu jenom několik hodin na každou tu věc.
00:18:04 Tak i tak je to vždycky jako dobrý, no...
00:18:07 Když už to má člověk takhle z první ruky.
00:18:10 -Dáte si kávu, či nie?
00:18:12 -Já bych si dal čaj. Ten tady je asi, že...
00:18:15 -Já mám pocit, že v Austrálii pořád platí Československo.
00:18:18 To se projevilo třeba tím, že jsme přišli na hotel
00:18:21 a recepční v počítači vůbec neměl Česko nebo Českou republiku.
00:18:27 Měl tam jako Československo.
00:18:29 A vlastně ono to bylo vidět v tom, jak ti krajané drží pospolu.
00:18:33 Češi a Slováci a bylo úplně jedno, odkud jste.
00:18:36 Slováci stejně jako Češi.
00:18:38 Možná ti Slováci dokonce i líp.
00:18:47 Tam jdeme na oběd.
00:18:50 V Sydney je konzulát Český republiky
00:18:52 a konzul pan Kolář nás pozval na oběd do věže,
00:18:58 která se otáčela.
00:19:00 Byla to televizní věž nad Sydney.
00:19:03 A ta se s námi jednou kolem dokola otočila
00:19:06 za dobu našeho oběda.
00:19:09 Konzul pan Kolář je fanouškem "Už jsme doma".
00:19:14 Znal všechny naše desky a vlastně v mládí, jak mi říkal,
00:19:18 chodil na koncerty "Už jsme doma" v Česku.
00:19:22 Takže to bylo velmi milé shledání někde daleko za mořem.
00:19:29 -Nejlepší koncert na australským území byl určitě v Sydney.
00:19:33 A to hlavně díky tomu,
00:19:35 že se organizace ujala Muška Molitorová,
00:19:38 a potažmo teda celá její rodina.
00:19:41 Její syn vlastně hrál v kapele,
00:19:43 která tam s náma hrála na tom koncertě.
00:19:45 On je velkým fanouškem "Už jsme doma", už roky.
00:19:48 A strašně si přál, abysme tam hráli v Sydney.
00:19:52 My jsme to původně neplánovali.
00:19:54 Takže Muška to nakonec vzala nějak do ruky,
00:19:57 a celý to zorganizovala a sehnala sponzory a peníze.
00:20:00 Pravděpodobně do toho sama vložila spoustu peněz
00:20:04 a s pomocí českého konzula Vítka Koláře
00:20:07 se nakonec ten koncert podařilo takto zorganizovat.
00:20:12 A byl skutečně nejlepší,
00:20:15 jak organizačně, návštěvou, propagací a i ohlasem.
00:20:20 Ten koncert byl skutečně vrcholem
00:20:23 australský části tohoto zájezdu.
00:20:26 PETR ZAVADIL: Když jsme přišli do klubu,
00:20:28 tak jsme teda fakt zírali s otevřenou pusou,
00:20:31 protože takovej aparát jsme v životě neviděli.
00:20:34 Tam bylo snad 10 000 Wattů v nějakým kvadra systému.
00:20:37 Hrálo to úplně úžasně, že jsme říkali: "Tak to bude koncert!"
00:20:40 Strašně jsme se na to těšili a to jsme ještě nevěděli,
00:20:43 že vlastně ti pořadatelé vzali dobrovolníka,
00:20:46 který sice tvrdil, že má vystudovanou zvukařskou školu,
00:20:49 ale byl to pro změnu ten nejhorší zvukař,
00:20:52 co jsem kdy v životě potkal.
00:20:54 Jednak ne teda jen tím, že by jako zvučil blbě,
00:20:57 ale byl extrémně neochotný,
00:21:00 že jsem ho musel asi 20 minut přemlouvat, aby mně dal mikrofon...
00:21:03 A když jsem ho teda přemluvil, tak pak jsem zjistil,
00:21:06 že on mi ho tam sice dal, ale nezapl ho, jo...
00:21:09 Myslel si, že to nepoznám.
00:21:11 Welcome to "Czech Music On the Road"!
00:21:15 Chcel by som vás všetkých privítať na festivale českej hudby
00:21:19 "Czech Music On the Road"!
00:21:31 -Kde domov můj
00:21:34 kde domov můj...
00:21:40 Voda hučí...
00:21:45 po lučinách...
00:21:48 -Tak mě velice zajímaly po různých hovorech s rodáky,
00:21:51 myslím Čechy a Slováky,
00:21:53 tak mě čím dál tím víc během toho zájezdu
00:21:56 zajímaly důvody, proč tam ty lidi vlastně jsou.
00:21:59 A tak jsem vždy, když ten večírek už se dostal do fáze,
00:22:02 kdy všichni byli takoví jakoby uvolnění,
00:22:05 tak jsem si troufal klást tuto otázku:
00:22:07 "Co ty mladý nebo i starší lidi přivedlo k tomu,
00:22:12 že se sbalili a jeli na ten téměř jako symetrický konec světa,"
00:22:16 z toho našeho pohledu.
00:22:19 A můžu asi říct, že ta klíčová historka,
00:22:21 ke které se dostanete, když kladete další otázky,
00:22:24 tak vždycky je nějaká rodinná nebo partnerská...
00:22:28 Prostě nějaký ten důvod, proč ten člověk do toho praštil
00:22:31 a vzal ten ranec a zmizel co nejdál od domu.
00:22:35 Protože minulost straší můj dům
00:22:39 Měnící můj život od základů...
00:22:44 Z takových těch etnických témat na mě hrozně zapůsobilo to,
00:22:48 že když jsme hráli v Sydney,
00:22:51 tak jsem celé to odpoledne předtím tam chodil prostě se procházet.
00:22:54 A ti pseudo, rádoby aboriginci,
00:22:56 kteří tam vystupovali s didjeridoo a s playbackem, byli otřesní.
00:23:00 To mě připadalo tak jako úplně strašidelné,
00:23:03 že potom na truc tadyhle tomu systému
00:23:05 jsme hráli tu písničku "Máj" asi ve 20minutové verzi.
00:23:08 V aboriginské verzi ještě s takovou improvizací:
00:23:12 "Be original... Aboriginal!
00:23:15 We are originals, you are original too!"
00:23:20 A myslím, že úplně největší pocta,
00:23:24 jaké se mě z hlediska vokálního projevu dostalo,
00:23:27 tak bylo, že potom mě nějaký ten místní člověk říkal:
00:23:30 "No ten tvůj hlas, to bylo didjeridoo bez didjeridoo."
00:23:48 -So I'd found Stones in my flesh
00:23:53 Stones in my flesh
00:23:56 Stones in my mouth
00:23:59 Hold on, there are Stones in their eyes
00:24:04 Stones in your mouth
00:24:07 Stones in...
00:24:39 -To by byla taky dobrá fotka, čoveče... Tady takhle...
00:24:42 Počkat si na tohle, víš... A teď to zmáčknout!
00:24:46 SILNÝ PŘÍBOJ, NENÍ ROZUMĚT
00:24:49 -A urobte zhruba to isté, čo ste boli...
00:25:05 Výborně!
00:25:13 -I love you my baby
00:25:16 my sweet cherry...
00:25:20 I love you my baby
00:25:23 my sweet cherry...
00:25:27 -I love you my baby
00:25:30 I love you my baby my sweet cherry
00:25:33 I love you my sweet cherry!
00:26:19 -Úplně od malička se mně líbí cestování letadlem.
00:26:22 Je dokonce taková rodinná legenda,
00:26:25 že jsem letěl letadlem, když mi byly tři týdny,
00:26:28 z Brna do Prahy, a že jsem byl publikován v novinách
00:26:31 jako nejmladší cestovatel Československých aerolinií.
00:26:34 Babička měla výstřižek: "Malý Petr Váša letěl letadlem."
00:26:38 Takže když jsem se dozvěděl,
00:26:40 že 14 dní budem jenom lítat letadly, tak mi to přišlo jako úžasný nápad.
00:26:44 A ještě jako ty různé typy těch letadel...
00:26:48 A ty bizarní jakoby nepoměry,
00:26:50 jakože jednou letíš hodinu a potom deset hodin,
00:26:53 potom dlouho čekáš...
00:26:56 A potom zase úplně někam jinam nějakým jiným érem.
00:26:58 Tak to se mě líbilo moc!
00:27:02 -Já jsem spočítal, že jsme absolvovali
00:27:04 možná tak 15 leteckých přesunů během 20 dnů.
00:27:10 Já jsem si to psal a spočítal jsem:
00:27:12 "Kolem 50 tisíc kilometrů jsme urazili během 20 dnů."
00:27:17 Takovýhle výkon.
00:27:22 -Já jsem to turné nazval tak jako pracovně sám pro sebe:
00:27:25 "Turné, na kterém se nikdo nevyspal."
00:27:28 Jo, protože řada těch spojů odlétala třeba v šest ráno,
00:27:31 nebo šlo letět i pozdějš, ale kdybychom letěli pozdějš,
00:27:35 přiletíme akorát na koncert a vlastně bysme nic jinýho neviděli,
00:27:39 než zas takovej ten muzikantskej zeměpis,
00:27:42 což je klub, hotel nebo ubytovna nebo spaní,
00:27:45 a zase prostě na nádraží nebo na letiště.
00:27:48 Takže my jsme, kolikrát i úmyslně, jako letěli i dřív,
00:27:51 abysme tam prostě trošku něco zažili i jinýho než to hraní.
00:27:55 Tak jsem to nazval: "Turné, kde se nikdo nevyspal",
00:27:58 protože kolikrát jsme vstávali ve dvě, ve tři, ve čtyři...
00:28:02 Takže když to člověk sečetl ještě s tím náročným cestováním
00:28:05 a s tím časovým posunem
00:28:07 a s neustálým řešením nějakých logistických problémů,
00:28:10 tak to bylo hodně takový jako únavný.
00:28:13 Hodně, hodně jako náročný...
00:28:16 A už jenom těch 48 000 uletěných kilometrů mluví samo za sebe.
00:28:22 -Do Tasmánie jsme přiletěli jenom do jednoho místa,
00:28:26 a přišlo mi to, že jsem se dostal do prostředí,
00:28:30 kde se klidně dá třeba i žít.
00:28:33 Austrálie mi přišla taková,
00:28:36 že ta se mně hrozně líbila z pohledu turisty,
00:28:39 ale asi bych tam sám bydlet nechtěl, nebo žít s někým.
00:28:44 Ale Tasmánie, to mi přišlo, že to by bylo ono,
00:28:47 že ten tasmánský tygr...
00:28:49 A všichni mladí byli aspoň trošku pokérovaní...
00:28:52 Mělo to tam takovej nějakej zajímavej pocit volnosti,
00:28:56 který jsem očekával zrovna z tý Austrálie,
00:28:59 že to je ta země, kde je pořád svoboda.
00:29:02 To jsem tam nenašel...
00:29:05 Ale u tý Tasmánie, tam jsem měl pocit, že jo,
00:29:07 že tam to jde...
00:29:28 -Tasmánie. Ono už samo o sobě to zní hodně exoticky.
00:29:32 Tasmánie je vlastně ostrov, kterej je ještě pod Austrálií,
00:29:35 ještě vlastně jižnějš, směr Antarktida.
00:29:38 Mě to obzvlášť potěšilo, to hraní v Tasmánii.
00:29:41 My jsem hráli přímo v hlavním městě, které se jmenuje Hobart.
00:29:45 Mě to potěšilo proto, že jsme se ocitli na nejjižnějším místě,
00:29:50 nejenom kde my jsme se, my jako všichni muzikanti, ocitli,
00:29:54 ale že vlastně se nám podařil takovej jakoby trošku rekord,
00:29:58 protože tím koncertem nebo festivalem v Tasmánii
00:30:02 jsme vystupovali nejjižněji,
00:30:04 kde kdy český rocker vůbec vystoupil, jo.
00:30:07 Dokonce Hobart je to vlastně město, odkud vyrážely,
00:30:11 a dokonce dosud vyráží antarktické výpravy.
00:30:15 No a ukázalo se taky, že jsme jižnějš,
00:30:18 což teda znamenalo ne teplejš, ale studenějš.
00:30:22 Zatímco dva dny předtím v Sydney jsme úpěli vedrem,
00:30:26 kde bylo skoro 40 stupňů,
00:30:28 tak na Tasmánii pršelo a bylo tam podle mě tak 5-6 stupňů.
00:30:35 Jelikož jsem letěl do jižních krajů, tak jsem měl prostě jenom sandále
00:30:40 a tam mi úplně všechno promoklo, já jsem si v Tasmánii musel...
00:30:45 Na Hobartu jsem si musel koupit nový boty,
00:30:48 abych to tam vůbec přežil, tu zimu.
00:30:50 Opravdu to tam bylo takové jako kruté...
00:30:54 -Rome, ty užs je zasral, ty boty!
00:30:58 -Já bych je vrátil, ty je máš zárukovaný, ne?
00:31:02 Se ušpiněj, viď...
00:31:10 -Ť-Ď-Ň-J
00:31:12 K-G-CH-H-U.
00:31:16 Last one...
00:31:22 From "P" to "U"!
00:31:33 -No my jsme si taky připravili,
00:31:36 nebo tak ještě jako doladili náš mezinárodní koncertní program,
00:31:40 který sestává,
00:31:42 nebo teda jehož podstatnou částí jsou skladby v tzv. "translatině",
00:31:46 a jsou to skladby, který by měly být srozumitelný,
00:31:50 mělo by to pochopit aj malé dítě. I teda to australské.
00:31:53 A zároveň jsou ale postavený na universálním jazyku.
00:31:58 A je v tom ten jazykový experiment.
00:32:02 Čili nás zajímalo,
00:32:04 jestli to i v takovéhle záhadné zemi bude fungovat.
00:32:08 Chu-Cho-Cha-Che-Chi. H.
00:32:10 Hu-Ho-Ha-He-Hi.
00:32:13 U. U-O-A-E-I.
00:32:17 That's it! POTLESK
00:32:20 Czech-neczech!
00:32:23 -No lidi nám všude říkali, že nic podobnýho neslyšeli...
00:32:27 A dokonce byli jedinci, kteří si mysleli,
00:32:31 že jsme nějaká aboriginská kapela.
00:32:35 Možná... hlavně kvůli tomu, jak Petr vypadá.
00:32:39 -Tři, čtyři!
00:32:41 RYTMICKY:Hokomykomou Hokomykomou
00:32:44 Hokomykomou Hokomykomou hou
00:32:47 Hokomykomou Hokomykomou
00:32:49 Hokomykomou hou hou
00:32:53 Já jako autor těch textů v té tzv. "translatině",
00:32:55 tak jsem si právě říkal,
00:32:57 do jaké míry to teda bude komunikovat a do jaké míry ne.
00:33:01 No a myslím si, že to fungovalo dobře.
00:33:04 A dokonce jeden člověk v Tasmánii potom za námi přišel a říkal:
00:33:08 "No já se celá léta chystám do Prahy.
00:33:11 Teď už tam mám domluvený zájezd.
00:33:14 A konečně už umím svoje první dvě česká slova: myko, logo."
00:33:18 Myko logo myko. Myko logo myko.
00:33:22 Myko logo ú á. Myko logo ú á.
00:33:25 Myko logo ú á. Myko logo ú á.
00:33:28 -Původně jsme měli mít na Hobartu jeden koncert,
00:33:31 ale tomu majiteli toho hotelu a klubu zároveň
00:33:34 se naše vystoupení natolik líbilo,
00:33:37 že nás pak koupil na druhý den jako svatební dar pro svého kamaráda.
00:33:41 Takže jsme hráli ještě poslední koncert
00:33:44 na tasmánské svatbě.
00:33:46 Ten koncert byl jinej především tím, že tam na ty ostatní koncerty
00:33:50 se dycky objevovali nějací čeští nebo slovenští emigranti,
00:33:55 a tady byli vlastně jenom teda Australané.
00:33:58 A mám pocit, že to byl možná jeden z nej...
00:34:01 asi nejlepší možná koncert, co jsme tam vůbec měli.
00:34:18 -My jsme všichni byli hrozně nervózní,
00:34:21 že jsme ještě neviděli žádnýho klokana.
00:34:24 Takže jsme v Tasmánii jeli do takový jako mini-zoo,
00:34:27 kde jsme konečně teda,
00:34:29 konečně jsme tam měli ty klokany tváří v tvář.
00:34:33 Měli tam taky ďáblíka tasmánského, takový endemický druh tasmánský.
00:34:39 My jsme se potom vypravili ještě k vodopádům,
00:34:42 v takovém deštném pralese v Tasmánii.
00:34:45 Procházeli jsme deštným pralesem, který byl tvořen eukalipty.
00:34:51 A eukaliptus nám zní tak jakoby exoticky.
00:34:54 Těžko si potom pod tím Evropan něco vybaví, jak to vlastně vypadá.
00:34:58 Eukalyptus je vlastně druhej nejvyšší strom na světě.
00:35:15 -Kryštofe, nejseš na ty návody?
00:35:18 -Prosím?
-Ty jseš na ty návody!
00:35:20 -Co potřebuješ? Návod, jak funguje to piáno, nevím.
00:35:23 -Já nejsem pianista.
00:35:25 A nejsem návodkář.
-Návoda...
00:35:29 MIDI ZVUKY
-No dyť to hraje!
00:35:32 To je perfektní!
00:35:35 -No a je to! Je to!
-Počkej...
00:35:38 Když budeš mačkat čudlík po čudlíku, tak rozhodně to nespravíš.
00:35:46 -Míro, to bych teda od tebe nečekal, takový zvuky...
00:35:50 -Že jo, viď...
00:35:52 -Tady to je pěkný!
00:35:56 -To jsou efekty, hele...
00:36:05 Jadá da dáda
00:36:07 Jadá da dá
00:36:09 Jadá dadá da
00:36:12 Dáda dá...
00:36:15 -Jadá da dá
00:36:18 Jadá da dá
00:36:20 Dadá da dadá da dá dadá...
00:37:04 -Australskou částí skončila první polovina turné
00:37:07 "Czech Music On the Road",
00:37:09 protože "Ty syčáci" se už museli vrátit do Evropy.
00:37:12 "Boo" zůstali ještě nějaký jeden nebo dva týdny v Austrálii,
00:37:17 kde ještě odehráli několik dalších koncertů.
00:37:20 A "Už jsme doma" pokračovali na Nový Zéland.
00:37:28 -Já jsem před lety dostal dopis a cédéčka nějaký od jedný kapely.
00:37:33 Ta kapela se jmenovala "Mister Steril" z Novýho Zélandu.
00:37:36 Já takových dopisů dostávám poměrně hodně,
00:37:39 a vždycky ta kapela něco chce.
00:37:41 Dycky, a to člověk je normální, ale vždycky ta kapela něco chce.
00:37:44 Udělat koncert nebo tak... A tyhle nechtěli vůbec nic.
00:37:47 Jenom prostě chtěli říct, že se jim líbí "Už jsme doma",
00:37:50 že mají tu muziku rádi a že je to jejich takovej jako vzor
00:37:54 a že hrajou muziku a že mi chtějí ukázat, co hrajou.
00:37:57 A to je všechno. A tak mě to hrozně dojalo.
00:38:00 A dlouho jsem ale na ten dopis, bordelář, neodpověděl.
00:38:05 A najednou se naskytla příležitost, že teda jedeme do toho regionu,
00:38:08 jak jsme říkali kousíček vlastně, že to je.
00:38:11 Tak jsem si na to vzpomněl,
00:38:14 a tomu člověku jsem teda napsal, na poslední chvíli.
00:38:17 A ta kapela nám tam zařídila tři koncerty společně s nima.
00:38:21 A určitě byly teda úžasný.
00:38:24 Jak teda ten pobyt tam s nima, tak i setkání s těmahle lidma,
00:38:28 který skutečně byly spřízněný duše, nejenom hudebně,
00:38:31 a tak i ty samotný koncerty.
00:38:41 -Takový asi největší dobrodinci, které jsme tam vůbec mohli potkat.
00:38:46 Kieran s Christie jsou polovina skupiny "Mister Steril Assambly"
00:38:50 a ta se o nás úplně vzorně postarala.
00:38:53 Ubytovali nás u sebe doma.
00:38:55 A půjčili nám auto, půjčili nám vlastně svojí vlastní nástrojovku.
00:39:00 Půjčili bubny, basový aparát, kytarový aparát,
00:39:04 a Kieran dokonce sehnal všechny ty koncerty na Novém Zélandu.
00:39:10 -Já jsem se ptal Kierana, co vlastně ho zaujalo na "Už jsme doma"
00:39:15 nebo v čem vidí nějakou podobnost.
00:39:19 Jeho fascinoval ten příběh "FPB", nebo i začátky "Už jsme doma",
00:39:23 jakoby v tý nesvobodě nebo prostě s těma potížema,
00:39:27 s kterýma jsme se tady potýkali.
00:39:30 A vyjelo z něj to,
00:39:33 že vlastně on, jako obyvatel země,
00:39:38 která je obehnaná oceánem,
00:39:41 že vlastně má pocit určitý izolace.
00:39:44 Že on sice samozřejmě jako technicky vzato může jet kamkoliv,
00:39:48 nemá ty hranice uzavřený, jako to bylo tady,
00:39:51 ale de facto nemůže,
00:39:54 protože ty letenky jsou drahý a tak si to nemůže...
00:39:57 Vycestovat z toho ostrova si může dovolit jenom čas od času.
00:40:03 A těch měst tam vlastně tolik není.
00:40:06 Ta země není moc obydlená ve smyslu, že by tam byla spousta,
00:40:12 jako pro kapelu spousta příležitostí hrát, to tam vlastně není.
00:40:16 Takže pořád objíždí to kolečko dokola
00:40:19 a má pocit vlastně takový jakoby izolace,
00:40:21 podobnej tak jako, aspoň z jeho pohledu,
00:40:24 jako si představoval, že jsme vlastně měli my.
00:40:27 Že jsme nemohli nikam cestovat
00:40:30 a pohybovali se vlastně na nějakým malým území pořád.
00:40:50 Hned ten první den, respektive druhý den, když jsme tam přiletěli,
00:40:54 tak ten byl naplánovanej, my jsme měli den volna,
00:40:58 a taky to bylo i v tý příručce, kterou jsem na začátku zhotovil,
00:41:04 že byl naplánovanej vejlet lodí na Jižní ostrov do městečka Picton.
00:41:09 Kde, aspoň v těch propozicích,
00:41:14 který na tom internetu bylo možný zhlídnout,
00:41:19 bylo napsáno, že se jedná o nejkrásnější ferry na světě.
00:41:23 -Od jara se těší, jak pojede lodí ze Severního ostrova na Jižní...
00:41:26 Ty vole, samou radostí z toho usnul!
00:41:32 -Bohužel po cestě ze Severního na Jižní ostrov
00:41:37 celou dobu pršelo a celou dobu bylo zataženo.
00:41:40 Byly prostě jako mraky a mlha, takže jsme neviděli vůbec nic.
00:41:44 A docela jsme se děsili toho pocitu,
00:41:47 že jsme to celý provedli zbytečně,
00:41:50 poněvadž ta cesta byl ten cíl.
00:41:53 V tom městečku Picton toho moc k vidění není,
00:41:56 takže jenom jsme tam chtěli vidět tu cestu.
00:41:59 A tu jsme teda po cestě tam neviděli.
00:42:02 Takže jsme byli takový trošku zklamaný z toho...
00:42:04 V tom Pictonu jsme si oblíkli pláštěnky, nebo já teda,
00:42:07 a vyrazili jsme do kopců.
00:42:17 -Pepo, prosím tě, to jsem ti chtěl říct...
00:42:20 -Jo, prosím tě... To je výborný!
-To je vrtulník. Vidiš ho?
00:42:22 -To jsem v životě neviděl, ty voe!
-To já taky ne, voe!
00:42:25 Kde to jsme? -No to je skvělý!
-Co to je za zemi, ty voe?
00:42:28 Hele, vidíš tu vrtuli?
-To je "Zelená vlna".
00:42:30 -Vylezli jsme na kopec a najednou se ty mraky začly rozhazovat.
00:42:34 A když jsme pak slezli dolů z kopce zpatky k tý zátoce, k moři,
00:42:38 tak se dokonce udělalo tak krásně,
00:42:41 že jsme se teda svlíkli a skočili do moře.
00:42:44 Tak můžu říct, že jsem se koupal na Jižním ostrově Novýho Zélandu.
00:42:49 -Ale dobrá je... Fakt dobrá!
00:42:51 -No a zpáteční cesta, ta teda byla odměnou za to zklamání předchozí,
00:42:56 že opravdu celou cestu bylo úplně nádherně,
00:42:59 vymetená obloha a úžasnej západ slunce,
00:43:02 při příjezdu tý lodi na ten Severní ostrov
00:43:05 do toho přístavu ve Welingtonu.
00:43:07 Takže konec dobrý, všechno dobré!
00:43:10 UŽ JSME DOMA:Cowboy! Cowboy! Heś strong and rugged
00:43:13 and there is not a better life for me
00:43:17 Hloupý, kdo nepochopí že hloupý neprohloupí
00:43:20 Hloupý, kdo prohloupí a kdo nic nepochopí
00:43:23 Divný se podivuje čím všechny udivuje
00:43:27 Dívá se - nedívá A to se obdivuje...
00:43:30 -Koncerty jsme hráli ve Wellingtonu, to je hlavní město Nového Zélandu,
00:43:36 hráli jsme v Aucklandu a v New Plymouthu.
00:43:39 Přičemž bývalo by bylo ideální se přemisťovat asi letadlama,
00:43:43 ale my jsme přeci jen chtěli vidět z toho Nového Zélandu víc,
00:43:47 takže jsme nakonec jeli autem.
00:43:50 Což cesta Wellington - Auckland
00:43:52 se nám protáhla tím pádem na dva dni.
00:43:55 A stálo to rozhodně za to,
00:43:57 protože jsme projeli vlastně úplně celý Severní ostrov.
00:44:02 Úplně od jihu až k severu.
00:44:08 Jednalo se zas o takové ty kluby velikosti asi 100-200 lidí,
00:44:13 a zajímavý je, že chodili lidi hodně poučený,
00:44:16 který znali "Už jsme doma".
00:44:19 Ve Wellingtonu dokonce přišel chlapík a hned se mnou dal do řeči.
00:44:24 Znal, jako Novozélanďan prostě znal Oldřicha Janotu třeba,
00:44:29 což mi přišlo úplně neuvěřitelný...
00:44:32 Znal spoustu dalších českejch kapel, byl jsem velice překvapen.
00:44:38 O tom, jaký prostě někdo na Novým Zélandu má povědomí,
00:44:42 protože ruku na srdce, kolik my známe novozélandských hudebníků
00:44:46 nebo novozélandských spisovatelů anebo umělců.
00:45:34 -A to mě teda úplně fascinovalo, říkal jsem si:
00:45:38 "Na Novým Zélandě v Aucklandu pocta Zdenku Liškovi."
00:45:44 To mě hrozně dojalo a strašně se mi to líbilo, teda musím říct.
00:45:48 Takže jsem mu slíbil, že mu něco pošlu,
00:45:50 tak jsem mu posílal nějaký balíček s muzikou...
00:45:53 Ono toho od Lišky moc nevyšlo, ale prostě to bylo moc pěkný...
00:46:01 Mlha jak ústa
00:46:08 Široce narůstá
00:46:15 Nevidět nic ale nepřestat
00:46:18 Nic ale nepřestat Nepřestat...
00:46:21 -Já jsem se nemohl na Novým Zélandu zbavit takovýho pocitu,
00:46:24 že celej Nový Zéland je jedna velká nějaká sopka,
00:46:27 která se každou chvilku dá do pohybu...
00:46:30 Což je třeba, když jsme přijeli do oblasti Rotorua,
00:46:34 tak tam na každém rohu se dýmalo ze země,
00:46:37 šla tam pára, syčelo to, žhavilo to...
00:46:41 A vůbec jsem se tam necejtil tak nějak bezpečně.
00:46:45 A "Už jsme doma" kdysi v Kalifornii zažilo docela silný zemětřesení,
00:46:50 a tak už jsem k tomu přistupoval tak trochu s respektem.
00:46:54 Měl jsem pocit, že ta země pode mnou se tak trošku jakoby hejbe.
00:46:58 Říkal jsem si: "zlatý český prvohory."
00:47:01 Jo, tady chodim vlastně po nějaký sopce,
00:47:04 pod nohama mi stoupá dým a kdykoliv se to může zaklepat.
00:47:09 Ostatně ty prognózy zemětřesení a Nový Zéland a sopečná činnost,
00:47:14 nikdo neví, kdy se to probudí, že jo...
00:47:17 Mlha bílé vlákno souká
00:47:20 Omotá se kolem nás
00:47:22 Žádný vítr nám ji z očí
00:47:26 Nerozfouká
00:47:50 -Racku, ty klacku!
00:47:54 -Já musím přiznat, že festival "Czech Music On the Road"
00:47:57 na jižní polokouli byla pouze záminka k uskutečnění mého pokusu.
00:48:01 Protože já jsem se dočetl, že na jižní polokouli,
00:48:06 když se pustí voda do umydla,
00:48:08 tak zatímco na severní polokouli se točí vír takto,
00:48:13 čili ve směru hodinových ručiček,
00:48:16 tak na jižní polokouli se údajně ten vír,
00:48:20 voda prostě v umyvadle točí takhle, když vytéká z toho umyvadla.
00:48:25 Tak jsem si na to vzpomněl.
00:48:27 A všechny ty pokusy jsem stihnul až poslední den před odletem,
00:48:32 že jsem si dal tu práci a začal tohleto tam studovat.
00:48:35 A skutečně voda v umyvadle mi odtýkala opačně, jo.
00:48:41 Proti směru hodinových ručiček.
00:48:44 Takže každý si doma může zkusit, že se voda točí doprava,
00:48:47 ale kdežto tady se točí doleva.
00:48:49 No ale já jsem to natočil na kameru
00:48:52 a pověsil jsem to na youtube.
00:48:55 A několik kamarádů mi to hodně napadlo,
00:48:58 protože skutečně se to má točit doleva,
00:49:01 ale jedině v nějakých laboratorních podmínkách,
00:49:04 a větší roli, než jestli je člověk na severní nebo jižní polokouli,
00:49:08 hraje konstrukce toho dřezu.
00:49:11 Jak je nakloněnej anebo jak je vlastně udělanej...
00:49:17 Takže otázka vytékání vody je pořád ještě tak trochu otevřená.
00:49:23 -Týdup týdup ta ta týdup (rychle)
00:49:41 Týdup týdup ta ta týdup
00:49:43 Týdup týdup ta ta týdup
00:49:45 Ta týdup týdup ta ta týdup
00:49:48 Týdup týdup ta ta týdup
00:49:51 Týdup týdup ta ta týdup
00:49:54 Týdup týdup ta ta týdup
00:49:56 Ta týdup týdup ta ta týdup
00:50:01 Týdup týdup ta ta týdup
00:50:04 Týdup týdup ta ta týdup
00:50:06 Týdup týdup ta ta týdup
00:50:09 Týdup týdup ta ta týdup
00:50:11 Týdup týdup ta ta týdup
00:50:13 -Týdup týdup týdup tá!
00:50:16 Týdup týdup týdup týdup tá!
00:50:37 Týdup týdup týdup týdup táj!
-Týdup týdup ta ta týdup
00:50:40 -Týdup týdup týdup táj!
-Týdup týdup ta ta týdup
00:50:43 -Týdup týdup týdup týdup táj!
-Týdup týdup ta ta týdup
00:50:46 -Týdup týdup týdup týdup táj!
-Týdup týdup ta ta týdup
00:50:48 -Týdup týdup týdup týdup táj!
-Týdup týdup ta ta týdup
00:50:51 -Týdup týdup týdup týdup táj!
-Týdup týdup ta ta týdup
00:50:54 -Týdup týdup týdup týdup táj!
-Týdup týdup ta ta týdup...
00:51:06 Skryté titulky: Vladislav Unger Česká televize 2014
Už jsme doma, Ty Syčáci a Boo podnikli turné u protinožců. Sami hudebníci se chopili kamer a tak vznikl v režii Václava Kučery dokument, zachycující celé turné v Austrálii, Tasmánii a na Novém Zélandě. Ve filmu se dozvíte, proč je v Austrálii měsíc vzhůru nohama, proč voda ve výlevce vytvoří opačný vír, jaké to je hrát na nejjižnějším místě, kam kdy český rocker vystoupil, potkáte se s koalami i ďáblíkem tasmánským a nalétáte s českými muzikanty desetitisíce kilometrů.