O postižených ženách, které si prosadily své mateřství.
00:00:04 ŠPATNĚ VYSLOVUJE
00:00:06 Rozhodla jsem v porodnici, bude jmenovat Růženka.
00:00:10 Já šťastná, že se narodila.
00:00:39 Růžo, domů!
00:00:44 Dobrý den.
00:00:53 Tady je chodba, tady je Růženky pokoj.
00:00:59 Tady je kuchyň.
00:01:01 To je Petr.
00:01:03 Dobrý den.
00:01:08 To je kuchyň.
00:01:11 Dělal jsem v Jinonicích v restauraci a Růženka mi chodila pomáhat.
00:01:16 No a pomáhala mi v restauraci, pak jsme spolu šli na procházku,
00:01:22 slovo dalo slovo a z pomoci vznikla taková společná pomoc.
00:01:28 A teď jsme spolu.
00:01:31 -A vychází nám to, viď maminko?
-Jo.
00:01:35 To je Růženka, to je její kamarád.
00:01:40 To jsem já na zábavě, tancuju.
00:01:44 To jsem já s kamarádama.
00:01:47 To jsem já Růženka, Petr a malá Růženka.
00:01:53 Máma je hrozně hodná a šikovná holka.
00:01:57 Po úraze měla zápal mozkových blan a přestal její duševní vývoj.
00:02:02 Je na úrovni asi patnáctiletého nebo třináctiletého dítěte.
00:02:11 Jmenuji se Lada Kovářová a stalo se mi to asi ve dvou letech.
00:02:14 Dostala jsem nemoc, která se jmenuje Werdning-Hoffmann
00:02:19 a je to ochabování svalstva.
00:02:22 Můj dědeček mi tenkrát zajistil léčbu postaral se o to, abych přežila.
00:02:26 Hodně lidí mi říkalo, že bych si měla najít partnera sobě rovného,
00:02:31 tedy někoho postiženého na vozíku, a mít takový ten vztah bez ničeho.
00:02:36 Hrozně mě to ponižovalo, tak jsem si řekla, že ne,
00:02:40 že mám na víc, že svoji rodinu budu mít, i své dítě.
00:02:44 Chtěla jsem něco dokázat sama sobě i těm ostatním.
00:02:51 Tak tady máme koupelnu.
00:02:59 Tady je náš obývák a ložnička dohromady.
00:03:03 Tady má Lukáš kazeťák, sám si pouští kazety.
00:03:07 Tady má svoje rybičky.
00:03:10 Tady máme televizi, na kterou se díváme.
00:03:14 A tady na té posteli spím.
00:03:18 Tady máme kuchyň, vaří se tu a sedí.
00:03:22 To je moje kamarádka Jana a můj syn Lukáš.
00:03:28 A tady má Lukášek svůj dětský pokojíček.
00:03:37 Když jsem měla jít do školy, tak mě rodiče umístili
00:03:41 do Jedličkova ústavu v Praze.
00:03:45 Tam jsem vlastně vyrostla do nějakých šestnácti let.
00:03:49 Potom jsem se vyučila a poznala manžela,
00:03:53 se kterým jsme začali žít tak nějak na hromádce.
00:03:59 Pak jsme se vzali a za půl roku na to se nám narodil malý Lukášek.
00:04:13 -Růženko.
-Co chceš zase už?!
00:04:17 -Přines mi zapalovač, holčičko.
-Pane bože!
00:04:22 Prosim!
00:04:23 -Růženko, český město na pět?
-Nevim!
00:04:27 -Praha.
-To taky, ale tohleto je Opava.
00:04:30 -Tak dík.
-No, prosim.
00:04:33 Růženka má ráda děti.
00:04:36 Když jsme spolu byli asi dva roky, tak jsme se rozhodli,
00:04:39 že bysme chtěli taky svoje a šli jsme za doktory.
00:04:44 Byli jsme u psychiatra, ke kterému Růženka občas chodí, a u gynekologa.
00:04:51 Psychiatr řekl, že to na dítě nemůže mít vliv,
00:04:56 protože maminčino poškození je poúrazové.
00:05:02 Gynekolog řekl, že po tělesné stránce je maminka zdravá,
00:05:08 takže dítě mít může.
00:05:11 Když jsme se rozhodli, že dítě mít budeme
00:05:14 a maminka přišla do jiného stavu, tak nám přišlo ze sociální péče,
00:05:20 že se má maminka dostavit k interupční komisi.
00:05:26 Byl jsem tam pozvaný i já a její maminka,
00:05:30 která v té době byla její opatrovník.
00:05:34 Ta komise se tenkrát ani neptala, jestli Růženka dítě chce nebo ne,
00:05:39 prostě nařídila babičce, poněvadž je opatrovník,
00:05:43 že půjde s Růženkou a že si Růženka musí nechat dítě vzít pryč.
00:05:47 Já jsem tam taky řekl svý: řekl jsem, že dítě chceme.
00:05:51 Růženka pak plakala, poněvadž miminko chtěla, ale oni verdikt nezměnili.
00:05:56 Já jsem spíš sama sobě potřebovala dokázat, že na to mám,
00:06:02 že mám na to žít jako zdraví lidé.
00:06:06 Doktoři mě hodně zrazovali, že buď nepřežije miminko,
00:06:12 nebo nepřežiji já, nebo oba.
00:06:17 Ať si to rozmyslím, že je to velice rizikové těhotenství,
00:06:22 že prostě s mojí nemocí toto nemohu podstoupit,
00:06:26 že s mojí nemocí to bude strašně komplikované.
00:06:31 Potom paní doktorka Holubová, to je moje gynekoložka,
00:06:35 mi řekla, že nevidí důvod, proč bych nemohla mít svoji rodinu,
00:06:41 že jsem v pořádku jako každá jiná žena.
00:06:49 Řekla, že se mnou do toho jde, že mě v tom nenechá,
00:06:53 podpořila mě a dala mi naději, díky ní jsem se cítila silnější.
00:06:57 Když jsem pak zjistila, že Lukáška čekám a viděla jsem,
00:07:01 že ona mě opravdu pomůže a podpoří, tak jsem přestala pochybovat
00:07:06 a šla jsem za svým.
00:07:09 -Mami, já jdu ven.
-Jdi.
00:07:11 -Tak čau.
-Ahoj.
00:07:16 Růženka se tedy narodila, poněvadž tomu zabránit nemohli,
00:07:21 ale co nám udělali!
00:07:24 Když byla Růženka v porodnici, dostala rodný list malé Růženky,
00:07:30 ale protože je nezpůsobilá k právním úkonům,
00:07:34 tak bylo v rodném listě uvedeno:
00:07:38 Matka a otec neuveden, dítě se umisťuje do kojeneckého ústavu.
00:07:45 Šlo to k soudu, samozřejmě jsme na první stání čekali dva měsíce.
00:07:53 U prvního stání mi řekli, že dobře udělali,
00:07:58 že dali Růženku do ústavu, protože jsem osoba,
00:08:03 která pracuje v nízké restaurační cenové skupině
00:08:09 a jsem osoba nezpůsobilá starat se o dítě.
00:08:14 Navíc jsem svobodný!
00:08:17 Svobodný jsem proto, protože si Růženku nemůžu vzít,
00:08:21 poněvadž nemá občanský průkaz.
00:08:24 Občanský průkaz je podmínkou, aby se mohla vdát.
00:08:28 Takže jsme si museli najmout advokáta a Růženku jsme získali tak,
00:08:34 že babička, tedy maminka Růženky, byla opatrovník, já byl opatrovník
00:08:40 a stát byl opatrovník. Ale dostali jsme ji k sobě!
00:08:47 To je pejsek, jaký jsem vyšila.
00:08:59 Protože město Litoměřice patří mezi střední města,
00:09:03 stačíme velice brzy podchytit problémové rodiny,
00:09:07 které potřebují od města popřípadě od státu pomoc.
00:09:13 Mezi takovou rodinu patří Lada Kovářová.
00:09:16 V současné době k ní dochází pracovnice osobní asistence
00:09:20 na dopolední i odpolední.
00:09:23 Je to i o sobotách a nedělích a na večerní čas tam dopomáhá manžel.
00:09:32 Manželství se rozpadlo, ale Lada má v současné době jiného přítele,
00:09:36 který nahrazuje tuto noční péči. Mimo jiné k té volnočasové činnosti
00:09:41 dopomáhá další sdružení, hlavně diakonie tady ve městě.
00:09:47 Ahoj.
00:09:50 Lada je velice šikovná.
00:09:52 V keramické dílně udělala několik Betlémů,
00:09:57 které se prodaly do ciziny, dělala i šachové figurky.
00:10:13 Její tvorba byla vždycky pěkná a velmi dobře se prodávala,
00:10:17 takže Lada si byla schopná na sebe vydělat.
00:10:22 Měl jsem jednu místnost v Holečkově ulici
00:10:26 a Růženka s maminkou bydlely v Holečkově ulici v domě,
00:10:30 který byl před rekonstrukcí.
00:10:33 Abych mohl zase s holkama být, nabídl jsem svůj byt Národnímu výboru
00:10:39 Rozhodli tak, že za naše dva byty, které jsme jim nabídli,
00:10:43 nám dali tady na Lužinách byt 3+1.
00:10:47 Žili jsme tam jako jedna rodina, jenže v roce 1990
00:10:51 si babička vzala k sobě syna, se kterým jsme prostě nemohli vyjít.
00:10:57 Byt jsme opustili a dali si žádost na výbor,
00:11:02 tenkrát už vlastně na Místní úřad, a čekali jsme.
00:11:10 Bydleli jsme po příbuzných a kamarádech,
00:11:15 měli jsme i takové období na ulici, ale zaplať pánbůh jsou lidé hodní
00:11:21 a nikdy nás nenechali spát pod mostem.
00:11:25 Přežili jsme to, ale bylo to tak, že jsme kolikrát nevěděli,
00:11:29 kde večer hlavu složíme.
00:11:32 Můj bývalý muž mě ke konci hodně potopil.
00:11:36 Když jsem ho nejvíc potřebovala, tak se ukázal velice špatně.
00:11:40 Když malej kluk třeba v noci brečel a potřeboval najíst,
00:11:46 tak se to projevovalo:
00:11:49 nechtělo se mu vstát, nadával na nás, nadával, že nás tady nechá...
00:11:56 Bylo to ošklivé, nerada o tom mluvím, vyhnala jsem ho z bytu.
00:12:07 Ráno když přijdu, tak oba dva spěj spolu v posteli.
00:12:18 Vzbudím Lukáška, protože teď druhý týden chodí do jesliček,
00:12:22 potom se oblékneme a jdeme do jesliček, máma ještě hajá.
00:12:27 Když přijdu oblíkám a starám se o mámu.
00:12:32 Potom jdeme nakoupit, potom já peru, vytírám,
00:12:36 uklízí se, prostě normální den.
00:12:43 My jsme na ulici byli čtyři a půl roku.
00:12:47 Když Růženka začala chodit do školy, měla pořád stejnou adresu,
00:12:51 ale paní učitelka se divila, že jezdí jednou tamhle odtut,
00:12:54 jednou tamhle odtud atd.
00:12:57 To bylo v dubnu 1995 a 15. května jsme opravdu dostali byt.
00:13:03 4. června 1995 jsme se stěhovali sem.
00:13:08 Sousedi za tři dny přišli a ptali se, kdy si něco přivezeme.
00:13:13 My jsme jim říkali, že si nic nepřivezeme,
00:13:18 protože si musíme všechno postupně sehnat.
00:13:22 A hned sousedi tady od vedle přišli a říkali:
00:13:26 My máme holku o tři roky starší, než je ta vaše,
00:13:31 už vyrostla ze svý postýlky, nechcete ji?
00:13:36 Jsou tady hodný lidi.
00:13:45 Mám teď přítele, který mi sem chodí k večeru pomáhat.
00:13:53 Pomůže mi malýho vykoupat, já ho nakrmím, já si ho dám spát
00:13:58 a zpívám mu ukolébavku.
00:14:00 Když usne, tak jednou týdně, buď ve středu nebo v pátek,
00:14:05 se domluvíme s kamarádkama a někam jdeme.
00:14:10 On tady vždycky zůstane, pohlídá ho
00:14:14 a já si jdu na dvě tři hodinky zatancovat a pobavit se.
00:14:22 Budeme tancovat, pojď.
00:14:24 Běž tancovat s mámou.
00:14:27 Jak tancuješ?
00:14:29 To není jenom práce, občas se tady zpívá, tancuje, blázní, hraje.
00:14:37 -Pojď.
-Nechce.
00:14:45 Vždycky, když začnou hrát a dostaneme se s kamarádkama do nálady,
00:14:51 tak když začnou blikat světla, děláme na sále blbosti a tancujeme.
00:14:59 Přestal jsem pracovat, protože jsem dostal artrózu kyčelních kloubů,
00:15:03 nejdřív do pravé nohy a potom i do levé.
00:15:07 Ze začátku jsem špatně chodil, potom jsem začal chodit o holi,
00:15:13 teď už o berlích a jenom po bytě.
00:15:17 Od roku 1990 jsem v plném invalidním důchodu, takže už na furt.
00:15:23 Já bych byl hrozně šťastný, kdybych dostal nějakou práci, ale domů!
00:15:28 Já opravdu nejsem schopný dojít ani přes ulici tady na sídlišti.
00:15:34 Nohy mi bolí soustavně 24 hodin denně.
00:15:42 Já tady teď s vámi sedím, ale třeba za hodinu
00:15:47 si budu muset lehnout, budu se s vámi bavit, ale budu ležet.
00:15:56 Já mám ráda matiku, protože se na ní naučím počítat i trochu psát.
00:16:01 Když půjdete do obchodu, aby vás neošidili!
00:16:06 Žijeme z mýho a Růženčinýho důchodu,
00:16:10 do životního minima nás vyrovnává Místní úřad.
00:16:15 Kdybysme nemuseli platit nájem, který už jsem, přiznám se,
00:16:21 přestal platit, poněvadž už bysme neměli z čeho žít,
00:16:25 tak máme dohromady 9.000,-Kč.
00:16:28 Nájem bysme měli platit 4.000,-Kč, ale za 5.000,-Kč se žít nedá,
00:16:33 protože jenom 2.000,-Kč stojí škola.
00:16:36 To zas neudělám, abych nechal dítě živořit.
00:16:40 Co jsem spočítal, tak dlužím asi 39.000,-Kč.
00:16:44 Jenže oni mi napsali, že chtějí po mě zaplatit skoro 53.000,-Kč.
00:16:49 Bylo to u soudu, rozsudek ještě nenabyl právní moci, ale až nabyde,
00:16:55 tak půjdeme někam do nějakýho holobytu.
00:16:59 To bude taky jen dočasně, takže pak na ulici...
00:17:19 Člověk, který nechce mít děti, je prostě bez citu
00:17:23 a bez nějaké naděje žít.