Tereza Brdečková hovoří s lidmi, kteří mají víc za sebou než před sebou. Režie Z. Tyc
Dětství prožila v Ostravě, ale po otcově smrti se maminka s dětmi přestěhovala do Prahy, kde měla rodinné zázemí. Na pražské DAMU vystudovala herectví, její doménou však byla po celý život především recitace. Vítězslava Fryntová, které ovšem všichni říkali podle přání její maminky celý život Ada, začala vyučovat umělecký přednes na LŠU (dnes Konzervatoř Jaroslava ježka), na DAMU začala učit až v devadesátých letech. S Emanuelem Fryntou, vynikajícím překladatelem a básníkem, se seznámila v roce 1947, provdala se za něj ovšem až po desetileté známosti. Život vedle jednoho z nejoriginálnějších českých autorů byl po materiální stránce velmi krušný. Fryntovi se ale přátelili s českou spisovatelskou elitou, jejich život byl umělecky i duchovně velmi bohatý. Jako hlavní pedagožka přednesu na katedře autorské tvorby a pedagogiky DAMU Ada Fryntová svůj obor vlastně nově koncipovala. V době natáčení dokumentu už sice trávila čas v penzi, ale stále za ní docházeli herci pro radu a pomoc.
