Tereza Brdečková hovoří s lidmi, kteří mají víc za sebou než před sebou. Režie Z. Tyc
00:00:30 Dokázal byste říct,
00:00:32 na kolik nástrojů jste v životě hrál asi tak?
00:00:35 Na housle, pak jsem hrál hned na zobcovou flétnu,
00:00:39 potom jsem začal na piáno na konzervatoři taky
00:00:42 a cembalo k tomu.
00:00:44 Pak jsem občas hrával na varhany, pak jsem hrál - to už jsem řekl -
00:00:50 na zobcové flétny, ale těch je hodně druhů, v podstatě patery.
00:00:54 Potom jsem hrál na krumhorny, na kornamusy
00:00:58 a na vojně mi vrazili pozoun, že potřebují pozoun,
00:01:01 tak jsem tak trošku se naučil i na pozoun
00:01:04 a hrál jsem samozřejmě i na bicí. No a kromě toho jsem zpíval.
00:01:14 Kolik máte teď asi žáků?
00:01:20 Já bych řekl ke dvacítce.
00:01:22 Mám už jenom čtyři na konzervatoři, protože osoby v penzijním věku
00:01:29 smí mít jenom půl úvazku, protože čím jste starší,
00:01:35 tím jste méně schopný, takže tím pádem to omezují.
00:01:41 Ale mám spoustu lidí vedle, především mých absolventů a těch,
00:01:47 kteří už jsou v kariéře, kteří samozřejmě chodí
00:01:51 jakoby na kondice a probírat role a tak podobně,
00:01:54 protože v podstatě každý zpěvák potřebuje kontrolu celý život.
00:01:59 Celý život?
00:02:01 Musí ho někdo slyšet, člověk se slyší úplně jinak,
00:02:05 než slyší ti druzí zvenku.
00:02:07 A to si v tom divadle nezařídí, to oni musí sem k vám?
00:02:11 Ó, to je velmi těžké,
00:02:13 protože nikdo vám neřekne nebo neodváží se říct pravdu.
00:02:20 Aha!
00:02:22 To znamená, je třeba, aby ten člověk měl někoho,
00:02:25 komu důvěřuje a kdo mu může natvrdo říct,
00:02:28 jak to teda bylo a co je třeba opravit, zlepšit.
00:02:32 Nebo co bylo dobře.
00:02:34 Protože zpravidla v divadle, ať se děje, co se děje,
00:02:38 tak kolegové vždycky: "Moc gratulujeme, bylo to moc hezký",
00:02:42 i když třeba nebylo.
00:02:44 -A pak se drbe.
-A pak za rohem je to jinak.
00:02:48 Řekněte mi něco o své rodině, o svých rodičích.
00:02:51 Odkud jste?
00:02:53 Já osobně už jsem narozený Pražák, můj otec taky,
00:02:57 ten se narodil na Letné.
00:02:59 A moje matka pochází z krásného malebného městečka jihočeského,
00:03:04 z Blatné, kde vyrostla a potom také přesídlila do Prahy.
00:03:11 Čím byli vaši rodiče, co dělali v Praze?
00:03:14 -Jaký máte třídní původ?
-Třídní původ mám asi úřednický,
00:03:19 protože můj otec byl úředník odjakživa
00:03:22 a matka, ač vyučená drogistka,
00:03:24 tak za války se stala sociální pracovnicí.
00:03:28 Nevím, jak k tomu došlo.
00:03:30 A to už byla právě tady v Praze, kde se seznámila s mým otcem
00:03:34 na představení Madam Butterfly, protože stáli vedle sebe na bidýlku
00:03:39 a otec si sundal brýle a hledal, čím by je vyčistil,
00:03:43 a matka mu nabídla rukavičku.
00:03:45 -To je krásné.
-A tak se seznámili.
00:03:52 Váš první nástroj byly housle.
00:03:55 Ty vám vrazili, že jste na ně hráti musel nebo jste chtěl?
00:03:59 No, myslím, že jsem chtěl, ale netušil jsem, co to obnáší.
00:04:04 A když jsem začal hrát, tak mě to jako strašně bavilo,
00:04:07 to hraní, ale bavilo mě hrát to, co se mně líbí a co já chci.
00:04:11 A zase mě tak strašně nebavilo to cvičení,
00:04:14 takže matka používala donucovacích metod pomocí měchačky,
00:04:18 a to jí taky nemám za zlé.
00:04:20 Rodiče se často ptají, co máme dělat, ony ty děti nechtějí cvičit.
00:04:25 A já říkám, no seřezat a je to.
00:04:28 -Myslíte, že to pomůže?
-Jo, protože jedině donutit.
00:04:33 Pak jsem zpíval v dětském sboru u svatého Jakuba
00:04:36 a prostě jsem studoval v té Voršilské ulici,
00:04:39 která je vlastně hudební školou už někdy od 19. století.
00:04:45 Tam vyučovaly jeptišky, zejména zpěvu.
00:04:48 A i některé proslulé hvězdy,
00:04:50 které potom působily i v Metropolitní,
00:04:53 začínaly ve Voršilské ulici.
00:04:57 Protože jsem nebyl v Pionýru,
00:04:59 což jsme nebyli v celé třídě jenom dva,
00:05:02 tak nám odmítli dát doporučení na jakoukoli školu.
00:05:05 Ale matka měla známé, kteří měli zase spojení na konzervatoř.
00:05:12 A konzervatoř v té době byla plna vznešených starých profesorů,
00:05:17 kteří velice rádi pomáhali těm dětem,
00:05:21 které nebyly rády viděny režimem.
00:05:27 Tak mě velmi ochotně vzali,
00:05:30 přestože stupeň mého hudebního vzdělání nebyl ještě tak na výši.
00:05:35 Takže jsem právě začal na cimbál, neb na housle jsem ještě nestačil.
00:05:41 Vy jste na té konzervatoři začal houslemi,
00:05:45 skončil jste bicím nakonec.
00:05:47 Protože bicí byly pro mne, jako když jsem byl pln hudby
00:05:52 a v podstatě doufám, že jsem byl muzikální,
00:05:57 ale ty bicí nevyžadují takové strašlivé úsilí ve cvičení
00:06:02 jako třeba housle.
00:06:06 Víte, já jsem vždycky hrozně záviděla, když jdu na koncert
00:06:09 a teď jsou tam právě takoví ti lidé, jak mají bicí,
00:06:13 a třeba jenom jednou za tu symfonii oni si tam do toho takhle bouchnou.
00:06:17 -A víte, jak je tohle těžký?!
-Skutečně?
00:06:20 No protože musíte přesně v ten moment.
00:06:23 A když ten dirigent vás chce utopit,
00:06:26 tak vám to neukáže a vy prásknete vedle.
00:06:28 Vy jste, než se dostaneme k tomu zpěvu,
00:06:31 založil vůbec první svoje hudební těleso už na konzervatoři.
00:06:35 -Camerata Nova?
-Camerata Nova, no.
00:06:38 -O co vám šlo?
-Dělat starou muziku.
00:06:42 A vedl nás profesor Jaroslav Horák, filharmonik, houslista,
00:06:47 kterému opravdu vděčím za mnohé, především v tom základu
00:06:52 jak pohlížet na hudbu jako umění.
00:06:59 Jako že si musí člověk uvědomit, že to co je v notách,
00:07:03 to ještě není hudba, to ještě není umění.
00:07:11 Jak jste vlastně se dostal k tomu novému způsobu výuky,
00:07:15 který, pokud tomu rozumím, praktikujeme dodnes.
00:07:19 Co se vám nezdálo na tom, jak operní pěvci zpívají u nás?
00:07:23 Bylo mně už jako mladému chlapci divné,
00:07:26 že - ne všichni samozřejmě, ale že mnozí zpívají úplně jinak
00:07:32 a ne moc hezky oproti jiným slavným světovým zpěvákům,
00:07:37 kteří nakonec všichni zpívali velmi krásně.
00:07:43 V mé třídě se vyskytla dívka, která zpívala úplně jinak.
00:07:51 A já jsem říkal, proboha, vždyť ona zpívá jako Callas, tím způsobem.
00:07:56 Jak je to možné?
00:07:58 No tak jsem se s ní samozřejmě dal dohromady
00:08:01 a ona mi to všechno vyprávěla, že chodí k paní Růženě Židové,
00:08:06 což byla dáma,
00:08:07 která před válkou studovala v Miláně u Fernanda Carpiho.
00:08:12 No a paní Židová byla tak laskava, že si mě poslechla, a přijala mě.
00:08:16 A tam jsem získal základy jakoby té klasické pěvecké školy.
00:08:20 Co tedy se tady dělalo vlastně špatně?
00:08:24 V této zemi je špatně to, že my jsme nejlepší
00:08:27 a nikdo to neví líp než my.
00:08:30 A to co je za hranicemi, to není tak úplně dobře,
00:08:34 my to děláme podle sebe a dělali jsme to tak 50 let
00:08:37 a jinak to dělat nebudeme.
00:08:40 A to platí ve všech odvětvích, myslím.
00:08:43 Prosím vás, jak je to tedy s tou správnou technikou,
00:08:46 jak jste to říkal?
00:08:48 -Chi sa respirare sa cantare.
-Což znamená?
00:08:52 Kdo umí dýchat, umí zpívat.
00:08:56 Je to vlastně strašně jednoduché, musíte se nadechnout
00:09:00 a pak totálně volně vydechnout přes ten krk, přes ty hlasivky.
00:09:05 No ale to je strašně těžký.
00:09:07 -A proč to neumějí lidi přirozeně?
-Oni to umějí, když se narodí.
00:09:13 Ty malé děti ječí přesně tak, jak se má zpívat.
00:09:17 A proto to vydrží osm hodin a nic se jim nestane, neochraptí.
00:09:21 Kdežto paní učitelka, která mluví schválně potichu,
00:09:24 protože se bojí, že by přišla o hlas,
00:09:27 tak právě udělá to nejhorší, co může,
00:09:29 že vlastně to stísní, udusí a teď vlastně se škrtí.
00:09:34 Takže nejlépe je mluvit pořádně nahlas,
00:09:36 a to je vlastně asi důvod, proč takové národy
00:09:41 jako Italové, Španělé mají obzvláštní předpoklady ku zpěvu.
00:09:46 Protože oni mluví přirozeně tak, jako se má zpívat.
00:09:57 Kdy jste se podíval poprvé do Itálie?
00:10:00 Do Itálie jsem se naštěstí podíval velmi brzo,
00:10:04 bylo mi 19 let, v roce 1964.
00:10:09 -A to byl...
-La Dolce Vita ještě právě.
00:10:12 To byla La Dolce Vita ještě,
00:10:14 jako základ toho zájezdu byla Sagra Musicale Umbra,
00:10:18 což je duchovní festival v Itálii, festival duchovní hudby,
00:10:22 kde jsme vystoupili v těch nádherných starých kostelích,
00:10:25 chrámech, katedrálách ve Florencii, v Gubbiu, v Perugii, v Assisi.
00:10:31 Potom za dva roky jsme jeli do Milána,
00:10:36 abychom v Teatro La Scala provedli Mozartova Tita.
00:10:43 Sólisté byli italští, ale komorní sbor,
00:10:48 který byl složen právě z posluchačů konzervatoře,
00:10:53 byl z Prahy, protože tato opera byla premiérována v Praze.
00:11:04 Založil jste Collegium flauto dolce v roce 1966.
00:11:08 Jak to, že se vám podařilo takhle rychle vlastně
00:11:12 se dostat do světa a do obecného povědomí?
00:11:15 Vy jste byli vlastně parta mladých lidí,
00:11:18 ty nástroje jste si buďto udělali, postavili sami
00:11:21 nebo objednali někde v NDR, takové to bylo celé na koleně.
00:11:25 Jak to přišlo, že to takhle šlo rychle?
00:11:28 No tak možná jsme docela hezky hráli a zpívali.
00:11:31 -To by dneska nestačilo, že?
-To by dneska nestačilo.
00:11:35 A my jsme udělali takové vystoupení pro ty agenty z Pragokoncertu.
00:11:43 A líbili jsme se, takže nás akceptovali
00:11:46 a my jsme potom celý život
00:11:48 v podstatě strávili pod Pragokoncertem,
00:11:51 což nám umožnilo hned zezačátku jednak mít spousty koncertů
00:11:57 tady v Čechách a v českých zemích, v Československu tehdejším.
00:12:03 A do zahraničí nás začali posílat a měli jsme docela hezké ohlasy
00:12:08 a úspěchy, takže bylo to moc fajn.
00:12:11 A upřímně řečeno, já jsem ten typ,
00:12:14 že jsem se nikdy o nic nijak nestaral a čekal jsem vždycky,
00:12:19 co přijde. A ono to přišlo.
00:12:21 Věříte na kliku, na osud, na štěstí?
00:12:24 Štěstí je bezvýhradně nutné, ale musíte mít výborného agenta.
00:13:18 Pamatujete se, kde jste byl 21. srpna 1968?
00:13:22 Ano, pamatuji si to velmi dobře.
00:13:25 Zjistili jsme, že přijeli Rusové, hned jsme měli před domem tank.
00:13:29 My jsme ale měli roztočenou hudbu k filmu Petr Parléř
00:13:33 a my jsme k tomu hráli všelijaké ty středověky
00:13:36 a točilo se to v Rudolfinu.
00:13:38 A tak jsme chodili hned ty první dny točit do Rudolfina
00:13:42 a občas byl nějaký moc velký rumraj,
00:13:45 tak se přestalo chvíli točit a pak jsme zase točili.
00:13:49 No a tak jsme nějak přestáli tohle.
00:13:59 Jak podle vás vypadá správná opera?
00:14:03 Co od té opery čekáte, když jdete do Opery?
00:14:06 Já čekám především, že budou báječně zpívat.
00:14:10 Očekávám, že budou mít krásné kostýmy,
00:14:14 a očekávám, že uvidím něco krásného včetně kulis.
00:14:19 Protože divadlo je od slova dívati se, nemýlím-li se.
00:14:25 Takže očekávám toto.
00:14:27 To znamená Don Giovanni, který jezdí na motorce
00:14:30 nebo vystupuje z ledničky, nebo když jsou všichni nahatý,
00:14:34 to se vám nelíbí?
00:14:36 Podívejte, nelíbí se mi to proto - nahatý můžou být,
00:14:40 ale ne v Donu Giovannim, to ať je jinde.
00:14:43 -Doma třeba.
-Doma třeba.
00:14:45 V dnešní době ku mému velkému podivu
00:14:48 jsou kladeny obrovské nároky na interprety,
00:14:51 co se týče provozování hudby. To musí být perfektní.
00:14:55 A libretista, ten básník, je nula?
00:15:01 Často prostě vůbec se nerespektuje to libreto
00:15:04 a poznámky toho libretisty.
00:15:06 Například vezmeme-li Rusalku, známou operu,
00:15:10 ta je plná poznámek, jak to má vypadat na té scéně.
00:15:16 Ten libretista dokonce v 18. století
00:15:19 byl ještě důležitější než skladatel.
00:15:22 -Skutečně?
-Ano.
00:16:00 Vy jste byli jedni z prvních,
00:16:02 kdo se vůbec starou hudbou zabývali u nás.
00:16:05 Ani v Evropě to nebylo v 60. letech příliš obvyklé.
00:16:09 Od té doby se vedou diskuze, jestli ta hudba stará
00:16:12 se má hrát takzvaně autenticky jako tenkrát
00:16:15 anebo jestli se má hrát nějak po modernu.
00:16:18 V první polovině 20. století,
00:16:21 pokud se vůbec tato hudba začala hrát, tak nikdo nevěděl,
00:16:25 jak se to vlastně čte.
00:16:27 Protože hudba před rokem 1800 se četla trochu jiným způsobem,
00:16:32 ten zápis, než jsme zvyklí my dnes.
00:16:37 My dnes jsme zvyklí číst ty noty přesně tak, jak jsou napsány,
00:16:42 nic nepřidávat, nic neubírat.
00:16:44 Před rokem 1800 naopak se počítalo s tím,
00:16:48 že tam bude velký podíl improvizace.
00:16:53 Samozřejmě vkus doby se velmi mění, takže já se domnívám,
00:17:00 že provozování se starými nástroji
00:17:03 a ve stylu té dobové provozovací praxe je správné,
00:17:09 ale musíme přihlédnout k tomu, abychom to nepřehnali.
00:17:17 Protože tenkrát ten vkus byl trošičku jiný,
00:17:20 oni si přáli co největší množství ozdob a výzdob té melodie.
00:17:28 A někdy, když člověk vidí ty staré zápisy, jak jsou přezdobeny,
00:17:33 tak nám už se to zdá trošku moc.
00:17:50 Můžete mi říct, rok 1989 jaký znamenal přelom,
00:17:54 jestli vůbec pro vás a pro vaši práci?
00:17:59 Rok 1989 byl sice velmi veselý a radostný a překvapivý,
00:18:04 ale bohužel musím říct, že po 89. roce tady se víceméně
00:18:10 ten koncertní život úplně zhroutil nejdřív.
00:18:15 Čili vy jste, jestli tomu rozumím správně, rok 1989 sice uvítal,
00:18:20 ale vzápětí jste zaplakal.
-Tak.
00:18:23 Naštěstí se otevřely hranice kompletně,
00:18:27 takže my jsme vlastně potom se obrátili daleko víc ještě k cizině,
00:18:33 protože tady skoro nic nebylo.
00:18:39 Protože naše současná vláda považuje kulturu
00:18:42 za nějaký trapný přívěsek státního rozpočtu.
00:19:12 Kdybyste si měl nějakou hudbu odvézt na pustý ostrov,
00:19:15 jenom jednu, která by to byla?
00:19:18 -Jenom jednu?
-No tak tři.
00:19:20 No podívejte, já strašně rád poslouchám hlasy,
00:19:24 to mně dělá takové potěšení,
00:19:27 že asi bych si tam vzal nějaké operní nahrávky.
00:19:35 Myslím, že moje úplně nejoblíbenější je nahrávka
00:19:38 Händelovy Alciny,
00:19:40 kterou jsem později sám také provedl k mému velkému potěšení,
00:19:45 ale v obsazení Sutherland, Freni, Berganza atd. za řízení Bonynga.
00:19:57 Když se podíváte na dráhu Collegium flauto dolce,
00:20:01 prodělávalo to těleso nějaký vývoj,
00:20:03 přicházeli jste na nějaké nové věci?
00:20:06 Nebo jste spíše hráli ty stejné skladby jako na začátku?
00:20:11 Ne, my jsme hráli pořád strašně moc nových věcí.
00:20:15 V 70. letech jsme měli jakoby největší vzmach v té dramaturgii,
00:20:20 že jsem skutečně chtěl,
00:20:22 abychom hráli spoustu nových a nových věcí.
00:20:25 My jsme dělali třeba tady v Praze série koncertů.
00:20:29 Vím, že v roce 1970 v srpnu jsme měli každou sobotu a neděli
00:20:33 koncert u Martina ve zdi, to znamená osm koncertů za měsíc.
00:20:40 A jenom vždycky ten jeden program se opakoval dvakrát,
00:20:44 takže to byly třeba čtyři kompletně různé programy.
00:21:06 Máte 20 žáků.
00:21:08 Když k vám takhle někdo přijde, podle čeho poznáte,
00:21:11 že to má perspektivu, podle čeho poznáte krásný hlas,
00:21:15 který má perspektivu?
00:21:17 Tak krásný hlas přírodní poznáte v podstatě jakoby hned,
00:21:21 to je jasné. Ovšem ten hlas není všechno.
00:21:24 -A co ještě?
-Muzikalita je strašně důležitá.
00:21:28 Ten člověk musí cítit hudbu.
00:21:30 To znamená, abych laicky to vyjádřil,
00:21:34 muzikant musí dobře cítit, kromě melodie samozřejmě,
00:21:40 rytmus, kde je těžká - lehká doba.
00:21:46 A budete se divit, jsou lidé, kteří toto cítění nemají,
00:21:50 to znamená, že klidně nastoupí o dobu jinak a je mu to jedno.
00:21:54 No a s tím skoro nejde nic udělat.
00:21:57 No a potom záleží na velké inteligenci interpretační.
00:22:01 Co právě teď děláte, co budete dělat v nejbližších měsících
00:22:05 a jaké máte plány do budoucnosti?
00:22:08 Co dělám? Buduji mladé nové hlasy především.
00:22:13 A čas od času, už mnoho let,
00:22:16 dělávám nějaká nová, zapomenutá díla.
00:22:22 Já jsem tady v Praze uvedl v českých premiérách
00:22:26 několik Händelových oper, Alcinu, Rinalda, Rodelindu.
00:22:32 Udělal jsem Scarlattiho Stabat Mater,
00:22:34 což je předchůdce Pergolesiho Stabat Mater,
00:22:37 získal jsem rukopis z florentské knihovny.
00:22:41 Udělal jsem naprosto neznámou operu Bononciniho Astarto,
00:22:45 která nebyla na celém světě nikdy provedena.
00:22:48 A teď mám další novou partituru, Griseldu Bononciniho,
00:22:52 kterou doufám, že opět provedu.
00:22:55 Bylo mi přislíbeno, že ji budu moci učinit pro FOK u Šimona a Judy.
00:23:19 Když se takhle ohlédnete na svoji dráhu životní,
00:23:23 spíše vzpomínáte, nebo se díváte dopředu?
00:23:28 Já mám tak krásné zážitky, že radši vzpomínám.
00:23:35 Myslíte někdy na stáří, nebo co to znamená?
00:23:38 Stáří, co to znamená?
00:23:40 Tak teď ocituji mou přítelkyni Janu Pacákovou, která řekla,
00:23:45 když jsem jí gratuloval k narozeninám:
00:23:47 "Jo, já jsem mladé děvče ve staré šachtli."
00:23:51 Tak asi tak bych to řekl.
00:23:53 -Takhle vy to máte?
-Takhle to mám.
00:23:56 Co je pro vás v životě nejdůležitější?
00:23:59 Myslím, že asi vztahy mezi lidmi, pevná dlouhá přátelství, upřímná.
00:24:08 Řekněte mi, jste věřící?
00:24:12 Věřím v ten křesťanský morální kodex.
00:24:17 Myslím, že kdyby se dodržovalo 10 přikázání opravdu,
00:24:21 což je velmi těžké někdy, tak by bylo na světě opravdu blaze.
00:24:28 Ale že byste takhle chodil do kostela...
00:24:31 Chodím do kostela, protože jsem tak vychován a mám to moc rád.
00:24:35 Miluju tu architekturu, miluju ty obřady,
00:24:38 ale neztotožňuji se zcela s institucí církve,
00:24:41 neboť bohužel to dospělo tak -
00:24:44 koneckonců každá instituce je jenom jako, že to je boj o moc.
00:24:53 A kdybyste šel do nebe a měl byste se představit,
00:24:57 čím jste, co jste, co byste řekl?
00:25:02 Jsem muzikant, který chtěl žít tak,
00:25:05 aby nikomu nikdy neublížil schválně.
00:25:28 Skryté titulky: Alena Kardová, Česká televize 2013
Na přelomu 50. a 60. let vystudoval konzervatoř, ale zpěv studoval i soukromě u vynikající české pěvkyně Růženy Židové. Snad právě ona ho nejen naučila správně zacházet s hlasem, ale také v něm možná probudila pedagogické vlohy. Všestranný hudebník Jiří Kotouč prohloubil své vzdělání, již programově zaměřené na starou hudbu, také v cizině. Už v době studií založil soubor Camerata nova a v roce 1966 Collegium flauto dolce. Jako multiinstrumentalista spolupracoval s mnoha dalšími soubory a sklízel úspěchy doma i v zahraničí. Od osmdesátých let se věnuje také dirigování, jeho doménou jsou především barokní opery, a posléze se stal také respektovaným a vyhledávaným pedagogem. Dodáme-li, že je činný také jako dramaturg a hudební publicista, je zřejmé, že jde o mimořádně všestrannou osobnost hudebního života, která se na přibývající léta rozhodně ve svých plánech a aktivitách neohlíží.