Portrét předčasně zesnulého architekta Davida Kopeckého, vytvořený jeho manželkou, která se snaží poznat jeho osobnost a vyrovnat se s ní. Snímek letos dostal prestižní Cenu Pavla Kouteckého za nejosobitější dokumentární počin roku. Režie B. Kopecká
00:00:58 O Davidovi se nedá prohlásit skoro nic,
00:01:00 aby zároveň neplatil opak.
00:01:02 S jistotou můžu říct snad jen to,
00:01:04 že to byl architekt a otec mé dcery.
00:01:22 Po jeho smrti jsem si připadala,
00:01:23 jako by mě někdo vystrčil ze zběsile jedoucího vlaku.
00:01:26 Stojím na náspu a nechápu. Co to bylo? Kam to jelo?
00:01:30 "Přejel tě vlak, no", řekl mi kdosi.
00:01:33 "Předtím jsme přece byli šťastní", opakovala jsem si, "nebo ne"?
00:01:37 "Jsem šťastnej", oznamoval mi po ránu.
00:01:40 Uměl se radovat ze všeho, z deště, destrukce, chaosu.
00:01:43 "To je krása!", liboval si, když orkán lámal stromy
00:01:46 a vybíhal do lesa.
00:01:49 Jenže byl to taky křik, nadávky, sekera zaťatá do myčky na nádobí.
00:02:05 Tati? To jsme my!
00:02:15 Na starých fotkách je vidět krásná tvář, plná jasu.
00:02:19 Později jas mizel, mizela i krása.
00:02:22 "Co se mu to vlastně stalo?", lámala jsem si hlavu už dřív
00:02:24 a teď se ta otázka stala přímo mučivou.
00:02:27 Kdy se to světlo ztratilo?
00:02:29 Přirozeně se mě zmocnilo nutkání, ptát se všech okolo.
00:02:33 Co se to s ním stalo? Byl to blázen?
00:02:35 Byly jeho plány vůbec reálné, nebo to všechno byly jen chiméry?
00:02:39 "No, něco snad stojí, ne?", řekl mi s uraženým důrazem jeho kolega.
00:02:44 Sebedekonstruktivu bral jako takovou věc, že sám se tomu smál,
00:02:50 že to bylo prostě, že šel za něčím, co je dokonalé.
00:02:57 A to je asi jen ta myšlenka, která je jako ve větru.
00:03:09 "Ty budeš moje žena", prohlásil,
00:03:11 když se mu některá opravdu zalíbila.
00:03:13 "Hned jsem tě poznal."
00:03:15 Všechny své ženy bral na stejná místa,
00:03:17 kupoval jim stejné šaty, vozil je stejným autem,
00:03:20 dával jim do ruky kameru, aby zaznamenávaly cestu.
00:03:23 Máchovo jezero, Benátky, Řím, Londýn a chata v Senci,
00:03:27 první dům KSA.
00:04:12 Co se ti tak líbilo nejvíc, co David dělal?
00:04:16 No, rovnou řeknu, že ty Senecké jezera,
00:04:20 protože ty jsme si opravdu jako užili.
00:04:27 Tam měli krásnou věc, která se mi k tomu líbila,
00:04:29 měli tam padací stůl.
00:04:33 Klíčová věc, jakýsi ten detail, nikoliv jako jakási okrasa,
00:04:37 ale jakási zmenšenina celýho toho systému.
00:04:40 Tam je vidět, jak vlastně systematicky a nádherně mysleli,
00:04:42 že vlastně jednou souviselo s druhým.
00:04:45 Zevnitř se to jakoby prostorově vysouvalo.
00:04:47 Můžeš to rozkládat, přikládat.
00:04:50 Je to něco, co roste dovnitř, a buď to složím a mám místo,
00:04:53 anebo to rozložím,
00:04:55 a je to rostlina, která zaplní ten prostor.
00:04:57 No, ale pomlouvaj to různý lidi, že to je fórový a tak.
00:05:00 Ale vždyť je to chatička!
00:05:02 A právě to je zase kouzlo tý opravdovosti, jo,
00:05:05 že vlastně na tu chatičku se člověk jede flákat, jo,
00:05:08 takže když to je zbouchaný šroubkama, jo,
00:05:11 tak to je prostě to ono, že já nemusím dávat pozor,
00:05:14 jestli je to jako čistý, nebo jestli to neodřu.
00:05:30 Za chvíli vyrážíme. Jedeme pro raketu.
00:05:33 Na začátku cesty jsme opilí a znavení.
00:05:35 David setřásá únavu lokem whiskey, svléká a obléká si černý svetr,
00:05:39 praská statickou elektřinou, pouští volant, vrtí se,
00:05:43 zapíná a vypíná hudbu.
00:05:45 Nekonečná noc tunelů a dálnic.
00:05:48 Okenice, cihly, trubky, šrouby, sůl, voda, tyrkys, černé kůly,
00:05:52 řasy schodů, sešroubované domy, uzly drátů,
00:05:55 bílé sloupy, zčernalé ornamenty.
00:05:59 David nemá rád příběhy, nemá rád mapy, nespojité obrazy, ohlédnutí.
00:06:03 "Park Giardini, tady jsem vystavoval!"
00:06:05 Nohy bolí, moře se otevírá klidu,
00:06:07 lodě a nebe nad vzdálenými kupolemi ostrovů.
00:06:10 Učíme se spolu chodit, nekonečná chůze, drtí mi levou ruku.
00:06:14 Můstky a průchody nahoru a dolů, den a noc.
00:06:16 Natahuju krok, abychom sladili pohyb kyčlí.
00:06:19 Ruka kolem pasu, rytmus kroků, hledá se hotel pro teď,
00:06:21 hotel pro hned, hotel na hodinu.
00:06:28 "Co to je?", vykřikoval v záchvatech zamilovanosti.
00:06:31 "Podvod přírody", poučila jsem ho.
00:06:32 Chce nás trikem donutit k rozmnožování.
00:06:35 "To je skvělej nápad", řekl na to David.
00:06:37 "Pojďme se rozmnožovat."
00:06:40 Byli jsme právě v horách,
00:06:41 měl drahé boty s hladkou podrážkou,
00:06:42 pořád padal a hrozně se tomu smál.
00:06:45 Na Pontiacu měl letní gumy a po ledu jezdil smykem.
00:06:48 Bylo to šílené, ale stejně jsem to riskla.
00:06:55 V době, kdy jsme spolu začali žít,
00:06:56 pořád předělával projekt domu v Brně.
00:06:59 Zakázky neměl, ale dělal jednu soutěž za druhou.
00:07:02 Pokaždé si byl absolutně jistý, že KSA vyhraje.
00:07:05 Byla jsem těhotná
00:07:06 a důvěřivě naslouchala jeho plánům budoucnosti.
00:07:12 Fungovalo to tak, že jsme soutěž udělali, zpracovali,
00:07:14 David říkal jako: "Ano, odnesu to na poštu",
00:07:18 aby se to jako odeslalo,
00:07:21 a já jsem ho za tři dny potkal s tou samou ruličkou ve městě
00:07:27 a říkal jsem mu: "Tys to neposlal? Co se stalo?"
00:07:31 A on říkal: "Já tam ještě něco potřebuju dodělat."
00:07:34 Bylo tři dny po termínu.
00:07:36 Samozřejmě jako že ty termíny, to pro něj nebylo on říkal:
00:07:39 "Tak nás prostě jako vyřadí, to je jedno,
00:07:41 ale já prostě jako potřebuju tam něco dodělat."
00:07:45 Jeho v podstatě ani moc nezajímalo to, že to musí odevzdat,
00:07:49 a že to někdo musí posoudit, ale spíš ho zajímal ten problém,
00:07:52 jako takový, jakoby nějaká nadřazená sféra problémů,
00:07:57 které prostě musí vyřešit,
00:07:59 a kterým se musí jako dostat na kloub.
00:08:03 Mně se právě zdálo, že on vždycky měl absolutní víru, že to vyhraje,
00:08:07 že už měl skoro rozdělený ty peníze, co pak s nima udělá.
00:08:13 To jsme prostě měli všichni.
00:08:15 A oni se taky zúčastnili soutěže na Letnou.
00:08:19 Já si myslím, že to bylo špatný místo,
00:08:21 ale že když se tam měl postavit nějakej dům,
00:08:23 tak že tam měl bejt dům tohodle druhu,
00:08:25 protože si myslím, že to bylo přesvědčivější,
00:08:28 než to, co udělali jak Kaplickej, tak prostě HŠA.
00:08:33 A že v tom byla jakási taková tak hrdost.
00:08:35 "Já jim to dám takhle."
00:08:37 A že to je taky, že prostě neměli takový to velký zázemí,
00:08:39 jako ty druhý, že měli ty úžasný vizualizace.
00:08:42 Ale ta věc byla taková samozřejmá, přesná.
00:08:45 David měl ten problém,
00:08:47 že on nebyl schopný zastavit ten proces toho vyvíjení.
00:08:50 On byl jednoduše permanentní konstruktér
00:08:53 a v té permanentnosti té věci úplně ztrácel pojem o tom,
00:08:57 kdy se to zastaví,
00:08:59 je třeba to odevzdat, klient už to chce.
00:09:01 A stále se dotahoval s tím klientem o tu míru toho vývoje.
00:09:06 Tam padaly deadliny, a já nevím, co všechno. To se nedalo udržet.
00:09:24 Nevyslyšená výzva.
00:09:31 V jakési dražbě se prodávala velká vesnická samoobsluha
00:09:34 a David onemocněl touhou ji získat.
00:09:37 Chtěl, abych prodala byt na Malé Straně
00:09:39 a pořídila nám sámošku.
00:09:41 Budeme doma hrát basket a parkovat auta
00:09:43 a na střeše postavíme ložnici a v kotelně bude bazén.
00:09:47 Klíče jsme neměli,
00:09:49 a tak mě s těhotným břichem nutil lézt přes ploty,
00:09:50 aby mi slavnostně ukázal,
00:09:52 že já a dětský pokoj budeme v Maso-uzeninách,
00:09:55 zatímco on obsadí všecko od rohlíků po mléčné výrobky.
00:09:59 Nakonec za pomoci maminky sámošku skutečně koupil
00:10:01 a hned ji odstrojil.
00:10:04 Jenže na rekonstrukci nebyly peníze.
00:10:09 Já jsem měla takovej pocit, že musí přijít nějaká změna,
00:10:12 že to je neudržitelný, vlastně takhle žít.
00:10:16 No, v tom je to kouzlo jako tý neudržitelnosti,
00:10:21 toho napětí a těch výbuchů, těch jako expanzí.
00:10:31 Vždyť to je úžasný!
00:10:33 Prostě úniků a prostě, vrazit do kouta hlavou.
00:10:39 To je prostě úžasný jako.
00:11:14 "Kopejda a dítě, to bude teda průser", říkali známí,
00:11:17 ale Davidovi se líbilo, být tatínek.
00:11:27 Seš pekelně rychlej. (Sofinka se směje)
00:11:31 Postýlku udělal z plastové krabice.
00:11:34 "Dřevěné klece na děti
00:11:35 jsou zvrácený anglosaský výmysl", tvrdil.
00:11:38 V Japonsku spí celá rodina spolu. To jsem musela uznat.
00:11:45 Bu-bu-bu-bu-bu. (smích Sofinky)
00:11:51 Dlouho jsme se vlastně neviděli. Já jsem se pak od někoho dozvěděl,
00:11:53 že je ženatej, pravděpodobně s tebou,
00:11:56 a že se vám narodila dcera.
00:12:00 Tak jsem mu volal a působil úplně jak proměněnej.
00:12:04 Prostě najednou jako to vypadalo,
00:12:08 že má prostě plán na delší dobu dopředu, že ho věci bavěj.
00:12:15 Získal přesvědčení, že teď to půjde, teď je ta doba,
00:12:18 teď to začne, teď budeme dělat tu architekturu,
00:12:21 o které jsme vždycky snili.
00:12:26 Žili jsme sami v lese.
00:12:28 David každé ráno odjel do kanceláře,
00:12:30 večer přivezl jídlo a já jsem ho vítala jako zachránce.
00:12:34 To se mu moc líbilo.
00:12:42 Praha znamenala stres,
00:12:44 moje stížnosti, že nemám ani na Pribináček pro Sofii,
00:12:46 případně že jí poslední Pribináček v noci snědl.
00:12:49 V lese jsem byla povolnější.
00:12:51 Dokonce, i když jsem měla zakázaný nábytek,
00:12:53 většinu nádobí a oblečení.
00:12:59 Zanedbaná zahrada se rychle měnila v prales.
00:13:01 Stromy se hrozivě blížily.
00:13:03 Rozbitými okny táhlo a David je ucpával starými kalhotami.
00:13:09 Jenom když skrz chatu pronikalo slunce,
00:13:10 chápala jsem, proč to dělá,
00:13:12 proč je doma povolen jen nehmotný plast, bílá barva,
00:13:15 notebooky a hračky.
00:13:17 Dům se stal tenoučkou skořepinou,
00:13:18 zachycující les, ve kterém se šlo koupat.
00:13:33 KSA - Kopecký a Studený architekti,
00:13:35 fungovali jako československá kancelář,
00:13:37 komunikující po internetu.
00:13:39 David sídlil v Praze a Jano na Slovensku,
00:13:41 kde se odehrála většina jejich realizací.
00:13:44 Občas v nadšených chvílích David tvrdil,
00:13:45 že se do Bratislavy odstěhujem taky.
00:13:48 Hrozně se těšil, až se dokončí přestavba Janova domu.
00:13:53 To byla vlastně taková z posledních věcí,
00:13:55 co jsme dělali spolu.
00:13:57 Jak David říkal, tak jsme se na to tak jako spoléhali,
00:14:01 že to bude fajn, tak doufáme, že by se to mohlo dotáhnout.
00:14:11 Jana s Davidem proslavil poloprůhledný dům ve Stupavě.
00:14:14 "Neuvěřitelný prostor!", vypráví všichni, kdo ho viděli.
00:14:30 Já jsem tam byl vlastně ve fázi hrubý stavby
00:14:32 a začly se tam montovat ty skleněný panely.
00:14:35 To bylo taky jako výborný, protože David jako říkal:
00:14:38 "Všechno je domluvený, já tam pojedu s váma, budu pracovat",
00:14:41 takže jako jel tam s náma a pracoval,
00:14:43 ale domluvený nebylo vůbec nic.
00:14:46 Tak jsme najednou zůstali prostě úplně bez koruny.
00:14:48 Tak jsme se tam tak jako potáceli, jedli jsme syrový jabka ze stromů,
00:14:53 a protože jsme tušili,
00:14:54 že třeba nebude jako všechno úplně tak, jak má bejt,
00:14:57 tak jsme si s tím kamarádem vzali spacáky,
00:14:59 ale David, ten tomu tak věřil,
00:15:01 že prostě tam jel jenom v tom sáčku.
00:15:03 Tak jsme spali na tý otevřený hrubý stavbě, v tom dešti
00:15:07 a v tý zimě na takovejch polystyrénech,
00:15:10 a David byl přikrytej igelitem, jako pan architekt.
00:15:14 Nicméně stavba vypadala krásně.
00:16:47 Já jsem obdivoval i ten projekt.
00:16:48 Ten barák vypadal fantasticky.
00:16:50 Ten pocit v tom, ten pocit tý svobody.
00:16:53 Kromě toho skoku, jakoby toho kulturního,
00:16:56 ten prostor, to bylo zjevení.
00:16:58 A když to prostředí je strohý,
00:17:00 tak je vlastně otevřený všem těm možnostem.
00:17:02 To jsem si vlastně uvědomil.
00:17:04 Možná teprve s tím funkcionalismem člověk začal žít v tý abstrakci.
00:17:09 Skutečně to dopadající světlo, že to skutečně byl obdélník,
00:17:13 a že dopadalo na čistou plochu,
00:17:16 že tam jako mohlo vyniknout, jo, ty atmosféry.
00:17:18 A pak si člověk vychutnává, že jo,
00:17:20 tyhlenty jako drobný křivosti v tom skle.
00:17:24 A to je moc hezký.
00:17:26 Při tvorbě toho domu,
00:17:29 tam jsme nebyli úplně přítomní, všichni ti uživatelé,
00:17:33 a ten zbytek prostě to těžko strávil.
00:17:42 Já jsem nikdy nechtěl, aby to mělo nějako popularitu.
00:17:44 Já jsem chtěl mít funkcionalistický dům,
00:17:46 a chci, aby ta funkce zvítězila, jo?
00:17:48 Ale tady fakt zvítězilo to,
00:17:50 že se tam chodili lidi dívat a žilo se tam blbě.
00:17:55 Bylo to takové křehké.
00:17:56 Prostě když přišly bouřky anebo něco takového,
00:17:59 tak to sklo strašně vibrovalo
00:18:00 a člověk měl takový pocit, že nemůže ani usnout,
00:18:03 protože se stále bál, že se to rozsype.
00:18:05 I to nějací Rakušani nebo Švýcaři udělali
00:18:09 a vypočítali, aby to mohlo fungovat,
00:18:10 neboť jsou takové stavby, které fungují, ale prostě u nás,
00:18:16 historie slovenského stavebnictví je bohužel taková,
00:18:19 že stále stavíme to, co jsme uměli z těch hal
00:18:24 a z těch klasických kamenných staveb.
00:18:27 Tak to možná zvládneme, ale na jiné nemáme.
00:18:30 "Prostě sundali sklo a obestavěli to cihlama", vysvětlil mi David.
00:18:34 Pak prohlásil, že už o tom nebude mluvit, protože by umřel.
00:18:49 "Proč teda stavíš domy, kde lidi nechtěj bydlet?",
00:18:51 ptala jsem se později, když mě vzmáhal vztek.
00:18:53 Vztek na to, že musíme spát na zemi,
00:18:55 i když mě z toho bolí záda,
00:18:57 že sporák se nebezpečně válí na stole,
00:18:59 že vafky jsou odstrojené a dítě se může spálit.
00:19:02 "Ty nechápeš, kdo já jsem", odpovídal David.
00:19:05 Indiáni taky spí na zemi.
00:19:08 Proto má takováto věc smysl, jako to dělal David s Janem.
00:19:12 Staví příbytky pro lidi, to je jedna rovina celé té věci,
00:19:17 strašně důležitá, ale zároveň posouvají hranice architektury,
00:19:21 to znamená, pracují s nějakou architektonickou tradicí tak,
00:19:26 že ji dokážou předefinovat způsobem,
00:19:27 jakým to nikdo doposud neudělal.
00:19:30 Pokud někdo posouval hranice architektury v tomto prostoru,
00:19:33 tak to byli David s Janem,
00:19:36 a ta debata mezi nimi a s jinými lidmi.
00:19:38 On vlastně tvořil architektonické platformy,
00:19:41 dřív, než se to tak začalo nazývat,
00:19:44 než se o tom začalo takto uvažovat.
00:19:46 Architektura je duchovní disciplína.
00:19:48 Ta stavba je jenom prostředek k tomu, aby ten prostor vznikl.
00:19:58 Je to o tom vzduchu mezi těmi stěnami, prostě.
00:20:06 Tam šlo o to,
00:20:07 že jsme měli nějakej takovej limitovanej rozpočet, jo,
00:20:12 a šlo o to, že kdybych to měl postavit
00:20:14 podle klasickýho českýho myšlení,
00:20:17 tak bych prostě nikdy se nedostal na to,
00:20:20 abych měl takovouhle místnost.
00:20:21 To bych musel udělat základy, na ty bych musel postavit zeď,
00:20:25 na zeď bych musel postavit střechu,
00:20:28 tu střechu bych musel pokrejt nějakejma taškama, jo, a takhle.
00:20:32 David mi řekl: "Hele, uděláme sendvič",
00:20:35 že je to praktický, levný, a že to potáhne tou fatra fólií,
00:20:44 a že to budu mít nejmíň tři sta let záruku
00:20:46 proti povětrnostním vlivům,
00:20:49 a že si to potom můžu ještě, to jsem zatím ještě nedotáh,
00:20:52 porůst břečťanem, a že to prostě vadit nebude.
00:20:55 Ale každopádně Davidovi se to moc povedlo.
00:21:00 Tak, dáme pauzu, já si dojdu pro pivo.
00:21:05 (chechtá se)
00:21:11 Potkali jsem se kdysi ve Slávii nebo U Kafků,
00:21:14 přesně si nepamatuju.
00:21:18 David na tom byl docela vždycky dobře,
00:21:20 protože vždycky vedle něj byla pěkná holka, jo.
00:21:23 Dokonce měl takový tři, čtyři,
00:21:25 který byly do něj standardně zamilovaný,
00:21:29 a on jako, on zas jako ty city docela držel na uzdě, jo,
00:21:33 takže jako Kopejda na tom byl dobře, no.
00:21:37 Prokletí naší generace bylo to,
00:21:39 že já jsem šel v 79. na střední umělecko-průmyslovou školu
00:21:44 a umřel Sitby Shoos
00:21:45 a celým světem se ozvalo: Sex, drogy a rock'n'roll.
00:21:49 Rozhodně ne: Kariéra, manželka a děti, jo.
00:21:53 Ono se ozvalo: Sex, drogy a rock'n'roll
00:21:55 a jako opravdu ten svět se podle toho začal chovat.
00:22:00 To je naše společná láska, vole.
00:22:04 AVV 534, vole. Nejlepší stíhačka před druhou světovou válkou.
00:22:16 Davidův otec se zabil v letadle, když Davidovi bylo čtrnáct.
00:22:20 "Právě včas", řekl mi David, jinak by ho prý musel zabít.
00:22:24 Měl už připravený plán, že mu hodí do vany zapnutý fén.
00:22:29 Tatínek byl příliš silná osobnost a David potřeboval prostor.
00:22:34 My jsme se seznámili na gymnáziu, víš?
00:22:36 On mě viděl na chodbě a rozhodl se, že si mě vezme.
00:22:41 On projevoval tak velkou oddanost a lásku.
00:22:44 Moji maminku si získal úplně a mě nakonec taky, no.
00:22:49 Ty jsi říkala, že jednou proletěl tou stíhačkou nad tím ústavem,
00:22:52 kde jsi pracovala, nebo něco, ne?
00:22:54 No jo! Ano.
00:22:56 Vždycky, když letěl nad chatou, tak sousedka říkala:
00:22:58 "Prosím tě, jdi už na něj mávat, nebo nám to zboří všechno."
00:23:04 Přirozeně jsem se šla vyptávat i za maminkou.
00:23:06 Naše vnímání Davida se obvykle dost liší.
00:23:09 Těžko říct, jestli proto,
00:23:10 že doma hrával roli hodného Davídka,
00:23:12 nebo proto, že maminka je vždycky pozitivní.
00:23:16 Víš, David měl nesmírnou energii. Můj manžel taky.
00:23:20 On měl jako krásnou postavu, měl sílu a všechno, fyzicky,
00:23:26 a David chtěl všechno,
00:23:27 ale neměl tu fyzickou výdrž, nebyl takovej silák. Tak proto...
00:23:35 Ale chtěl taky, tu energii v sobě měl.
00:23:39 -On byl takovej křehkej.
-On byl křehčí, než můj manžel.
00:23:45 A tady je s Janičkou, jestli jsi s ní mluvila.
00:23:48 Včera no, včera jsme točili.
00:23:51 Davídek? No, Davídek vždycky byl hodně jinej, než já,
00:23:56 hodně extravagantní, hodně šel do věcí.
00:24:01 Pořád chtěl něco měnit, pořád vymejšlel, co dál.
00:24:07 Nikdy nechtěl nic opakovat.
00:24:09 Bylo to někdy úžasný, ale někdy třeba i dost nebezpečný.
00:24:14 Pak už jsem se s ním něco bála dělat,
00:24:17 protože už to přesahovalo nějaký moje možnosti.
00:24:21 Na lyžích divočil. Na koních divočil.
00:24:23 Byl si vědom toho, že je lotřík, a ty lotroviny se zvětšovaly, no.
00:24:30 Tatínek odmalička brával Davida sebou na kondiční lety
00:24:32 a nadšený David celou cestu blinkal do pytlíku.
00:24:36 Když se otec rozzlobil, prohazoval lidi oknem, nebo je vrhal do vody.
00:24:40 David byl jemnějšího založení, a tak se aspoň naučil neuhýbat.
00:24:43 Jednou ho to stálo prasklou lebku,
00:24:45 jindy mu vyhazovači z Akropole urazili sanici.
00:24:50 Prostě volala Dede,
00:24:52 jako půl hodiny prostě nebylo rozumět ani jedinýho slova,
00:24:54 jenom že: "David ist tot. David ist tot."
00:24:57 Já jsem říkal, že jako jak je to jako možný, co se stalo?
00:25:00 Ona mě nenechala, nebyla schopná jediný odpovědi, ničeho.
00:25:04 S Dede jeli na výlet a byli v Berouně
00:25:06 a vylezl na stožár pouličního osvětlení.
00:25:10 A tam se zavěsil jako nohama a asi se jako rozhoupal a spad na hlavu.
00:25:16 To chodil s tou Dede, ta ho přivezla, a říkal:
00:25:19 "Maminko, já jsem věděl, že budeš brečet, až mě uvidíš."
00:25:22 Přišel do laboratoře a měl takovou kovovou konstrukci kolem čela
00:25:28 a takhle posazený na ramenou.
00:25:31 Zažil jsem ho, že šel do konfliktu i za cenu toho,
00:25:33 že dostane do držky třeba. To jsem zažil.
00:25:40 A bylo to, jak prostě strčit ruku do brusky,
00:25:43 jako že to bylo jasný dopředu, ale stejně si nemohl pomoct.
00:25:49 Jako že?
00:25:50 Jako že prostě třeba někde jsme seděli
00:25:54 a byli tam nepříjemný vyhazovači a on se s nima šel poprat.
00:25:57 Ale to byli takovýhle skinheadi, který byli vycvičený.
00:26:01 A to trvalo prostě desetinu vteřiny, že jo.
00:26:05 On přišel s takovouhle pusou, ale stálo mu to za to.
00:26:16 Tou dobou si v pracovnách zatemňoval okna,
00:26:18 prý aby si vytvořil stálé prostředí
00:26:20 a vnější svět ho nemohl ovlivňovat.
00:26:23 Na Žižkově si pronajal domek
00:26:25 a pod záminkou rekonstrukce ho oholil na kost.
00:26:28 David ho uchopil, místo oken osadil ocelový zárubně,
00:26:32 že to jako okna ani vzdáleně nepřipomínalo, konvenční.
00:26:37 Vevnitř to bylo velmi přehledný, vymydlený.
00:26:43 V rámci kavárenskejch schůzek jsme se několikrát bavili o tom,
00:26:47 kapela a turné, a vlastně jako první to začal organizovat David,
00:26:50 kterej přijel domů a otevřel futrál kytarovej a říkal:
00:26:54 "Něco ti ukážu."
00:26:56 A tam byl ten, ta kopie nějakýho toho Fenru.
00:27:00 A říkal jako: "A teď prostě už to bude hračka.
00:27:02 Teď už jako ta kapela pojede."
00:27:04 Koupil mi basovku, takovou skoro dětskou, a říkal:
00:27:06 "Hele, budeš hrát na basu, zejtra máme koncert."
00:27:08 Tak jako stál, měl tu kytaru, v ní sklo,
00:27:11 protože to je jako, to nosej rokeři.
00:27:14 Nakonec tam měl třeba jenom tři nebo čtyři struny,
00:27:16 protože na ty ostatní stejně nehrál, jak říkal,
00:27:19 tak je dal rovnou pryč, aby ho nemátly.
00:27:23 Honza Baxa, jako jedinej vzdělanej kytarista,
00:27:25 tomu dával rytmus, kterého já jsem se držel, jako bubeník,
00:27:32 a nad tím vším létal David se svou čtyř, tří,
00:27:36 nebo šestistrunnou kytarou.
00:27:46 Taky jsme se věnovali práci s veřejností.
00:27:47 A na to, že ty lidi většinou odejdou, jsme byli docela pyšní.
00:27:54 To bylo hrozně zajímavý, jako spočívat v tom magmatu.
00:28:11 Dede prý našel v Benátkách sedět na kameni.
00:28:14 Kvůli Davidovi opustila rodné Švýcarsko,
00:28:16 snoubence a akademii umění.
00:28:18 Pak přijela do Prahy a posunula Davidovi psací stůl.
00:28:21 V tu chvíli prý pochopil, že spolu nemohou žít. Přesto žili.
00:28:25 Hádky na nože, prohazování televize oknem.
00:28:28 "Jak to žijete, pane Kopecký?" ptali se pohoršení sousedi.
00:28:32 "Krásně", zněla odpověď.
00:28:36 A pak do toho přišla Siw.
00:28:37 Osudová Norka, která byla z lásky k Davidovi
00:28:39 dokonce ochotna bydlet ve třech.
00:28:43 Dede však měla na věc jiný názor a odebrala se zpět ke snoubenci.
00:28:48 Když David přišel k penězům,
00:28:49 skočil do rakety, vyrazil do Švýcarska,
00:28:52 odlákal Dede snoubenci a pronajal si s ní skotský zámek.
00:28:58 Za pár dní peníze zmizely.
00:28:59 David si uvědomil, že Dede už nechce
00:29:01 a osaměle na londýnském chodníku pojídal
00:29:03 kýmsi odhozený nakousnutý sendvič.
00:29:06 Připadalo mu to báječné, nikoho nepotřeboval.
00:29:31 Žlutá je krásná.
00:29:35 Dneska jako normálně natočíme film prostě,
00:29:38 o vzniku benátské expozice.
00:29:47 Když KSA dostali za skleněný dům
00:29:49 nominaci na cenu Mies van der Rohe,
00:29:51 Anglickou cenu mladých architektů roku a všechny možné další,
00:29:54 získali taky pověření reprezentovat republiku
00:29:56 na benátském biennale architektury.
00:30:02 "Stupavu jsme nechali na Slovensku
00:30:04 a pro Benátky navrhli stavební systém budoucnosti", psal David.
00:30:07 Systém má sociální rozměr. Je to komunikace architekturou.
00:30:12 Vyvinul systém, jakým by si lidé mohli navrhovat domy sami
00:30:15 a podle potřeby z nich ubírat a přidávat místnosti.
00:30:19 Odborníci by pouze zpracovali možné limity,
00:30:21 aby to celé nespadlo.
00:30:24 Pomocí 3D tisku by se vyráběly panely 3x3 metry
00:30:26 a z nich by se stavěly pokojíčky, třeba s potiskem jahody.
00:30:31 "Ale co pak budou dělat architekti?",
00:30:32 ptali se ho teoretici.
00:30:34 "A komu na tom záleží?", odpovídal David.
00:30:39 Já už nevím, kdo koho oslovil.
00:30:40 Asi volal David s tím,
00:30:41 že teda chce dělat expozici do Benátek,
00:30:45 přičemž jsem věděla a několikrát jsme o tom hovořili,
00:30:48 že on vlastně nemá rád výstavy architektury.
00:30:51 Byl přesvědčený, že architektura se nedá vystavovat,
00:30:54 že pokud bysme ji měli vystavit, tak bysme vystavovali baráky,
00:30:57 což je samozřejmě blbost.
00:30:59 A já jsem přišla s takovým rozepsaným blábolem,
00:31:03 kde byly jen nějaké linky nebo body,
00:31:06 a tak, jak jsme o tom do té doby mluvili, tak jsem si myslela,
00:31:09 že budeme pokračovat v nějaké debatě, ze které se ta věc vyvrbí.
00:31:13 Pravděpodobně ho naštvalo to, že nedostal hotový ten produkt.
00:31:17 Příšerně se naštval a říkal:
00:31:18 "Hele, podívej se, tak takto to nepůjde. Vypadni!"
00:31:22 A já jsem řekla: "Ok." Sebrala jsem se a odešla jsem.
00:32:22 V Benátkách jde o to,
00:32:24 že vlastně vítězí nebo sděluje více ten,
00:32:27 kdo vlastně je vícevrstvej přinejmenším,
00:32:32 že vlastně když tam člověk vejde, tak to pochopí,
00:32:34 a potom, když ho to zajímá, tak může jít do hloubky.
00:32:57 My jsme tam měli domluvenou schůzku,
00:32:59 někde jako před Benátkama, tak mu volám, jak to jako to,
00:33:01 a nebral telefon,
00:33:03 protože byl velmi jako zklamanej z toho výsledku.
00:33:06 No, zkrátka jsme se nesešli.
00:33:09 Myslím, že potřeboval nikoho nevidět.
00:33:20 David jako ty lidi někam ved. Něco nabízel jako úžasnýho,
00:33:29 ale člověk do toho musel jako vstoupit, jako jít za ním,
00:33:36 a na to musí být člověk ustrojenej.
00:33:39 Myslím, že bylo v Davidovi dost donkichotství.
00:33:42 Chtěl zachránit svět, ale dělal to takovým způsobem,
00:33:46 že ten svět mu jakoby nedůvěřoval.
00:34:31 Vím, že jsem ho dávala do lidový školy umění
00:34:34 a oni ho nevzali, že nemá talent.
00:34:38 Když ve škole zlobil,
00:34:40 a když jsem si šla pro posudek, tak tam bylo napsáno,
00:34:44 že na studium se absolutně nehodí
00:34:47 a na manuelní práci jedině pod dohledem.
00:34:51 -Opravdu?
-Jo.
00:34:53 A David řekl: "Já k lopatě nepudu. Já teda k lopatě nepudu."
00:35:19 NA ČVUT ho prý architektura ještě moc nebavila.
00:35:22 Teprve když na cestách zažil sílu monumentálních staveb,
00:35:25 začalo mu to dávat smysl.
00:35:34 Taky tady měl určitě Kopejda svůj...
00:35:39 Támhleten stoleček, ty jsou tam, že jo, takovejhle se šupletem.
00:35:44 Já si pamatuju, že David dělal přijímačky na denní studium.
00:35:49 A pamatuju si to proto,
00:35:51 že David byl jakoby v podstatě úplně někde jinde,
00:35:55 než ostatní účastníci talentových zkoušek.
00:35:59 Když my jsme jakoby rozvěšovali postmodernistické plastiky,
00:36:04 tak on vlastně tvaroval velmi jakoby výrazným způsobem,
00:36:10 vlastně celou hmotu.
00:36:12 David nemluvil. Ta jeho přítomnost ale byla vždycky vidět, jo,
00:36:15 jak se říká, že je herec někde stojí, prostě takový to eso,
00:36:21 tak David tohle charisma měl,
00:36:23 že vlastně on toho moc nenapovídal, že jo,
00:36:26 ale on vlastně člověk cejtil, že tam je jakejsi fokus nebo něco.
00:36:31 Své studium na AVU zahájil návrhem mrakodrapu.
00:36:33 Říkal, že když má mrakodrap podlaží,
00:36:35 člověk z jeho výšky nic nemá,
00:36:36 a tak navrhl mrakodrap jednopodlažní.
00:36:40 No, bylo to v podstatě zednářský, co tam nakreslil,
00:36:43 ale bylo to vlastně hrozně pěkný.
00:36:45 To byla ta jeho první práce,
00:36:47 a ona už ukazovala, co asi David bude dělat,
00:36:52 že on vlastně takový to konvenční zadání de facto odmítne,
00:36:57 že chce jít do daleko větší hloubky.
00:37:01 "Jsme Přikrylovi žáci", napsal David po letech.
00:37:03 "Nedal nám tehdy jinou možnost, jak s ním komunikovat,
00:37:05 než mobilizovat veškeré vnitřní síly. Byla to výheň.
00:37:09 Nebýt jeho, tak jsme to už možná vzdali, ale jsme ještě naživu."
00:37:26 Jakmile dokončil studia, vyrazil do Londýna.
00:37:31 To bylo jakoby klasický davidovský,
00:37:33 kdy my jsme se domluvili někde v hospodě, že on poletí se mnou.
00:37:38 Já jsem říkal: "Hele, jedu zejtra",
00:37:39 a on říkal: "To je v pohodě, já taky."
00:37:42 A samozřejmě nepřišel ani na to letiště.
00:37:45 Oni ho pak přivezli, že to letadlo už se skoro rozjíždělo.
00:37:48 On tam ztropil nějaký, já nevím, nějakou vestu tam nafouk vevnitř
00:37:52 a prostě všichni si museli přesednout,
00:37:54 aby se dostal, aby mohl sedět vedle, a takový blbosti.
00:37:58 No a jako klasicky, když jsme přistávali, tak říkal:
00:38:01 "Hele, a já nemám žádný prachy."
00:38:04 Hned po revoluci mě ta vlna euforie vyhnala do Londýna.
00:38:09 David mi vlastně poskytl první přístřeší,
00:38:11 já jsem chvíli bydlel s Davidem,
00:38:14 a potom jsem se přemístil ke Kroupovi,
00:38:16 protože u Davida to bylo v zimních měsících
00:38:18 tak nehostinné, v podstatě,
00:38:22 on žil v podstatě opravdu skoro jako poustevník,
00:38:26 kolem sebe měl jenom plechovky Coca-coly a krabičky Marlborek
00:38:30 a v podstatě to mu úplně stačilo.
00:38:33 Po letech mi s pýchou ukazoval místa, kde pobýval.
00:38:35 Živil se zeleninou, která zůstala po trzích na zemi, hrál Snooker.
00:38:43 Nevím, jestli to začalo tehdy, ta podivná izolace od lidí,
00:38:46 samota, chlad.
00:38:49 Chodíval do klubů a s nikým tam nemluvil. Občas někoho sbalil.
00:38:52 Nikdy si nezouval boty a nikdy si v baru nesedal.
00:39:01 David sehnal práci,
00:39:02 jako já myslím, že od nějakejch dvou starejch pánů,
00:39:05 který lítali spolu jakoby v druhý světový válce jako piloti.
00:39:09 Protože Davidův táta taky něco nějak lítal,
00:39:12 nebo něco, co já vím,
00:39:14 tak si nějak padli do oka a zaměstnali ho.
00:39:20 Myslím, že dělal halu na skladování propan-butanu,
00:39:23 nebo nějakejch plynovejch lahví,
00:39:25 a tak on jim namaloval letadlo a pánové říkali:
00:39:29 "No, dobrý, jakoby vtipný,
00:39:30 ale přeci jenom je to sklad lahví, to nikdo nezaplatí."
00:39:33 Tak jim řekl, že tomu vůbec nerozuměj a prostě pánům vynadal,
00:39:37 jako že takhle se architektura nedělá, tak ho propustili.
00:39:43 Dokázal by tam vegetovat,
00:39:43 kdyby prostě neměl tu hroznou potřebu vystřelovat.
00:39:47 V podstatě jako začal vystřelovat ty svoje modely,
00:39:50 v podstatě do toho nepřátelského světa,
00:39:53 tak se ocitl s celým světem v jedné velké válce.
00:40:03 Tenkrát jsme lpěli na přesnosti
00:40:05 a na takový tý, aby to všechno bylo na hraně,
00:40:07 aby to všechno jakoby bylo přesně, aby to bolelo, ale ještě nespadlo.
00:40:13 A přišli jsme v noci do toho baru
00:40:14 a tam byla zeď vystavěná o 1,5 centimetru vedle,
00:40:19 což je jakoby směšný.
00:40:20 No tak šla dolů.
00:40:21 Přišli dělníci druhej den ráno, hrozný nadávky, hrozný scény,
00:40:25 nedělali nic celý dopoledne.
00:40:27 Ten stavbyvedoucí tam rozkopal všechen cement, co tam byl,
00:40:32 byl celej zaprášenej a nadával, že se to takhle dělat nedá.
00:40:36 A předtím přijel novou, myslím Fabií,
00:40:38 koupil si úplně nový auto.
00:40:40 Přijel David s nějakým Taunusem rozmláceným, zaparkoval vedle něj.
00:40:45 A přišel tam a samozřejmě, že ho nenáviděl taky,
00:40:48 tak se do něj hned pustil.
00:40:49 A David říkal, že to nemá zapotřebí.
00:40:51 A jak byl rozespalej, tak si sednul do toho Taunusu,
00:40:53 a když vyjížděl, tak mu oškrábal celý dveře prostě toho auta.
00:40:58 A ten člověk se zklidnil.
00:41:08 Rychlost, tma, smyk.
00:41:09 Klepu se zimou a strachy, ale nikdy se nic nestane,
00:41:12 nikdy doopravdy nenabourá.
00:41:15 Jen jednou, kdysi dávno, když rozpůlil auto o sloup.
00:41:18 Vytryskla mu krev z nosu a potřísnila krabičku cigaret.
00:41:22 "Vypadalo to jako čísla", říkal, "45 nebo 52, datum smrti."
00:41:29 On vlastně byl takovej, že vlastně jako architekt a jako člověk,
00:41:34 tak on vlastně nerespektoval pravidla
00:41:36 jako ustanovený nějakejma vládama nebo státem nebo něčím, v ničem.
00:41:42 Prostě on měl vizi,
00:41:43 tak mu to přišlo, jako že to je tak, jak to má bejt, a to prostě,
00:41:48 tak to prostě realizoval.
00:41:51 A to bylo to samý v těch autech.
00:41:52 Prostě to auto se mu líbilo takhle.
00:41:54 Bylo to samozřejmě vůči veškerejm pravidlům silničního provozu
00:41:58 a bezpečnosti a všeho, ale to mu, myslím, nepřišlo důležitý.
00:42:12 Snažila jsem se vysledovat systém.
00:42:14 Auto má být špinavé, sklenice křehká, boty špičaté,
00:42:17 kráska šilhavá, jídlo jednoduché a dokonalé.
00:42:21 Vlasy si muž stříhá sám
00:42:22 a v restauraci na ně aplikuje olivový olej.
00:42:26 Když se mu zamane, vylíže talíř a urazí číšníka.
00:42:28 Vyskočí z jedoucího auta, protože řidička blbě kecá.
00:42:34 David byl takovej ten člověk,
00:42:37 kterej vždycky vzal třeba nějakej elektronickej přístroj,
00:42:41 nebo nějakou věc a úplně ji rozebral, ten obal z toho sundal,
00:42:45 ty prvočinitele jako odhalil, někdy i prošel funkčnost trošku,
00:42:51 ale jenom aby ten design prostě byl vlastně ten,
00:42:55 jako je třeba tady s těma čistejma tvarama.
00:42:58 To je prostě David, no.
00:43:02 Bývalý spolužák založil úspěšnou filmovou produkci
00:43:05 a chtěl stylovou kancelář.
00:43:07 David navrhl skleněnou stěnu,
00:43:09 ale na tvrzené sklo nebyly v rozpočtu peníze,
00:43:11 a tak improvizoval.
00:43:13 Tam mě strašně zaujal tento systém těch volných spojení,
00:43:16 že málo co je k sobě fixované,
00:43:18 že ta stavba i ten objekt se ti ozve zpátky, když se ho dotkneš.
00:43:26 Dveře vypadají jako část stěny,
00:43:28 kde musím přijít na to, že ji mám sama odtlačit,
00:43:32 nijak mi to ty dveře nedávají najevo.
00:43:34 Potom jsem si všimla, že stoly jsou systémy podpěr,
00:43:37 na kterých jsou jen položené skleněné desky,
00:43:40 to znamená, zase se to celé posouvá.
00:43:41 Když se do toho opřu, tak se to pode mnou jakoby pohne.
00:43:44 Jednoho dne se sklo zhroutilo uprostřed jednání s klienty.
00:43:48 Ta realizace byla složitá.
00:43:53 Občas přijel přímo z Akropole třeba, a podobně,
00:43:58 což já teda mu nikdy nevytýkal,
00:44:00 ale samozřejmě třeba mí partneři, těm to přišlo trochu neobvyklý.
00:44:04 Shodou okolností mám kamarádku,
00:44:06 která pracovala dlouhá léta pro ten časopis Stavba,
00:44:09 a myslím, že byla jedna z prvních,
00:44:12 která o Davídkovi opravdu tady něco velkýho publikovala.
00:44:16 Jenže byl zase extrémní,
00:44:19 takže ji málem z toho časopisu vyhodili kvůli němu.
00:44:22 Nakonec všechno odevzdával pozdě,
00:44:24 to samozřejmě nikdy to nebylo tak, jak se původně dohodli,
00:44:29 vždycky se to měnilo pořád.
00:44:33 A nakonec vrazil do tiskárny
00:44:34 a všechno tam chtěl měnit a vylepšovat
00:44:37 a jasnější to všechno mělo být.
00:44:42 Interiér Stillkingu už neexistuje.
00:44:44 Zbytky nábytku sebou David vláčel po všech možných místech.
00:44:58 To je od toho stolu. To jsou ty konstrukce, co jsou tam v chodbě.
00:45:03 "Proč teda radši neděláš konceptuální umění?",
00:45:05 ptala jsem se.
00:45:06 Nemusel bys řešit klienty a zedníky.
00:45:08 Jenže on ho vlastně dělal.
00:45:15 Ve vídeňské Kunsthalle se pořádalo sympozium Mega,
00:45:18 anoncované jako manifest troufalosti, překračování hranic.
00:45:23 Jediné, o čem jsme se v tom autě bavili bylo,
00:45:25 co vlastně je provokace, co ještě dokáže lidi vyprovokovat.
00:45:31 "Ráno před otevřením jsem nakoupil válečky
00:45:32 a pár plechovek rudé barvy.
00:45:34 Během pár minut jsme s Janem
00:45:36 důsledně naplnili proklamované zadání", psal David.
00:45:39 V tomto smyslu to bylo neuvěřitelně účinné,
00:45:42 protože to spustilo tu sílu tam, kde ji ty lidi nejméně čekali.
00:45:47 Bylo to krásné, ale místo euforie následovalo extempore s kurátorem
00:45:50 a málem to skončilo žalobou.
00:45:52 V jednom momentu vzal ze stolu flašku a mrsknul s ní o stěnu.
00:45:57 A stalo se to všechno tak rychle,
00:45:59 že já jsem se ani nestihla leknout,
00:46:01 že jsem tam seděla, dívala jsem se na to a říkala jsem si:
00:46:04 "No jasně, David!"
00:46:06 Na zdraví!
00:46:31 Interiér Stillkingu se proslavil a tak byl David osloven,
00:46:34 aby provedl rekonstrukci bratrské firmy v Londýně.
00:46:38 Hned začal vyrábět lampy a nábytek a rozhodl se řídit stavbu.
00:46:57 Jakmile dostal zálohu, koupil nám letenky na Kubu.
00:47:00 Prý si před vší tou prací
00:47:01 potřebuje aspoň měsíc odpočinout u moře.
00:47:08 "Funguje to", raduje se David, "ono to funguje!"
00:47:11 Další dcera se bude jmenovat Isabela.
00:47:20 Hned po návratu koupil nové auto,
00:47:21 do kterého se nám nevešlo nic, ani dětská sedačka.
00:47:24 Ale David hned vynalezl nový,
00:47:26 stoprocentně bezpečný způsob uchycení.
00:47:29 Vyrazili jsme do Londýna.
00:47:30 -Stůj tam, jde jsi byla, jo?
-Ne, já chci tady.
00:47:34 Tak, a teď běž tam, kde jsi byla.
00:47:37 Ježíšimarja, tak si to natoč sám! To snad není pravda...
00:47:42 Teďko ses měla přiblížit a točit nám tady...
00:47:44 -Tak ještě jednou ji tam dej.
-Nedám. Příště zase.
00:47:48 To bylo dobrý přes sklo!
00:47:58 Pá, pá.
00:48:06 Londýn. Cedule, cihly, bílá okna. Všechno všude stejné.
00:48:09 Město ostrovních kupců, kde vše je účelové a nic víc.
00:48:16 Snadno se bourá, snadno se staví.
00:48:18 Spousta peněz, spousta energie, vůle k činu. Opak rodné Prahy.
00:48:23 Nádherné banky, pýcha peněz.
00:48:25 David miloval Lloyds Bank, odstrojený dům, potrubí, výtahy,
00:48:28 vše obnažené jako vnitřnosti zvířete.
00:48:52 Tři dny v týdnu trávil David v Londýně v našem bytě,
00:48:55 který náležitě vyprázdnil a odstrojil, včetně našich mobilů.
00:49:00 Pracovat chodil do hotelu Charlotte Street
00:49:02 a jednou týdně odlétal do Prahy,
00:49:04 kde pracoval na návrhu vily na Okoři.
00:49:07 Plánoval, že si v Londýně založí firmu.
00:49:09 Nevěděl, co dřív, a hrozně se mu to líbilo.
00:49:18 Domeček na Tottenham Court Road se mu nelíbil.
00:49:21 Byl roztomilý a špatně zrekonstruovaný,
00:49:23 ale rozhodl se ho zpřehlednit.
00:49:29 U Davida bylo trochu nešťastný, že on se vždycky snažil,
00:49:30 protože on byl puntíčkář, chtěl dotáhnout tu svoji vizi,
00:49:35 tak se snažil se účastnit tý stavby a tý realizace
00:49:38 a pracovat s těma stavebníma firmama a dodavatelama a podobně,
00:49:41 což myslím, že byl naprosto šílenej nápad.
00:49:45 Bohužel to je možná taky to,
00:49:46 proč chudák nakonec tak brzo umřel,
00:49:48 že se vyčerpával takovejhlema strašnejma akcema,
00:49:51 na který prostě on neměl buňky.
00:50:21 On taky měl období, kdy říkal jako: "Záleží jenom na dohodě",
00:50:28 tím svým velkorysým jako gestem.
00:50:33 Ale vlastně myslím, že to říkal hodně proto,
00:50:36 aby si to sám mohl uvědomovat, že si to jako uvědomoval,
00:50:40 že je pro něj dodržení těch dohod velmi složitý,
00:50:43 pro něj osobně, protože on v momentě,
00:50:45 kdy vymyslel nebo vygeneroval nějaký jako lepší řešení,
00:50:48 tak přes jakoukoliv dohodu to okamžitě udělal,
00:50:51 což samozřejmě naráží na to,
00:50:52 že je to přece jenom jako každý stavění nebo projednávání,
00:50:56 nebo jako vymejšlení je jakoby společenským dějem,
00:51:00 kdy on je jako jedním z těch aktérů, že jo.
00:51:04 Ten stavebník o tom minimálně musí bejt informovanej.
00:51:10 Záchody z rezavé oceli se zdály příliš avantgardní,
00:51:12 stejně jako police a kuchyně z ocelových plátů.
00:51:15 Jeho lampy, zářící čtyřmetrové trubky, byly odmítnuty.
00:51:20 Bez dovolení strhnul boulovatý strop,
00:51:22 pojal fasádu jako monochromatickou stěnu,
00:51:24 překročil rozpočet a byl odvolán.
00:51:27 Přišly jakési dvě slečny designérky
00:51:29 a začaly lepit designové tapety na rezavou ocel.
00:51:32 To byl konec.
00:51:39 A mně se to líbilo. Mí partneři z toho byli trošku rozhozený.
00:51:44 Do Prahy jsme se vraceli s milionovými dluhy.
00:51:55 "Ještě, že máme Okoř", prohlásil David.
00:52:08 Jenže dům na nohách se nestavěl.
00:52:10 Investor chtěl ještě sousední pozemek a ten nezískal,
00:52:12 tak tedy chtěl jiný dům jinde, v lese v Okrouhlé rokli.
00:52:17 David navrhl několik tvarů,
00:52:18 kouli i polokouli, kruh, vlnu, muldu, ani to se nepostavilo.
00:52:23 Nakonec chtěli aspoň byt nad Stromovkou.
00:52:26 "Mám toho dost", čtu v mailu dopis klienta,
00:52:28 bývalého spolužáka a nyní boháče.
00:52:31 "Buď budeš mít v sobotu studii, která se mi bude líbit,
00:52:34 nebo si najmu jiného architekta, asi méně kreativního,
00:52:36 ale profesionálnějšího.
00:52:39 A hlavně, Káťa chce vidět, jak to bude opravdu vypadat,
00:52:41 tak, jako to umí ukázat architekt Zeman."
00:52:48 "Ahoj Martine, ani nevíš, jak si toho vážím", píše David.
00:52:51 "Došlo mi, že na tohle zadání čekám od Stupavy.
00:52:54 Posílám konstrukční schéma a vizualizaci pro Káťu.
00:52:58 Ani se nezdá, kolik je za tím práce.
00:53:00 Lidi se tu teď moc nevyspí a nechápou,
00:53:02 že po nich chci takovou věc za pár dní domyslet do detailu
00:53:05 a dokonce vymodelovat.
00:53:07 Jsem přísnej a tvrdím,
00:53:08 že tohle architekt Zeman dělá běžně.
00:53:11 Mám tě rád a hádat se s tebou nechci."
00:53:14 Samozřejmě ze všeho sešlo.
00:53:19 On potřeboval právě větší stát, který má vrstevnatější společnost.
00:53:24 On by si našel takovou tu svoji specifickou vrstvu
00:53:26 pro ten svůj vlastní život.
00:53:28 Česko bylo příliš ordinérní, příliš uniformní,
00:53:33 příliš konformní na něho. On tu neměl investory.
00:53:39 To připravoval projekt do Bratislavy
00:53:41 pro jednoho velkého developera a usoudil,
00:53:43 že to nechce prezentovat on.
00:53:46 Volal mi a říkal, že to mám prezentovat já.
00:53:49 Tak on nespal samozřejmě, že jo,
00:53:50 posílal to do toho tisku někdy jako nad ránem, jo,
00:53:55 a teďka já jsem říkal: "Já budu řídit, Davide."
00:53:56 "Ne, ne."
00:54:07 Tehdy jsem to tam jako představil,
00:54:11 pro laika myslím velmi obtížně srozumitelný výkresy,
00:54:16 protože to byly vlastně takový jakoby trsy struktur,
00:54:19 který se uměly jakoby doplňovat, rozšiřovat.
00:54:23 Samozřejmě dál už nevím potom, jak se to jako vyvíjelo.
00:54:26 Myslím si, že ten developer to ani nerealizoval.
00:54:30 David dál chrlil jeden návrh za druhým.
00:54:32 Chybělo mu zázemí, velká kancelář.
00:54:34 Obracel se na bývalé kolegy
00:54:36 a snažil se získat jakoukoli placenou práci.
00:54:40 V určitých chvílích, protože jsem Davida znal, tak jsem mu řekl:
00:54:43 "Davide, ty se soustřeď na to, v čem jsi geniální,
00:54:46 na to tvarování té hmoty,
00:54:48 a mě nech na tu archestraci těch lidí."
00:54:52 Ale David se v té své euforii a v tom nadšení
00:54:54 a v tom posednutí tím běsem té kreativity
00:54:58 v podstatě jakoby okamžitě kypěl z té nádoby
00:55:01 a nenechal se ničím spoutat.
00:55:03 Lidé dokážou všecko pochopit,
00:55:05 ale když to mají třikrát, čtyřikrát předělávat,
00:55:07 tak jsou už prostě velice nešťastní.
00:55:10 A David samozřejmě měl takový zvláštní způsob vysvětlování,
00:55:13 takže to si myslím, že někteří lidé v podstatě
00:55:16 ho za ním už nemohli následovat do toho jeho labyrintu.
00:55:20 Prostě se ztratili a explodovali
00:55:22 a v podstatě přestávali pracovat, přestávali fungovat.
00:55:24 To byl zárodek problému.
00:55:27 Když David navrhl vilu jako skleněný válec
00:55:29 a jako model použil obal od cédéček,
00:55:31 začala jsem pochybovat.
00:55:32 Ne o tom domě, ale o Davidově úsudku,
00:55:34 že něco takového klient skousne. Neskousl.
00:56:03 V té době se mu začal zdát sen, který se pořád opakoval.
00:56:06 Dvoukřídlé dveře se otevírají a z nich vychází hnusný chlap.
00:56:10 Vleče za sebou rakev plnou starých hadrů.
00:56:13 Snaží se před ním utéct, ale ten chlap ho pronásleduje.
00:56:22 Dluhy, věřitelé, odstřižená elektrika, dopisy exekutorů.
00:56:27 Nechtěl, abych pracovala, ale peníze potřeboval,
00:56:29 na zaměstnance, na tisky.
00:56:31 Zlobil se na mě a žárlil.
00:56:33 "Kde jsi byla?", vybafl na mě pokaždé,
00:56:35 když jsem se vrátila z práce.
00:56:37 A pak ještě: "Když můžeš ty, tak já taky."
00:56:43 Každé volné odpoledne chtěl jet do lesa,
00:56:45 kde seděl na židli pod smrkem a přemýšlel.
00:56:48 Často ho bolela hlava, ale prášky si nikdy nevzal.
00:56:51 "Cítím, jak mi mutuje mozek", řekl mi jednou.
00:56:53 "Mění se mi osobnost, začínám bejt zlej."
00:57:13 V té době slovenská sekce KSA dokončovala Černošice.
00:57:18 "Byl to krásnej projekt, ale zkurvili to," prohlásil David.
00:57:22 Obývat diagonální plochy z interiéru je velmi náročné.
00:57:26 A tam jsem mu říkala, že to mohlo jít ještě dál,
00:57:28 že je to strašná škoda, ten krystal takto obývat.
00:57:30 A on říkal: "No, o tom jsme měli s Janem velkou debatu
00:57:33 a s uživatelem jsme měli debatu,
00:57:35 ale je úžasné, že se to povedlo aspoň takto."
00:57:46 "Černošice vnímám jako pilotní projekt,
00:57:48 jako jeden z domů, které tímto systémem můžeme postavit
00:57:51 i v subtilnější formě,
00:57:53 jako lehkou montovanou konstrukci s větší mírou prosklení
00:57:56 a propojení s exteriérem," psal v rozhovoru.
00:58:04 Nenadával trošku na ty Černošice?
00:58:08 Možná akorát na ty lidi na tý stavbě,
00:58:13 že tam vlastně došlo k nějakejm asi třenicím
00:58:17 a vlastně to nebyli ochotný přiznat, že tam David patří.
00:58:21 A byl z toho jako takovej naštvanej, no. Nadával.
00:58:26 Ačkoli se cítil být spoluautorem konceptu,
00:58:28 jeho jméno za názvem KSA u projektu chybělo.
00:58:31 Nebylo to poprvé a dost mu to vadilo.
00:58:37 Přesto se zápalem všem vysvětloval,
00:58:39 že dům je produktem dlouholetého výzkumu, který stále pokračuje.
00:58:46 Předmětem výzkumu byly moduly vyrůstající v podivné tvary.
00:58:49 David ovšem nesnášel design a v jednom rozhovoru prohlásil,
00:58:52 že Kaplický vedle Fostera
00:58:54 je jako divadelní atrapa vedle ostré munice.
00:58:57 "Tvar musí vyrůstat zevnitř, z funkce, jako u rostlin," říkal.
00:59:03 Když jsme spolu dělali,
00:59:04 tak jsme se jako o architektuře nikdy nebavili,
00:59:06 protože architektura pro nás nebyla důležitá jako téma.
00:59:08 Pro nás bylo důležitý to,
00:59:10 co jakoby tu architekturu naplňuje.
00:59:11 Když jsme dělali tady ČTA,
00:59:13 tak byla asi dvouhodinová debata o tom,
00:59:15 jak se vlastně jako bere za kliku,
00:59:17 protože jsme to navrhovali včetně dveří a všeho.
00:59:19 Tak jsme vlastně stáli a vždycky jako někdo říkal:
00:59:23 "No, prostě jako vezmeš, otevřeš a jdeš."
00:59:25 "Ne, ne, lepší je, že prostě strčíš a jdeš."
00:59:28 A to byl rozdíl toho přístupu,
00:59:30 co mě hrozně na té spolupráci s ním, co mě lákalo,
00:59:35 co jsem jako oceňoval,
00:59:37 že ty věci nejsou á priori postavený na nějakým designování,
00:59:42 tvarování, ale že se hledal jakoby ten skrytej smysl tý věci,
00:59:46 která v tom, jak jsme se domnívali,
00:59:48 že v tom prostě musí bejt.
01:00:21 Kupovali jsme si jednoho buřta pro celou rodinu.
01:00:23 David ho opékal s péčí a rafinovaností šéfkuchaře
01:00:26 a pokaždé s novým zlepšovákem.
01:00:29 Někdy jsme chodívali přes údolí navštívil kolegu Krause.
01:00:33 Co jsem měl rád? Jeho neobvyklost, citlivost,
01:00:36 nekompatibilnost se systémem,
01:00:38 protože to jakoby principielně cejtim taky,
01:00:41 takže jsem v něm viděl spřízněnou duši,
01:00:43 že mu můžu jakoby říct, že chci začít jíst bahno třeba,
01:00:48 a on by mi řek: "Jasně, já o tom taky zauvažuju." Jo?
01:00:51 Taková ta jakoby spřízněnost v tomhlectom.
01:01:01 Nefňukal, nestěžoval si, že život je hnusnej,
01:01:04 že támhle politika je blbá.
01:01:06 Tohlecto obdivuju, když lidi dělaj,
01:01:08 že prostě žijou radostně jako děti prostě, jako děti, no.
01:01:13 Já vím, že jako když jsme se bavili, já jsem mu říkal,
01:01:15 že nějaký věci jsou úplně jako zapeklitý,
01:01:18 a že s nima mám jako problémy a tak, tak říkal:
01:01:21 "No tak žiješ opravdovej život. To je skvělý, ne?"
01:01:29 Jako že to je vážný, že to je... No, asi to tak má bejt, no.
01:01:39 Myslím, že nebyl sentimentální ani sám se sebou, ani jako cokoli.
01:01:46 -Ty to jenom takhle držíš?
-Tak, a jdeme.
01:01:52 -Ty nemáš boty?
-Pojďte, pojďte. Já mám ponožky.
01:01:57 Jé, vy to takhle umíte přehnout!
01:02:01 Umíme. Podívej se, takhle, kolínko...
01:02:05 Níž. Pod kolínko.
01:02:07 -Už to pálí, že jo? No, výborně!
-Bravo!
01:02:12 A proč si vykáte?
01:02:14 No, proto! Když děláme něco důležitýho, tak si vykáme,
01:02:16 protože máme úroveň.
01:02:19 -Že?
-Jo.
01:02:23 Černošice se proslavily a brzy se objevily zakázky.
01:02:26 "Neboj, lásko," říkal mi, "všechno bude dobrý.
01:02:28 Postavím bezvadnej barák."
01:02:32 Tentokrát měl štěstí na lidi, kteří dům opravdu chtěli.
01:02:35 Do šéfa betonářů se záhy zamiloval.
01:02:37 "Je krásnej," říkal. "Něco se bude muset stát."
01:02:40 A plánoval, jak se naše sámoška promění v betonárku,
01:02:43 odlévající součásti modulu.
01:02:47 Vymyslel název své nové firmy a zaregistroval si na ni doménu.
01:02:50 Hledal se velký byt, v němž by byla i kancelář.
01:02:54 V té době jsme řešili takové jakoby pracovní věci mezi sebou
01:02:58 a David v posledních chvílích byl stále velmi aktivní.
01:03:04 Dá se říct, že to asi sám cítil, že má toho času jakoby míň.
01:03:13 Do obrovského bytu u Mánesa se přesunul první,
01:03:15 aby zakryl podlahu bílými plachtami,
01:03:17 urval vše, co se mu nelíbí
01:03:19 a přetřel cokoli barevného na bílo,
01:03:21 případně aspoň na flekato.
01:03:26 Ráno mi volal. "Já tady nemůžu bydlet", oznámil mi.
01:03:30 "Je tu něco divnýho. Cítím, že tu umřu."
01:03:38 A teď já taky.
01:03:41 Nakonec jsem ho přesvědčila,
01:03:42 že na novém místě vždycky panikaří, a že ho to přejde.
01:03:45 Hej, to jsem já!
01:03:50 Ale něco bylo špatně, pořád víc a víc špatně.
01:03:56 Jednu únorovou středu nám odstřihli elektriku v sámošce.
01:03:59 David se hrozně rozčílil,
01:04:01 a pak mi vyprávěl, že mu úplně vypadla některá slova.
01:04:04 Ten den šel točit rozhovor do rádia.
01:04:07 Ale jde o to, co je to téma,
01:04:08 že to téma není design nebo nějaký jakoby vnější,
01:04:14 nebo jako vnitřní třeba... (hledá slova)
01:04:24 "Nemohl jsem tam vůbec mluvit", řekl mi cestou domů z lesa.
01:04:27 "Něco se děje. Mám něco s hlavou."
01:04:35 Ta víra, která, kterou, kterou ta architektura
01:04:39 třeba se snaží nějakým způsobem realizovat právě,
01:04:42 je ta víra v člověka, v jeho, v jeho schopnosti a fascinaci
01:04:47 vlastně nějakým jako vnitřním světem
01:04:51 a víra v dosažitelnost tohoto světa pro každého jedince.
01:04:57 Nádor na mozku. Diagnóza byla hrozná,
01:05:00 ale zdálo se, že hodně vysvětluje, to peklo v poslední době.
01:05:05 Chtěla jsem vědět, kdy ho budou operovat
01:05:06 a prohlásila, že zruším plánovaný výlet.
01:05:09 "Jen jeďte", odpověděli doktoři mírně.
01:05:12 "Bude to vaše poslední dovolená."
01:05:15 Významně se na nás dívali
01:05:16 a mladá doktorka měla slzy v očích.
01:05:26 David neplakal.
01:05:28 Místo toho se pokoušel zfalšovat životní pojistku.
01:05:30 "Už jsem si říkal, že je čas,
01:05:32 přesídlit na jinou planetu", řekl mi.
01:05:35 Chtěl vidět všechny kamarády, zahrát si s kapelou.
01:05:38 Pozval do Prahy spoustu cizích architektů
01:05:40 a na mé jméno si vzal půjčku na deset počítačů,
01:05:42 aby měli na čem pracovat.
01:05:46 Neprotestovala jsem, ale kámen v žaludku narůstal.
01:05:52 Pak jsem ho potkal na Národní třídě,
01:05:54 tak jsem myslel jako, že se zastavíme, popovídáme si,
01:06:00 a on vlastně mě jenom jako minul a řekl mi:
01:06:02 "Ahoj. Tys to vlastně přežil." A šel dál jako.
01:06:07 Já jsem říkal: "Davide, počkej, co jako?"
01:06:09 A on říkal: "Ne, ne", a šel jako, jo.
01:06:16 "Mám dobrou zprávu", volá David.
01:06:18 "Postavím brejle a všechno bude dobrý."
01:06:20 "Neboj se", dodá za chvíli.
01:06:24 Brejle říkal projektu, na kterém dělal s Markem Chalupou.
01:06:27 Měl to být návrh na multifunkční centrum na Vltavské.
01:06:30 Ne že by to někdo chtěl stavět, ale byla to vzrušující myšlenka.
01:06:35 Pracovali i na soutěži na menzu.
01:06:37 "To nemůžem nevyhrát,
01:06:38 vymysleli jsme úžasnej světelnej tunel", líčil mi.
01:06:48 Naposledy jsme jeli na Máchovo jezero do oblíbeného penzionu,
01:06:51 kde jsme si čítávali a koukali na filmy,
01:06:53 a kde jsme se brali,
01:06:54 a kde nám tu zimu jen dali klíče, protože mimo sezónu měli zavřeno,
01:06:58 i když jsme tam většinou bydleli na sekeru
01:07:00 a svatbu jsme jim zaplatili foťákem.
01:07:03 David nemluvil a skoro pořád spal.
01:07:12 Kolik času zbývá? Půl roku? Pět let? Měsíc?
01:07:16 Každý říkal něco jiného. Jak se dá žít bez budoucnosti?
01:07:30 Toho dne jsme se doma pohádali. David křičel a strčil do mě.
01:07:33 "Ale za chvilku přídeš, viď!",
01:07:35 řekl překvapivě měkce těsně předtím, než jsem práskla dveřmi.
01:07:42 Když jsem se za hodinu vrátila, David už tam nebyl. Nebo byl?
01:07:46 Je člověk s půlkou mozku ještě sebou samým?
01:07:49 "Psychologické změny jsou nevratné", řekli mi v nemocnici.
01:07:51 A pak ještě: "Čím dřív to skončí, tím líp pro všechny."
01:07:57 Více méně násilný odvoz do nemocnice mi nikdy neodpustil,
01:08:00 i když se hned vrátil domů.
01:08:02 Nesnesl doktory a ošetřovatelky,
01:08:04 vyhodil polohovací postel a nakonec i mě.
01:08:09 On po mně chtěl, abych ho zbavil světla v tom bytě,
01:08:13 že ho to nějak oslepuje,
01:08:15 abych prošel důsledně každou místnost
01:08:17 a tam prostě odstranil žárovky.
01:08:19 Jenomže vy jste tam měli vysoký stropy,
01:08:21 já jsem na ty žárovky nedosáh,
01:08:22 byly tam nějaký štafle, který myslím nefungovaly,
01:08:26 takže já jsem se k těm světlům nedostal.
01:08:28 Tak jsem vzal prostě nějaký koště a porozbíjel jsem ty žárovky.
01:08:32 Pak jsem si o ně rozřízl nohu, vyteklo spousta krve
01:08:34 a já jsem si říkal: "No, to je znamení, prostě,
01:08:37 seš blbej, neměls to dělat."
01:08:42 "Já už nemůžu", volá Davidova matka.
01:08:44 "Celou noc zuřil a nutil mě stěhovat nábytek.
01:08:47 Já mám slabý srdce, já jdu pryč."
01:08:52 David mě vítá úsměvem. Lezu k němu do postele.
01:08:57 V kuchyni pracuje Pavel. David ho na dálku řídí.
01:09:00 "Haló", volá na něj. Všichni se teď jmenujeme Haló.
01:09:04 Předčítám oblíbenou knihu, David mě každou chvíli přeruší:
01:09:07 "Haló!"
01:09:09 Pavel musí přijít a ukázat, co udělal.
01:09:11 Chystají se panely na výstavu v Berlíně.
01:09:13 David není spokojen: "Debile!", huhlá.
01:09:16 "Nech si ty invektivy!", ohradí se Pavel a zamíří zpět do kuchyně.
01:09:20 "Běž mu pomoct", posunkuje David.
01:09:22 "Já tomu přece nerozumím, nevím, co děláte", bráním se.
01:09:26 "On debil, ty pomoct, běž!", rozkáže mi. Jdu tedy do kuchyně.
01:09:30 Pavel je uražený, nakonec mi dá přeložit nějaké popisky.
01:09:34 "Dává to smysl, co chce?", ptám se ho?
01:09:36 "Ale jo, dává.", říká Pavel.
01:09:38 Sedím vedle něj a v hlavě nemám jediné anglické slovo.
01:09:42 Jak říct Davidovi, že už to nemá cenu,
01:09:44 že bychom se měli objímat, koukat na nebe, číst básně,
01:09:47 hrát si se Sofií nebo se modlit?
01:09:50 Sedím u počítače vedle Pavla
01:09:51 a poslušně píšu nesmyslné technické věty.
01:09:55 Vzpomínám si, že tam ležel jako na posteli,
01:09:58 na protější stěně běžel hlavou vzhůru nějakej americkej film.
01:10:10 -Dvanáct opic, myslím.
-Dvanáct opic, ano,
01:10:13 s nějakýma čínskýma titulkama.
01:10:18 Takový vlastně prostředí vlastně hodně snový celý.
01:10:25 Je jarní den. Za oknem hučí jez a dopravní zácpa na nábřeží.
01:10:29 V zářivém světle odpoledního slunce Davidovi stříháme nehty,
01:10:32 které pořád rostou,
01:10:34 které nepřestanou růst jen proto, že někdo řekl, že je konec.
01:10:38 Pokyne mi, abych se přiblížila.
01:10:40 Nevím, jestli mě uhodí, ale stejně nastavím tvář.
01:10:42 S úsměvem mě lehce poplácá.
01:10:44 S nekonečnou úlevou a vděčností mu políbím ruku.
01:10:48 Ještě žije, ještě tam je.
01:10:52 Naposled jsem ho viděl prostě den předtím, než zemřel.
01:10:56 My jsme ve skutečnosti, ani když jsme tam byli,
01:10:58 nechápali tu situaci,
01:10:59 nevěděli jsme, jak na tom vlastně je.
01:11:02 Protože, nádhernej pokoj, že jo, bylo všechno bílý,
01:11:08 svítilo tam sluníčko, no a prostě David se usmíval.
01:11:53 V krematoriu bez mého vědomí navlékli rakev do jakési záclony
01:11:56 a obklopili ji umělými květinami.
01:11:59 Když se roztáhla opona, cítila jsem, že to musím zastavit.
01:12:02 David by okamžitě vstal a protestoval, sundal by ty krámy.
01:12:17 Ale nedokázala jsem to. Byla tam jeho maminka, spousta cizích lidí.
01:12:22 Nemohla jsem, neudělala jsem nic. Začal svět bez Davida.
01:12:29 O problémech se mluví lehce, ale jak sdělit to ostatní?
01:12:32 Nespojité okamžiky rychle mizí z paměti.
01:12:35 Zůstaly mi sny,
01:12:37 ve kterých je David nezvěstný a já ho marně hledám.
01:12:40 Zůstaly baráky.
01:13:27 Skryté titulky: Vlasta Malíková Česká televize 2013
Portrét předčasně zesnulého architekta Davida Kopeckého. Bára Kopecká, režisérka a manželka až po jeho smrti začala lépe chápat, s kým vlastně žila. Proto se rozhodla z útržku vzpomínek a ztracených důvěrností filmově vylíčit ten všudypřítomný stres a vzrušující dobrodružství z nepředvídatelného, které on kolem sebe šířil.
David Kopecký byl jedním z předních českých architektů mladé generace; rebel, který bohužel zemřel poměrně náhle a stejně dramaticky, jako žil. Film DK je pátráním po tom, kdo vlastně byl David Kopecký. Je to na první pohled deník a portrét, ve výsledku pak hlavně dokument na téma úvahy o touze po ideálu (ze kterého odmítal slevit), o boji s temnotou, kterou v sobě máme (a kterou on přijímal jako platnou součást svého života), o ceně, kterou jsme ochotni platit, o vůli žít podle sebe, o vůli tak zemřít.