Čeští evangelíci z Veselynivky, Bohemky a Pervomajsku na Ukrajině. Režie P. Kolínský a Z. Patočka
00:00:02 ZPĚV
00:00:03 Přijď již, přijď, Duchu stvořiteli,
00:00:06 Duchu smíření. Přijď již...
00:00:12 Evangelická emigrace náboženská po Bílé hoře
00:00:15 a ekonomická v polovině 19. století vytvořila ve východní Evropě
00:00:19 několik samostatných komunit Čechů, které žijí v cizích zemích
00:00:24 svébytným způsobem, jako dvojnásobná menšina,
00:00:27 národnostní a náboženská.
00:00:34 Rozhodnutím synodu Českobratrské církve evangelické jsem se stal
00:00:39 v roce 2005 celocírkevním kazatelem pro české sbory ve východní Evropě,
00:00:44 což jsem si já zkrátil na potulný kazatel.
00:00:51 Představím vám postupně společenství na Ukrajině,
00:00:55 v Chorvatsku, Srbsku, Rumunsku a Polsku.
00:01:00 Všechny tyto komunity mají společného jmenovatele.
00:01:06 Stejné předky a evangelickou víru.
00:01:12 ZPĚV
00:01:13 Nezanech nás bez pomoci, daruj pokoj svůj.
00:01:23 ZVON
00:01:37 Cena, kterou dostala Marie Provazníková,
00:01:40 se jmenuje Gratias agit
00:01:43 a uděluje se za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí.
00:01:49 Tuto cenu každoročně uděluje ministr zahraničních věcí
00:01:52 České republiky.
00:01:55 Tu cenu Marie dostala jako ocenění za práci na Ukrajině,
00:02:00 kterou udělala nejen pro Veselynivku,
00:02:03 ale i ve vztahu k České republice.
00:02:09 A je to něco ojedinělého, že z ženy dojičky se postupně stane
00:02:14 kazatelkou, oporou spolkového i náboženského života ve vesnici...
00:02:29 Já říkám, že dobře, že z celého světa lidi, ze všech konců,
00:02:33 a rozumíme si a máme si o čem vypravovat.
00:02:36 Z Kalifornie byl biskup, tady též je,
00:02:40 a on se mě ptal, jak jsem k tomu přišla a jak pracuju.
00:02:45 Tak to je takové, s každým si máš o čem promluvit.
00:02:51 A slíbil mi ten pán z Indonésie, že mně vypálí srdéčko
00:02:55 a pošle mně fotky. Tak to bude krásné od něj.
00:02:59 No, jediná jsem z vesnice, oni jsou všichni z velkých měst
00:03:03 a já jediná z vesnice, a jsem jiná než oni.
00:03:07 Oni jsou zvyklí k takovému životu,
00:03:09 já už zas jsem zvyklá k jinému životu.
00:03:12 Já si myslím, že nestraní se mě, nepohrdají mnou
00:03:16 a že jsme jako rovni.
00:03:23 -Tak tě vítám.
-Marie, představ si...
00:03:29 Všichni tě pozdravují.
-Děkuju.
00:03:32 Hele, představ si,
00:03:34 že v Šerepetěnkej jsme vjeli dovnitř a tam stál bagr nebo co
00:03:37 a vytahovali sloupy, my museli přes Ambariv, přes Ambariv.
00:03:41 Aha, kvůli tomu tak dlouho.
00:03:43 A já oběd připravený, oběd stydne.
00:03:46 -Všechno, neboj se, neboj se.
-Tak prosím.
00:03:48 Tak prosím pojď se mnou.
00:03:51 Nazdar. Tak to je Marienka, to je naše Marienka
00:03:55 a Chazajn. Nazdar Chazajne. Hele, co víš, co ti vezu?
00:04:01 -Nevím.-Hádej, co ti vezu?
-Nevím.-Kofolu.
00:04:04 Vau!
00:04:05 Babička. Babička je naša dobrá babička.
00:04:10 Já mám rád babičku, moc mám rád, ona je nejlepší babička na světě.
00:04:18 -Vždy je na lidi laskavá, ačkoliv občas lidi si toho nezaslouží.
00:04:25 Možná proto.
00:04:28 Babička je dobrá ne jako kazatel,
00:04:31 ale všichni si jí váží jako člověka.
00:04:37 Vidím, když přijde například předseda vesnice
00:04:41 a prostě se s ní radí.
00:04:44 Když musejí opravovat například, nevím, nějaký kulturák
00:04:49 nebo ještě něco, tak všichni přijdou se radit k ní,
00:04:52 ne k někomu jinému.
00:04:56 Marie, já tě i pustím, víš.
00:05:04 Marie Provazníková vychovala svých pět dětí,
00:05:07 když jedna z dcer zemřela, zůstaly po ní tři děti,
00:05:11 které si Marie vzala vlastně na vychování, pečuje o ně.
00:05:19 Otec vypomáhal, pokud žil, ale také zemřel,
00:05:22 takže teď si Marie vyběhala i po úřadech,
00:05:26 že opravdu může ty děti vychovávat.
00:05:30 Jsou u ní a zabezpečuje jim všechno tak, jak to má být.
00:05:36 Držím tři prasátka každý rok a máme pak na celý rok maso
00:05:40 i omastek máme, i dětem mám co dát.
00:05:49 Holky jsou v Oděse, obě dvě vnučky, tak jim něco vždycky.
00:05:57 A syn je v Oděse, tak též mu posílám něco.
00:06:02 Tamhle jsem měla krávu, držela jsem,
00:06:05 a letos už jsem se toho vzdala, už nechci,
00:06:08 je to pro mě trochu těžké už.
00:06:12 Tak mám víc času na práci se shromážděním.
00:06:19 Už tak nestíhám na to, abych tolika toho všeho dělala.
00:06:23 Zahrada je velká, půl hektaru zahrady,
00:06:27 tak to též třeba zpracovat.
00:06:34 Pořád je hodně práce a už kroky jsou malé,
00:06:37 nechtějí to stíhat.
00:06:40 Takhle kačky asi tři měsíce a už jsou...
00:06:43 Vyrostou a vyzabíjíme je vždycky do mrazáku.
00:06:50 Tak hospodaříme.
00:06:53 Teď se žije lepší, já si myslím, jak se rozpadl ten Sovětský svaz,
00:06:58 tak to bylo horší, než to je teď.
00:07:01 Teď je všeho, trošku je víc svobody.
00:07:04 Člověk může si jet někam, co chceš, dělej.
00:07:10 A stejskat není kdy, protože děti mám, vnoučata mám vedle sebe,
00:07:15 tak mám starost o vnoučata, je to dobré pořád.
00:07:22 Já vždycky říkám, že je to dobré.
00:07:24 Nemůžeme si pořád naříkat na všechno,
00:07:27 někdy si sami zaviňujeme, že nám je těžko.
00:07:32 Člověk musí být optimista trošku. Hlavně, aby nebyly nemoci.
00:07:36 A já vždycky říkám, aby jen neválčili.
00:07:43 A jako v té Sýrii teď tam blázní.
00:07:47 Tak aby to bylo dobré takhle bez války,
00:07:50 tak by se to dalo žít ještě.
00:07:58 Bohemka a Veselynivka, jsou to tedy pobělohorští emigranti,
00:08:02 kteří postupně do těchto míst přicházeli.
00:08:08 A když bychom sledovali tu jejich cestu,
00:08:11 tak byla velmi složitá, přes Polsko, přes Zelov,
00:08:15 dokonce některé skupiny šly až přes Sibiř.
00:08:21 Takže v roce 1905 se několik rodin usazuje v Bohemce
00:08:25 a zakládají Bohemku a Veselynivku pochopitelně ještě až později,
00:08:31 až v roce 1912.
00:08:38 Kostel, který zde stojí, oni tomu říkají shromáždění,
00:08:43 tak vlastně ta myšlenka vznikla tak,
00:08:46 že jednou Marie Provazníková mi poslala zprávu,
00:08:50 mám možnost koupit starý mahazin a potřebujeme na to 600 dolarů.
00:08:55 Českobratrská církev evangelická toto vzala statečně na sebe,
00:09:00 600 dolarů jsem přivezl, budova se koupila
00:09:03 a postupně ji přebudovali do této podoby.
00:09:07 Je to jejich návrh, nikdo jim s tím nepomáhal,
00:09:11 všechny ty rekonstrukce v podstatě byly velmi levné,
00:09:15 protože to dělali většinou svépomocí.
00:09:26 Po bohoslužbách, když se ukončí, tak se hned lidé nerozprchnou,
00:09:30 ale setkají se při kávě, čaji a někdo něco donese,
00:09:35 když má zrovna narozeniny, a povídá se.
00:09:40 Pochopitelně v té Veselynivce to nedělají po každé bohoslužbě,
00:09:45 ale dělají to při příležitostech, když přijede nějaká návštěva
00:09:49 anebo když oni sami něco oslavují.
00:09:58 U nás to není moc zvykem, u nás v Čechách,
00:10:01 že by ve shromážděních nebo v kostelích byly hodiny.
00:10:05 Ale na té Ukrajině oni tam vždycky hodiny měli.
00:10:08 A jednou si posteskli, že už koupili asi třetí hodiny,
00:10:12 které zavěsí, a nejdou.
00:10:14 To je dobře, že jste k nám přijeli, teď je nás je tady víc.
00:10:21 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:10:25 Dobrý. Vítám vás.
00:10:30 Přivezl jsem vám dárek, přivezl jsem vám takovéto hodiny,
00:10:34 to je opačně, takhle je půl třetí.
00:10:43 Dal jsem tam novou baterku.
00:10:46 A ty hodiny mají takovou zvláštnost,
00:10:49 já jsem utrhl to číslo,
00:10:52 ale tam bylo inventární číslo synodní rady.
00:10:56 Protože když končila u nás tajemnice,
00:10:59 tak ty hodiny vyhodila. Říkám: "Co bude s těmi hodinami?"
00:11:03 Ona říká: "Já nevím, ať si s tím dělá každý, co chce."
00:11:07 Tak já jsem si říkal, ty budou dobré ve Veselynivce.
00:11:11 A kdybyste chtěli dělat inventuru, tak seznam je v Praze.
00:11:16 Hřebík je tady připraven.
00:11:21 -A v neděli uvidíme...
-Jestli do neděle vyžijou.
00:11:24 Jestli vůbec do neděle vyžijou.
00:11:29 Marie u nás je, budeme říkat, jako maminka,
00:11:35 jako sestra, jako člověk - budeme říkat že z velké litery.
00:11:44 Ona nás tady rázem sebrala, my jsme byli v jejím domě
00:11:48 a teď jsme všechny tady, dává nám Bůh sílu i zdraví,
00:11:53 už nás mnoho odešlo,
00:11:56 ale pořád my jsme nápomocní jí a ona nám.
00:12:01 ZPĚV
00:12:02 ...pasou se tam jeleni, pase je tam mysliveček
00:12:06 v kamizolce zelené, zelené,
00:12:08 pase je tam mysliveček v kamizolce zelené.
00:12:18 Jen se mně, má milá, dobře chovej...
00:12:22 Mějte se hezky. Opatrně z těch schodů, opatrně.
00:12:35 Šťastnou cestu a sbohem.
00:12:38 ZPĚV
00:12:40 ...zastřelím ti jelena, aby se ti zalíbila kamizolka zelená...
00:12:45 V jednom rozhovoru, který jsem s ní měl, mi vyprávěla,
00:12:49 jak se učila číst Bibli, jak postupně pronikala do těch věcí.
00:12:53 My jsme přiváželi literaturu,
00:12:55 sem jezdili mladí faráři nebo bohoslovci,
00:12:58 se kterými ona spolupracovala.
00:13:01 My jsme někdy, no pořád je vaříme, ale někdy jsme dělali
00:13:05 z vařených bulev, strouhali jsme bulvy,
00:13:09 vymačkávali jsme z nich tu šťávu a na půlku.
00:13:18 A teď, když je málo brambor, tak je zase děláme,
00:13:22 vařené brambory a kupujeme škrob.
00:13:26 A postupně se dostávala k tomu, že má teologické vzdělání
00:13:31 bez velkých teologických studií,
00:13:33 a navíc ještě s přirozenou danou inteligencí.
00:13:45 Takže ona se stala tou vůdčí osobností,
00:13:48 která má co komu dát. A když já ji porovnávám,
00:13:52 strčí do kapsy mnohého faráře Českobratrské církve evangelické.
00:14:08 Nemůže člověk sklonit hlavu a trápit se.
00:14:12 No co to dá? To nic nedá.
00:14:16 Já mám tady sousedku a ona vždycky říká,
00:14:19 že já nemám žádné trápení, že se mně dobře žije.
00:14:23 No já říkám, no tak jaké trápení?
00:14:25 Rodiče mně zemřeli, manžel zemřel, tahle babička zemřela,
00:14:30 dcera zemřela, zeť zemřel. No tak říkám, no jaké trápení?
00:14:37 No jaké může být trápení?
00:14:40 A co člověk udělá? Vždyť nic nezměníš v tom.
00:14:44 To je život, on teče svým ruslem a nic nezměníš.
00:14:48 A jen změníš tím, že buď skloníš hlavu a ono ti to vyleze na hřbet
00:14:53 a zmačká tě to nadobro.
00:14:56 A buď zdvihneš hlavu a půjdeš dopředu.
00:14:59 Nic neuděláš.
00:15:04 ZPĚV
00:15:06 Otče, dej požehnání nám, prve než se rozejdem
00:15:12 a po svých cestách voď nás sám, až se zas rádi sejdem.
00:15:21 Tady už v roce 1905 byla založená Bohemka
00:15:25 a už myslím 1910 vycházelo v Českých reformovaných listech
00:15:30 o Bohemce články.
00:15:37 Sem jezdili faráři a velmi intenzivně pracovali.
00:15:44 Ten vikář Šedý dokonce v tom prvním hladomoru odvezl 72 dětí do Čech.
00:15:51 ZPĚV ...a po svých cestách voď nás sám,
00:15:53 až se zas rádi sejdem...
00:15:58 Josef Jančík se ujal po roce 1990,
00:16:01 kdy se začíná tvořit sborové shromáždění v Bohemce,
00:16:05 se stal vlastně takovým duchovním vůdcem,
00:16:08 později byl ordinován synodním seniorem.
00:16:11 Jeho historie je velmi poučná,
00:16:14 on sám byl jeden z posledních teď Svobodovců,
00:16:18 to znamená, se Svobodovou armádou došel až do Prahy.
00:16:24 A to, co je cenné,
00:16:26 že ještě za jeho života vlastně se rozhodlo to společenství
00:16:31 a vybrali si sestru Ludmilu Sverdlovou jako pokračovatelku
00:16:35 té duchovenské práce,
00:16:37 takže bratr Jančík ji vlastně po několik let mohl uvádět
00:16:41 do všech těch tajů té duchovenské práce.
00:16:50 No když víme něco o naší Bohemce, tak nejdřív budeme myslím mluvit
00:16:57 o našem kazateli, našem - jak říkáme mu v Bohemce -
00:17:01 prostě strýčku Josefovi, protože ten člověk byl důstojný,
00:17:05 byl dobrý muž, byl krásný tatínek a taky jako nastávce pro mládež
00:17:10 a pro lidi, velký člověk ve víře.
00:17:21 On byl pořád šťastný, že může donést slovo Boží,
00:17:25 že může se s námi setkávat a kázat nám tu lásku o Ježíši
00:17:29 a o Pánu Bohu.
00:17:49 -Celý život jsem dojila krávy.
00:17:55 Ještě děti jsme byli, tak jsme pracovali
00:17:58 a bylo mně 15 a už jsem šla dojit krávy,
00:18:02 tak jsem 38 let propracovala vedle krav.
00:18:08 A pak, jak jsem šla do důchodu,
00:18:11 tak ještě jsme vypomáhali řepu sladkou sklízet,
00:18:15 no to už jak jsme chtěli.
00:18:19 Kukuřici jsme přebírali na těch - harman se u nás říká,
00:18:23 sváží tam zrno všechno, tak jsme tam jako čistili,
00:18:27 přebírali kukuřici a tak.
00:18:34 Takže napracovali jsme se hodně, kolik se nám chtělo.
00:18:45 Pervomajsk je město, ve kterém žije celá řada dospělých z Bohemky
00:18:50 a teď na stáří si mnozí berou rodiče k sobě.
00:18:58 A před několika lety vznikla myšlenka nebo touha
00:19:02 se shromažďovat i v Pervomajsku, aby tam byly bohoslužby.
00:19:07 Protože tam pracuje velmi dobře spolek,
00:19:10 ale právě na půdě toho spolku
00:19:12 se vytvořila vlastně kazatelská stanice,
00:19:15 do které dojíždí pravidelně sestra Sverdlová jednou měsíčně.
00:19:19 Pokaždé, když my tam přijíždíme, tak jsou tam bohoslužby,
00:19:23 bývají v garáži, je to zajímavé prostředí.
00:19:26 Proč garáž? Není jiného místa.
00:19:28 Vždycky garáž upraví a to společenství je velmi příjemné,
00:19:32 hluboké a obvykle potom shromáždění končí ještě společným posezením
00:19:37 při společném obědě.
00:19:43 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:19:46 -Kdybyste se ho zeptali, to on měl by pamatovat.
00:19:54 -Tak to je takhle, já říkám, dřív nás to nezajímalo.
00:20:03 ZPĚV
00:20:05 ...na svá mnohá slitování.
00:20:10 Hříchů mnohých mé mladosti již nevzpomínej, Pane.
00:20:25 Ať se mi dle tvé milosti...
00:20:35 -Vyprošujeme si požehnání i pro dnešní bohoslužby,
00:20:38 pro tohle shromáždění, pro službu, která se tady mezi námi
00:20:42 i po vší tvé církvi děje.
00:20:48 Jen na tebe spoléháme, Pane, smiluj se nad námi,
00:20:51 otevři naše uši a srdce k slyšení tvého slova. Amen.
00:21:03 -Vzal je a převedl je přes potok se vším, co měl.
00:21:09 Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil,
00:21:13 dokud nevzešla jitřenka.
00:21:19 Když viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil mu při zápolení
00:21:23 kyčelní kloub, takže se mu vykloubil.
00:21:31 Neznámý řekl, pusť mě, vzešla jitřenka.
00:21:37 Jákob však odpověděl, nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.
00:21:45 -Tak stojíme před Bohem i my dnes se svými prosbami,
00:21:49 nemáme na nic právo, ničím jsme si nezasloužili Boží milost,
00:21:54 aby nás Pán Bůh vyslyšel.
00:22:01 Naše minulost není dobrá.
00:22:04 Ničím se nemůžeme před Bohem vykázat,
00:22:07 ani dobrým původem, ani dobrým životem.
00:22:12 Každý máme svůj háček.
00:22:16 ZPĚV
00:22:18 Pojď, pojď, pojď, pojď, Toníku, pojď do chrámečku,
00:22:21 hle zde vítej tu, budeš rád.
00:22:32 Tam najdeš bratry i sestry stát, budeš Pánu na čest zpívat...
00:22:49 -Já se starám, aby ty děti šly někam,
00:22:52 aby měly nějakou specializaci, protože já nemládnu, já stárnu.
00:22:58 A pokud ještě můžu a ony mají nějakou podporu,
00:23:01 tak aby studovaly, aby měly nějaký papírek.
00:23:06 Takže Dáša už šla druhý ročník medicínu
00:23:09 a Maxim - budeme vidět, kam.
00:23:12 Tak už mě to trošku leká, že budu zůstávat sama.
00:23:22 -Byla předsedkyní keramického spolku ve Veselynivce,
00:23:26 iniciovala založení folklorního souboru Zlatá rosa.
00:23:29 Rovněž organizuje práci s dětmi...
00:23:32 Já jsem si nikdy nedovedl představit,
00:23:35 co to znamená, když skrze člověka hovoří jakoby Duch Svatý.
00:23:39 A tady to je taková ukázka toho, že to funguje.
00:23:44 PŘES POTLESK NENÍ ROZUMĚT
00:23:54 ...v tom okolí vůbec ne. Tak děkuju, děkuju za to.
00:23:57 -I vám děkuju.
00:23:59 -Tohle je jenom dokument a tohle je odznak.
00:24:02 A tohle je hlavní cena.
-Děkuji.
00:24:06 -Blahopřeju.
-Děkuji vám.
00:24:20 (není rozumět) ...támhle se synodním seniorem,
00:24:24 víš, oni ještě udělají malý rozhovor...(není rozumět)
00:24:34 -A tu kouli?
-Já ti to vezmu. Která je tvoje?
00:24:39 Asi tady, já nevím, oni říkali, že to dají do nějakých krabiček.
00:24:44 -Pojď, Marie.
00:24:46 To bylo krásný, to bylo krásný.
00:24:52 -Blahopřejeme, jsme na tebe hrdí.
-Tak se mně nohy klepaly.
00:24:58 -Blahopřeju moc, mám radost.
-Nohy se mně klepaly.
00:25:01 Děkuju vám, vám děkuju.
00:25:03 -Gratuluju a bojuj dál. -Pokud to půjde, tak budeme bojovat.
00:25:11 Je to těžký, já ti ji pak přivezu autem.
00:25:15 -Držíš?
-Držím, držím. -Drž.
00:25:17 -Gratuluju, Marie.
00:25:22 -Dobrý den, Maruško.
-Dobrý den.
00:25:26 Kolik já vás tady mám dneska, kamarádů!
00:25:30 To je těžký, to má asi pět kilo.
00:25:37 Skryté titulky: Alena Kardová, Česká televize 2013
Seriál Zapadlí evangelíci nás zavede do pěti různých zemí východní Evropy, ve kterých žijí komunity českých evangelíků. Jedná se o potomky emigrantů, kteří si po generace udržují nejen znalost českého jazyka, ale hlavně víru svých předků. Průvodcem nám bude českobratrský evangelický kazatel Petr Brodský, který se o tyto evangelické sbory stará.
V prvním dílu navštívíme ukrajinské vesničky Veselynivka, Bohemka a Pervomajsk. Nahlédneme do života místní komunity. Velmi výraznou zdejší osobností je Marie Provazníková, která převzala v roce 2013 v Černínském paláci z rukou ministra zahraničí cenu Gratis Agit za šíření dobrého jména ČR v zahraničí. Kořeny předků ordinované presbyterky Marie Provazníkové sahají do doby pobělohorských exulantů. Paní Marie pracovala jako dojička a se svým manželem vychovala pět dětí. Po osamostatnění Ukrajiny krajané opět mohli navázat kontakty s vlastí svých předků. Začínají se scházet k bohoslužbám, které předtím byly zakázány. Navazují kontakt s vedením Českobratrské církve evangelické. Chybí ale kazatelé. Marie začíná studovat a ujímá se vedení bohoslužeb. Navíc se stará o vnoučata, kterým zemřeli oba rodiče.