Posledních sto metrů životního maratonu slovenského architekta a portrétisty. Setkání s nemocí i se smrtí. Film Tomáše Škrdlanta
00:01:10 Každý člověk, který emigruje třeba z Polonie do Anglie,
00:01:16 tak odejde z Polonie, ale Angličanem se nikdy nestane.
00:01:39 Moje hlavní práce byla jako architekt a portrétista.
00:01:45 Pak jsem dělal figurální kresby, především z pohledu shora.
00:01:51 Takže to vypadá, jako kdyby se lidi dívali nahoru.
00:01:58 Vy jste vzpomenul boží perspektiva, ale až tak daleko se nekoukám.
00:02:04 Je to spíš ptačí perspektiva.
00:02:07 Řekněme třeba orel, který je ve velice velké výšce.
00:03:02 A tam mi řekli, že jí mám dávat práškové mléko.
00:03:05 Tak mi to prodali. Ukazovali mi, jak to mám připravovat,
00:03:09 ale nikdy s ní nic nebylo. Nikdy nebyla chorá.
00:03:16 Absolutně s ní nebyl žádnej problém.
00:04:12 Pamatuji se, že jsem dostal telefonický vzkaz
00:04:18 od doktorky, že mám dojít do nemocnice.
00:04:24 Protože jsem nemohl sehnat autobus,
00:04:28 tak jsem tam běžel.
00:04:32 Byly to asi 3 kilometry.
00:04:35 Do nemocnice jsem doběhl úplně zpocenej
00:04:39 a tam mi řekli, že mám rakovinu.
00:04:42 Já jsem se úplně počudoval, protože jsem před tím běžel 3 km.
00:04:48 Prostě se mi to zdálo absurdní.
00:04:52 Jaký to je dozvědět se, že má člověk rakovinu?
00:04:55 Myslím, že jsem na to skoro vůbec nereagoval.
00:04:59 Měl jsem pocit, jako kdyby se to stalo někomu jinýmu.
00:05:03 Prostě jsem pokračoval, jako kdyby se nic nestalo.
00:05:10 Toto je poslední.
00:05:13 To jsem dělal pro architekta Colin St. John Wilsona.
00:05:17 Jmenuje se to New British Library.
00:05:21 Dělali jsme to nejdřív jako model, a pak se to projektovalo.
00:05:26 Toto je moje práce.
00:05:29 To je z papíru dělaný model. Jo.
00:05:33 Ta stavba už stojí, má sedm poschodí pod zemí.
00:05:37 A dělal jsem na tom sedm let.
00:05:41 Bylo nás pět dětí a on byl nejnadanější. Byl ohromně nadaný.
00:05:45 Všechny své postřehy, své emoce, vždy znázorňoval zásadně kresbou.
00:05:52 Psal dopisy, z jakéhokoliv tábora, tak to bylo deset kreseb.
00:05:58 A k tomu mám se dobře, ahoj.
00:06:04 Nejvíce si cením tohoto, protože jsem ho dělal v noci
00:06:08 a levou rukou. A já jsem pravák.
00:06:15 Na pravé jsem měl právě tu takzvanou kanylu
00:06:19 a prostě jsem s ní nemohl hýbat. Bylo mi špatně, začal jsem kreslit
00:06:24 a bylo to velice těžké, ale když jsem se podíval,
00:06:29 bylo už ráno. Prostě jsem celou noc kreslil.
00:06:34 Tohle je celá noc. A teď už můžete pravou rukou?
00:06:38 Teď už můžu pravou, ale dělám i levou. Schválně.
00:06:48 Mám takový dojem, že snad ve všech nemocnicích světa
00:06:53 je zaběhnutej určitej systém a proti tomu systému
00:06:58 se nedá téměř nic dělat.
00:07:04 Doktoři mi někdy říkají, že: "Vás tam nemůže nic bolet."
00:07:09 Ale já říkám ano, bolí mě to tady. Tady mě to bolelo, na noze.
00:07:14 A tady mě to bolí.
00:07:18 A někdy mi říkají, že mě tam nemůže nic bolet.
00:07:30 Já se snažím řešit svojí nemoc spíš humorem.
00:07:38 Toto je příklad jednoho dne pacienta, kde jsem kreslil
00:07:43 a zapisoval různé věci, které se ve mně odehrávaly.
00:07:53 Kreslené reportáže levou rukou. Ano.
00:07:57 Je to šibeniční humor.
00:08:00 Toto je částečně levou rukou, částečně pravou.
00:08:04 Čí je to výkřik?
00:08:07 Je tam napsané, že chci žít tak dlouho,
00:08:11 dokud dokážu zpívat a kreslit levou nebo pravou rukou.
00:08:15 A vy zpíváte? Nezpívám.
00:08:20 Někdy v koupelně a na záchodě ano.
00:08:40 Toto jsou supi, kteří nade mnou létají
00:08:44 a čekají, až odpadnu, aby mě mohli dorazit.
00:08:49 Mnoho měsíců už nemůžu pořádně spát.
00:08:53 A tady je, kde mě to svrbí. Ty červené tečky mám na těle.
00:09:02 Nebavil se o tom, co ho bolí nebo jak ho to bolí,
00:09:07 ale popisoval to v těch svých kresbách.
00:09:11 Toto je tíha atmosférického tlaku.
00:09:15 Pak dělám taky masky, co souvisí s tou nemocí.
00:09:29 Někdy v průběhu řeči, když jsem viděla, jak se kroutí,
00:09:33 říkám ty máš bolesti, tak mi řekl, já je mám pořád.
00:09:37 Třikrát jsem měl tak jako pocit paniky.
00:09:41 A to bylo včera v sanitce a pak dvakrát doma.
00:09:49 Když člověk dostane bolest, večer, tak ano, zavolá rychlou službu,
00:09:54 kde nás zavezli na pohotovost, kde on dvě, tři hodiny se kroutil
00:09:59 v bolestech, než ho vzali, a pak nás poslali domů.
00:10:03 Opět jsme museli čekat dvě, tři hodiny,
00:10:07 než nás nějaká sanitka odvezla. A ne že bych uměla píchat injekce,
00:10:12 ale snad bych to i udělala, ale vám to nedají do ruky.
00:10:17 Když byl v nemocnici, tak tam si žádná sestra nedovolila,
00:10:21 čekali na vizitu, nechápu proč mají lékaři v nemocnicích tendenci
00:10:26 šetřit pacienta, aby nebyl "feťák."
00:10:34 I když, to je jediné, co může tomu pacientovi pomoct.
00:10:38 Drogy.
00:10:41 Žádný z těchto pacientů se nestane drogově závislý.
00:10:45 Všichni jsou. Toto je můj deník.
00:10:48 Ošetřovatelé to brali, že dělám špiona protidrogového.
00:10:53 Jsou to malé obrázky. Takové maličké zprávičky.
00:10:57 Třeba kde mě bolí noha.
00:11:01 Kdysi jsem studoval rok a půl medicínu.
00:11:05 Takže teď se učím sám na sobě anatomii i jiné věci.
00:11:10 Onkologický pacient nemá nárok.
00:11:14 Nemá nárok, protože to je, jak mi to řekli, neperspektivní.
00:11:19 -To říkal kdo?
-Doktorka na rehabilitaci.
00:11:26 Posudkový by jí to neuznal, že je to neperspektivní pacient.
00:11:35 Toto je oko. Hledám organické tvary,
00:11:39 abych vyjádřil organický charakter lidské společnosti.
00:11:46 Takto jako architekt, to je shora.
00:11:50 Mám určitou ideu, ale ten obraz organický sám
00:11:55 vzniká podobně jako stavba, na začátku je prázdný papír.
00:12:00 Člověk si vymyslí koncept, jak to bude projektovat,
00:12:05 a pak to organicky roste a člověk už ví,
00:12:11 jak to bude vypadat, až to skončí.
00:12:16 Ta skutečná bolest mě bolí, ale já se s tím neztotožňuji.
00:12:33 (HUDBA)
00:12:36 Strach ze smrti nemám, zatím nemám.
00:12:40 Možná se dostaví, ale zatím ne.
00:12:46 Místo, abych o tom přemýšlel a ležel v posteli,
00:12:52 tak radši kreslím a ono se to jaksi samo odráží.
00:13:02 Takovej negativní pocit, kterej se snažím
00:13:07 vytlačit ze své hlavy na papír.
00:13:15 Takže, smrt se na všechny usmívá a nezůstává nám nic jiného,
00:13:21 než se usmívat zpět. Tady se na mě smrt usmívá
00:13:25 a já se jakoby těmi zuby na ni usmívám zpět.
00:13:31 Ale píšu to, z nějakého důvodu se mi to lépe píše anglicky.
00:13:44 On se hrozil toho, že prostě bude ležet v bolestech.
00:13:48 Měsíce a měsíce.
00:13:52 Radši bych žil i s bolestí. Jenže kdyby můj život neměl smysl,
00:13:57 kdyby ta bolest byla taková, že bych byl rostlina,
00:14:03 tak bych raději šel do Holandska a nechal si tam nějak důstojně
00:14:09 ukončit svůj život.
00:14:13 Ale tu eutanázii, tu já jsem nemohla.
00:14:20 To jsem bohužel nebyla schopná mu slíbit.
00:14:25 To jsem mu odmítla.
00:14:28 Nebo bych v krajním případě spáchal sebevraždu.
00:14:33 Radši bych očekával přirozenou smrt.
00:14:46 Je to ochranná ruka řekněme anděla strážného.
00:14:54 A tady máme rakovinu.
00:14:58 Nedostanete nikde, ani v nemocnici, ani nikde, žádné informace,
00:15:02 ale jedna kamarádka mi řekla, proč nezavolám,
00:15:05 že prostě zná ty lidi z nějaké instituce,
00:15:09 která se jmenuje Cesta domů, že je to takový domácí hospic
00:15:12 a že jsou strašně ochotní a milí a že opravdu pomohou.
00:15:16 Tak jsem tam zavolala, dala jsem si s nima schůzku
00:15:20 a oni skutečně promptně zareagovali a přišli.
00:15:25 Ty menší figurky, to jsou ochranné ruce zdravotních sester a pacientů.
00:15:34 Tam stačilo zavolat, do půl hodiny tady byli
00:15:38 a přišli, i když je člověk nevolal. A samozřejmě měli s sebou ty léky,
00:15:43 takže mu to rovnou aplikovali.
00:15:47 To se nedá srovnat s jakoukoliv ústavní léčbou.
00:15:54 (HUDBA)
00:16:03 Tady jsou ty figurky shora, to ještě nemám dodělané,
00:16:07 to mám rozpracované, s tím se zaobírám už mnoho let.
00:16:11 A hledám techniku, jak to udělat.
00:16:15 Nebo jako nejsem fyzicky schopnej to dělat.
00:16:36 Navrhovali mi, jestli by alespoň na nějaký čas
00:16:41 nechtěl zkusit ten hospic.
00:16:53 Nemám tam moc pořádek.
00:17:00 To není nepořádek, to je pracovní nepořádek.
00:17:03 Kdyby to tu nebylo, tak vím, že nepracujete.
00:17:09 Mám tu rakovinu tady a tady.
00:17:13 A mám to sešroubované čtyřma šroubama.
00:17:17 To vám dělali v Anglii? To mi dělali v Praze.
00:17:20 Fakultní nemocnice Motol.
00:17:24 Jedenáctej a dvanáctej hrudní obratel máte sešroubovanej.
00:17:28 Pak ještě dole. Ty křížový oblasti.
00:17:31 Konce bederní a začátek křížový. Ano.
00:17:35 Tady mi to operovali, tady už nemohli.Ano.
00:17:38 Teď jsem mluvil s jednou doktorkou a ta mi řekla,
00:17:42 že už nikdy v životě nebudu moct sedět.
00:17:46 Že se musím smířit s tím, že budu muset dělat "postojáčky."
00:17:50 Takže budu jak voják pořád na stráži.
00:17:53 Zdá se, že vám to ani nevadí, když se tomu takhle smějete.
00:17:58 Nevadí mi to, já už jsem se s tím smířil
00:18:02 a jsem tak trochu na to i hrdej, že budu stát.
00:18:08 Brzdy moc nefungujou.
00:18:16 Jak mám ty kosti všechny uleželé, tak doktorka řekla,
00:18:21 že to je dobré to čas od času dělat.
00:18:24 Člověk se cítí pak jak znovuzrozenej.
00:18:28 Cítí, jak mu začíná proudit krev do míst,
00:18:33 která byla umrtvena. Ano, ano.
00:18:36 Hned, jak tam přišel, tak mi hned zavolal,
00:18:41 že se mu tam strašně líbí, že by tam chtěl zůstat.
00:18:47 Je to úžasná věc a mě to tak ohromilo,
00:18:51 že jsem se rozhodl tady zůstat do konce života.
00:18:55 Takže mám pocit, že jsem našel to správné místo.
00:19:00 Je to něco mezi domem, hotelem a nemocnicí.
00:19:10 A ty zdravotní sestry se tu chovají trochu jinak.
00:19:14 Chovají se více přátelsky a tak osobněji.
00:20:03 Mám takovou pojízdnou pracovnu i kuchyň i zásobování.
00:21:11 Já jsem se celý život zaobíral něčím duchovním,
00:21:15 ale nikdy jsem nevěděl, co to je.
00:21:19 A teď až v poslední době jsem zjistil,
00:21:23 že jsem se zaobíral takovým mezičlánkem mezi lidskou buňkou,
00:21:29 lidským člověkem a tím něčím duchovním.
00:21:33 Ale nikdy jsem nedospěl až k tomu duchovnímu
00:21:39 a ani k tomu globálnímu. Protože mezi lidskou osobou
00:21:44 a třeba tím duchovním je ještě řekněme tomu stát
00:21:49 nebo ta ideologie a já jsem nikdy nedospěl až nahoru.
00:21:57 A to je právě ten mezičlánek mezi člověkem a tím univerzem.
00:22:05 (MODLITBA)
00:22:14 Tam té jedné větě nerozumím, oni říkají,
00:22:18 že Panna Marie provdaná v hříšné? Pros za nás hříšné.
00:22:31 Aha, pros za nás hříšné. Tak.
00:22:39 Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné,
00:22:44 nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
00:22:49 Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou.
00:22:54 Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš
00:23:29 Jak se daří? Hezký to je, hezký.
00:23:33 Líbí se vám to? Tak to jsem rád.
00:23:36 Když koukám na ty portréty, tam bych vás nepoznala,
00:23:40 na tom jak jste byl černovlasej.
-To jste vymyslel vy tu větu?
00:23:45 Posledních 100 metrů maratonu... To jsem vymyslel.
00:23:49 To si myslím, že budeme ukazovat našim pacientům.
00:23:55 Ty poslední metry jsou skoro jako pacienti.
00:23:59 Ano, to je pravda.
00:24:03 To jsem se snažil trochu tak, aby se zlehčovala situace.
00:24:07 Jo, tak i s humorem a s karikaturou taky.
00:24:10 Ano, taky. Šibeniční humor trochu to je.
00:24:38 Budete vnímat tu psychoterapii, kterou si pan architekt
00:24:42 sám naordinoval, takže my jsme za ty dva měsíce
00:24:46 svědky toho člověka, který se dovede radovat z času,
00:24:50 který je mu dán, a já jsem moc ráda za všechny,
00:24:53 že jsme se s ním mohli potkat. Děkuju, že je pro nás inspirací
00:24:58 a že je také inspirací pro moji mámu,
00:25:01 která je výtvarník a skrze vás začala znova kreslit.
00:25:09 Můžeme ještě na chvilku poprosit o pozornost?
00:25:13 Ještě vystoupí dcera pana Bensona.
00:25:24 (ZNÍ PÍSNIČKA)
00:27:59 Člověk se tak jako vyvíjí, no.
00:28:03 Zrovna tam to nebylo moc optimistické.
00:28:12 Mně se zdálo, že jsem celý život zůstal
00:28:16 tak 7, 10 ročním. Že jsem se moc nezměnil.
00:28:21 V některém směru jsem se moc nezměnil.
00:28:25 V některých věcech jsem se nezměnil.
00:28:29 Že jsem navždy zůstal dítětem.
00:28:32 V některých směrech.
00:29:32 To už bylo v Anglii.
00:29:35 To už bylo tak kolem 32 let. 35 snad.
00:30:03 Já si to představuju jako skok do neznáma.Ano.
00:30:07 Prostě vyskočím jako parašutista a doufám, že přistanu
00:30:12 na nějakém místě, jestli něco takového je.
00:30:25 V podstatě celý život toužím po něčem duchovním,
00:30:30 ale nevěděl jsem nikdy, co to je.
00:30:34 Nikdy jsem to nijak neorganizoval nebo neplánoval.
00:30:38 Jak se na to budete dívat.
00:30:47 Já to chápu jako vaši modlitbu.
00:30:52 Jako projev touhy po duchovní hodnotě.
00:31:07 Mě by zajímalo, jaký je rozdíl mezi křesťanskou
00:31:11 a třeba budhistickou vírou.
00:31:15 Já myslím, že nejsem možná úplně kompetentní člověk
00:31:19 požívat ty rozdíly, neboť neznám křesťanství natolik,
00:31:23 ale myslím, že ten nejzákladnější rozdíl je v tom,
00:31:26 že budhismus nemá tu víru v Boha. V původním slova smyslu
00:31:30 je to Buddhovo učení filozofie, jinak je naopak spoustu principů,
00:31:34 které jsou podobné, hlavně ta etická, morální část.
00:31:38 Ta je hodně podobná se všema náboženstvíma.
00:31:41 A myslím, že i spoustu principů, které jsou společné s křesťanstvím.
00:31:46 Ano, ano. Než rozdílných.
00:31:49 Nemůžu říct, že bych se ztotožnil s žádným náboženstvím.
00:31:54 Je to spíš ze zvědavosti, ale taky je to i fakt,
00:31:59 že za chvíli budu muset vyskočit do toho neznáma,
00:32:03 a tak bych si rád pohovořil s lidma, kteří jsou odborníci.
00:32:11 Jestli mi neřeknou něco zajímavého, jak bych si to mohl představovat.
00:32:20 Ale to mně osobně nepomůže.
00:32:24 Já prostě vím, že musím vyskočit do neznáma sám.
00:32:29 Že v tom mi žádné náboženství, žádnej farář,
00:32:33 žádná idea nemůže pomoct.
00:32:51 Infuzi, to my vám dáme s nějakou dobrotou.
00:32:55 To my vám rádi dáme.
00:32:58 A břicho nebolí? A nožičky?
00:33:04 Co vám dělá to morfium? Člověk je pak takovej ospalej
00:33:08 a vrací se ten optimismus. Ano.
00:33:15 Aspoň si myslím, že to dělá to morfium.
00:33:21 Dá se rozumět, co na tom ti feťáci mají a proč je to návykové třeba?
00:33:26 Tak to asi ano. Tomu bych asi rozuměl.
00:33:30 Já jsem měl strašně špatný dva dny.
00:33:34 Včera a pár dní před tím jsem se skoro jako zřítil.
00:33:38 Úplně mi přestaly fungovat nohy, takže se musím úplně přeorientovat
00:33:43 z toho pohyblivého člověka na toho, co už permanentně leží.
00:33:51 A je to velký jako skok do neznáma.
00:33:55 Proto říkám, že si teď musím vše maličko jinak zorganizovat,
00:34:00 promyslet a hlavně dělat. Ano. Takže je to vyčerpávající.
00:34:04 Je to úžasně vyčerpávající a já jsem pořádně nadrogovanej.
00:34:09 Tak už vám je líp? Gracias.
00:34:13 Tak dobře. Takže, my vám dáme infuzi,
00:34:17 dáme do toho ještě nějakou dobrotu, viďte?
00:34:21 Nebudete pít ani trochu? Nechcete?
00:34:32 Ani mozek už mi tak nepracuje.
00:34:36 Nepamatuju si věci.
00:34:40 A hlavně nedokážu sledovat.
00:34:44 Když mi někdo dá otázku, tak nevím, jak odpovídat.
00:34:51 Rád bych to změnil, ale už se to prostě nedá.
00:34:55 Trápí vás to?
00:34:59 Někdy ano.
00:35:03 Někdy přicházejí takové chvíle, že ano.
00:35:10 Ale hlavně už se nedokážu tak pohybovat.
00:35:14 Fyzicky nedokážu například ani kreslit.
00:35:18 Už nekreslíte? Kreslím, ale velice málo.
00:35:22 Nemůžu se k tomu pořádně posadit. Ajajaj.
00:35:26 Musím kreslit jako takhle proti.
00:35:29 A ta šťáva z toho pera neteče.
00:35:34 Když je to proti. Ano, ano.
00:35:37 A tužky by se daly používat? Tužky se dají ještě používat.
00:35:41 A máte dost vhodných tužek? Tužky mám ještě.
00:35:45 Ale s tužkama musí člověk úplně jinou technikou.Ano.
00:35:49 Jako vymýšlet nové techniky. Moc si nezoufám,
00:35:53 ale samozřejmě někdy to na člověka přijde.
00:35:58 Jak to vypadá, když to přijde?
00:36:03 Člověk má pocit, že je zbytečné se snažit.
00:42:11 Skryté titulky: Matěj Hodr Česká televize 2014
Slovenský architekt a scénický výtvarník Joska Venson emigroval po vpádu sovětských vojsk do Velké Británie. Do Čech přijíždí zemřít. Stav své duše i těla po celou dobu zaznamenává kresbami a obrazy. „Posledních sto metrů maratonu je nejtěžších. Nebudu se plazit. Budu sprintovat až do cíle.“ To je heslo, kterým se Joska Venson řídil. A nebál se odhalit ty nejniternější okamžiky konce života ani před kamerou režiséra Tomáše Škrdlanta, který za dokument získal v roce 2012 od Českého filmového a televizního svazu cenu Trilobit.