Režisér Martin Vadas pátrá po okolnostech vzniku propagandistického filmu ČST ze 70. let Vysoká hra, na kterém se – aniž tehdy tušil o jaký film jde – podílel jako ostřič kamery
Producent, dokumentarista, režisér a kameraman Martin Vadas diváka provází celým příběhem tzv. kontrapropagandy, který se odvíjí od natáčení „dokumentárního“ filmu Vysoká hra v Československé televizi v roce 1974. Film připravoval režisér Bohumil (Miloš) Pavlinec ve spolupráci s pracovníky ministerstva vnitra a štábem Hlavní redakce propagandy a dokumentaristiky v letech 1973–74, ale nakonec – po třech letech – film narychlo podle aktuálních potřeb aktualizovali pracovníci Ústřední redakce armády, brannosti a bezpečnosti (ÚRABB ČST), aby ho odvysílali 23. ledna 1977 po Televizních novinách.
Druhou linií vyprávění jsou rozhovory Martina Vadase nad archivními záběry natočené v průběhu devadesátých let minulého století s kameramanem Kristiánem Hynkem a Otou Ornestem (1913 – 2002), dlouholetým ředitelem Městských divadel pražských. Divadelní režisér, herec a překladatel se stal nedobrovolným hrdinou příběhu Vysoké hry. Ale byl jím už dávno předtím, než ho v lednu 1977 zatkla StB, která jeho aktivity několik roků sledovala a na propagandistické využití svých poznatků se připravovala. Komunistická justice mu chtěla prokázat špionáž ve prospěch zahraničních mocností. Vystrašili ho hrozbou vysokého trestu, který by možná nepřežil. Normalizační komunisté zas chtěli pomocí sdělovacích prostředků rozpoutat „nenávist pracujícího lidu“ vůči „zaprodancům a samozvancům“ ale též vůči režisérovi-důchodci, milovníkovi umění a literatury. Jak dokládají i mnohé články z dobového tisku, vzali si ho na mušku jen proto, že napomáhal šíření převážně umělecké literatury českých autorů na západ. Nakonec mu nabídli obchod – překvalifikují trestněprávní špionáž na „pouhé“ rozvracení republiky – nižší trest za doznání a kajícné povídání do televize. Jeho nikdy nereprízovaná televizní vystoupení natočená pracovníky ČST přímo ve věznici Ruzyně jsou dodnes nejotřesnějším obrazem normalizace. Do této linie vyprávění patří i neuskutečněný rozhovor s Pavlem Tigridem.
Třetí linií vyprávění jsou vzpomínky pamětníků na televizní vysílání Vysoké hry v ČST v lednu sedmasedmdesátého roku, na jeho tvůrce a okolnosti nástupu nových kádrů do znormalizované ČST. Tehdejší události a souvislosti komentují přizvaní historici Petr Blažek a Petr Cajthaml i samotní aktéři Ota Ornest, Marie Rut Křížková, Elzbieta Ledererová, Kristián Hynek, Tomáš Bílý, Milan Šmíd a režisér-dokumentarista Martin Vadas, který v roce 1974 pracoval ve štábu jako externí asistent kamery (ostřič).