O dívce, která měla tu drzost snít. Americký film oceněný Velkou cenou poroty na Filmovém festivalu Sundance. ### Hrají: F. Huffmanová, P. Clarksonová, E. Fanningová, C. Scott, B. Pullman a další. Režie Daniel Barnz
00:00:33 PHOEBE V ŘÍŠI DIVŮ
00:01:05 -Všechno nejlepší!
00:02:10 Vítejte.
-A máme tu další pravidlo.
00:02:13 Jenny Výborná se ptá jen tehdy,
00:02:16 až je vhodný čas na kladení otázek.
-A jak poznáme, kdy se můžem ptát?
00:02:21 -Co jsem vám zrovna říkala o kladení otázek?-Ale...
00:02:25 -Můžeš se zeptat, kdy se můžeš ptát, až bude čas vhodný na otázky!-Hm?
00:02:30 -V této třídě dodržujeme určitá pravidla.
00:02:34 -Jsou to stejná pravidla, jako jsme měli loni!
00:02:37 -Máš nějakou otázku?
00:02:39 Děti, jaké máme pravidlo pro kladení otázek?
00:02:44 -A co všechno víme o naší Jenny Výborné?
00:02:48 PRO SEBE
-Že si zaslouží bolestivou smrt.
00:02:51 -Ví to někdo?
00:02:57 -Sváty večer.
00:02:59 Lisperzní je zeleni se výrni vrtáčejí v mokřavě.
00:03:03 Hadroušci jsou roztruchleni.
00:03:06 A syští tesknavě.
00:03:12 -To je slečna Dodgerová. Učí divadlo.
00:03:17 -Přijďte pak na čaj.
00:04:12 -Píšeš?
-Sbírám odvahu.
00:04:15 Už dlouho.
-Blackthorn vydá mou knihu.
00:04:20 -Ach, Petře!
00:04:22 -Je to malý, akademický náklad. Jenom 3 kopie.
00:04:25 -Ááá, to je skvělé.
00:04:27 -Nikdo to nebude číst.
-Petře, to je fajn. To je skvělé!
00:04:29 To je nejlepší věc v tvém životě.
-Hm, ne! To jsi ty.
00:04:35 -Dokud se nescvrknu závistí.
-Hm.
00:04:39 Jaký jsi měla den?
-Haha. Hm. Dobrý. Dobrý.
00:04:45 -A holky?
-Báječný.
00:04:51 -Jak ty to děláš?
00:04:55 -Hihihi. Hahaha.
00:05:10 -Ty rozebíráš Alenku v říši divů?
-No, vlastně to je takový...
00:05:13 Co je to?
-Hihihi.
00:05:17 -Já se děsím. S pozdravem Olivie.
-Óh! Hahaha.
00:05:22 -Jak se může v 7-mi letech děsit?
-To opravdu nevím.
00:05:25 -Mozartovi bylo 6, když napsal první operu. Mně je 7.
00:05:29 -Jsi jen o rok pozadu, kotě.
-Ty to nechápeš!
00:05:33 -Vidíte? Tady u nás mluví ženy otevřeně.
00:05:36 -A básně, které píše, jsou jak od Cummingse.
00:05:39 A Phoebe taky! Ten rytmus a rýmy. A vnitřní monology.
00:05:44 To jste v životě neviděli.
00:05:48 -Hillary je úžasná matka.
-Hm, no.
00:05:54 To ne. Prosím, já to udělám sama. Díky.
00:05:56 -Jak pokračuje tvá kniha?
-Prvotní okouzlení z říše divů.
00:06:00 A trápení, že?
-Je to hrůza.
00:06:04 -Takže?
-Hm, no.
00:06:07 Někdy mám čas napsat i celou větu.
-Hahaha.
00:06:10 -Vzpomeň si na to, až zas budeš fňukat.
00:06:12 -Není fajn být matkou?
00:06:15 -Je to úžasný.
-Závidím ti.
00:06:20 PRO SEBE
-A zlom matce vaz!
00:06:22 Šlápni na čáru!
00:06:25 A zlom matce vaz!
00:06:27 Šlápni na čáru!
00:06:29 A zlom matce vaz!
00:06:32 Šlápni na čáru!
00:07:08 -Máš doma vlasteneckou panenku?
-Jasně.
00:07:12 A jmenuje se Katrin.
00:07:14 Vyrostla ve Philadelphii během americké revoluce.
00:07:17 -Taky jsem ji měla. Ale propíchla jsem jí oči.
00:07:20 -Hahaha.
00:07:27 -Já mám Mary.
00:07:30 Mary, to je taky vlastenka! Akorát britská.
00:07:34 Přežila bombardování Londýna za 2. světový války.
00:07:38 -Jo, tu já znám. Je pěkně blbá.
00:07:41 -Myslíš?
-Myslím.
00:07:49 Co tady hledáš?
-Peníze.
00:07:52 Včera jsem tu našel dolar.
00:07:54 Šetřím na "Zpívá s ptáky" a "Indiánskou dívku z roku 1732".
00:08:09 -Nechtěl bys mojí Katrin?
-Dík, ale tu už mám.
00:08:14 -Dostaneš babu! Chyťte ji!
00:08:17 Máš ji! Máš babu!
-Ne, já nemám babu!
00:08:21 -Ale máš!
-Ty to nechápeš! Nemůžu mít babu.
00:08:25 Prosím, já nechci mít babu!
-Má ji Phoebe!-Ne!
00:08:28 -Oh? Co?
-Oh, promiň. Neříkej to na mě!
00:08:32 -Paní učitelko! Phoebe na mě plivla.
00:08:35 -Phoebe! Je to jenom hra!
00:08:38 -Omlouvám se. Já jsem nechtěla.
00:08:41 -S Phoebe se něco děje.
00:08:44 -Protože se nevládla při honičce?
-Plivala!
00:08:46 -Pokud vím, všechny děti ji honily.
-Hrály na honěnou!
00:08:49 -Přesně tak. Mně to připadá dost nevinné.
00:08:52 -Jde o to, jak se to stalo.
00:08:55 -Chlapce by vyloučili za znásilnění, když políbí spolužačku?
00:08:58 -Hele, Hillary. To je...
-Ne, promiň. Já...
00:09:01 Jen, chceme, aby děti byly citlivé. A pak nám dělá starost, že jsou.
00:09:06 Chceme, aby se prosadily, a pak je potrestáme.
00:09:09 Já v tom nevidím problém.
00:09:11 -Děje se něco u vás doma?
00:09:14 -Dokončuji knihu.
-Ach. Hm.
00:09:17 -To je všechno.
00:09:20 -A nic jiného? Děti problémy skrývají.
00:09:25 -Ne.
00:09:27 -Myslíš si, že se s Phoebe něco děje?
00:09:30 -S Phoebe se pořád něco děje. Je jiná a to je dobře.
00:09:34 -Ale nemyslíš si snad...
-Ne. Prostě je asi trochu odlišná.
00:09:40 To je... Ježišikriste! Pořád se něco děje, když máš děti!
00:09:45 Myslíš, že jsme na děti málo přísní?
00:09:48 -Z ničeho tě neobviňovala.
00:09:51 -Ale jasně, že jo.
00:09:55 Doufám, že na ni Phoebe plivla pořádně.
00:10:08 Asi bych s ní měla trávit víc času.
00:10:12 -Pracujeme.
00:10:18 Dobrý?
-Hm.
00:10:21 Vymyslím něco speciálního.
00:10:28 -Prosím, posaďte se.
00:10:33 -Není to nádhera?
-Vidíš ten lustr?-Díky.
00:10:36 -Já se strašně těším.
-Já vím. Běž.-Jo.
00:10:49 -Sundej si kabát.
00:10:52 Už to začne.
00:10:54 HUDBA ČAJKOVSKÉHO, LABUTÍ JEZERO
00:11:06 Teď se proměňuje. Labuť se mění v princeznu.
00:11:31 -Hahaha.
00:11:35 -Nech toho! Hele.-Dobrý den.
-Proč si sundala ty šaty?
00:11:38 -Jak se jmenuješ? -Katty.
-To byl jen kostým.
00:11:41 -Kdybych měla takový šaty, nesundala bych si je.
00:11:44 -Musela bys. Na praní.
-Ne.
00:11:47 Protože kdybych je měla dlouho,
00:11:49 jednou bych se vzbudila a byla bych princezna.
00:11:51 -Chytrá holka. Ale musíš si dobře vybrat roli.
00:11:54 -Jasně. To jo. To bych si vybrala.
00:11:57 -Hele. Sněží.
00:12:21 NEUSTÁLÉ NESROZUMITELNÉ ŠEPTÁNÍ
00:12:24 KLAPÁNÍ STŘEVÍCŮ
00:12:32 KLAPÁNÍ STŘEVÍCŮ
00:13:16 -Plno, plno!
-Přišla jsem na konkurz na tu hru.
00:13:21 -Já jsem kloboučník, tohle je zajíc březňák a to je plch.
00:13:25 -To je fuk. Já chci být Alenka. Já vždycky hraju hlavní roli.
00:13:44 Ach jo. Dnes je vše naruby.
00:13:46 Tak počkat. Byla jsem to já, když jsem ráno vstávala?
00:13:51 -Díky.
00:13:53 Nechtěla by sis radši zahrát Bílou královnu?-Alenku!
00:13:56 -Dobrá, tak spusť.
00:14:02 -Ach jo. Dnes je vše naruby.
00:14:05 No tak počkat. Byla jsem to já, když jsem ráno vstávala?
00:14:12 -Ach. Já budu bombová Alenka!
-Vypadám přesně jako ona!
00:14:16 -Jen Alenka!
00:14:18 -Můj taťka je strašně bohatej.
00:14:21 -Já chci Alenku!
00:14:23 Měla byste vědět, že trpím depresema.
00:14:28 -Plno, plno!
00:14:30 -Promiňte, já přišel na čaj.
00:14:41 -Vítej na dýchánku.
00:14:44 Ach, dárek?
-Dva roky jsem chodil na seminář.
00:14:47 Do essexského divadla.
00:14:50 -Opravdu?
-Hrál jsem ve hře "Král a já".
00:14:53 Hlavního sluhu! Fra Eleka.
00:14:55 -Hm. Na kterou roli chceš dělat konkurz?
00:15:00 Srdcového krále? Bílého jezdce?
00:15:03 -Srdcovou královnu!
00:15:07 Pokud...
-Ne, ne, ne, ne.
00:15:13 Prosím. Jak si přeješ.
00:15:44 -Srazte jí hlavu!
00:15:57 -Phoebe Lichtenová?
-Ano.
00:15:59 -Na čaj jsi byla pozvána před 20 minutami.
00:16:02 -Na čaj bylo pozváno asi tak 20 lidí.
00:16:06 -Hm.
00:16:08 -Promiňte. Omlouvám se. Myla jsem si ruce.
00:16:14 -Asi si chceš zkusit Alenku. Hm?
00:16:26 -Ach jo. Dnes je vše naruby. Tak počkat!
00:16:29 -Díky.
00:16:32 -Stačí to?
-Stačí.
00:16:35 -Nechcete, abych četla dál?
-Ne. Děkuji.
00:16:48 -Nemohla bych to zkusit znova?
-To nebude nutné.
00:16:51 -Vím, že jsem přišla pozdě. Mrzí mě to. Musela jsem...
00:16:55 Musím si mít ruce několikrát za sebou.
00:17:11 -Tak to ještě zkus. Pomaleji.
00:17:16 ŠEPTÁNÍ
00:17:29 No tak. Hop!
00:17:42 -Ach jo! Dnes je vše naruby.
00:17:45 Tak počkat!
00:17:48 Byla jsem to já, když jsem vstávala?
00:17:51 Tak se mi zdá, že mi ráno bylo nějak podivně.
00:17:55 Ale, jestli to nejsem já, tak se ptám dál.
00:18:01 Kdo tedy jsem?
00:18:25 -Tak co konkurz?
-Jak jsi mě tu našel?
00:18:28 -Ten dům jsem postavil já. Dalo to práci.
00:18:31 Jak to šlo?
00:18:41 Já myslím, že mně dobře.
00:18:44 Hodně jsem zkoušel.
00:18:46 Doma jsem byl lepší.
00:18:49 Publikum je stresující.
00:18:51 Když jsem chtěl k vánocům sadu na pečení,
00:18:54 modlil jsem se měsíc každý večer k Bohu.
00:18:57 -To se musíš modlit?
-Když něco chceš, musíš se modlit.
00:19:02 Nebo si to odpracovat a Bůh tě pak odmění.
00:19:05 -Já v Boha nevěřím.
00:19:07 -Já taky ne. Ale tu sadu jsem dostal.
00:19:10 -Takže se musíš modlit.
-Nebo si to odpracovat.
00:19:15 -Jak jako?
-Nevím, třeba tělák.-Tělák?
00:19:18 -Ty si musíš vybrat něco jinýho.
00:19:27 -Čtyři.
00:19:31 -Ahoj kotě. Co ve škole?
00:19:33 -Osm.
00:19:36 -Bylas na tom konkurzu?
00:19:39 -Soustředím se!
00:19:41 -Chtěla jsem dneska péct koláč.
00:19:45 Pomůžeš mi?-Mami, zapomněla jsem, kde jsem skončila!
00:19:49 Musím začít znova od začátku.
00:19:52 -A nechtěla bys jít dovnitř?
-Nemůžu.
00:19:55 Až stoupnu na všechny kostky ve správným pořadí.
00:20:00 -Hraješ si, že jsi jako v zemi za zrcadlem?
00:20:04 Připomíná mi to šachovnici.
00:20:10 Phoebe, co by se stalo,
00:20:13 kdybys na ně nešlápla ve správném pořadí?
00:20:16 -Nedostala bych tu roli.
00:20:18 -A jenom kvůli tomu to děláš? Abys dostala roli?
00:20:22 -Jdi pryč!
-Pomůžu ti.
00:20:24 -Jdi pryč!!!
-Dobře.
00:20:33 -Tak jdeme dělat ten koláč?
-Phoebe?
00:21:29 -Kde je Phoebe? Kde je sestřička?
-Nahoře.
00:21:33 -A ví o tom, že je večeře?
-Řekla jsem jí to.
00:21:37 -Aha. Jak ti šlo psaní?
-Psaní? Jaké psaní?
00:21:41 -To přijde.
00:21:43 Já mám... Oh, tady je.
00:21:52 -Copak je, kotě? Nemáš hlad?
00:21:56 Panebože!
-Nezlobte se.
00:21:59 -Co se ti to stalo?
-To abych dostala tu roli.
00:22:04 -Ach. Co je to?
00:22:09 -Tak proč jsi sem ke mně přišla?
00:22:14 Chováš se teď nějak podivně.
00:22:18 Co myslíš?
00:22:22 Mně můžeš říct, cokoliv chceš. Cokoliv.
00:22:28 Nic, co mi řekneš,
00:22:31 není špatně.
00:22:36 Ve škole musíš dodržovat pravidla.
00:22:39 Někdy se tam nesmí mluvit a něco se nesmí říkat.
00:22:47 Tady je to pravý opak.
00:22:49 Můžeš mi říct, cokoliv chceš.
00:22:53 A kdykoliv chceš.
00:22:55 -Není nic, co nesmím říct?
-Ne.
00:23:02 Tak?
00:23:13 Co mi řekneš?
00:23:16 -Asi nic.
00:23:18 RYTMICKÉ VYŤUKÁVÁNÍ
00:23:22 KROKY
00:23:32 -Všichni jste tady ohromně nadaní.
00:23:37 PRO SEBE
-Všichni jste tady ohromně nadaní.
00:23:40 -To se jen tak říká.
-Tady máte role.
00:23:42 Všichni hrajete v hudebním čísle.
00:23:45 Kloboučník, Jeremy. Houseňák, Tommy.
00:23:49 -Jsem Houseňák? Já chtěl být jezdec!
00:23:52 Houseňák je role pro nuly.
00:23:56 -Nejsou malé role. Jsou jen malí herci.
00:24:00 -Jsi mrtvej.
-Jenny a Sally.
00:24:05 Karta 1., Karta 2.
00:24:07 -Cože?
-To je podraz!
00:24:09 -Srdcovou královnu hraje Jamie.
-Hahaha.
00:24:13 -Jo! -To je holčičí role!
-Cukrouši.
00:24:15 -Unesu ti tu tvou vlastenku.
-Pšt.
00:24:18 -Chodil jsem na tělák. Dělalas taky něco?
00:24:22 -Valihrach. Martin.
00:24:26 Bílá Královna. To bude Monika.
00:24:31 A Alenka.
00:24:34 Phoebe.
00:24:40 -Jsem na tebe opravdu pyšná.
00:24:43 Dobrou.
-Dobrou, mami.
00:24:45 -Holčičko.
-Hihihi.
00:24:54 TAJEMNÝ SMÍCH
00:25:38 -Vy spíte?
00:25:45 -Ne.
-Tak co máme dělat?
00:25:48 -Já nevím. Co máme dělat?
00:25:50 -Budeme hrát divadlo?
00:25:52 -Jsme v divadle. Tak to bychom asi měli. Nemyslíte?
00:25:55 -Neřeknete nám, co máme dělat?
-Ne.
00:25:59 Vy mi to řeknete.
00:26:03 Jak se hraje divadlo?
00:26:05 -Oblečou se kostýmy a mluví se.
00:26:09 -No tak.
00:26:11 Hop!
00:26:29 -Kdy máme začít?
-Kdy myslíš?
00:26:32 -Až se rozsvítí.
00:26:35 -Správně.
00:27:01 -Můžu začít?
00:27:09 Je horko a jsem unavená.
00:27:12 Taková nudná knížka.
00:27:15 Co je na knížce, ve které nejsou obrázky?
00:27:19 -Odkud mám přijít?
-A odkud myslíš?
00:27:22 -Zezadu?
00:27:29 Ó, jé. Jéje. Přijdu tam pozdě!
00:27:35 -Počkej!
00:27:38 Myslím, že přichází královna.
00:27:41 -A pokud s tím nebudete hotovi, než by řekl švec,
00:27:44 pak vás nechám tedy bez váhání všechny popravit!
00:27:48 -Teplouši.
-Roli dostal teplouš.
00:27:50 Srazte jí hlavu!
00:27:55 -Naplňte sklínky sirupem a inkoustem.
00:27:58 A vším, co kdo rád pije!
00:28:00 Písek smíchaný s moštem a hotdog s vínem.
00:28:04 Devětadevadesátkrát. Královna Alenka ať žije!
00:28:07 Devětadevadesátkrát! Královna Alenka ať žije!
00:28:12 -Zamysleme se. Komu se to zdálo?
00:28:15 Buď se to zdálo mně nebo červenému králi.
00:28:19 On patřil do mého snu.
00:28:21 Jenže já zase patřila do jeho.
00:28:26 Komu se to tedy zdálo?
00:28:34 -Bravo.
00:28:36 Vítejte v říši divů.
00:28:41 -To byla paráda. Nechala nás si to zahrát.
00:28:44 -Tys byl skvělej.
00:28:47 -A ty úžasná.
00:28:49 Určitě nedostaneš padáka.
00:28:53 -Padáka?
-Jo. To se stává pořád.
00:28:57 -Vážně?
-Slyšelas o Kristině Vigardový?
00:29:02 Neznáš ji? Byla to hvězda.
00:29:04 Vyhodili ji tejden před premiérou. A Andrea McArdlová.
00:29:08 Získala nehynoucí slávu.
00:29:11 Ale neboj se, byla jsi skvělá.
00:29:14 Na jevišti jsi úplně jiná.
00:29:19 A proč pliveš?
00:29:21 -Cože?
00:29:23 Hm. Hm.
00:29:27 Já nevím.
00:29:31 Dřív jsem neplivala.
00:29:36 A proč hraješ holčičí roli?
-Je to hra. Umím zahrát cokoli.
00:29:41 -Ale proč to hraješ, když se ti všichni posmívají?
00:29:48 -Protože.
00:29:52 -Tak já taky protože.
00:29:59 Někdy mám takovou náladu, že bych mohla skočit ze střechy.
00:30:06 -Chceš umřít?
-Ne.
00:30:10 Já se takhle cítím v jednom kuse.
00:30:15 Když něco dělám.
00:30:18 Vím, že bych neměla.
00:30:20 Ale nemůžu si pomoct.
00:30:23 Je to jako když jsi pořád na kraji střechy.
00:30:33 Padáka?
-To ti nehrozí.
00:30:37 -18, 7, 3.
00:30:41 5, 12, 6.
00:30:44 4. Otočit na špičkách! Nezapomeň, kdo jsi!
00:30:48 -Kde máš sestru?-Ať tě nevyhoděj.
-Kde je Olivie?
00:30:51 -Já nevím. Chceš, aby mě vyhodili?
-Autobus tu bude za chvíli.
00:31:00 -Dneska nejdu do školy!
-Ale proč ne?-Nechce se mi.
00:31:04 ZVONĚNÍ TELEFONU Je mi špatně.-To tedy není.
00:31:07 -Je mi špatně z Phoebe.
-Co to povídáš?
00:31:09 Vždyť spolu skvěle vycházíte.
-Jo. A z toho mi je špatně.
00:31:12 RÁNA ZE SCHODIŠTĚ
-Nehraj si na těch schodech! Prosím!
00:31:15 -Nech mě bejt!
-Nemůžu mít jinou sestru?
00:31:18 -Cože? Ne!
00:31:20 -Ne místo ní. Ještě jednu. Nebo bráchu.-Ne.
00:31:24 -O kterou bych se nemusela starat. Která nemá to, co ona.
00:31:27 RÁNA ZE SCHODIŠTĚ
-Co?
00:31:30 ZVONĚNÍ TELEFONU Phoebe, co je s tebou?-Nech mě!
00:31:33 Teď otočit, ať tě nevyhodí! ZVONĚNÍ TELEFONU
00:31:37 ZÁZNAMNÍK
-Promiňte...
00:31:39 -Ale co jako má?
-Ty vůbec nevíš, co se tu děje.
00:31:42 -Jak to, že nevím, co se tady děje?
-Dostane všechno, co chce.
00:31:46 -A co má a ty ne?
-Tebe.
00:31:50 -Phoebe. Už dost!
00:31:53 -Nech mě bejt!
00:31:57 Otočit na špičkách! Nezapomeň, kdo jsi!
00:32:04 Au.
00:32:06 TAJEMNÝ HLAS
-Hahaha. Otočit na špičkách.
00:32:10 -Nezapomeň, kdo jsi!
00:32:20 TAJEMNÝ SMÍCH
00:32:42 -Rychleji. Poběž! Rychleji!
00:32:45 Musíš běžet co nejrychleji, abys zůstala na jednom místě.
00:32:48 A když chceš jít někam jinam, musíš běžet dvakrát rychleji.
00:32:51 -Ale když utíkáš nejrychleji, jak se vlastně dostaneš někam jinam?
00:32:54 -Musíš mít vždy nějaké připomínky?
-To mi říkají všichni.
00:32:57 Nechci být zlá. A líbí se mi, že říkáte takové věci.
00:33:00 Pak mi připadá, že to není tak svázané.
00:33:02 -Není. Je to geniální.
-Maminka vždycky...
00:33:06 -Phoebe, je ti něco?
00:33:15 -Povídala jsem si s červenou královnou.
00:33:18 -Zkoušela sis roli?
00:33:22 -Myslela jsem, že budeš ráda, že si s ní povídám.
00:33:27 Že zemi za zrcadlem máš ráda.
00:33:31 Že ji obě máme rády.
00:33:36 -Tak promiň. Já jsem nevěděla, že to děláš jen pro to.
00:33:43 A jsem ráda, že si povídáš s červenou královnou.
00:33:45 Mám z toho velkou radost.
00:33:51 Mám tě ráda.
00:33:55 Ty jsi moje malá.
00:33:59 -A věříš, že jsem si s ní povídala?
00:34:04 -A co ti řekla?
00:34:06 -Že všechno není svázaný.
-Hm.
00:34:09 -Je to tam jiný.
-Hm.
00:34:13 -Chtělo se ti někdy strašně rychle běžet?
00:34:17 Abys zůstala na jednom místě?
00:34:26 -Červená královna? To je vymyšlená kamarádka?
00:34:32 -Asi.
-Řeklas někomu o červené královně?
00:34:36 -Mamince. Byla z toho nervózní.
00:34:39 -A ty rodičům věci neříkáš?
00:34:42 Když si myslíš, že by byli nervózní?
-Jistě.
00:34:45 -O čem jste si s červenou královnou povídaly?
00:34:51 -O říši divů.
00:34:55 Jak je dobře, že existuje země, kde věci nejsou tak svázané.
00:35:03 Je tam všechno obráceně, víte?
00:35:09 Bylo by fajn, kdyby...
00:35:11 -Kdyby?
00:35:16 -Kdyby to tu bylo stejné.
00:35:19 -Jak stejné?
00:35:22 -Jiné.
00:35:25 -Prosím, Vaše Veličenstvo. Ušetřete nás.
00:35:28 -Co teď budeme dělat?
00:35:30 -Děvčata.
00:35:33 Prosím. Když to neprožíváte vy, neprožíváme to ani my!
00:35:37 Mají vám setnout hlavu. Takže je to skutečné drama!
00:35:41 Máte strach a panikaříte.
00:35:44 Poslouchejte. Slyšíte je?
00:35:47 Taky se právě v tuto chvíli hlučně valí chodbou!
00:35:51 A už buší na dveře!
00:35:53 Co uděláte?
00:35:56 Hm.
00:36:00 Budete asi plakat.
00:36:02 A třást se a vzlykat a křičet.
00:36:05 A plánovat, jak utečete.
00:36:09 Copak se nad námi nikdo nesmiluje?
00:36:14 Na příští týden si tu scénu připravte.
00:36:16 Chci pocítit tu hrůzu.
00:36:19 Snažte se. Hop! Hm.
00:36:24 -Co po nás jako chce? Vždyť je to jenom blbá hra!
00:36:27 -Je nám jen 10!
-10?
00:36:31 10 let?
00:36:33 Když mně bylo 10, hrála jsem Kleopatru.
00:36:36 Jak sama odkojila brejlovce.
00:36:39 Bylo to velkolepé.
00:36:42 Diváci seděli na kraji sedaček.
00:36:45 Slyšeli byste v tom tichu špendlík spadnout.
00:36:48 Má 10-ti letá neteř pilně pracuje na odhalení tajemství Stonehenge.
00:36:52 Do roka si o ní přečtete. Jenom 10.
00:36:57 Tak jedeme. Alenka, bílá královna. Budeme pokračovat.
00:37:05 -Kdybych tak dovedla být ráda. Jenže já ani nevím, jak na to.
00:37:10 To se ti v lese krásně žije. Jsi ráda, kdy se ti chce.
00:37:13 -Jenže se mi tady stýská.
00:37:15 -Prosím tě, přestaň. Pamatuj si, že už jsi velká.
00:37:18 Pamatuj, kolik je hodin. Pamatuj, na co chceš.
00:37:21 Jenom mi tu, prosím tě, neplač.
00:37:23 -Copak tím pamatováním můžu přestat plakat?
00:37:27 -Ano. Vidíte? Dva řádky.
00:37:30 A ve dvou řádcích přejde z úplné melancholie do jásavé radosti.
00:37:34 Dva řádky. Bravo, Phoebe.
00:37:37 Pojďte, pád důvěry. Pak hudební číslo.
00:37:40 Tak hop!
00:37:45 -Můžu?
-Jo!
00:37:48 -Ne, ne! Já...
00:37:50 Co... Co to je?
00:37:53 -Pane řediteli, neslyšela jsem vás. Pád důvěry.
00:37:56 -Pád důvěry. No.
00:37:58 Ale to je přece jen trochu, trochu lehkomyslné.
00:38:02 Nemyslíte?
-Nesmysl. Osvobozující.
00:38:05 -Nebezpečné.
00:38:08 -Můžu?
-Jo!
00:38:10 -Raz, 2, 3!
00:38:13 -Oh!
-Jó! Hahaha.
00:38:27 -Phoebe je naprosto úžasná.
00:38:30 -Děkuju.
00:38:32 -Máte štěstí.
00:38:39 -No.
00:38:44 -Koleda!-Koleda!
-Ale? Dobrý den, Alenko.
00:38:47 PRO SEBE -Dobrý den, Alenko.
-A kdo jsi ty? Muž s knírkem?
00:38:51 -Karel Marx!
00:38:54 -Děkujem za bonbóny.
-Pěkný Halloween.
00:38:57 -A říkal ten psychiatr ještě něco jiného?
00:39:00 -No, zatím ne.
00:39:02 -LMD?
-Zřejmě. Nejspíš.
00:39:07 Když jsem byla malá, počítala jsem z auta sloupy.
00:39:10 Kdybych jeden vynechala, nabourali bychom.
00:39:12 Nikdo mě neškatulkoval. Děti jsou takové.
00:39:14 -To je něco jiného. Ty její...
-Co ti mám říct? Á?
00:39:17 -Jak to, že nevědí, kdo jsem?
-Je to moc těžké, kotě.
00:39:20 -Ale jsi originální. Zkuste ještě támhleten dům.
00:39:25 Ať vás makovičky neuspí!
00:39:28 -Koleda! Koleda! Koleda!
00:39:33 -Četl jsi Alenku v říši divů?
-Jistě.
00:39:36 -Kdy?
00:39:38 -Já nevím. Bylo to dost dávno.
00:39:42 -Hm. Když si vezmeš, že o tom je celá má práce,
00:39:45 nezdá se ti, že jsi dost lhostejný?
00:39:49 -Já jdu pro tu tašku. Jo?
00:39:52 ŤUKÁNÍ NA DVEŘE
00:39:55 -Koleda!
-Koleda!
00:39:59 Rozinkový?-Phoebe!
-Jste tlustá!
00:40:02 -Promiňte, to je má mladší sestra. Ona neví, co říká.
00:40:06 PRO SEBE -Tlustá vodní krysa.
-Hm!
00:40:13 -Zítra prý má pršet.
00:40:16 -Čistě pro zajímavost.
00:40:18 Jak se mám zajímat o tvou práci, když nepíšeš?
00:40:21 -Nemám na to čas!
-Protože ty si ho neuděláš.
00:40:28 -Přijde 30 dětí na Oliviiny narozeniny.
00:40:31 -Nechci, abys přestala pracovat.
-Co udělám s 30 dětmi?-Hillary.
00:40:34 -Ale tys pracovat nepřestal.
-A z čeho bychom asi žili?
00:40:39 Hm? Fajn, tak já zítra odevzdám katalog.
00:40:42 -No, to jistě.
-Já ti pomůžu. Zítra ti pomůžu.
00:40:45 -Nestojím o pomoc!
-Tak bezva!
00:40:48 -Makovičky jsou v zemi Oz.
00:40:54 -Kam to jde tatínek?
-Má nějakou práci.
00:40:58 -Ale je Halloween!
-Jo.
00:41:02 -Co to děláš?
-Vem si všechno.
00:41:05 -Proč?
-To je má vina, že šel táta pryč.
00:41:09 -Ne, má nějakou práci. Pojďme.
00:41:12 -Áh!!! Áh!! Bu, bu, bu. Hahaha.
00:41:17 -Nesnáším Halloween.
00:41:20 Mami! Mami!
00:41:23 Mami!
00:41:25 -Jsem tady. Už je dobře.
00:41:28 To nic. To nic, kotě. Jsem u tebe. Jsem tady.
00:41:32 Jsem tady u tebe. Neboj.
00:41:35 Neboj.
00:41:40 Ukaž to?-Ne!
-Ukaž mi to!-Ne!
00:41:43 -Ukaž to!
00:41:46 Oh, ne. Ne, ne!
00:41:49 Já myslela, že tohle už máme za sebou.
00:41:57 -Promiň.
-Co se stalo?
00:42:01 -To nic.
00:42:03 -Phoebe. Phoebe!
00:42:07 -To jsem... Skákala jsem po schodech.
00:42:10 Musela jsem po třech schodech naráz.
00:42:15 -Cože? Ještě jednou. Co? Co?
00:42:18 -Já jsem musela skákat po schodech.
-No.
00:42:22 -A musela jsem vzít 3 schody naráz.
00:42:25 -Proč?
-Já prostě musím!
00:42:28 -Proč?
-Já nevím proč!!!
00:42:33 -No.
00:42:35 -Já chci, abys to věděla.
00:42:41 -Ty chceš, abych to věděla?
00:42:44 -Jo.
00:42:47 -Dobře.
00:42:49 Dobře.-Chci, abys věděla, proč to musím dělat.
00:42:52 -Dobře.
-Chci, abys věděla, proč to dělám.
00:42:55 -Dobře.
-Já ale nevím proč, mami! PLÁČ
00:42:58 -Dobře.
00:43:00 Dobře. Dobře.
00:43:03 -Já nevím proč!
-Dobře.
00:43:06 Neboj se. Neboj se.
00:43:10 Zjistím to.
00:43:12 Ne.
00:43:14 To tedy nemá.
00:43:22 Vy jste s tím všichni tak rychle hotovi.
00:43:26 Zaškatulkovat. Dát léky a odškrtnout.
00:43:29 Jako by název něco znamenal.
00:43:32 Jako by snad odpověď byla v těch lahvičkách s léky.
00:43:39 Oh. Tohle řešení vídám často.
00:43:42 Život plný vedlejších účinků a otupělého vědomí.
00:43:48 Psychiatři nemají rádi, když jsou děti dětmi.
00:43:58 Ne, já vám řeknu, co to je.
00:44:04 Protože nikdy taková nebyla. Ne tolik. Je to něco nového.
00:44:09 A...
00:44:12 Jde o to, že si to malý dítě,
00:44:16 zničeho nic,
00:44:18 prostě vzalo do hlavy, že... že ji ne...
00:44:22 že ji, že ji nemám ráda.
00:44:28 Protože když se nad tím zamyslíte, tak to dává smysl.
00:44:31 Je posedlá říší divů. Já o tom píši knihu.
00:44:33 Uvědomila jsem si, že to dělá, aby mi...
00:44:38 byla blíž, protože ona...
00:44:46 Ona pozná, že jsem ve stresu.
00:44:52 A je to moje vina.
00:44:55 Že to na mně pozná.
00:45:00 Je to moje vina.
00:45:31 -Kdo to udělal?
00:45:38 Chtěla bych vědět, kdo to udělal?
00:45:43 -Paní učitelko, nechte to být.
00:45:45 -Kdo napsal "bukvice" na Jamieho kostým?
00:45:51 Jamie?
00:45:53 Najdi nám slovo bukvice a správně se to píše s měkkým "i".
00:45:58 Najdi to slovo a přečti, co to znamená.
00:46:04 -Bukvice. Je plod buku.
00:46:07 Trojboká nažka s měkkými ostny.
00:46:10 -To má být Jamie?
00:46:13 Trojboká nažka?
00:46:15 Když někomu dáte nějaký název, měli byste vědět, co znamená! Jasné?
00:46:20 Nebo snad chcete být stejně hloupí jako jste krutí?
00:46:44 V dřívějších dobách ženy nesměly hrát divadlo.
00:46:50 Ženské role hráli mladí chlapci.
00:46:56 V Shakespearově době.
00:47:00 Všechny tyhle úžasné ženské role...
00:47:04 Hráli mladí chlapci.
00:47:08 A hráli je s takovým prožitkem a vášní,
00:47:13 že vehnali slzy do očí všem svým divákům.
00:47:22 Ti chlapci odehráli největší role, co kdy byly napsány.
00:47:27 A všechny tím oslovili.
00:47:38 Jamie dělá jenom to, co chlapci dělají po celá staletí.
00:47:46 Na místa! Závěr prvního jednání.
00:47:52 Dnes jsme zažili skutečnou tragédii.
00:47:55 -Karlita je mrtvá!
-Ano, Tommy má pravdu.
00:47:58 Karlita nám umřela.
00:48:00 Pan školník ji našel, když ráno uklízel. A odnesl ji.
00:48:04 -Jak umřela?
-Pískomilové jsou křehcí.
00:48:07 Karlita měla dlouhý a hezký život.
-Žila 6 týdnů.-Ano.
00:48:11 -Proč umřela?
-To nevím.
00:48:13 -Školník říkal, že něco špatnýho snědla. -Asi.
00:48:16 -A kdo měl včera službu na krmení?
00:48:18 -To s tím nemá nic společného.
00:48:21 -Phoebe. Tys ji krmila. Je to tak?
00:48:24 -Dala jsem ji normální krmení.
-Otrávilas ji!-Neotrávila!
00:48:27 -Otrávilas Karlitu!-Neotrávila!
-Jo. Otrávilas ji!
00:48:30 -Já byl na řadě. Já ji krmil.
-Ne, ne, Phoebe měla službu!
00:48:35 -Dost!
-Zabila jsi Karlitu! -Vrahu!
00:48:38 -Dost! Phoebe!
00:48:46 -Máte se mnou přijít do školy k panu řediteli.
00:48:49 -Cože?
00:48:51 -Měla jsem dnes průšvih. Máte tam jít.
00:48:53 -Co se stalo?
-Umřela Karlita.
00:48:56 -Pískomil?
-Všichni říkají, že za to můžu já.
00:49:00 -Jasně, že za to nemůžeš.
-Proč teda máme jít k řediteli?
00:49:06 -Plivla jsem na Tommyho a Sally.
-Phoebe!-Nemohla jsem si pomoct!
00:49:11 -Proč sis nemohla pomoct?
-Prostě si nemohla pomoct.
00:49:13 -Řekněte řediteli, že jsem si nemohla pomoct.-Dobře.
00:49:16 -A na co umřela?
-A řekla jsi to doktoru Milesovi?
00:49:20 -Phoebe už k doktoru Milesovi nechodí.
00:49:24 -Jo? A od kdy?
-No, ode dneška.
00:49:27 -Proč?
-Protože je to blbec.
00:49:30 -A co ti řekl?
-Nic. To je to.
00:49:32 Hledám někoho jiného.
-Hm.
00:49:36 -Všichni na mě křičeli. Celá třída. Bála jsem se.
00:49:40 -Víš, ale ty se můžeš rozhodnout, že neplivneš.-Nemůžu.
00:49:44 -Vzpomínáš, jak jsem ti vyprávěl historku o té dívce?
00:49:46 -Petře, nech ji být!
-Nic jí nevyčítám.
00:49:49 Jen se snažím dojít k podstatě. Nic víc.
00:49:51 -Neboj se, Phoebe. Toho ředitele zmákneme.-Aha, ha.
00:49:55 -Tak na co umřela?
-Přirozenou smrtí.-Olivie!
00:49:58 -Pořád myslím na to, že nesmím. Ale pak musím!
00:50:02 -Můžeme se rozhodnout!
00:50:04 Že nebudem dělat věci, které ubližují jiným i nám. Víš?
00:50:07 -Jako rvačky?
-Sakra!
00:50:21 -Slečno Dodgerová?
-Dobrý den.
00:50:25 -Právě se chystáme za panem ředitelem.
00:50:28 A já si uvědomila,
00:50:30 že jsem se vám nikdy pořádně nepředstavila.
00:50:34 Jsem Hillary Lichtenová.
-Ano?
00:50:38 -Neříkala vám Phoebe, že píšu knihu o Alence?-Ne.
00:50:44 -Byla to má dizertační práce. Upravuji ji do knihy.
00:50:47 Takže u nás je říše divů dost aktuální.
00:50:50 Připadá mi to jako shoda náhod. Můj zájem. A zájem Phoebe.
00:50:54 A vy teď zkoušíte tu hru.
00:50:56 -Vy věříte na náhody?
00:50:59 -Já nevím.
00:51:02 Asi ano. Jak si Phoebe vede?
00:51:05 -Já ne.
00:51:07 Ona je výborná.
00:51:11 -Nemá tu problémy?
-Je skvělá.
00:51:14 -A nedělá tu někdy, víte...
00:51:19 Věci, které by dělat neměla?
00:51:21 -A co by neměla dělat?
00:51:24 -Já nevím.
00:51:27 Něco nevhodného.
00:51:29 -Nikdy.
00:51:31 Je tu moc spokojená.
00:51:36 -Hm.
00:51:39 Děkuji.
00:51:45 -Normálně se snažím nevstupovat do dění ve třídě.
00:51:52 Protože si myslím, že to učitelé dokážou řešit sami.
00:51:56 A upřímně, lépe než já.
00:52:00 Nemám rád...
00:52:05 Problémy.
00:52:07 Ale jak pošel ten pískomil, děti byly asi trochu rozrušené.
00:52:12 Víte, děti ho měly moc rády a...
00:52:17 A ona plivla!
00:52:20 Paní Lichtenová, ona plive!
00:52:22 PRO SEBE -Plivla ta vodní krysa!
-Phoebe.-Prosím?
00:52:26 Řekl jsem si, že bude lepší, když přijdete a probereme to.
00:52:31 -Tommy plivnul první!
-Phoebe.
00:52:33 Nech nás tu s maminkou a tatínkem chvilku o samotě.
00:52:37 Prosím tě. Ano?
00:52:39 Jo a tu máš. Vezmi si bonbón.
00:52:55 -Víte, ona má fantazii.
00:52:58 Je citlivá a vášnivá.
00:53:00 Když se rozčílila kvůli pískomilovi, jistě ji provokovali.
00:53:04 Slyšel jste ji. Ten druhý postrach plivnul první.
00:53:08 -Jistě. Přirozeně s tím souhlasím. Ale...
00:53:14 O její fantazii tady nejde.
-Ale ano. Ano!
00:53:17 Při divadelních zkouškách se tak nechová.
00:53:20 Zeptejte se učitelky.
00:53:23 -A chová se takhle doma?
00:53:27 -Ne.
00:53:48 Tak jdeme.
00:53:51 -Co říkal?
00:53:54 -Pan ředitel si myslí, že bys měla dostat trest.
00:53:58 A víš za co?
-Ano.
00:54:02 -Takže ti zakázal divadlo.
-Ne!
00:54:04 -Dokud se tvé chování nezlepší.
-Všichni jste zlí!
00:54:22 -Ehm, ehm.
-Tady jsi.
00:54:25 Chtějí mi zakázat divadlo!
-Řekni to králi!
00:54:28 -Ale pomůže mi?
00:54:32 -Může ti pomoct.
00:54:34 Ale říkáš velmi drzé věci.
00:54:37 Opravdu moc drzé.
00:54:40 -Omlouvám se. Nevěděla jsem, že něco nesmím říkat.
00:54:43 -Jistě. Slova jsou náladová. Víš?
00:54:46 A hlavně slovesa!
00:54:48 Ta jsou nejpyšnější!
00:54:51 -Pomůžeš mi? Můžeš?
00:54:53 -Hele, Phoebe! S kým to tam mluvíš?
-Pššš!
00:54:57 -Nejsi blázen?
-Jděte pryč!
00:55:00 Ne, ty ne!
00:55:02 Potřebuju pomoc!
00:55:17 -Ahoj.
00:55:19 Šup do postýlky.
00:55:22 No tak, Phoebe.
00:55:26 -Nic divnýho mi není.
-Já vím. Já vím.
00:55:28 Jen se podívám. Ukaž?
00:55:37 Mrzí mě to s tím divadlem.
00:55:43 Tak jo. Ještě 5 minut.
00:55:48 Dobrou noc.
00:55:56 -Prosím. Prosím, vrať se.
00:56:02 Vrať se! Vrať se.
00:56:10 -Chci si promluvit o Phoebi Lichtenové.
00:56:13 -Ano. Výborně.
00:56:15 -Musí se vrátit do souboru!
-To ano. Souhlasím. Souhlasím.
00:56:19 -Nekonzultoval jste to se mnou.
-Já bych jí to dovolil. Opravdu.
00:56:23 Ale je to mimo mou...
00:56:25 A také další lidé si myslí, že je to pro ni lepší.
00:56:28 Víte, že ve třídě plive? Víte to?
00:56:31 -Phoebe je mimořádná dívenka.
00:56:34 -No tak si promluvte s jejími rodiči a učiteli.
00:56:38 Já tady nemám hlavní slovo.
-A proč ne? Vy jste ředitel!
00:56:45 -Když něco provede, je potrestána.
00:56:49 Takhle to funguje. Chápete? A tak to bude. Tak jsem rozhodnul.
00:56:53 -To stačí.
00:56:57 Promiňte.
00:57:00 Omlouvám se. Jen mi to vyklouzlo.
00:57:07 Nechtěla jsem.
00:57:09 Promiňte.
00:57:15 RÁNY
00:57:17 Kdo je tam?
00:57:20 Je tam někdo?
00:57:30 Phoebe?
00:58:11 Phoebe? Proč jsi tady?
00:58:14 -Koukněte.
00:58:22 Myslím na to, jak Alenka padá.
00:58:25 Kouknu se dolů a mám strach.
00:58:30 -Ano.
00:58:34 -Já to ale nechci udělat.
00:58:37 Nebo něco říct.
00:58:39 Ale musím.
00:58:43 Jen tady ne.
00:58:47 Všude jinde se cítím hnusně.
00:58:55 -Chtěla bych ti něco říct.
00:58:59 Možná tomu nebudeš rozumět, ale řeknu ti to.
00:59:04 Aby sis na to jednou mohla vzpomenout.
00:59:07 A možná ti to pak pomůže.
00:59:13 V jedné chvíli svého života,
00:59:15 pravděpodobně až ho kus uplyne,
00:59:21 otevřeš oči a uvidíš, jaká opravdu jsi.
00:59:28 A hlavně to, čím se tak odlišuješ.
00:59:30 Od těch všech strašných, normálních lidí.
00:59:36 A pak sama sobě řekneš.
00:59:41 Ale já jsem odlišná!
00:59:47 A jakmile si to uvědomíš,
00:59:51 začneš mít sama sebe ráda.
00:59:58 -Já se bojím.
01:00:05 -To my všichni.
01:00:17 -Můžeme poděkovat?
01:00:19 -Ne, já držím protestní hladovku.
01:00:23 Že se kuřata chovají v klecích.
-No a?
01:00:26 -Víš co dělají kuřatům ve velkochovech?
01:00:28 Pověsej je. Daj jim elektrickej šok. Ale jen malej.
01:00:31 Takže stejně cejtěj, když je to pak podřízne.
01:00:34 Ale ten nůž se taky často netrefí.
01:00:37 Takže jsou ještě živý, když je pak ponořej do vařící vody.
01:00:41 -Odkud to víš?
-Z občanský výchovy.
01:00:43 Lenová je nemocná. Měli jsme jinou. A ta nám o tom řekla.
01:00:46 -Aha. Nevím, jestli je to všechno pravda.
01:00:49 Ale já děkuji za své chytré a šikovné holčičky.
01:00:51 -A já děkuju za učitelky, který nám říkají pravdu.
01:00:55 -No dobře. Phoebe?
-Za nic.
01:00:59 -Když jsem byla malá, nejedli jsme, dokud jsme za něco nepoděkovali.
01:01:02 -Taky budu držet protestní hladovku.
01:01:05 -Já vím o něčem, za co bys mohla být vděčná.
01:01:08 -Za co?
01:01:11 -Smíš se vrátit do divadla.
01:01:14 -Vážně?
-Hm.
01:01:16 -Můžu hrát Alenku?
-Jo, ale je to na zkoušku.
01:01:19 S paní učitelkou jsme bojovaly. Za tebe. A tatínek taky. Řekli jsme.
01:01:23 Že se budeš ve třídě chovat tak jako v divadle.
01:01:27 Pak budou všichni spokojení.
01:01:29 -Děkuju, že hraju Alenku.
01:01:32 -Dobře. Ách.
01:01:34 Petře?
01:01:37 -A já děkuju za Vicodin, který tlumí řezavou bolest v ruce.
01:01:43 -To je dobrý.
01:01:45 -Alenku, hraju! Alenku, hraju!
-Tak.
01:01:48 Kdo chce jet nakupovat a utratit splátku na hypotéku?
01:01:51 -Ne, my s Phoebe víme, co chceme.
-Jo? A co? Phoebe, sedni si.
01:01:55 -My chceme bratříčka.
-Bratříčka. Bratříčka! Bratříčka!
01:01:59 -Hahaha. Dobře, holky.
01:02:01 -Našli jsme knihu, jak se roděj miminka.-Aha.
01:02:04 Tak o tom nebudeme mluvit teď!
01:02:06 -Tam píšou, že musíte dělat v posteli prasečinky.
01:02:09 -Co jsou prasečinky?-Děláte je?
-Můžete to dát ze stolu, prosím?
01:02:12 -O tom si promluvíme jindy!
-A při těch prasečinkách...
01:02:15 -Holky o tom nebudem mluvit.
-...máš pocit, kterýmu nezabráníš!
01:02:17 -Jako kejchání?-Hm.
-A vyjdou semena.-Tak nás děláte?
01:02:21 -Tys kejchla. Hepčí.
-Zdravíčko!
01:02:25 Hepčí. Udělala jsem miminko. Hepčí. Hepčí. Dvojčata.
01:02:29 -Hahaha.
01:02:31 -Chceme miminko! Chceme miminko!
-Ale no tak. Tak dost!
01:02:34 -Chceme miminko! Chceme miminko! Chceme miminko! Chceme miminko!
01:02:39 Chceme miminko! Chceme miminko!
-Hahaha.
01:02:42 -Odneste to ze stolu, prosím vás.
-Chceme miminko! Chceme miminko!
01:02:45 -Copak ty si myslíš,
-Chceme miminko! Chceme miminko!
01:02:48 -že by maminka zvládla ještě jednu, jako jsi ty?
01:02:53 Ne.
01:02:55 Phoebe!
01:02:57 -Nechte mě!
-Ach!
01:03:04 -Ty pitomá náno!
01:03:17 Vy nejste skuteční!
-To je tak snadné.
01:03:22 Je to pravda, pokud to není lež.
01:03:25 Zeptej se dál.
-Já jsem nemyslela...
01:03:27 -To je to. Měla jsi myslet!
01:03:29 K čemu podle tebe je dítě, které nemyslí?
01:03:33 -Myslela jsem, že další dítě nechce kvůli mně?
01:03:36 -Tak řekni! Co myslíš!
-Zrovna tak jsi mohla říct:
01:03:38 Jsem to, co jím je totéž jako jím to, co jsem.
01:03:42 -Nebo dostanu, co zasloužím je totéž jako zasloužím, co dostanu.
01:03:46 -Říkáte jen repliky z knihy! Potřebuju pomoct!
01:03:51 Musíte mi pomoct!
01:03:53 Potom, co jsme zažili. Prosím!
01:03:56 Počkejte!
01:03:58 Vraťte se, prosím.
01:04:04 -Už spinkáš?
01:04:20 Chtěl jsem najít příběh.
01:04:23 Vyprávět ti řeckou báji nebo pohádku.
01:04:27 Abych ti vysvětlil, co se mi dnes stalo.
01:04:31 A uvědomil jsem si, že tak to dělával můj táta.
01:04:37 Něco se stalo. A on vyprávěl příběh a rozebíral ho.
01:04:43 Jen aby to nemusel vyslovit.
01:04:48 Ale já ti musím něco říct.
01:04:51 Že...
01:04:57 Že jsem se ještě nikdy za sebe tak nestyděl.
01:05:01 Prostě...
01:05:06 Prostě mi to jenom vyklouzlo.
01:05:11 -Já vím. Tohle já znám.
01:05:59 -Jestli chceš pracovat, já to dodělám.
01:06:07 K tomu co jsem řekl.
01:06:12 U večeře.
01:06:15 Ještě jsme o tom nemluvili.
01:06:20 Mrzí mě to.
01:06:23 -To řekni jí.
-To jsem udělal.
01:06:26 A povídala, že je to dobrý.
01:06:30 Ale myslím, že není.
01:06:33 -Kvůli tomu, cos řekl u večeře.
01:06:35 -Právě.
01:06:38 -Radši na mě vůbec nemluv. Petře, já mám vztek. Strašný vztek.
01:06:43 -To chápu.
-Jo?
01:06:45 Mám vztek, žes to řekl. A žes ji tím ranil.-Proboha. Já...
01:06:50 -Mám vztek! Že chci, aby byla jiná! A mám vztek, že je jiná!
01:06:54 Mám vztek, že se předvádí, protože je nešťastná.
01:06:56 A já nevím, proč je nešťastná!
01:06:59 A že není šťastná se mnou! Ale s tou divnou učitelkou je!
01:07:02 Mám vztek, že si dávám vinu za to, jak se chová!
01:07:05 Mám vztek, že o matkách přemýšlím jen jako o matkách!
01:07:11 Mám vztek,
01:07:13 že pochybuju,
01:07:16 že jsem dobrá matka!
01:07:24 Mám vztek, že když jsi jí to řekl, já věděla, že máš pravdu!
01:07:28 Druhou takovou bych už nezvládla.
01:07:32 -No tak. Neblázni.
01:07:42 -Mám vztek, že vůbec nepíšu!
01:07:45 A mám vztek, že jednou mi bude sedmdesát.
01:07:48 A budu vykládat jen o svých dětech.
01:07:50 Protože nebudu mít nic jinýho. Protože nic jinýho nedokážu.
01:08:02 A mám vztek, že někdy...
01:08:08 Mě tohle vůbec neděsí!
01:08:13 Protože já těma svejma dětma žiju!
01:08:19 Je to můj život.
01:08:31 -Když řeknu nějaké slovo.
01:08:33 Pak znamená to, co já zrovna chci, aby znamenalo.
01:08:36 A nic jiného.
01:08:38 -Jde o to, jestli dokážete, aby slovo mělo různý význam.
01:08:41 -Ona s tím nesouhlasí.
01:08:43 -Jde o to, jestli dokážete, aby slova znamenala tolik věcí.
01:08:48 -Nesouhlasí.
01:08:50 -Jde o to, jestli dokážete, aby slovo mělo různý význam.
01:08:54 -Nesouhlasí. Phoebe, hádá se. Hm.
01:08:58 -Jde o to, jestli dokážete, aby slovo mělo různý význam.
01:09:04 Jde o to, jestli dokážete, aby slovo mělo různý význam.
01:09:08 -Přestaň!
-Bukvice!
01:09:20 TAJEMNÝ SMÍCH
01:09:23 Konečně. Jsem ráda, že jste se vrátila.
01:09:28 Cože?
01:09:30 To je zvláštní. To vždycky říká slečna Dodgerová.
01:09:45 TAJEMNÉ ŠEPTÁNÍ
01:10:01 Ano, jsem připravená.
01:10:10 -Ticho v soudní síni. Hlasateli přečtěte obvinění.
01:10:14 -Srdcová královna napekla vdolky jedenkrát o žních.
01:10:17 Srdcový spodek jí ukradl vdolky. Hned bylo po nich.
01:10:21 -Vyneste rozsudek!
-Setněte jí hlavu!
01:10:23 -Ještě ne. Ještě ne. Ještě počkat chvíli musíme.
01:10:26 -Předvolat prvního svědka!
01:10:28 -Jsem rád, že se ti nic nestalo.
01:10:31 Chci, abys věděla, že do budoucna z toho nebudeš mít,
01:10:34 no vždyť víš, potíže.
01:10:37 Jsme tady jen abychom si pěkně přátelsky popovídali.
01:10:42 Bonbón?
-Ne, děkuju.
01:10:46 -Chci si povídat o slečně Dodgerové.
01:10:51 Máš ji ráda?
-Ano. Mám ji moc ráda.
01:10:56 -A je to dobrá učitelka?
-Ano.
01:10:59 -A proč je slečna Dodgerová dobrá učitelka?
01:11:03 -Já nevím.
01:11:05 Nechá nás dělat si to, co chceme.
01:11:08 -Nechá vás dělat, co chcete? Třeba...
01:11:13 Slečna Dodgerová je úžasná. Máme ji rádi.
01:11:16 Máme ji moc rádi.
01:11:19 Hm. Hm. A obdivujeme, jak se umí dětem přiblížit.
01:11:23 Co vás nechá dělat?
-Srdcová královna napekla vdolky.
01:11:27 -Phoebe?
-Srdcová královna napekla vdolky.
01:11:31 -Vydej svědectví. Dám tě popravit! Ať máš strach nebo ne!
01:11:35 -Dal jsem se do svačiny.
-Phoebe? -Je to sotva týden.
01:11:38 A co, namazaný tenký krajíček.
01:11:40 -Srazte mu hlavu! -Výborně!
-Phoebe! -Ha!
01:11:44 -My tu nechceme nikomu ublížit. Máme slečnu Dodgerovou rádi.
01:11:48 -Počkat!
-Srazte mu hlavu!
01:11:50 -Nikdo nechce nic špatného. Rozumíš tomu?
01:11:53 Tak co vás nechává dělat?
-To co chceme. Zářivý čaj.
01:11:57 -Jo. Ano. Zablikej hvězdičko.
01:12:01 A nechá vás chodit nahoru na lávku?
01:12:04 -Ne.
-Aha.
01:12:06 Bylas tam už někdy před tím?
01:12:08 -Ne.
01:12:10 Ano. Ale jen jednou.
01:12:13 -A sama?
01:12:15 -Ne. Se slečnou Dodgerovou.
01:12:18 -A tak. Ano. Tak to byla moc hodná.
01:12:21 Je přátelská. Hm?
01:12:23 Mám rád, když je někdo takový. Nechá děti dělat si co chtějí.
01:12:28 Phoebe, spadla jsi z té lávky?
01:12:31 -Výborně!
-Vyneste rozsudek!
01:12:33 -Phoebe! Spadla jsi z té lávky?
01:12:35 Nebo jsi...
01:12:38 Skočila?
-Srazte mu hlavu!
01:12:40 -Ne, počkat! Mám ještě jeden doličný předmět.
01:12:43 Sebrali ze země tenhle papír.
01:12:45 -Já se stydím. Prostě mi to jenom vyklouzlo.
01:12:47 -Prosím, Vaše Veličenstvo.
-Phoebe. -To jsem nepsal já.
01:12:51 Na konci přece není žádný podpis.
01:12:53 -Phoebe!
01:12:56 Tak spadla jsi z té lávky nebo jsi...
01:12:59 -Jistě si něco nekalého obmýšlel. Jinak by ses poctivě podepsal!
01:13:03 To je důkaz jeho viny!
01:13:05 -Výborně Jenny.
-Phoebe? -Ano!
01:13:09 -Nespadla jsem.
-Skočilas?
01:13:12 Proč?
-Jenom tak. Vyneste rozsudek! Hop!
01:13:17 -Já...
01:13:19 Phoebe! My si tu jen tak povídáme.
01:13:22 Já jsem jen zvědavý, asi budu brzo starý.
01:13:25 -Ticho v soudní síni!
-Jo. Asi budu brzo starý.
01:13:29 Má to něco společného s pádem důvěry?
01:13:32 -Řekla mi to červená královna.
01:13:34 -Co řekla?-Řekla to, co vždycky říká paní učitelka.
01:13:37 -Co vždycky říká?
-Hop!-Vinna!
01:13:40 -Ať předstoupí porota! -Ne!
-Vyneste rozsudek! -Ne!
01:13:43 -Vyneste rozsudek!
-Ne, ne! Jenom mi to vyklouzlo!
01:13:47 -Phoebe!
01:13:49 Řekla ti slečna Dodgerová, abys skočila?
01:13:53 Řekla?
01:14:00 Děkuji, Phoebe.
01:14:02 -Vinna!
-Vinna!
01:14:05 -Ne, neřekla mi, abych skočila.
-Cože?
01:14:09 -Já jsem jen nevěděla, jak to myslí.
01:14:11 Myslela jsem, že to myslí jinak.
-Tomu nerozumím.
01:14:14 -Omlouvám se. Spletla jsem se.
01:14:17 Nevěděla jsem, jak to myslí.
-Děkuji, Phoebe. Už můžeš jít.
01:14:21 -Ale!
-Phoebe!
01:14:38 -Ahoj. Tak jak?
01:14:50 -Musíš vždycky mít naději?
01:14:54 -Ty jsi skočila, protože jsi neměla naději?
01:14:57 -Ale ne. Tam mám naději.
01:15:01 Aspoň jsem měla.
01:15:03 -Kde?
01:15:05 -V říši divů.
-Hm.
01:15:10 -Ale tady ne.
01:15:15 -Vidím jen, jak všechno kazím a ničím.
01:15:21 Ale nemůžu s tím přestat.
01:15:27 -Hned jsem zpátky.
01:16:05 Bylo tady tohle předtím?
01:16:07 -Ne. Ale zjistila jsem, že děti jdou, kam chtějí.
01:16:10 Nezastavíte je, pokud samy nechtějí.
01:16:13 -Děti by neměly být v divadle samy.
-To by bylo smutné.
01:16:17 -Paní učitelko. Dcera je zraněná. Já jsem naštvaná.
01:16:20 A vy mě provokujete!
-To jsem nechtěla. Omlouvám se.
01:16:24 -Jak jste ji tam mohla nechat jít?
-Ale já ji tam neposlala.
01:16:27 -Ale ona už tam nahoře s vámi byla!
-Ano.
01:16:31 -Vy si myslíte, že za to nemůžete?
01:16:34 Tak myslíte, že za to nemůžete?
01:16:38 -Promiňte.-Phoebe se ptá, jestli může cítit naději.
01:16:42 Je jí devět.
01:16:46 -Někdy máte pocit, že už naději nemáte.
01:16:49 Ale stejně jdete dál.
01:16:53 A pak ji najednou máte.
01:17:01 -Nejprve ortel! Pak rozsudek!
-To jsou samé hlouposti.
01:17:06 -Srazte jí hlavu!
-Ještě ne, Veličenstvo.
01:17:10 Vždyť vy jste pouhé karty!
01:17:14 -Hned!
01:17:29 -Paní učitelko?
-Zkouška skončila?
01:17:34 -Prosím, pokračujte ve hře.
01:17:37 -Vy odcházíte?
01:17:40 -Je to kvůli mně?
01:17:43 Kvůli tomu, co jsem řekla?
01:17:48 -Nepřestávejte.
01:17:58 -Jste jen pouhé karty! Že jo, paní učitelko.
01:18:02 Řekněte jim to!
01:18:04 -Děti, sedněte si. Zůstaňte tady. Za chvíli se vrátím.
01:18:12 -Paní učitelko!
01:18:35 -Co budeme dělat?
-Proč odešla? -Kdo ví?
01:18:38 -Prostě odešla. Jen tak odešla.
01:18:44 Jako by jí to bylo fuk.
01:18:47 Odešla! Odešla!!
01:18:49 Odešla!
01:18:52 KŘIK, PÍSKOT, JEKOT
01:19:16 -Přestaňte! Tak dost!
01:19:21 Dost!
01:19:26 -Proč? To se v říši divů nedělá?
01:19:29 Porušovat pravidla? Ničit věci?
01:19:31 -Ne. To ne.
01:19:33 Je to jiný.
-A jak jiný?
01:19:36 -Neničej věci.
01:19:38 Neničej věci, který jsou dobrý.
01:19:40 -Vždyť nás opustila! Prostě klidně vstala a odešla.
01:19:44 Beze slova odešla pryč!
01:19:48 -Ne. Něco nám řekla.
01:19:53 Řekla, že nemáme přestat.
01:19:55 -Cože? Není tu žádná učitelka.
-Bez ní to nezvládnem.
01:19:59 -Ne, od první zkoušky chtěla přesně toto.
01:20:03 Abychom to dokázali.
01:20:05 -Kdo nám bude říkat, co máme dělat?
01:20:09 -Řeknem si to sami. No tak, dokážem to!
01:20:13 Jamie. Začni!
01:20:16 -A proč bych měl?
-Ne kvůli mně. Kvůli ní.
01:20:21 -To je divný.
-To je máklý.
01:20:23 -Jamie, prosím.
01:20:32 -Odkud přicházíš a kam to jdeš?
01:20:40 No tak, pěkně mluv.
01:20:45 -Na místa. Konec druhého jednání za zrcadlem.
01:20:55 Víte, ztratila jsem se.
01:20:59 HUDBA PROKOFJEV, POPELKA
01:21:06 A kdy se probudí?
-Asi má prášky na spaní. Hahaha.
01:21:10 -Ne, je zakletá.
01:21:14 -Vzbuď se!
-Pššš.
01:21:16 -Vzbuď se!-Pššš.
-Vzbuď se! Vzbuď se! Vzbuď se!
01:21:19 Vzbuď se! Vzbuď se!
01:21:21 -Pššš!
-Ale no tak přestaň. Prosím tě.
01:21:24 -Ne, nechte ji. Ona za to nemůže.
-Vzbuď se! Vzbuď se!
01:21:26 -Ticho. Nech toho, prosím tě.
-Vzbuď se! Vzbuď se!
01:21:29 -Nech toho už. Nech toho, Phoebe! Buď už zticha!
01:21:32 -Vzbuď se! Vzbuď se! Vzbuď se!
-Buď už tiše.-Vzbuď se!
01:21:35 -Nech toho. Jdeme!
01:21:41 Přestaň! Přestaň! Přestaň! Přestaň!
-Vzbuď se! Vzbuď se!
01:21:44 -Nech toho už.
01:21:48 Ty!
01:21:54 Omlouvám se.
01:22:02 Moc se omlouvám.
01:22:55 Myslím, že tohle je to, co hledáš.
01:23:01 -Co je to?
01:23:04 -Kniha je o dětech ve věku Phoebe.
01:23:07 Které se najednou začnou chovat hrubě.
01:23:11 Nemůžou to ovládnout.
01:23:13 Někdy jsou posedlé různými rituály.
01:23:16 A někdy je asi dost těžké to na první pohled poznat.
01:23:19 Protože...
01:23:21 Když se na něco hodně soustředí, tak to dočasně poleví.
01:23:25 Když hrají divadlo a jsou ve své roli.
01:23:29 -Lidi co nadávají?
-Nejenom.
01:23:32 A její fantazie? Říše divů?
01:23:35 To do toho nepatří. To jen...
01:23:39 Phoebe chce být někde jinde.
01:23:43 -Proto jsi dala padáka doktoru Milesovi?
01:23:46 -Hm.
01:23:49 Myslela jsem, že to zvládnu. Že je to kvůli mně.
01:23:53 Protože...-Ne, nemůžeš za to.
-Nech mě domluvit, prosím.
01:23:58 Protože mě už holky...
01:24:02 Unavují.
01:24:04 A rozčilují.
01:24:08 Tak, že bych s nima zatřásla.
01:24:15 -Asi nejsi jediná matka, která tohle prožívá.
01:24:24 Hele, za nic z toho ty nemůžeš.
01:24:28 Že skočila, není tvoje vina.
01:24:31 Ale proč jsi mi to neřekla?
01:24:34 -Protože jsem nechtěla, aby bylo něco...
01:24:38 -Co?
01:24:44 -Míň.
01:24:50 -Jules de la Tourettův syndrom.
01:24:54 Mě se to jméno moc líbí.
01:24:57 Mám to od narození.
01:24:59 A od teď to bude spíš horší než lepší.
01:25:04 Ramena a prsty.
01:25:08 Opakování.
01:25:10 Plivání.
01:25:14 Je to hlas v hlavě. Nutí dělat věci, který se nedělaj.
01:25:19 A porušovat pravidla.
01:25:22 Ale někdy je dobře je porušit.
01:25:25 Takže já to tak radši beru.
01:25:29 Máte otázky?
01:25:31 -Je to nakažlivý?
-Ne.
01:25:35 -Je to AIDS?
-Ne.
01:25:40 -A zmizí to?
-Ne.
01:25:45 Ty.
01:25:47 -Já vás představím. Alenka. Hovězí.
01:25:50 Hovězí. Alenka.
01:25:53 -Dáte si plátek?
-Taková drzost!
01:25:55 Zajímalo by mě, jak by se ti líbilo, kdybych ukrojil plátek z tebe!
01:25:58 -Promiňte. Co? Co to je? Co? Co?
01:26:02 Co se tu děje?
01:26:04 -Máme zkoušku.
-Co?
01:26:08 Zkoušku?
01:26:10 -Poznamenej si. Je nemyslitelné opustit...
01:26:13 -Ano. A kde máte učitelku?
-Vykopnul jste ji.
01:26:17 -Kde je někdo dospělý?
01:26:21 Odpovíte mi laskavě? Kdo tu zkoušku vede?
01:26:25 -To já.
-Aha.
01:26:27 -Já taky.
-Já taky.
01:26:30 -Já taky.
-Já taky. -Já taky.
01:26:34 -Jestli chcete, můžeme zavolat rodiče.
01:26:39 Úplně všechny. Oni sem přijdou.
01:26:43 Můžete si s nima promluvit a uklidnit je.
01:26:48 Můžem to udělat tady.
01:26:51 Protože jich bude hodně.
01:26:54 Tak prosím, dívejte se.
01:27:16 PÍSEŇ
01:28:42 HLUK OBECENSTVA
01:28:44 -Phoebe, už budem začínat! Phoebe!
01:28:48 Phoebe! Phoebe!
01:29:10 -Slečno Dodgerová.
01:29:13 Musím se vás na něco zeptat.
01:29:17 Vy jste se schválně nechala odvést?
01:29:20 Abychom museli pokračovat bez vás?
01:29:37 TAJEMNÉ ŠEPTÁNÍ
01:30:25 -Kdopak jsi?
-Kdo jsem teď? To ani nevím.
01:30:30 Vím jen, kdo jsem byla, když jsem ráno vstávala.
01:30:33 Ale od té doby jsem se jistě několikrát proměnila.
01:30:38 -Jak to myslíš?
-Já vám to povědět neumím.
01:30:42 Protože sama tomu moc dobře nerozumím.
01:30:45 Být chvíli malý a hned zas velký. To se vám poplete.
01:30:50 -Ale ne?
-No, Možná jste to ještě nezkusil.
01:30:55 Však vy se jednou zakuklíte.
01:30:58 Jednou se to stane.
01:31:00 Až se proměníte v motýla, bude vám z toho taky všelijak.
01:31:05 -Vůbec ne.
01:31:11 -Možná, že vám to nepřijde.
01:31:14 Ale za to mně by z toho bylo hodně divně.
01:31:19 -Tobě? Kdo vlastně jsi?
01:32:11 Skryté titulky: Petr Kopecký
01:32:15 Vyrobila Česká televize 2014
Devítiletá školačka Phoebe Lichtenová (Elle Fanningová) cítí, že se od svých vrstevníků odlišuje jistou drzostí, avšak naučila se ve škole splývat s davem. Všechno se pro ni změní, když svérázná učitelka Dodgerová (Patricia Clarksonová) začne připravovat školní představení Alenky v říši divů. Phoebina matka Hillary (Felicity Huffmanová) se totiž zrovna ze všech sil snaží psát knihu o tomto klasickém fantaskním příběhu. Phoebe si vezme do hlavy, že musí plnit různé těžké úkoly, aby v představení dostala titulní roli. Když se jí to podaří, je to však ještě horší – dívenka totiž trpí představou, že o roli přijde, a tak ve svém iracionálním sebetrýznění pokračuje s ještě větší intenzitou. Když se k tomu přidá její agresivní chování vůči ostatním dětem, je zřejmé, že Phoebe má nějaký psychický problém. A že říše divů je pro ni důležitější – a skutečnější – než pro kohokoli jiného…
