Sophia Lorenová a Richard Burton v příběhu lásky, které osud nepřál. Italsko-francouzský film (1974). Dále hrají: I. Bannen, D. Vargas, I. Marchallová a další. Režie Vittorio De Sica
00:00:14 Česká televize uvádí italsko-francouzský film
00:00:24 film Vittoria de Sicy
00:00:29 "Cesta" Podle povídky Luigi Piradella
00:00:56 Pane doktor, prosím vás, co to může bejt?
00:01:01 -To nic není, matko!
-Děkuju.
00:01:08 (hřmění)
00:01:10 (žena) Poběžte, ženský! No tak honem! Začíná pršet!
00:01:14 -Pojďte se schovat!
-Jen ať prší, je to zapotřebí.
00:01:19 (chlapec) Honem, kluci, utíkejte!
00:01:29 (ženy) No že konečně prší! Já už nemám doma ani kapku vody!
00:01:38 (žena) To je počasí, pane doktore! Pojďte se schovat!
00:01:43 (doktor) Ale už to bylo zapotřebí! Děkuju, nemůžu, čekají na mě!
00:03:10 Dobrý den, done Livorio. Všichni jsou uvnitř.
00:03:15 -Dobrý den.
-Dobrý den, done Livorio.
00:03:19 To už máme dneska druhé čtení závěti!
00:03:30 Jsme vám velmi vděční, done Livorio.
00:03:34 Děkuji vám za vše, co jste udělal, done Livorio.
00:03:38 Upřímnou soustrast, i jménem mé ženy, mých dětí, mých bratrů
00:03:42 i mých bratranců z Palerma. Všichni s vámi velmi cítíme.
00:04:08 -Á, doktore! -Byl to pravý přítel.
-To jistě.
00:04:15 Počkejte... Tak pojďte!
00:04:25 Pšt!
00:04:32 (muž) Notář teď přečte závěť.
00:04:36 Matko... matko! On byl tak hezký, až do samého konce.
00:04:47 "Já, Ferdinando Braggi, při plném vědomí, poroučím svou duši Bohu,
00:04:53 a stanovuji tuto svou poslední vůli a závěť.
00:04:57 Až se Pánu zlíbí povolat mě k sobě,
00:05:00 budiž tato má vůle nahlas přečtena."
00:05:04 Což tedy v tuto chvíli činíme.
00:05:08 "Vykonavateli následujících odkazů nechť jsou mí milovaní synové,
00:05:12 a jediní dědicové, Cesare...
00:05:17 ...a Antonio.
00:05:21 Rinaldovi odkazuji své zlaté hodinky a řetěz s rubínem.
00:05:27 Zlatý hodinky!
00:05:29 Luigimu Salvatoremu, mému správci, farmu Uvenere.
00:05:33 Och, děkuju.
00:05:35 -Salvatore má Uvenere.
-Dostane Uvenere?
00:05:38 Mému příteli, doktoru Mascionemu,
00:05:42 částku postačující na vybudování lékárny.
00:05:46 -Lékárna.
-Lékárna? No tedy!
00:05:49 Matce představené kláštera svaté Marie Bohorodičky orodovnice
00:05:53 poroučím sumu postačující na vybudování sirotčince
00:05:57 a školy pro dvacet dětí.
00:06:00 Svojí vzdálené sestřenici, Filomeně Daquisto,
00:06:04 doživotní bezplatné užívání jejího bytu, na via Noter 18,
00:06:09 který jsem koupil od jejího otce.
00:06:13 Mé věrné hospodyni Clementině odkazuji brož s rubíny a diamanty.
00:06:16 Done Cesare! Budu mít lékárnu!
00:06:22 Rose, služce mé nebožky ženy, doživotní užívání jejího bytu
00:06:27 v naší vile na venkově. A tady končí jednotlivé odkazy
00:06:31 a dostáváme se k soukromým rodinným záležitostem.
00:06:35 Musím vás všechny požádat, abyste se vzdálili,
00:06:39 s výjimkou Cesara a Antonia.
00:06:45 Budete tak laskavi? Děkuji vám, dámy a pánové.
00:06:50 -To je všechno.
-A co jeho synové?
00:06:53 -Ty dostanou všechno ostatní, ne?
-No jo.
00:06:56 -Doteď to byly jenom dárky.
-Lepší než nic.
00:06:59 -Ó, už jdou! -Honem, musíme pryč!
-No tak, rychle!
00:07:11 A teď, když jsme tu sami...
00:07:15 "Mé poslední přání obsahuje soukromý dopis,
00:07:19 který bude po mé smrti předán notářem mému prvorozenému synovi."
00:07:26 Vy, Cesare, jste starší. Svěřuji jej tedy do vašich rukou.
00:07:35 Jste nyní hlavou rodiny a jediným správcem celého majetku Braggiů.
00:07:43 -Krásný den, doktore, co?
-Jistě, dobrý den! -Dobrý den!
00:07:47 Signoro di Mauro!
00:07:51 -To se udělalo krásně, doktore.
-Jistě, moc krásně.
00:07:57 Signoro di Mauro! Á, dobré ráno!
00:08:01 Mám pro vás zprávu, signoro. Dneska k vám přijede Cesare Braggi.
00:08:06 Chce s vámi mluvit. Césare?Ano, Cesare.
00:08:09 Co, dneska? A víte kdy? Ano, dnes odpoledne.Och Bože!
00:08:14 Dnes odpoledne? A my tu máme takový nepořádek, mami! Rychle!
00:08:18 Měl jsem vám to jen vyřídit. Jistě. Děkuji vám, pane doktore!
00:08:23 Och Bože, to je hrozné! Co budeme dělat?
00:08:28 Počkej, Adriano, vždyť to všechno pomícháš!
00:08:31 Zapomněla jsi, že tohle musíme poslat do Katánie?
00:08:34 Nech to na mně, mami, můžeme to odložit na zítřek.
00:08:37 Neboj, zákazníci počkají.
00:08:40 Musíme to prostě schovat, aby tu bylo uklizeno, až přijde.
00:08:43 Tohle taky? No jistě!
00:08:46 Chci, aby to tu bylo hezké, až přijde.
00:09:02 Už je to skoro všechno. Ale co si vezmeš na sebe?
00:09:11 Co třeba ty modré šaty? Nemám moc na výběr, ne?
00:09:18 Ale i kdybych měla, stejně si vezmu ty modré.
00:09:25 Bože, kam to pořád nosím!
00:09:46 (klusot koní)
00:10:01 Mami! Mami, nejsou vyžehlené! Udělám to, neboj se.
00:10:06 Kolik je hodin?Skoro dvě. Pane na nebi!
00:10:09 Pro lidi, jako jsou Braggiovi, začíná odpoledne v pět!
00:10:25 Done Cesare! Dobrý den!
00:10:43 Je tady! Mami, je tady!
00:10:47 Zůstaň ve svém pokoji, dokud tě nezavolám.
00:10:50 Mami, vypadám dobře? Vypadáš úžasně, dítě, opravdu!
00:10:58 (zvonění) Och...
00:11:04 Cesare! Signoro...
00:11:07 Pojďte dál. Děkuji vám.
00:11:15 Prosím, posaďte se! Děkuji... Prosím!
00:11:23 Ech... Chodil jsem sem, signoro, když jsem byl malý kluk,
00:11:29 ale to si asi nepamatujete. To víte, že ano!
00:11:32 Pamatuji si všechny vaše návštěvy. Poslední dobou, ovšem...
00:11:36 Dokud ještě žil můj drahý Pasquale, to jste sem chodil daleko častěji.
00:11:41 Váš drahý otec...Otcova nemoc... Byli takoví přátelé!
00:11:46 Ano, ano. Můj otec měl... vašeho muže velmi rád.
00:11:58 Otec zanechal ve své závěti tento dopis,
00:12:02 v němž vyjadřuje úctu vám i vaší rodině a vaší dceři.
00:12:10 Dovolte, já ho přečtu.
00:12:13 "Adriana di Mauro je mi nesmírně drahá
00:12:17 a navíc je to dcera plukovníka Pasquala di Mauro,
00:12:20 který mě poctil svým přátelstvím
00:12:23 a tolikrát mi nabídl pohostinství svého skromného domova."
00:12:29 Asi víte, proč jsem tady, že?
00:12:32 Jdu požádat o ruku vaší dcery Adriany.
00:12:37 Bylo to poslední přání mého otce
00:12:39 a naším přáním i povinností je ho vyplnit.Jistě.
00:12:44 Nemusím dodávat, že bude v našem domě přijata
00:12:48 s veškerou úctou a láskou, kterých je nepochybně hodna.
00:12:53 Můj bratr Antonio jí bude dobrým manželem.
00:13:00 Antonio?
00:13:03 To bylo otcovo přání... to vyjádřil ve své poslední vůli.
00:13:14 Antonio jí bude skvělým manželem.
00:13:18 Och, to určitě. Jsem... jsem velmi poctěna, Cesare, ale Adriana...
00:13:24 Adriana je jistě neobyčejně temperamentní dívka,
00:13:28 ale také je rozumná.Přesně tak. Přesně tak, jistě.
00:13:33 A proto, rozhodne-li se vzít si Antonia,
00:13:36 učiní tak ze své svobodné vůle. Ovšem.
00:13:41 Takže vyřiďte laskavě Adrianě můj vzkaz,
00:13:45 a my počkáme na její odpověď.
00:13:48 Ale já mohu Adrianu rovnou zavolat, ať se vyjádří.
00:13:52 Ne, ne, to nemusíte, to není třeba. Nechci vás dál obtěžovat.
00:13:57 Ale ne, prosím vás! Adriano!
00:14:04 Cesare!
00:14:08 Adriano!
00:14:11 Adriano, Cesare nám přinesl skvělou novinku.
00:14:17 Úžasnou novinku, drahoušku.
00:14:22 Ano. Jako hlava rodiny mám teď po smrti otce povinnost
00:14:27 požádat tě o ruku pro mého bratra Antonia.
00:14:33 Bylo to poslední přání mého otce, které bylo součástí jeho závěti.
00:14:38 Antonio! Ale... já Antonia skoro neznám!
00:14:45 Adriano! Ale Cesare, ty to nechápeš?
00:14:49 Ne, já... já to nechápu, ne, nechápu.
00:14:56 Promiňte, už musím... už musím jít.
00:15:11 (pláč) Adriano...
00:15:20 Ne! Co to říkáš, Adriano?
00:15:24 Ne!Uvědomuješ si vůbec, kdo jsou to Braggiovi?
00:15:29 Jak můžeš říct ne? Antonia si prostě nevezmu.
00:15:34 Na celé Sicílii není děvče,
00:15:37 které by po šanci přivdat se do téhle rodiny neskočilo!
00:15:40 Ne, já nechci. Nic jiného říct neumíš?
00:15:44 Myslíš jenom na sebe! A já? Na mě nemyslíš?
00:15:49 A co ty, to chceš být až do smrti švadlena?
00:15:52 Odmítla jsi advokáta z Palerma, odmítlas barona delle Logia!
00:15:56 Ten mladík ze Syrakus ti nestál ani za pohled!
00:15:59 Teď říkáš ne, protože to není muž, na kterého si odjakživa myslíš!
00:16:04 Ne, mami! Ne, mami!
00:16:07 Ale Cesare tě o ruku nepožádal. Místo toho tě chce jeho bratr.
00:16:10 Antonio je hodný a prostý a slušný.
00:16:13 Bůhví, co Cesare dělá na všech těch svých služebních cestách!
00:16:18 (dav) Gratulujeme! Hodně štěstí! Že jim to ale sluší!
00:16:44 Mějte se! Hodně štěstí!
00:16:49 Hodně štěstí!
00:16:52 Cesare, upřímně blahopřejeme!
00:16:56 Děkuji. Jste velmi laskav. Moc děkuji. Děkuji.
00:17:01 Děkuji, děkuji, moc děkuji! Mnohokrát děkuji!
00:17:13 Brzy za nimi zajedu. Pojedem tam spolu.Ano.
00:17:21 Blahopřeji. Děkuji vám!
00:17:42 Vítejte, signore. Vítám vás!
00:17:47 Pojď, drahá!
00:17:50 Signoro!
00:17:55 Signoro! Blahopřeji! Děkuji vám.
00:18:17 Cesare říká, že tahle vila bude jenom naše.
00:18:20 A tady je Rosa, bývala služkou mojí matky.
00:18:23 -Signoro! Done Antonio!
-Dobrý den.-Rád tě vidím, Roso!
00:18:29 Vlastně to tady patřívalo rodině mojí matky,
00:18:32 dcery to dostávaly věnem.
00:18:38 Tohle je hudební salonek.
00:18:49 Matka na ně hrávala, milovala hudbu.
00:18:56 Tohle je dědeček a babička a naši praprarodiče.
00:19:02 Celá naše rodina.
00:19:17 Je ti dobře? Děje se něco? Ne, nic. To jen to rozrušení.
00:19:26 Tady vždycky sedával otec, tady maminka, tady já, a tady Cesare.
00:19:35 Všem nám tu bylo vždycky moc dobře, a bude jistě i tobě.
00:19:47 Adriano, má drahá! Moje drahá ženo!
00:20:06 (žena) Pořádně to vyblejskej! Luidgi, vemte ještě jednou svícny.
00:20:12 Už jste to slyšel? V neděli se vracejí.
00:20:17 Co se děje?
00:20:19 Jen to, že signor Antonio a signora se vracejí domů.
00:20:23 Už se vracejí? Ano. Přijedou za dva dny.
00:20:26 To se muselo něco stát, chtěli tam zůstat měsíc.
00:20:30 Ne, done Cesare. Nicholas říkal, že jsou v pořádku.
00:20:33 Ale signora se prostě chtěla vrátit domů.
00:20:36 Chápu. Tak nechte přenést moje papíry a knihy nahoru.
00:20:41 Nenecháte si tu pracovnu dole?
00:20:44 Dohodli jsme se, že tady budou bydlet oni.
00:20:46 Tak ty mé věci přestěhujte. Ano, done Cesare, vaše knihy.Ano.
00:20:52 Škoda, že se s nimi minu. Odjíždím zítra do Milána.
00:20:59 -Odjel?
-Odjel včera, signoro.
00:21:02 -Ale...
-Má nějakou práci v Miláně.
00:21:06 A nezmínil se, jak dlouho bude pryč?
00:21:09 -Signoro, vy vypadáte úžasně!
-Bude záležet, jak to tam půjde.
00:21:28 Práci, jo? Vždycky jde o práci, aspoň to říká.
00:21:34 Jak to? Co tím myslíš?
00:21:38 Ale jen ať si užívá! Je svobodný, nemá žádné závazky.
00:21:44 Možná mu připadáme nemoderní.
00:21:50 Chtěl jsem tím jen říct, že se prostě chce bavit, nic víc.
00:21:55 Nemá zkrátka to štěstí mít za ženu někoho, jako jsi ty.
00:22:06 Mohl ji mít, kdybych se byl nevyjádřil jako první.
00:22:12 Já nejsem tak pomalý, jak si lidi myslí.
00:22:15 Hochu! Pro signora Braggiho, je v salonu.
00:22:21 Mohly bychom tam zajít, bude to jistě zajímavé.
00:22:25 (žena) -Och, Simono!
-Enriqueto, byla jste dlouho pryč.
00:22:29 Signore Braggi! Děkuji.
00:22:32 Právě jsem se vrátila z Petrohradu a Berlína. Bylo to tam báječné!
00:22:37 "Po celou dobu tvé nepřítomnosti zde vše v pořádku.
00:22:42 Máme pro tebe překvapení. Tvoji Antonio a Adriana."
00:22:49 Och, dobrý večer! Dobrý večer.
00:22:56 (ženy) -Kdo byl ten cizí muž?
-Já nevím.
00:23:04 Kdo to byl, drahý? To byl maestro Puccini.
00:23:14 Dobré ráno. Dobré ráno.
00:23:19 Jak jsi se vyspala? Výborně!
00:23:23 To je dobře.
00:23:26 Slyšel jste o té katastrofě, pane? Katastrofě?Ano. Tady.
00:23:34 Zemětřesení poničilo Sicílii a Kalábrii. Pane na nebesích!
00:23:40 Cesare, co se děje? Přineste mi blanket na telegram.
00:23:43 Cesare, co se stalo? Zemětřesení.
00:23:47 Adriano? Pojď dál, Antonio!
00:23:56 Pojď dál!
00:23:58 Drahoušku, vstávej! Je tady Cesare. Cesare?
00:24:02 Ano, ale... ale ještě jsem mu nic neřekl.
00:24:06 Myslel jsem, že bychom to měli udělat spolu.
00:24:09 Čekáte dítě? Ano.
00:24:13 To je báječné, Antonio! Gratuluji! To jsem nečekal.
00:24:24 Musíš teď na sebe dávat velký pozor, Adriano.
00:24:31 Děkuji ti, Cesare, budu.
00:24:34 Máš pravdu, Cesare. My jsme spolu velice šťastni, víš?
00:24:39 Ale Adriana je tak citlivá, já jsem se teď o ni moc bál.
00:24:44 Kvůli tomu zemětřesení.
00:24:46 Ty zprávy, co přicházejí, jsou hrozné.
00:24:50 Neumíš si představit, jaké to bylo. Něco strašného. Viděl jsi noviny.
00:24:55 Zaplať pánbůh, že nás to ušetřilo, ale ti chudáci lidé...
00:25:04 -Máme kluka!
-Opravdu?
00:25:07 -Dědice! Taková nádhera!
-A jsou oba v pořádku?
00:25:12 -No to je krásný! Gratulujeme!
-To mají všichni radost!
00:25:17 -Tak Braggiovi mají dědice!
-A co Adriana, je zdravá?
00:25:33 Doktore, můžu k ní? Teď radši ne, odpočívá.
00:25:38 -Kde je don Cesare?
-Nahoře, pane doktore.
00:25:54 Pojďte dál, doktore.
00:26:00 Už jste ho viděl? Krásný hošík. Ale...
00:26:07 Ale co?
00:26:10 Adriana se teď sice zotavuje po porodu,
00:26:14 ale i tak mám jisté obavy. Zotavuje se příliš pomalu.
00:26:19 Proč? Je příliš zesláblá?
00:26:22 Já věřím, že při dobré péči bude zase v pořádku.
00:26:26 Ale ženy obvykle po porodu září štěstím,
00:26:28 považují to za naplnění svého života.
00:26:31 Ona je naproti tomu úplně sklíčená, nechápu to.
00:26:34 Co z toho vyplývá?
00:26:37 Těžko říct. Je to svého druhu... varování.
00:26:43 Před čím? Aby se nerozrušovala.
00:26:47 Aby se fyzicky příliš nenamáhala. Co říká Antonio?
00:26:52 Ještě jsem si netroufal mu to sdělit,
00:26:55 a když to teď víte vy, jsem klidnější.
00:27:00 Ano, teď to vím. Ale co můžu dělat?
00:27:06 Vždyť jsem pořád pryč, to přece víte.
00:27:13 Každopádně děkuji.
00:27:39 Och! Mami, koukni! Mašinka, úplně jako opravdická.
00:27:54 Nandinovi k jeho 5. narozeninám, s láskou strýček Cesare.
00:28:01 Strýček Cesare!
00:28:06 Strýčku Cesare!
00:28:08 Nandino! Strýčku!
00:28:12 Ty jsi na mě nezapomněl? Och, panebože, ty jsi ale těžký!
00:28:24 Adriano! Vítej doma, Cesare.
00:28:29 Řekli mi, že jste tady na venkově. Antonio to tu má raději.
00:28:35 Ne, ne, musíš hádat.
00:28:38 Míček? Samá voda.
00:28:41 Vagónek? Och ne! Zkus to znova!
00:28:45 Tak medvídek! To ne!
00:28:47 Ledoborec! Ledoborec? Hahaha...
00:28:51 -Já se poddám! Co je to?
-No tak, Nandino, přemýšlej!
00:28:57 Zkus to ještě jednou. Tak to bude dalekohled.
00:29:02 No, přihořívá! Tak se koukni, co tu mám.
00:29:07 Nic tě nenapadá?
00:29:12 Co to bude, Nandino? Co to může být?
00:29:16 Jsi zvědavý? Tak se podívej.
00:29:19 Ach! To je fotoaparát! Vidíš to?
00:29:24 Cesare, to je hloupost, na tohle je Nandino ještě moc malý.
00:29:28 Ne, nejsem, tati! Pojď sem, ukážu ti to.
00:29:33 Takhle děláš snímky, vidíš? Díváš se do toho a cvak, cvak!
00:29:38 A můžeš udělat fotku maminky a tatínka a Clementiny a mě,
00:29:45 a prostě každého, koho budeš chtít. I majordoma.
00:29:49 Děkuji. A teď si jdem sníst oběd.
00:29:52 -Chci si tě vyfotit, mami.
-Až potom, miláčku.
00:29:56 Stačí, aby můj bratr překročil práh domu a moje žena i syn
00:30:00 jsou šťastní jako nikdy! No, aspoň k něčemu jsem dobrý.
00:30:16 (jásot, hudba, zpěv)
00:30:38 Strýčku, co jsou ti pánové zač, a kam jedou?
00:30:42 To jsou vojáci. A jedou do Libye.
00:30:47 A proč je jich tolik, strýčku? A proč jedou pryč?
00:30:51 Jedou do války. Co je to?
00:30:55 Pojď nahoru. To je moc špatná věc.
00:31:00 Tak proč hraje kapela? A proč všichni zpívají?
00:31:04 Chtějí zapomenout. A kde je Libye?
00:31:07 Moc daleko. Až za obzorem. Dál, než dohlídneš.
00:31:10 Kdy se vrátí zpátky? Někteří tam zůstanou.
00:31:14 A to tam budou muset zůstat? Někteří bohužel ano.
00:31:23 Podívej! Naše auto!
00:31:29 Je moc krásné, viď?
00:31:33 (z davu) -Sbohem! Na shledanou!
-Mějte se tu dobře!
00:31:40 Rozluč se s mořem. Z domova ho neuvidíš.
00:31:43 Sbohem moře! Je to to samý moře, jako jsme viděli v Palermu?
00:31:48 Ovšem! Moře je všude to samé.
00:31:56 Podívej! Podívej! Blížíme se k Armante.
00:31:59 Přestalo pršet. Půjč mi svůj klobouk.
00:32:04 Jsi unavený? Já? Ne!
00:32:08 Podívej, vjíždíme do zatáčky!
00:32:14 Chtěl bych zatroubit! Jen do toho! Bál jsi se?
00:32:18 Já? Ne. Já jsem se trochu bál.
00:32:22 Podívej, jak je to hluboko! Podívej!
00:32:30 (troubení)
00:32:34 Mami! Tati! Podívejte! Pojďte se všichni podívat!
00:32:40 Clementino, kde je maminka? Mami, podívej!
00:32:47 Co to je? Neříkej mi, že v tomhle jedete až z Palerma!
00:32:51 Mami, viděl jsem moře a přístav s loděma, a spoustu vojáků,
00:32:55 co jedou do Libye. Libye je hrozně daleko, viď?
00:32:59 Asi ano.
00:33:02 Co je to tu za povyk? (žena) Podívejte, done Antonio!
00:33:06 Co to je? Antonio, podívej se na tu nádheru.
00:33:11 Líbí se ti?Ano. Je tvoje. Takový menší dárek.
00:33:17 Pro mě? Pro tebe.
00:33:20 Ne tak rychle! Chceš nás zabít?
00:33:23 Vždyť jedeme sotva 40 kilometrů za hodinu.
00:33:26 A dostal bych z toho možná i 70. 70?
00:33:30 Cesare, je to těžké, řídit? Neboj, je to hračka.
00:33:35 Musíš se začít učit. Máš nejvyšší čas.
00:33:48 Já to prostě stejně nechápu, Cesare!
00:33:51 Mě by v životě nenapadlo si něco takového pořídit,
00:33:54 zatímco ty, ty jdeš rovnou na věc. No, lidé jsou různí, ne?
00:33:58 To jsem chtěl říct.Nerozumím ti. Chtěl bych být víc jako ty.
00:34:02 Ty nejsi spokojený sám se sebou?
00:34:06 Ne, to ne, koneckonců... každý je takový, jaký je.
00:34:09 Problém je jen v tom, jak ho vidí jeho přátelé, jeho rodina.
00:34:13 Netrap se takovýma věcma, Antonio!
00:34:17 Pro boha živého, máš milující ženu máš úžasného synka, máš auto,
00:34:24 ve kterém se můžeš vydat, kam se ti zlíbí. Co víc by sis mohl přát?
00:34:29 Ty chceš říct, že bych měl být spokojenější s tím, co mám, že ano?
00:34:35 Hm... Ano?
00:34:38 Spokojenější, ty bys měl být šťastný!
00:34:41 Měl bys skákat radostí!
00:34:44 Mělo by ti to být vidět na tváři, na očích!
00:34:48 Jo... jo, máš pravdu. Neboj se, já se změním.
00:34:58 Už teď je mi trochu líp. A jak ti připadá Adriana, co?
00:35:05 Adriana? No, Adriana je úžasná žena, s tou si hlavu dělat nemusíš.
00:35:13 Stačí se jenom dívat, jak se směje, jak žertuje.
00:35:19 Copak ty to nevidíš? Nejsi přece slepý!
00:35:24 To je pravda. A možná, že by to viděl i slepý, viď?
00:35:29 Ty mi vždycky dodáš úžasnou sebedůvěru,
00:35:31 kterou sám v sobě tak obtížně hledám.
00:35:34 Dobře, že jsi tady. Naučíš mě řídit, jo?
00:35:37 Chci být prvotřídní řidič. Myslíš, Cesare, že na to budu mít?
00:35:40 Určitě, z tebe bude jistě mnohem lepší řidič, než jsem já.
00:35:44 Beru tě za slovo. Dobře, tak se mi to líbí.
00:35:47 No a teď mi slib, že když se ráno podíváš do zrcadla, budeš si říkat:
00:35:53 život je báječný, nádherný, a já jsem moc šťastný člověk.
00:35:58 A budou mě mít za blázna. No tak ať!
00:36:01 Být tak trochu blázen, to není na škodu!
00:36:04 No tak, zkus si to! Tak řekni to! Nemáš odvahu, viď?
00:36:10 Mám odvahu. Počkej. Zdá se, že ne. Tak to řekni!
00:36:15 Ech... jsem šťastný chlap! Moc šťastný! Život je nádherný!
00:36:22 Jaké to bylo? Výborné.
00:36:25 Co to tu vyvádíte, hrajete nějakou hru?
00:36:29 Správně, to je taková hra. Jako děti!
00:36:32 Nandino! Nandino, poběž sem, strýček Cesare nás už brzy opustí.
00:36:38 Pojď si ho ještě užít!
00:36:57 To je zázrak. To jistě.
00:37:00 Člověk si říká, co asi vynaleznou příště.
00:37:06 Škoda že něco takového nemůžou vidět v Palermu.
00:37:10 Ale nevrátíme se tam, Cesare.
00:37:12 Říkal jsi, že zůstaneš tady, v Miláně.
00:37:17 Slibuješ? Slibuji.
00:37:23 Zůstanu. Nikdy už neodjedu.
00:38:10 (rachot motoru)
00:39:00 (vyzvánění zvonů)
00:39:23 Done Cesare!
00:40:59 Je to chvíle, co ho odnesli, Cesare.
00:41:03 Je mi to líto.
00:41:07 Nestihli jsme ti to dát vědět včas.
00:41:12 Bylo to všechno tak strašné.
00:41:18 Kde je Nandino? U mojí matky.
00:41:22 Cesare, já nevím, co dělat. Nemůžu se z toho vzpamatovat.
00:41:31 A kdybys nepřijel, tak... tak...
00:41:42 Ale jsem tady.
00:41:58 Teď jděte dolů a počkejte tam na mě.
00:43:05 (hlas Antonia) Máš pravdu, Cesare. Jsem šťastný chlap!
00:43:09 Moc šťastný. Život je nádherný!
00:43:29 Tak jsme tady. A teď už utíkej do školy.
00:43:35 Počkej! A je to. Tak běž.
00:43:39 A co kdyby se mi tam nelíbilo, strýčku Ce, můžu jít pryč?
00:43:45 Proč by se ti tam nelíbilo?
00:43:47 Neboj se, budeš tam mít kamarády, naučíš se tam číst a psát.
00:43:51 Tak já tam půjdu, ale musíš mi slíbit,
00:43:55 že už od nás nikdy neodjedeš. Dobře, tak platí. A teď už plav.
00:44:11 Nashle! Nashle.
00:44:59 Tak co, nebál se moc? Ovšem že ne.
00:45:05 Neplakal?Ani trochu. Byl mnohem klidnější než ty.
00:45:10 Je mi líto, že jsem ho tam nemohla odvést sama.
00:45:14 Díky, že jsi ho doprovodil. Jsi hodný. Moc ti děkuju.
00:45:18 Ať se propadnu, jestli tyhle věci chápu.
00:45:21 Co nechápeš?Všechny tyhle zvyky, příkazy, zákazy, pověry.
00:45:26 Říkej tomu, jak chceš. Nemá to žádný smysl.
00:45:31 Jak to myslíš?
00:45:34 Ty víš, jak mě bolí, že Antonio umřel.
00:45:39 Ale ty tu teď sedíš v černém, v předepsaném smutku.
00:45:44 A to jen kvůli našim zvykům a tradicím.
00:45:47 Chtěla bys odvést svého synka první den do školy, ale nemůžeš,
00:45:51 protože ti to naše společnost nedovolí.
00:45:54 Sedíš tady ve tmě, nesmí sem ani zasvítit slunce.
00:45:57 Cesare!Já prostě jen nesnesu vidět tě tady takhle zavřenou.
00:46:04 Ale mně to vůbec nevadí, já mám Nandina, a to je hlavní.
00:46:12 Jenom na něm mi záleží. Jistě. Sbohem.
00:46:21 Budeš dnes večer doma? Vrátím se, než půjde Nandino spát.
00:46:27 Neusnul by, kdybys tu nebyl. (pousmání) Checheche...
00:47:45 Kde je signora?
00:47:48 Na terase, done Cesare. Na terase?Ano.
00:47:59 Adriano! Adriano!
00:48:09 Jsem tady! Hned jdu dolů. Ne, ne, ne! Já jdu nahoru!
00:48:29 Tady je moc hezky.
00:48:32 Je tu světlo. Proto sem ráda chodím.
00:48:39 Můžu ti něco říct, Adriano?
00:48:44 Ano. Ty jsi hrozně sobecká žena.
00:48:51 Sobecká? Sobecká.
00:48:54 Proč? Jsi mladá a máš žít.
00:49:00 Tvůj syn chce, aby jeho matka byla mladá a živá.
00:49:06 Ne, ne...
00:49:12 Já už si vůbec nepřipadám mladá a nebo, že žiju.
00:49:17 Protože ty odmítáš žít. A necháváš se zavřít v tomhle domě
00:49:23 jako nějaká jeptiška.
00:49:30 Od hlavy až k patě v černém.
00:49:34 Jsi tak hrozně bledá, ztrácíš se před očima.
00:49:39 A přitom jsi mladá a krásná.
00:49:42 Cesare, přestaň. To není žádný laciný kompliment,
00:49:46 podívej se na sebe do zrcadla. Půjdeme dolů, ano?
00:49:50 Ne, dokud mi něco neslíbíš.
00:49:55 Hm...
00:49:56 Slib mi... slib mi, že na sebe budeš dávat pozor.
00:50:04 Podívej, upadne ti knoflík. A mně vyčítáš, že na sebe nedbám.
00:50:11 To na mě nedbá Clementina. Pojď dolů. Přišiju ti to.
00:50:26 Clementina tvrdí, že zítra bude pršet. A ona je jako barometr.
00:50:36 Děkuju ti. Za málo.
00:50:46 Jedu do Palerma, vrátím se ještě dneska.
00:50:49 Dobře.
00:50:53 Šťastnou cestu. Děkuji vám.
00:51:06 Done Cesare!
00:51:09 Teď už zná jenom cestu z domova do obchodu a z obchodu zas domů.
00:51:13 A chlapci je druhým otcem. A možná že i manželem jeho matce!
00:51:17 Ty máš ale hubu nevymáchanou! Oplakává mrtvýho, myslí na živýho.
00:51:22 Co když tě uslyší?
00:51:25 Mohl jsem ti to jistě napsat, ale chtěl jsem ti to říct osobně.
00:51:32 Nečekala jsem, že to takhle skončí.
00:51:37 Děkuji.
00:51:41 Snaž se, prosím tě, pochopit moji situaci.
00:51:45 Nemohu opustit bratrovu rodinu, když jsou teď sami.
00:51:50 Odpusť mi, Simono, nechci, aby kvůli mně někdo trpěl.
00:51:58 Kromě mě, že ano?
00:52:04 Pro mě to taky není snadné, Cesare, ztratit muže, jako jsi ty.
00:52:10 A žít napříště jen ze vzpomínek.
00:52:27 (mužský hlas, zpěv na ulici)
00:53:44 Obstarejte koně a jděte si lehnout. Ano, signore, dobrou noc.
00:53:50 Poroučíte? Jděte si už odpočinout.
00:53:53 Dobrou noc, signore.
00:55:00 Zavolejte Sarra, prosím. Sarro!
00:55:04 Vítám vás, signoro! Dobré odpoledne, Sarro!
00:55:09 Odnes mi zavazadla, ano?
00:55:12 A pozor na ten kufr! Jistě, signoro.
00:55:21 Babičko! Nandino!
00:55:24 Jsi rád, že tu babička bude bydlet? Ano!
00:55:28 Mami! Drahoušku!
00:55:40 Hm... Teď když jsem tady, tak dohlédnu, abys byla pěkně v klidu.
00:55:46 V klidu? Kdyby to jen šlo.
00:55:51 A co přijde teď? Děkuji vám.
00:55:54 Dort! Dort! Ale ten není pro tebe, Nandino!
00:55:58 Ten je na počest babičky. Děkuji, Cesare.
00:56:01 A Nandino sní na mou počest první kousek, hm?
00:56:04 -První je pro maminku.
-Ale jdi, Nandino!
00:56:08 -Jen si vezmi jako hodný hoch.
-Tak jo!
00:56:15 -Já ti ho ukrojím. -Hodně velký!
-No jistě!
00:56:19 Omluvte mě. Co se děje? Není ti dobře?
00:56:23 Adriano! To nic není. Hned se vrátím.
00:56:38 Dobrý den, pánové. Dobrý den!
00:56:42 Tak o co jde, doktore? Já mám Adrianu velice rád.
00:56:47 Ale já teď po vás chci konkrétní radu.
00:56:50 Měl by se na ni podívat specialista.
00:56:55 Specialista? Dobře, proč ne, a myslíte teď hned?
00:57:00 Neradil bych moc otálet. Znám jednoho lékaře v Palermu.
00:57:04 V Palermu? A je to něco vážného?
00:57:09 Prosím vás... Teď ne. Později, prosím.
00:57:12 No, neříkám rovnou, že je to vážné, ale musíme zjistit,
00:57:15 jak na tom opravdu je, znát správnou diagnózu.
00:57:20 Já ji tady s těmi omezenými možnostmi nemohu stanovit.
00:57:23 Nesmíme už čekat. V Palermu se dozvíme víc.
00:57:27 Ne, ne! To nepadá v úvahu! Palermo! To je přece absurdní!
00:57:33 Odjedeme co nejdřív, Adriano. Vyloučeno! Vyloučeno!
00:57:37 Poslechni Cesara, když si myslí, že je to nutné.
00:57:43 Adriano, je to pro tvoje dobro.
00:57:47 Budeme pryč jen pár dní a pak se hned vrátíme.
00:57:51 Jen pro jistotu.
00:57:55 Jak si to představuješ? Taková dálka!
00:57:59 Z toho pak teprve onemocním! Proboha živého, nechte mě být!
00:58:03 Musíš! Už jsem tě tam objednal.
00:58:13 Prosím vás, nechte mě na pokoji!
00:58:19 Ještě ten klobouk! Úžasné!
00:58:26 Mami, mami, pusť mě dovnitř! Ne, Nandino, sem teď nemůžeš.
00:58:30 Dělej, mami!
00:58:32 Signoro, zkuste si tyhle. Jsou krásné. A jak úžasně moderní!
00:58:36 Tohle je moderní? A kde to má předek a kde záda?
00:58:41 A jak si mám zapnout všechny tyhle háčky?
00:58:44 A jsou šíleně těžké!
00:58:47 To je teď móda, drahoušku! Nosit na sobě tolik kil?
00:58:50 Tak ukaž se mi, mami! Mami!
00:58:54 Hned to bude, vydrž! To je dobré.
00:58:57 To je uličník! On ty dveře snad vykopne!
00:59:03 -Nandino, ty zlobíš!
-Ty jsi krásná, mami!
00:59:06 To je směšné! Připadám si jako nahá.
00:59:10 Smím taky dál?
00:59:19 To je naprosto dokonalé. Tak na karneval.
00:59:24 Je to úžasné. Neskutečně ti to sluší.
00:59:29 Otoč se... otoč se. Jsi dokonalá!
00:59:34 Co říkáš klobouku? To je spíš košík na ovoce.
00:59:39 To se teď nosí. Jak ho mám proboha udržet na hlavě?
00:59:51 Všechno v pořádku? Ano, děkuji.
00:59:55 Líbí se ti to? Ano, moc.
00:59:58 Je to zvláštní, když člověk cestuje, tak zapomene na všechno.
01:00:02 Proto možná já cestuji víc, než je nutné.
01:00:07 Podívej se na tamhleto městečko. Jmenuje se San Salvatore
01:00:11 a je staré 300 let, nejmíň. Je moc krásné.
01:00:17 Tamhleta hora, to je Punta Raisi. Jako kluk jsem na ni šplhal.
01:00:24 Antonio taky. Chtěl dělat všechno, co jsem dělal já.
01:00:30 Je ti dobře? Výborně! Neboj se o mě.
01:00:38 Tudy doleva.
01:00:44 Vítejte zpátky, signore Braggi. Děkuji.Nosič! Pro pana Braggiho.
01:00:49 Stejný pokoj jako vždy, signore Braggi?
01:00:52 No, tady signora Braggi je moje švagrová.
01:00:57 Och... pardon! Tak 116 a 118.
01:01:02 Prosím, panstvo. Děkuji vám.
01:01:51 Váš švagr může počkat tady, signoro. Pojďte, prosím.
01:01:58 Neboj se. Hm...
01:02:19 Odložte si klobouk a kabátek, prosím.
01:02:29 Kdy jste si poprvé všimla, že něco není v pořádku?
01:02:33 -Před pár lety.
-Máte děti?
01:02:36 -Jednoho chlapce. Je mu 6 let.
-Jenom jednoho...
01:02:41 -A byl to tehdy těžký porod?
-Velmi těžký.
01:02:53 (vyzvánění kostelních zvonů)
01:03:51 Tak co? Co je to?
01:03:55 Někteří pacienti se bohužel obracejí na doktora,
01:03:59 až když je příliš pozdě.
-Cesare!
01:04:04 Signora sama přiznává, že má už dlouho nějaké potíže.
01:04:10 Už velmi dlouho.
01:04:14 Jak je jí teď?
01:04:17 Nic není věci víc na škodu než mlčení, když jde o nemoc.
01:04:21 Doktor může svému pacientovi pomoci jen tehdy,
01:04:25 když je pacient ochoten pomoci doktorovi. To jistě chápete.
01:04:30 Tenhle lék pomůže ve chvílích, kdy se jí nebude dostávat dechu.
01:04:36 Obávám se, že to je vše, co mohu v tomhle případě udělat.
01:04:43 Promiňte, doktore, říkáte, že jsme k vám měli přijít už dávno.
01:04:49 A máte pravdu.
01:04:52 Ale teď uděláme všechno, co budete považovat za vhodné.
01:04:57 Je mi velice líto, ale tenhle lék je jediná známá věc,
01:05:02 která může ve vašem případě pomoct.
01:05:07 Opravdu nechceš jet kočárem? Ne, chci se projít.
01:05:12 Z toho pachu léků tam u doktora mi bylo až nevolno.
01:05:16 Netušila jsem, že Palermo je tak plné života!
01:05:19 Nemůžu uvěřit, že to vidím. Adriano, prosím tě, neplač!
01:05:24 Promiň, to jsem nechtěla. Neplač, chtěli jsme mít jistotu.
01:05:30 A možná jsem tě sem neměl vozit a vystavit tě těm nepříjemnostem.
01:05:34 Víš, tihle městští doktoři vždycky chtějí, aby bylo po jejich.
01:05:39 Já pláču radostí, víš?
01:05:41 Já jsem ti tak hrozně vděčná... za život, za květiny, za všechno.
01:05:52 Tu máš!
01:05:57 Kdy pojedeme domů, Cesare?
01:06:01 Pojďme už dnes večer. Na co tu čekat?
01:06:06 Ne. Nemusíme přece ihned odjíždět.
01:06:11 Chci jet domů. Mrzí mě, že tě tak obtěžuji.
01:06:16 Víš co? Teď mě poslouchej.
01:06:21 Uctivost!
01:06:25 Tohle "obtěžování" bude trvat tak dlouho, dokud nebudeš úplně zdravá.
01:06:30 Tak si koukej pospíšit, ať už jsi v pořádku.
01:06:33 Ty si vážně myslíš, že se uzdravím?
01:06:36 Já jsem si tím jistý, Adriano.
01:06:41 Musíš tomu také věřit.
01:06:59 Adriano, zajdu poslat telegram, jdi do svého pokoje.
01:07:03 Ano, a vrať se brzy. Jistě.
01:07:20 Je to velmi důležité. Ale už nejsou ordinační hodiny.
01:07:23 Buďte tak laskavá a řekněte doktorovi,
01:07:26 že s ním chce mluvit signor Braggi.
01:07:29 Co se děje, pane Braggi?
01:07:33 Můžete jít. Tak prosím, co se děje?
01:07:37 Jen to, že jste nám neřekl žádnou diagnózu, pane doktore.
01:07:41 Nejsem zastáncem toho, říkat pacientům celou pravdu.
01:07:44 Já nejsem váš pacient.
01:07:48 Když na tom trváte...
01:07:51 Vaše švagrová je vážně nemocná. Velmi těžce nemocná.
01:07:56 Její záchvaty se budou, obávám se, stupňovat,
01:08:01 až dostoupí svého vrcholu.
01:08:05 Byl by ji mohl zachránit jen ten nejopatrnější život.
01:08:09 Nicméně teď už je, obávám se, příliš pozdě.
01:08:15 Mohu dál? Pojď dál, Cesare, je otevřeno.
01:08:24 Dobré ráno. Dobré ráno.
01:08:29 Adriano... Ano?
01:08:32 Pojedeme do Neapole. Ale proč?
01:08:37 Chci, abys tam navštívila ještě jednoho doktora.
01:08:41 To ne! Já chci jet rovnou domů!
01:08:44 Dobře mě poslouchej, Adriano, jedeme do Neapole.
01:08:47 Navštívíme dalšího doktora, a bude-li to nutné,
01:08:50 navštívíme jich i mnohem víc. A moc tě prosím, buď rozumná.
01:08:56 Já jsem rozumná, Cesare, věř mi. A proto vím, že doma mi bude líp.
01:09:04 Bojíš se Neapole nebo moře?
01:09:07 V tuhle chvíli se bojím úplně všeho. Moc tě prosím,
01:09:11 vezmi mě teď domů. Nenuť mě jet přes moře.
01:09:15 Já vím, co je pro mě dobré.
01:09:18 Já tě chápu, ale nemáš pravdu. Nezlob se.
01:09:22 Vážně mě chápeš?
01:09:25 Ano. A vím, čeho se bojíš, ale musíš to překonat.
01:09:30 Musíš překonat ten strach, a bude dobře.
01:09:39 V tom vlaku jsem ti chtěla něco říct.
01:09:44 Já jsem se trochu bála být s tebou.
01:09:48 Já vím. Měla jsi to v očích. A já v nich umím číst.
01:09:54 Vždyť já bych ti to ani nechtěla tajit.
01:10:00 Moje strachy, moje trápení jsou najednou pryč. Prostě zmizely.
01:10:13 Tak pojďte signoro, prosím.
01:10:50 No a je to. Můžete se obléknout, signoro.
01:10:55 -Netrápil jsem vás moc?
-Ne, ne, byl jste moc laskavý.
01:10:59 Už vás nebudu potřebovat.
01:11:07 Signore Braggi, pojďte dál.
01:11:13 Prosím...
01:11:22 Máte se signorou děti? Ano, syna.Jak starého?
01:11:28 -Je mu 6 let.
-Žádná další těhotenství?
01:11:33 Ne, doktore.
01:11:35 Myslím, že během vašeho těhotenství se muselo něco stát.
01:11:40 Nápor nějaké neznámé infekce, který způsobil roztažení myokardu
01:11:45 a rozšíření pravé srdeční komory.
01:11:49 Projevilo se to až teď po letech. A musíme se vyrovnat s následky.
01:11:54 Není ovšem třeba se plašit, signoro!
01:11:58 Není třeba se plašit.
01:12:00 Zdravý rozum je ta jediná správná medicína.
01:12:04 Uvědomit si, co můžete a co nemůžete.
01:12:07 Všechno závisí na tom, jak budete žít.
01:12:10 Není nutná žádná dieta. Choďte, kolik chcete, cestujte.
01:12:14 Ovšem žádné šplhání po horách!
01:12:16 Prostě, zkrátka a dobře, žijte. A ne pod nějakým skleněným poklopem
01:12:22 Jste mladá, jste půvabná, máte dítě.
01:12:26 Tak žijte, moje drahá signoro! Ale žádné silné emoce.
01:12:31 Jakýkoliv citový šok by mohl mít vážné důsledky.
01:12:35 A pamatujte si, nesmí vidět nebo slyšet nic, co by ji rozrušilo.
01:12:41 Nikdy se nerozčilujte. Ani při rozhovoru.
01:12:45 To by mohlo být nebezpečné. Žádné silné city.
01:12:50 Žijte tak klidně, jak to jen půjde.
01:12:52 Nesmí se k ní dostat žádné špatné zprávy. Nečtěte telegramy.
01:12:57 Ať je přečte někdo za vás.
01:13:00 Ale ve všem ostatním, signoro, a to je to nejdůležitější,
01:13:03 žijte tak, jak budete chtít. Volně a se sebedůvěrou.
01:13:08 A smím-li to tak říct, s láskou. Před tímto magickým slovem "láska"
01:13:13 se i se svou profesí nemohu než poklonit.
01:13:35 (zpěv v italštině)
01:14:17 -Kytičku, madam?
-Děkuji.
01:14:20 Ovšem. Děkuji, signore.
01:15:51 Ještě nikdy jsem tě neviděl se tak upřímně smát!
01:15:55 A divíš se?
01:16:40 Chceš už jít? Ano.
01:17:24 (děti) Signore, signore, počkejte na nás!
01:17:28 -Můžu vám něco zapívat?
-Signoro, vy jste moc krásná.
01:17:32 Jsou roztomilí. Dej jim něco. Dobře.
01:17:38 Na! Tumáš! Děkujeme! Děkujeme!
01:17:43 Váš kočár je připraven, signore.
01:18:10 Kam to bude, signore? Prostě jeďte.
01:18:29 Můj drahý, můj drahý... já jsem tak šťastná!
01:18:33 Prosím tě, Cesare... nic neříkej, já chci žít jen touhle chvílí.
01:18:43 Poslední dopolední vlak do Palerma odjíždí v 1:10.
01:18:47 Zítra v 7:47 jste ve Villa San Giovanni,
01:18:50 a odtud pak máte přímé napojení na Palermo.
01:18:54 Zapomněli jsme na dárek pro Nandina!
01:18:57 Další pak jede ve 3. Ve 4 ráno přijíždí do Santa Eufemia
01:19:02 a v Palermu je v 10:52 zítra večer.
01:19:06 Poslal jsi telegram matce? Ne, ne, neposlal.
01:19:14 (z davu) Šťastnou cestu! A piš! Dávej tu na sebe pozor!
01:19:21 Jdu najít sedadla. Vemte to dovnitř.
01:19:25 Prosím, signore.
01:19:36 Dejte je sem.
01:19:39 Adriano...
01:19:48 Je ti něco? Ty nechceš jet? Ne, nechci se vrátit.
01:19:55 Pojeď pryč, někam daleko, jen my dva.
01:19:59 Nebo nechceš?
01:20:02 Nic si nepřeju víc.
01:20:40 Víš, mám pocit, jako kdybych poprvé otevřela oči.
01:20:46 Všechna ta místa, která jsi mi ukázal... Florencie, Ravena...
01:20:51 Já je vlastně neviděla. Viděla jsem jen tebe, jak říkáš:
01:20:57 "Dívej se!" A já se dívala. Ale přesto jsem viděla jenom tebe.
01:21:04 A teď? A teď už je vidím.
01:21:07 Vidím tebe i ty nádherné věci zároveň.
01:21:11 To je tak úžasný pocit, Cesare! To, že žiju! Chápeš to?
01:21:17 Ovšem.
01:21:20 Adriano, vezmeš si mě?
01:21:26 Já si tě chci vzít.
01:21:37 Chtěl jsem ti to říct už strašně dávno, ale bál jsem se.
01:21:44 Víš, že to není možné, můj drahý!
01:21:48 Jen Bůh ví, jak moc bych si to přála... ale ne. Není to možné.
01:21:56 Já tě miluji, Adriano! A je to možné.
01:22:00 Má to... tak být a oba si to přejeme.
01:22:06 Tady je váš hotel, panstvo.
01:22:33 Bože můj, ty jsi tak krásná!
01:22:38 (muž) Zvláštní vydání! Čtěte nejnovější zprávy!
01:22:44 Arcivévoda a vévodkyně zavražděni v Sarajevu!
01:22:48 Dědic rakouského trůnu zavražděn během své cesty.
01:22:52 Arcivévoda Ferdinand a vévodkyně Žofie zastřeleni!
01:22:55 Noviny, pane? Přečtěte si o vraždě.
01:23:03 Raději ne, Cesare. Ne, děkuji.
01:23:08 Tady najde pán nejúplnější přehled všech zajímavostí Benátek.
01:23:11 Vítám vás, panstvo!
01:23:21 Tohle je nejdůležitější den mého života.
01:23:24 Řekl jsi mi to nejkrásnější, cos mi mohl říct.
01:23:26 I když jsem ti nemohla dát... (vzdechy)Adriano!
01:23:31 Nic se neděje.
01:23:34 Jediná věc, na které opravdu záleží, je, že jsem šťastná.
01:23:39 Strašně moc šťastná.
01:24:04 Má drahá... Lásko moje!
01:25:03 Ty jsi ještě vzhůru? Nemůžu spát.
01:25:12 Asi se bojím usnout.
01:25:19 Bojíš se?
01:25:22 Spánek je malá smrt. A já chci strašně moc žít.
01:25:30 Spi, miláčku. A až se probudíš, najdeš mě ležet vedle sebe.
01:25:39 Zítra... a všechny další dny.
01:25:53 Rakousko dalo Srbsku ultimátum! Přečtěte si o tom v novinách!
01:26:00 Válka na spadnutí! Zvláštní vydání! Čtěte nejnovější zprávy!
01:26:10 Arcivévoda a vévodkyně zavražděni v Sarajevu!
01:26:21 Cesare, nezavírej to.
01:26:28 Nebudeš moct při světle spát. Já mám světlo ráda.
01:26:33 Nechci být ve tmě.
01:26:44 Cesare...
01:26:52 Měla jsem v noci sen.
01:26:55 Zdálo se mi, že jsme v nějakém kostele.
01:27:00 Klečeli jsme vedle sebe, jako kdyby...
01:27:04 ...jako kdybychom se brali, viď?
01:27:08 Ano, přesně tak. Drželi jsme se za ruce a já si říkala:
01:27:13 "Cesare mě miluje. Teď to vím."
01:27:18 Cesare tě vždycky miloval, a tys to vždycky věděla.
01:27:28 Rakousko dalo Srbsku ultimátum! Přečtěte si v našich novinách!
01:27:33 Rakousko požaduje za vraždy reparace!
01:27:41 Děkuji. To je od matky. Od matky? Jak ví, že jsme tady?
01:27:45 Řekla jsem jí, že sem jedeme, když jsme jí volali z Raveny.
01:27:49 No, podle rady doktora de Simona bych si ten šok měl zažít já.
01:27:53 Doktor měl pravdu. Buší mi srdce, přečti to.
01:28:06 Drahá Adriano a Cesare, promiňte, že vás obtěžuji tímhle dopisem,
01:28:10 ale cítím...
01:28:16 Tak co je? Co se děje?
01:28:20 Ale nic. Jen že by člověk na tenhle rukopis potřeboval lupu.
01:28:30 Máme se vrátit domů. Ne! Přečti mi to. Přečti všechno.
01:28:37 Dobře.
01:28:42 Je mou povinností požádat vás, abyste se co nejdřív vrátili domů.
01:28:49 Jste pryč už celý měsíc.
01:28:52 Vaše cesta trvá už příliš dlouho a není k tomu žádný rozumný důvod.
01:28:58 Nemůžeš se ve své situaci takhle chovat.
01:29:02 Je to urážlivé vůči všem, kdo nás znají.
01:29:08 Pomysli na důsledky pro Nandina.
01:29:15 Na to, jak mu bude, až uslyší lidi říkat hrozné věci o jeho matce.
01:29:21 Adriano, musíš myslet na svého syna a na své postavení
01:29:28 a na své povinnosti.
01:29:33 Má pravdu... má pravdu.
01:29:41 To je jenom názor tvé matky, nikoho jiného, na tom nezáleží!
01:29:45 Záleží na tom! Adriano, my se vezmeme.
01:29:50 A vezmeme se okamžitě. Je mi jedno, co řeknou lidi.
01:29:53 Je mi jedno, co po nás chce tvoje matka.
01:29:56 Cesare!
01:29:59 Vezmeme se a budeme šťastní.
01:30:02 Vrátíme se domů a Nandino bude šťastný s námi.
01:30:06 Och, miláčku! Adriano... prosím!
01:30:12 Neboj se... neboj se! Neboj se!
01:30:23 Řekni mi, že si mě vezmeš, řekni ano! Adriano, řekni ano,
01:30:28 a já ihned zavolám tvé matce a vykřičím to na ni!
01:30:32 Ano... ano, chci si tě vzít. Chci si tě vzít.
01:30:42 Já chci být tvou ženou.
01:30:53 Chci být tvou ženou.
01:31:08 Mluvil jsi s ní? Mám ten hovor objednaný.
01:31:13 Půjdu dolů s tebou. Ne.Chci být u toho.
01:31:16 Ne, ne, ne. Zůstaň tady a já ti to všechno slovo od slova vypovím.
01:31:22 Jak jí to řekneš?
01:31:26 No, co nejjasněji. Neboj se, Adriano, věř mi.
01:31:32 To víš, že ti věřím. A nebojím se.
01:31:36 A taky jí řekni, že jsem nikdy nebyla šťastnější.
01:31:41 A že tě šíleně miluji.
01:31:45 (klepání na dveře) Drahoušku!
01:31:49 Dále!
01:31:51 -Máte telefon, pane.
-Cesare!
01:31:55 Počkej tu na mě. Budu hned zpátky. Bude to jen chvilička.
01:31:59 Prosím tě, Cesare! Nebuď pryč dlouho! Cesare...
01:32:07 Och... och!
01:32:13 Cesare... (lapání po dechu)
01:32:38 Haló? Zrovna jsme ho dostali. Proto vám volám!
01:32:44 Co nejdřív se s Adrianou vrátíme domů. Jen co se vezmeme.
01:32:50 Ano, vezmeme!
01:32:53 (muž) Zvláštní vydání! Rakousko vyhlásilo Srbsku válku!
01:32:58 Zvláštní vydání! Císař nabízí zprostředkování!
01:33:12 Zvláštní vydání! Rakousko vyhlásilo Srbsku válku!
01:33:20 No ovšem, že si to Adriana přeje! Co by tomu měli lidi říkat?
01:33:25 To naopak učiní všem těm řečem přítrž!
01:33:29 Všechno to přestane.
01:33:32 Tím se vůbec nemusíte trápit! Na tom teď přece nezáleží, máti!
01:33:40 Adriana je nemocná.
01:33:42 V tuhle chvíli bychom přece měli myslet jen na ni! Chápete?
01:33:48 (vzdechy)
01:33:56 Ce... Ne!
01:34:00 Ne! Ce... Ce... Ce-sa-re! Ce-sa-re!
01:34:12 Adriano! Adriano!
01:34:17 Bože můj! Miláčku! Miláčku! Lásko moje!
01:34:21 Čekala jsem na tebe. Vždycky jsem na tebe čekala.
01:34:27 Vždycky...
01:34:37 Ne... ne... ne...
01:35:08 Překlad a dialogy: Jarmila Hampacherová
01:35:15 Dramaturgie: Klára Mathé Produkce: Miloš Kostner
01:35:20 Vedoucí dramaturg: Alena Poledňáková
01:35:26 Vedoucí realizace: Pavel Fuchs
01:35:32 Skryté titulky: Václav Píbl Česká televize 2014
Svůj poslední film natočil režisér Vittorio De Sica podle stejnojmenné novely Luigiho Pirandella. Do hlavních rolí melodramatického příběhu o nenaplněné lásce mezi potomky dvou dobrých rodin na Sicílii počátku 20. století obsadil dvě velké herecké hvězdy. Zámožný Cesare Braggi (Richard Burton) si myslí na pohlednou Adrianu de Mauro (Sophia Lorenová). Po smrti otce se vydává požádat o její ruku – plány mu však překazí otcova závěť, ve které stojí výslovné přání, aby si Adrianu vzal Cesarův mladší bratr Antonio (Ian Bannen). Cesare se otcovu přání podvolí a po dlouhá léta tak musí svou lásku k Adrianě skrývat, i když s ním jako jeho švagrová žije ve stejném domě. Jednoho dne však Adrianina manžela Antonia potká osudová nehoda…
* 10. 11. 1925
† 5. 8. 1984
* 7. 7. 1901
† 13. 11. 1974
* 20. 9. 1934