Příběh kluka s průkazem dospělého muže, který zapomněl stárnout, protože toho měl až příliš mnoho k prožití. Připravil M. Kudláček
Space Made Man
Premiéra: Čtvrtek 30. 10. 2014 na ČT2
Přehrát
00:00:11 Když jsem se narodil,
00:00:13 tak moje máma byla mladší než moje ségra.
00:00:17 A tím to celý začalo.
00:00:28 Ne, to začalo celý už ve škole.
00:00:32 Ve škole jsem si hrál furt s něčím.
00:00:38 Chodíš do školy, máš kámoše.
00:00:41 Oni se učí a ty z toho máš prdel tam, ne?
00:00:43 Hraješ si, prostě, ty vole,
00:00:47 tě to vůbec nezajímá, co tam ty učitelky vykládají.
00:00:52 Tak to furt koumali, že mě chtějí dát do pomocný školy.
00:00:57 Pak nějaký testy furt dělali, na pomocnou školu že ne.
00:01:04 A pak mi zjistili, že jsem nějakej zpomalenej jakoby.
00:01:09 Tak jsem jel nějak k doktorovi, začali mi dělat testy různý.
00:01:14 Zjistili mi, že můj mozek neprodukuje nějakej hormon.
00:01:18 V devíti nebo v desíti letech jsem byl na tom Karláku.
00:01:22 Zjistili, že mám třeba v kloubech kaši novorozeňat, jo?
00:01:26 V chrupavkách a tak,
00:01:28 že stárnu nějak pomaleji, že jsem nějakej opožděnej.
00:01:32 Tak mi začali rvát nějaký injekce.
00:01:35 Vždycky jsem tam byl skoro dva měsíce na tom Karláku.
00:01:40 Jezdil jsem tam v těch strojích.
00:01:43 Úplně do svejch jednadvaceti, tak jsem podepsal reverz,
00:01:49 že končím s léčbou, a odjel jsem právě do Indie,
00:01:54 protože už jsem se nechtěl léčit.
00:01:57 Ty vole, koupil jsem dvě letenky, protože jsem tam nechtěl letět sám.
00:02:01 Jeden kámoš ožralej v hospodě mi řekl, že by tam se mnou letěl,
00:02:05 tak jsme si udělali víza, koupil jsem ty dvě letenky.
00:02:09 Přilítli jsme tam a on mi za tři dny řekl, že chce jet domů,
00:02:13 že tam je úplně vyřízenej, že ho to tam nebaví,
00:02:16 že to je hrůza prostě, tak jsme letěli zpátky.
00:02:19 A když jsme přiletěli, tak on volal svý starý.
00:02:22 Ona na něj neměla čas, on zas chtěl bejt tam.
00:02:26 Pak jsem tam jel ještě jednou,
00:02:28 ale to už jsem jel po zemi přes Turecko, Írán, Pákistán.
00:02:33 To už jsem tam byl půl roku, to už byla pohoda.
00:02:36 To už jsem tam jel s někým jiným. Ten byl hodně v pohodě.
00:02:40 Ten si to platil sám, tak si to tam chtěl taky užít, že jo?
00:02:44 Takže se nevyplatí nikomu kupovat letenku.
00:02:51 Tohle je talíř ze všech mejch cest za celej můj život.
00:02:59 Našel jsem mrtvou krávu, už jenom kostru,
00:03:03 tak jsem si ukopnul roh její.
00:03:06 Tohle je z Tibetu fajfka tibetská.
00:03:09 To je speciálně tantristická fajfka ze stříbra,
00:03:12 že má dvě hlavy jako muž a žena zároveň, jo?
00:03:21 Já jsem tam jel, že jsem si dal trip,
00:03:24 takovej hodně silnej.
00:03:26 Ten mě tak odstřelil, že jsem, ty vole,
00:03:29 začal koumat to duchovno.
00:03:32 To byl takovej zážitek, ty vole,
00:03:34 kvůli kterýmu jsem odjel právě do tý Indie,
00:03:36 že to bylo jak to osvícení.
00:03:39 Takový to úplně se ztotožníš snad s celým vesmírem.
00:03:56 Jeli jsme do Bombaje, do Osho centra.
00:04:00 Já jsem chtěl furt vidět Oshaa.
00:04:03 Když jsem přijel do Osho centra, tak jsem zjistil,
00:04:06 že je už pět let po smrti.
00:04:09 Po tom tripu, ty vole, jako bych všemu rozuměl,
00:04:13 o čem tam píše, úplně všemu.
00:04:15 Úplně všechno, co tam napsal, to zažiješ.
00:04:21 Ale to Osho centrum tam furt fungovalo,
00:04:25 ale za prachy, že vstupný dvacet dolarů,
00:04:29 tamta meditace patnáct dolarů,
00:04:32 tady ta, ty vole, dvacet pět dolarů.
00:04:35 Mohl jsi tam platit, mohl jsi tam bydlet,
00:04:38 navštěvovat a meditovat.
00:04:40 Jak říkal kámoš, to viděl, to je kachní farma, jedeme dál.
00:04:44 Už tady nebudeme.
00:04:54 Tam přiběhl někdo v tý Kalkatě s takovým malým pytlíkem,
00:04:59 jako že kalkatská specialita.
00:05:02 Tak jsem to tam tak nějak šňupnul a taková pohoda, ne?
00:05:07 Říkal jsem si: To je dobrý. Tak jsem si to dovezl domů.
00:05:12 Pak mi známej říkal, že to je normálně heroin.
00:05:19 Pak se mi to zalíbilo, to, co jsem si dovezl z Indie.
00:05:24 Pak jsem na to v Praze taky narazil,
00:05:26 tak jsem si to začal nějak kupovat.
00:05:30 -Takže sis jel velkou palbu.
-Pak už jo.
00:05:35 -Pamatuješ si z toho něco?
-Právě že moc ne.
00:05:52 Prostě třeba jak jsem byl malej, tak jsem se léčil.
00:05:56 A přímo u těch léků jsem se taky dočetl,
00:06:00 že po těchto lékách ti lidé tíhnou k tvrdejm drogám,
00:06:05 že to nebezpečí tam je.
00:06:11 Četl jsem někde, ve 100+1 jsem to našel,
00:06:15 tam psali, že to zakázali, ve Francii ty léky,
00:06:19 že způsobují hrozný onemocnění, že na játra,
00:06:23 že jsou hodně nebezpečný, tak je zakázali.
00:06:27 Psali tam, že se vyrábějí z mozků zemřelejch lidí,
00:06:32 získává ten hormon,
00:06:35 takže ta hladina zas je tam, kde byla, a už to neberu.
00:06:40 A díky tomu nemám vůbec chuť na to nějak.
00:06:50 Ne jako vůbec nemám chuť na nic, na sex a tak.
00:06:59 To jsou československý hračky všechno.
00:07:01 -A to sbíráš?
-Hračky, no.
00:07:04 To jsou hračky, co se dělaly za komunistů, víš?
00:07:15 -Nemáš ani žádnou zkušenost?
-Jednu jo.
00:07:20 Když ale to jsem byl nadopovanej, tak jsem jednou spal s holkou.
00:07:25 To tam bude taky, jo?
00:07:37 S heroinem to je podobný jako s tímhle balonkem.
00:07:41 Jak do toho naskočíš, tak tě to nepustí.
00:07:49 Takže to není, jako že odpadneš a dva dny ležíš?
00:07:52 Ne, vůbec, to je akční, ty vole, droga.
00:07:55 To píšou i na netu, že to je akční,
00:07:57 že si lidi myslí, že po tom, vole, spí.
00:08:00 I slavní zpěváci vyhrožujou třeba reportérům a říkají jim:
00:08:03 Neserte mě, nebo si dám herák a uvidíte.
00:08:06 Úplně jsem byl strašně zmatlanej, jsem ležel.
00:08:11 Úplně jsem říkal: Ty vole, já jsem úplně na plech.
00:08:16 Já jsem na plech, já jsem úplně na plech, ty vole.
00:08:20 A pak jsem měl úplně takovej mikrospánek,
00:08:23 jak jsem furt říkal, že jsem na plech,
00:08:26 a zjevil se mi tam úplně obrovskej bůh nebo co a říkal mi:
00:08:30 Ano, jsi na plech.
00:08:35 Tak jezdil jsem do Prahy.
00:08:39 Prodával jsem tam trávu a kupoval jsem si heroin.
00:08:43 A když mě chytli s tou trávou v Praze
00:08:46 a dostal jsem hned nějak třetí odstavec, pět dvanáct,
00:08:51 byl jsem zavřenej nejdřív na Pankráci skoro rok.
00:08:59 -Ve vazbě jako furt.
-Sám?
00:09:02 Ne sám. Tam je strašně lidí zavřenejch.
00:09:06 Tak mi tam právě někdo říkal: Hele, ty jsi na heráku.
00:09:10 Tobě začíná bejt blbě, ty jsi úplně mimo.
00:09:14 Ty hlavně nesmíš říci, že jsi na tom závislej.
00:09:18 Řekni, že sis to dal, jo, neříkej, že v tom jedeš, nic,
00:09:22 protože, ty vole, ti dají hned ústavní léčbu.
00:09:26 Akorát se to otočí proti tobě.
00:09:29 Ty když řekneš, že v tom jedeš deset let,
00:09:32 tak státní zástupkyně hned a kde jste na to bral, to je drahý.
00:09:35 Deset let, to jste páchal trestnou činnost.
00:09:39 Radši řekni, že jsi v tom vůbec nejel.
00:09:42 Tady toho Buddhu mi udělal jeden Rus,
00:09:46 právě v kriminále mi ho dal, jako že sedím.
00:09:50 To je z chleba, z cukru, asi do toho naflusal.
00:09:54 Zjistíš, že se to dá, když už jsi takhle v prdeli,
00:09:58 zavřou tě, teď tam jsi, prostě je to hrozný,
00:10:02 ale pak postupně tam se seznámíš s lidma,
00:10:06 který jsou jakoby normální, a je to prostě v pohodě.
00:10:11 Najednou tam máš kámoše nějaký a je to v pohodě.
00:10:21 Líbí se mi holky, jako že mám rád holky.
00:10:24 Zamiluju se do holky, já ji zbožňuju, miluju,
00:10:28 ale prostě se s ní asi nevyspím třeba, víš?
00:10:32 Vždycky na tom úplně zkrachoval veškerej vztah můj s holkou.
00:10:36 A tak já myslím, Zdendo, že ty jsi s holkama
00:10:39 strávil v posteli víc času než leckterej chlap,
00:10:42 ale jinak trošku.
00:10:44 Jo, já jsem spal s holkama, ale ony mi vykládaly něco furt.
00:10:48 Ale nic se nedělo nikdy.
00:10:51 Hele, a takový ty rozmnožovatelský touhy a pudy?
00:10:55 To právě vůbec nemám, ne, to vůbec nemám.
00:10:59 Jak chtějí tady něco zanechat a nějaký ty, tak to vůbec nemám.
00:11:04 To tak může taky bejt, že jsem tak opožděnej,
00:11:08 že to začnu všechno řešit třeba v těch sedmdesáti.
00:11:12 Jako můj táta mě měl v šedesáti čtyřech.
00:11:18 Ale ty osvícený lidi, když jsem to četl,
00:11:20 tak to mají úplně stejně. Třeba jsem fakt osvícenej, že jo?
00:11:24 Když přijdete do pardubického klubu 29
00:11:27 a prohlédnete si výstavu Toxický odpad,
00:11:30 ani vás nenapadne, že obrazy jsou vyrobené z alobalů,
00:11:33 na kterých se přepaloval heroin.
00:11:36 Jsou to alobaly, který jsou vykouřený všechny z heroinu,
00:11:39 z drogy heroinu.
00:11:41 Těch obrazů je deset. Těch alobalů, těch bude víc.
00:11:44 Tohle je první obraz, na tom je kámen.
00:11:47 Druhej obraz je kravička.
00:11:49 Třetí obraz je vypálenej korejskej znak nicoty,
00:11:52 kterej je celej vypálenej z opia.
00:11:54 Čtvrtej je obraz Buddhy a pak je taková trilogie Egyptů
00:11:58 plus ještě jeden takovej menší Egypt.
00:12:00 Heroin, to je dost hodně drahá droga,
00:12:04 takže by se dalo říci,
00:12:06 že v těch obrazech je nastrkáno spoustu peněz.
00:12:09 To jo, tisíc korun stojí gram heroinu,
00:12:12 tak vlastně dražší barva asi není, kdyby se to počítalo na gramy.
00:12:25 Ten jeden Egypt jsem dělal rok, ten, jak je tam s těma kolečkama.
00:12:30 Všechny ty hieroglyfy, tam je třeba 500 hieroglyfů.
00:12:35 Já musím to tam nalepit, pak to celý jako vystříhat.
00:12:40 Pak to odlepit, pak tam nalepit ten alobal, pak to zase zastřihnout.
00:12:45 Pak to odlepit a nalepit.
00:12:51 Jestli má rok 360 dní, tak těch alobalů třeba bylo tisíc.
00:12:55 Možná dva, nevím. Možná tři, pět.
00:12:59 Ale sto tisíc ne.
00:13:01 Tak já jsem chtěl dělat tyhle obrazy z heráku,
00:13:04 protože jsem je nikdy nikde neviděl,
00:13:07 tak mně přišly úplně peckový, ne, ty obrazy.
00:13:09 Prostě nikde jsem je neviděl. Nikdy. Nikde. Tys je viděl?
00:13:15 Ale snad to nespadne, vole.
00:13:18 Ty zlatý obrazy, jak si feťáci dávají zlato,
00:13:22 tak já jsem si dal takhle zlatý obrazy.
00:13:26 Oni skončí úplně a já jsem skončil s heroinem.
00:13:30 A dělám už obrazy ze zlata.
00:13:51 Tam je všechno.
00:13:53 Ti dva psi se mi líbili ze Simpsonovejch,
00:13:57 který tam sedí jako strážci brány do nesmrtelnosti.
00:14:01 Bart tam má svlečený kalhoty a sedí v tý bráně nesmrtelnosti
00:14:05 a sere na to úplně, že je těsně, než hodí bobek.
00:14:10 Nebo tam ukazuje, že na to sere.
00:14:14 Já jsem jim říkal, že mi to nechtějí v Čechách vystavovat,
00:14:18 že se toho nějak bojí nebo že se s tím nechtějí špinit ty galerie.
00:14:23 Prostě feťák, heroin, jo?
00:14:25 A hned dají zpátečku, hned tak to ne.
00:14:34 Já jsem je dělal skoro vlastně i střízlivý, ne,
00:14:38 hodně těch obrazů, že jsem to třeba kouřil,
00:14:42 ten herák, pak jsem přestal.
00:14:45 A vlastně když jsem abstinoval, když jsem byl čistej,
00:14:49 tak jsem dělal ty obrazy.
00:14:52 Aspoň ti to přišlo, že to nebylo k ničemu celý, jo?
00:14:57 To smažení šílený.
00:15:03 Ne, já už to nechci brát.
00:15:05 -Už je to fakt v pohodě?
-No.
00:15:08 Žes měl taky předtím pauzu dva tři roky.
00:15:11 Já už nechci za to utrácet a tak, prostě to nechci,
00:15:14 protože to pak nic jinýho neděláš, že jo.
00:15:19 A co teď vlastně děláš?
00:15:21 Říkal jsi, že teď na drogách nejsi.
00:15:24 Dělám devět let na bowlingu, půjčuju ricochetový rakety.
00:15:27 Zapínám bowling, čepuju pivo.
00:15:29 -A to tě baví?
-To mě nebaví.
00:15:32 -To tě nebaví.
-Nebaví.
00:15:42 -Sám jsi taky jezdil do Vídně.
-Jo.
00:15:45 -Povídej!
-Jezdil jsem pro kafe.
00:15:49 Tam jsem kupoval brazilskou kávu.
00:15:52 Kilovky. A kožený bundy. A petardy.
00:15:57 Tam jsem koupil kafe, tisíc kilo, a jel jsem domů.
00:16:00 -A bylo hned prodaný.
-To jo, ale legální to nebylo.
00:16:04 Jako bylo, ti celníci byli v pohodě.
00:16:08 Jako že to kafe, jsme nevozili drogy, jsme vozili kafe.
00:16:11 Pak ti celníci začali vymýšlet svoje pravidla na hranicích,
00:16:15 jako že třeba 25 kafí na osobu,
00:16:18 tak jsem pak vozil třeba už jenom sto, sto padesát kilo,
00:16:22 že jsme jeli ve čtyřech, v pěti autem.
00:16:25 A já jsem vždycky dával stovku člověku, aby se mnou jel do Vídně.
00:16:30 Oni za tu stovku jeli prostě. Vejlet do Vídně zadarmo, jo?
00:16:34 Že se tam koukli, dostali ještě stovku, jo?
00:16:38 A jeli zpátky.
00:16:41 A já jsem si na ně mohl dovézt třeba pět bund nebo deset kafí.
00:16:48 To byli celníci, který normálně šli podplatit.
00:16:53 Byli celníci, který to žrali, že ne.
00:16:57 Jsem přijel a oni: Vy už jste tady ale byl v pondělí.
00:17:02 Já: No, jo.
00:17:04 Ale neměl jsem vůbec dokoumaný to účetnictví,
00:17:08 ty papíry, faktury, to tady neexistovalo.
00:17:13 Nikdo ani nevěděl, jak se to dělá.
00:17:19 Nikdy jsem nepřiznal žádný daně ani.
00:17:22 Neplatil jsem si ani sociální, ani zdravotní.
00:17:31 Jsme vozili housky ve čtyři ráno po Mnichově a přes den pak,
00:17:35 když jsme se vyspali, jsme rozváželi Wochenspiegel a Beilage,
00:17:40 ale pak jsme se tam jako zhulili docela hustě.
00:17:45 Omylem jsme naložili Wochenspiegel a Beilage z minulýho tejdne
00:17:50 a ta firma se hned položila ten den.
00:17:54 Úplně, jako konec, ty vole.
00:17:56 -Ty umíš nějakej jazyk světovej?
-Hm, to neumím, no.
00:18:01 Kámoš mi říkal, ať jsem rád, že neumím žádnou řeč,
00:18:05 že kdokoliv k němu přijde, tak se ho stejně furt ptá na to samý,
00:18:10 odkaď jsme, kam jedeme, jak jsme tady dlouho,
00:18:13 jak tady budeme dlouho.
00:18:15 A každej, kdo přišel, tak furt to bylo stejný.
00:18:18 Furt stejná otázka.
00:18:20 A furt stejně odpovídal a pak už mi záviděl,
00:18:22 že jim vůbec nerozumím, a hned to utnul.
00:18:24 Trochu jsem rozuměl něčemu jako třeba ahoj.
00:18:33 Ale jako třeba ve Francii je blbý,
00:18:36 když jsem neuměl vůbec francouzsky, a třeba jsem měl hroznou žízeň
00:18:41 a oni tam pili, teď mi jako nabídli, chceš napít.
00:18:46 Já: Jo, no. A oni se otočili a nic, nedali mi.
00:18:52 Francouzsky oui je ano,
00:18:55 takže můžeš furt kejvat hlavou a říkat oui, oui.
00:19:03 Anglicky bych chtěl umět, ale nejde to.
00:19:07 -Prostě nenaučím se to.
-Nemluvíš vůbec.
00:19:09 Ne, vůbec. Nastavím si počítačovou hru.
00:19:13 To už jsem odehrál tolik počítačovejch her
00:19:16 a tam se to furt opakuje, ta angličtina,
00:19:19 že to jediný jsem se naučil, ale to je k prdu.
00:19:24 Předchozí zbraň, běh, chůze.
00:19:41 Sbalil jsem nějakou holku.
00:19:45 Vozil jsem ji na motorce do baru, na kulečník.
00:19:49 Hraješ normálně kulečník, zahodíš prachy.
00:19:52 Hrajete kulečník, koupíš jí drink, koupíš si drink.
00:19:55 Odvezeš ji domů a takhle.
00:19:57 A pak jsem jel do tý Itálie na jablka.
00:20:00 Chtěl jsem se s ní rozloučit, tak jsem koupil pugét kytek.
00:20:04 Jel jsem k ní domů a psalo mi to,
00:20:08 že odjela s mámou někam nakupovat do hypermarketu,
00:20:12 tak jsem furt na ni čekal tam s tím pugétem.
00:20:16 Furt jsem tam chodil, ty vole, čekal, čekal.
00:20:20 To bylo nekonečný, asi půl hodiny.
00:20:22 Pak přijela domů, vylezly z auta, šly domů
00:20:25 a já celej šťastnej jsem se k ní rozeběhl,
00:20:28 že jí dám pugét, spletl jsem si tlačítko od myši,
00:20:31 zmáčkl jsem pravej a praštil jsem jí kytkou.
00:20:34 V tu chvíli sex appeal mi klesl, ty vole, o sedmdesát procent.
00:20:40 Ona začala tam běhat všude možně kolem baráku,
00:20:44 jako že konec, a byl rozchod, viď?
00:21:47 Tam je v tý tabulce přesně,
00:21:50 jakou zbraní jsem kolik lidí postřílel.
00:21:54 Ale rekord mám s granátama.
00:21:57 A byl jsem dva roky první na světě, teď jsem čtvrtej.
00:22:01 A to už to rok nehraju a jsem furt čtvrtej na světě.
00:22:05 Tam je milion lidí, miliony asi, já nevím, tam je hrozně lidí.
00:22:10 To je nekonečný. Ta tabulka je jakoby nekonečná.
00:22:15 Si to koupíš, začneš hrát a v tu chvíli jsi v tom globále,
00:22:20 ale v tý hře jsem strávil asi 24 hodin denně,
00:22:24 se musím podívat, ale celej rok třeba.
00:22:28 Tam mám přátele taky, který jsem ani nikdy neviděl.
00:22:32 Trávím s nima třeba dva roky v počítačový hře.
00:22:36 Jsou z Francie, z Německa jeden, v životě jsme se neviděli.
00:22:41 Furt tam sedíme a hrajeme.
00:22:45 Jo, tak tam se toho hodně děje, že jo, v tý počítačový hře.
00:22:50 Ty vole, to je neskutečný, že jo?
00:22:53 Do jednoho komína když vystřelíš kuší,
00:22:56 tak tě teleportuje pod mapu nebo tě teleportuje do místnosti,
00:23:00 která není přístupná,
00:23:03 ale ty všechny vidíš a teď do nich střílíš.
00:23:07 A teď nikdo nechápe, co se děje vlastně,
00:23:11 ale je to krásně zařízený, máš tam rádio, všechno je.
00:23:15 Prostě tam máš židle, stoly, pustíš si muziku.
00:23:19 Můžeš se jít najíst, protože tě nikdo nevidí a nezabije.
00:23:23 Je to taková čekárna, odkud můžeš střílet.
00:23:39 Tipujou mě třeba na dvacet pět, na dvacet osm někdo.
00:23:43 Někdo i na třicet tři, ale je mi čtyřicet tři.
00:23:55 Nejradši jsem sám, že jo, sám žiju.
00:23:59 Nechci doma žádnou holku, jako nikoho nechci doma, že jo?
00:24:04 Ani zvíře nechci domů.
00:24:07 Koupil jsem si dvě chůvičky a za čtrnáct dní jedna umřela.
00:24:12 Tak tu druhou jsem vrátil.
00:24:15 To hlavně nekoumej.
00:24:17 Prostě se rozhodneš, že budeš sám, a jseš sám a už to nekoumeš.
00:24:22 Mě to úplně sere, protože když, ty vole,
00:24:25 takhle žiješ sám, tak si všichni myslí, že jsi buzna, ne?
00:24:29 Pak si myslí, že to nechceš přiznat,
00:24:32 že to budeš tajit, ty vole, k smrti,
00:24:34 ale prostě to je stejně jinak, víš?
00:24:36 Prostě stejně já chci bejt sám, mám klídek, pohodu.
00:24:40 A prostě takhle to bude.
00:24:53 -O co jde?
-Sháníme zbraně nějaký.
00:24:56 -Zbraně?
-No. Platíme hned, hotově.
00:25:00 Ta kamera běží?
00:25:02 Ne. Nebo vlastně jo. Běží normálně.
00:25:06 -Chceš cígo?
-Nechci, já mám.
00:25:15 -Co jste zač?
-My jsme tady z vesmíru.
00:25:19 Z vesmíru jste spadli. Hm.
00:25:23 Tak dělejte tak, abych vás tam nazpátek nevykopl.
00:25:28 Zas nazpátek do vesmíru.
00:25:47 Skryté titulky: Věra Kotlínová Česká televize, 2014