Pozoruhodný příběh mysteriózní osobnosti, která se nejen v Pardubicích stala žijící legendou. Režie M. Kudláček
Říkají mi Krychlič
Premiéra: Čtvrtek 23. 10. 2014 na ČT2
Přehrát
00:00:15 Kokine, zamávej!
00:00:18 Hodnej Kokin!
00:00:21 Kokoko? Copak to je? Koko, no.
00:00:26 Hodnej Kokin. Jmenuje se Kokin.
00:00:31 Já mám křestní jméno na křestním listě Josef Václav Antonín,
00:00:35 ale Václav jsem.
00:00:47 Chvíli jsem učil v Pardubicích.
00:00:51 Bylo to tím, ten výběr studia, maminka kantorka, tatínek kantor,
00:00:56 chtěli, abych pokračoval, ale já k dětem neměl vztah žádný.
00:01:01 Já bych děti umlátil.
00:01:05 Ahoj, dítě.
00:01:10 Pak jsem si našel místo v Chemingu tady v Pardubicích
00:01:13 a tam jsem zůstal až do důchodu.
00:01:16 Nejdřív administrativa, účtárna, potom kádrový a personální útvar.
00:01:20 To tehdy bylo,
00:01:23 takže jsem dělal referenta pro výchovu kádrů,
00:01:27 což je báječný.
00:01:30 A potom nakonec jsem skončil tak,
00:01:34 že Cheming asi po třiceti letech koupil Tractebel.
00:01:39 Já jsem měl pár roků do důchodu, tak jsem řekl, že budu uklízet.
00:01:44 PÍSEŇ
00:01:46 Po ulici kráčí výraz statický, na hlavě má útvar geometrický.
00:01:52 V těch vlasech veškerou sílu má.
00:01:56 Zmrazí ti srdce, když se na tě podívá.
00:02:00 A tak si kráčí zločinnosti vstříc
00:02:03 tenhle voják ulic, tenhle Samson Pardubic.
00:02:10 Hrál jsem na piano i jsem vystupoval.
00:02:14 Dopadlo to tak, že pan inspektor si mě i s otcem pozval a říkal:
00:02:19 Podívejte se,
00:02:21 nejste správný příklad pro nového socialistického člověka.
00:02:24 Tak jsem panu inspektorovi říkal:
00:02:27 Kdybych vypadal jako vy, tak to bych byl ten správný příklad?
00:02:31 Otočil jsem se a odešel jsem.
00:02:33 Otec ještě volal: On to tak nemyslel.
00:02:36 Já říkám: Ale myslel.
00:02:48 Já s tím začal snad naprosto v dětství,
00:02:52 protože nějak mě neuspokojovalo
00:02:56 takové to kamarádství mých soukmenovců.
00:03:00 Nějakým způsobem jsem se postupně chtěl lišit,
00:03:06 protože jsem si říkal:
00:03:08 To je už třeba v rámci toho filmu,
00:03:12 že ti herci, když jsou, dejme tomu, nalíčení nebo upravení,
00:03:16 tak to není proto,
00:03:17 aby vypadali hůř, ale aby vypadali líp.
00:03:20 Tak jsem to zkoušel a vždycky jsem si říkal:
00:03:23 Takhle se mi to líbí víc, takhle se mi to líbí víc.
00:03:25 V tý době, dejme tomu, v padesátejch letech,
00:03:30 jsem chodil takovej oblíknutej, ti ostatní měli tepláky.
00:03:35 Tady v první třídě.
00:03:37 Tohle nejkrásnější dítě jsem já.
00:03:41 Jak člověk pořád něco vylepšuje před zrcadlem, tak jsem říkal:
00:03:45 Budu přírodu vylepšovat vším, co mně padne do ruky.
00:03:51 Byl jsem zelenej a nevěděl jsem čím,
00:03:54 tak jsem se musel dočerveňovat.
00:03:56 Co to bylo? Nějaký, jako mají ženský, kontury na rty.
00:04:01 Takže je to nepřirozený, je to hrozný,
00:04:04 ale je to lepší než ta mrtvolná.
00:04:07 Jsem potkal mrkačku, pannu, někdo vyhodil, dítě, nebo ztratilo.
00:04:12 A mně jí přišlo líto,
00:04:15 tak jsem z mrkačky ostříhal obloučky a udělal jsem si vlásky.
00:04:19 Jenomže tehdy to nikoho nezajímalo.
00:04:23 Vždycky říkali: Zabijeme Kulhánka za Pardubice krásnější.
00:04:32 Možná rok sem, rok tam, já to nepočítám.
00:04:36 Teď už je to jedno, jak stárnu,
00:04:38 ale člověk je tak starej, jak se cítí.
00:04:41 Já se cítím tak na dvanáct, ještě jsem nezačal rozum brát.
00:04:49 Nelze posuzovat člověka podle nějakého haló efektu,
00:04:53 jako vidím ho, on se mně nelíbí.
00:04:56 Vždyť já když jdu po ulici, tak se mně nelíbí skoro nikdo.
00:05:01 Já bych sám nešel ani do restaurace,
00:05:04 ani bych nešel na oběd, ani bych nikam nejel.
00:05:08 My musíme bejt ve dvojici, ani trojice by mně nevadila.
00:05:13 Já bych ty sváry spíš urovnával, ale sám ne.
00:05:18 Kolikrát třeba jsme v restauraci,
00:05:21 tam přijde pán, dá si dvě piva a zase odejde.
00:05:24 Já říkám: Kdybych byl na to pivo,
00:05:26 tak si koupím dvě piva, vypiju je doma.
00:05:29 Lidi, kteří nějakým způsobem vyčnívají,
00:05:33 o nich se potom šíří legendy.
00:05:35 Legendy nemusí být pravdivý, ty jsou jenom zajímavý
00:05:40 nebo rády se poslouchají, ale...
00:05:44 Teď je legenda, že jezdíte vybírat popelnice.
00:05:49 To se říká po Pardubicích a já mám velkej problém
00:05:54 to vždycky vysvětlit, že je to blbost.
00:05:57 Ale to jsou holt ty vaše slepice.
00:06:18 Nejkrásnější na tom je to, že on ty vajíčka od slepic nejí.
00:06:23 Uletíš? Neuletíš?
00:06:29 Ráno když jsem si ho dával, tak zpíval.
00:06:33 Viď? Zpíval kohout.
00:06:38 Správně, no.
00:06:42 Koki, auto letí.
00:06:44 Auto letí.
00:06:50 Já se ženskejma se můžu hodiny, hodiny, hodiny bavit.
00:06:53 Já jsem jako rádio.
00:06:56 Když někam přijdu, tak mě musí vypnout nebo vyhodit,
00:06:59 jinak mluvím a mluvím, s chlapy se nemám o čem bavit.
00:07:03 Jak jsme opravovali blatník, jak jsem vyměňoval tohle u auta,
00:07:07 jak jsem řezal tyčky na plot na zahrádce.
00:07:11 Já nejsem tento technickej typ, já jsem skončil u skoby.
00:07:35 Ne, dámy, to je něco jinýho.
00:07:38 Já prostě když posuzuju chlapa, tak si říkám:
00:07:41 Ten je ošklivej, ten je ošklivej, oni jsou všichni oškliví.
00:07:44 Každá ženská je pro mě hezká,
00:07:46 i když je třeba silná, i když je malá, i když je...
00:07:50 Každá mi připadá... Není to ta moje cílová skupina.
00:07:55 Já je beru ne tak, jako s tou by to bylo krásný,
00:07:59 ta má takový prsa a takový zadek, to mně vyhovuje.
00:08:03 Ne, já to takhle neberu.
00:08:04 Já posuzuji ty mužské, ale ženskou ne.
00:08:07 Já na mladý nejsem, já to beru od šedesáti vejš.
00:08:12 Já vždycky když se někdo chce seznámit, tak říkám:
00:08:15 Nezlobte se, nejste můj typ.
00:08:18 Jako je pedofil a geronto, že je třeba gerontologie,
00:08:22 tak je gerontofil, tak já to beru, že musí být šedivej.
00:08:27 Já jsem říkal, že jsem jich měl patnáct stovek.
00:08:30 Ono jich bylo asi víc za život,
00:08:33 ale to jsou vztahy, který rychle začal a rychle skončil.
00:08:38 Teď mám jeden vztah, který jsem si řekl,
00:08:43 že už vydrží až do konce života.
00:08:46 A říkám: Ať přijdou hromy, blesky a ať se děje cokoliv,
00:08:51 prostě ten vztah se snaží spousta lidí rozbít.
00:08:57 Ale tak říkám:
00:09:00 Osmdesát sedm roků má, tak co se v tom věku dá dělat?
00:09:05 Na co by se měl kdokoliv dívat skrz prsty.
00:09:10 Tady jsme my coby jedovaté mouchy.
00:09:14 Dřív se člověk seznamoval velice jednoduše.
00:09:18 Třeba když se jezdilo za komančů do Prahy,
00:09:22 tak během večera se člověk seznámil se třiceti nebo čtyřiceti lidmi,
00:09:26 protože ti lidé tam jezdili jenom kvůli tomu,
00:09:29 manželky šly do divadla, na koncert a chlapi sháněli.
00:09:33 Vy jste šli do baru.
00:09:35 Ne. Já jsem nikdy nebyl nikde. Všechno byly produkty ulice.
00:09:40 Ale dneska je všechno přes internet, přes mobily.
00:09:45 A tohleto už mě nezajímá, protože já si nebudu
00:09:50 s někým psát, a pak zjistím, že to je třeba šestnáctiletá holka.
00:09:58 Já říkám:
00:10:00 Já jsem taky normální, jenom se mi líbí někteří pánové.
00:10:03 Ona normálnost a nenormálnost si stanovuje společnost.
00:10:06 Když tady se nastolí jiná společnost,
00:10:09 bude to normální, nenormální.
00:10:11 Tehdy byli normální komunisti třeba.
00:10:13 Dneska už nejsou tak úplně normální.
00:10:17 Když by nějaký dítě začalo nějaký rudý hvězdy nosit,
00:10:22 tak mu máma řekne:
00:10:24 Prosím tě, zbláznil ses? To už radši teda marihuanu.
00:10:28 Ten Karel, ten parťák, mně říkal:
00:10:31 Hele, mně na tobě vadí, že jsi moc chytrej,
00:10:34 že moc dobře vypadáš, a ještě cosi, ještě třetí věc.
00:10:39 Já jsem se navlíkl do nějakýho hnusnýho,
00:10:43 vzal jsem si takovej šporclšátek na hlavu, zmatlal jsem se.
00:10:48 A nikdo si mě po celých Pardubicích nevšiml.
00:11:02 Já ho nemohl nechat doma, protože by to nepřežil.
00:11:09 A už si půjdeš lehnout, viď?
00:11:12 Tak si jdi lehnout. Do pokladničky.
00:11:18 Mě tohleto napadlo kdysi moc dávno a hrozně mě zajímaly třeba
00:11:23 věci kolem muziky, natáčení muziky, kolem filmu, natáčení filmu.
00:11:28 Teď jsme se na Malém náměstí u Rotta dívali na to,
00:11:33 jak Neckář natáčí písničku.
00:11:36 Tehdy to byla písnička Se svou Máňou.
00:11:40 A já stál tak v tom podloubí
00:11:43 a teď za mnou ty ženský ho hrozným způsobem pomlouvaly.
00:11:48 Vidíte, jak vypadá? To jsou vlasy. To je hrozný. Jako polskej žid.
00:11:53 V tý době byla Kleopatra, ten film.
00:11:57 Já si říkal:
00:12:00 Teď bych si tak strašně přál mít ty oči,
00:12:03 takový ty nalíčený, obrovský jako ta Kleopatra.
00:12:06 Teď bych se na ty dámy otočil, aby viděly opravdu,
00:12:11 jak vypadá někdo, ne tamhle jako Neckář,
00:12:16 abych jim to udělal naschvál.
00:12:20 A pak jsem si říkal:
00:12:24 Proč ti lidé někoho, komu nesahají ani po kotníky,
00:12:29 pomlouvají, proč ho shazují, když o něm vůbec nic nevědí?
00:12:34 Tak jsem si říkal: Tak já...
00:12:38 Oni mi říkali, že mám špatný jméno, že jsem se měl jmenovat Kristus.
00:12:43 Bych tu vinu toho druhýho vzal na sebe, aby mně se posmívali.
00:12:52 Ten život teď, jakej si žiju,
00:12:54 je nádhernej a ten se mi snad nejvíc líbí,
00:12:58 protože já skutečně měl takový tři priority.
00:13:02 Nebydlet pod mostem, neumřít hlady a dožít se důchodu.
00:13:07 A všechno tohle se mi povedlo, takže mám takovej dojem,
00:13:12 že mně ten život vyšel na sto procent.
00:13:23 Když tohle zmáčknu nebo tohle, tak to natáčí.
00:13:26 Ano, teď je to v podstatě zapnuté.
00:13:29 Teď tedy natáčíme něco, co nikoho vůbec nebude zajímat.
00:13:34 Jednu ze skříní, kde jsou desky.
00:13:40 Koho by zajímaly desky, že?
00:13:43 Takovejch skříní je kolem pětadvaceti.
00:13:50 Těch interpretů máme kolem asi osmnácti stovek.
00:13:53 Tady je třeba část.
00:14:02 To jsou věci, které já nikdy nebudu slyšet,
00:14:06 protože sběratel je sběratel.
00:14:09 Prostě tohleto nemám, tak já to chci.
00:14:12 A já už nemůžu třeba po těch antikvariátech,
00:14:15 protože já se tam v tom hrabu...
00:14:17 Sběratelé jsou pro mě jako gambleři.
00:14:20 Já třeba hrozně usiluju o nějakou desku.
00:14:23 Já za ni dám patnáct stovek a přijdu domů
00:14:27 a já mám z toho tak úžasnou radost.
00:14:30 Jdu ji zařadit a já už ji tam mám.
00:14:34 To jsou ty výpadky paměti, ale ta radost, ta je duplicitní.
00:14:38 Já měl určitě už poprvé, když jsem ji chtěl,
00:14:41 tak jsem měl tu radost.
00:14:44 Já kvůli tomu jezdil do Prahy, ne kvůli těm mužskejm.
00:14:49 Brenda Lee z takovejch těch vzácnějších.
00:14:53 Zase trošku jinej styl.
00:14:56 Tady máme orel bělohlavý.
00:15:02 To je můj srdeční pták.
00:15:05 Jinak Brenda je úžasná.
00:15:14 Já bych řekl, že jsem celej život sbíral jenom dobrý skutky.
00:15:19 Ke mně vždycky přišel někdo, kdo mně fandil.
00:15:23 Když mně bylo dvacet, třicet, čtyřicet, padesát a tím,
00:15:27 že jsem tak nějak vyčníval z toho davu
00:15:31 buď o dva kroky dopředu, nebo o dva kroky někam,
00:15:36 tak vždycky jsem našel někoho, koho jsem zaujal.
00:15:41 A ten vůči mně chtěl nějakej ten dobrej skutek projevit.
00:15:45 Mně nikdy v životě nikdo neublížil.
00:15:48 Ani tehdy za komunistů, ani teď.
00:15:51 Já s Václavem natáčím zhruba dva roky.
00:15:54 Začalo to tehdy, když jsem projevila zájem s ním natáčet,
00:15:58 to je asi čtyři roky zpátky, tak si myslím,
00:16:01 že jsem ho dost vyděsila, protože poté se stalo to,
00:16:04 že mi napsal esemesku, ať už ho nikdy nekontaktuju,
00:16:07 že už mě nechce nikdy vidět, že mu nemám nikdy volat.
00:16:10 Bylo mi to hodně líto, protože Václav je člověk,
00:16:15 kterej mě přitahoval tím,
00:16:17 že jsem potřebovala poznat, jakej doopravdy je.
00:16:20 On samozřejmě se nějak prezentuje, ale to se může lišit pochopitelně
00:16:24 a liší od toho, jaký ve skutečnosti je a co skrývá.
00:16:27 Mně je to jedno. Já říkám: To je mé indiánské jméno.
00:16:31 Když někdo se může jmenovat, já nevím,
00:16:34 třeba Běžící buvol nebo Tři noci seděla u ohně,
00:16:37 proč já bych se nemohl jmenovat Krychlič,
00:16:40 když se jim zdám, že jsem krychlovej.
00:17:04 On když spí, tak tráví pomalu.
00:17:07 Jinak bejt v kleci, tak už to má dávno sežraný.
00:17:12 Musíme jít.
00:17:19 Nezamkli.
00:17:30 Teď jsme si tady vylezli takhle.
00:17:38 Já se rád převlékám, beru to jako kostým.
00:17:42 Někdo říká: K čemu toho tady tolik je?
00:17:46 Sto padesát obleků třeba, já nevím, pět set osm set kravat.
00:17:51 To, co se mně líbí, si koupím.
00:17:55 To, co se mně nelíbí, to přejdu.
00:18:02 Já nejradši chodím velice prostě.
00:18:06 Starý tepláky, pokud možno roztrhaný.
00:18:10 Asi takhle nějak.
00:18:15 Teď se sice moc nevidím,
00:18:18 protože mám tu kameru a bez dioptrií.
00:18:27 Tak co?
00:18:31 Tyhle nenápadný obleky, to mám moc rád.
00:18:36 Ten život skutečně nezastavíte. I když by člověk chtěl, že jo?
00:18:42 Třeba teď se mně to líbí, teď si uděláme, já nevím,
00:18:47 teď tady kdyby přišla Šípková Růžena se vřetánkem,
00:18:52 píchla by se a bylo by to. Zas by to nějakou dobu trvalo,
00:18:56 než by ji princ přišel polibkem osvobodit,
00:18:59 tak bychom tady takhle vydrželi pár let,
00:19:01 takže tak bych si to pořád představoval.
00:19:03 Jsou úžasný situace, který by člověk chtěl zastavit.
00:19:07 Zastavte čas. Teď!
00:19:09 A ty vzpomínky jsou sice hezký, ale smutný pro většinu lidí.
00:19:14 Vzpomínají na to, co bylo a co už není.
00:19:18 Vždycky to, co bylo hezký a co už není, je smutný.
00:19:23 Tady je malý Venoušek.
00:19:28 Tady Venoušek s krásnejma dívkama.
00:19:30 Tady maminka.
00:19:32 Ta nemůže chybět, protože maminka byla moc hezká.
00:19:40 Takže... No prosím... Tady ta podoba, ne?
00:19:43 Tady Venoušek s kamarádem Rudou, kterej tady dlouho bydlel.
00:19:47 Studovali jsme na fakultě v Hradci spolu léta, léta, léta,
00:19:51 ale nic jsme spolu neměli.
00:19:54 On nebyl šedivej.
00:19:56 Takže takhle já nádherně jsem si žil, to bylo úžasný.
00:20:01 Tak jistě, berte tu největší pitomost.
00:20:05 Když o sobě řeknu, že jsem opice,
00:20:08 tak je to něco jinýho, než když to o mně řeknete vy.
00:20:12 Já žiju s nadsázkou a mám smysl pro dvojsmysl
00:20:17 a dovedu si ze sebe udělat legraci, ale aby to potom vypadalo,
00:20:21 jako že jé, my jsme tady objevili nějakého jé, co to bude.
00:20:26 Teď zas někdo objevil někoho potetovanýho i v obličeji,
00:20:30 co nosí rohy, a dává mě s ním dohromady.
00:20:34 Ten je někde z Ústí nad Labem. Nebo s tím popelákem.
00:20:37 To je přesně to, co jsem včera viděl v televizi,
00:20:41 tyhle dva domy, takže já mám teď úplně pocit,
00:20:44 že to je ono, že přesně tam jdeme.
00:20:46 Silva, dobrý den. To jsem já, co vám vozila ty brikety.
00:20:50 Jo, jo, jo, jo.
00:20:51 Protože vás můj kamarád viděl včera v televizi,
00:20:55 tak bych vás chtěla seznámit. Václave, pojď!
00:20:59 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:21:01 Já jsem vás viděl, a nevěděl jsem, že sem jedeme.
00:21:03 Vypadá jako australští domorodci, jak jsou, takoví ti...
00:21:09 -No jo, dobrý.
-V týhletý barvě.
00:21:13 -Jsou taky celí.
-Domorodci.
00:21:16 Domorodci, ano.
00:21:18 Já jsem říkal: Teď máte kratší vousy.
00:21:21 Měl jste takový veliký vousy.
00:21:24 Václav má takovej dar jeden, že se velmi hlídá,
00:21:27 a moc dobře ví, kdy je zapnutá kamera,
00:21:29 kdy kamera zapnutá není, je to obrovskej estét.
00:21:34 Ví, co vypadá dobře. Až mě to překvapilo.
00:21:41 Tady je moje nejhezčí fotografie. To je letos v březnu dělaný,
00:21:44 takže když tam budu takhle jako opice,
00:21:47 tak ať lidi vidí, že i dovedu vypadat.
00:21:51 To je z první výstavy mejch fotek.
00:21:53 Ne že bych já je fotografoval, ale že mě někdo fotografoval.
00:21:58 Tady jsou další, který zase fotila nějaká profesionálka.
00:22:02 Přijely dvě z Prahy,
00:22:04 tak jsme chodili po Pardubicích, dělali jsme fotografie v kytičkách.
00:22:10 Já vždycky říkám, jak mě fotografovali na zemi
00:22:13 před tou zelenou bránou tam na tom znaku koně,
00:22:16 tak jsem říkal: I když na zemi, přesto na koni.
00:22:23 Tak. Povedlo se.
00:22:26 Kamera je poodložená.
00:22:29 Takže proč to natáčím?
00:22:33 Natáčím to jako poděkování,
00:22:36 jako vzkaz svýmu nejlepšímu kamarádovi Karlovi.
00:22:44 Ne proto, aby po mně něco zůstalo,
00:22:48 ale proto, že chci říci, že přátelství,
00:22:52 který trvá pět šest let,
00:22:56 není možný jako plácnutím a zahodíme a bude všechno pryč.
00:23:04 Já vždycky měl přátele starší a každej mně říkal:
00:23:06 Musíš počítat s tím,
00:23:08 že se může stát, že on umře dřív než ty.
00:23:12 Čili když někdo se mě ptal, jak to teda budeš dělat,
00:23:16 až zůstaneš sám, tak já říkám, že už jsem si na to hrál.
00:23:19 Já už to vím.
00:23:22 Člověk se může tomu druhýmu věnovat, dokud ten druhej žije.
00:23:26 Můžete se mu věnovat, ale potom chodit
00:23:29 třikrát tejdně na hřbitov a tam si s někým povídat,
00:23:32 dávat mu tam třeba, já nevím, nosit mu tam obědy...
00:23:36 Dělá se to taky. Paní uvaří a donese knedlíky.
00:23:40 Oni říkají: Tehdy jak jsem šla s nebožtíkem
00:23:43 a s nebožtíkem jsme seděli na kafe, tak nesu nebožtíkovi knedlíky.
00:23:47 Je to sice hezký, ale já si říkám:
00:23:50 Pokud nějaká duše existuje, tak teď tady lítají nade mnou
00:23:54 a radí mi, co mám říkat a o čem mám pomlčet.
00:24:24 A už zase jedeme.
00:24:28 Takže Karel za čtrnáct dní tři neděle bude mít,
00:24:33 vzpomínám, osmdesát sedm let.
00:24:40 A tohle jsme dělali letos.
00:24:46 Teď na to nevidím.
00:24:50 Čili takhle nám to slušelo.
00:24:53 To bylo v únoru, když jsem měl já narozeniny.
00:24:57 Něco plánovat v tomhle věku...
00:25:00 Včera zrovna jsme byli na výletě.
00:25:03 Jezdili jsme tady po zemích českejch.
00:25:07 To jezdíme po bývalých láskách parťáka,
00:25:11 protože on byl skutečně člověk, kterej byl věrnej jedné manželce.
00:25:16 Můžu takhle přísahat, že to tak bylo.
00:25:20 Ale ty dívky, který byly před manželkou,
00:25:23 pochopitelně dneska žádná nežije, kolikrát už ani nenajdeme tu ulici,
00:25:28 ale tím, že jedeme dva, že si můžeme popovídat,
00:25:32 tak je to zkrátka něco úžasnýho.
00:25:35 A strašně děkuju, strašně děkuju všem.
00:25:39 Strašně děkuju.
00:26:04 Skryté titulky: Věra Kotlínová Česká televize, 2014