Příběhy, které svět nevidí

Díly
Místa, kde se pomáhá

To světlo svítí ve tmě

Premiéra: Neděle 10. 11. 2013 na ČT2

Nastavit připomenutí

Hledat všechna vysílání dílu / pořadu

Příběhy, které svět nevidí: To světlo svítí ve tmě

Přehrát

00:00:44 Jsem tu pro každého, kdo chce být vyslechnut,

00:00:48 jsem tu pro každého,

00:00:50 kdo prožívá nějakou krizi kvůli své nemoci, kvůli nepřízni,

00:00:54 jsem tu pro každého, kdo touží slyšet slova o naději,

00:00:59 o tom, že má smysl bojovat.

00:01:03 Ptají se mě lidé, proč vlastně chodím do kriminálu,

00:01:07 co tam dělám,

00:01:09 proč se věnuju lidem, kteří si to nezaslouží,

00:01:13 kteří se provinili, jsou to zločinci.

00:01:16 A já říkám, že právě proto, že jsou takoví a že nikoho nemají,

00:01:21 tak potřebují, aby jim někdo naslouchal.

00:01:24 Jako malý kluk jsem z rádia slýchával písničku,

00:01:27 že válka je vůl.

00:01:29 Pak jsem ji potkával,

00:01:32 tajemnou vyvřelinu lidské nenávisti,

00:01:36 neschopnosti se domluvit,

00:01:39 zla, arogance, hamižnosti,

00:01:43 a nejhorší na ní je, že k lidem patří pořád

00:01:48 a že je pravděpodobně věčná.

00:02:13 Všemohoucí Bože, ty jsi dárce pokoje.

00:02:16 My jsme zde před tebou a prosíme:

00:02:21 Přispěj na pomoc světu, který je zasažen násilím

00:02:25 a daruj lidem mír.

00:02:27 Posiluj v srdcích všech,

00:02:29 kteří mají zodpovědnost za tento svět,

00:02:32 odvahu bránit skutečnou spravedlnost,

00:02:35 svobodu a důstojnost všech lidí.

00:02:38 Upevňuj odhodlání všech,

00:02:41 kteří nasazují své síly v boji se zlem.

00:02:44 Pozdrav srdce mužů i žen,

00:02:47 kteří zaslepeni nenávistí a sobectvím

00:02:50 neváhají použít násilí pro dosažení svých cílů.

00:02:55 Probuď v nás vnímavost pro trpící i ochotu jim pomáhat.

00:03:02 Nauč nás odpouštět těm, kteří se proti nám provinili,

00:03:07 a prosit za odpuštění ty, kterým jsme my sami ublížili.

00:03:12 Prosíme tě, Bože, vyslyš nás skrze našeho Pána, Ježíše Krista,

00:03:17 neboť on nám otevřel cestu do tvého království pokoje.

00:03:22 Amen.

00:03:28 Teologickou fakultu jsem skončil v roce 1982

00:03:32 a pak jsem rukoval na dva roky na svoji dvouletou vojnu.

00:03:37 Bylo mi šestadvacet, bylo to docela kruté,

00:03:41 ale celkově k té vojně bych vlastně asi řekl to,

00:03:45 co říkám také o zahraničních misiích,

00:03:48 že jsou uhrančivě krásné a hnusné současně.

00:03:52 Takže já jsem tu vojnu nastoupil

00:03:55 a dělal jsem tam zdravotnického instruktora,

00:03:59 tak jsem se vlastně poprvé v životě ocitl v bílém plášti

00:04:03 a bílých kalhotách.

00:04:05 Mnoho jsem se naučil.

00:04:08 V osmdesátém čtvrtém jsem se pak stal vikářem

00:04:11 a posléze farářem dvou sborů Českobratrské církve evangelické.

00:04:15 A v tomhle období přišel rok 1989,

00:04:18 který samozřejmě znamenal radikální změnu pro naše povolání

00:04:22 a pro průběh toho povolání,

00:04:25 do kterého najednou vstoupilo něco,

00:04:28 s čím jsme za socialismu

00:04:30 a na teologické fakultě nikdy nemohli počítat,

00:04:34 to znamená, že můžeme dělat také něco jiného

00:04:37 a být přitom stále faráři.

00:04:40 Oslovil mě pan farář Jaromír Dus,

00:04:43 který byl naší církví pověřen k tomu,

00:04:46 aby budoval duchovní službu v Armádě České republiky.

00:04:50 Já jsem se poté setkal

00:04:52 s tehdejším hlavním kaplanem Tomášem Holubem

00:04:56 a bylo z toho teď už třináct let služby vojenského kaplana.

00:05:01 Schopnost komunikace v drsném prostředí,

00:05:05 schopnost snášet samotu, soběstačnost,

00:05:08 ochota stát se vojákem v další službě

00:05:11 po dobu výkonu duchovní služby v armádě,

00:05:14 absolvování vojenského výcviku, odpovídající zdravotní stav,

00:05:19 fyzická zdatnost a mnoho dalšího.

00:05:22 Já jsem odjížděl na svoji první misi po půlroční službě

00:05:26 už v tom mém novém poslání a v uniformě.

00:05:31 Ocitl jsem se v poválečné Bosně,

00:05:36 s pohledem, který byl stále ještě civilní,

00:05:40 a potom celé to naše působení v Bosně

00:05:44 bylo orientováno jako pomoc pro civilní obyvatelstvo,

00:05:49 takže tehdy i my kaplani jsme byli úkolováni velitelem,

00:05:55 abychom kontaktovali místní duchovní.

00:06:00 Viděl jsem krásnou zemi těžce poznamenanou válkou,

00:06:04 lidi, kteří na sobě nesli stín těch hrůz, které prožili.

00:06:11 Všeobecně na těch ulicích bylo málo mužů,

00:06:15 byly tam děti nebo ženy.

00:06:18 Když jsme se s nimi potkávali, tak jsem vždycky vnímal

00:06:22 v jejich očích stopy těch hrůz války.

00:06:29 Druhá mise, kterou jsem absolvoval, byla v Kuvajtu.

00:06:33 Od té první se lišila tím, že byla v podstatě válečná

00:06:37 a já jsem se tam ocitl jako příslušník kontingentu,

00:06:42 který měl bránit místní obyvatelstvo

00:06:46 proti následkům zbraní hromadného ničení.

00:06:50 V Kuvajtu jsem se účastnil porad,

00:06:55 kde se už rozhodovalo o tom, kdy a jak pojedeme do Iráku.

00:07:03 Já jsem seděl v takovém amfiteátru ve velmi pohodlném kině,

00:07:09 díval jsem se do toho sálu

00:07:12 a prožíval jsem velmi nepříjemný pocit strachu o vojáky,

00:07:16 s kterými jsem na té misi byl.

00:07:19 A samozřejmě, že jsme se potom v další etapě tohoto konfliktu

00:07:26 ocitli na území Afghanistánu,

00:07:29 a to už jsem se jako kaplan Ústřední vojenské nemocnice

00:07:33 setkával s dalšími osudy či úděly českých vojáků,

00:07:38 takže jsem je potkával u nás jako těžce raněné,

00:07:43 a také jsem občas musel slyšet zprávu o úmrtích.

00:07:50 To jsou věci,

00:07:52 které samozřejmě každého člověka zasáhnou a poznamenávají.

00:07:57 Moje rodina i většina rodin vojáků, kteří odjíždějí, zůstává sice doma,

00:08:03 ale mají to horší než my, kteří odjedeme,

00:08:06 protože nevědí, v čem a jak my tam žijeme

00:08:10 a dělají si starosti.

00:08:13 Myslím si, že to je velmi důležité, být trpělivý.

00:08:20 A potom, my kaplani se vždycky trochu chlubíme tím,

00:08:24 že na naší straně je vždycky ten Všudypřítomný,

00:08:28 který nás prostě nenechá.

00:08:31 Třetí a poslední moje mise byla v Kosovu,

00:08:34 o níž jsem po návratu říkal,

00:08:37 že jsem ji měl tak trochu za odměnu.

00:08:39 Byla to mírová situace,

00:08:42 jeli jsme do země, která už to nejhorší měla za sebou.

00:08:46 V Bosně a v Kosovu

00:08:49 jsme každodenně pomáhali místním obyvatelům,

00:08:53 a to vidíte bezprostředně výsledky své práce.

00:08:57 A každý člověk má přece radost,

00:08:59 když ten výsledek a práce k něčemu je.

00:09:02 Já jsem byl osloven,

00:09:05 abych nastoupil jako kaplan do Ústřední vojenské nemocnice,

00:09:09 takže jsem na to přitakal

00:09:11 a začal jsem se učit pohybovat se opět v nemocnici.

00:09:15 Tady se přede mnou otevřely úplně nové prostory.

00:09:19 Ani jsem netušil, že ta nemocnice nabídne kaplanovi to,

00:09:23 aby se setkával s množstvím lidí

00:09:27 a poznal mnoho osudů v celé neuvěřitelné škále.

00:09:31 Kolik vám je, pane generále? My kluci si to můžeme říkat.

00:09:36 -Letos jsem měl devadesát jedna.
-To gratuluju.

00:09:42 V těch nejhorších dobch, když byl pronásledovaný,

00:09:46 tak jsme se vzali, on bydlel u kamaráda

00:09:49 a já na Ženských domovech, protože jsme nedostali byt.

00:09:53 Tím pádem nemáme děti

00:09:56 a tím pádem dneska nemáme ani živou duši.

00:09:59 -Máme akorát sami sebe.
-Máme jeden druhýho.

00:10:04 Ta jedna významná kapitola té práce tady v nemocnici

00:10:07 je také setkávání se s vojenskými veterány.

00:10:11 Měl jsem velmi vzácnou příležitost některým dosloužit

00:10:15 až do posledního dechu, s nadsázkou řečeno.

00:10:18 To je pro mě to, co dává smysl mojí práci, to je můj život.

00:10:26 Já bych chtěl dneska od vás vědět,

00:10:29 co si představujete pod tím, když se řekne pomáhat potřebným,

00:10:33 a jestli byste to dokázali třeba i namalovat.

00:10:45 Co si představujete pod tím, když se řekne nemocniční kaplan,

00:10:50 co je jeho práce, co dělá.

00:10:52 Modlit se za lidi, aby se měli dobře,

00:10:58 aby se uzdravili.

00:11:03 Nemocniční kaplan navštěvuje děti a tím jim tam dělá radost.

00:11:09 Chodívám za lidmi většinou do nemocnic,

00:11:13 pochopitelně ale mám často možnost

00:11:16 navštěvovat nemocné i u nich doma,

00:11:19 popřípadě v nějakém jiném zařízení, kde je o ně pečováno.

00:11:24 Těch možností, jak se s nimi dostat do kontaktu

00:11:28 nebo jak oni mohou zkontaktovat mě, je několik.

00:11:32 Pokud jim to samozřejmě dovoluje zdraví,

00:11:35 mohou si oni sami k sobě nemocničního kaplana zavolat.

00:11:39 Pravda, někdy jim to jejich stav nedovoluje,

00:11:43 potom je to spíš na personálu toho zdravotnického zařízení

00:11:47 a nebo na příbuzných.

00:11:50 K práci nemocničního kaplana jsem se dostal přes svého předchůdce,

00:11:55 který byl shodou okolností farářem na tomto místě,

00:11:58 v kostele svatého Petra, kde už jako bohoslovec

00:12:02 jsem mu vypomáhal s návštěvou nemocných.

00:12:05 Ale musím přiznat, že by mě tehdy ani ve snu nenapadlo,

00:12:10 že jednou převezmu v podstatě celou tu jeho agendu

00:12:14 a sám se stanu nemocničním kaplanem,

00:12:17 i když na druhou stranu k tomu hlavnímu poslání

00:12:21 řádu Křižovníků s červenou hvězdou,

00:12:24 ke kterému sám patřím,

00:12:27 byla a stále je péče o nemocné a potřebné.

00:12:31 Tak jsem tomu rád, že tuto službu mohu vykonávat.

00:12:36 Je to služba, která přináší jistým způsobem okamžitý efekt.

00:12:42 Chtě nechtě je zdravotnictví určitý druh byznysu,

00:12:46 ale myslím, že stále více si zodpovědní lidé uvědomují to,

00:12:52 že pochopitelně pacient není jenom nějakým klientem,

00:12:57 že je to především člověk.

00:13:02 A i v té léčebné terapii je velmi důležité to,

00:13:06 aby ten člověk i po psychické stránce byl vyrovnaný.

00:13:11 Potom lépe spolupracuje s personálem,

00:13:14 s lékaři a se sestrami během ošetřování.

00:13:17 Čili ta potřeba nemocničních kaplanů

00:13:20 zaplaťpánbůh v naší zemi v poslední době roste.

00:13:25 V počátcích nebylo úplně jednoduché

00:13:28 najít u sester a u lékařů pochopení.

00:13:31 Měl jsem pocit, spíš oni měli pocit, že přichází někdo,

00:13:36 kdo se jim plete do jejich práce,

00:13:39 kdo jim jejich práci ztěžuje.

00:13:41 Ale pochopili, že to tak úplně není,

00:13:44 že naopak ve spolupráci s nemocničním kaplanem

00:13:48 je jejich práce o něco málo snazší,

00:13:51 protože čím více lidí se snaží nemocnému pomoci,

00:13:55 tím je pro toho dotyčného lépe.

00:14:19 ZPÍVAJÍ

00:14:31 Drazí bratři a sestry,

00:14:34 dnešní mešní formulář byl vybrán za nemocné.

00:14:38 Budeme při této mši svaté prosit za všechny,

00:14:42 kteří nějakým způsobem strádají na svém zdraví,

00:14:46 ať už fyzickém, tak i psychickém.

00:14:50 Je třeba mluvit především o životě, ne o smrti.

00:14:54 Občas mám pocit,

00:14:57 že nemocným tak trochu supluji jejich vlastní rodinu.

00:15:01 Přestože mají své příbuzné, ať už jsou to děti nebo vnoučata,

00:15:06 tak ti za nimi v době jejich nemoci moc často nechodí.

00:15:09 Čtvrté přikázání Cti otce svého a matkou svou

00:15:13 v dnešní době tak moc neplatí, mnozí lidé ho ani neznají.

00:15:18 Tak se kněz stává jakýmsi adoptivním členem rodiny.

00:15:23 Přišel jsem za jednou starou paní, ona se tak na mě koukla a říká:

00:15:28 No kde jseš, prosím tě, vždyť kdy já už jsem ti volala?

00:15:33 Poklidil jsi doma, všechno je doma uklizený?

00:15:36 A nazvala mě jménem nějakého svého vnoučete.

00:15:39 To bylo dobrý, kde jseš, prosím tě...

00:15:43 Zpočátku jsem chodil za nemocnými

00:15:46 pochopitelně v kněžském oblečení, kde převažují tmavé barvy,

00:15:51 ale když jsem vnímal pohledy lidí, které jsem míjel,

00:15:55 a mnohdy i tak trochu vyděšené pacienty,

00:15:58 tak jsem byl nucen zvolit poněkud civilnější oblečení.

00:16:23 Kněz, nemocniční kaplan, přichází proto,

00:16:27 aby se mu ten člověk otevřel, aby dokázal mluvit o tom,

00:16:32 o čem s nikým jiným třeba ani mluvit nedokáže.

00:16:35 Kolikrát lidé říkají věci,

00:16:37 o kterých ve svém dosavadním životě nikomu neřekli.

00:16:41 Ťuky ťuk, dobrý večer, sestři.

00:16:43 Já jdu za panem Štanclem, jak se mu daří?

00:16:46 Já si myslím, že dobře.

00:16:48 Probíhají ještě nějaký vyšetření, ale pán je v pohodě.

00:16:52 Výborně. Děkuju.

00:16:54 -Na shledanou.
-Na shledanou.

00:16:56 Je pravda, že pro spoustu lidí

00:16:58 je to vůbec první setkání s duchovním v jejich životě,

00:17:02 a navíc je to ještě v těžké chvíli,

00:17:05 ve chvíli nemoci, strádání, bolesti.

00:17:08 Pravda je, že nepatrný pokrok jsem zaznamenal i sám.

00:17:12 Já vím, že je to směšný,

00:17:15 ale podařilo se mi napoprvé obléknout župan

00:17:18 a trefit se do obou rukávů,

00:17:21 a přitom se mi stávalo, že jsem tu díru nemoh najít.

00:17:25 Úplně to na mě dělalo dojem, že tu díru mi někdo ukrad,

00:17:30 ale teď už se mi tohle daří.

00:17:32 Co rodina? Chodí za vámi na návštěvu?

00:17:35 Rodina za mnou chodí, zrovna dneska tady byla dcerka.

00:17:41 Největší satisfakcí při práci s nemocnými alespoň pro mě je,

00:17:45 že když od nich odcházím, tak vidím na jejich tváři úsměv,

00:17:50 kdy ti lidé opravdu pochopí,

00:17:52 že za nimi přichází někdo, kdo má o ně zájem.

00:18:00 Pane, což mne neslyšíš?

00:18:03 Nesnesitelně trpím, zavřen na zámek sám v sobě.

00:18:07 Zajatec sebe sama.

00:18:10 Neslyším nic, než svůj vlastní hlas.

00:18:14 Nevidím nic, než sama sebe.

00:18:17 Všecko mi připadá všední, ošklivé a bez světla,

00:18:21 právě proto, že mohu vidět vše jen sebou samým.

00:18:25 Pane, slyšíš mne?

00:18:27 Ukaž mi mé dveře, vezmi mne za ruku,

00:18:31 otevři a ukaž mi cestu k naději a světlu.

00:18:37 To je modlitba ze zpěvníčku písní a modliteb pro použití ve vězeních.

00:18:43 Modlitby tam zařazené mají svou vlastní historii.

00:18:47 Přišly mně totiž jednou jako strojopis

00:18:51 do schránky ve farní kanceláři.

00:18:55 Já nevím, kdo je tam dal, kdo je poslal, za jakým účelem,

00:18:59 co měly za úkol, ale jsou tady a slouží.

00:19:07 Mám před sebou stanovy vězeňské duchovenské péče

00:19:11 a jejich preambule zní:

00:19:15 Evangelium Ježíše Krista vybízí a vede křesťany

00:19:19 k službě všem lidem, kteří jsou v jakékoli nouzi.

00:19:24 K nim patří i vězňové,

00:19:27 i když nesou sami odpovědnost za porušení zákonů.

00:19:31 Jejich břemeno jim pomáháme nést

00:19:33 a přinášíme zvěst o boží milosti a možnosti nového začátku.

00:19:43 Byl jsem syn pražských rodičů,

00:19:46 tatínek i maminka byli v Armádě spásy,

00:19:50 tatínek byl důstojníkem,

00:19:52 maminka automaticky přejímala jeho hodnost.

00:19:56 Armáda spásy je hodně sociální organizace,

00:19:59 ona je sociálně náboženská,

00:20:01 vlastně tím vznikly asi základy mého nasměrování

00:20:06 na vězeňskou službu, vězeňskou duchovenskou péči.

00:20:09 V padesátých letech ovšem režim prohlásil Armádu spásy

00:20:14 za špionážní organizaci,

00:20:16 takže tatínek jako jeden z vedoucích byl vyšetřován

00:20:20 a během toho vyšetřování zemřel.

00:20:23 Já jsem se přes maminku dostal do evangelické církve,

00:20:27 prošel jsem teologií, vystudoval jsem ji,

00:20:30 a pak jsem byl dva roky na vojně.

00:20:33 Pak jsem se oženil

00:20:35 a nastoupil jsem svoje první farářské místo.

00:20:39 Hned po převratu ve mně ožily všechny ty naděje,

00:20:43 které jsme v sobě skrývali.

00:20:47 Já jsem byl dost neposlušný farář.

00:20:51 My jsme si vždycky říkali, že by bylo potřeba,

00:20:54 abychom mohli do toho kriminálu, ne se nechat zavřít,

00:20:59 ale dělat tam nějakou pastorační službu.

00:21:03 My jsme si mysleli,

00:21:05 že po té době komunismu a té duchovní abstinenci

00:21:08 bude po tom obrovská touha.

00:21:12 Ona na začátku byla,

00:21:14 ale ani jedna ani druhá strana si nedovedla představit, co to je.

00:21:19 Ze začátku byly plné sály, a oni nevěděli, co to je.

00:21:24 Když zjistili, že jim to nepřináší žádné materiální výhody,

00:21:29 tak od toho upustili a ty počty se zmenšovaly.

00:21:35 A i na té druhé straně jsme dostávali rozum a zjišťovali jsme,

00:21:40 že to není tak, aby před námi všichni padli na kolena.

00:21:44 My jsme se naučili, že tím nejpodstatnějším

00:21:47 ještě před modlitbou a před duchovním obsahem

00:21:52 je přijít a být zticha.

00:21:56 Umět naslouchat,

00:21:58 mít otevřené oči, uši, a vnímat.

00:22:04 Vnímat, co ten člověk nám chce říct.

00:22:09 Já si uvědomuju, že se sem člověk může dostat velice rychle,

00:22:15 to si lidi vůbec neuvědomujou.

00:22:18 Ani nemusí chtít.

00:22:20 Přinesl jsem ti nějaký materiály, není toho moc,

00:22:25 a přál bych ti, aby ti to dopadlo dobře.

00:22:31 Já myslím, že se venku stejně ještě uvidíme.

00:22:37 To se uvidíme, pokud mi nepřijdeš vynadat.

00:22:41 Ty naše kroužky většinou lidi vnímají tak obecně,

00:22:46 že to je poučný a zajímavý.

00:22:48 Někoho to baví víc, někoho míň, někdo přispěje svým příspěvkem,

00:22:53 ale málokdy se stane, že to někoho zasáhne nějak osobně.

00:22:58 Bavil jsem se o tom i s kamarádem, kterej věří,

00:23:02 a ten mně radil, abych to moc neprožíval.

00:23:11 Takže my můžeme odsuzovat lidi, kteří jsou ve výkonu trestu,

00:23:17 můžeme se na ně dívat skrz prsty,

00:23:20 ale oni skutečně mnohdy sami ani nemají ponětí,

00:23:24 jak by se žít mělo.

00:23:27 Oni vyrůstali v rozvrácených rodinách,

00:23:30 nemají žádný příklad a vzor.

00:23:33 Ale víme o těch, kterým to pomohlo,

00:23:36 kteří překonali tu svou závislost na minulém životě.

00:23:42 ZPÍVÁ

00:23:44 Věřit není žádná ostuda,

00:23:50 vždyť Bůh není žádná náhoda.

00:23:58 V každém srdci on přebývá...

00:24:04 Myslím si, že tahle pastorace spočívá právě v tom odbourání

00:24:09 takových všelijakých přehrad a hradeb,

00:24:12 a v tom, že tomu člověku ukážeme, že je možné znovu začít.

00:24:18 Těžko bych mohl někomu dávat novou naději,

00:24:21 vzbuzovat v něm víru v to, že to bude lepší,

00:24:25 že ten člověk se uzdraví,

00:24:28 kdybych sám tu víru neměl, kdybych sám tomu nevěřil.

00:24:32 Je to pro mě nezasloužená radost i privilegium,

00:24:36 že jsem mohl sdílet tolik lidských osudů.

00:24:39 Samozřejmě, jejich radosti se nesou dobře,

00:24:43 mnohem horší a těžší je snášet bolest,

00:24:47 být blízko smutkům, bolestem a tragédiím.

00:24:51 Pane, cítím, že můj život potřebuje čas mlčení,

00:24:56 čas mluvení, čas utrpení,

00:25:00 čas bojování, čas rozhodování.

00:25:05 Pane, uč mne, kdy je čas, abych snášel,

00:25:09 a kdy je čas, abych bojoval.

00:25:12 Uč mne, abych v pravý čas mlčel a v pravý čas mluvil.

00:25:17 Uč mne, kdy se mám otevřít a kdy uzavřít,

00:25:21 kdy mám dát a kdy mám požádat,

00:25:25 aby každá hodina, každá minuta

00:25:29 a každá vteřina mého života měla své místo ve tvém plánu.

00:25:37 Amen.

00:25:47 Skryté titulky: M. Čumpelíková Česká televize 2013

2 hlasů

Předchozí díl

Všechny díly15

Následující díl

Pohled na práci vězeňských, nemocničních a vojenských kaplanů. Režie M. Petřík

Jejich posláním je šířit nepodmíněnou lásku, nezištnou pomoc a pochopení, a vnášet světlo tam, kde by jinak zůstala tma. Pro mnoho lidí se stávají jediným plamínkem naděje v těžkých chvílích. Všichni ve své práci hlavně naslouchají, snaží se porozumět a ulevit.

Lukáš Lipenský jako nemocniční kaplan navštěvuje oddělení pro léčbu dlouhodobě nemocných, Bohdan Pivoňka z vězeňské duchovenské péče, cely s odsouzenými a Pavel Ruml byl jako vojenský kaplan na několika zahraničních misích a nyní věnuje svůj čas válečným veteránům.

Všichni jsou spojeni posláním kaplanů, každý ho ale naplňuje jinak. Jeden v chodbách nemocnic, druhý tváří v tvář vrahům a násilníkům a třetí z korby tatrovky ve válečném poli.

Kontakty

Nemocniční kaplan P. Lukáš Lipenský O.Cr.
Římskokatolická farnost u kostela sv. Petra
Adresa: Biskupská 1137/13, Praha 1, Nové Město, 110 00
Telefon: 222 329 532
E-mail: farnostpetr@gmail.com
Web: svatypetr.webnode.cz

Vězeňský kaplan Mgr. Bohdan Pivoňka
E-mail: bpivonka@grvs.justice.cz
Web: www.vdpcr.eu

Vojenský kaplan pplk. Mgr. Pavel Ruml
E-mail: kaplan.ruml@gmail.com
Web: www.uvn.cz