Martin Dejdar vám s elegancí sobě vlastní namíchá koktejl té nejlepší silvestrovské zábavy, která se v České televizi objevila. ### Režie J. Wehrenberg
00:00:02 Titulky: Méhešová Iva, Česká televize, 2013
00:00:30 Dobrý večer, vážní diváci, jak vidíte, všechno je nachystáno,
00:00:34 téměř připraveno na další silvestrovský večer.
00:00:38 Jen bych si potřeboval udělat pár poznámek,
00:00:42 tak se o úvod postará někdo jiný. Vy si můžete tipovat,
00:00:47 kdo se v r. 1971 ujal úvodního slova posledního večera 1971.
00:00:52 Miláčku, věř mně, já nejsem k mání,
00:00:58 podívej, nemám stání, jen začne jazz band hrát.
00:01:06 Miláčku, nespoutáš mě ni pouty, já neznám tiché kouty,
00:01:14 neumím klidně stát.
00:01:21 Mám obrovský talent býti herečkou.
00:01:27 A každý režisér je hned stižený horečkou.
00:01:33 Chichichi, chachacha!
00:01:35 Miláčku, budu filmová hvězda, o jaké se ti nezdá,
00:01:43 i když budeš rok spát.
00:01:51 -Není to nějaký blbý?
-Co nemáš?
00:01:54 Jestli to není trapný?
00:01:56 Proč by to mělo být trapný, když jsme tady my.
00:02:01 A používám finty z Hitparády. Dávej pozor!
00:02:05 -Nestalo se ti nic?
-To už byla ta finta.
00:02:08 Ještě umím tohle, pozor!
00:02:14 Budeme zpívat, pozor!
00:02:18 Já, když ke mně přijde pán s kyticí,
00:02:22 uslyší jen můj smích zvonící, hihihi hihihi!
00:02:32 Miláčku, věř mně, já nejsem k mání,
00:02:38 podívej, nemám stání, jen začne jazz band hrát.
00:03:15 Já, když ke mně přijde pán s kyticí,
00:03:21 uslyší jen můj smích zvonící, hihihi hihihi!
00:03:29 Miláčku, věř mně, já nejsem k mání,
00:03:35 podívej, nemám stání, jen začne jazz band hrát.
00:03:46 Marně přemýšlím, co bych dvojici Landovský, Hrubeš vytkl.
00:03:51 Nic mě nenapadá. Jasné, stručné a milé.
00:03:54 A takový byl celý Silvestr 1971. Ovšem na 2. programu.
00:03:59 Já jsem potěšen a nadšen. To moje nadšení bude pokračovat,
00:04:04 protože tyhle dámy, nikdy žádnou legraci nezkazí.
00:04:09 -Maj ještě chleba?
-Maj, chleba maj dost.
00:04:13 Byla jsem v řeznictví, ohřeju večer párky.
00:04:17 To jste šťastná ženská, že můžete dát tomu svýmu párky.
00:04:22 -Můj by je nejed.
-On nejí párky?
00:04:25 Na fotbale to jo, ale k večeři musí mít polívku.
00:04:29 -Dejte pokoj!
-Tak ten můj,
00:04:32 ten nemusí mít polívku, ale příkrm, vždycky.
00:04:36 Ten můj musí mít teplej příkrm a ještě polívku.
00:04:41 Každej mužskej je zmetek.
00:04:53 -Cože?
-Jak to?
00:04:54 Jak to, prosím vás?
00:04:56 Zmetek, prostě nedokonale dotvořený tovar.
00:05:05 Ne, že by za to mohli, oni jsou to většinou chudáci.
00:05:10 -Mužský a chudáci?
-Chudáci?
00:05:13 Byli vyrobeni první.
00:05:16 Vzpomínáte si, jak to dopadlo, když jste si prvně šila sukni?
00:05:23 Zmetek. Nahoře volán, dole pasovka.
00:05:29 To ne, já jsem měla volán nahoře i dole.
00:05:42 Vzpomínáte si, když jste prvně zadělávala knedlík?
00:05:47 -Oh,zmetek.
-Ani mi to nepřipomínejte.
00:05:50 A Adam byl vyrobenej první, proto se nepoved.
00:05:55 Když člověk dělá něco podruhý, tak dobře ví,
00:05:59 čeho dal prvně málo, nebo hodně. To Eva, ta už se povedla.
00:06:05 Podívejte se, dámy, na sebe.
00:06:16 To jistě, to můžete mít pravdu. Tělesně jsou muži méně dokonalí.
00:06:24 A není to jen žebro, co jim schází.
00:06:28 Ale hlava, mužská hlava, ta se někdy použít dá.
00:06:33 Pokud se týče rozhledu, takové občanské orientace.
00:06:44 Už jste někdy viděla mužskýho, aby se vám zorientoval v situaci,
00:06:49 když se vám dítě počůrá na návštěvě u předsedy národního výboru?
00:06:59 Ovšem jsou okamžiky, kdy je člověk potřebuje.
00:07:05 -Prosím vás, jaký okamžiky?
-Například, když stěhujete kredenc.
00:07:14 Moclikrát, dámo, vy stěhujete kredenc?
00:07:20 -Já mám takový hobby.
-A co technika?
00:07:26 -Stroje, vynálezy?
-Ano, v tom jsou nepřekonatelní.
00:07:31 Když vám vybuchne papiňák s dršťkama,
00:07:34 nebo když vám pračka rozmetá prádlo po celejch Vršovicích,
00:07:38 je u toho zaručeně mužskej.
00:07:42 Já tady chystám takovouhle nádheru, abych tyto dámy uctil
00:07:46 a ony na nás takhle?
00:07:48 To jsme si my chlapi nezasloužili.
00:07:51 Vy nás vidíte jako zmetky?
00:07:54 Tak se nedivte, že mi tu chlapi sedí až do rána a brečej,
00:07:58 že je doma nikdo neuznává.
00:08:01 My si poradíme i s nepojízdným autem, někdy.
00:08:27 -Tak ď.
-Jo, jo!
00:08:39 -Pane Ebene, prosím do maskérny.
-Jo, už jdu.
00:09:14 -V kolik jedeme na ten zájezd?
-Zejtra? Myslím, že ve čtyři.
00:09:19 -Jedeš autem?
-Já ne.
00:09:25 -A Martin?
-Martin říkal, že asi pojede autem.
00:09:29 Ty se s ním chceš svézt?
00:09:37 Člověče, to je úplně mrtvý, vidíš to?
00:09:46 -Ani budíky se nehnou.
-Nic.
00:09:50 -Není tam uvolněný kabel?
-Vůbec nic.
00:09:54 To je nový auto. Já ho mám půjčený.
00:10:00 No a co? To bude uvolněnej kabel.
00:10:04 -Já se tam kouknu.
-Na baterce.
00:10:08 To se občas povolí. To víš u novejch aut.
00:10:12 Bůh ví, kdo to montoval.
00:10:20 Nevím, ani kde se to otvírá.
00:10:31 -Pavle!
-Co je?
00:10:33 -Pojď sem.
-Co je?
00:10:37 -To nemá motor.
-Jak jsi sem dojel?
00:10:44 -Vždyť jsem tě sem vezl.
-To je pravda.
00:10:48 Přijeli jsme spolu. Tady fakt není motor.
00:10:52 -Počkej, nemá to motor vzadu?
-To by tady muselo mít podlážku.
00:10:57 To je pravda. To by ti vypadly kufry.
00:11:01 -To mně někdo ukrad motor.
-Tady to není poškozený.
00:11:08 To musel bejt opravdu machr.
00:11:11 Za jak dlouho můžou ukradnout motor?
00:11:15 Zruční mechanici ve dvou, třech lidech hodinku, půl druhý.
00:11:20 -Možná i rychlejc.
-Kdyby to bylo moje a ne půjčený!
00:11:25 -Kde ty máš svoje auto?
-V servisu.
00:11:29 Já tam mám nějaký problém, tak jsem si půjčil tohle.
00:11:34 To nemáme ani jak to vrátit. Máš na ně číslo?
00:11:38 -Mám. Já se na to vybodnu.
-Tak je zavolej.
00:11:42 To jim budu muset zavolat.
00:11:45 Řekni jim, ať si vezmou motor s sebou.
00:11:49 -To snad není pravda, tohle.
-Klid, Marku, nikam nevolej.
00:11:58 To sice nemá motor, ale má to kameru.
00:12:04 -Kde?
-Tadyhle.
00:12:10 -Marku, támhle, hele.
-To snad není pravda!
00:12:17 To je Napal mě, víš? Ne mě, tebe.
00:12:25 Dalo to práci, ale je to dobrý.
00:12:28 Je to ohavný.
00:12:43 Já nevím, jestli jste si všimli, tam nepadlo jediný sprostý slovo.
00:12:49 To je k neuvěření. Já Marka obdivuju.
00:12:52 V týhle situaci, i když se člověk snaží kontrolovat,
00:12:56 tak by to každýmu ulítlo.
00:12:59 To se stát mně, tak lítaj prdele jako vlaštovky.
00:13:03 -Já nevím, jak on to dokáže.
-Radši se ho rovnou zeptáme.
00:13:08 Dámy a pánové, Marek Eben.
00:13:11 -Dobrý večer.
-Copak?
00:13:13 -Dobrý večer. Marek nepřijde?
-Já jsem našla jen tohle.
00:13:18 -V kapse je vzkaz.
-Bylo domluvený, že sem přijde.
00:13:23 -Podívejte se.
-Nějaká omluvenka, nebo co?
00:13:28 Auto bez motoru, oblek bez Ebena.
00:13:32 -To je docela dobrý.
-To je fór.
00:13:36 -Ale on tam byl, ne?
-Pan Eben přijel.
00:13:39 Já ho viděla na parkovišti.
-Na parkovišti?
00:13:43 Stál tam u nějakého auta, a bavil se s člověkem z Kovošrotu.
00:13:49 Jaký to bylo auto?
00:13:51 Myslím, že červený.
00:13:53 Špinavý?
00:13:54 Hrozně.
00:13:55 Do háje!
00:14:00 Viděli jste to?
00:14:02 Já už chápu, proč toho Marka všichni obdivují.
00:14:06 To je neskutečný, já bych to nedal.
00:14:09 Já bych nadával jak... Ale Marek Eben ne.
00:14:13 Čistá duše jako moje sklenice. Ten, když se tady zastaví,
00:14:18 tak si dá zelený čaj. Když se mu nemůžu věnovat,
00:14:22 sedne si do koutku, vytáhne knihu a čte si.
00:14:26 Nedávno tady studoval Slávy dceru.
00:14:29 Žáci, doufám, že jste se naučili nazpaměť úryvek ze Slávy Dcera
00:14:35 od Jána Kollára, co jsme minule probírali.
00:14:40 To se nedá naučit.
00:14:42 Pešák, když se mnou mluvíte, tak vstaňte.
00:14:46 Každý žák, když se mnou mluví, tak se mně vždycky postaví.
00:14:51 Já to umím, jako když bičem mrská. I o půlnoci, když mě probudíte.
00:14:57 Aj zde leží zem ta před okem mým slzy ronícím,
00:15:02 někdy kolébka, nyní národu mého rakev.
00:15:05 Stoj noho! Posvátná místa jsou, kamkoli kráčíš.
00:15:10 K obloze, Tatry synu, vznes se vyvýše pohled,
00:15:14 neb raději k velikému přichyl tomu tam se dubisku,
00:15:19 jenž vzdoruje zhoubným až dosaváde časům.
00:15:23 No prosím a to jsem vožralej.
00:15:25 Tak sem půjde Lenka Plačková a přečte nám básničku z učebnice.
00:15:34 Budete se snažit trošku recitovat, Plačková.
00:15:38 A rozbor básně provede Pešák. Pojďte sem, Pešák.
00:15:43 Uvidíme, jak se budete projevovat u tabule a Jan Mrázek.
00:15:50 Tak Plačková spusťte.
00:15:52 -Ján Komár...
-Kollár ne komár.
00:15:57 -Kupte si silnější brýle.
-Ján Kollár, Slávě Dcera.
00:16:03 Prosím vás, Slávy Dcera. Ne Slávě dcera.
00:16:07 Slávě, to se vám honí nějakej fotbal hlavou, nebo co?
00:16:12 Chodí s fotbalistou Slávie, s pravým bekem.
00:16:16 Prosím vás, mě to nezajímá, jestli má pravýho bejka.
00:16:20 Mrázek, čí dceru měl Ján Kollár na mysli, když napsal Slávy Dcera?
00:16:26 Ján Kollár měl myslím na mysli dceru svého kamaráda Slávy.
00:16:31 To je zajímavá informace.
00:16:33 Jak se ten Sláva jmenoval celým jménem?
00:16:37 -Stanislav.
-To je velice zajímavá informace.
00:16:41 -Stanislav Kostka...
-To jsou vědomosti, tedy!
00:16:46 -Dál, jsem zvědav.
-Stanislav Kostka Newman.
00:16:51 Newmanova to byla dcera? Udělali si ji s Redfordem, že jo?
00:16:56 To si tady se mnou zahráváte, děláte si ze mě srandu,
00:17:01 -nebo jste tak hloupej?
-Ani hloupej, ani chytrej.
00:17:05 Čili poloblb.
00:17:07 Heleďte, Pešáku, nechte si ty výrazy.
00:17:10 Ján Kollár měl na mysli jakousi pomyslnou dceru Slávu,
00:17:15 jakéhosi pomyslného sjednoceného národa.
00:17:19 -Je to jasné, Pešák?
-Ne.
00:17:21 Co vám na tom není jasnýho?
00:17:23 S tím Newmanem a Redfordem. Kdo z nich dvou kojil?
00:17:29 Plačková, prosím vás, čtěte. To je třída!
00:17:32 Ján Kollár, Slávy Dcera. Juj, zde leží...
00:17:37 Prosím vás, jaký juj?! Jste slepá, nebo co?
00:17:41 Aj, a ne juj! Juj vykřikne nějaká ženská, když spatří třeba...
00:17:49 Něco velkýho.
00:17:55 Sprosťáku jeden!
00:17:57 Aj, je jedno ze staroslovanských zvolání.
00:18:01 Aj, je jedno ze staroslovanských zvolání.
00:18:05 Ján Kollár, Slávy Dcera. Aj, je, je, zde leží...
00:18:13 Z jakého prostředí pocházíte, jak takhle můžete mluvit?
00:18:18 Já vás omlouvám, že špatně vidíte.
00:18:21 Aj, prosím vás! Aj, čtěte!
00:18:23 Aj, zde leží zem ta... Co je to zem ta?
00:18:27 Prosím vás, zem je zem a ta je ukazovací zájmeno za jménem.
00:18:32 To se v básních někdy dělá. V bulharštině je to normální.
00:18:37 Aby vám Bulhar rozuměl, tak musíte dát ukazovací zájmeno za jméno.
00:18:43 Zem se tam řekne zem ta, nebo auto se řekne kola ta,
00:18:47 nebo žena se řekne žena ta, nebo koza se řekne koza ta.
00:18:52 Byl jste někdo v Bulharku, jo?
00:18:57 Já.
00:18:58 Víte, že když jste tam šel do obchodu a chtěl jste,
00:19:03 aby vám prodavačka rozuměla,
00:19:06 tak jste musel dát za jméno ukazovací zájmeno?
00:19:10 Jak jste tam řek, když jste byl nakupovat?
00:19:14 Já jsem v Bulharsku nenakupoval.
00:19:17 Neříkejte mi, že jste tam nebyl aspoň 1x v nějakým krámě?
00:19:22 Jednou jsem byl v drogérii.
00:19:24 No a když jste tam chtěl nakoupit,
00:19:28 tak jak jste to řek, aby vám prodavačka rozuměla?
00:19:32 Una gulmata i una viagrata.
00:19:34 Prosím vás nehýkejte tady a čtěte dál radši.
00:19:39 Aj, zde leží zem ta před okem mým, před okem mým...
00:19:44 Co vám na tom zase není jasný? Před okem mým básník řekne,
00:19:49 -když se sdělí, že něco vidí.
-Ona vidí hovno.
00:19:55 Kdo to řek z vás dvou? Kdo to řek?
00:19:59 Vy jste to řek?
00:20:02 Pokračujte.
00:20:04 To je třída tohle. Zase jsem vyfasoval lumeny.
00:20:08 Aj, zde leží zem ta před okem mým slzy ronícím, někdy kolébka,
00:20:15 -nyní národu mého rakev.
-Jak rozumíte tomu výrazu
00:20:19 někdy kolébka, nyní národu mého rakev? Mrázek!
00:20:24 To já nevím.
00:20:25 Kolébkou národa měl Ján Kollár na mysli zrození národa.
00:20:30 V tomto případě moment,
00:20:32 kdy praotec Čech vystoupal na Říp s družinou.
00:20:36 -On chodil do družiny?
-Prosím vás!
00:20:39 Ta je blbá.
00:20:41 A rakev národa?
00:20:43 No rakev národa, tím myslí Ján Kollár jakousi tragédii.
00:20:47 Jaká může být taková největší pohroma národa,
00:20:52 jakou si dovedete představit? Mrázek!
00:20:55 Zeman?
00:21:03 Blbče jeden! Čtěte dál, Blažková!
00:21:08 Někdy kolébka, nyní národu mého rakev.
00:21:12 -Stůj, vole, posvátná místa jsou...
-Prosím vás, z jaký jste rodiny?
00:21:18 Pešák, jak je to správně?
00:21:22 Stůj noho, posvátná místa jsou kamkoliv kráčíš.
00:21:26 Jaká posvátná místa má Ján Kollár na mysli?
00:21:30 Co je to posvátné místo? Mrázek!
00:21:33 Já si myslím, že posvátné místo je takové místo,
00:21:37 -kde se někomu někdo zjeví.
-Může být.
00:21:40 U Příbrami je svatá hora. Tam se někomu zjevila Panna Marie.
00:21:45 Pešák, jaká vy znáte posvátná místa v českých zemích,
00:21:49 -kde se někdo někomu zjevil?
-Bordel v Libni.
00:21:54 Já tam jednou byl a najednou se mi tam zjevila moje stará.
00:21:59 Prosím vás, čtěte dál. Blbče jeden!
00:22:04 Posvátná místa jsou kamkoliv kráčíš.
00:22:08 K obloze Tatry synu... Co to je Tatry synu?
00:22:14 Mrázek, řekněte Plačkový, co je to Tatry syn.
00:22:18 -Tatry syn, tak si to rozložte.
-Já vím jen, co je to z kurvy syn.
00:22:26 Prosím vás, čtěte dál!
00:22:32 Synu vznes se ve vyvýše pohled,
00:22:36 neb raději k velikému přichyl tomu tam se vousisku...
00:22:41 Jestli máte někde nějaké vousisko, tak se k němu přichylujte.
00:22:45 Já nemám nějaké vousisko.
00:22:48 -Dubisku!
-Dubisko taky žádný nemám.
00:22:52 Už to nějak dočtěte! Aspoň přednes ať to má nějakej.
00:22:57 Představte si, že jste slovanská žena,
00:23:01 která radí svému slovanskému muži, k čemu se má přichýlit. A pořádně!
00:23:06 Neb raději k velikému přichyl tomu tam se chlupisku.
00:23:13 Blbečku jeden! Zlatej Banjo band.
00:23:17 Kdepak Slávy Dcera, to je příliš seriózní záležitost.
00:23:22 Navíc já mám teď k nastudování tohle.
00:23:25 Člověk se pořád musí učit.
00:23:27 Nebo si s Bartem přečteme nějaký komiks.
00:23:31 Viď, Barte? Nemyslete si, že tím chci říct,
00:23:35 že se vážné věci mají v životě ignorovat. Vůbec ne.
00:23:39 Ony se musí přežít.
00:23:42 Téma je, jak zabít vážnost chvíle.
00:23:51 Dnes mimořádně tady mám jen jednoho vzácného hosta,
00:23:55 protože jsme dopěly k závěru, že nikoho nepotřebujeme.
00:24:00 Že bychom ho nepustily ke slovu, jsme si řekly.
00:24:04 Tak, ano, ano.
00:24:06 Jiřinko, vy jste host, vy byste měla...
00:24:10 Začít.
00:24:11 Jak jste zabila tu...
00:24:14 Chvíli.
00:24:15 -Já bych jenom ještě něco řekla.
-Prosím, mně to nevadí.
00:24:20 Já jsem tak nervózní, Jiřinko, že mě nenecháte nic říct,
00:24:25 -že to chci říct hned.
-Já, že vás nenechám nic říct?
00:24:29 Já bych si to pro jistotu řekla teď.
00:24:33 -Tak to řekněte.
-Je to sice zvláštní...
00:24:36 Protože kdybyste to neřekla, tak musím začít já zase.
00:24:41 To bychom se neodlepily. Čas takhle. Tak prosím.
00:24:45 Já jsem teď zapomněla to téma.
00:24:52 To jsem chtěla říct, že jste říkala jednou...
00:24:57 To téma.
00:24:58 Že člověku nezbývá než nakonec tomu nejhoršímu se zasmát, že jo?
00:25:07 Teď je taková chvíle zvláštní, už jsem se rozhodla,
00:25:12 že o tom můžu mluvit, že to moje psychika dovolí,
00:25:16 že když mi umřel tatínek před dvěma a půl lety,
00:25:20 tak jsme mu pohřeb vystrojili na hřbitově,
00:25:24 který máme na chalupě v Podkrkonoší.
00:25:27 Ne ten hřbitov, chalupu tam máme.
00:25:30 Být vlastník hřbitova... Pardon, takhle se zabíjejí chvíle.
00:25:35 Moje dcera, když jsem ji jednou vedla k babičce na hřbitov,
00:25:40 tak běžela hřbitovem a volala: "Mami, tady, tady bydlíme."
00:25:46 Já jsem vybrala pana faráře, který byl mladej
00:25:50 a velmi odpovědně k tomu přistoupil.
00:25:53 Bylo to v srpnu a bylo strašné vedro.
00:25:57 My jsme stáli u toho otevřeného hrobu, s tetičkami, s maminkou.
00:26:02 Byli jsme nesmírně smutní a ten pan farář hovořil, hovořil...
00:26:07 Hovořil strašně dlouho. Mluvil tak dlouho,
00:26:11 že moje teta se přestala ovládat v 80 letech a začala vykřikovat:
00:26:16 "Už to nevydržím. Já už půjdu, já už tady nebudu."
00:26:21 Mne to tak rozčílilo, jak zabíjí tu...
00:26:25 -Tu vážnost.
-Tu vážnost chvíle,
00:26:28 tak jsem na ni sykla a ona se na mě podívala a říkala:
00:26:32 "Vždyť ani tatíček by to nepřežil."
00:26:37 To je hezký.
00:26:39 Vy jste mi taky připomněla pohřeb. Ono se to na Silvestra nehodí,
00:26:45 ale je to jak přežít vážnou chvíli,
00:26:48 tak to já jsem taky přežívala velice vážnou chvíli,
00:26:53 když zemřel můj kamarád, vynikající zpěvák, Milan Chladil.
00:26:58 Jak se říká u umělců: "I naposled měl vyprodáno."
00:27:07 Měl tam spoustu lidí, kteří se s ním přišli rozloučit.
00:27:12 Já jsem z toho pohřbu šla smutná k vozu.
00:27:16 Ten vůz obstoupilo 5 velice starých babiček.
00:27:22 A měly svoji mluvčí. Ta povídá s takovým tím smutkem:
00:27:27 "Paní Bohdalová, měl to pan Chladil hezký, viďte?"
00:27:37 Já nahlodaná, v takovéto vážné chvíli já to nevydržím,
00:27:42 tak jsem to zdusila a povídám: "Měl to hezký pan Chladil."
00:27:47 Ona se nadechla a povídá: "Paní Bohdalová,
00:27:51 my jsme si s holkama říkaly,
00:27:54 vy to budete muset mít na Letenský pláni."
00:27:58 Ony s tím počítaly, že se toho dožijou.
00:28:02 Tenhle příběh se mi velice líbil, mně se líbí příběhy ze života,
00:28:08 tak jsem utíkala do divadla
00:28:10 a hned ve vrátnici jsem vyprávěla tenhle příběh a všichni říkali:
00:28:16 "Bohdalko, to sis nemohla vymyslet."
00:28:20 A jeden se zamyslel a povídal: "Poslyš, kdyby se ti to povedlo
00:28:26 umřít kolem 1. máje, tak já to vidím.
00:28:30 Na ty Letenský pláni jak jdou ta mávátka, pak jedeš ty,
00:28:38 pak zase ty davy jdou podél tribuny.
00:28:42 To bys měla slavnej pohřeb."
00:28:49 Tak dost pohřebních řečí. To je tady v baru zakázané.
00:28:54 Jsou zajímavější témata k rozhovoru.
00:28:57 Třeba záchod. Ano, slyšíte správně.
00:29:00 Obyčejné WC a co si s ním člověk užije. Nežertuju.
00:29:07 -Promiňte, že tady obtěžuju.
-Pojďte dál.
00:29:10 Jsem tady dobře na správě bytovýho fondu?
00:29:14 Ano, velice správně. Pojďte dál.
00:29:17 Já mám prosbu.
00:29:19 No prosím! Ale příteli, můžu vám říkat příteli?
00:29:23 Jak si přejete.
00:29:24 Dneska už se neprosí, kampak na nás s prosbou?
00:29:29 Klidně otevřeně, já žádám to a to. A my co? No?
00:29:33 To právě nevím.
00:29:36 Přece vyhovíme.
00:29:38 -Pojďte dál. Posaďte se.
-To by bylo krásný.
00:29:42 Jaképak by bylo? To je krásné.
00:29:45 My jsme tady kvůli vám, nikoliv vy kvůli mně.
00:29:49 Já jsem nepřišel kvůli vám, já jsem přišel kvůli záchodku.
00:29:54 Pardon, promiňte, vy nám ho jdete spravit, ano?
00:29:59 Ne, já bych si ho rád postavil.
00:30:01 Já bydlím ve starým baráku na společný chodbě,
00:30:05 -pavlače, znáte to?
-Jakpak by ne?
00:30:08 Ale, příteli, jednou to všechno zbouráme.
00:30:12 Než se do toho pustíte, tak to spadne samo.
00:30:16 Nač ten pesimizmus, prosím vás?
00:30:19 Nemůžeme všechno změnit najednou, musíme tak za pochodu.
00:30:24 Jak bych vám to řek?
00:30:26 Já bydlím na společný chodbě s pěti rodinami.
00:30:31 To si dovedete představit ten provoz.
00:30:34 To jistě, to jo. To musíte řádně naplánovat.
00:30:38 Rodina číslo 1, tehdy a tehdy, šup!
00:30:42 Rodina číslo 2, tehdy a tehdy, šup!
00:30:45 Dobré plánování dělá divy.
00:30:48 Jenže příroda dělá ještě větší. Abych vám to vysvětli.
00:30:54 V 1. štoku tam bydlí takový hulvát, je to bejvalej zápasník.
00:31:00 Já už jsem seděl uvnitř a on mě vynes ven.
00:31:08 Prosím vás, takhle vsedě skrčenýho?
00:31:11 To jste si měl stěžovat na domovní správě.
00:31:16 Já jsem si stěžoval, ale on mi řekl, že už mě tam nikdy nepustí.
00:31:21 Já se s ním nebudu handrkovat až do smrti.
00:31:25 Tak jsem se rozhodl, že si postavím WC vlastní.
00:31:29 To je vynikající nápad. Tak se do toho pustíme.
00:31:34 Vy mi s tím pomůžete?
00:31:36 Já ne osobně, ale když donesete plánky té přestavby.
00:31:41 To je jednoduchý, já vám to nakreslím.
00:31:44 To nejde, to musí architekt. Ve 12 kopiích a provedeno tiskem.
00:31:50 A kdo to natiskne?
00:31:52 Oni vám tam řeknou, oni jsou na to zavedení.
00:31:56 Dále musíte mít vyjádření požárníků.
00:31:59 Tam nemá co hořet!
00:32:01 Příteli, to byste se divil, co dnes může shořet.
00:32:06 Je to starší dům, že ano?
00:32:08 Jistě, ten je stavěnej ještě za Žižky.
00:32:12 Tak to musíte mít vyjádření památkářů.
00:32:15 Kdo vám to bude stavět?
00:32:18 U nás v ulici je takovej děda, on je to bejvalej zedník.
00:32:23 -To nejde, na to musí být firma.
-On je známá firma u nás v ulici.
00:32:28 To nejde jen o tu stavbu, co například kanalizace?
00:32:33 -To se dá napojit na 1. poschodí.
-Na to musí být další firma.
00:32:37 To jsme ještě nemluvili o stavebním materiálu.
00:32:42 Kde ho budete shánět?
00:32:43 Když to bude stavět firma, tak si sežene materiál sama.
00:32:48 Firma musí stavět a ne shánět materiál.
00:32:51 Jak to tam máte s proudem?
00:32:54 Já myslím takhle na zatahování. na řetízek.
00:32:59 Ne na řetízek, elektrický proud. Jaký tam máte napětí?
00:33:03 120.
00:33:05 To je vyloučeno, to nemůžu povolit. Předělat na 220.
00:33:09 Proč to?
00:33:10 Protože za 10 let už bude všude 220.
00:33:14 Mně by stačila i svíčka.
00:33:16 Ani to neříkejte, to je nebezpečné.
00:33:19 Víte, jak třaskavý je bioplyn?
00:33:22 To musíte mít aspoň trafostanici na to.
00:33:26 Ale kde ji postavím?
00:33:29 Někde vedle, ne?
00:33:31 Vedle mám ložnici.
00:33:33 Tím líp, aspoň se nemusíte dohadovat se sousedy.
00:33:38 -Ale kdo mně to postaví?
-Další firma.
00:33:42 To je firem, jako kdybych stavěl přehradu.
00:33:46 Já mám takovej dojem, že než to dám dohromady,
00:33:51 tak už WC nebudu potřebovat.
00:33:53 Příteli, nezoufejte. Lidský život se prodlužuje.
00:33:58 Už ani 100letí starci nejsou žádnými bílými vránami.
00:34:03 Mohu vás poprosit o skleničku vody?
00:34:06 Dneska už se neprosí, klidně si řekněte.
00:34:10 -Bouchněte si do stolu, poručte si.
-Tak mně dejte flašku koňaku!
00:35:12 Když někdo něco umí, tak to je radost se na něho dívat.
00:35:17 Dívky krásně tančí a plavou,
00:35:19 já umím míchat vynikající silvestrovské drinky.
00:35:24 Občas se to nepovede.
00:35:27 Některé věci je lepší nerozmazávat, jít od toho a zamluvit to.
00:35:33 Nejlépe historkami ze života, o které není v tomhle baru nouze.
00:35:41 Tady koukám na ty kytky a do takových jsem upad na hubu,
00:35:46 když jsem lez za princeznou Rohanovou.
00:35:50 Asi mi nebudete věřit. Moje první láska...
00:35:54 Když tady vidím ty kytky, to je přesně ta barva,
00:35:58 téměř to samé aranžmá.
00:36:00 Moje první láska byla princezna Rohanová.
00:36:04 -Neměl bych to vytahovat.
-A ona o tom věděla?
00:36:08 -Mně bylo 16 let.
-Ona o tom věděla?
00:36:12 To vysvětlím.
00:36:13 Já jsem se léčil v sychrovským sanatoriu.
00:36:17 To je zámek Sychrov a kousek dál je sanatorium.
00:36:21 Já jsem měl exsudát. Vytáhli mi 1,5 litru vody z plic.
00:36:26 V tom sanatoriu jsem rehabilitoval. Bloumal jsem kolem zámku
00:36:31 a tam kníže Rohan žil
00:36:33 a občas vyjížděl se šesti dcerami do přírody.
00:36:38 Já jsem to nevěděl.
00:36:41 Byl jsem u zadního vchodu a tam vyjíždějí bílý koně.
00:36:47 Já tak na ně koukám a už tenkrát jsem si říkal:
00:36:51 "Holky, vy jednou špatně dopadnete."
00:36:55 V tom se jedna na mě otočila, takhle.
00:37:01 Vím, že byla trošku pihovatá. Já jsem necítil žádný třídní odpor.
00:37:09 Já jsem byl v tu ránu, jako když zabije kůl do země.
00:37:14 Úplně bušení srdce jsem z toho měl. Já jsem tak zblbnul.
00:37:19 Bylo mi malinko přes šestnáct.
00:37:22 Ty sis to vysvětlil jako významnej pohled?
00:37:26 Představ si tu drzost, že druhý den ráno jsem tam byl
00:37:31 a číhal jsem. Holky si tam hrály s míčem.
00:37:34 Kateřině mohlo být jedenáct. Já jsem přelez plot
00:37:39 a teď jsem se tam plazil od keříčku ke keříčku.
00:37:43 Zapomněl jsem, že je tam nadhled, že mě tam pozorujou.
00:37:47 Když jsem byl už u holek, asi 6,8 metrů,
00:37:51 tak najednou chňap, někdo mě vzal za zadek
00:37:55 a odnes mě jako balík panu knížeti do pokoje.
00:37:59 Viděl jsem na očích Rohana, že se spíš baví, než je rozzlobený,
00:38:04 protože to tam pozoroval celou tu dobu.
00:38:08 Zeptal se mě na jméno. To jsem mu odmeldoval.
00:38:12 "No, Jirka, a proč jsi lez sem do tý zahrady k nám?"
00:38:17 "Protože jsem chtěl dýchat lepší vzduch."
00:38:20 "Sakra, lepší vzduch. A jak se jmenuje?"
00:38:24 Tak jsem kápl božskou: "Kateřina."
00:38:27 "Ty se chceš ženit? A prachy máš?"
00:38:30 "Prachy nemám." "To musíš sehnat prachy."
00:38:34 "Pak přijď a nějak se dohodneme. Zatím jdi a tady máš pomeranč."
00:38:39 A vyhodil mě.
00:38:40 Já jsem skutečně prachy vydělal, to už byl zase on švorc.
00:38:45 Je zajímavý, když dívka chodí s mládencem, tak říká:
00:38:49 "To je takovej kavalír, nikoho nenechá,
00:38:52 kdo je s ním u stolu, aby si to platil."
00:38:56 Bere to za kladnou vlastnost.
00:38:59 Jen se vezmou, tak už: "On tady za každýho platí?!"
00:39:03 V Ivančicích patřilo k dobrýmu tónu,
00:39:06 na Silvestra nás rodiče svázali do kozelců,
00:39:10 a šli do Besedního domu.
00:39:12 Tam se prezentovali ti manželé a všechny, včetně mé maminky:
00:39:18 "Ty už dáváš druhou flašku, a Šiktanc nedal ani jednu."
00:39:22 Takhle srážely své muže v rozletu. Jedinej tam byl svobodnej.
00:39:27 Byl to synovec Petra Bezruče, Tonda Vašek.
00:39:31 Jeho tatínek, bratr Bezruče, byl ředitelem gymnázia.
00:39:36 Byl velice oblíbenej, společenskej typ.
00:39:39 Taky se neoženil, protože to nestih při těch povinnostech.
00:39:44 Tatínkové, prostí lidé venkovští,
00:39:47 pochopili tuhle psychiku těch vdanejch žen,
00:39:51 šli na toaletu, každej dal 4 stovky Tondovi Vaškovi a ten se točil.
00:39:57 Teď ty maminky jak vyměněný:
00:39:59 "Nalej si taky, ten už tam chlastá čtvrtou."
00:40:03 Já vám něco povím. Já mám švagra.
00:40:06 Každej se shodneme na tom, že ideál ženy je Venuše.
00:40:11 Víme, jaký maj být klasický rozměry všeho.
00:40:15 Zase ženy věděj, jak má vypadat chlap, protože znaj Diskobola.
00:40:20 Kdybychom tohle chtěli najít v životě,
00:40:23 tak zůstáváme všichni svobodní a nebereme se.
00:40:28 Ta příroda je taková láskyplná a prozíravá, že slevíme trochu.
00:40:33 Já mám švagra, který je jedinej možnej, koho si mohla vzít.
00:40:38 Rád se napije, ale už zjistil, že to stihne, když přijde návštěva,
00:40:43 protože v tom fofru, jak se vítaj, se musí vožrat.
00:40:48 Jinak ho zase zatknou.
00:40:50 Druhý den, když se návštěva zdrží, pijou pivo.
00:40:55 On takovýmhle okýnkem kouká ze špajzu a říká:
00:40:59 "Taky bych si dal." "Tak pojď!"
00:41:02 "Já jsem dneska v trestu."
00:41:04 Krásná byla ta zarputilá poslušnost,
00:41:08 když se mu podařilo o pouti v tom fofru picnout
00:41:12 a utýct s tou větší společností rodiny do lesního parku.
00:41:17 Doma zůstaly jen ženy, povídaly si o nás a pomlouvaly nás.
00:41:22 Do toho přijel nejslavnější z naší rodiny, Oto,
00:41:27 my jsme se vrátili. Náš švagr řekl: "Nerozsvěcovat!
00:41:31 Ono stačí, když ráno pozná Lidunka, že jsem s vámi byl."
00:41:36 Našel tam papírek a tam mu Lída napsala:
00:41:40 "Jožko, lehni si na oto- man. Lída."
00:41:44 Na tu jeho postel položila někoho jinýho.
00:41:48 On tam stál, z ulice světlo a my co je?
00:41:53 Tomu nerozumím. Lída mi píše, abych si leh na Otu.
00:41:58 "Proč na Otu?" "Tomu taky nerozumím.
00:42:01 To by byly zas ráno kecy, já si na něho lehnu.
00:42:06 Vždyť do rána už moc nezbejvá."
00:42:09 A lez na toho vzácnýho hosta. Ten taky něco vypil,
00:42:13 najednou se probral: "Co je, co se to děje?"
00:42:17 "Lída napsala, že si mám na tebe lehnout."
00:42:21 "Tak už si lehni a nevrť se a spi."
00:42:24 Na jevišti, když se někomu stane alkoholická příhoda,
00:42:29 tak se muži chovaj jinak než ženy.
00:42:32 Chlap, když je trošku takovej, tak se mu snaží všichni pomoct.
00:42:37 On je vděčnej za to. Já jsem měl takovou příhodu,
00:42:41 že v divadle hrála Katastrofu jedna kolegyně a opivnila se.
00:42:47 Byla celkem střízlivá, ale neměla dikci.
00:42:50 My jsme zjistili, že nemůže moc mluvit,
00:42:55 tak jsme se rozhodli, že budeme říkat všechno za ni.
00:43:00 Nepouštěli jsme ji ke slovu a říkali jsme: "My víme, co chceš."
00:43:05 Ona seděla na trůně a všechny nás pozorovala.
00:43:09 Najednou vstala a říkala: "Když jste tak chytrý,
00:43:14 tak si to hrajte sami."
00:43:19 My jsme na Slovensku jen promluvili
00:43:23 a hned nám zakázali mluvit slovensky.
00:43:26 Dělali jsme film, kde Jirka hrál ředitele podniku
00:43:31 a Stella jeho ženu a mají starosti se svojí dcerou.
00:43:35 Já jsem hrál patolízala.
00:43:38 Hraju úředníčka a podávám tam řediteli nějakou informaci.
00:43:43 On mě za to takhle poklepal a povídal: "Líbíte se mně,
00:43:48 že se činíte. Nepřijdete zkrátka."
00:43:52 Ale to jsme měli točit předtím, my točili sami dva,
00:43:56 kdy mi po tomhle co mi říká,
00:43:59 mám říct: "Děkuji pěkně, soudruhu řediteli."
00:44:03 Nic jinak a Jirka má říct slovensky prosím, což je jako česky prosím.
00:44:09 Do toho vbíhá Stella Zázvorková a říká: "Máňa zase pravila,
00:44:14 že ta naše holka..."
00:44:16 My tohle všechno jsme říkali normálně.
00:44:20 Tady na klapku už nereaguju,
00:44:22 ale jestli na Slovensku jsou hlučnější,
00:44:26 nebo ta odpovědnost za používání cizího jazyka,
00:44:30 který je krásně měkký, mně to přišlo najednou málo slovensky
00:44:35 a naostro jsem řekl: "Ďakujem pekně, sudruh rjaditělja."
00:44:39 A Jirka chtěl vyniknout, tak místo prosím řekl presjam.
00:44:44 Přišla tam Stella Zázvorková a povídá: "Taťa, maňa, paťa,
00:44:49 s těma blbcema hrát nemůžu." Od tý doby jsme tam mluvili česky.
00:44:57 A je to, zavíráme.
00:44:59 To poslední je opět něco ze Silvestrů Vladimíra Menšíka.
00:45:03 Přeji vám hezkou dobrou noc.
00:45:07 -A jaj, jajaja.
-Je, je, je, je.
00:45:12 -Nazdar, oni ještě žijou?
-No.
00:45:16 Celý rok jsem jich neviděl. Proč jste tak smutný?
00:45:20 Dostal jsem od ženy ultimátum, hospodáři.
00:45:24 "Buď do léta koupíš auto, nebo si požádej o rozvod."
00:45:29 -Tak jste svobodný?
-Mám na krku auto i starou.
00:45:33 Dvě mašiny, kdo by to uživil?
00:45:36 Koupil jsem auto a v létě jsme vyrazili do světa.
00:45:41 Z rodné obce jsem zabočil rovnou doprava.
00:45:45 Protože tam nemáme cestu, tak jsem musel zabočil doleva.
00:45:51 Chvíli jsme se vezli a při prvním benzinovém čerpadle
00:45:55 -jsem se finančně vyčerpal.
-To proč?
00:45:59 Pumpař, co mi čerpal do kufru benzín...
00:46:03 -Proč do kufru?
-V nádrži jsem měl slivovici.
00:46:08 Se na mě podíval a řekl: "Dědo, zahoďte tu cigaretu!"
00:46:14 -Poslechl jsem.
-Co bylo dál?
00:46:19 Pumpu našli u Žiliny, pumpaře u Levoče
00:46:24 a starou jsem našel až v Maďarsku.
00:46:29 Co se vám v Maďarsku nejvíc líbilo?
00:46:35 Mně? Maďaři.
00:46:40 Dost je jich tam?
00:46:42 -Jako máku.
-Tak málo?
00:46:52 Nejvíc se mi ale líbilo,
00:46:55 že každý druhý Maďar mluví dobře slovensky nebo česky.
00:47:00 Jak jste to zjistil?
00:47:02 Kde jsme se se starou objevili, všude po mně pokřikovali:
00:47:06 "Co pěkného jste nakoupili a kde jste dostali ten maďarský salám?"
00:47:12 Jak dlouho jste vydrželi v Maďarsku?
00:47:15 Jen co jsme si nakoupili,
00:47:17 vydali jsme se se starou přes Rumunsko až do Bulharska.
00:47:22 -Tam jsem se skoro nedostal.
-A to proč?
00:47:26 Na bulharských hranicích si mě spletli
00:47:29 s nějakým krotitelem zvěře.
00:47:32 Ptal se mě bulharský celní orgán: "Máš leva?"
00:47:36 Na co já potřebuju leva (lva), když mám s sebou starou?
00:47:40 Moře jste viděli?
00:47:42 Jo, viděl jsem moře rajčat, moře paprik, moře melounů.
00:47:47 Jestli jste viděli moře, jestli jste se v něm koupali?
00:47:52 Koupal jsem se v moři vína, v moři Plisky.
00:47:56 Ale ze všeho nejvíc se mi tam líbila ta, jak se jmenovala?
00:48:01 -Mastika.
-Vždyť v Bulharsku jsou pěkné baby.
00:48:05 To nebyla baba.
00:48:07 To byla taková lepenice, co tam vyrábějí.
00:48:10 To nalejou do kalíšku do poloviny mastiku, potom to dolejou vodou,
00:48:16 zamíchají, ono to zbělá a pak se to pije.
00:48:19 Dolejou to vodou? To se u nás dělá už roky.
00:48:28 -Roky a kde?
-V mlékárnách.
00:48:32 -Takže dobře tam bylo?
-Dobře, hospodáři.
00:48:36 Ráno jsem sebral starou a vyšli jsme si na pláž.
00:48:41 Tam už jsme se jen nudili a nudili.
00:48:44 Vy jste chodili na nudistickou pláž?
00:48:48 -Tam byl vstup zakázaný.
-Kdo ho zakázal?
00:48:52 -Moje stará.
-Pěknou dovolenou jste měli.
00:48:58 To vám povím, že mojí staré se toto cestování tak zalíbilo,
00:49:03 jen jsem přišel domů, ještě jsem neměl ani vybaleno,
00:49:08 už měla zabaleno na další cestu a strkala mi do ruky poukaz.
00:49:12 -Na co?
-Na Picundu.
00:49:14 -A to je kde?
-V Gruzii.
00:49:17 Koňaku se jí zachtělo, co?
00:49:22 Dozvěděla se od sousedky, že tam je nejlacinější dovolená.
00:49:27 -A byla?
-Vždyť znáte moji starou.
00:49:31 Uviděla takový miniaturní televizor do auta a chňapla po něm:
00:49:36 "A Lojzo zaplať!" Jako já. Uviděla automatický fotograf,
00:49:41 čepici ze soba a: "Lojzo zaplať!"
00:49:44 Když jsme si k večeři objednal 2 litry vína,
00:49:48 říkám: "Stará zaplať!" "Neměl sis rublíky zapomenout."
00:49:53 -Kde jste tam byli ubytovaní?
-Normálně, v hotelu.
00:49:57 -S výhledem na moře?
-Ano, první den.
00:50:01 -Druhý den už tam stál hotel.
-Tak rychle staví?
00:50:06 Viděl jsem to na vlastní oči.
00:50:16 U nás, když staví stodolu, 7x svolávají sympozium v Tatrách,
00:50:22 8x odvolají předsedu a potom zaplatí dva důchodce,
00:50:27 aby ji postavili.
00:50:34 Cestou domů jsme se zastavili na pár dní
00:50:38 -v Německé demokratické republice.
-Jak jste se tam domluvili?
00:50:43 -Normálně, slovensky ne?
-S Němci?
00:50:47 A co? Vždyť tam nebyl ani jeden Němec.
00:50:56 -A kde byli?
-Všichni byli na dovolených.
00:51:00 V Tatrách.
00:51:05 Tak to má být přes dovolenou. Oni u nás a my u nich.
00:51:09 A zboží, co jste nakoupili v cizině, kde máte uskladněný?
00:51:16 -Na celnici.
-Kdy si jej vyzvednete?
00:51:20 -Až vydělám na clo.
-To znamená, že smrdíte grošem.
00:51:26 -Co tím chcete říct?
-Že jste měli smradlavé Vánoce.
00:51:32 Co vám stará koupila pod stromeček?
00:51:36 -Knížku.
-Jakou?
00:51:38 Průvodce po Africe.
Martin Dejdar vám v útulném televizním baru namíchá výtečný koktejl silvestrovské zábavy. Ingrediencemi budou opět slavné scénky, skeče a populární písničky. Ocitneme se ve frontě v samoobsluze, kde Helena Růžičková se Stellou Zázvorkovou právě uvažují nejen co koupit k večeři, ale také o tom, co je specifického na mužích. Ivan Mládek nám představí něco málo z dějin české literatury a Jiřina Bohdalová spolu s Halinou Pawlowskou budou humorně debatovat o běžně neveselém tématu smrti. Pokusíme se také rozluštit záhadu ztraceného motoru v autě Marka Ebena. Ale mimo těchto ingrediencí vás v dnešním koktejlu čeká ještě celá řada dalších legend televizní zábavy, které vám jistě zpříjemní nejen poslední večer v roce.