Profesní a životní dráha proslulého výtvarníka T. Pištěka, který dodal nového lesku Hradní stráži, dosud aktivně sportuje a kromě jiných ocenění obdržel Oscara za kostýmy k Formanově filmu Amadeus. ### Připravili J. Hojtaš a M. Eben
00:00:02 Kolik byste hádali let tomuto muži, který se tak svižně pohybuje?
00:00:06 Představte si, nedávno mu bylo 80.
00:00:10 Je to ovšem celoživotní sportovec, automobilový závodník,
00:00:14 ale především malíř a kostýmní výtvarník.
00:00:17 A právě filmové kostýmy mu přinesly velikou slávu
00:00:21 a jako jediný u nás se může pochlubit impozantní kolekcí
00:00:25 Českého lva, francouzského Cézara a amerického Oscara.
00:00:31 Tento rozhovor vznikl jedné říjnové noci na jeho výstavě
00:00:34 ve Veletržním paláci v Praze.
00:01:05 Pane Pištěku, instalace výstavy, to vypadá jako taková
00:01:10 pokojná meditativní činnost,
00:01:13 že přijdete, rozhlédnete se, občas někde něco posunete, a klid.
00:01:19 Je tam prostor pro velké emoce při instalaci výstavy?
00:01:23 Kde jste, Marku, byl, že jste to takhle viděl?
00:01:27 -Takovou instalaci jsem ještě nezažil. -Ne?
00:01:30 Ne. To je právě zápas nervů. Zápas nervů.
00:01:34 Já jsem tady během instalace nachodil asi 45 kilometrů
00:01:39 a teď se z toho ještě pořád léčím.
00:01:42 Takže to není tak, jako že by člověk jenom chodil a říkal:
00:01:45 Dejte to doprava nebo doleva. To ne, to ne.
00:01:48 -Jak dlouho jste dělal tuhle instalaci? -2 měsíce.
00:01:52 -A každý den jste tu byl?
-Každej den jsem tu byl.
00:01:55 Já když dělám cokoliv, tak u toho chci bejt pořád sám,
00:01:58 protože jak u toho nejste, tak si to pak vyčítáte.
00:02:02 Protože pak je ten obraz nakřivo, knoflík přišitej špatně a takový.
00:02:08 Jak si to člověk nehlídá, tak nemá záruku.
00:02:11 To trvá někdy velmi dlouho, než najdete tu správnou polohu.
00:02:16 Poněvadž všechno má svý místo a to místo má svůj smysl.
00:02:20 A jak to prostě nehraje dohromady, tak to je špatně.
00:02:24 Proč se malíři tak rádi sdružují do skupin?
00:02:27 No, to nemůžu říct, protože já jsem se nikdy do žádný nesdružil.
00:02:31 Byl jsem třeba hostem Máje a tak dále,
00:02:35 ale nikdy jsem nebyl právoplatným členem žádný skupiny.
00:02:38 Ale proč to malíři dělají? Protože to ulehčuje situaci.
00:02:43 Víte, určitě jako celek prorážíte na veřejnost daleko líp
00:02:48 než jako solitér.
-Ale hádají se jak psi většinou.
00:02:52 No tak to patří k tomu.
00:02:55 Chodíte rád na výstavy kolegů? Já se ptám proto,
00:02:58 co říkáte, když se vám to nelíbí? To je vždycky ten hrozný moment,
00:03:02 když jdete na výstavu, kterou má třeba přítel,
00:03:05 a teď přijdete a nelíbí se vám to.
-To je hrozně jednoduchý.
00:03:09 Neříkáte nic. A tím je to všechno hotovo.
00:03:13 To je taky hrozný. A když on přijde a řekne: Tak co?
00:03:16 No, no, no, no.
00:03:20 -A je to.
-To je peklo.
00:03:22 Asi to taky poznáte, když vám to někdo řekne, ne?
00:03:25 Ale to jsou... Nemyslete si, že nemám lidi,
00:03:28 který to moje umění nemůžou ani vidět.
00:03:32 To já už vím předem.
00:03:34 HRAJÍ PÍSEŇ ČECHY KRÁSNÉ, ČECHY MÉ
00:03:52 -Máte trému před vernisáží?
-Samozřejmě.
00:03:56 Samozřejmě. A většinou je o tak, že já vlastně druhej den nevím,
00:04:02 co se na tý vernisáži odehrávalo.
00:04:05 Poněvadž to je takový jako, to je překrytý něčím.
00:04:09 -A čtete ty knihy?
-Jako myslíte jaký knihy?
00:04:14 Jak je vždycky na výstavě kniha a tam píšou ti návštěvníci.
00:04:17 Já nevím, jestli tady nějaká je, ale když jsem měl výstavu kdysi,
00:04:21 to vás bude zajímat,
00:04:23 ve Špálovce, to bylo v těch špatnejch letech.
00:04:27 A tam právě byla kniha, kde byla většina obdivnejch,
00:04:31 ale taky tam byly špatný. A tenkrát dáma, která u toho seděla,
00:04:36 byla maminka pana Václava Klause.
-Aha.
00:04:40 Která ve mně našla strašlivý zalíbení.
00:04:43 To jsem byl její umělec. A ona sledovala pečlivě tu knihu.
00:04:50 A dokonce jednou jsem tam přišel a ona mi říkala:
00:04:55 Pane Pištěk, byl tu nějakej... Tu stránku jsem musela vytrhnout.
00:05:01 Ona dokonce šla tak daleko, že když jsem tam měl špatnou kritiku,
00:05:05 tak to odstranila.
-To je hezký.
00:05:07 Ale zase ty špatný kritiky člověka pobaví často. Zvlášť když je ten...
00:05:11 -No, moc to člověka nebaví.
-No, když je v pořádném afektu
00:05:14 ten pisatel.
-To může pobavit třetí osobu.
00:05:19 Ale ten autor se většinou nepobaví.
00:05:25 Na vašich obrazech, pane Pištěku, když jsem se díval
00:05:28 tady na té výstavě, tak mimo jiné je tu spousta obrazů,
00:05:31 který mají jakoby druhý plán a pak mají ještě nějaký třetí plán.
00:05:36 Nějaký odchlíplý růžek. Jako kdyby pod tím obrazem
00:05:39 bylo ještě něco dalšího.
00:05:42 To je zpochybňování reality.
00:05:45 To, co mě provází, hledání něčeho, co je za něčím
00:05:49 a co já sám nevidím. Ale já neustále opakuju,
00:05:54 že bych chtěl vidět, co se odehrává za rámem obrazu.
00:05:58 Nejenom u svých, ale i u obrazů jiných lidí
00:06:03 jako Velasquezův obraz Portrét rodiny... Královský infantky.
00:06:09 Nádhernej obrovskej obraz, kde v pozadí stojí on u štaflí.
00:06:15 A je to vlastně jeho pohled, kterej vidí a maluje tu.
00:06:20 Já si říkal: Kruci! Já bych chtěl vidět to, co viděl on.
00:06:24 Co je za tím obrazem? Co on vidí a já už nevidím?
00:06:28 -Už nevidíte.
-Proč tam nemůžu se jít podívat?
00:06:31 Nebo takový ti známí sloni od Dalího na těch pavoučích nohách,
00:06:36 jak prchaj. No kam utíkaj? Kam jdou? Kam jdou?
00:06:41 Tam se jít podívat za ten roh.
00:06:43 Já jsem si říkal: To je taková vášeň asi pana Pištěka,
00:06:46 že tam vždycky něco jakoby naznačí, že byste tam rádi, a ono to nejde.
00:06:52 No mě straší fenomén tajemství celej život
00:06:54 a nejenom u obrazů. U všeho. Vědět, co je vevnitř.
00:06:58 Co je v tomhle, co je pod tím. A jde to až do vesmíru
00:07:02 ty moje touhy vidět, kde co končí, nekončí a co je za tím.
00:07:06 To vědomí, že se to nikdy nedovíte, nemluvím o vesmíru,
00:07:10 ale že se nedovím, co mám za tím odtrženým plátnem.
00:07:14 Prostě se to nedovím. Mám tam balíček, ale co je v něm?
00:07:18 A to je ten základ prostě.
00:07:20 Když už ho jednou rozbalíte, tak je po všem.
00:07:23 -To je pravda.
-Nebo když dojdete někam,
00:07:26 vylezete na plot, přelezete ho a vidíte,
00:07:29 tak už to nemá cenu dál. Má to cenu, když jste před ním
00:07:33 a říkáte si: Co je za tím plotem asi?
00:07:36 U některých tě pláten fakt člověk musí přijít
00:07:41 na 10 centimetrů, aby odhalil, že je to opravdu jenom plátno.
00:07:46 No tak to jsou obrazy, který jsem maloval v tom období
00:07:50 toho fotorealismu nebo hyperrealismu.
00:07:53 To má svůj smysl a tam musíte prostě diváka ošálit.
00:07:58 A je to nějaká speciální technika?
00:08:01 Já mám jednu jedinou techniku, a to, že mám barvu na paletě
00:08:06 a v ruce mám štětec. A podivil byste se,
00:08:10 jak malým štětcem jsou některý ty věci dělaný.
00:08:13 I velký plochy. Já jsem v životě nikde nepoužil
00:08:17 nějakej váleček nebo něco. Ne. To je prostě obřad.
00:08:23 To je ruka, štětec a plátno.
00:08:27 Stříknout na to z dálky, neříkám, že je to špatně,
00:08:30 ale pro mě to není. Já musím mít ruka, štětec, obraz.
00:09:04 -Přemalováváte taky?
-No samo sebou.
00:09:06 Nebo to vemu a rozšlapu to taky. To se taky stane.
00:09:11 Poněvadž pokaždý to nejde.
00:09:13 Prakticky každý malíř má tu potřebu se zhostit nějak
00:09:18 těch biblických témat, ať je věřící, nebo není věřící.
00:09:23 Skoro každý chce udělat nějaké biblické téma.
00:09:26 A vy je máte taky.
00:09:28 Já nevím, jestli se to dělá běžně, že to zajímá malíře běžně,
00:09:32 ale já to cítím jako povinnost. To je prostě klasický téma,
00:09:37 který pojednávaly desítky malířů v různých etapách.
00:09:41 Tak to je pocit, že je to vlastně moje povinnost to zkusit
00:09:46 se s tím vyrovnat jako dnes,
00:09:48 protože lidi pochopitelně žijí v určitým sociálním prostředí
00:09:53 a v historickým prostředí a musejí se s tou dobou,
00:09:56 ve který žijou, nějak porovnat.
00:09:58 A nemůžou samo sebou v tom najít místo pro sebe tak,
00:10:02 že by to řešili ve stylu 18.století.
00:10:05 Takže člověk musí respektovat to hledání.
00:10:13 A proč mě napadá Giotto, protože v jeho obrazech
00:10:17 třeba v tý kapli Scrovegni v Padově anebo v Assisi,
00:10:22 tak kupodivu tenkrát už byly projektovaný
00:10:26 ty nejnádhernější stavby architektonický,
00:10:29 jaké si dovedeme představit. A v těch jejich malbách
00:10:32 je něco nepředstavitelnýho. Tam jsou v pozadí
00:10:36 takový prapodivný segmenty staveb. Podivný oblouky.
00:10:41 A to třeba je to, co vidíte v tom mým objektu vepředu.
00:10:45 To mám v sobě, protože něco tak nádhernýho a podivnýho,
00:10:49 jako jsou ty stavby v těhle těch obrazech,
00:10:52 to je inspirace prostě navždy.
00:11:00 Když jste přišel na akademii, tak jste tam zastihl
00:11:03 ještě ty velké postavy jako pana profesora Nechlebu
00:11:07 a pana profesora Nejedlého.
-Dokonce ještě Švabinskýho!
00:11:12 -Ještě Švabinskýho?
-A profesora Štecha.
00:11:15 Ale to byla úcta tehdy, co?
00:11:17 Tenkrát byli profesoři prostě lidi z jiný planety.
00:11:22 Neexistovalo nějaký odporování nebo to.
00:11:26 Když přicházel profesor, tak vám vyrážel pot na čele.
00:11:30 -Jo?
-Jo. A speciálně Nechleba.
00:11:33 Ten měl takovou autoritu. Ten chodil vždycky ve středu
00:11:39 se dívat do ateliéru. Korigovat.
00:11:43 A to jsme všichni byli nastrojení, umytí a čekali jsme.
00:11:50 Byly otevřený dveře
00:11:52 a někdo se díval přes dlouhou chodbu.
00:11:56 Už jde, už jde, už jde!
00:11:58 A on chodil, on byl mimochodník, víte?
00:12:01 On chodil takhle jako. A ruce za zády.
00:12:04 Pro něj byla nepředstavitelná věc, že by musel si sám otevřít dveře.
00:12:10 Kdyby nebyly otevřený, tak on by prošel těma zavřenýma dveřma.
00:12:15 A teď tam už někdo stál se židlí a čekal.
00:12:20 On si začal sedat a nedíval se, jestli tam někdo je.
00:12:23 On prostě věděl, že někdo tam musí bejt, a hotovo.
00:12:27 Ti spolužáci mý, většina z něj měli absolutní třas.
00:12:33 Že třeba nebyli schopní s ním komunikovat.
00:12:36 Takže já a nějakej Kudláček,
00:12:39 takoví 2-3 jsme tam byli tlumočníci.
00:12:43 Že jsme tlumočili. A on se ptal: Co to má bejt tohle?
00:12:46 A my jsme říkali: Co to má bejt? Student: No, to je, to bylo...
00:12:50 Pane profesore, to má bejt to...
00:12:56 On byl teda drsnej, víte. Drsnej.
00:13:02 Máte něco, o čem byste konkrétně mohl říct,
00:13:04 tohle mě naučil Nechleba a tohle mě naučil Nejedlý?
00:13:08 No, Nejedlý mě naučil jíst strašně pálivý jídla.
00:13:15 On měl krajinářskou školu. Tam já jsem nechodil,
00:13:18 ale nicméně jsme jezdili na letní praxi malovat do přírody.
00:13:25 A to nás vozil svým autem. A on měl americkou UNRRU náklaďák,
00:13:31 na kterým bylo napsáno Akademie výtvarných umění.
00:13:35 A tam nás nahnali dovnitř, jeli jsme na Hořín a on sám řídil.
00:13:41 A řekl bych, maximální rychlost byla tak 20 kilometrů v hodině.
00:13:45 To my jsme se jenom tak jako plazili.
00:13:48 On seděl a...
00:13:51 On nám taky vařil. To hlavní jídlo se jmenovalo držka v plamenech.
00:13:56 Poněvadž to bylo... On si přivezl recepty z Indie.
00:13:59 On byl v Indii, no.
00:14:01 A to jste si nepřipravený dal lžíci do pusy
00:14:05 a pak vás křísili. To bylo, to vám opravdu...
00:14:09 Krajináři. To je výborný, ta představa.
00:14:12 On byl ohromnej! Bílý vlásky, červenej nos vypitej krásně.
00:14:16 To je krása, viďte? Ta naše krajina to je nádhernýho něco.
00:14:22 Člověk když tak jezdí světem, tak něco podobnýho nikde nenajde.
00:14:27 Ona přeci jenom ta naše země je ze všeho nejkrásnější.
00:14:31 Přišel do školy, měl síťovku
00:14:33 a v tom měl nákup cibuli, bůček a tohle všechno.
00:14:37 A zásadně zdravil... My: Dobrý den, pane profesore!
00:14:41 A on říkal: Buďte zdrávi, Slovani!
00:14:45 Zásadně jsme byli Slovani. Tak co, Slovane?
00:14:49 A tak to byl Nejedlý. Ten mě naučil...
00:14:51 On si na té Akademii vařil?
00:14:54 V ateliéru vařil. Ale tam to vařil jenom pro hrstku vyvolených.
00:14:59 Pro Sichru a pro Radu a tak dále.
00:15:02 Ale v plenéru vařil i pro žactvo.
00:15:06 No a Nechleba nás naučil to, co dneska nikdo nikoho neučí,
00:15:10 namalovat hlavu. On nás učil, že musíte začít od lebky.
00:15:14 Jsou určitý body, který musíte dodržet.
00:15:17 Ty lícní kosti, který se pak oblíknou do týhletý podoby.
00:15:21 A jakmile jste nepochopil stavbu hlavy toho člověka,
00:15:25 kterýho kreslíte, je to jako u kostýmů, je to potom jako.
00:15:29 To není pravý. Tak toto jsem se tam naučil.
00:15:32 A u figury, u postavy to samý. Prostě musíte vidět kostru.
00:15:38 To je klasika, že jo, od Leonarda Da Vinciho.
00:15:42 Prostě víte, že když jste zapřenej na jedný noze,
00:15:45 tak druhý rameno musí jít dolů, aby se to vyvážilo.
00:15:50 To je přesnej kánon, jak se tý figury a hlavy zhostit.
00:15:55 A to se učilo na tý Akademii rok v přípravce
00:16:00 a posléze dál a přineslo to pak ovoce.
00:16:05 Nebyl jste někdy v pokušení
00:16:07 oblíknout nějakou vaši figuru podle Nechleby.
00:16:11 On byl tak zvláštní figura, že se to nedalo napodobit.
00:16:15 Ale, rozumíte, já lituju toho, že ústní podání
00:16:20 většinou zkazí vlastně dějinnou pravdu.
00:16:24 Já jsem třeba četl v nějakým časopise povídání od Kadrnožky,
00:16:30 kterej tam popisuje Nechlebu tak příšerně.
00:16:34 Ten Kadrnožka musel bejt pod drogama nebo co,
00:16:38 když tohle mohl napsat. On píše, že on chodil ve smokingu
00:16:42 do ateliéru a v bílejch rukavicích, aby se nikoho nemusel...
00:16:45 No taková pitomost. Já jsem v životě neviděl Nechlebu,
00:16:49 ani když se rozdávali diplomy, že by měl smoking.
00:16:53 No prostě blbost, jo. Měl svůj dres.
00:16:56 Takzvaný tenisový proužek, modrý sako, košili,
00:17:00 límeček a kravatu a musel mu viset dlouhej kapesník.
00:17:05 A to bylo jako jeho. Ale to, jak ho popisuje ten Kadrnožka,
00:17:09 to kdybych ho někde potkal živýho, tak mu vysvětlím,
00:17:13 jak to vlastně všechno bylo.
00:17:15 Žáci je akceptovali jako osobnosti, i když jste si mohl myslet,
00:17:20 že Nechleba je malíř minulého století
00:17:24 a že Radovy krajinky nestojej za nic,
00:17:28 ale ta osobnost byla prostě nezpochybnitelná.
00:17:33 Ta úcta se trošičku vytrácí, že jo?
00:17:36 No. Právě o tom mluvím. Ta se vytratila.
00:17:39 Ta se vytratila.
00:17:50 HUDBA
00:18:43 U vás jde ruku v ruce s uměním
00:18:45 ještě ta vášeň pro techniku a pro automobilismus.
00:18:49 Tak to máte v rodině hluboko, že, automobilismus?
00:18:52 No, tak se to traduje.
00:18:55 Říká se to, protože dědeček byl pionýr automobilismu.
00:18:59 On měl dokonce pro Rakousko-Uhersko snad výhradní zastoupení Fordu.
00:19:05 A nejen to. Představte si, to jsem nevěděl,
00:19:08 najednou jsem to zjistil na dobový fotografii,
00:19:11 že měl na vývěsním štítu napsáno,
00:19:13 že je i zástupce aeroplánů bratří Wrightů.
00:19:18 Takže v nějakých genech se ke mně dostala láska k motorům.
00:19:22 A tatínek měl taky lásku k motorům?
00:19:24 Můj táta? Ten byl antitalent absolutně na řízení auta
00:19:30 a já od 15 let jsem ho vozil autem po představení
00:19:35 a po účinkování, protože on jednat to neměl rád
00:19:39 a za druhý měl od svých mladých let příšernou srdeční vadu,
00:19:45 takže nechtěl riskovat při jízdě nějaký zdravotní problémy.
00:19:51 Pamatuju tragikomický scény, protože jsme jezdili autem,
00:19:55 který se jmenovalo Praga Baby.
00:19:58 A do toho se vlastně pořádně nedalo vlézt.
00:20:01 I tenkrát byly silniční kontroly. A když nějakou jsme viděli,
00:20:06 tak já jsem zastavil a teď jsme s tím korpulentním tátou
00:20:10 se snažili nenápadně přelézt, což bylo něco teda tragikomickýho.
00:20:15 Takže já jsem čekal na 18 let, abych mohl jít do autoškoly.
00:20:22 A když jsem přišel do autoškoly,
00:20:24 tak ten instruktor byl proti mně máslo!
00:20:28 Protože já už jsem tři roky jezdil jako profík.
00:20:31 No a jak jsem dostal papíry, tak jsem mazal na Žižkov
00:20:36 do autoklubu se přihlásit mezi závodníky.
00:20:40 Ale povýšil jste automobilový motor na umění.
00:20:43 Tady na výstavě je to vidět na mnoha kusech.
00:20:47 A to si člověk teprve uvědomí, když se to takhle zpracuje,
00:20:52 co to je za nádheru.
00:20:54 Technika je svým způsobem umění.
00:20:56 Já neznám lepší plastiku, než je lopatkový kolo pro turbínu.
00:21:02 To jsou věci esteticky absolutně bezchybný,
00:21:06 nádherný a je škoda, že si toho nevšímají lidi víc.
00:21:10 A pro mě je zásadní, pokusit se vzít jakýsi kus něčeho,
00:21:16 co bylo vyrobeno pro zcela jiný účel
00:21:19 a jen malou úpravou dát mu jiný význam
00:21:22 a nechat ho žít svým vlastním životem.
00:21:25 A to jsou právě ty moje pokusy dělit motory
00:21:29 anebo vyjímat kusy motorů a dávat jim vlastně jiný význam
00:21:33 a nechat je žít jináč, než byly původně designovaný.
00:22:44 Máte taky tady na výstavě,
00:22:47 já nevím, jestli tomu mám říkat objekt,
00:22:50 ale v každém případě to je velká prosklená krychle,
00:22:54 která je plná vašich kostýmů, které jste tam naházel,
00:22:58 jak kdyby to byla halda taková.
00:23:01 A nutně tomu návštěvníkovi musí vytanout na mysli,
00:23:07 jestli vlastně vy na to nekoukáte, na tuhle profesi,
00:23:11 která vám přinesla tak obrovský věhlas,
00:23:15 jestli na to nekoukáte trochu spatra.
00:23:18 Takže se mi to povedlo.
00:23:21 Já jsem v žádným případě nikdy nechtěl míchat dvě věci dohromady.
00:23:27 Jablka a hrušky. Buď jsem měl výstavu kostýmů,
00:23:31 kterou jsem měl vlastně jenom jednu jedinou,
00:23:34 která stála za to. Ta byla v Americe a byla opravdu...
00:23:40 Na tu vzpomínám s uspokojením.
00:23:44 Ale nikdy jsem nechtěl dělat obraz a vedle mít kostým.
00:23:47 A tady to byla jako zásadní otázka, poněvadž všichni mě tlačili,
00:23:51 že by tady taky měly bejt kostýmy. Ale kostým,
00:23:55 který bych tu chtěl někde, třeba i v jiným prostoru vystavit,
00:23:59 takovej už dneska neexistuje, originály už nejsou.
00:24:02 Já jsem dokonce původně navrhoval,
00:24:05 spojit se s italskou firmou pana Tirelliho.
00:24:09 To je vrchol kostýmní tvorby.
00:24:12 On je sice už chudák po smrti, ale má muzeum,
00:24:15 ke kterýmu musí naše UMPRUM muzeum vzhlížet jenom jako někam nahoru,
00:24:21 že by se od něj vypůjčily nějaký kostýmy,
00:24:24 který mají vazbu k filmům, který jsem dělal,
00:24:27 a že by dole byly vystavený separátně.
00:24:32 Samo sebou že k tomu nedošlo z finančních důvodů a tak dále.
00:24:38 No a tak mě napadlo, jak se tý povinnosti zhostit.
00:24:43 Nedělat výstavu kostýmů, ale objekt.
00:24:45 A když je to objekt, tak součástí je vlastně to,
00:24:49 co na mně leželo celej život. Tam nejsou jenom kostýmy,
00:24:53 tam jsou i věci ze závodů, z Palety lásky, z hokeje.
00:24:57 To všecko na mě leželo. Takže to jsem prostě naházel...
00:25:01 -Navršil.
-A navršil na tu hromadu,
00:25:04 abych každýmu dopřál jeho čest.
00:25:07 Ale ti Italové to umí. Ty látky a ty kostýmy.
00:25:10 -To je absolutní špička.
-Módu. To asi nikdo líp nesvede.
00:25:15 Ne. Módu jako současnou, Francouzi, Američani, Angličani
00:25:20 to dneska... Ale jako divadelní a scénickou tvorbu
00:25:24 to nemá prostě úroveň. Já jsem dělal v Paříži,
00:25:29 v Londýně a v New Yorku, ale ta Itálie, to je prostě Mekka.
00:25:34 A speciálně firma Tirelli, to je...
00:25:39 To je něco jako... Rozumíte, on sám, ta figura jeho,
00:25:43 to byl solitér. To nebyl krejčí, to byla osoba,
00:25:48 se kterou si musel objednávat DeSantis nebo De Sica schůzku
00:25:56 a prezident republiky italský.
00:25:59 On byl komturem nějakýho řádu, prostě to byla figura neskutečná.
00:26:04 A přitom on byl homosexuál jako 90 procent všech lidí v oboru.
00:26:11 Já byl vždycky jako podezřelej, že nejsem,
00:26:15 že tam vlastně nepatřím mezi ně,
00:26:18 ale taky to nebylo jednoduchý k němu najít jako...
00:26:23 -Cestu?
-Cestu.
00:26:25 Protože on byl absolutně suverén, kterej nebyl zvyklej,
00:26:29 že by mu někdo mluvil do toho, jak co má vypadat nebo ne.
00:26:34 Takže jsme spolu měli strašlivou scénu,
00:26:37 ale to já dovedu, víte.
00:26:41 Dokonce jsem ho honil po ulici. To došlo tak daleko.
00:26:45 Neříkejte. Vy jste honil komtura po ulici?
00:26:49 No jistě. Tirelliho jsem honil po ulici,
00:26:51 poněvadž jsme byli dva kohouti. Já jsem prostě nechtěl
00:26:56 tam bejt jako na vedlejší koleji. Já jsem řekl:
00:26:59 Já to chci takhle a bude to takhle. A on zas řekl: Tak to teda ne!
00:27:03 Tak takhle to nebude! A dopadlo to tak,
00:27:06 že se do toho skoro zamotali carabinieri.
00:27:10 Ale druhej den to bylo tak, že se to převrátilo na přátelství
00:27:15 na život a na smrt a on pro mě udělal takový věci
00:27:19 jako pro nikoho na světě. A on dokonce jako důkaz přátelství
00:27:24 mě vzal do zvláštní komory, kde měl dobový kufry,
00:27:29 v kterých byly kostýmy ze všech možných dob,
00:27:33 kam nesměl nikdo.
00:27:36 A on řekl: Pojď se mnou. Vzal mě a otevřel víko
00:27:41 a tam pod papírem ležely rokokový vesty.
00:27:49 To je prostě takový umělecký dílo! To dneska nikdo nemůže udělat,
00:27:53 poněvadž to jedna nějaká babka v rokoku
00:27:56 seděla rok a tu vestu vyšívala,
00:27:59 poněvadž tam jsou ptáčkové, motýlkové, kytičky.
00:28:03 No něco... A on mi řekl: Tak si vyber.
00:28:52 Já věřím...
00:28:55 Věřím, že to je nejlepší opera, jaká dosud byla napsána.
00:29:01 Takže Salieri nebo Mozart měli pravou vestu.
00:29:05 Na tom já jsem vždycky trval, aby to nebylo jako.
00:29:09 -Těší mne, že jste zde.
-Jak nepřijít?
00:29:12 -Bravo, maestro!
-Jak se vám to líbilo?
00:29:19 Netušil jsem, že je taková hudba vůbec možná.
00:29:24 -Lichotíte mi.
-Ne, ne.
00:29:28 Když tohle slyším, co mohu říci než Salieri.
00:29:37 Děkuji.
00:29:37 Vždycky na každým tom kostýmu musela být nějaká reálie,
00:29:41 i kdyby to byl prostě pravej rokokovej knoflík
00:29:44 nebo kousek fiží nebo něco. A to je kouzlo.
00:29:48 To prostě máte kostým a najednou tam přiděláte fiží,
00:29:53 který jste koupil v aukci po nějaký starý šlechtický rodině,
00:29:58 a najednou je to prostě...
00:30:25 Ale když jsme přišli poprvé do Říma k němu,
00:30:29 Forman, já, Saul Zaentz a pomocnej režisér ten Hausman
00:30:33 a já měl desky nakreslený, tam všechny návrhy,
00:30:36 dostali jsme k tomuhle Tirellimu. A to si představte
00:30:39 velikou místnost, která byla zařízena jenom bíle.
00:30:44 Všechno bílý a na zdech byly obrovský fotografie.
00:30:48 Sofia Loren s věnováním a De Sica a bla, bla, bla.
00:30:54 A tam seděl za bílý psacím stolem Tirelli
00:31:00 v červeným saku, který bylo teda dost červený,
00:31:04 kolem bílej nábytek a na bílý kožený lenošce veliký
00:31:10 leželi dva dalmatinové.
00:31:14 No prostě, to byla scéna z filmu prostě.
00:31:18 A teď on tam na nás tak koukal a ten pán nás představoval.
00:31:22 To je pan Forman a to je Pištěk. A on: Kdo to je?
00:31:26 Jako co to je a co chce? Forman? Co? A tenhleten?
00:31:32 A co? Co tam děláme? Co jsme to za lidi? Co to?
00:31:37 Tak ten Hausman jako mu začal vykládat, že bysme chtěli a to,
00:31:40 a on vůbec jako. My jsme pro něj byli plebs.
00:31:45 A Formana napadlo, říkal: Hele, hele, ukaž mu ty obrázky!
00:31:51 Tak jsem mu strčil ty desky a on tak jako štítivě to vzal do ruky
00:31:55 a začal v tom listovat. Pak se vrátil, pak zase.
00:32:02 Asi 10 minut se v tom hrabal a říkal: Tak já to budu dělat.
00:32:08 Ty kresby ho zlomily!
00:32:11 -To je ale vyznamenání, co?
-No jistě.
00:32:13 On za svý prachy jezdil. Třeba pro Annette Bening
00:32:19 vozil šaty na druhou zkoušku do New Yorku. Za svý prachy.
00:32:23 Ale on si to mohl dovolit. To byl multimilionář.
00:32:26 No a teďka, abychom to trošku odhlečili,
00:32:30 tak si představte, že tenhle Tirelli slavil padesátku.
00:32:33 A to bylo oslavy jako třeba monacká princezna
00:32:37 nebo něco takovýho. A teď já jsem už jezdil...
00:32:41 A už jsem zase u toho Fabrizzia, u toho knížete pána,
00:32:46 kterýho vyobcovala rodina, protože byl taky,
00:32:50 nebyl na holky.
-A to byl váš asistent?
00:32:53 To byl můj asistent. A ten mě vozil v autě,
00:32:57 to byl Renault R4, nebo jak se jmenovalo,
00:33:00 podle Cochete dělaná. -Ano.
-A když poprvé pro mě přijel,
00:33:04 tak tam se všecko na tom klepalo.
00:33:07 A já když jsem vylezl z toho auta, tak jsem byla samej chlup,
00:33:12 protože on v tom vozil zatoulaný psy.
00:33:15 On miloval zatoulaný psy. No a už jsem točil druhej film
00:33:20 a on měl furt to samý auto, ale dřív měl deky na sedačkách,
00:33:25 ale teď měl novinku, že tam byly jenom ty pružiny už.
00:33:30 Tak si představte, že jsme jeli rychle, rychle na oslavu
00:33:33 a teď jel Rolls Royce, Bentley, BMW 7
00:33:40 a já nevím, ty největší bavoráky, víte,
00:33:43 a mezi tím jsme takhle dělali.
00:33:46 A to byla taková pompézní věc.
00:33:49 Tam stál špalír v dobových kostýmech
00:33:52 jako pochopitelně s alapartnama a trubači v kostýmech,
00:34:00 jako má papež ty kostýmy. A byl tam taky takovej majordomus
00:34:04 a vždycky přijel Rolls Royce, on přistoupil, otevřel dvířka
00:34:10 a pam, pa, du, dů! To už zatroubili tuš.
00:34:13 A on už on říkal, Sophia Loren bla, bla, bla.
00:34:19 Načež brum, brum, brum, jsme se tam dokodrcali
00:34:25 a teď tramtadadá, pittore ceco theodor pištěk, pittore ceco!
00:34:35 A dveře nešly otevřít.
00:34:38 Hele, tam byla všechna televize z Říma.
00:34:41 To si nedovedete představit, tam byly prostě noviny, fotografové
00:34:45 a mě tahali okýnkem
00:34:50 za neustálého troubení tuše.
00:34:55 A když mě vytáhli,
00:34:58 tak samo sebou se ty dvířka otevřely ještě.
00:35:01 Ovšem já měl jenom jeden rukáv v saku, utrhli mi ho.
00:35:06 Takže jsem procházel tím špalírem jenom tak.
00:35:10 -No to je šílený. -A já jsem měl takových slavných okamžiků,
00:35:14 že by mně mohla z toho jako se i pomátnout hlava,
00:35:19 ale vždycky u toho byl nějakej takovej příšernej moment,
00:35:23 kterej to všechno shodil, že se vlastně z toho stala jenom legrace.
00:35:26 -I u těch Oscarů?
-No tak tam hlavně!
00:35:35 And the winner is Theodor Pištěk for Amadeus.
00:35:44 Ladies and gentleman,
00:35:46 this is the biggest and happiest day my film career.
00:35:51 Thank you, Miloš. Thank you.
00:35:55 No a teď je konec po několika hodinách a na tý forbíně
00:35:58 stojej všechny ty hvězdy oceněný v několika řadách, že jo,
00:36:04 a koukaj na to hlediště, kde je ta honorace.
00:36:10 Tam jenom ty šperky, to je českej národní rozpočet,
00:36:15 co tam sedí. A teď já jsem tam stál,
00:36:19 takhle jsem se furt strkal někam dozadu
00:36:22 a najednou Kirk Douglas mě normálně strkal a říkal:
00:36:25 Jdi dopředu, užij si to dneska.
00:36:26 Tak jsem se ocitnul úplně veprostřed toho.
00:36:31 A vedle mě byla Diana Rossová.
00:36:34 Nejnádhernější ženská tehdejší doby.
00:36:37 Se vší pompou tam přijela parta herců
00:36:41 z Passage to India od Davida Leana, to byl jeho poslední film,
00:36:46 a mezi nima byl nádherně vyzdobenej takovej ten
00:36:50 slavnostně vyzdobenej slon, který hrál v tom filmu.
00:36:54 A teď si představte, že jsem tam stál. To můžete dělat ramena tady,
00:36:58 co nějaký, jako nějaký Oscary, co má bejt,
00:37:03 ale když tam stojíte, tak je to něco trošku jinýho.
00:37:08 A teď tam stojím, vedle ta Rossová a tady Burt Lancaster.
00:37:13 A teď najednou koukám, jak ty lidi v těch prvních řadách
00:37:19 se začínají usmívat. A já jsem si říkal: Co se děje?
00:37:23 A teď se dokonce začali jako smát ti lidi.
00:37:27 Já si říkal: Kristepane. Koukl jsem se, jestli něco nemám...
00:37:31 A najednou cítím, jak mně ta Diana takhle strká do hlavy.
00:37:38 Já jsme si říkal: Ježišmarjá, co se to...
00:37:41 A samo sebou jsem dělal, že nic.
00:37:45 A zase ji cejtím. Říkal jsem si: Co to je?
00:37:49 A teď už vidím, že ty lidi se řehtají vepředu.
00:37:52 Tak se otočím a tam, kde byla ta Rossová,
00:37:56 tak tam stál ten slon a strkal mě chobotem do hlavy.
00:38:00 Tak to byla moje sláva oscarová.
00:38:05 Když jste mluvil o tom, že ten kostým má být nějaký dobový prvek,
00:38:08 nějaký originál, já to pochopím, že se dá něco sehnat,
00:38:13 když točíte rokoko nebo baroko,
00:38:16 ale když jste točili Markétu Lazarovou,
00:38:18 měl jste tam něco takového?
00:38:20 To ne, ale snažili jsme se tam udělat věci,
00:38:23 o kterých jsme se domnívali, že tak vypadaly
00:38:28 a byly z takovýho materiálu jako originály.
00:38:31 A vy jste se potkal s Františkem Vláčilem jak?
00:38:34 Docela náhodně. Moje spolužačka z grafický si ho vzala za muže.
00:38:39 Jednou jsem tam přišel na svačinu a už to začalo.
00:38:45 A on vůbec nebyl špatný výtvarník. On si dělal obrázky do scénáře.
00:38:48 -On byl výbornej. -Že jo?
-On měl ohromnej výtvarnej cit.
00:38:52 On byl dokonalej. Proto ta práce s ním byla...
00:38:55 Na to budu vzpomínat. To byla vůbec moje nejlepší práce u filmu.
00:38:59 On byl bez konkurence.
00:39:39 Brnění jako takových, těch bylo hrozně málo,
00:39:43 a to měli jenom velký páni.
00:39:45 A když se nějaký brnění někde objevilo v davu,
00:39:48 tak to bylo, že ho z mrtvýho někde svlíknul.
00:39:53 Těch obrazovejch materiálů bylo hrozně málo.
00:39:55 Pár kancionálů, z kterých jste se mohl jenom domnívat,
00:39:59 že to tak nějak vypadalo.
00:40:01 Takže to byla ohromná taková autorská práce vlastně.
00:40:06 To je věc, když je ten režisér inspirativní.
00:40:09 -To pak není ani práce.
-To už jsem pak nezažil nikdy.
00:40:12 -Ani s Milošem Formanem?
-Miloš Forman je...
00:40:16 U něj je to něco úplně jinýho. On má hlavní starost o to,
00:40:20 aby ty figury a děj aby šel dopředu.
00:40:23 Prostě režie zabere tolik, že nemá prostě čas na to
00:40:27 se hrabat někde... On když si vás vybere
00:40:31 jako spolupracovníka na něco, tak už vám do toho nemluví.
00:40:35 To je asi stejný přístup, jak vy to máte rád, že musíte u toho bejt.
00:40:39 Ale to jsem byl i u filmů,
00:40:42 na který dneska ani nechci vzpomínat.
00:40:45 Ale to jsem měl prostě jako zásadu. Být u všeho.
00:40:49 A samo sebou že to nejde. Prostě někdy ta práce
00:40:54 vás pošle někam jinam a tak dál. A vždycky se to vymstí,
00:40:58 poněvadž pak jsem seděl v biografu a viděl jsem:
00:41:02 Ježišmarja, on má to vyznamenání hlavou vzhůru!
00:41:09 A jenom, že jsem tam zrovna nebyl.
00:41:13 Ideální by bylo před první klapkou mít na ramínkách všechno komplet.
00:41:18 Jenže to se šije průběžně, protože se mění herci
00:41:22 a mění se prostě, a to jsou věci, který já úplně nenávidím,
00:41:27 když si na ně vzpomenu. A úplně nenávidím Miloše,
00:41:30 kterej vždycky řekl: Ty už si nějak poradíš.
00:41:34 A třeba přehodili natáčení kvůli něčemu
00:41:39 a musel tam být kostým, kterej se teprve šil.
00:41:43 A říkat mu: Ale vždyť to se teprve šije.
00:41:46 A on: Ty už si nějak poradíš. A vždycky jsem si musel poradit.
00:41:50 A taky jsem si vždycky poradil. Ale tohle je hrůza.
00:41:54 Třeba točili jsme Valmonta a najednou přijela
00:41:59 taková ekipa z New Yorku. od Smithsonian Institution.
00:42:03 Vlastně muzea a mají zmapovanou celou lidskou činnost
00:42:07 ve všech oborech. A měli tam taky oddíl,
00:42:11 kterej se jmenuje How the people wear, a chtěli ukázku,
00:42:14 jak se dělá filmovej kostým.
00:42:17 Já jsem udělal kostýmní scénář
00:42:19 a tomu producentovi se to zdálo moc.
00:42:23 A já jsem se nechtěl vzdát a říkal jsem: Já potřebuju ty kostýmy.
00:42:27 A jemu to stálo za to, že vzal Formana z Paříže
00:42:31 a letěli za mnou do Itálie, prostě na mně klečeli tak dlouho,
00:42:34 až jsem ten kostým vyřadil.
00:42:37 Dopadlo to tak, že se najednou zjistilo ráno,
00:42:41 že ten kostým je potřeba.
00:42:44 Najednou zjistili, že já jsem měl pravdu.
00:42:47 A co teď? Žádný 2-3 zkoušky v New Yorku, nic,
00:42:53 prostě musí bejt do zejtra kostým.
00:42:56 A do toho se namotala How people wear.
00:42:59 Teď si představte, že já jsem neměl nic.
00:43:03 -Nic. -Kolik bylo hodin?
-4 hodiny odpoledne.
00:43:07 Tak jsem šel do skladu kostýmů, kde byli komparsisti,
00:43:11 a tam jsem našel jeden kostým, kterej měl krásný materiál.
00:43:16 No a zase k tomu potřebujete mít lidi,
00:43:19 který s váma chtěj dělat. A když ty lidi nemáte,
00:43:22 tak jste vyřízenej. No já jsem vždycky měl kolem sebe lidi,
00:43:26 který pro mě dělali první poslední.
00:43:30 Tam ty holky ze Srí Lanky, jedna Korejka, Španělka,
00:43:35 Číňanka, prostě mezinárodní tým.
00:43:38 No a ty vzaly kostým a rozstříhaly ho na kusy,
00:43:42 rozpáraly a běžely s ním do čistírny.
00:43:46 A za hodinu přinesly vyčištěnej kostým.
00:43:49 A já jsem za tu dobu měl nakreslený,
00:43:52 jak by ten kostým měl vypadat.
00:43:54 No a do toho všeho se motali ti filmaři.
00:43:59 Ale teď na kom to ukážeme?
00:44:01 Ona ta Annette Bening, která, kdyby za ní někdo přišel,
00:44:05 že má tuhle věc udělat, tak to bude stát čtvrt milionu dolarů.
00:44:09 A ona řekla: Tak, Dodo, já to udělám.
00:44:13 A v 5 hodin před tou kamerou si navlíkala punčochy, zkoušela...
00:44:18 Prostě něco nepředstavitelnýho. A řekl bych,
00:44:21 že to už pro nikoho v životě by nikdy neudělala.
00:44:24 No a představte si, že to skončilo tak,
00:44:28 že ten kostým byl ráno na place
00:44:30 a bez debaty to je nejhezčí kostým filmu.
00:44:34 -To tak bývá, že?
-Jo. To jsou věci,
00:44:36 který mi vlastně ten život u filmu udělali hezkej.
00:44:41 Ale vy se jen tak s něčím nespokojíte?
00:44:43 No v tom je kouzlo úspěchu, prostě si trvat na svým.
00:44:47 Když jednou zjistíte, že jste na správný stopě,
00:44:50 tak se toho musíte držet. A určitě přijde x lidí,
00:44:55 který vám řeknou: Mělo by se takhle, nebo já bych to...
00:44:58 Ne. Musíte bejt tvrdá palice a držet to tak dlouho,
00:45:03 dokud neskončí film.
00:45:12 Když jsem dělal Larryho Flynta,
00:45:14 tak tam jsem vlastně prožil nejhorší okamžiky,
00:45:17 ale ne kvůli šetrnosti produkce.
00:45:20 Americký produkční, to jsou takový držgrešle,
00:45:23 že o tom vy nemáte ponětí.
-Jo?
00:45:25 Já jsem projezdil kolem Memphisu stovky kilometrů v autě,
00:45:32 protože jsem sháněl, kde jsou nejlevnější knoflíky.
00:45:37 Tím autem jsem projel asi milion knoflíků, ale on zvítězil,
00:45:42 že to byly ty nejlevnější knoflíky na trhu.
00:45:49 Ty ho dusíš!
00:45:51 On se převlíká do rokokovýho kostýmu
00:45:54 a je tam převlečenej za chlapíka z francouzský revoluce.
00:45:59 Tam by se vám dokonce i líbilo, protože tam mně přivedli
00:46:04 takových 20 sexbomb, ale opravdových jako.
00:46:09 -To by se mi líbilo.
-A měl jsem na ně udělat,
00:46:12 že jsou jako dobový, ale mělo na nich bejt co nejmíň dobovýho.
00:46:19 To byla docela příjemná práce, ale Miloš to pak vystříhal,
00:46:23 takže tam nebylo nic.
00:46:25 Teď jsem celou dobu uvažoval, kde to v tom filmu je.
00:46:28 Nikde, nikde.
00:46:30 Ty byly urostlý.
00:46:46 Nezmínili jsme ještě jeden drobný detail
00:46:49 vaší bohaté kostýmní tvorby, a to jsou ty uniformy.
00:46:53 Což o to, uniformy, ty, víme, že jste navrhl pro Hradní stráž,
00:46:58 ale já jsem vůbec netušil,
00:47:00 že jste navrhl uniformu taky pro Václava Havla.
00:47:02 Protože všichni prezidenti před ním
- Zápotocký, Gottwald
00:47:06 nosili uniformy, generálský uniformy.
00:47:09 -Tak jsem mu jako pozornost ušil taky uniformu. -Jaká byla?
00:47:14 No slavnostní. Jednu bílou a jednu modrou.
00:47:17 A když se do jedný v Lánech oblékl, tak už z ní nechtěl ven.
00:47:24 To je taková ta uniforma toho typu,
00:47:26 kterou nosí američtí vojenští funkcionáři na slavnosti.
00:47:31 Ty smokingový a frakový uniformy.
00:47:34 Tak to bylo jako na smokingovej střih udělaná uniforma,
00:47:39 která mu ohromně sekla. A vím, že na narozeninách
00:47:45 generála Tomejška, což byl šéf vojenský kanceláře,
00:47:48 ho překvapil Havel a přišel v tý uniformě.
00:47:52 A on to byl chlap, kterej pro tohle neměl pochopení,
00:47:57 a prosil pak Havla, aby v životě s ním nikde
00:48:00 se neukazoval na veřejnosti, protože se bál,
00:48:04 že na něj jeho oponenti budou útočit jako.
00:48:12 Já jsem dostal pokyn přestrojit tu Hradní stráž
00:48:16 a všechny ty uniformy, aby při návštěvě prezidenta Weizsäckera
00:48:21 už se prezentoval Hrad jinak vizuálně.
00:48:24 Musím říct, zní to možná jako vychloubání,
00:48:28 ale kromě mě na celým světě není nikdo, kdo by to dokázal
00:48:33 v tom časovým termínu ještě s tím, že když mě Havel tím pověřoval,
00:48:39 tak mi řekl: Ale nemáme na to žádný peníze.
00:48:42 Takže já jsem si musel sehnat sponzory.
00:48:45 Hele, já jsem dostal od toho Havla za úkol
00:48:48 nejenom udělat uniformy, ale sehnat automobilovou kohortu.
00:48:53 Řekl mi: Hele, musej to bejt tři červený a modrý a bílý auta
00:48:59 jako trikolora.
00:49:01 A motocykly, jo.
00:49:04 Takže já jsem vybíral motocykly a sháněl jsem auta.
00:49:08 Já jsem poslední člověk, kterej udělal věci bez úplatků.
00:49:12 Já jsem nechal objednat motocykly BMW za šílený peníze
00:49:16 a od tý doby jsem si nechtěl koupit bavoráka,
00:49:20 aby někdo neřekl, že mám nějakou výhodu.
00:49:23 Já jsem do toho naopak strkal prachy, peníze.
00:49:26 No a když přišly motorky, tak kdo bude řídit?
00:49:28 Tak jsem se sebral a jel jsem do Dukly dolů,
00:49:32 kde byl českej motocyklovej trophy team a řekl jsem:
00:49:36 Potřebuju jezdce. Tak jsem zangažoval s Mašitou,
00:49:40 to byl...
-No! Květoslav Mašita. Pamatuju.
00:49:43 Tak ten dal dohromady asi 20 chlapů, motocyklových závodníků,
00:49:47 s kterejma jsem trénoval jízdu z Ruzyně na Hrad na motocyklech.
00:49:53 A dvy dny před Weizsäckerem jsem přišel na Hrad,
00:49:57 šel jsem dovnitř a říkal jsem: Václave, chtěl bych ti něco ukázat.
00:50:02 Pojď se na něco podívat. A vzal jsem ho k oknu na nádvoří,
00:50:06 tam k obelisku, on se tak podíval a tam stála řada, družstvo,
00:50:12 chlapi v těch novejch uniformách a kolem obelisku jezdily motocykly.
00:50:20 A on koukal a nemluvil.
00:50:24 A pak mi řekl: Dodo, mám ve stole po Husákovi jednoho Bílýho lva.
00:50:32 -Chceš ho?
-To je nádherný.
00:50:35 Kdybych byl býval řekl, že chci, tak jsem si odnesl Bílýho lva.
00:50:38 To je úžasný.
00:50:58 Myslíte si, že umění dělá lidi lepší?
00:51:01 No to určitě.
00:51:02 Pro mě největší svátek je projít třeba galerií.
00:51:06 To je ohromný. A to já bych chtěl, aby se třeba někdy stalo,
00:51:11 když jde někdo mojí výstavou, že vás prostě ten obraz zastaví.
00:51:16 Víte, já jdu tou galerií, tam jsou ty obrazy,
00:51:20 pak najednou vás něco zabrzdí, vrátíte se a to je ten obraz.
00:52:00 Já si myslím, že je věcí toho konzumenta, toho diváka
00:52:04 najít v tom něco, co nějak souzní s něčím,
00:52:08 s čím on v životě se potkal, nebo co cítil.
00:52:13 A je úplně vedlejší, co chtěl autor říci.
00:52:18 Myslíte si, že se umění nemá v žádném případě vysvětlovat?
00:52:21 To je to nejhorší, co se může dít.
00:52:24 Obraz, který potřebuje vysvětlení nemá právo na existenci.
00:52:29 A zase k němu máte pak trošku jinej vztah.
00:52:31 Nebo když znáte autora, je to úplně jiný pohled na obraz.
00:52:36 Dobře, ale rozumíte, pro mě hlavní ctižádost autora je,
00:52:42 když přijde člověk k obrazu, ke kterému nemá žádný doporučení,
00:52:47 a zastaví se a připomene mu to něco z jeho vlastního života.
00:52:54 Prostě ten člověk našel kontakt k tomu obrazu
00:52:58 a jakékoliv další vysvětlování nebo zdůvodňování je nesmyslný.
00:53:03 A zpětně to může být pro toho autora docela zábavné,
00:53:06 že vám někdo řekne: Tak to já si představuju,
00:53:08 že tohle je přesně to a to, nebo vybavilo se mi to a to.
00:53:12 A člověk si řekne jako autor: To by, mě v životě nenapadlo.
00:53:15 Popravdě řečeno jsem se nesetkal s takovým člověkem,
00:53:19 který by se mnou na tohle téma hovořil,
00:53:22 ale mluvím z vlastní zkušenosti, protože mně se to stává u obrazů,
00:53:28 na který se dívám v galeriích a na reprodukcích
00:53:32 a najednou cítím něco, že s tím mám něco společnýho.
00:53:38 To prostě nejde, aby to na vás neúčinkovalo.
00:53:41 Prostě některý obrazy jsou něco tak, taková nádhera,
00:53:45 že si to člověk nese celej život. Prostě umění je něco.
00:53:50 Je tam navíc něco prostě. Je tam jakási jiskra.
00:53:53 -Něco tam je, něco tam je.
-Nepostižitelná.
00:53:56 A nikdo vám neřekne, co to je, ale prostě to víte hned.
00:54:45 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2012
K životnímu jubileu malíře, kostýmního výtvarníka a scénografa Theodora Pištěka (*25. 10. 1932) připravila v roce 2012 Česká televize dokument a Národní galerie monografickou výstavu Ecce homo. Ta představila více než stovku obrazů, maleb, reliéfů a doplňovaly ji čtyři rozsáhlé instalace připravené přímo na míru pro Veletržní palác. Nadtitul výstavy odkazoval k tradičnímu závodu historických vozidel do vrchu a připomněl, že Pištěk je nejen uznávaným výtvarníkem, ale i sportovcem, který ještě v devadesátých letech oblékal závodní kombinézu.
Syna ze slavné herecké rodiny přivedl k filmu režisér František Vláčil. Spolupracovali například na historických snímcích Údolí včel či Markétě Lazarové.
Se svým vrstevníkem a přítelem z dob studií režisérem Milošem Formanem se pracovně setkal až při natáčení filmu Amadeus (1984), za který nakonec oba dva obdrželi cenu Americké filmové akademie Oscar. V roce 1990 byl stejný tandem odměněn cenou Francouzské filmové umělecké akademie César za snímek Valmont. Spolupráce pokračovala i při natáčení dalšího úspěšného filmu z roku 1996 Lid versus Larry Flint.
Theodor Pištěk je autorem návrhů nových uniforem Hradní stráže a už přes dvacet let se věnuje především malbě. V kontextu světového fotorealismu náleží k nejuznávanějším umělcům. Je také iniciátorem Ceny Jindřicha Chalupeckého, udělované každoročně nejnadanějším mladým českým výtvarníkům.
V dokumentárním portrétu zachycujícím mj. přípravy bilanční výstavy Theodor Pištěk zavzpomínal na své hlavní mentory, vyjádřil se k jemu vlastnímu zpochybňování reality a k bytostné lásce k automobilům a motorům. Neopomenul ani trapasy zažité při oficiálních příležitostech a zkušenosti z komplikované spolupráce s filmovými režiséry.