V unikátním projektu, ve kterém poprvé zazní kompletní symfonická hudba Antonína Dvořáka, tentokrát J. Bělohlávek s Českou filharmonií a M. Ebenem představí hudbu 1. symfonie a příběh o jejím ztracení a nalezení
00:00:52 Dnes máme poslouchat skladbu, proti které
00:00:54 jakoby se všechno spiklo. Počasí a dokonce i její autor.
00:00:58 Dvořákova 1. Symfonie nikdy neměla dojít k našim uším.
00:01:02 Dokonce sám Antonín Dvořák ji nikdy neslyšel.
00:01:05 Jeden exemplář partitury sice poslal do Německa,
00:01:08 ale tam se někde ztratila.
00:01:10 Jiná, romantičtější verze tvrdí, že ji Dvořák vlastnoručně roztrhal.
00:01:16 No a přitom, pane dirigente, máme partituru tady před sebou.
00:01:19 A je to krásná partitura. Okolo jejího osudu
00:01:23 se nám dochovala celá řada historek.
00:01:25 Jedna z nich říká, že Dvořákovi žáci se ho ptali,
00:01:30 co dělal, když se dozvěděl, že partitura se v Německu ztratila.
00:01:34 A on měl odpovědět:
00:01:36 "Nic. Napsal jsem si jinou symfonii."
00:01:40 -Ale evidentně se nakonec našla.
-Našla se v roce 1923.
00:01:47 A sice ji koupil profesor Jindřich Feld, houslový pedagog,
00:01:53 od jakéhosi sběratele starých tisků,
00:01:57 který ji koupil v Německu v antikvariátu.
00:02:01 A přestože ten nález tehdy samozřejmě vzbudil
00:02:05 značný rozruch, protože se nalezla nová
00:02:07 symfonie Antonína Dvořáka, tak nedošlo k tomu,
00:02:11 že by ji někdo rozepsal a provedl.
00:02:14 To se stalo až o nějakých 23 let později,
00:02:16 čili celkem 71 let čekala tahle symfonie na provedení.
00:02:21 Myslíte si, že v těch 20. letech
00:02:23 tak ctili názor autora, který sám tu skladbu
00:02:26 jakoby zavrhl? A nebo se domnívali,
00:02:30 že je to prvotina 24letého řeznického učně,
00:02:33 která ani nestojí za provedení?
-To nedovedu posoudit.
00:02:37 A myslím, že to nikdo dnes není schopen rozřešit,
00:02:40 takovouhle otázku. Ale co se týče
00:02:42 toho řeznického učně, to vám musím ukázat.
00:02:46 Přestože existuje tenhle ten výuční list,
00:02:51 tak je to podvrh, je to padělek.
-Aha!
00:02:54 Dvořák nikdy řeznickým učněm nebyl
00:02:57 a tudíž ani nemohl dostat výuční list.
00:03:00 Ale zřejmě to byl nějaký vtip spolužáků.
00:03:03 A nebo možná někdo chtěl udělat Dvořáka hodně lidovým.
00:03:07 Já bych řekl, že jo. Ve škole nás to učili.
00:03:10 Ta symfonie má ještě jednu zvláštnost.
00:03:14 Je to jediná symfonie, kterou Dvořák nikdy neslyšel.
00:03:18 A ke které se nikdy nevrátil, neredigoval ji, neretušoval.
00:03:22 A to vy, dirigenti, přitom rádi retušujete, že?
00:03:27 To máte pravdu. Zejména v 19. století
00:03:30 to byla velká móda -
00:03:32 všichni dirigenti si upravovali skladby.
00:03:35 Je to dodnes vlastně velký spor, nebo aspoň diskuse
00:03:40 o tom, co je lepší - jestli hrát, otrocky reprodukovat
00:03:45 přesně ten zápis, který je, a nebo jej tvůrčím způsobem
00:03:50 nějakým domýšlet a vylepšovat.
00:03:53 Myslím si, že na to není jednoznačná odpověď.
00:03:56 Asi taky záleží na tom, kdo to retušuje.
00:03:59 To určitě.
00:04:01 Ta symfonie ovšem má ještě jednu další věc,
00:04:04 která ji činí pozoruhodnou. A to je to,
00:04:08 že Dvořák vlastně si v ní zkoušel nové postupy skladebné.
00:04:13 A jaké?
00:04:14 V první větě využije určitý rytmický motiv, předvede ho,
00:04:20 a ten potom cituje v těch větách následných.
00:04:23 Čili tím získává určitý motivický nebo tématický oblouk, chcete-li.
00:04:28 V té první větě to vypadá takhle:
00:05:08 Tenhle motiv se také ozve ve druhé větě, i ve třetí.
00:05:12 A tam je to jenom v tympánech.
00:05:17 A konečně ve čtvrté, ve finální větě
00:05:19 je to citováno, ovšem ne v tomto 3dobém taktu,
00:05:23 ale ve 2/4 taktu. Čili to zní trošku jinak.
00:05:26 Ale je to stejný model, stejná rytmická struktura.
00:05:35 Ta symfonie nese podtitul Zlonické zvony.
00:05:38 Sám Dvořák tento název používal, protože ve Zlonicích
00:05:42 prožil své mládí, kousíček od Slaného.
00:05:45 Zazní někde v té partituře ty zvony?
00:05:49 Přímo jako hudební nástroj zvony nikoliv.
00:05:52 Ale Dvořák používal stylizaci zvonů,
00:05:56 kterou vytvořil střídavými nástupy různých dřevěných nástrojů.
00:06:01 A vytvořil tím dojem postupného rozeznívání
00:06:05 celé sady zvonů. Zní to asi takhle.
00:06:20 To může být docela obtížné na dirigování, ne?
00:06:24 Ne, tam je jenom potřeba, aby hudebníci
00:06:27 byli pozorní a přicházeli přesně
00:06:29 s těmi jednotlivými nástupy, ale pro dirigenta
00:06:32 to není žádný problém.
00:06:34 Tak zvony bychom měli. Ty jsme našli.
00:06:36 Najdeme tam někde taky jeho lásku k Josefíně Čermákové?
00:06:42 -Já myslím, že určitě.
-No, že?
00:06:46 Byla to krásná žena.
00:06:48 Ona byla herečkou Prozatímního divadla,
00:06:52 stejného divadla, kde Dvořák hrál v orchestru na violu.
00:06:56 A Dvořák k ní samozřejmě vzplál velkým citem.
00:06:59 Bohužel ona jej neopětovala, protože už se pohybovala
00:07:04 ve vyšších kruzích. A nakonec si vzala hraběte Kounice.
00:07:10 Ale Dvořáka ctila a vzniklo mezi nimi
00:07:16 přátelské pouto a to se korespondenčně projevovalo.
00:07:21 Dokonce ještě z Ameriky jí Dvořák psal dopisy.
00:07:24 Takže si nakonec Dvořák vzal alespoň její sestru.
00:07:29 No, tady je trošku takový estetický posun.
00:07:34 No, já myslím, že to udělal podle vzoru
00:07:38 Wolfganga Amadea Mozarta.
-Jo?
00:07:41 Ten také si vzal sestru své první lásky.
00:07:44 Taková sestra, to je vlastně takové rezervní kolo, že?
00:07:49 To je až ošklivé.
00:07:52 To je až ošklivé, ale symfonie je pěkná.
00:07:54 Symfonie je moc pěkná a samozřejmě se v ní zračí
00:07:57 také tyhle ty city, které s Dvořákem hýbaly.
00:08:02 Ty se tam samozřejmě objevují.
00:08:04 Není to sice programní hudba, ale ta energie a vášnivost -
00:08:10 tu tam cítíme velmi jasně.
00:08:12 Ostatně je zajímavé, že stejný harmonický plán,
00:08:18 jak má Dvořákova symfonie, má i Beethovenova Osudová symfonie.
00:08:23 To znamená - c moll, as dur, druhá věta,
00:08:27 C moll a C dur.
00:08:30 Jestli to byl přímý Dvořákův záměr,
00:08:32 nebo náhoda, to asi už nemůžeme rozhodnout,
00:08:35 ale v každém případě víme, že Dvořák byl
00:08:38 velký beetovenián a svůj vzor ctil
00:08:41 až do pozdního věku, takže ta vazba tam možná byla.
00:20:37 Ta první věta zněla opravdu osudově.
00:20:40 A na to, že je to Dvořákova symfonická prvotina -
00:20:43 to je ale zručně napsané!
00:20:45 To není, že by tam něco nesedělo, nebo že by to dobře neznělo.
00:20:49 Žestě - to je přece kumšt napsat dobře žestě.
00:20:52 Určitě. Ale Dvořák měl veliký smysl
00:20:55 pro orchestrální zvuk a pro instrumentaci.
00:20:58 Je vlastně jediný dirigentův úkol,
00:21:03 při realizaci Dvořákovy partitury, odlišit někde
00:21:06 zvukovou masu jednotlivých hudebních nástrojů,
00:21:10 jednotlivých nástrojových hudebních skupin,
00:21:13 protože Dvořák používal takzvanou globální dynamiku.
00:21:17 To znamená, že všichni hráči mají
00:21:19 stejný údaj v notách.
00:21:21 A přece jenom je někde potřeba to odlišit,
00:21:24 aby tématický materiál třeba dobře vyšel ven.
00:21:27 Ale Dvořákovi prostě zní všechno výtečně.
00:21:32 Dalším jeho velkým darem byla asi melodika.
00:21:35 Tím je proslulý a my to hned uslyšíme
00:21:38 v následující druhé větě. Tam je obrovská,
00:21:41 krásná melodie, je opět v as dur,
00:21:45 jako u Beethovena v Osudové symfonii.
00:22:21 Tu krásnou dlouhou melodii svěřil Dvořák hoboji,
00:22:25 což prý byl zprvu jeho oblíbený nástroj,
00:22:28 než se zamiloval do anglického rohu.
00:22:32 No jo, anglický roh v dvořákovské literatuře -
00:22:35 to je samozřejmě largo z Novosvětské symfonie.
00:22:39 To je to nejslavnější a nejpopulárnější místo.
00:22:42 Ale v téhle větě, myslím, ten hoboj je
00:22:45 skutečně na svém místě, protože tu jemnou,
00:22:47 lyrickou náladu dokonale vyjádří.
00:22:50 A tu krásnou melodii později převezmou
00:22:53 klarinety v oktávě a my ji slyšíme znovu
00:22:56 v bohatší instrumentaci.
00:23:28 A pak se stane něco, co bychom vůbec nečekali.
00:23:33 Dvořák najednou jakoby úplně vybočí
00:23:38 do jiného stylu a objeví se místo,
00:23:42 které je polyfonní, vzniklé jak od Bacha.
00:24:13 A jakoby se tou vzpomínkou na Bacha rozjařil,
00:24:17 tak mu posléze vytroubí slavnostní fanfáry.
00:36:17 Teď nás čeká scherzo, to přinesl do symfonie
00:36:20 také Beethoven a nahradil jím původní menuet.
00:36:23 a vlastně by to měla být žertovná hudba,
00:36:25 protože to slovo scherzo znamená žert.
00:36:29 Ptám se - patří žert do vážné hudby?
00:36:31 Určitě! Žert hudební tam patří.
00:36:35 Vůbec - hudební, muzikantský humor je svérázný
00:36:40 a někdy až dokonce krutý! Například vůči violistům.
00:36:45 -A na tu právě Dvořák hrál.
-Dvořák na ni hrál.
00:36:48 Ovšem Dvořák hrál také na citeru.
00:36:50 To byl jeho oblíbený drnkací nástroj.
00:36:53 Ale co se týče té žertovnosti v hudbě,
00:36:56 Dvořák si vymyslí v každé situaci něco zajímavého.
00:37:00 Tady ve scherzu uvede hlavní téma v houslích,
00:37:04 které je běhavé, rychlé
00:37:06 a v houslích je to naprosto přirozené.
00:37:09 On ho přehodí za chviličku, později,
00:37:12 do kontrabasů, do violoncell.
00:37:14 Ty jsou přece jenom poněkud méně ohrabaní.
00:37:17 A tam to působí trošku žertovně.
00:37:20 Já vám to předvedu.
00:37:30 A po chvíli v kontrabasech a ve violoncellech
00:37:33 se to ozve takhle.
00:37:41 No, je to poněkud medvědozoidní výraz, že?
00:37:45 Ale půvabné.
00:37:47 A konečně vtip také je úplně na konci věty,
00:37:50 která najednou z ničeho nic přestane.
00:37:54 Ta vlastně skoro jako neskončí.
00:37:57 Je otázka, byl-li to záměr, ale já se domnívám, že jo,
00:38:01 protože Dvořák umí větu ukončit, když chce.
00:38:03 A tady ji najednou nechá jakoby rozplynout.
00:38:06 Přestane!
00:38:34 Zajímavé je, že ta třetí věta byla do symfonie
00:38:37 vlastně vložena dodatečně a má taky vlastní stránkování.
00:38:41 -Od čísla 1 do čísla 44.
-Hm.
00:38:45 A taky bych řekl, že ten rukopis je nepatrně odlišný
00:38:49 od těch jiných vět.
00:38:52 No a pokud by to bylo tak, tak by to vlastně znamenalo,
00:38:56 že tahle věta byla úplně první orchestrální
00:38:58 Dvořákovou skladbou.
00:39:00 Ovšem to jsou jenom domněnky, to nikdo nemůže doložit.
00:39:04 -A čtvrtá věta?
-Ta zase začíná hobojovým sólem.
00:39:07 Takovou až pasteveckou písničkou.
00:39:10 Ta se ovšem během krátké doby rozroste do velkého finále.
00:39:39 Ten pastevecký motiv hoboje se postupně rozvíjí
00:39:43 ve všech nejrůznějších nástrojích. A rozvíjí se jak motivicky,
00:39:48 tak dynamicky v určitých dynamických vlnách,
00:39:51 které narůstají, pak zase poklesnou,
00:39:55 hobojové sólo to přeruší a zase přijde další vlna.
00:39:58 Až konečně celá věta a celá symfonie vyústí
00:40:02 ve velké slavnostní fanfáry, které přinášejí všechny
00:40:07 žestě, korny, trubky, pozouny...
00:40:11 A celá věta končí v opulentním zvuku celého orchestru.
00:40:16 Na poslední stránku partitury napsal Dvořák slova:
00:40:19 "Bohu díky." Ale bůh téhle skladbě
00:40:22 moc velké štěstí nedopřál. Škoda,
00:40:25 že nebyla provedena tehdy, kdy byla napsána, v roce 1865,
00:40:29 protože v mnohém předběhla dobu.
00:40:31 Takhle ležela mnoho let v zaprášeném německém archivu,
00:40:35 takže nakonec doba předběhla ji.
01:03:16 Skryté titulky: Alena Fenclová 2014
Natočení všech devíti symfonií Antonína Dvořáka s jasným a skvělým rukopisem šéfdirigenta Bělohlávka a nezaměnitelnou interpretací orchestru České filharmonie je pro českého diváka skvělou příležitostí, jak atraktivní formou poznat celou Dvořákovu symfonickou tvorbu. Ve vysílání půjde o devět strhujících pořadů, kde se divák dostane až na dřeň Dvořákovy tvorby, a to díky dokonale natočené a skvěle vizualizované hudbě. Tu atraktivně a vtipně přiblíží i dialogy Marka Ebena s Jiřím Bělohlávkem. Dnešní díl je věnován Symfonii č. 1.