Isabelle Huppertová jako jedna z nejznámějších žen světové literatury. Francouzské drama natočené podle románu Gustava Flauberta (1991). Dále hrají: J.-F. Balmer, Ch. Malavoy, J. Yanne, L. Belvaux, F. Périer, H. Attal, Ch. Minazzoliová a další. Režie Claude Chabrol
00:00:17 Emma Bovaryová - bílá
00:00:27 doktor Charles Bovary - zelená
00:00:31 Rudolf Boulanger - žlutá
00:00:34 lékárník Homais - žlutá
00:00:37 -Prrr!
-Vy jste ten doktor?
00:00:39 -Ano, nastup.
00:00:43 -Otec Rouault je z nejbohatších v kraji.
00:00:46 Zlomil si nohu, když se vracel z oslavy.
00:00:49 Zahněte támhle.
00:00:54 Před dvěma roky mu umřela žena.
00:00:57 S domácností jim tam pomáhá hospodyně.
00:01:04 KOKRHÁNÍ
00:01:09 Já otevřu.
00:01:44 -Tudy, prosím!
00:01:49 Promiňte.
00:02:01 -Já mám takovou žízeň.
-Přijel doktor, tati.
00:02:04 -Doktore, dolámal jsem si nohu.
-Hned se na ni podíváme.
00:02:11 -Au!
00:02:13 -Vážně pěkná zlomenina, otevřená. Musíme ji dobře upevnit dlahou.
00:02:20 Je třeba vyrobit ještě polštářky.
-Ušiješ je, Emmo?
00:02:34 -Ty laťky budou dobré.
00:02:41 -Au!
00:02:52 -Ech!
00:03:01 Kdy budu zase běhat?
-Za dva měsíce. Možná i dříve.
00:03:07 Přijdu se na vás podívat za pár dní.
00:03:10 -Emmo, vyprovoď doktora.
00:03:14 -Na shledanou, slečno!
00:03:18 -Prozradíte mi jméno, doktore?
-Ano, jsem Charles Bovary.
00:03:23 -Jak, prosím?
00:03:25 -Charles Bovary.
00:03:28 Klaním se.
-Tak, doktore, za tři dny.
00:03:40 -Hou, prr!
00:03:45 Stůj!
00:04:00 -Á, otec Rouault, to je překvapení!
-Krásně běhám.
00:04:05 Líp by to nesvedli doktoři z Yvetot nebo z Rouen.
00:04:10 Tady, tohle vám dlužím.
00:04:17 A ještě přidám něco do kuchyně. Za vaše zlaté ruce.
00:04:21 Jsme na tom stejně. Oba jsme vdovci.
00:04:24 -Já osm měsíců.
-Hm, já...
00:04:29 Když zemřela moje žena, šel jsem do polí, abych byl sám.
00:04:34 Padl jsem ke stromu a naříkal. A láteřil na Pána Boha.
00:04:40 Když jsem pomyslil na to, že jiní muži objímají své ženy...
00:04:46 Málem jsem z toho zešílel.
00:04:48 Zuřivě jsem mlátil holí, nejedl jsem. Nevěřil byste.
00:04:54 Protivila se mi i myšlenka jít mezi lidi.
00:04:59 A potom pomaloučku, jak ubíhal den za dnem,
00:05:04 jaro vystřídalo zimu a po létu přišel podzim,
00:05:09 smutek odcházel. Kousek po kousku, krok za krokem.
00:05:15 Až zmizel.
00:05:18 Držte se, pane Bovary. Uvidíte, přebolí to.
00:05:23 -Ano, jinak to nejde.
-Přijďte k nám.
00:05:27 Má dcera se o vás zmiňovala. Bojí se, že jste zapomněl.
00:05:35 Zastřílíte si na králíky, pobavíme se.
00:05:58 -Ach, pane Charlesi, jste milý, že jste přijel. Papá je pryč.
00:06:03 Běhá už jako srnka. Napijete se něčeho?
00:06:07 -Ne, slečno, díky. Nechci zdržovat.
00:06:11 -Připijeme si spolu. Mám žízeň.
00:06:18 -Já vás vyrušil.
00:06:47 -Poslední dobou mívám závratě.
-Oh!
00:06:52 -Zabraly by mořské lázně?
-Přímořské lázně?
00:06:56 Jistě,
00:06:58 ty jsou vhodné pro tyto obtíže.
00:07:05 -V klášteře jsem předstírala mdloby. Sestry se mně sbíhaly.
00:07:12 -Proč jste to dělala?
00:07:15 -Potom mě hýčkaly.
00:07:24 Pojďte se mnou.
00:07:29 Hudba mě těší, ale zajídá se mi cvičení.
00:07:34 Ocenění za aritmetiku.
00:07:36 Tohle jsem dostala za četbu. A tohle taky.
00:07:45 Maminka, ta byla pyšná, když mě zdobil věneček.
00:07:54 První pátek v měsíci natrhám na zahradě květiny
00:07:58 a nesu je na hrob.
00:08:09 Chtěla bych bydlet ve městě. Alespoň v zimě.
00:08:14 I když letní dny se táhnou a venkov je tak nudný.
00:08:19 Nezdá se vám?
00:08:23 -Otče Rouaulte!
-Á, pan Bovary!
00:08:30 -Otče Rouaulte!
00:08:33 Rád bych vám teď něco pověděl.
-Jenom bez obav, do toho.
00:08:38 Možná tuším, co máte na srdci.
-Rouaulte, Rouaulte...
00:08:50 -Nic bych si nepřál víc. A dcera bude stejného mínění.
00:08:56 Musíme se jí ale zeptat. Poslyšte, jak to provedeme?
00:09:01 Já se vrátím domů. Nepůjdete se mnou, znáte lidi.
00:09:04 A jí by to rozrušilo, chudinku. Nebudu vás dlouho napínat.
00:09:10 Když řekne "Ano," tak já bouchnu tamtou okenicí o zeď.
00:09:14 Dobře ji uvidíte, když obejdete stodolu.
00:10:00 NENÍ SLYŠET
00:10:07 -Jsi šťastná?
-Ale ano,
00:10:09 i když jsem chtěla svatbu za svitu Luny.
00:10:13 -Skutečně krásný den.
-To vám povím.
00:10:44 HLAHOL SVATEBČANŮ
00:10:54 Charlesi, dort krájí ženich.
00:11:00 -Krájet, krájet!
-Pusť se do něj!
00:11:03 -Do toho. Bez obav, Charlesi. Krájejte, jen krájejte!
00:11:08 -Krájet, krájet!
00:11:11 -Ať je s vámi, anděli, můj Charles konečně šťastný.
00:11:16 Zaslouží si to.
00:11:21 ZPĚV SVATEBČANŮ
00:11:33 NENÍ SLYŠET
00:11:37 -Jen odvezu kočár. Počkej tu.
00:11:54 -Vítám vás, panstvo!
-Nastasie, to je paní.
00:11:58 Emmo, to je Nastasie, má hospodyně.
00:12:01 -Já nemám večeři.
-Á, to nevadí, my hlad nemáme.
00:12:06 Hm?
-Ne.
00:12:10 -Můžete si jít lehnout, Nastasie.
00:12:16 Chceš vidět ordinaci, zajímá tě?
00:12:20 -Ne, to teď odložíme.
00:12:24 Jdeme spát.
00:12:46 -Nastasie, paní má hlad!
00:12:50 A já taky! Tak co pro nás máte?
-Dobrou polévku.
00:12:53 -Jistě chutnou, ale není z čeho vybírat.
00:12:56 Co čokoláda? Nebo čaj?
-No, to nemám.
00:13:01 -Emmo! Emmo, co si dáš k snídani? Čím tě potěším?
00:13:08 -Je mi to jedno, jsem skromná.
-Co polévka?
00:13:15 -Tak polévka. Dám si ji.
00:14:17 Chodíš čím dál později.
-Ano, já vím. Ale to je dobré,
00:14:21 přibývají pacienti.
-Budeš unavený.
00:14:25 -Trochu. Ano.
-Pojď se najíst, máme kaši.
00:14:29 -Kde je Nastasie?
-Je pozdě, poslala jsem ji spát.
00:14:34 Nestojím o ni, Charlesi, je moc stará.
00:14:38 -Óóó!
00:14:40 -(vypravěč) "Jejich vztah nabýval na důvěrnosti.
00:14:44 Avšak Emmina duše se Charlesovi vzdalovala v nedozírných dálkách.
00:14:49 Jeho hovor začal být nezáživný, jako řeka..."
00:14:53 -Bude asi pršet.
-"...na níž plují unylé myšlenky,
00:14:56 oděné ve všední háv a nevzbouzící ani cit,
00:14:59 ani smích, ani snění."
-Alespoň myslím.
00:15:30 -Proč já jsem se vdávala?
00:15:37 -Emmo? Emmo!
-Už jsi skončil?
00:15:41 -Ne, mám ještě dva nemocné. Jen jsem se stavil.
00:15:44 -Psala jsem Poumiérovi a Loubettové, aby zaplatili.
00:15:47 -Ano, jsi hodná. Pamatuješ na markýze dAndervilliers?
00:15:52 Ten, jak měl v ústech vřed?
00:15:55 A požádal o pár roubů z naší třešně?
00:15:58 -Myslím, že ho neznám.
-Ne, ale brzy ho poznáš.
00:16:03 On nás totiž právě pozval na svůj ples.
00:16:08 -Pozval nás?
-Ano, na velký ples.
00:16:11 -Skutečně? Je to pravda?
-Ano, já ti nelžu. Za 14 dnů.
00:16:16 -Och, Charlesi, pověz, budu mít krásnou toaletu?
00:16:21 -Ale jistě, máš ji mít.
00:16:35 -Pán a paní Bovaryovi.
00:16:39 -Madam, pane, račte, prosím.
00:16:41 -Pan Frederick Moreau.
00:16:48 -Pozor na mé šaty.
00:16:50 -Jsi spokojená? Nemám boty vhodné k tanci.
00:16:54 -Chceš tančit? Budou se ti smát, pro lékaře se to nehodí.
00:17:02 Vidíš? Šampaňské.
-Přinesu ho.
00:17:05 -Jsi milý.
00:17:17 -Castell.
-Bovary.
00:17:21 Díky.
00:17:41 HUDBA SKONČILA
00:17:51 -Jsi tady v pravý čas.
-Tančíš tak dobře. A jak půvabně.
00:17:57 -Jsou další místa tajuplné krásy: Vesuv za rozbřesku,
00:18:01 janovské růžové zahrady, Colosseum a svit Luny.
00:18:06 -Svit Měsíce je vždy krásný.
-Vy jste okouzlující, Bertho.
00:18:16 -Vážně, Romula a Miss Arabelle porazil o dvě délky.
00:18:19 Přeskočil v Anglii příkop a vyhrál pro nás 2000.
00:18:23 Byl ve formě.
-Máš větší štěstí, než já.
00:18:26 Mí žokejové ztloustli.
00:18:35 -Pane, byl byste tak laskav a podal mi vějíř? Spadl mi za pohovku.
00:18:46 -Maxime, potřebuji vzduch, je tu k zalknutí.
00:18:50 -Rozpálil vás tanec, drahá přítelkyně? Okamžik.
00:18:58 HRAJÍ VALČÍK
00:19:04 -Madam, smím prosit?
00:19:05 -Pane, já nevím, valčík jsem se neučila.
00:19:08 -Povedu vás. Uvidíte, není se proč bát.
00:19:34 -Ach, to je krása.
00:19:37 Božský večer.
00:20:22 ŠUSTĚNÍ SUKNÍ
00:21:05 NENÍ SLYŠET
00:21:15 -Ach...
00:21:24 -Vy, vikomte...
00:21:34 HRAJÍ DALŠÍ VALČÍK
00:21:56 -Ta ten valčík ovládá.
-Má příležitost se pocvičit.
00:22:26 -Jsme mezi posledními. Bavila ses dobře?
00:22:31 -Nejkrásnější den v životě.
00:22:46 -Ech...
-Co to děláš?
00:22:48 -Sundavám si boty, déle bych to nevydržel.
00:22:56 -Můj nejkrásnější den...
00:23:02 -Doktor z Yvetot nesouhlasil s tím, jak jsem léčil otce Bouretta.
00:23:10 Rodina se tvářila všelijak.
-A jak ses bránil?
00:23:16 -Nijak. Jak bych se měl bránit?
-Cože?
00:23:22 Ty ses nechal ponížit? Nesahá ti po kotníky!
00:23:27 -On byl jiného mínění, no a já taky...
00:23:30 -Jakým právem tě odsuzoval?! Je hloupý!
00:23:34 -Nezáleží na tom. A přestaň se tak rozčilovat!
00:23:38 -Ne! Tohle já už nesnesu!
00:23:45 Ubožák, je to ubožák, Bože!
00:23:52 -"V hloubi duše očekávala nějakou událost.
00:23:55 Při probouzení doufala, že se něco stane právě ten den
00:23:58 a divila se, že nic nepřichází.
00:24:01 Pak, při Slunce západu, byla smutnější
00:24:05 a toužila, aby už byl zítřek.
00:24:07 Počítala s tím, že markýz dAndervilliers
00:24:11 bude pořádat zase ples.
00:24:13 Září však minulo a nepřišlo pozvání. Ani návštěva.
00:24:20 Zanevřela na hudbu.
00:24:23 Do skříně zamknula desky s výkresy a vyšíváním.
00:24:27 Omrzelo ji i šití. "Vše mám přečtené," říkala si.
00:24:31 Sedala u krbu a žhavila do ruda kleště, nebo pozorovala, jak prší.
00:24:36 Charles viděl, že jeho žena bývá skleslá
00:24:40 ale nevěděl, jak situaci změnit. A proto učinil zásadní rozhodnutí.
00:24:44 Doufal, že tento krok, znamenající pro něj nejvyšší oběť..."
00:24:48 -Emmo?
-"...navrátí Emmě ztracené zdraví."
00:24:52 -Řekni, budeš smutná, když odjedeme z Toutes?
00:24:59 -Proč se na to ptáš?
-Protože, kdybys chtěla,
00:25:03 mohli bychom se přestěhovat do většího města.
00:25:14 -Do Rouen?
-Ne do Rouen. Tam by to nešlo.
00:25:19 Do Yonville. To už je přece skoro město.
00:25:23 Možná tak čtyřikrát větší, než náš domov.
00:25:28 -Rozmyslel ses?
-Záleží jen na tobě.
00:25:36 -Začneme nový život.
00:25:40 -Musím si vytvořit novou klientelu a...
00:25:44 -V tom jistě nebude potíž, jsi výborný lékař. Každý to ví.
00:25:53 Charlesi, Nastasii necháme tady.
00:25:59 Dávejte pozor, Felicite.
-Jistě.
00:26:01 -"Jistě, paní."
-Jistě, paní.
00:26:10 -Moje svatební kytice.
-Je moc hezká.-Ano?
00:26:22 -Pálíte ji, paní?
-Jedeme za novým životem.
00:26:26 -"Když opouštěli Tostes během března,
00:26:29 paní Bovaryová byla těhotná."
00:26:31 -Mlčte, pane Homaisi, rouháte se. Jste neznaboh.
00:26:34 -Bůh se dá uctívat i v polích,
00:26:36 jen rozjímáním pod klenbou nebeskou.
00:26:39 -"Vlaštovka" má zpoždění.
-Já mám svého Boha.
00:26:42 Je to bůh Sokratův, Franklinův, Bérangerův a Voltairův.
00:26:45 Dejte pokoj s pámbíčkem,
00:26:48 který se prochází po své zahrádce s holí,
00:26:51 přátele ubytuje v břiše velryby, umírá s bolestí
00:26:54 a za tři dny vstává z mrtvých. Je to nesmyslné
00:26:57 a v naprostém rozporu s přírodními zákony.
00:27:00 Zároveň to dokazuje, že si kněží odjakživa libovali
00:27:03 v hanebné nevědomosti a hodlali do ní stáhnout i věřící.
00:27:06 ZARŽÁNÍ KONĚ
-A jsou tady. Vlaštovka!
00:27:10 -Jdu je přivítat.
-Ten si dnes dal vážně na čas.
00:27:24 Hiverte, nevidíš ten košík?
-Jak se daří mé matce?
00:27:28 -Jedeš pozdě.
-Paní bylo špatně.
00:27:37 -Pane, omlouvám se za nevolnost. Ztratil jste svůj drahocenný čas.
00:27:41 -Drahá paní, nemějte obavy. Vítáme vás v našem městě. Velmi mě těší.
00:27:46 Zdravím, pane Homaisi.
-Já též. Pane Bovary, madam,
00:27:50 já jsem Homais, lékárník. Doufám, že cesta byla příjemná.
00:27:54 Jsem šťastný, že vás mohu přivítat u nás, v Yonville.
00:27:57 Hippolyte, odnes zavazadla Bovaryových.
00:28:05 Myslím, že cesta vás unavila.
00:28:07 V naší Vlaštovce to s cestujícími hází.
00:28:10 -Je to tak, ale těší mě každé rozptýlení. A ráda cestuji.
00:28:16 -Uvíznout na jednom místě, to je hrozná představa.
00:28:19 -Manželé Bovaryovi, představím vám Leona Dupuise,
00:28:22 je to pomocník notáře, doktora Guillaumina.
00:28:25 Leone, to je pan Bovary, náš nový lékař a jeho paní.
00:28:28 -Kdybyste se musel trmácet jako já, každý den na koni...
00:28:31 -Provozovat lékařskou praxi tady v kraji není moc namáhavé.
00:28:35 Obyvatelé jsou přející. A co se nemocí týká,
00:28:39 kromě případů, jako bronchitida a enteritida
00:28:42 jsou tu občas při žních zimnice. Vyskytují se vředy.
00:28:46 Ty mají původ v nedobrých životních podmínkách venkovanů.
00:28:50 Připravte se na boj s mnoha předsudky, pane Bovary,
00:28:53 se svéhlavým tmářstvím. Místní se utíkají spíš k modlení,
00:28:58 relikviím, k faráři, než by se například dotázali lékaře,
00:29:02 nebo lékárníka. Podnebí je zde zvlášť mírné.
00:29:06 Před severními větry jsme chráněni Argueilským lesem na jedné straně,
00:29:11 před západními větry kopcem svatého Jana.
00:29:14 Nicméně za toto teplo vděčíme vodním parám, stoupajícím z řeky
00:29:18 a přítomností stád dobytka na loukách.
00:29:22 Ta, jak víme, mají na svědomí mnoho čpavku, dusíku,
00:29:26 vodíku a kyslíku...
-A vy se procházíte po okolí?
00:29:29 -Občas. Někdy jdu na pastvinu. To je místo na kraji lesíka.
00:29:36 Zajdu si tam někdy v neděli s knihou. Vidím západ slunce.
00:29:40 -Západ slunce je vůbec to nejkrásnější.
00:29:44 Hlavně když jste na břehu moře.
-Ano, miluju moře.
00:29:48 -Nezdá se vám, že ta nekonečná plocha pozdvihuje duši?
00:29:52 -Hory probouzejí v člověku podobné pocity.
00:29:55 Bratranec cestoval po Švýcarsku.
-Věnujete se hudbě?-Ne,
00:29:58 ale uctívám ji.
-Nevěřte, paní Bovaryová,
00:30:02 Leon je vtělená skromnost. Tuhle jsem ho slyšel,
00:30:05 jak si zpívá v pokoji. Leon bydlí u mě, nad lékárnou.
00:30:09 Slyšel jsem, spustil jste "Anděla strážce", zapěl jste to perfektně.
00:30:12 -Jaké hudbě dáváte přednost?
-Německé, ta vybízí ke snění.
00:30:18 -Máte jeden z nejpohodlnějších domů v Yonville.
00:30:22 Pro lékaře jsou praktické dveře, vedoucí do přírody.
00:30:26 Můžete nerušeně vcházet i vycházet. Na konci zahrady stojí altánek.
00:30:31 Jestli má vaše paní ráda zahradu, pak...
00:30:34 -Moc paní nezajímá.
-Aha.
00:30:37 -Raději bývá v pokoji a čte si.
-Stejně jako já. Večer u krbu,
00:30:42 s knížkou, vítr lomcuje okenicemi.
-Viďte.
00:30:46 -Na nic nemyslíte, čas ubíhá. Vcítíte se do pocitu hrdinů.
00:30:51 -Přesně tak.
00:30:53 -Přihodilo se vám už při četbě, že jste našla upřesnění myšlenek,
00:30:58 nebo dokonce pojmenování nejniternějších pocitů?
00:31:02 -To jsem zažila.
-Četba je mým jediným rozptýlením.
00:31:08 Yonville nic nenabízí.
-Nemůže to být horší, než v Tostes.
00:31:12 Proto jsem měla předplatné do půjčovny.
00:31:14 -Prokážete mi čest návštěvou mé knihovny.
00:31:17 Je vám úplně k dispozici.
00:31:19 Najdete v ní Voltaira, Rousseaua i Waltera Scotta.
00:31:22 A denně i Rouenský maják,
00:31:24 jehož mám čest být krajským dopisovatelem.
00:31:28 -Dovolíte-li, milý pane Homaisi, pomalu se rozloučíme.
00:31:32 -Jistě. Pořád mluvím a paní Bovaryové se podlamují nohy únavou.
00:31:35 Dobrou noc, madam, dobrou noc, doktore.
00:31:38 -Spát v novém prostředí je vzrušující.
00:31:40 -Dobrou noc, madam.
00:32:11 -Pane Homaisi, pane Homaisi! Je to tady!
00:32:17 PLÁČ NOVOROZENCE
00:32:23 -Holčička.
00:32:30 -"Po porodu se většinou zabývala vymyšlením jména pro dcerku.
00:32:34 Váhala mezi Klárou, Amandou nebo Isoldou.
00:32:37 Charles chtěl dát dceři jméno po své matce, Emma byla proti.
00:32:41 Nakonec zvolila Berthu.
00:32:44 Vzpomněla si, že to jméno zaslechla na plese v La Vaubyessand.
00:32:47 Maličkou svěřili na kojení truhlářově ženě.
00:32:51 Jednoho dne přepadla Emmu touha spatřit dcerku.
00:32:55 Vypravila se za kojnou, která bydlela v domku na kraji městečka."
00:33:12 -Zdravím, madam.
-Och, pan Dupuis.
00:33:15 Jdu se podívat na dcerku k matce Rolletové, ale přepadla mě slabost.
00:33:19 -Ano.
-Nemáte povinnosti?
00:33:22 Pak byste mě mohl doprovodit. Pojďte.
00:33:29 -"Téhož večera o tom vědělo celé Yonville.
00:33:31 Starostova manželka, paní Tuvacheová, prohlásila,
00:33:34 že se paní Bovaryová zkompromitovala."
00:33:37 -Och!
00:33:49 -Á, milostpaní. Malá je uvnitř a spinká.
00:34:09 -Hm...
00:34:22 Och, ublinkla si.
-Každou chvíli ji omývám.
00:34:26 Kdybyste řekla kupci Camisovi, aby připravil mýdlo,
00:34:29 které potřebuju, budete milá.
-Ano, dobře.
00:34:33 Sbohem, paní Rolletová.
-Taky už mě zmáhá noční vstávání.
00:34:36 Jsem rozlámaná, někdy usnu, když sedím na židli.
00:34:39 Byla bych vám vděčná za libru mleté kávy, ta určitě povzbudí.
00:34:42 A ještě bych poprosila o láhev kořalky pro muže,
00:34:45 mošt mu nikdy nesvědčil.
-Ano.
00:34:47 -Dítěti namasíruji nožičky, je hebké, jako samet.
00:34:51 -Ty španělské tanečnice, nevybavím si jejich jména, jsou v Rouen.
00:34:55 -Půjdete na ně?
-Chystám se.
00:35:00 -Díky, že jste mě doprovodil, pane Leone.
00:35:03 -S potěšením, madam. Opravdu rád.
00:35:14 Jak já se nudím, jak já se nudím...
00:35:19 -"Když šel Leon toho dne
00:35:21 z kanceláře na večeři ke Zlatému lvu,
00:35:24 paní Bovaryová jej pozorovala za záclonou.
00:35:26 A vzápětí nařídila, aby se prostíralo."
00:35:29 -Dobrý den vespolek!
00:35:32 -"Pan Homais přicházel během večeře,
00:35:34 usedl na místo mezi manželskou dvojicí,
00:35:36 poptal se lékaře, jak se daří nemocným,
00:35:39 a ten zase vyzvídal, jak kdo je ochoten platit.
00:35:42 Potom probrali zprávy v novinách.
00:35:44 Homaise znal v tu hodinu jejich obsah už z paměti.
00:35:47 V osm hodin pro něj přišel Justine, aby zamknul lékárnu."
00:35:50 -Mně se zdá, že ten čtverák kouká po služce.
00:35:54 -"O nedělích je pak přijímal lékárník,
00:35:57 jeho žena i jejich dvě děti, Napoleon a Athalie.
00:36:01 Leon nikdy nesměl chybět. Pan Homais, ten hrál s Emmou karty
00:36:05 a Leon stál za ní a radil jí.
00:36:11 Někdy se lékárník s doktorem pustili do partie domina,
00:36:15 paní Bovaryová si přesedla a Leon se usadil vedle ní.
00:36:19 Prosila, aby jí přednášel verše. Leon je vyslovoval tesklivě
00:36:22 a zvlášť procítěně vyslovoval úryvky o lásce."
00:36:26 -"Kéž čas staví svůj let, kéž hodiny šťastné zbrzdí svůj běh,
00:36:33 ať lze nám okusit chvilky přeslastné,
00:36:37 dnů prostých pět."
00:36:41 -Je kouzelný. Kouzelný, a vroucně někoho miluje.
00:36:48 Ale koho?
00:36:53 Tak koho, tak koho, tak koho?
00:36:58 To budu já.
00:37:02 Ach, kéž by tomu Bůh chtěl.
00:37:07 Pročpak by nemohl? Kdo by co namítal?
00:37:12 -Madam?
-Co mi chceš?
00:37:16 -Přišel za vámi pan Lheureux.
-Ten obchodník? Co si přeje?
00:37:22 Pane Lheureuxi.
-Madam, omlouvám se,
00:37:26 že jsem se vloudil k vám domů. Mrzí mě převelice,
00:37:30 že jste mi zatím nedala důvěru a nenavštívila můj krámek.
00:37:34 Jistě, mé skromné království nemůže zaujmout tak elegantní dámu.
00:37:39 Chci vám říct, madam, je možné si cokoliv objednat.
00:37:44 Vše zařídím a dodám. Nač si vzpomenete.
00:37:47 Zboží galanterní, také prádlo, klobouky, módní novinky.
00:37:51 Do Rouen jezdím čtyřikrát v měsíci
00:37:53 a pravidelně jsem ve spojení s nejlepšími firmami.
00:37:56 Dovolíte-li madam, ukázal bych vám
00:37:59 nejrůznější zboží prvotřídní jakosti.
00:38:06 -Já nepotřebuji nic.
-Můžete se potěšit jen pohledem.
00:38:14 -Kolik to stojí?
-Pakatel, pakatel, vážně.
00:38:18 Navíc není spěch, já vám počkám, nejsme přece jako Židé.
00:38:27 -Ne, díky, pane Lheureuxi, já nic nepostrádám.
00:38:32 -Nu což, dohodneme se třeba jindy. S dámami jsme se vždycky domluvili.
00:38:38 Víte, o peníze nemějte strach, kdybyste chtěla, půjčím vám.
00:38:43 Nemusel bych pro ně chodit vůbec daleko. Spolehněte se.
00:38:53 Pan Bovary nemá o pacienty nouzi, počasí je jako na houpačce.
00:38:58 Já sám se necítím ve své kůži.
00:39:01 Musím se za ním vypravit, už pro tu úpornou bolest zad.
00:39:05 Ale co, klaním se, paní. Jsem k vašim službám.
00:39:10 Nejuctivější služebník.
00:39:15 -Sbohem, pane Lheureuxi.
00:39:26 Ach, jak jsem rozumná...
00:39:32 ZAKLEPÁNÍ
-Madam, tady Leon Dupuis!
00:39:35 -Vstupte, jen pojďte, pane Leone!
00:39:43 -Zítra jedu do Rouen, mám úřední jednání.
00:39:47 Říkala jste, že vám skončilo předplatné. Mohu zařídit nové?
00:39:52 -Ne.
00:39:55 -A proč?
-Protože.
00:39:58 -Zanecháte toho?
-Čeho? Hudby?
00:40:01 Ano, mám na starost domácnost svého muže.
00:40:04 Povinnost má přednost před hudbou. Charles je hodný.
00:40:08 -Všichni ho mají rádi. Pan Homais na něj pěje ódy.
00:40:11 -Báječný člověk.
-Věřím.
00:40:15 -A rozhodla jsem se vzít si Berthu od chůvy a starat se o ní.
00:40:22 -"Když přišla návštěva, paní Bovaryová dcerku vysvlékla
00:40:25 a ukazovala její nožky a ručky. Prohlašovala, že zbožňuje děti.
00:40:29 Byla to její útěcha, její radost, její vášeň.
00:40:32 Laskání provázela divadelními výlevy."
00:40:35 -A ukážeme krásné nožičky.
00:40:37 -"Charles nacházel po svém návratu domů u krbu vyhřáté papuče.
00:40:42 Vestám nikdy nescházela podšívka a košilím knoflíčky.
00:40:46 Emma neohrnovala, jako kdysi, nos nad procházkami zahradou.
00:40:59 Neprotestovala nikdy proti jeho návrhům.
00:41:03 Bezpodmínečně se podřizovala,
00:41:06 a to bez slůvka odporu, jeho žádostem."
00:41:15 -Řeknete to pánovi?
00:41:18 -To jsou nervy. Proč bych ho měla trápit?
00:41:22 -Možná. Jste jako dcera otce Guerina,
00:41:25 znala jsem ji ještě z Dieppe. Byla smutná.
00:41:29 Hned, jak jsem ji zahlédla na prahu, měla jsem pocit,
00:41:32 že je celý dům zahalený do zármutku.
00:41:36 V hlavě měla zamlženo, říkali. Doktoři nic nezmohli, ani faráři.
00:41:42 Po svatbě ji to okamžitě přešlo.
00:41:46 -Ano, ale mě to postihlo až v manželství.
00:41:52 -Ech, vy uličníci! Stále ti stejní!
00:41:55 Koukejte se klidit, ale rychle! Ať už jste pryč!
00:41:59 Co s nimi? Žádná bázeň, ani Boží kázeň.
00:42:03 Ech, a jak se daří vám?
-Špatně, jsem nemocná.
00:42:06 -To já taky. To je počasím. Ale což, narodili jsme se,
00:42:11 abychom trpěli. A co radí pan Bovary?
00:42:15 -Mně už nepomůže žádný lék, otče.
-No počkej, Riboudete, stůj!
00:42:22 -Chci se vás zeptat...
-To ten Riboudete, synek tesaře,
00:42:26 ten je k tomu svádí. Jak se má pan Bovary?
00:42:30 No, jsme na tom úplně stejně.
00:42:32 My máme nejvíc práce z celé farnosti.
00:42:35 On všem uzdravuje těla, já jsem pro ně lékař duší.
00:42:40 -Ulevujete od všech běd.
-Ani mi nemluvte.
00:42:43 Třeba dnes ráno mě zavolali k nafouklé kravičce.
00:42:47 Prý ji někdo uhranul. Tak dost!
00:42:51 Longuemarre, Boudete, přestanete zlobit?!
00:42:55 Nestydíte se?! Přestaňte, jste v příbytku Páně!
00:43:01 Víte, ti rolníci jsou hodni soucitu, nemyslíte?
00:43:05 -Nejenom oni.
-Á, jistěže,
00:43:08 dělníci ve městech rovněž.
-Ale co ženy?
00:43:12 -To je svatá pravda.
00:43:14 Poznal jsem ubohé matky z chudých rodin, ale všechno ctnostné ženy.
00:43:19 Opravdové světice. Neměly ani na chleba.
00:43:24 -Ale pane faráři, co ženy...
00:43:27 Co ženy, které mají na chleba, ale nemají...
00:43:31 -Třeba v zimě na otop?
-Ale co s tím?
00:43:34 -No, mně se zdá, když je člověk v teple, má co do pusy,
00:43:38 no tak se...
-Och, Bože...
00:43:41 -Je vám nevolno? Trápí vás zažívání?
00:43:45 Běžte, paní Bovaryová, chce to šálek čaje.
00:43:48 -Ale ne, ne.
-Copak se vám nezatočila hlava?
00:43:52 Ale vy jste se mě na cosi ptala? Na copak? Už nevím.
00:44:02 -Na nic.
00:44:06 Už na nic.
-Omluvte mě, paní Bovaryová,
00:44:10 musím se postarat o ty nezbedy. Nebohá děcka,
00:44:14 není snadné navést je na cestu Páně.
00:44:17 Jak nám ústy Božího syna sám Bůh radí.
00:44:23 Buďte zdráva, drahá paní, a pozdravte pana manžela.
00:44:30 (z kostela) Jste křesťané?!
-(všichni kluci) Ano,
00:44:34 my jsme křesťané!
-A kdo je křesťan?!
00:44:36 -Křesťan je ten, kdo je pokřtěný.
00:44:44 BERTHINO POHIHŇÁVÁNÍ
00:44:47 -Mami!
00:44:56 Mami!
00:44:58 -Ne, nech mě!
00:45:03 Tak nech mě být!
00:45:06 Je až s podivem, jak je ošklivá... Necháš mě konečně být?!
00:45:14 DĚTSKÝ PLÁČ Já jsem šílená, já jsem šílená.
00:45:18 Ó, můj andílku.
00:45:20 -Dobrý večer vespolek.
-Dej mi to, strejdo.
00:45:24 -Princezno, copak ti je?
-To nic není, obyčejný dětský pád.
00:45:29 Chudák Emma, byla z toho celá pryč.
00:45:33 -Nesu vám dvě ohromné noviny.
00:45:35 Zaprvé, s největší určitostí bude příští zemědělský sjezd v Yonville.
00:45:39 -Skutečně?
-Ano. Představte si to.
00:45:42 Prefekt, veškeré autority kraje,
00:45:44 ta událost dodá našemu městu na vážnosti.
00:45:47 -To je skutečně ohromná zpráva. A... A ta druhá?
00:45:51 -Ta druhá je překvapení, přijdu o podnájemníka.
00:45:54 Leon odjíždí do Paříže. A už příští týden.
00:45:57 -Propána! Rozmyslel si to dobře? Jak bude žít? A v Paříži?
00:46:03 Jakpak si tam zvykne?
-Proč by ne?
00:46:06 Ty maškarní plesy, flámečky, šampaňské, to jede jedno za druhým.
00:46:10 Tihle studentíci vedou dost veselý život.
00:46:14 A ti zábavní jsou potom zváni do té nejlepší společnosti.
00:46:18 Dámy z Faubourg Saint-Germain se do nich zamilovávají
00:46:22 a jim padá do klína příležitost k tomu nejvýhodnějšímu sňatku.
00:46:26 Viď?
00:46:31 -Jdu pro talíře. Felicité pekla dort.
00:46:34 Dáte si také, pane Homaisi?
-Hm.
00:46:42 -Přišel jsem...
-To jsem čekala.
00:46:45 -Pan Bovary je doma?
00:46:47 -Ne, není doma.
00:46:50 Není doma.
-Chci se rozloučit s Berthou.
00:46:55 -Ano, proč by ne?
00:46:59 Felicité? Felicité, přiveďte Berthu.
00:47:08 DĚTSKÝ SMÍCH
00:47:15 -Sbohem, dítě moje. Sbohem, drahoušku. Sbohem.
00:47:28 -Odveďte ji.
00:47:38 Chystá se déšť.
-Já mám plášť.-Aha.
00:47:44 -No tak sbohem.
-Sbohem. Běžte.
00:47:54 Po anglicku.
00:48:00 -"Nyní si připadala ještě mnohem nešťastnější,
00:48:04 neboť již poznala trápení srdce a byla si jistá, že nikdy neskončí."
00:48:11 RUCH NA TRŽIŠTI HLASY NAKUPUJÍCÍCH A PRODÁVAJÍCÍCH
00:48:23 ZVUKY DOMÁCÍCH ZVÍŘAT
00:48:44 -Sháním doktora, jsem Rudolf Boulanger z La Huchette.
00:48:48 -Hned, pane.
00:48:56 -Díky za váš čas, pane. Můj podomek chce,
00:48:59 abyste mu pustil žilou. Mravenčí mu po těle.
00:49:02 -Uleví se mi.
-To je pravda. Dáme se do toho.
00:49:05 Justine, vezmi ze šuplíku obinadla a vy běžte tam.
00:49:20 Nebojte se nic, mládenče.
-Ne, jenom řízněte.
00:49:33 Že ale vytryskl pěkný pramen.
00:49:36 Mám rudou krev, to je dobré znamení, ne?
00:49:39 -Někdy se stane, že pacient se cítí dobře.
00:49:42 Ale jak předpokládám, přijde mdloba.
00:49:48 Já jsem to tušil, ještě ten mi tu omdlí.
00:49:51 Emmo, Emmo, přines ocet!
00:50:00 Vezmi to umyvadlo.
00:50:04 Cukrovou vodu, hned!
00:50:06 -Ech, ty jsi hlupák. Jsi jako slečinka.
00:50:09 Takhle se chová budoucí lékárník?
00:50:12 A kdo tě sem volal, všechny tu obtěžuješ.
00:50:16 A vůbec nevíš, že ve středu tě potřebuju k ruce?
00:50:19 V lékárně čeká 20 lidí. Nechal jsem všeho a běžím pro tebe.
00:50:22 Dělej, nekoukej a hlídej lékárnu!
00:50:25 -Nestůj tady tak!
00:50:28 -Jsem ohromen! Víla se vznáší mezi omdlévajícími muži.
00:50:33 -Pohled na cizí krev mě nerozhází. Ale pomyšlení na tu vlastní
00:50:37 mi stačí, abych se poroučel k zemi. Nesmím na to zkrátka moc myslet.
00:50:42 -No, Gerarde, dušička má klid, mravenci zmizeli.
00:50:47 Aspoň mi poskytli velké potěšení seznámit se s vámi.
00:50:55 Doktorova ženuška je opravdu sladká.
00:50:58 Pěkné zuby, malé nožky, krásně rostlá.
00:51:01 Kde ji našel, tenhle hňup? Jistě ho má plné zuby.
00:51:05 On jezdí za nemocnými a ona sedí doma.
00:51:08 Ráda by žila ve městě a každý večer tančila, chudinka.
00:51:12 Lapá po lásce jako ryba na suchu po čisté vodě.
00:51:17 Chvíle dvoření a zamiluje se, to vím určitě.
00:51:21 Ale jak se jí potom zbavím? Á, paní Bovaryová,
00:51:25 jste krásná, k nakousnutí. No, dostanu ji.
00:51:32 Za chvíli bude zemědělský sjezd. Uvidíme se a bude má.
00:51:37 -"A konečně přichází zemědělský sjezd.
00:52:06 Atmosféra je radostná, jen vdova Lefrancoisová
00:52:10 mluví s panem Homaisem a zarputile se mračí."
00:52:13 -Á, tam je Lheureux. Rozprodal francouzskou kavárnu.
00:52:19 Otce Telliera připravil směnkami o vše.
00:52:23 -To je ale katastrofa.
-Kavárna byla špatná
00:52:26 a Telliera nemusím. Ale Lheureuxe ještě míň, je úlisný.
00:52:30 Vidíte ho? Zdraví paní Bovaryovou.
-Kde?
00:52:34 -Na trhu.
-Nabízel jsem jí místo v podloubí.
00:52:38 -Má klobouk se zelenou mašlí. A je zavěšena do pana Boulangera.
00:52:43 -Bože, vyhněme se lékárníkovi.
00:52:47 -Máme nádherný den, všichni lidé jsou venku, vane východní vítr.
00:52:50 -Dobrý den, pane Lheureuxi.
00:52:54 -Důrazně jste ho odbyl.
-Proč se nechat obtěžovat, hm?
00:52:58 Zvlášť, když mám štěstí, že jsem s vámi.
00:53:01 Ó, to je sedmikrásek!
00:53:04 Stačily by k rozpočítání snad všech zamilovaných.
00:53:08 Utrhnu jednu, na co pomyslíte?
-Zda jste zamilovaný.
00:53:12 -Kdo ví?
00:53:15 -Jakže, pane Boulangere, vy odcházíte?
00:53:18 -To ne, pane předsedo, hned se vrátím.
00:53:21 To se ale načeká, vaše společnost je milejší.
00:53:30 -Přichází pan prefekt!
00:53:34 -Prefekt nepřijede, poslal za sebe radu prefektury.
00:53:41 -Pojďte nahoru, ať dobře vidíme.
-Ano.
00:53:47 -Všichni se seběhli, jako by o něco šlo.
00:53:49 Ta venkovská prostřednost. Dusí ji a zabíjí představivost.
00:53:54 Můžete pochopit, drahá paní, že mě někdy přepadá smutek?
00:53:57 -Vás? Vypadáte vesele.
-Ano? To je zdání.
00:54:02 Já si před lidmi nasadím usměvavou masku.
00:54:05 -A přátelé?
00:54:08 -Přátelé?
00:54:10 A kteří? Kdo se o mě zajímá?
00:54:15 Jsem sám a schází mi tolik věcí.
00:54:18 Kdybych měl svůj životní cíl, nadšení,
00:54:21 kdybych našel spřízněnou duši, hory bych přenášel.
00:54:25 -Vás není třeba litovat.
-Proč myslíte?
00:54:29 -Jste přece svobodný, bohatý.
-Neposmívejte se mi.
00:54:35 FANFÁRY A SLAVNOSTNÍ SALVA
00:54:39 -To není prefekt.
-Rada Lieuvain, jeho pravá ruka.
00:54:45 -Výzdoba se ovšem moc nepovedla, co vy na to?
00:54:49 -Na povel si to vzal sám starosta. A nedá se říct, že by měl vkus.
00:54:55 -Pánové, dovolil bych si nejdříve před tím,
00:55:00 než se dostanu k vlastnímu předmětu dnešního shromáždění,
00:55:05 a jsem si jist, že v tom pocitu se shodujeme všichni,
00:55:11 budiž mi nejprve dovoleno vzpomenout zásluh vyšších úřadů.
00:55:19 Totiž vlády, panovníka a našeho milovaného...
00:55:25 -Půjdu dál od okna.
-Proč?
00:55:27 -Mohli by mě zdola vidět a pak bych se musel 14 dnů omlouvat.
00:55:30 A vzhledem k mé pověsti...
-Očerňujete se.
00:55:32 -Ne, mám hroznou pověst, na mou duši.
00:55:36 Možná z jistého pohledu mají v něčem tak trochu pravdu.
00:55:40 -Jak to myslíte?-Některé duše se potýkají s neklidem.
00:55:44 Střídavě sní a konají, žijí vášněmi a prudkými rozkošemi.
00:55:48 A člověk se stále vrhá do dobrodružství a vztahů.
00:55:59 -To pro nás, ubohé ženy, taková zábava není.
00:56:02 -Smutná zábava, když nenalézáte štěstí.
00:56:06 -Ale lze jej nalézt?
-Ano.
00:56:10 Určitě ho potkáte. Nečekaně a když už nedoufáte,
00:56:15 otevřou se nové obzory. Máte potřebu svěřit se té osobě,
00:56:19 dát jí vše, obětovat jí všechno. Není třeba vysvětlovat,
00:56:24 vše je jasné. Spatřili jste se ve svých snech.
00:56:28 A ještě pochybujete, nevěříte. Jste oslněna,
00:56:32 jako když přijdete ze tmy zpět do světla.
00:56:39 -A řekněte mi sami, kde nalezneme více vlastenectví, než na venkově?
00:56:44 Více porozumění pro veřejné blaho, více inteligence? Ptám se vás.
00:56:49 A moji vážení pánové, teď nemám na mysli povrchní inteligenci,
00:56:55 onu samolibou okrasu zahálčivých, nýbrž inteligenci opravdovou
00:57:01 a zdrženlivou, která je plodem úcty k zákonům a povinnostem.
00:57:06 -Á, pořád jenom povinnosti. Ta slova mě jednou zničí.
00:57:11 Povinnost značí vycítit, co je velké, ctít, co je krásné
00:57:15 a nepřijímat společenské konvence se všemi hanebnostmi.
00:57:20 -Nicméně, nicméně...
-Jen vášeň,
00:57:23 na ničem jiném nezáleží. Je zdrojem hrdinství, zápalu.
00:57:27 Hudby, poezie, umění, zkrátka všeho.
00:57:32 -Ale musíme se řídit veřejným mínění.
00:57:35 A panující morálkou.
-Morálka, ta je dvojí.
00:57:39 Malicherná, daná pravidly. Jenže ta se proměňují
00:57:44 a mění svou tvář. A ta druhá, věčná, je všude kolem.
00:57:48 Jako krajina, v níž žijeme, jako blankytně modré nebe.
00:57:53 -Pokračujte, vytrvejte.
00:57:56 -Copak vás ta přetvářka nepobuřuje? Znáte cit, který neodsoudí?
00:58:02 Šlechetná touha i nejčistší láska jsou na pranýři.
00:58:05 A když se setkají dvě ubohé duše, nemohou se spojit.
00:58:09 Ale co na tom? Vždyť dříve, nebo později, se budou milovat,
00:58:13 vždyť osud to chce a narodily se jedna pro druhou.
00:58:18 -Nechť odcházející vítěz podá ruku poraženému a vzdá mu úctu.
00:58:23 -Proč jsme se poznali my dva? Jaká je to náhoda?
00:58:27 Zřejmě nás k sobě přitahují naše povahy,
00:58:30 jsme jako dvě řeky, které se spojí v jedno.
00:58:33 -A za správné hospodaření je odměněn pan Bizat.
00:58:38 -V žádné společnosti jsem nenašel tolik krásy.
00:58:42 -V hnojivech vítězí pan Caron.
00:58:46 -Nikdy už na vás nezapomenu.
00:58:48 Když mě nechcete, ztratím se jako stín.
00:58:52 -Dále za beránka merino...
00:58:55 -Budete na mě myslet ve svých snech, vzpomenete si?
00:59:01 -A za chov vepřů cenu dostává...
00:59:05 -Neodmítla jste mě, jste dobrá. Víte, že jsem váš?
00:59:38 -Všimli jste si neúčasti kněžstva?
00:59:42 V sakristiích zřejmě chápou pokrok zcela jinak.
00:59:46 Jdu se podívat za velitelem hasičů, jestli je vše v pořádku.
00:59:51 Á, pan Boulanger! Dnešní den se vydařil.
00:59:54 -A jak! Nádherný den.
01:00:05 -"Týdny rychle ubíhaly, ale Rudolf nikde.
01:00:08 Říkal si: pokud se do mě zamilovala,
01:00:11 pak se nemůže dočkat, až mě uvidí a cit poroste.
01:00:14 Poznal, že uvažoval správně,
01:00:17 protože jakmile vstoupil uviděl, jak Emma zbledla."
01:00:20 -Omlouvám se za odmlčení, byl jsem zaměstnaný a nemocný.
01:00:25 -Těžce?
-To ne.
01:00:30 Ne.
01:00:34 Nechtěl jsem se vrátit.
-Pročpak?
01:00:43 -Vy to netušíte?
01:00:47 Emmo?
-Ach, pane...
01:00:51 -Já jsem toužil odjet, daleko odtud.
01:00:56 Hodně daleko. Tak daleko, abych navždy zmizel.
01:01:00 Ale dnes mě za vámi pudila jakási síla.
01:01:04 Úsměvu anděla se nedá odolat.
01:01:07 Člověk se nechá strhnout vším krásným, rozkošným.
01:01:16 Já jsem jen nešťastný muž.
-Ale jste tak dobrý.
01:01:21 -Ne, zkrátka vás miluji. Nepochybujte.
01:01:25 Odpovězte mi, jedno slovo. Jen jedno.
01:01:29 KLAPNUTÍ DVEŘÍ
01:01:40 Milý doktore.-Tak rád vás vidím, pane Boulangere.
01:01:44 -Madam trápí zdraví.
-No právě. Mám trochu strach,
01:01:47 aby se jí nevrátila ta tíseň.
-A nepomohla by jí třeba
01:01:51 vyjížďka na koni?
-Ale ano.
01:01:55 Výborně! Skvělý nápad. Emmo?
01:02:02 -Já nemám koně, Charlesi.
-Jde-li jen o to, pošlu vám ho.
01:02:06 Zařídím to.
01:02:09 -Jste opravdu milý, ale ne. Děkuji vám.
01:02:14 -Vlastně jsem vám přišel říct, že podomka trápí závratě.
01:02:18 -To je vcelku běžné. Dobře, zastavím se.
01:02:22 -Ne, přivedu ho k vám. Pro vás je to pohodlnější.
01:02:25 -Tak výborně. Jak si vy přejete.
-Madam.
01:02:38 -Opatrně. Není ten kůň moc divoký?
-Ale ne, nebojte se.
01:02:44 -Papá!
01:02:46 -Pěknou projížďku. Hlavně opatrně, ano? Jen pomalu!
01:03:07 -Nejsou teď naše osudy spojeny?
-To ne, víte přece, že to nejde.
01:03:13 Nemluvte už o tom. Kde jsou koně?
01:03:16 Kde jsou? Kde jsou koně?
01:03:20 Začínám se bát, trápíte mě. Vraťme se.
01:03:24 -Nemůžu bez vás být. Nedokážu být bez vašich očí,
01:03:28 vašeho hlasu.
-Už dost, už dost.
01:03:31 Jsem šílená, že vás poslouchám.
-Ale proč, Emmo?
01:03:36 -Och, Rudolfe.
01:04:01 -Emmo.
01:04:04 -Ano?
01:04:05 -Dnes odpoledne jsem byl u pana Alexandra.
01:04:09 Má starší klisničku, je ještě pěkná.
01:04:12 Mohl bych ji koupit za 100 tolarů.
01:04:17 Takže jsem ji zamluvil.
01:04:21 Koupil jsem ji.
01:04:25 Máš radost, ne?
01:04:38 -(šeptá) Mám milence,
01:04:41 mám milence...
01:06:05 -Přišla jsi. Tak jsi přišla.
01:06:13 Šaty máš umáčené.
-Miluji tě. Miluji tě!
01:06:23 -Měla bys už jít.
-Nechci být bez tebe.
01:06:29 Co je ti, trápíš se?
01:06:32 Tak odpověz mi.
01:06:36 -Nesmíš sem chodit, jsi neopatrná. Abys nelitovala.
01:06:40 -Je mi to jedno.
-Neříkej hlouposti.
01:06:43 -Chci být jenom s tebou, myslím na tebe celý den.
01:06:46 -Anděli, já po tobě taky toužím. Neboj se, přijdu za tebou.
01:07:03 ŤUKÁNÍ DO OKNA
01:07:10 -Emmo, pojď už spát.
01:07:14 Je pozdě.
-Ano, hned.
01:07:30 -(vypravěč) "Uběhlo půl roku a jejich vztah se podobal
01:07:34 vztahu dvou manželů, kteří udržují oheň domácího krbu."
01:07:38 -Ach, chci tě, chci tě, já tě snad sním!
01:07:42 -"Přišel čas, kdy začala litovat."
01:07:46 DĚTSKÝ SMÍCH
01:07:53 -Přiveďte mi ji!
01:07:58 Ach, mám tě tak ráda, holčičko ubohá!
01:08:01 Mám tě ráda. Á, ty máš špinavá ouška.
01:08:04 -Né...
-Počkej.
01:08:05 -Ne, ne, ne.
01:08:08 -"Položila si otázku, proč nenávidí Charlese
01:08:11 a jestli by nebylo lepší ho milovat.
01:08:13 Avšak pro návrat citů toho činil její muž málo
01:08:16 a jako na zavolanou jí přispěchal na pomoc pan lékárník."
01:08:20 -Dobrý večer vespolek. Charlesi, podívejte.
01:08:23 Je zde popsána nová metoda léčení koňské nohy.
01:08:27 Tak co tomu říkáte, zkusíte operovat Hippolyta?
01:08:31 Příležitost k rozkvětu Yonville. Úspěch, ten je zaručen.
01:08:36 Autor článku si stojí za svým. Získal byste věhlas.
01:08:39 Já jakožto dopisovatel Rouenského majáku
01:08:42 bych poslal zprávu do novin. Článek by koloval a mluvilo by se.
01:08:46 Tak co?-Ano, ale...
-Ty jsi šikovný chirurg, Charlesi.
01:08:50 Krásně jsi ošetřil otci nohu.
-To nelze srovnávat, taková věc.
01:08:54 -Nač ta skromnost? Ve hře je přece rodinná čest.
01:08:59 -"Charles se ponořil do studia strefokatopodie, strefendopodie,
01:09:04 strefeksopodie, ale rovněž strefipopodie a strefanopodie.
01:09:09 A pan Homais přemlouval s vrozenou výřečností Hippolyta,
01:09:14 aby přistoupil na operaci."
-Možná ucítíš nepatrnou bolest.
01:09:19 Možná bodnutí, jako když ti pouští lehce žilou.
01:09:23 Ale nejde přece o mě, jde o tebe. Radím ti čistě lidsky.
01:09:28 Chtěl bych, aby ses zbavil toho šeredného kulhání.
01:09:31 A toho kolébání. Ať skáčeš jako kamzík.
01:09:35 Na každý pád se budeš víc líbit ženám, to mi věř.
01:09:39 Jsi muž, safraporte, měl bys bojovat! He?!
01:09:43 Pánové, s dovolením, pusťte mě!
01:09:55 Jak ti je? Uvidíš, nic to nebude.
01:09:58 Jenom ti přetne šlachu.
01:10:21 TICHÉ LUPNUTÍ
01:10:30 -A je to.
01:10:32 -Nic jsem necítil.
-Vidíš, co jsem říkal?
01:10:36 Pánové, operace dopadla znamenitě! Yonville vejde do dějin!
01:10:41 Naše městečko nikdy nezapomene na skvělého doktora Bovaryho.
01:10:45 Bravo, doktore.
-Bravo!
01:10:48 -Skvělé!
01:11:03 -Dopadlo to báječně!
01:11:05 -"Naše městečko Yonville se stalo dějištěm
01:11:09 vzácného chirurgického pokusu, který je činem lidumilným.
01:11:13 Pan Bovary, jeden z nejlepších praktických lékařů..."
01:11:17 -To je příliš...
-Ale kdepak!
01:11:20 Takže: "Pan Bovary, jeden z nejlepších praktických lékařů
01:11:24 operoval koňskou nohu mladému Hippolytu Tautainovi,
01:11:28 podomkovi hotelu U Zlatého lva.
01:11:32 Operace byla provedena jakoby kouzlem,
01:11:36 na kůži se objevilo sotva pár kapek krve, jako by ohlašovaly,
01:11:40 že odbojná šlacha konečně ustoupila lékařovu umění.
01:11:46 HIPPOLYTOVO NAŘÍKÁNÍ
01:11:55 -Pomoc, pane Bovary, pomoc!
01:12:00 On umírá!
01:12:02 Pane Bovary!
01:12:05 Pane Bovary, rychle! Rychle!
01:12:10 On umírá!
-Co je mu?
01:12:16 Co je mu?!
01:12:28 -To je bolest, to je bolest!
01:12:37 -Co mu je?
01:12:45 Proč je to oteklé?
-To nic není,
01:12:48 nechte ránu na vzduchu.
01:12:51 -Kdy se uzdravím? Zachraňte mě.
-Ó, můj Bože, tu máš, pij.
01:12:55 Uleví se ti.
01:12:56 -Copak to mám na šatech, řekneš mi to?
01:12:59 Charlesi, jak se mu daří?
-Zhoršil se. Nemůžu to pochopit.
01:13:04 Zašla bys za ním?
-Jistě, ráda za ním zajdu,
01:13:08 ale vyléčit ho neumím.
01:13:11 -Dost se hýčkáš. Jen vstaň a začni chodit.
01:13:15 A zaváníš nevábně.
01:13:21 -Přinesu vám nové obvazy. Manžel se brzy zastaví.
01:13:27 Máte bolesti?
-Prohrál jsem partii.
01:13:31 Napijeme se?
01:13:34 -Nesmíte to vzdávat.
-Ten smrad. Chudák Hippolyte.
01:13:38 -Brzy bude zase chlapík.
01:13:42 -Copak, Hippolyte, pořád jsi nemocný?
01:13:46 Statečný mládenče, hlavu vzhůru, to tě přece zkouší Bůh.
01:13:51 Posílá na tebe zkoušku, raduj se ze své bolesti.
01:13:55 Využij té situace ke smíření s Bohem.
01:13:58 -Z rány vytéká černá kaše a ke všemu mu nateklo koleno.
01:14:02 Takhle už to dál nepůjde. Vyhání hosty z hostince.
01:14:07 Paní Bovaryová, poprosím vašeho muže o jiného lékaře.
01:14:12 Třeba pana Caniveta z Neufchatel. Má výbornou pověst.
01:14:23 -Hm. Sbohem, Hippolyte, zase brzy přijdu.
01:14:28 -Ano, paní, díky.
01:14:38 -Mám pocit, že jsem viděl faráře. To je vrchol. Jestli myslí,
01:14:42 že těmi kněžskými manévry zachrání Hippolyta,
01:14:46 tak to něco zažijeme. Co tomu říkáte? Co myslíte?
01:14:49 -Já nic nevím.
01:14:53 Já nic nevím.
01:15:03 BZUČENÍ MUCH
01:15:08 -Amputace.
01:15:11 Tohle je výsledek.
01:15:13 To jsou ty výmysly pánů z hlavního města.
01:15:16 Hlouposti z Paříže. Všechno by léčili.
01:15:20 Hrají si na chytráky a nestarají se o následky.
01:15:23 My jsme obyčejní lékaři, nejsme učenci, nejsme světáci.
01:15:28 Jsme praktičtí lékaři.
01:15:30 Nás by nenapadlo operovat někoho, komu se daří dobře.
01:15:34 Napravovat koňskou nohu, kdopak to kdy slyšel? Ani hrb nevyléčím.
01:15:41 Znám jediné léčení: noha musí pryč.
01:15:53 -Učinil jsem všechna ta opatření. Zasáhla osudovost.
01:16:01 Kdyby nebohý Hippolyte zemřel, byl bych jeho vrahem.
01:16:05 Rozkřikne se to. Všichni se mi vysmějí.
01:16:10 -Přestaň mě rozčilovat.
01:16:24 -"Vzpomněla si na všechna odříkání své duše.
01:16:27 Své sny, padající do bláta, jako raněné vlaštovky.
01:16:31 Na všechno, po čem toužila, čeho se vzdala, co snad mohla mít.
01:16:35 Ale proč? Ale proč?
01:16:40 Litovala své dřívější zdrženlivosti jako zločinu.
01:16:44 Vzpomínka na milence ji přitahovala,
01:16:47 vložila do ní celou duši, celé své srdce.
01:16:50 Charles se jí zdál tak od ní navždycky vzdálený,
01:16:54 tak trapný a zničený, jako by umíral přímo před jejíma očima."
01:17:04 -To je neštěstí.
01:17:06 -Pardon, pardon.
01:17:24 -Políbíš mě?
01:17:34 Polib mě.
-Nech mě být!
01:17:36 -Co je to s tebou? Víš, že tě mám rád.
01:17:39 -Tak přestaň!
01:17:45 -"Zase se začali scházet."
01:18:00 -Kdybys věděl, jak se nudím. Manžel je strašný.
01:18:05 Teď si ho opravdu ošklivím. Žije hrozný život.
01:18:10 -Chudinko moje, můžu to změnit?
-No, ty bys mohl.
01:18:15 -A jak?
-Odstěhujeme se.
01:18:19 Někam jinam.
-Ty můj blázínku.
01:18:31 -Máš nové šaty.
-Ano.
01:18:42 Dej Hippolytovi dřevěnou nohu.
01:18:47 -Ty myslíš?
-To je to nejmenší.
01:19:11 -Paní Bovaryová!
01:19:15 Ó, ty šaty vám ohromně sluší.
-Díky, pane Lheureuxi.
01:19:19 -Mám pro vás malé překvapení.
01:19:30 Myslím, že právě tohle jste si přála.
01:19:34 -Ta je nádherná.
-Těší mě, že se vám líbí.
01:19:39 Ehm. Paní Bovaryová, je tu ovšem taková mrzutá věc.
01:19:44 Jsem pod tlakem okolností. Stíhají mě věřitelé,
01:19:48 hodně jsem nakupoval.
01:19:52 Budu muset žádat ty peníze, které mi dlužíte.
01:19:55 Jedná se o 270 franků.
01:19:58 Omluvte mě, ale ta záležitost nesnese odklad.
01:20:02 Nerad bych byl nucen vzít si zpět zboží.-Zaplatím to.
01:20:06 -Máte-li zájem, nabídl bych vám takovou dohodu.
01:20:09 -Ne, ne, zaplatím vám.
01:20:14 -Proč mi dáváš dárky?
-Prostě z lásky.
01:20:18 -Mám trapný pocit.
-Zcela zbytečně. Tak miluješ mě?
01:20:23 -Jistě, že miluju.
-Hodně?
01:20:26 -Nepochybně.
-Tak odjedeme!
01:20:29 Odvezeš mě. Už čtyři roky strašně trpím.
01:20:32 Já z toho umřu. Ty mě musíš zachránit!-Uklidni se.
01:20:36 Co chceš?!
-Unes mě, snažně prosím!
01:20:38 -A tvá dcerka?
-Pojede taky! Co by?
01:20:43 -Jaká žena!
01:20:46 -No tak, uneseš mě?!
01:20:49 -Dej mi ještě čas, leccos bych musel zařídit.
01:20:52 -Odvezeš mě?
01:20:55 -Ano.
01:21:14 -"Nikdy nebyla paní Bovaryová tak krásná, jako v té době.
01:21:19 Měla nevypověditelnou krásu, rodící se z radosti, z nadšení,
01:21:23 z úspěchu, a především ze souladu povahy a okolností."
01:21:28 -Pane Lheureuxi, přišla jsem za vámi.
01:21:30 -Ó, paní Bovaryová!
-Při poslední návštěvě
01:21:33 jsem poznala, že máte potíže. Tak spěchám vyrovnat svůj dluh.
01:21:36 -Paní Bovaryová, já...
-Á, pane Lheureuxi,
01:21:39 potřebuji plášť. Dlouhý plášť se širokým límcem.
01:21:42 Podšitým.
-Vy odjíždíte na cesty?
01:21:45 -Ne, ale co na tom? Spoléhám se, že si pospíšíte.
01:21:47 -Madam.
-K tomu ještě nějaký kufřík.
01:21:51 Nepříliš těžký, pohodlný.
-Jistě, také velikosti dělají.
01:21:56 -A ještě dětský vak.
-Výborně.
01:21:59 -Tumáte, vezměte si je na výlohy.
-Oh, madam, ne, to je zbytečné.
01:22:03 Známe se, důvěřuji vám.
-Ne, trvám na tom.
01:22:07 Vezměte si řetízek. A vše ponecháte tady.
01:22:11 A co ten plášť? Nenoste ani ten.
01:22:15 Dejte mi adresu krejčího a řekněte, ať jej nachystá.
01:22:19 Je vše hotové? Je všechno přichystané?
01:22:23 -Ano, ano.
-Jsi smutný?
01:22:25 -Ne, proč?
-Protože odjíždíš,
01:22:27 že opouštíš svůj život? To, co máš rád?
01:22:30 Ale já nemám na světě nic, ty jsi moje všechno.
01:22:33 A já budu taky tvoje všechno. Tvá rodina, tvoje útočiště.
01:22:39 -Jsi rozkošná.
-Takže mě miluješ? Přísahej.
01:22:43 -Miluju tě. Jistě, že tě miluju. Zbožňuju tě, lásko.
01:22:50 -Ach, Rudolfe, jsem tak šťastná.
01:22:54 Rudolfe, Rudolfe, můj nejdražší Rudolfe.
01:23:06 ZVONĚNÍ ZVONŮ
01:23:16 Půlnoc. Tedy zítra.
01:23:19 Ještě jeden den.
01:23:22 Máš naše pasy?
-Ano.
01:23:25 -Nic jsi nezapomněl?
-Ne.
01:23:29 -Opravdu ne?
-Jsem si jistý.
01:23:33 -Budeš čekat v hotelu Provence? V poledne?
01:23:39 Zítra na shledanou.
01:23:47 Tak zítra.
01:23:50 -"Odvahu, Emmo, odvahu.
01:23:54 Nechci být příčinou Vašeho neštěstí.
01:23:57 Víte, co by Vás čekalo, můj anděli. Musíte zapomenout.
01:24:01 Proč jsem Vás jen poznal? Proč jste byla tak krásná?
01:24:06 Je to má vina? Bože, ne, vinu dávejte jen osudu.
01:24:09 Svět je krutý, Emmo. Kamkoliv bychom přišli,
01:24:13 tam by čekaly dotěrné otázky. Očerňování a snad i urážení.
01:24:17 Až budete číst mé řádky, budu pryč.
01:24:21 Chci se vyhnout pokušení zase se s vámi setkat.
01:24:25 Sbohem, Váš přítel Rudolf."
01:24:31 -(vypravěč) "Přečetl svůj dopis a byl s ním pokojený."
01:24:37 ZAKLEPÁNÍ
01:24:40 -Můžu mluvit s paní? Něco pro ni mám.
01:24:43 -Dejte to mně.
-Ne, má milá, mám to předat jen jí.
01:24:49 Madam, to vám posílá můj pán.
01:24:52 -Dej mu drobné.
-Díky, madam.
01:26:11 -Pán vás čeká, madam. Jídlo je na stole.
01:26:14 -Ano, ano.
01:26:19 -(zdola) Emmo, kdepak jsi?! Pojď už!
01:26:24 Emmo?
01:26:29 -Áááh!
01:26:36 -He he, to jsem tušil. Ten ocet by probral mrtvého.
01:26:41 -Promluv, mluv na nás.
01:26:45 To jsem já, tvůj milující Charles.
01:26:55 A vidíš? Tvoje dceruška. Polib ji.
01:27:01 -Ne, Ne...
01:27:04 Nikoho... Nikoho...
01:27:11 -Ó, drahá, zase omdlela.
-Ne, jenom dřímá, záchvat je pryč.
01:27:17 Ta nevolnost má jistě nějaký důvod. Ale jaký?
01:27:20 -Pozor, ať ji nevzbudíte.
-Vidíte?
01:27:23 Jeden můj známý, žijící ve Forge, má psa, kterého postihne křeč,
01:27:28 jakmile mu ukážete tabatěrku. Není to zvláštní?
01:27:33 -(vypravěč) "Dostala nervovou horečku
01:27:36 a 43 dní se od ní Charles ani nehnul.
01:27:39 Nedbal na své nemocné, po nocích nespal.
01:27:42 Emmě se navrátily síly,
01:27:44 když písek na pěšinkách mizel pod spadaným listím."
01:27:48 -Neunavuj se, miláčku.
01:27:55 Sedni si tam, na lavičku.
-Tam ne, tam ne.
01:27:59 Tam ne...
-Odpočineš si.
01:28:07 -Neruším, drahý příteli? Přišel jsem se zeptat,
01:28:10 jak se má nebohá Emma.
-Vy jste u nás vždycky vítaný.
01:28:14 Já právě tady počítám... Nevím, jak vám zaplatím dluh
01:28:19 za všechny léky, které jsem potřeboval.
01:28:22 -Ale na to zapomeňte, doktore.
-Jsem velkým dlužníkem.
01:28:26 Zahanbujete mě. Tohle léto se mi příliš nedařilo.
01:28:31 Staral jsem se o svou drahou paní.
-Jak se jí daří?
01:28:36 -Mnohem, mnohem, líp. Sem tam se ale vrací malátnost.
01:28:41 Musím na ni dávat neustále pozor.
01:28:46 Odpočívá u sebe v pokoji. Je s ní farář.
01:28:49 -S farářem? Chodí za ní dost často.
01:28:53 Snad se paní Bovaryová nedala na modlení?
01:28:56 -Tvrdí, že víra je jí velkou posilou.
01:29:00 -Pche! Víte, dejte na mě a vemte ji někam. Třeba do divadla.
01:29:05 Kdybych měl někoho na záskok, šel bych s chutí s vámi.
01:29:08 Ten Lagardy naposledy vystoupí v Rouen
01:29:11 a pak odjíždí do Anglie.
01:29:45 LADĚNÍ NÁSTROJŮ
01:29:50 NENÍ SLYŠET
01:29:56 BEZE SLOV
01:30:25 -Ničemu jsem nerozuměl, ale zpěv byl pěkný.
01:30:32 Nemám ti donést mandlový sirup?
-Prosím tě, je tady horko.
01:30:51 Jsi hodný.
01:30:54 -Nemohl jsem se dostat zpátky, těch lidí!
01:30:58 A hádej, koho jsem tady potkal? Pana Leona.
01:31:03 -Leona?
-Právě toho.
01:31:06 Říkal, že tě určitě přijde pozdravit.
01:31:10 -No to je překvapení, vy jste v Rouen?-Ano.
01:31:13 -A od kdy?
-Potichu, nebo ven!-Půjdeme,
01:31:16 je tu horko a představení mě nudí.
-Ne, ne, zůstaňme ještě.
01:31:19 -Já se dusím, tak jdeme!
-Skutečně je tu horko.
01:31:25 Ta opera vás nudila?
-Ano, strašně moc.
01:31:31 -Minulý týden jsem přijel z Paříže. Dva roky budu pracovat
01:31:35 v jedné velké kanceláři, abych získal praxi.
01:31:38 Případy v Normandii se liší od těch, co se řeší v Paříži.
01:31:41 A jak se má Bertha? A co Homaisovi?
01:31:44 -Bertha roste jako z vody. Homaisovým se daří báječně.
01:31:50 ROZVERNÝ ZPĚV PŘÍCHOZÍCH
01:31:54 -Vypadají spokojeně, ale já viděl Rubiniho a Grisiho.
01:31:58 Lagardy má úspěchy, vedle nich však neobstojí.
01:32:01 -A přitom se psalo, že poslední jednání je nejlepší.
01:32:06 Takže já lituji, že jsem odešli před koncem.
01:32:09 -On za dva dny vystoupí znovu.
-My odjíždíme už zítra.
01:32:14 Ale třeba bys tu ráda zůstala, zlatíčko? Mohlo by ti to prospět.
01:32:19 -Je to jisté, že Lagardy je v posledním jednání skvělý.
01:32:23 -Mrzí mě, že mi nebylo dobře.
-Tak zůstaň, vrátíš se v neděli.
01:32:29 Máš-li zájem, nač si odpírat potěšení.
01:32:34 -Mohu vás pozvat?
-Leone, vy mě zahanbujete.
01:32:39 Skutečně.
-Tak domluveno? Zítra v šest hodin.
01:32:44 -Bohužel, já musím zítra odjet. Ale ty, Emmo...
01:32:48 -Totiž...
01:32:51 Nevím, jestli...
-Ještě se rozmyslíš.
01:32:55 Ráno je večera moudřejší.
01:33:00 No a teď, když jste se zase vrátil, zastavte se u nás někdy na večeři.
01:33:06 -Přijdu opravdu rád.
01:33:08 Ostatně, mám cestu do Yonville v úřední věci.
01:33:14 Dobrou noc.
01:33:17 NENÍ SLYŠET
01:33:38 PROZPĚVUJE SI OPERNÍ ÁRII
01:33:44 Manželé Bovaryovi, prosím.
-Číslo sedm, ale pán už je pryč.
01:33:49 -Díky.
01:33:52 ZAKLEPÁNÍ
01:33:58 -Och, Leone, jsem ráda, že vás vidím.
01:34:02 Zapomněla jsem vám říct, kde jsme se ubytovali.
01:34:05 -Našel jsem vás.
01:34:08 Takže zůstáváte?
-Ano, a je to chyba.
01:34:14 Člověk by si neměl zvykat na zbytečnou zábavu,
01:34:17 když má tisíc starostí.
-To si umím představit.
01:34:20 -Ale ne, nejste totiž žena.
01:34:25 Kdybyste věděl, jak jsem vzpomínala.
01:34:28 -A co teprve já?
01:34:31 Trpěl jsem také. V Paříži jsem bloumal bez cíle.
01:34:37 U jednoho obchodníka jsem viděl rytinu, a na ní múzu.
01:34:42 Chodil jsem ji hodiny obdivovat, byla vám podobná.
01:34:50 Psával jsem vám dopisy, ale roztrhal jsem je.
01:34:53 -Ale pročpak? Pročpak?
01:34:58 -Protože jsem vás miloval.
01:35:02 -Já jsem to tenkrát tušila.
01:35:12 -No tak...
-No tak?
01:35:18 Jak je možné, že jsem nikdy neslyšela takové vyznání?
01:35:23 -Idealisty lze jen těžko pochopit.
01:35:29 Ach, kéž bychom se potkali dřív.
-Někdy jsem na to myslela.
01:35:34 -Nádherný sen. A proč si jej nesplnit?
01:35:38 -Och, příteli, jsem příliš stará. A vy zas mlád, zapomeňte na mě.
01:35:43 Budou vás milovat jiné, a vy je.
-Ne, jak vás, ne, jak vás.
01:35:47 -Jste jako malé dítě. No tak, umoudřete se. Mně k vůli.
01:35:55 -Pardon.
-Proboha, ten čas letí,
01:35:58 zapovídali jsme se. Je po divadle.
01:36:01 A chudák Bovary mě tu nechal jen proto.
01:36:04 Zítra se vracím do Yonville.
-Opravdu?
01:36:08 -Ano.
-Ale to nejde.
01:36:11 Chci vám něco důležitého říct. Nepochopila jste mě.
01:36:15 -Mluvíte zřetelně.
-Nedobírejte si mě, prosím.
01:36:20 Dovolte, abych vás ještě viděl.
01:36:25 -Tady to nejde.
-Kde jen chcete.
01:36:28 -Och, můj Bože.
01:36:32 Zítra v 11 hodin v katedrále.
-Díky, díky!
01:36:37 -Vy jste blázínek. Blázínku.
01:36:44 -Tak zítra.
01:36:56 -Můj pane, přejete si vidět významné památky katedrály?
01:37:00 -Ne.
01:37:13 -Madam, přejete si vidět památky katedrály?
01:37:16 -Ale ne, nestojíme o žádné pamětihodnosti!
01:37:21 -Jak to, že ne?
-Protože mám jiný plán.
01:37:25 -Ó, díky, jste moc milý.
01:37:49 -Pojďte.
-Ale kam?
01:37:54 -Sežeň mi fiakra.
-Ano, pane.
01:37:58 -Leone, opravdu. To nebude rozumné.
01:38:09 Tohle se přece nehodí.
-Jak to?
01:38:12 V Paříži se to dělá docela běžně.
01:38:16 -Pr!
01:38:18 -Pane!
01:38:29 -Kam jedeme, pane?
-Kam chcete.
01:38:45 Jeďte, jeďte!
01:38:52 Pokračujte, pokračujte! Jedeme dál!
01:38:57 -Počkejte, Hiverte! Počkejte na mě!
01:39:03 Mám sbaleno, hned budu zpátky. Počkejte na mě!
01:39:09 -Paní Bovaryová!
01:39:10 Paní Bovaryová, pojďte ihned k panu Homaisovi, prý to nepočká.
01:39:14 -Já se zastavím nejdřív doma.
-Ne, ne, věc je naléhavá,
01:39:18 půjdeme tam hned teď. Hippolyte se vám postará o zavazadla.
01:39:44 -Ty ses úplně zbláznil! Víš vůbec, co jsi provedl?!
01:39:48 -Co se vám stalo?-Žádám ho, aby přinesl další kotlík,
01:39:52 protože zavařujeme rybíz a nemáme tu dřeň už kam dávat!
01:39:56 Víš, co je na té polici?! Viděls tu láhev z modrého skla,
01:40:00 ve které je bílý prášek a na ní nápis "Nebezpečné"?!
01:40:04 Víš, co je uvnitř, nešťastníku?! Je tam arzenik!
01:40:07 A ty sebereš kotlík, který stojí vedle!
01:40:09 -Vedle arzeniku? Chtěl jsi nás všechny otrávit?!
01:40:12 -Nebo nějakého maroda? Chceš, aby mě vláčeli k soudu?!
01:40:16 Začíná mě mrzet, že jsem se tě tehdy ujal!
01:40:20 Proč jsem tě nenechal shnít ve špíně, ve které ses narodil?!
01:40:26 Jsi budižkničemu! Sotva umíš nalepit štítek,
01:40:30 a žije si tady u mě jako velký pán, jak v bavlnce!
01:40:36 -Nechal jste pro mě poslat?
-Koukej tohle umýt.
01:40:40 Dělej, pospěš si, ty vrahu!
-Pane Homaisi,
01:40:44 co jste mi chtěl říct?
-Á, už vím, váš tchán umřel.
01:40:54 -Drahá přítelkyně...
-Ano, už vím, už vím.
01:41:01 -Tak rád bych ho ještě jednou viděl.
01:41:03 -Kolik že mu bylo let?
-61.
01:41:06 -Och.
01:41:09 -Chudák matka, co si teď sama počne?
01:41:18 Bavila ses včera dobře?
-Ano.
01:41:32 -Hezká kytička.-Ano, koupila jsem ji ráno od žebračky.
01:41:36 -"Nazítří přijela stará paní Bovaryová."
01:41:39 -Dámy a pánové, dovolte mi, abych v této neblahé chvíli
01:41:44 přednesl svou upřímnou soustrast. Jsem i nadále váš služebník.
01:41:50 -Jste velice milý, pane Lheureuxi, ale my nic nepotřebujeme.
01:41:54 -Račte prominout, ale rád bych si s vámi pohovořil mezi čtyřma očima.
01:41:59 Týká se to tamté věci, vždyť víte.
-Ano, to zajisté. Ano.
01:42:07 Emmo, zlato, vyřídila bys to? Já zůstanu s maminkou.
01:42:16 -Milostivá, jsem si jistý, že vaši bolest o něco málo zmírní dědictví,
01:42:22 které se začíná rýsovat. Přeji je vám i vašemu milému manželovi.
01:42:28 Během vaší nemoci, viděl jsem, jak se pro vás trápil.
01:42:32 A teď, když jste se pozdravila, podíváme se také
01:42:37 na tu naši nepatrnou nesrovnalost.
-Nesrovnalost? Jakou?
01:42:43 -To přece víte, jde o ty vaše rozmary.
01:42:46 Cestovní zavazadla a pak ten plášť. Ale my se domluvíme.
01:42:51 Přišel jsem manželovi nabídnout další možnosti,
01:42:55 protože předpokládám, že budete mít jiné starosti.
01:42:58 Mám návrh, aby prolongoval směnku, kterou podepsal.
01:43:01 A ještě lepší by bylo, kdyby ji převedl na někoho jiného.
01:43:05 Možná na vás, například. S plnou mocí by to šlo lehce
01:43:08 a my bychom mohli pokračovat v těch našich obchodech.
01:43:13 Vážený pan notář Giullaumin připravil vzor plné moci.
01:43:17 S ním můžete vést veškeré záležitosti. Vidíte, madam.
01:43:21 Vypůjčovat si, podepisovat i převádět směnky.
01:43:24 A tak dál, a tak dál.
01:43:27 Váš manžel se zařídí, jak bude chtít.
01:43:30 Ale domnívám se...
01:43:33 -Co to přinesl za list?
-Od notáře Giullaumina.
01:43:37 Příliš mu nevěřím, notáři nemají dobrou pověst.
01:43:41 Poradila bych se raději někde jinde.
01:43:46 Když ale nikoho neznáme.
01:43:49 -Ale ano, zeptejme se Leona.
-Ach, jistě, dobrý nápad.
01:43:57 Odjedeme do Rouen.
01:44:01 -Pošleme dopis.
-Charlesi.
01:44:04 Takové záležitosti se nepíší. Ne, pojedu za ním.
01:44:10 -Jsi báječná.
-Hm.
01:44:13 -"Hned druhý den vsedla do Vlaštovky a jela do Rouen,
01:44:17 pro radu pana Leona. A zůstala tam tři dny.
01:44:20 Byly to tři dny naplněné náklonností,
01:44:23 jako pravé líbánky."
01:44:25 -Jen lež, nic neříkej. Podívej se na mě.
01:44:31 Máš tak láskyplný pohled, a já pod ním jihnu.
01:44:36 Jak moc mě miluješ?
01:44:44 Určitě mě jednou opustíš, budeš jako ti ostatní.
01:44:48 -Jací ostatní?
-Jako ostatní muži, přece.
01:44:56 Vy jste všichni hanební.
01:45:00 Vzpomeneš si někdy na Paříž?
-Ne. Totiž ano. Trochu.
01:45:06 -Ach, tam by se nám krásně žilo.
-Nejsme snad šťastni?
01:45:11 -Ano, jsme. Jsem šílená. Polib mě.
01:45:20 Přijedeš k nám?
-Jak jen to půjde.-Přísaháš?
01:45:23 -Myslíš, že musím přísahat?
01:45:27 Buď opatrná.
01:45:32 Přísahám, že přijedu do Yonville.
-Nesmím zmeškat Vlaštovku.
01:45:37 -(zpěv žebráka) Vichřice najednou zadula...
01:45:40 -Dobrý den, Hiverte.
-Dobrý den, madam.
01:45:46 -Paní Bovaryová, tak milé překvapení,
01:45:49 s vámi se bude cestovat velmi příjemně.
01:45:55 Objednal jsem tady pár kousků prvotřídního zboží.
01:45:59 Těším se, až vám je ukážu, milostivá paní.
01:46:03 -To necháme na jindy, pane Lheureuxi.
01:46:06 ŠÍLENCŮV SMÍCH Ach!
01:46:10 Bože!
01:46:13 -Prr!
01:46:16 Jedeš, ty červe! Jedeš, ty darebáku!
01:46:19 Neslyšíš mě? No tohle!
01:46:29 -Pan Leon chtěl ukázat listinu právníkovi.
01:46:34 A přiznám, že včera jsem byla unavená na cestu.
01:46:38 -Neonemocněla jsi?
-Ne, jak říkám, jen únava.
01:46:42 -Charles si dělal starosti, mohla jste mu dát vědět.
01:46:45 -Charles věděl, že cesta zabere dva dny.
01:46:47 -Dva dny nejsou tři dny.
-Maminko, co záleží na jednom dni.
01:46:52 -A co se týče té naší listiny, pan Leon nám to schválil.
01:46:57 -O jaké listině je řeč?
-Je bezvýznamná, maminko.
01:47:03 Plná moc, která umožní Emmě spravovat snadněji
01:47:08 všechny záležitosti kolem veškeré domácnosti.
01:47:12 -Ty jsi dal ženě plnou moc? Zbláznil ses?
01:47:16 -Ale maminko.
01:47:19 -Každý nemůže být bohatý a žádné jmění neodolá rozhazování.
01:47:24 Nemohli jsme se obejít bez koberce?
01:47:27 Pročpak nechala přečalounit křesla?
01:47:30 Jen vodu honila. Hedvábí na podšívku.
01:47:33 Styděla bych se, kdybych se hýčkala, jako ona.
01:47:37 A to už jsem stará osoba.
-A dost, paní, to stačí!
01:47:41 Já tu plnou moc okamžitě zničím!
01:47:47 -To se mi nelíbí, děláš jí výstup.
-Nemyslí to vážně.
01:47:55 -Mám hodit papír do ohně?
-Prosím vás.
01:47:59 -Ne, mně to tak vyhovuje. Promiň, mami, ale nemáš pravdu.
01:48:05 -Máš ji raději, než mě. A to je správné, tak to má být.
01:48:10 Odjedu hned zítra.
01:48:24 -Á, madam.
-Tak, pane Lheureuxi,
01:48:26 co je s naší záležitostí?
-V souladu s vaším přáním, madam.
01:48:30 Mám zájemce o ten domek v Barneville.
01:48:33 Pan Langlois dá 4000 franků.
-Hm, to je velice pěkné.
01:48:37 -Mám tu polovic té částky.
01:48:46 -Zaplatím, co vám dlužím.
01:48:49 -Je mi upřímně líto, že vás hned zbavím tak velké částky,
01:48:53 ale něco se s tím dá dělat.
-Cože?
01:48:58 -Na úvěr se bere všelicos, viďte? Prosím, podepište to
01:49:04 a nechte si všechno. Dál se nemusíte o nic starat.
01:49:18 Ještě datum, prosím.
01:49:22 -Tak ty máš novou výmluvu?
-Řekla jsem,
01:49:25 že budu chodit na hodiny klavíru.
-Ale ty nejsou zadarmo.
01:49:28 -Vždyť já jsem bohatá.
01:49:31 -"Proti jejím nápadům byl bezbranný.
01:49:34 Přijímal všechny vrtochy. Spíš on byl její milenkou,
01:49:37 než ona jeho. Měla pro něj něžná slova
01:49:39 a polibky a těmi ho očarovala.
01:49:42 Kdo ví, kde se naučila té zkaženosti, až nehmotné.
01:49:45 Ta dřímala někde hluboko v ní.
01:49:48 Jednou, když se časně ráno rozešli a vracela se sama po bulváru,
01:49:52 uviděla zdi svého kláštera. První měsíce manželství,
01:49:56 procházky po lese, vikomt, tančící valčík.
01:50:00 Ty obrazy se míhaly před očima
01:50:03 a Leon se jí náhle zdál stejně vzdálený, jako ony."
01:50:06 -Přece ho miluji.
-"Co však z toho?
01:50:10 Není vůbec šťastná, a vlastně nikdy nebyla.
01:50:14 Hledání, to nemá žádný smysl. Všechno je klam."
01:50:18 -"Na základě rozsudku nařizuje se exekuce veškerého majetku..."
01:50:22 -Co to je?
-Přinesl to pán v tmavých šatech.
01:50:25 Říkal, že je ta věc velmi naléhavá.
-Jaký rozsudek?
01:50:29 -"Takže se nařizuje, aby paní Bovaryová
01:50:32 nejdéle do 24 hodin zaplatila..."
-Ale co?
01:50:35 -"...celkovou částku 8000 franků. V případě nezaplacení
01:50:38 bude pak vymáhána veškerými právními prostředky,
01:50:41 a to zabavením nábytku a svršků."
01:50:44 -"Těmi nákupy, neplacením, půjčováním si,
01:50:47 podepisováním směnek, nashromáždila
01:50:51 panu Lheureuxovi jmění, na které už on netrpělivě čekal."
01:50:57 -Á, paní Bovaryová.
-Víte, co mě potkalo?
01:51:02 Jistě jde o nějaký žert.
-Ehm... Ne.
01:51:07 -Jak to, že ne?
-Milá paničko, myslela jste,
01:51:12 že budu věčně vaším dodavatelem, vaším bankéřem,
01:51:15 a jen z čisté lásky? Do skonání věků?
01:51:19 Já musím dostat zaplaceno, buďme uznalí.
01:51:23 -Ale víte kolik? 8000 franků!
-Tak to soud uznal,
01:51:27 vynesl rozsudek.
01:51:31 Ostatně, nezavinil jsem to já, nýbrž ten známý, pan Vincart.
01:51:38 -A nemohl byste třeba něco udělat?
-Já nic nezmůžu,
01:51:43 neznáte Vincarta, je krutější, než Arab.
01:51:48 -Já o tom nevěděla a zaskočilo mě to.
01:51:51 -Ale čí je to vina? Zatímco potím krev, vy se věnujete radovánkám.
01:51:57 -Snad mi nebudete kázat?
-To není nikdy na škodu.
01:52:05 -Snažně prosím, udělejte něco.
-Madam, vzpamatujte se.
01:52:09 Vypadá to, že mě chcete svést.
-Vy jste ale darebák.
01:52:14 -Ó, jenom se zlobte.
-Rozhlásím, co jste zač.
01:52:17 Řeknu, kdo jste! A manželovi řeknu...
01:52:20 -Vašeho manžela si neberte do pusy. I já mu leccos prozradím,
01:52:25 co si myslíte?
01:52:28 Není to moc zábavné, já vím. Ale na tohle ještě nikdo nezemřel.
01:52:34 Když člověk jako vy má přátele.
-Ale kde bych vzala tolik peněz?
01:52:40 -Vy přece máte své přátele, tak běžte za nimi.
01:52:48 -Slibuji vám, že podepíši.
-Těch vašich podpisů už mám hory.
01:52:52 -Prodala bych...
-Co když už nic nemáte?
01:52:54 -Zapřísahám vás, dejte mi pár dní, jsem z vás zoufalá.
01:52:57 -Ale co je mi po tom.
01:53:06 -Dobrý den, madam, jmenuji se Hareng, úředník.
01:53:11 Přišel jsem sepsat protokol o exekuci,
01:53:14 která na vás byla uvalena.
01:53:17 Tady jsou dva svědci, pánové Latoure a Paspualle.
01:53:26 Tento model lebky nezapíši, je to předmět k výkonu povolání.
01:53:31 Spočítali jsme devět kastrólů, pět podnosů,
01:53:35 tři hrnce, čtyři židle
01:53:38 a dva svícny.
01:53:43 Ó, moc hezké, rozkošné.
01:53:50 Zákon nám dovoluje ustanovit opatrovníka zastaveného majetku.
01:53:54 Ale nebude to tak horké. Madam, věřím, že se dohodneme.
01:53:59 Pánové svědkové ručí za řádný a nerušený průběh exekuce.
01:54:05 Madam
01:54:07 -Madam.
-Jdeme.
01:54:09 -Felicité. O tomhle pánovi ani slovíčko, rozumíš?
01:54:14 Neřekneš ani slovo.
-Ale paní, nikdy mu nic neříkám.
01:54:24 -Trochu se ochladilo.
01:54:30 -Zítra musím do Rouen.
-Tak dobře.
01:54:46 -To jsi ty?-Ruším tě?
-Ne, jistě, že ne.
01:54:50 Dnes jsem tě nečekal.
-Musím s tebou nutně mluvit.
01:54:54 Potřebuji peníze, 8000 franků.
-Cože, jsi šílená?
01:54:58 -Ne, zatím ne. Ne docela. Poslyš.
01:55:03 -Co je?
-Seženeš ty peníze!
01:55:06 -Copak to jde?
-Jaký jsi zbabělec.
01:55:09 -Zbytečně se plašíš. Spokojí se s tisícem tolarů
01:55:12 a zacpeš mu ústa.
-Ale tím spíš.
01:55:15 3000 franků, sežeň je.
01:55:17 Pokus se. Budu tě milovat.
-Kde je mám sehnat?
01:55:24 -Na tvém místě bych věděla.
-Vážně?
01:55:27 -Co v tvé kanceláři?
01:55:30 -"Z jejích ohnivých zornic sršela pekelná odvaha.
01:55:34 Smyslně a povzbudivě mrkala víčky. Zkoušela to a mladík cítil,
01:55:38 jak se poddává němé vůli své milenky,
01:55:42 která ho svádí ke zločinu. A přepadl ho strach."
01:55:46 -Já jsem hlupák. Dnes v noci se vrací Morel, velký boháč.
01:55:51 Zítra ti je přinesu. Zítra ve tři hodiny u Rolletové.
01:55:54 Určitě mi půjčí. Přítel Morel pomůže.
01:56:00 Miláčku, já už musím běžet.
01:56:34 -Dávejte pozor, příteli, v tom jsou léky.
01:56:37 Á, rád vás vidím! Vůbec jsem netušil, že jste ve městě.
01:56:43 Ale to bude příjemná cesta.
01:56:47 SMUTNÝ ZPĚV
01:56:52 Ti nebožáci patří do ústavů a mají pracovat.
01:56:56 Pokrok se sune želvím tempem, zápolíme s barbarstvím.
01:57:00 Dobře, ten trpí skrofulózou.
01:57:04 Tvář samý vřed. Místo opíjení bys měl držet dietu.
01:57:09 Znám mast, která by tě vyléčila.
-No vida ho!
01:57:13 Doufám, že za tu radu předvedeš nějaké kousky.
01:57:26 -Chudák pan Bovary.
01:57:30 -Paní, paní, taková hanebnost.
-Co křičíš?
01:57:33 -To bylo na náměstí, paní. Jsou na každém nároží.
01:57:37 -Manžel to četl?
-Ne, odjel brzy ráno.
01:57:40 Dřív, než jsem šla dolů.
01:57:43 Na vašem místě bych šla k notáři, panu Guillauminovi.
01:57:47 -Myslíš? Vždyť já se s ním vůbec neznám.
01:57:50 -Stejně bych tam šla.
01:57:55 -Dnes po poledni snad budu mít ty peníze.
01:57:57 -Ano, ale raději běžte i za panem Guillauminem.
01:58:01 -Míníš to vážně?
01:58:06 Připrav černé šaty. Vyjdu zadem, ať mě nevidí.
01:58:17 -Tisíc tolarů?
01:58:21 Na co potřebujete takovou částku, drahá madam?
01:58:26 Měla jste svěřit správu svého majetku mně.
01:58:30 Je snad tisíc pohodlných způsobů, jak zvětšit své jmění.
01:58:36 Jak to, že jste nepřišla za mnou?
-Nevím, co říct?
01:58:42 -Já vám naháním strach? Vy nejste bojácná.
01:58:47 Jsem vaším obdivovatelem, to snad víte, doufám?
01:58:52 Jste mladá, krásná dáma. Slunce našeho města.
01:58:57 Mám slabost pro grácii a krásu. Pro vás.
01:59:04 -A vy, pane, pomůžete mi?
-Ale s čím?
01:59:08 -Dáte mi ty peníze?
01:59:15 -Ano, já ti ty peníze dám.
-Zneužíváte mé situace.
01:59:21 Jsem k politování, ale ne na prodej.
01:59:24 -Zůstaň!
01:59:28 -Tak co?
-Nic, nic, to je konec!
01:59:31 -Třeba ještě někdo pomůže.
-Ale ne, nikdo. Nikdo.
01:59:36 -Říkala jste, že odpoledne se snad...
01:59:39 -Ano, já doufám.
-A taky se vrátí pán.
01:59:43 -Ano, já vím. Nechci se s ním setkat, to neunesu.
01:59:48 Neodpustím mu, že si mě vzal. Nikdy, nikdy!
01:59:55 Matko Rolletová, matko Rolletová! Proboha, nemohu dýchat!
02:00:02 -Rozšněruju vás.
02:00:05 -Kolik je hodin?
-Brzy budou tři.
02:00:08 -Ó, díky, díky.
02:00:11 Matko Rolletová, ten člověk, na kterého čekám...
02:00:15 Pochybuji o všem. Běžte a přiveďte ho sem!
02:00:19 -Co když se děti probudí?
-Postarám se o ně.
02:00:23 Prosím, pospěšte si.
-Už běžím, milostpaní, už běžím.
02:00:28 DĚTSKÝ PLÁČ
02:00:39 -Tak co?
-Nikdo u vás není, jen pán a pláče.
02:00:43 Hledá vás. Není vám dobře?
02:00:53 -Och, už vím. Jen on mě zachrání.
02:01:17 Je dobrý, je i citlivý,
02:01:21 je šlechetný.
02:01:28 -To jste vy?
-Ano, to jsem já.
02:01:34 Rudolfe, ráda bych, abyste mi poradil.
02:01:39 -Nezměnila jste se, jste pořád půvabná.
02:01:42 -Jsou to truchlivé půvaby, můj drahý, když jste je odvrhl.
02:01:46 -Ne, Emmo, bylo to tak lepší. Nepřál jsem vám takový život,
02:01:50 neměl jsem právo.
-Nevadí. Hodně jsem trpěla.
02:01:53 -Já taky, Emmo, trpěl jsem. Tak to na světě chodí.
02:01:58 -Žil jste si alespoň po našem rozchodu dobře?
02:02:01 -Ani dobře, ani špatně.
-Možná jsme se neměli rozcházet.
02:02:06 -Ano, možná.
-Myslíš?
02:02:10 Och, Rudolfe, kdybys věděl, jak tě miluji.
02:02:13 Jak jsem bez tebe mohla žít? Ztratila jsem štěstí.
02:02:16 Myslela jsem, že zemřu. Budu ti to vyprávět.
02:02:19 Vyhýbal ses mi.
02:02:23 Miluješ jiné, přiznej se.
02:02:26 Nedivím se ti. Svedl jsi je, jako jsi svedl mě.
02:02:30 Ty jsi muž. Víš, jak získat ženu.
02:02:35 Ale začneme znovu, pravda? Budeme se milovat.
02:02:40 Já se směju, jsem šťastná.
02:02:47 Tak řekni mi už něco.
02:03:07 -Ty jsi plakala? Pročpak?
02:03:12 Miláčku, odpusť mi to. Ty jediná se mi líbíš.
02:03:17 Byl jsem hloupý a zlý. Miluju tě, budu tě milovat na věky.
02:03:22 Co se ti stalo?
-Jsem na mizině, potřebuju 3000.
02:03:30 Manžel svěřil jmění notáři a ten s ním prchl.
02:03:34 Půjčili jsme si a pacienti neplatili.
02:03:37 Když neseženu 3000, přijdeme o majetek.
02:03:40 Vlastně se to děje právě teď.
02:03:43 Vzpomněla jsem si na tvé přátelství.
02:03:46 A přišla za tebou.
-Ale...
02:03:49 Já ty peníze nemám, má drahá.
02:03:55 -Ty je nemáš?
02:03:59 Ty je nemáš?
02:04:04 Ty je nemáš?
02:04:06 Mohla jsem si ušetřit to ponížení.
02:04:09 Nemiloval jsi mě, nejsi lepší, než jiní.
02:04:12 Ale chudý člověk nekupuje hodiny vykládané želvovinou.
02:04:15 Ani přívěsky k hodinám. Žiješ v dostatku, máš zámek,
02:04:19 statky, lesy, pořádáš štvanice, jezdíš do Paříže.
02:04:22 Tohle by stačilo, za tyhle cetky bys utržil peníze.
02:04:25 Ale já je nechci, nech si je! Já bych ti ale dala vše,
02:04:29 prodala bych vše, pracovala těmahle rukama,
02:04:32 žebrala při cestách za tvůj jediný úsměv, za vyslovení věty "Díky."
02:04:36 Nebýt tebe, mohla jsem být šťastná. Kdo tě nutil?!
02:04:40 Sám jsi mi to říkal, jak velmi mě miluješ! Ale měl jsi mě vyhnat.
02:04:45 Dlaně mám horké od polibků. Klečel jsi a přísahal věčnou lásku.
02:04:50 Dva roky jsi mě opíjel tím snem. Tvůj dopis mi rozdrásal srdce,
02:04:55 a když za ním přijdu, za bohatým, šťastným, svobodným,
02:04:58 a prosím ho o pomoc, kterou by mi jiný dal, žadoním,
02:05:01 zahrnuju ho něhou, odmítne, protože nemá ani ty 3000 franků.
02:05:06 -Vážně je nemám.
02:05:24 NENÍ SLYŠET
02:05:28 -(lékárník odvedle) Když Bůh zná naše potřeby,
02:05:31 nač jsou pak motlitby, no vážně? Přitom já obdivuju křesťanství.
02:05:35 Osvobodilo otroky, zavedlo morálku, kterou potřebujeme jako sůl.
02:05:39 Co se však týká evangelií...
02:05:42 -Ten klíč od kumbálu. Kde je?
-A na co?
02:05:46 -Chci ho, dej mi klíč. Máme doma krysy, musím je usmrtit,
02:05:49 ruší mě při spaní.
-Řeknu panu lékárníkovi.
02:05:51 -Ne, počkej, nemusíš, řeknu mu o tom.
02:05:54 -Justine, dones chlorid sodný!
02:05:57 -Tak pojď, posviť mi!
02:06:08 -To nesmíte.
-(šeptá) Teď mlč, nebo přijdou.
02:06:12 -Co to děláte?
-Nic neříkej, nikomu.
02:06:17 Bylo by to na tvého pána.
02:06:40 -Díky Bohu, tady jsi. Co se stalo, co nás to potkalo?
02:06:45 Ale proč?
02:06:53 Vysvětli mi to.
02:07:02 -Přečti to zítra.
02:07:05 Teď mě, prosím, netrap ani jedinou otázkou. Žádnou.
02:07:10 -Ale...
-Prosím, nech mě být.
02:07:32 (v duchu) "Smrt vlastně nic není.
02:07:36 Jenom tak usnu a všechno skončí.
02:07:45 Mám žízeň. Velkou žízeň.
02:07:51 -Co je ti?
-Nic mi není.
02:07:57 Ještě.
02:07:59 Otevři okno, nebo se zalknu.
02:08:02 DÁVÍ SE
02:08:07 -Tohle je zvláštní, připomíná to bílý prášek.
02:08:10 -Ale ne, mýlíš se.
02:08:14 Ááá!
02:08:18 HLASITĚ STÉNÁ
02:08:29 Je mi zima.
02:08:33 Je mi... Je mi zima.
02:08:41 DRKOTÁ ZUBAMA
02:08:48 Je to lepší, za chvíli vstanu z postele.
02:08:53 Á, to je strašné, proboha... To je strašné!
02:08:58 -Mluv, cos to snědla, odpověz mi! Pro lásku Boží.
02:09:03 -Tam.
02:09:08 Tam, tam...
02:09:15 -"Ať nikoho nepodezírají?" Proboha.
02:09:21 Otrávila ses?
02:09:25 Otrávila ses? Pomóc!
02:09:28 Felicité!
02:09:33 -Rozvahu, příteli, spraví to jen silný protijed. Jaký jed to byl?
02:09:37 -(plačtivě) Arzenik.
-Musí se udělat rozbor.
02:09:40 -Pusťte se do něj. Pusťte.
02:09:45 Zachraňte ji.
02:10:00 -Neplakej,
02:10:03 brzy už tě nebudu trápit.
02:10:06 -Ale proč? Jaký máš důvod?
02:10:11 -Nemám jinou cestu.
02:10:16 -Nebyla jsi se mnou šťastná? Je to má vina?
02:10:24 Všechno, co jsem uměl, jsem udělal.
02:10:28 -Ano, skutečně, jsi dobrák.
02:10:34 -"Pomyslela si: Tak je konec všem zradám,
02:10:37 podlostem a nesčetným touhám, které jí nedávaly spát.
02:10:41 Teď už necítila k nikomu nenávist.
02:10:44 Vědomí jí najednou zastřel temný mrak.
02:10:47 A z pozemského hluku vnímala Emma
02:10:51 jen nepřetržitý pláč svého zmučeného srdce.
02:10:54 Zklidněný a ztišený, jako poslední ozvěna vzdalující se symfonie."
02:11:02 -Přiveďte mi maličkou.
-Bolest polevila, je to tak?
02:11:06 -Ne.
02:11:15 Ach...
02:11:17 -Jsi bledá, maminko, jsi zpocená.
-Hm.
02:11:21 -Mám strach.
02:11:30 -Stačí. Odveďte ji.
02:11:53 -Ať se nad tebou smiluje všemohoucí Bůh. Ať ti odpustí všechny hříchy.
02:11:59 Ať tě osvobodí od všeho zla, spasí a posílí...
02:12:04 -(šeptá) Zrcadlo.
02:12:07 -...a uvede tě do věčného života. Amen.
02:12:53 -(zpěv slepého žebráka) S příchodem krásných dnů,
02:12:58 vstoupí láska do tvých snů.
02:13:02 Ve vzduchu tisíc vůní, hlas žab nese se tůní.
02:13:07 Pružina větrů zadula, sukně k nebi vzlétnula.
02:13:14 -To je ten slepec.
02:13:32 -(s pláčem) Sbohem, sbohem...
02:13:40 -Modlete se, synu.
02:13:44 -Strašně se trápím.
02:13:47 -Bůh je dobrotivý. Nezbývá, než přijmout jeho vůli.
02:13:52 -Já proklínám toho Boha.
-Přebývá ve vás duch vzpoury.
02:14:20 -Za všechno může jenom osud.
02:14:29 -"Jednou večer šla Bertha pro otce, aby pospíšil k večeři.
02:14:33 Seděl na lavici, hlavu zvrácenou. Jemně do něj strčila.
02:14:37 Svezl se na zem, byl mrtvý.
02:14:39 Když se vše prodalo, zbylo 12 franků, 70 centimů.
02:14:43 Tolik, aby měla Bertha Bovaryová na cestu k babičce.
02:14:46 Ta skonala téhož roku.
02:14:49 Otec Rouault byl ochrnutý, a tak se dívenky ujala teta.
02:14:53 Je chudá a posílá ji do přádelny, aby si vydělala na živobytí.
02:14:56 Panu Homaisovi přibývá zákazníků.
02:14:59 Úřady nic nenamítají a veřejné mínění jej chrání.
02:15:03 Právě byl vyznamenán Čestným křížem."
02:15:33 Skryté titulky: Stanislav Vyšín
02:15:36 Vyrobila Česká televize 2013
Emma Bovaryová je obětí středostavovských konvencí poloviny 19. století. Jako mladou romantickou dívku ji provdali za venkovského lékaře, a ona tak příliš záhy poznává ubíjející monotónnost manželského života. Snaží se před nudou uniknout malým flirtem a marnotratnými nákupy, což značně otřese rodinným rozpočtem. Filmová adaptace věrně vystihuje většinu zásadních scén Flaubertova románu, mezi něž patří např. svatba, bál či zemědělský trh.
Flaubertův román Paní Bovaryová byl přelomovým dílem realismu. Stal se vzorem pro realistický román, i když původně ho kritika odsoudila za ohrožování mravnosti. Román vykresluje ženu, která je nespokojená se svým životem, protože má od něj přehnaná očekávání, a tak žije v iluzorním světě.