Domeček z karet

Hlavní hrdinové

Šárka Pancová

v době natáčení 15 let, osmá třída základní školy

Než se dostala sem do Jiřetína, žily samy s matkou ve strašných podmínkách. Čtyři roky byly ubytované v jedné malé místnosti ve sklepě hotelu. Majitel je využíval a pod hrozbou sociálky matce za celodenní práci platil tak málo, že nebylo možné ani pokrýt nájemné, které jim za sklepení dal. Dcera musela spolu s matkou shánět jídlo a základní potřeby k přežití. Nikdy však matku neopustila a vždy se jí zastávala a snažila se ji chránit. S tím přišly i do Jiřetína. Šárka zde při příchodu vše vyřizovala za svou introvertní a bojácnou matku, dokázala se chovat jako dospělá. Dnes Šárka studuje výběrovou internátní školu nedaleko od Jiřetína a staví se na vlastní nohy. Matku, která zůstává v jiřetínském azylu, dál všemožně podporuje. Hlavně psychicky. Matka je duševně velmi slabá a v dětství se pokusila o sebevraždu. Její dcera je důvod, proč dnes myšlenky na sebevraždu vždy zažene. Vzájemně se potřebují a podporují.

Martina Kratochvílová

v době natáčení 17 let

Její stočtyřicetikilová maminka Martina, ač není hloupá, prostě rezignovala na život – jen leží a není schopná nic dělat. Martina (spolu s mladším bratrem Michalem) stav své matky velmi silně vnímá a je z toho zoufalá, neví, co si počít. Sociální pracovnice v Jiřetíně uvažují o různých zdravotních zákrocích, o bandáži žaludku a podobně, ale teď to nechtějí s dětmi řešit, čekají, až budou děti starší, aby je teď nezatahovaly do tak traumatických rozhodnutí. Děti mají přesto pochopitelně ten složitý stav neustále před očima. Martina přitom s pomocí jiřetínských sociálních pracovnic bojuje o svou vlastní budoucnost. Teď končí základní školu a nastupuje na střední. Vybrala si obor sociální pracovnice, protože by ráda pomáhala dalším lidem, jak to vidí u svých „tet“ v Jiřetíně. Je přirozeně inteligentní, dostatečně disciplinovaná a spořádaná, na střední školu rozhodně má, jenom ji omezuje handicap, že je silně krátkozraká. Ale i s tím se chce poprat. Brácha Michal je poněkud problémovější, ve škole hodně zlobí a občas dochází na psychiatrii. Je také krátkozraký. Martina, jak se zdá, se tedy možná bude muset postarat i o něj.

Hana Venturová

vedoucí Domova sv. Máří Magdalény

Přišla s myšlenkou, vytvoření stabilního zázemí a domova s principy rodiny pro handicapované matky s dětmi. Tato myšlenka a její realizace je v České republice zcela unikátní, neboť neexistuje jiný takto vytvořený domov. Haně je 59 let, pochází z Jiřetína pod Jedlovou a je absolventkou teologické fakulty. Působí jako vedoucí Domova. Má praxi z psychiatrie a pracovala jako vrchní sestra. Je styčným bodem celého fungování domova, od shánění peněz na jeho samotný provoz, přes shánění dokladů, vyřizování pracovních a sociálních nutností až ke kousku obyčejné lásky, kterou každodenně předává dětem i jejich maminkám. Ke každé matce a dítěti přistupuje individuálně a snaží se hlavně pro děti zajistit bezpečné zázemí a budoucnost. Zároveň chce, aby přes všechny těžkosti, které už v životě musely prožít, měly dětství, na které budou rády vzpomínat a užijí si ho, jako by vyrůstaly v normálním rodinném prostředí. Je to pro ni těžká práce, ale na druhou stranu je pro ni důležité, že matky mají své děti rády. „To nejhlavnější je, aby maminka a hlavně ty děti zažily úspěch v životě, to je pro mě nejdůležitější v té práci. To poslání - dát těm lidem úctu, která jim náleží a dát jim poznat jejich vlastní důstojnost,“ říká Hana Venturová.