Dokument o životních a sportovních peripetiích oštěpařky a držitelky zlaté olympijské medaile Dany Zátopkové. Dnes si připomínáme 100. výročí jejího narození, které sdílí se svým manželem, legendou světové atletiky Emilem Zátopkem. ### Režie I. Stehlík
00:00:18 Já už jsem byla okouzlena olympiádou v Londýně 1948,
00:00:23 kde jsem se dostala, ale jako úplný začátečník,
00:00:26 že jsem uměla trošku trefit ten oštěp a tak dál.
00:00:30 Ale celý ten ceremoniál olympijský mě okouzlil.
00:00:35 Já jsem byla tak okouzlená
00:00:38 jako takové nějaké obyčejné venkovské děvče,
00:00:41 které naráz vidí všechno.
00:00:44 Že on ten Big Ben opravdu tam stojí.
00:00:48 Tam je Temže, královna tady stojí na tribuně.
00:00:53 Mě to prostě okouzlilo,
00:00:56 celý ten ceremoniál, který má takový mystický nádech.
00:00:59 Ale říkala jsem si, když jsme tam odtud potom odlétávali z Londýna,
00:01:05 na to si moc pamatuju, to byl jeden z takových silných okamžiků,
00:01:09 který jsem si prožila, že jsme letěli časně ráno
00:01:14 a letadlo letělo nad růžovým takovým kobercem mraků.
00:01:20 A my jsme nad tím letěli a já jsem si říkala:
00:01:24 Kde já se tady beru? Kde já jsem se tady vzala?
00:01:28 Jak to, že mně bylo dopřáno něco tak krásného vidět.
00:01:32 A to jsem šla do sebe a říkala jsem si:
00:01:34 Tak když už, tak se do toho pustím a trošku se budu snažit,
00:01:39 abych na příští olympiádě byla vidět.
00:02:51 -Ahoj.
-Ahoj, ahoj! Vítej u nás.
00:02:54 -Jsem moc ráda, že jste dojeli.
-Dobrý den.
00:02:56 Dobrý den. Vítejte u nás. Pojďte dál.
00:02:58 -Nevadí, že nás je tolik?
-Nevadí. Vůbec mně to nevadí.
00:03:02 Jestli jim to nevadí, že je to u nás skromné,
00:03:04 tak klidně pojďte dál.
-My jsme byli na hřbitově.
00:03:07 -Mám ti pomoct?
-Ne. -Tak pojďte dál.
00:03:12 -Dáte si štampulku před obědem?
-Například já můžu.
00:03:15 -Co to je?
-Slivovica. Naša.
00:03:18 -Naša domácí.
-Pálili jste?
00:03:21 -Ano.
-A kde máte švestky?
00:03:25 Tady za humnem. Ale tento rok nám teda zmrzly.
00:03:29 Tento rok není. Tento rok sa pálit nebude.
00:03:34 Mrzí mě to moc, že zrovna mě tohle interview
00:03:37 chytlo v takovém, jak se říká, srabu zdravotním.
00:03:42 Před dvěma měsíci jsem byla ještě úplně fit.
00:03:46 Normální člověk. A naráz mě pokousala kočka do nohy,
00:03:51 dostala jsem z toho nějaký zánět, špatně jsem začala chodit,
00:03:55 musela jsem si vzít berličku, zakopla jsem o berličku,
00:04:00 udělala jsem si housera velkého.
00:04:03 A tak se zjistilo, že tam mám nějaký prasklý obratel.
00:04:07 No a tak jsem byla právě před dvěma dny na operaci s páteří.
00:04:13 A tady jsem to nechtěla odříct, protože bylo všechno domluvené.
00:04:17 Mám tady dostávat dneska odpoledne čestné občanství ve Vacenovicích.
00:04:23 A Vacenovice mám odjakživa hrozně ráda,
00:04:26 tak jsem jim to nemohla udělat, abych nepřijela.
00:04:29 Tak mě teďka veřejnost vidí v takovém ubohém stavu.
00:04:33 Já se omlouvám a doufám, že to přejde
00:04:36 a že ještě budu normálně zase chodit bez hůlky a podobně.
00:04:42 Nad Vacenovicama laštověnka létá.
00:04:47 Nese mně vzkázání,
00:04:50 nese mně vzkázání,
00:04:53 že mňa milý nechá.
00:04:57 Nese mně vzkázání,
00:05:00 nese mně vzkázání,
00:05:03 že mňa milý nechá.
00:05:08 Tady je krásný kostelíček vpravo. Škoda, že jste si ho nenafilmoval.
00:05:13 Ten má ještě střechu ne doškovou, ale ze dřeva.
00:05:20 Šindelovou. Jinak to jsme pořád ještě ve Starém Městě
00:05:24 a teď budeme přejíždět takzvaný Baťův kanál.
00:05:27 To je tady.
00:05:30 A teď tady přijíždíme právě k tomu podstatnému rozhraní,
00:05:36 že jedeme přes most přes Moravu a za tou Moravou...
00:05:44 Toto jsou rybárny. To je ještě Staré Město.
00:05:47 Tady je Morava a tam jsou nějací veslaři.
00:05:50 Tady byl veslařský klub a už ho tady mají zase napsanej.
00:05:54 Tak to je fajn. A teď už jsme v Uherském Hradišti.
00:05:58 Tady je sokolovna a Slovácké divadlo.
00:06:01 To je docela teďka známé.
00:06:05 Má velmi dobrou pověst. A tady pozor!
00:06:08 Stát! Vlevo! Vlevo! Vlevo! Stůj! Zastavte!
00:06:16 Abyste viděli to gymnázium.
00:06:20 Tady jsem chodila asi do roku 1933,
00:06:24 když jsem udělala zkoušky,
00:06:27 až do roku 1941,
00:06:30 kdy se mně podařilo udělat maturitu.
00:06:34 A kdy nám Němci gympl zavřeli.
00:06:39 Ale s takovou vděčností na to gymnázium vzpomínám,
00:06:44 protože opravdu mně dalo hodně.
00:06:47 A teďka, když už můj život skoro končí,
00:06:51 tak vidím, že opravdu mně dal takový základ, všehochuť,
00:06:56 všeho, všeho, všeho, všeobecný dobrý základ,
00:07:00 že člověk vypadá pořád vzdělaně, ať řekne cokoliv.
00:07:08 Ale naučila jsem se... Měli jsme latinu,
00:07:12 měli jsme trochu francouzštinu, angličtinu,
00:07:17 němčinu samozřejmě jsme měli taky.
00:07:20 A potom jsme měli zase takovou mladou češtinářku,
00:07:25 která nás zasvěcovala do moderní básnické tvorby,
00:07:31 jako byl Seifert, Nezval, Biebl.
00:07:36 A do dneška umím jednu báseň, která se mně strašně líbila
00:07:41 a kterou jsem se naučila nazpaměť.
00:07:44 Já jsem se velmi dobře učila zpaměti třeba:
00:07:48 S lodí, jež dováží čaj a kávu,
00:07:51 pojedem na dalekou Jávu.
00:07:54 Pojedem spolu jen já a ty,
00:07:56 vezmeš si s sebou jen kufřík a svoje rty.
00:07:59 Za měsíc, když loď vypluje z Janova,
00:08:03 stane u zeleného ostrova. Nikdy jsem si nemyslel...
00:08:07 Ta báseň se mi zdála být tak krásná a tak výstižná
00:08:12 a tak malebná, že jsem si úplně tu Jávu představovala.
00:08:16 A nikdy jsem nevěřila, že se tam někdy dostanu.
00:08:20 A s Ťopkem jsme tam byli. Ťopek tam byl víc jak rok,
00:08:24 já jsem byla asi půl roku taky na Jávě
00:08:27 a byl to ohromně zajímavý zážitek.
00:08:30 Všechny písničky mě naučila Dana.
00:08:32 Vášnivě sbírala kdejaké motivy lidových písní
00:08:36 na moravském Slovácku je jich habaděj.
00:08:39 Jenomže malér byl v tom, když jsem se nějakou písničku naučil,
00:08:42 tak Dana potom odmítla to se mnou zpívat, že jí to kazím
00:08:44 a že to se mnou nedá zpívat, že si chytnu nějaké es, cé,
00:08:48 v nějaké jiné stupnici, než jaká je obvyklá mezi lidmi
00:08:51 jako hudebně vzdělanými.
00:08:53 Kdo to henka jede,
00:08:56 má koníčky hnědé.
00:09:00 Hrivy načesané,
00:09:03 hrivy načesané,
00:09:06 větr s nima věje,
00:09:09 větr s nima věje.
00:09:13 Kdo to henka jede...
00:09:36 Malovaný šohaj,
00:09:41 malovaný šohaj,
00:09:47 starodávná láska,
00:09:52 starodávná láska.
00:10:00 Rovně, pořád rovně, pořád rovně, pořád rovně.
00:10:03 Tak. A hurá, tady vlevo je park
00:10:07 a v parku je slovácká búda malovaná.
00:10:12 Nechcete si ju vyfotit? Ta je moc hezká.
00:10:16 Malovaná. Ne? Tady! Počkejte!
00:10:21 Tady jsme měli po olympiádě v Helsinkách besedu s Ťopkem.
00:10:26 Tady bylo snad, já nevím, kolik tisíc lidí.
00:10:36 HUDBA
00:10:51 Tak. No a jsme...
00:10:55 Městský sportovní areál.
00:11:01 Slovácká Slávie.
00:11:03 Jestlipak to tady ještě někde je napsané.
00:11:10 Tehdy, když já jsem sem přišla v pětačtyřicátém roce,
00:11:14 tehdy to bylo takové venkovské hřiště,
00:11:17 prostě škvára, kde se hrál fotbal.
00:11:20 Sem tam takové zelené ptačince tady rostly.
00:11:25 A kraloval tady pan Zdílna, který, když tady nikdo nebyl,
00:11:30 tak se tady pásly jeho slepice.
00:11:33 A přišla jsem sem s oštěpem.
00:11:35 Pan Zdílna vylezl vzadu od těch slepic,
00:11:39 on měl takový pupík pěkný a takové červené trenýrky,
00:11:43 bombarďáky nosil.
00:11:46 A říkal: Co to tady máš, co to budeš tady dělat?
00:11:49 Já jsem říkala: Pane Zdílna, to je oštěp.
00:11:52 Já bych se tady potřebovala učit házet oštěpem.
00:11:56 No tak si tady haž, ale jenom než přijdou fotbalisti a tak dále.
00:12:01 A já jsem řekla: Tak jo.
00:12:03 Tak jsem se to začala učit. Nikdo tady nebyl.
00:12:06 A on ty slepice pustil vzadu z toho kurníku.
00:12:11 A já, jak jsem byla tak strašně zaujatá
00:12:14 a pohazovala jsem ten oštěp,
00:12:17 tak jsem si nevšimla, že ty slepice
00:12:20 se od těch šaten ke mně blíží a já k nim taky,
00:12:24 až nakonec jsem jednou hodila kousek dál
00:12:29 a ta jedna slepice to dostala právě pod křídlo.
00:12:32 No to byl rachot, protože ta začala kdákat strašně
00:12:36 a utíkala pryč i s tím oštěpem. Já za ní, protože mně šlo
00:12:40 o ten oštěp. To byl jediný, který jsem měla a dostala.
00:12:44 A pan Zdílna zezadu vyletěl: Co to tady děláš?
00:12:49 Já říkám: Pane Zdílna, já nevím, ony přišly, já jsem přišla,
00:12:53 prostě jsem ji trefila. A on byl hrozně rozčílený a řekl:
00:12:59 Ale už ať jsi pryč tady odsud, už ať tě tady nevidím.
00:13:03 A pokřikoval za mnou:
00:13:07 Takové disciplíny z doby kamenné se tady dělat nebudou!
00:13:12 -Danuško, já su Jiřka.
-Jé! Ty jsi Jiřka Bolfová?
00:13:17 -Bolfová. No.
-Jé! Ahoj!
00:13:23 -Ty jsi Jiřka Bolfová?
-92. A ty 90.
00:13:27 Já 90 budu mět za 2 měsíce.
00:13:31 Dala bych ti nosit prstének svůj.
00:13:40 A já dobře vím,
00:13:45 že nebudeš.
00:13:49 Darmo ten prstének nosit budeš.
00:14:00 Výstrel! Finálový závod olympských na 5 kilometrov
00:14:04 sa začal. 15 najlepších pretekarov začalo boj o olympské víťazstvo...
00:14:10 Protože Finové milují dlouhé štreky a milují oštěp taky,
00:14:15 tak řekli: Pustíme oštěp žen hned po těch 5 kilometrech.
00:14:21 Zátopek ide vpred. Predbiehá jednoho,
00:14:24 míja druhého, zvyšuje tempo...
00:14:26 Tak jsem si zalezla dolů do šatny, dala deku přes hlavu a hotovo.
00:14:30 Dělejte si, co chcete. Poslouchala jsem jenom hrozný řev
00:14:34 a zase řev a zase nic a zase řev.
00:14:37 Emil tretí raz dáva svoj únik.
00:14:40 Je na jednej rovine.
00:14:43 Zátopek prvý!
00:14:45 Zátopek letí vpřed jako první.
00:14:48 Už jen několik metrů a Emil je v cíli!
00:14:53 A když to skončilo, tak jsem vylezla z šatny
00:14:56 a potkám ruského trenéra Romanova a říkám:
00:15:01 Kdo vyhrál 5 kilometrů?
00:15:04 A on na mě koukal, jako že jsem asi spadla z Měsíce právě.
00:15:09 A říkal: No Emil, moloděc.
00:15:12 A tak jsem šla zpátky a říkala jsem si: No to je úžasné!
00:15:16 A v tu ránu jsem slyšela, jak nás volají na nástup,
00:15:19 tak jsem si vzala svůj pingl, svoji tašku a šla jsem.
00:15:26 A my jsme nastupovali a oni odcházeli z vyhlášení.
00:15:30 Tak jsme se potkali v té chodbě. Já říkám:
00:15:35 Prosím tě, to je úžasné, tys to vyhrál. Já ti gratuluju.
00:15:38 Půjč mi, prosím tě, tu medaili pro štěstí.
00:15:41 On řekl: Jo, tak si ji vem.
00:15:43 A já jsem ji hodila do tašky a už jsem ten štrůdl doháněla.
00:15:50 No bylo to bezvadné, protože hned prvním hodem
00:15:54 jsem hodila olympijský rekord přes 50 metrů.
00:16:08 To bylo úplně skvělé prostě. My jsme tam potom lítali
00:16:13 kolem Otaniemi po těch lesích a přes borůvky jsme skákali
00:16:18 a měli jsme čtyři medaile
00:16:22 a čtyřikrát se hrála naše hymna na stadionu.
00:16:26 Samozřejmě pak se na to nabalily všelijaké jiné problémy
00:16:29 a tak dál, ale to nic.
00:16:31 To člověk nesmí brát tak detailně.
00:16:35 Když je šťastný, má si to užít a má si to uvědomit, že je šťastný.
00:16:41 A hotovo, šmytec. Protože na druhý den, za dva dny, za tři
00:16:45 už to může vypadat úplně jinak.
00:16:48 Oproti Daně jsem v nevýhodě,
00:16:53 protože Dana je z jižní Moravy.
00:16:55 Tam jsou vinné sklepy, vinice a tam je národní nápoj víno.
00:16:59 Já jsem z Ostravska. Tam žádné vinice nejsou.
00:17:03 Tam se pije pivo. A Dana to nemá ráda.
00:17:06 Říká, že z piva se blbne, že ze mě nic nebude.
00:17:10 A já jsem jí řekl: Z koho do 60 let nic není,
00:17:15 tak těžko z něho bude. Ale ty piješ víno.
00:17:18 Z vína se zpívá, ale z piva se blbne.
00:17:21 Pijme, chlapci, pijme víno.
00:17:24 Však voděnka teče mimo.
00:17:27 Napijme sa vínečka,
00:17:31 vodu pije žabička.
00:17:34 Napijme sa vínečka,
00:17:37 vodu pije žabička.
00:17:55 Až sa vína napijeme,
00:17:58 šenkérovi nabijeme.
00:18:02 Potom půjdem na pána
00:18:05 co s náma zle nakládá.
00:18:08 Potom půjdem na pána,
00:18:11 co s náma zle nakládá.
00:18:34 Tak!
00:18:35 Mám radost, že přicházíte něco natočit s Danou,
00:18:37 protože já sám mám tady v Tróji špatnou pověst.
00:18:40 Jednou jsme taky měli nějaké společné vystoupení v televizi
00:18:43 a soused Míla Černý mi pak druhý den říkal:
00:18:46 Ty jsi dobrej! Vlastní ženu nepustíš k slovu.
00:18:49 Tak teďka bude mít slovo Dana.
00:18:52 Vzhledem k tomu, že lidé si pořád vymýšlejí
00:18:55 a píšou další knížky o nás, a přitom neznají vůbec pravdu,
00:19:00 tak mě to naštvalo, že takové blbosti mám číst,
00:19:07 tak pomalu píšu, nevím, co z toho bude,
00:19:10 ale já to nevidím ani, abych za to měla peníze,
00:19:14 ale jenom tak, aby někde byla pravda.
00:19:17 No. Poznenáhlu jsem připlouvala k pubertě.
00:19:21 Bylo mi třináct, když jsem se poprvé zamilovala.
00:19:25 Na slováckém bále se zpívalo a tančilo,
00:19:28 ale on si mě vůbec nevšímal.
00:19:30 Brečela jsem cestou domů a ještě druhý den.
00:19:34 Taťka mě utěšoval, že to není ještě ten pravý.
00:19:38 Tak mě ten pravý začal trápit a strašit.
00:19:41 Kde asi je? Co když se mineme?
00:19:44 Když jsem se s těmi starostmi svěřila taťkovi, uklidnil mě:
00:19:48 Neboj se. To zařídí osud. Ten to má na starosti.
00:19:55 Taťka byl povýšený na plukovníka v roce asi 1932.
00:20:01 A v roce 1933 tady stavěli tady ty kasárna.
00:20:05 Ty kasárna tehdy, to nebylo velké.
00:20:07 To byly vlastně tady jenom ty budovy a dozadu.
00:20:12 Ta nízká budova, tam byly stáje.
00:20:15 Tady ta budova za zády, jak mám,
00:20:18 tak tam to byly jídelny pro vojáky.
00:20:21 A tady naproti byly takové úřadovny a důstojnická jídelna
00:20:28 a taky velký takový sál,
00:20:31 kde jsme s Emilem měli svatební večeři potom po svatbě.
00:20:39 Bylo to moc krásné,
00:20:42 protože jsme žili jako skoro dohromady s vojákama,
00:20:46 takže ráno jsme slyšeli budíka,
00:20:49 když tady vytruboval: Vždycky tá, ta, tá, ta, táta, táta...
00:20:54 To bylo šest hodin. A potom se tady troubila večerka.
00:20:59 A ještě se tady pak později, když se blížila válka,
00:21:05 tak to se potom tady každou chvilku zkoušel poplach a tak dál,
00:21:11 protože už potom byla mobilizace
00:21:13 a už se to schylovalo k takovým horším časům.
00:21:24 Tady byla známá hospůdka. Výborná. Ta se jmenovala Beseda.
00:21:31 Měšťanská beseda. Teďka je tam školní jídelna.
00:21:38 No to je teda škoda. Tady, víš.
00:21:43 No. A tady je kulturní dům. To je nová stavba.
00:21:49 Tady.
00:21:55 A teď jedeme směrem k nádraží.
00:22:02 Ježiš, netočte to! Ale jste výborná. Dojela jste se podívat?
00:22:06 Jenom ji natočte. Je to docela pěkná ženská.
00:22:08 -Dojela jste se podívat na rodný kraj? -Prosím?
00:22:10 -Přijela jste rodný kraj zhlédnout?
-My tady natáčíme.
00:22:13 -Já jsem tady kdysi byla zaměstnaná jako vozová služba. -Jejda!
00:22:17 Nevím, jestli to ještě existuje.
00:22:20 A já jsem si říkala, jestli je to paní Zátopková, nebo ne.
00:22:23 A vy jste šikovná. Vy krásně vypadáte.
00:22:26 -Ale neříkejte! -Já jsem vás nedávno slyšela na Radiožurnále.
00:22:29 Měla jste rozhovor a hrozně sa mně tu lúbilo,
00:22:31 protože jste pořád mluvila takovú tu našú řečú.
00:22:34 -Aha. -Nekeré ty slova, pořád to tam je.
00:22:37 To su ráda, že se mi to ještě zachovalo po tolika letech.
00:22:41 A daří sa vám? Daří sa vám dobře?
00:22:45 No právě momentálně ne, protože jsem byla včera na operaci páteře.
00:22:50 -A tam sú takový... Pozor!
-Nevadí.
00:22:53 -Hepčí!
-Dobré je to, dobré.
00:22:57 Tak děkuju, že jsem vás mohla pozdravit.
00:23:00 -Mějte se hezky.
-Tak se opatrujte.
00:23:02 -Odkud jste? -Já su tam z druhé strany od Uherského Brodu.
00:23:06 -A jezdím do Hradiště do práce.
-Aha. A z které obce?
00:23:09 -Komňa.
-Komňa! Jé!
00:23:12 Taková dědina...
00:23:14 Toto je vlastně hlavní nádraží v Uherském Hradišti.
00:23:17 Je důležité tím, že vlastně dělá spojku mezi Vlárou
00:23:21 a mezi Přerovem a tak.
00:23:25 A že jedna ta hlavní trasa jde na Veselí,
00:23:30 druhá trasa vede tady na Přerov a tak dál.
00:23:34 A vlastně Uherské Hradiště je tady po té stránce...
00:23:39 GONG OHLAŠUJE HLÁŠENÍ
00:23:44 Po té stránce železničářské...
00:23:47 GONG OHLAŠUJE HLÁŠENÍ
00:23:50 -Vážení cestující, pozor...
-Tady si nevrzneme, fakt.
00:23:53 Ze stanoviště před nádražní budovou odjede autobus náhradní přepravy.
00:23:58 Autobus dále pokračuje ve směru: Staré Město u Uherského Hradiště,
00:24:03 pravidelný odjezd 16:41 hodin.
00:24:09 Byla jsem po maturitě a začala jsem si hledat nějaké zaměstnání.
00:24:14 Ale už jsem hrála házenou, už jsem byla kapitánka družstva
00:24:18 a už jsem tady měla několik fandů,
00:24:21 kteří si mysleli, že su strašně dobrá.
00:24:26 A tak asi naráz přišla taková smutná zpráva,
00:24:32 že asi ročníky 1922 musí narukovat do Německa
00:24:37 na práci, jak to bylo dřív zvykem.
00:24:40 Tak naši hned fandové se začali kvůli mně strašně plašit,
00:24:46 protože já jsem byla 22.ročník akorát.
00:24:51 A tak mně hned začali... Vyhlásili mobilizaci
00:24:58 a honem se snažili mě zachránit před cestou do Německa.
00:25:04 No a tak mi našli místo tady na nádraží,
00:25:08 protože to tehdy bylo Kriegs richtig,
00:25:11 to znamená válečně důležitá štace.
00:25:15 A tady odsud nesměl nikdo být odvedený do Německa nebo tak.
00:25:20 Husárovi dobre je,
00:25:26 nic nerobí, len pije.
00:25:31 Čtyři groše na deň má,
00:25:36 eště z teho vylejvá.
00:25:42 Čtyři groše na deň má,
00:25:47 eště z teho vylejvá.
00:25:53 Taťka byl vzat jako rukojmí od Němců hned v roce 1939.
00:25:59 Sotva Němci přišli, tak v Hradišti vzali asi 50 osob
00:26:04 jako rukojmí. Taťka mezi nima.
00:26:07 A všichni se postupně vrátili, během třech měsíců byli zpátky,
00:26:12 a taťka nikde. A pak jsme zjistili, že je Dachau.
00:26:17 A potom byl v Buchenwaldě.
00:26:19 Pak byl zase ještě rok zavřený na Špilberku.
00:26:25 Tady jsme v Buchlovicích na Zahradách,
00:26:29 kde naše rodina trávila takový nucený pobyt za války.
00:26:36 Protože když se taťka vrátil z koncentráku,
00:26:40 což bylo obrovské štěstí,
00:26:42 tak nás gestapo vyhodilo z Hradiště.
00:26:46 A taťka tady měl náhodou kamaráda dobrého.
00:26:50 kamarádi se za války u nás velice osvědčili,
00:26:53 protože nám hodně pomáhali.
00:26:56 PES ŠTĚKÁ Karle, nedráždi ho! Víš, že tě psi nemají rádi.
00:27:03 Strýc Novák nebyl náš příbuzný, ale byl to dřevař,
00:27:07 který pracoval tady v lese a bydlel tam v tom domě.
00:27:10 A když jsme se sem nastěhovali, tak on přišel a říkal:
00:27:16 Pane plukovníku, já jsem u vás sloužil na vojně
00:27:21 jako v Hradišťu. A já jsem se tam měl tak dobře,
00:27:26 jako jsem se nikdy v životě neměl. Já jsem vám tady přinesl samicu...
00:27:34 Zátopková, uklidněte se!
00:27:37 Já jsem vám tady přinesl samicu belgičáka,
00:27:41 to jsou takoví ti králíci velicí hnědí,
00:27:44 a příští nedělu sem přijdu a postavíme tady kurník,
00:27:49 to bylo tam dole... Teď je to nóbl chaloupka,
00:27:53 ale tehdy jsme tam postavili takový malý kurník,
00:27:59 kde jsme měli potom tu samicu belgičáka
00:28:02 a pěstovali jsme králíky.
00:28:24 To už potom jsme bydleli v Buchlovicích,
00:28:27 tak jsme jezdila do Buchlovic na kole.
00:28:29 A že jeden ten výhybkář, kterému jsme říkali Ondatra,
00:28:34 protože chytal ondatry a uměl vyčinit ty kůže,
00:28:39 a říkal: Jedete přes Staré Město,
00:28:43 nemohla byste mi tam vzít takový balíček?
00:28:46 Já: Samozřejmě, ano. Picli jsme balíček na nosič
00:28:51 a jeli jsme. Jela jsem. Tam jsem se zastavila.
00:28:55 Jmenoval se Zámečník, takový pán, taková zelená vrata,
00:29:00 kdybyste to tam dala tomu pánovi, tomu Zámečníkovi.
00:29:06 Já jsem to tam dala. Jenomže podruhé zase něco chtěl.
00:29:10 Potom nakonec jednou nebyl doma a nějaká paní tam byla,
00:29:15 asi jeho nějaká příbuzná, a ta řekla:
00:29:20 Já nic neberu, já to neznám, já nevím, co tam je.
00:29:24 Tak já jsem to musela odvézt do Buchlovic na tom kole.
00:29:29 A večer, v noci mě brácha budil a říkal:
00:29:35 Co to vezeš? Já říkám: No já nevím.
00:29:38 Ondatra mi to dal, tak mu to vezu do Starého Města.
00:29:42 A on to otevřel a tam byly kulometné pásy.
00:29:46 Naši mě hnali. Tak to byly takové válečné skazky,
00:29:52 které nejsou nijak důležité.
00:31:00 Darmo sa ty trápíš, můj milý synečku,
00:31:06 nenosím já tebe, nenosím v srdéčku.
00:31:12 Přece tvoja nebudu
00:31:16 ani jednu hodinu.
00:31:23 On byl opravdu eso, sportovní eso.
00:31:27 A takže mně to jako vůbec nevadilo,
00:31:34 že jsem byla až druhá za ním a podobně.
00:31:38 Já jsem si to trošku vynahradila ještě v tom konci,
00:31:42 kdy on už vlastně toho nechal, protože on atleticky byl starší,
00:31:48 on už za války dělal atletiku, takže taky dřív skončil,
00:31:53 zatímco já jsem si hrála házenou
00:31:56 a atletiku jsem začala dělat vlastně až po svatbě.
00:32:02 Takže jsem měla, pokud se týká roků a zkušeností,
00:32:07 jsem byla jakože mladší,
00:32:11 i když jinak jsme stejně staří na den,
00:32:13 na měsíc i na rok. Úplně stejně staří.
00:32:17 Manželé Zátopkovi. Přejeme všem našim sportovcům
00:32:20 hodně úspěchů a šťastnou cestu!
00:32:29 120 tisíc diváků zcela zaplnilo stadion,
00:32:32 na který slavnostně nastoupilo 4700 reprezentantů z 68 zemí.
00:32:38 Já jsem nebyla tehdy v nějaké dobré formě.
00:32:41 Emila už začaly pronásledovat takové ty,
00:32:45 jak člověk stárne,
00:32:47 tak automaticky dobré fyzické kondice ubývá,
00:32:51 člověk to cítí, člověk to ví, tak Emil to taky věděl.
00:32:55 A v podstatě jsme uvažovali o tom, že bychom tam neměli vůbec jet.
00:33:02 Jedině takové to poňoukání těch funkcionářů:
00:33:05 Ale ne, podívejte se a to. Takže jsme tam nakonec jeli.
00:33:10 Ale my jsme nečekali nějaký velký úspěch,
00:33:13 abych řekla pravdu.
00:33:17 Teď samozřejmě nastupuje mládí
00:33:20 a mládí má taky zájem o zlaté medaile
00:33:23 a samozřejmě se snaží už vystoupit na ten stupínek,
00:33:28 co člověk za sebou nechal v tom sportu,
00:33:31 vystoupit a jít zase dál, jít výš a tohle.
00:33:34 Takže myslím si, že už toho měl dost,
00:33:37 takže už opravdu cítil, že má načase skončit.
00:33:43 U mě to bylo trošku jinačí,
00:33:45 protože já jsem ještě tak kolem těch 35 let
00:33:49 byla ještě pořád atleticky nevyčerpaná,
00:33:53 atleticky neopotřebovaná a třeba v 58.roce jsem vyhrála
00:33:59 mistrovství Evropy suverénně ve Stockholmu.
00:34:04 A to už by člověk řekl:
00:34:06 No tak vlastně ona už by toho měla taky nechat.
00:34:10 Ale mně se nejlíp závodilo, nejlíp jsem se cítila,
00:34:13 jak na to, kde mám ruku, jak mám rameno,
00:34:16 jak pustit, přeskok,
00:34:19 jak do toho šlápnout z noh a podobně.
00:34:22 No tak to bylo zajímavé.
00:35:02 Náhodou v té době před olympiádou Emil toho nechal
00:35:06 a pořád mě poňoukal, abych toho taky už nechala.
00:35:10 Ale v té době se u nás objevila mladá oštěpařka
00:35:15 Vlasta Pešková, která velmi dobře házela,
00:35:19 byla talentovaná a ta pořád kňourala:
00:35:24 Neblbni, nemůžeš takhle z toho zdrhnout.
00:35:28 Já bych se tam bála... A takové řeči.
00:35:32 Mohly jsme spolu trénovat a to bylo naráz zábavné pro mě.
00:35:37 Štípaly jsme dřevo v Nymburku
00:35:42 a šplhaly jsme do 1.patra na balkon po laně.
00:35:50 No, bylo to tam naráz takové všechno zábavnější.
00:35:54 No a tak nakonec jsem se rozhodla, že zůstanu ještě ten rok
00:35:59 a že to do toho Říma dotáhnu.
00:36:02 Ale to spíš kvůli ní než jenom kvůli sobě,
00:36:06 protože mně už to v tom 60.roce taky už tak nešlo.
00:36:10 Už se začaly objevovat takové ty choroby a zranění,
00:36:15 kterými začne organismus varovat. Pozor, mám toho dost!
00:36:22 Už abych skončila.
00:36:27 Za tú horú,
00:36:31 za vysokú
00:36:35 mám frajárku
00:36:39 černojokú.
00:36:46 Za tú horú,
00:36:50 za vysokú
00:36:54 mám frajárku
00:36:58 černojokú.
00:37:15 To je tady vlevo, že jo?
00:37:19 Dívejte se, jak to mají tady pěkně udělaný.
00:37:21 Všimněte si. Toto je nejpěknější hřbitov, jaký znám.
00:37:25 Vždycky upravený, vždycky tady něco kvete.
00:37:29 To je krása!
00:37:33 -Tam jsou nádherné gazánie. Podívej se! -Vidím je.
00:37:37 -Vidíš ty fialové, ty zrzavé?
-Vidím.
00:37:41 Ty jsou nádherné.
00:37:47 Tady je náš taťka.
00:37:54 Původně byl náš hrob tady vedle. Tenhle ten.
00:37:59 A tak jsem potom... Paní starostka byla tak hodná,
00:38:04 že mně dovolila, aby on byl tady. A tak to upravili hezky, ne?
00:38:10 Pěkné je to.
00:38:12 Taťko, ahoj!
00:38:34 Počkej. Tady by měla být někde voda.
00:38:37 -Ahoj.
-Dobrý den.
00:38:39 -Mohl bys mně tam...
-Tady je kohoutek.
00:38:42 -Ahoj.
-Jedete k nám potom hnedka?
00:38:44 -Co? -Jedete k nám na oběd?
-No. Teď půjdeme přímo tam.
00:38:50 -Nevíš, jestli kostel bude zavřenej? -To nevím.
00:38:54 Ona je tady voda. To jsem si ani nevšimla.
00:38:58 A zapal to! Zapalte to, kluci.
00:39:04 Anežka je tady pochovaná? Tady někde byla, ne?
00:39:07 Tady ten poslední.
00:39:19 No, tak je to prima. Vidíš. Ta kytka je pěkná, že?
00:39:24 Dals tam vodu?
00:39:26 Dals tam dosť?
00:39:30 Znáš ten vtip? Francku, dals koňom?
00:39:36 Dals koňom? Ba že dal.
00:39:44 Na chvilečku.
00:39:54 Na chvilečku posedíme.
00:40:17 Dana umí tolik dobrých jídel , chutných až...
00:40:20 Na jedné straně je nevyužitá, protože vytrvalci, to víte,
00:40:24 ti jsou většinou býložravci. A to Dana kolikrát pohrdavě
00:40:26 se vyjádří: Nemám ale pro koho vařit, protože Emil maratonec,
00:40:30 ten se napase na pampeliškách a utíká dál.
00:40:32 Taťka nějak napřed nebyl moc nadšený,
00:40:35 protože říkal, že on vypadá na to, že on bude slavný,
00:40:41 a s takovýma lidma je těžký život.
00:40:44 Kdekdo je plácá po rameni,
00:40:47 jsou vystaveni různým nástrahám životním,
00:40:52 které škodí vztahům a tak dál.
00:40:55 Nejlepší bude, když se na to vykašleš.
00:40:58 Namluv si někoho jiného. Nebyl moc nadšený
00:41:01 a říkal: Já si myslím, že to ještě není pro tebe ten pravý.
00:41:06 Třeba ten pravý se ještě najde.
00:41:10 My jsme se do sebe zamilovali a s tím se obyčejně nedá nic dělat,
00:41:15 než počkat, až to člověka přejde, nebo se tomu oddat, že?
00:41:21 Když potom Emil chtěl se se mnou oženit,
00:41:25 tak musel mít svolení ministerstva národní obrany,
00:41:29 jestli nevěsta je únosná pro tuhle funkci.
00:41:33 Takže on si o to zažádal a dostal odpověď,
00:41:37 že se mu doporučuje, aby si našel někoho jiného,
00:41:42 že naše rodina není politicky ani pro budoucnost únosná.
00:41:49 Nebo tak to nějak bylo napsané. Já to mám někde přesně.
00:41:52 No tak Emil frčel na ministerstvo a řekl,
00:41:58 že teda on půjde z vojny, že si mě vezme
00:42:04 a že si zažádá o propuštění z vojny.
00:42:08 No a tak v tu ránu takové kyselé tyhle, lítání a toto,
00:42:12 a nakonec jsme se vzali a nic se nestalo.
00:42:30 Když jsem šel z Hradišťa
00:42:37 z požehnání.
00:42:44 Potkal jsem děvčicu
00:42:51 znenadání.
00:42:58 Potkala mě,
00:43:02 neznala mě,
00:43:08 červené jablúčko
00:43:16 dávala mně.
00:43:51 Přední pracovníci závodů, úderníci, zlepšovatelé,
00:43:54 uskutečňovatelé smělých plánů socialistické výstavby
00:43:57 vítají jednoho ze svých - úderníka jako oni,
00:44:01 vzor pro ostatní jako oni.
00:44:06 Emilku, já ti za nás za všechny děkuju, že jsi přišel mezi nás.
00:44:09 A slibuju ti tady za všechny, že si z tvých výkonů vezmeme příklad.
00:44:14 My zde v továrně budeme pracovat s takovým úsilím a nadšením,
00:44:17 s jakými ty vyhráváš své závody.
00:44:20 Já jsem byla vychovaná v rodině, která byla masarykovská,
00:44:24 protože taťka byl legionář, takže ta masarykovská filozofie,
00:44:30 ta pro nás byla základní.
00:44:32 A během celé mé kariéry jsem pak odolávala
00:44:38 všem lákadlům, abych vstoupila do strany a tak dále.
00:44:42 No a ubránila jsem se.
00:44:48 Dlouho jsem přemýšlela, jak na to půjdu,
00:44:51 protože už od začátku bylo vidět, že já na rozdíl od Emila
00:44:56 su taková jako trošičku odstrčená po této stránce, že mě...
00:45:04 Jednak odstrčená, jednak pro mě to byla i výhoda,
00:45:07 že jsem nemusela se takhle jako někde politicky prokazovat.
00:45:14 A jiní museli. Nebo nemuseli, ale dělali.
00:45:19 A potom jsem řekla: Podívejte se, nechte mě na pokoji,
00:45:26 protože já pocházím z buržoazní rodiny,
00:45:29 já svoji rodinu nikdy nebudu zapírat.
00:45:33 A vy byste mi to celý život vyčítali a předhazovali.
00:45:38 Tak mě nechte. Já můžu být republice prospěšná
00:45:42 i bez té stranické funkce.
00:45:45 No a ubránila jsem se až do konce.
00:45:56 Víme, proč si tolik vážíme našeho Emila Zátopka.
00:46:00 Nejenom proto, že tak úžasně běhá,
00:46:03 že láme rekordy a šíří slávu Československa,
00:46:06 ale i proto, že jeho úspěchy vyrůstají z hluboké uvědomělosti,
00:46:11 kterou osvědčil například loni na Světovém sjezdu obránců míru.
00:46:16 Já jsem se jednou bavil s Otou Pavlem. Ota Pavel mi říkal:
00:46:18 Podívej se. Když u člověka posuzuju rozum, paměť a cit,
00:46:23 u tebe je to akorát naopak. Ty jsi nejlíp disponovaný,
00:46:26 co se týká citu, paměť u tebe ujde, ale rozum, to je až to poslední.
00:46:32 Ťopek, musím říct, že dělal, co mohl,
00:46:36 aby mohl proplout.
00:46:39 Nepatřil ani k takovým těm žhavým komunistům,
00:46:42 kteří hned v roce 1948 dělali bouřky a tak dále.
00:46:48 Ženili se ve svazáckých košilích a podobně.
00:46:54 Ale potom v roce 1968, kdy už ta situace nějak dozrávala,
00:46:59 kdy tady už všecko padalo, kdy my už jsme měli sježděný celý svět,
00:47:03 my jsme viděli, jak to vypadá jinde a tak dál,
00:47:06 tak samozřejmě taková ta touha po pravdě
00:47:11 a po takové svobodě,
00:47:16 to posedne každého upřímného člověka,
00:47:20 to posedlo taky nás, tak jsme neodolali
00:47:23 a taky jsme se k tomu potom přidali.
00:47:26 HUDBA
00:47:34 Ať žije Zátopek!
00:47:38 Ťopek to potom odskákal, že ho vyhodili z armády
00:47:41 a pracoval ještě 7 let jako dělnická třída.
00:47:46 Ale tak musím říct, že to jakž takž přežil.
00:47:50 No a já taky.
00:47:54 I když člověk takovou tu trpkost si musí v sobě umět strávit.
00:48:01 A my jsme to strávili tak, že jsme si řekli:
00:48:04 No a tak co? Jako sportovci ledacos vydržíme.
00:48:09 Vždyť nám v tom šuplíku nemusí být tak zle.
00:48:16 Aspoň si trošku od toho fofru odpočineme.
00:48:19 No a myslím si, že jsme to tak udělali jako dobře.
00:48:22 A že jsme tím zmatkem politickým propluli čestně,
00:48:32 si myslím. Čestně.
00:49:01 Červený, bílý tulipán.
00:49:11 Červený, bílý tulipán.
00:49:17 Pusť ňa, děvečko,
00:49:21 jasné slunéčko,
00:49:25 pusť ňa k vám.
00:49:32 Musím říct, že jsem měla velké štěstí.
00:49:35 To je taky potřeba k životu.
00:49:37 Že můžu říct, že jsem se měla fajn.
00:49:41 A že život byl pro mě strašně zajímavý
00:49:45 a že mně poskytl takové možnosti, které jsem vůbec nemohla očekávat.
00:49:54 Že život prostě stojí za to, aby byl žit,
00:49:57 ale ne každý má to štěstí,
00:50:00 aby ho mohl žít tak, jak by si přál.
00:51:22 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2012
Dana Zátopková stála sice po boku fenomenálního a po celém světě oslavovaného sportovce, sama se však zařadila svými úspěchy do panteonu našeho sportu. V disciplíně hodu oštěpem se stala dvojnásobnou mistryní Evropy, světovou rekordmankou a hlavně držitelkou dvou medailí z olympijských her. Její vztah s Emilem Zátopkem byl pozoruhodným poutem, které jako by předem stvrdilo společné datum narození – 19. září 1922. Vzájemně si dodávali síly a odhodlání do sportovních klání, vyrovnali se se skutečností, že jejich vztah zůstane bezdětný a prošli odhodlaně i těžkým desetiletím po srpnu 1968, kdy dali veřejně najevo nesouhlas se sovětskou okupací.
Dana Zátopková však nebyla jen vynikající sportovkyní a trenérkou. Rozsah jejích činností a zájmů byl obdivuhodný. Stejně jako osobitý a přitom pokorný pohled na život a na svět, smysl pro humor, skvělá paměť.
Dokumentární portrét prokládaný mnoha archivními materiály byl natočen především na její milované jižní Moravě. V Uherském Hradišti a jeho okolí, na místech jejího dětství a mládí. V prostředí, které ji utvářelo, tam, kam se vždy ráda vracela a kde se cítila jako doma.
* 19. 9. 1922
† 22. 11. 2000
* 19. 9. 1922
† 13. 3. 2020