Zábavné seznamování s historií. Animovaný seriál
Na východě Asie na okraji Tichého oceánu leží skupina ostrovů, které se souhrnně nazývají Japonsko. Ale nejsou to jen tak obyčejné ostrovy. Jsou to v podstatě hory potopené do oceánu. Celá japonská pevnina je tvořena vrcholky hor, které vystupují stovky metrů nad moře. Život pro obyvatele Japonska není zrovna jednoduchý. Jsou tu sopky, zemětřesení a dokonce i obří vlny tsunami, které čas od času postihnou pobřeží. Ale život v takové neustálé hrozbě lidi v Japonsku utužil a vytvořil z nich jednu z nejhouževnatějších a nejhrdějších civilizací.
První japonská dynastie
Dlouhou dobu bylo Japonsko zcela izolováno. Na těchto ostrovech žila jen stovka různých skupin lidí, které tvořily rozsáhlé rodinné klany, které neměly s okolním světem žádný kontakt. Tyto klany mezi sebou v podstatě neustále bojovaly. A to až do doby, kdy se jednoho dne kolem 2. století n. l. narodil v rodině Jamato, „božský válečník“ jménem Džimmu. Džimmu byl vynikající válečník, který porazil všechny ostatní klany a sjednotil celé Japonsko. Dynastie Jamato dokázala přinést Japonsku období míru, a tak začalo mít Japonsko čas na zlepšování kvality života a rozvíjení své bohaté kultury. Japonci také přepluli Japonské moře, aby se učili od pokročilejší a tisíc let staré čínské kultury. V průběhu několika staletí do Číny vypluly stovky lodí, plných studentů a diplomatů, kteří se učili psát, učili se náboženství a také způsoby, jak vést svůj lid.
Čínský vliv
Japonci vyvinuli vlastní náboženství nazvané šintoismus. Je založené na uctívání mnoha různých přírodních sil reprezentovaných mnoha bohy. Japonci čerpali od svých čínských sousedů mnoho poznatků, ale jednou z nejdůležitějších věcí, která přišla z Číny, bylo nové náboženství: buddhismus. Buddhisté věří, že se lidé po smrti znovu rodí v podobě jiné živé bytosti. Například se můžete vrátit jako kočka, drozd nebo ovce. Buddhismus učil, že lidé musí být v harmonii s přírodou, která je obklopuje. Díky tomuto učení si mohlo Japonsko užívat léta míru a pokoje mezi rodinami, které stály dříve proti sobě. Japonci také studovali čínskou státní správu a na této správě pak založili svoji vládu. Japonci začali sepisovat své právo a vznikl zákoník Taihó, který byl vytvořen podle myšlenek Konfucia. Japonci stavěli na jeho principech a snažili se svému lidu přinést předpisy a morální zásady a přimět své vládce, aby byli spravedlivější. Pod vlivem všech těchto myšlenek Japonci postavili své první obrovské město Hejdžókjó, „mírové hlavní město“. Toto město existuje dodnes a nazývá se Nara.
První japonská říše
Kolem roku 800 Japonsko cítilo, že už se od čínské kultury naučilo dost a rozhodlo se stavět na svých znalostech a vytvořit si vlastní cestu. A tak založili první japonskou říši. Zbudovali nové město, které mělo předčit města v Číně a demonstrovat, že japonští vládci dokáží prosadit vlastní moc. Město se nazývalo Heian-kjó „mírové a poklidné hlavní město“. Existuje podnes a jmenuje se Kjóto. V této době zde žila rodina velmi vychytralých politiků jménem Fudžiwara. Po téměř 300 let se klan Fudžiwara držel v blízkosti císařské moci. Měl to velmi dobře promyšleno. Dělal to tak, že se jeho členové zamilovávali a brali si lidi na významných a mocných postech. Klan Fudžiwara vytvářel lstivé plány, jak se zamilovat a vzít si urozené lidi, vládce, a dokonce i císaře. A těmito vztahy vytvořit mocná politická spojení. Ale ostatním rodinám se nelíbilo, když viděly, že je císař pod takovým vlivem klanu Fudžiwara, a tak začaly bojovat o získání moci. Kolem roku 1100 zde byly dvě frakce, které se postavily proti rodině Fudžiwara, Taira a Minamoto. Po dlouhé bitvě klan Minamoto vyhrál, protože měl nepřemožitelnou armádu samurajských válečníků. Tito válečníci, kteří byli známí svými dovednostmi a věrností, měli brzy navždy změnit tvář Japonska.
Šógunové
Během 13. století došlo k tomu, že se japonská říše navždy změnila. V tomto období měla každá provincie vlastního guvernéra, který se nazýval „daimjó“. Ale místo toho, aby se daimjó zodpovídal panovníkovi, poslouchal šóguna, který byl něco jako vojenský vládce země. První šógun se jmenoval Joritomo. Tento věhlasný válečník si myslel, že když bude držet císaře daleko od moci, nikdo ho nebude postrádat. A tak přišel se dvěma nápady: zaprvé přesunout hlavní město do města Kamakura a zadruhé udělat z císaře pouhou dekorativní figurku bez skutečné moci. Éra šógunů trvala 7 století a vytvořil se v ní zcela speciální typ bojovníka. V období šógunů existovala skupina elitních bojovníků. Se ctí a umem bojovali udatně pro šóguna. Byli to legendární šermíři, jejichž umění vládnout mečem se nikdo nikdy nevyrovnal. Byli to samurajové.
Pojďme se nyní ponořit trochu hlouběji v čase a zjistit, co se dělo jinde na světě přibližně v tu samou dobu. Co se dělo ve Střední Asii, zatímco Japonsko vstupovalo do dlouhého období feudalismu? V roce 1206, krátce po tom, co se Joritomo stal prvním šógunem Japonska, Čingischán sjednotil všechny mongolské kmeny a zaútočil na Čínu a Koreu. Mongolská vojska se pak vrátila a zamířila na západ. Tam dobývala jedno město po druhém. Mongolové dobyli celou Persii, část Ruska, a dokonce došli až k Polsku a Maďarsku. Mongolská vojska způsobila paniku od Asie po Evropu. Vytvořila říši, která se táhla od Tichého oceánu k řece Dunaji. Čingischánův vnuk se jmenoval Kublaj. Když byl jmenován velitelem mongolských vojsk, přesunul se ze Střední Asie do Číny, kde panoval tomu nejúchvatnějšímu dvoru na světě.
Od roku 1274 do roku 1281 se Kublaj pokoušel dobýt japonské ostrovy. Vpádu na japonské ostrovy mu ale dvakrát zabránila divoká bouře nazvaná „tajfun“, která potopila jeho loďstvo. Kdyby se mu to podařilo, japonská kultura by se nejspíš dostala zcela pod mongolský vliv. Japonci věřili, že bouře, které potopily Kublajovy lodě, byly božskou silou chránící Japonsko před cizími útočníky. Vojska útočníků byla poražena, a Japonsko tak mohlo pokračovat v cestě své kultury bez přerušení.