Zábavné seznamování s historií. Animovaný seriál
Pozůstatky legendární mayské civilizace se dochovaly až do dnešních dní i s tajemstvími, která dodnes nebyla objasněna. Mayové byli velmi vyspělou civilizací s rozvinutou znalostí matematiky, astronomie, architektury a umění. Pak ale mayská civilizace začala jednoho dne záhadně upadat, a to z důvodů, které dodnes nejsou známé. Nakonec zmizela úplně. Mayská civilizace je v podstatě označení pro mnoho různých skupin lidí, které obývaly území dnešní Guatemaly, Hondurasu, Belize a Yukatánu v Mexiku. Říkáme jim „Mayové“, protože mluvili jedním jazykem, měli stejný kalendář i náboženství. Ale každé město mělo vlastní vládu a bohatství.
Mayové se organizovali do městských států a nikdy neměli jednotnou říši s hlavním městem, z kterého by byla ovládána, stejně jako starověcí Řekové! A navíc Mayové a starověcí Řekové mají společné i jiné věci. První mayská města byla stavěna kolem roku 400 př. n. l., což bylo ve stejné době, kdy Atény a Sparta zažívaly ve starověkém Řecku zlatý věk. A zajímavé je, že Řekové a Mayové o sobě navzájem nevěděli, protože v té době ještě nikdo nepřeplul Atlantský oceán! Bude trvat další 2000 let, než se někdo odváží pokusit přeplout tak obrovskou vzdálenost. Lidé Ameriky a Evropy o sobě navzájem vůbec nevěděli.
Vliv Olméků
Území obydlené mayskou civilizací bylo tvořeno rovinami, které byly zavlažovány hojnými dešti přicházejícími z Atlantiku i z Tichého oceánu. Tato země byla vlhká a protínalo ji mnoho sladkovodních řek. Bylo snadné pěstovat kukuřici, chovat hospodářská zvířata a sbírat ovoce z džungle! Pomáhalo jim i místní podnebí. Ale ne vše měli Mayové tak jednoduché. Neznali kolo a neměli zvířata, která by orala pole a vozila věci. A tak všechno museli dělat lidé a to byla pořádná dřina!
Mayská civilizace se zrodila z ještě starší civilizace. Před mnoha lety žili na tom samém území Olmékové. Má se za to, že Olmékové jsou „mateřskou civilizací“ všech mezoamerických kultur. Olmékové dosáhli svého vrcholu kolem roku 700 př. n. l. V tu dobu se začaly objevovat malé mayské kmeny. Přejaly umění Olméků stavět chrámy, jejich kalendář a písmo. Mayové také zdědili po Olmécích mnoho náboženských praktik a rituálů, včetně uctívání jaguára. Ten byl pro svoji sílu a hbitost spojován s mocí krále a byl považován za posvátné zvíře.
Chrámy a města
Důkazy o existenci starověkých Mayů zůstávaly před současnou civilizací ukryty po mnoho staletí, neboť byly pohřbeny pod hustou tropickou vegetací. Teprve až nedávno několik badatelů a archeologů začalo objevovat úchvatné trosky starověkých mayských měst. Tyto nálezy udivily celý svět a pomohly nám zjistit víc o jedné z nejsložitějších a nejkultivovanějších kultur Ameriky. Všechna tato města si byla navzájem podobná. Každé mělo veliké náměstí, kde byly budovány ty nejdůležitější stavby: pyramidy. Byly to obrovské chrámy, jejichž vrcholy sloužily jako místo, kde se prováděly obětní obřady. Lidé se shromažďovali dole na hlavním náměstí a aktivně se těchto obřadů účastnili zpěvem a tancem a úpěnlivě prosili bohy, aby přijali jejich oběti.
Mayové byli velmi nábožensky založeni a věřili, že všechno se děje v důsledku rozhodnutí bohů. Z toho důvodu stavěli obrovitánské chrámy, ve kterých prováděli rituály na počest svých bohů. Hlavní pyramida ve městě Tikal měřila na výšku přes 70 metrů a byla vysoká jako desetipodlažní dům! Mayové se snažili, aby byly jejich stavby co nejblíže bohům, žijícím v nebi. Pyramidy dosahovaly svých ohromných výšek velmi zvláštním způsobem. Pokaždé, když zemřel nějaký král, architekti nařídili, aby byla postavena na již existující pyramidě další vrstva. A tímto způsobem se pyramida, vrstva po vrstvě, pomalu zvětšovala. U těchto chrámů žili mayští kněží a vládci. O kus dál byli vojenští velitelé a ještě dál žili obchodníci a řemeslníci. Za městem, v blízkosti úrodných polí, byli zemědělci a otroci, z jejichž práce těžila celá společnost.
Kalendář
Mayové si všimli, že hvězdy na obloze mění v průběhu dní svoje pozice. Ale když skončil rok, tyto hvězdy se vrátily na svoje původní postavení a začal nový cyklus. To znamenalo, že sledováním slunce, měsíce a hvězd mohli Mayové zjistit, jaké období právě je. To jim umožnilo naplánovat si, kdy je nejlepší osívat půdu a kdy sklízet. Mayové studovali po staletí nebe a čím dál tím víc se tak dovídali o hvězdách, o kterých si mysleli, že jsou to mocní bohové. Mayové používali své pyramidy jako astronomické observatoře a byli to právě kněží, kteří shromažďovali veškeré tyto znalosti. S pečlivostí a trpělivostí vytvořili mayští kněží kalendářní kolo, které sestávalo ze dvou kalendářů. Kalendáře Haab, který vycházel ze slunečního cyklu, a kalendáře Tzolkin, který vycházel z lunárního cyklu.
Solární kalendář Mayů měl 365 dní. To je stejné, jako máme my. Ale způsob, jakým chápali čas, se od našeho pojetí zcela lišil. Mayové nevěřili, že čas je lineární. Lineární pohled na svět znamená, že se čas pohybuje stále vpřed, dny jdou stále dopředu, nic se nemůže opakovat. Naopak pro mayskou civilizaci neměl čas ani začátek ani konec. Všechno začínalo každý rok znovu, proto měl jejich kalendář podobu kola. Mayové byli mistři čísel! Uměli dělat výpočty, které přesahovaly jeden bilion! Jejich hlubokou znalost matematiky dokládá skutečnost, že používali nulu, která měla symbol šneka. A ať to zní sebepodivněji, pojem nuly posunul chápání matematiky a Mayové ji používali už 900 let před tím, než ji Arabové zavedli v Evropě!
Pojďme se nyní ponořit trochu hlouběji v čase a zjistit, co jiného se dělo jinde na světě přibližně v tu samou dobu. Co se dělo na Středním východě, zatímco Mayové tak záhadně opouštěli svá města? Přibližně v době, kdy začala mizet Mayská civilizace, bylo na druhém konci světa město Jerusalem v rukou Arabů. Ti ho sebrali Byzantincům již o pár století dříve. Nicméně roku 1071 jim ho vzali Turci a vlády nad městem se tak ujali oni. Turkové zakázali vstup do města křesťanským poutníkům, kteří sem přicházeli navštívit posvátnou hrobku Ježíše. A to se vůbec nelíbilo ani Římu, ani Konstantinopoli. Ve Vatikánu papež Urban II. nabádal křesťany, aby Jeruzalém osvobodili, jako svaté místo pro křesťanství, a tak začala první křížová výprava, neboli „válka kříže“.
V roce 1096 se Evropská vojenská síla spojila s vojskem z Konstantinopole. Jejich velitelé byli podníceni náboženskou vírou, ale také touhou zvětšit své bohatství a dobýt území. Po třech letech bojů získali Jeruzalém zpátky. Později se evropská vojska pokoušela vytvořit ještě větší křesťanské království na Středním východě, ale žádná z následujících sedmi křížových výprav neměla stejný úspěch. Křesťanské a muslimské armády proti sobě bojovaly po 200 let a křesťanům se nakonec nepodařilo obnovit celou Svatou zemi. V průběhu dvou století křížových výprav mělo mnoho Evropanů možnost vynořit se z doby temna středověku, a to díky jejich blízkému kontaktu s osvícenými lidmi východu.