Zábavné seznamování s historií. Animovaný seriál
Všechny civilizace vyjadřují svoji představu o světě. Pozůstatky po zaniklých civilizacích nám dnes pomáhají dozvědět se víc o starověkých lidech. Aztékové zaznamenávali historii svých vojenských výbojů a nadvlády, a to pomocí barevných symbolů nakreslených na jelenici nebo na bavlněné látce. Tyto památky plné pestrobarevných obrázků představují historický dokument, na kterém je znázorněno mnoho oblastí každodenního života Aztéků.
Aztékové neměli písmena. Takže pro popis věcí používali slova. Věci a zvířata byly znázorňovány kombinací obrázků. Například psali název svého hlavního města Tenochtitlán tak, že namalovali kámen, což byl „tena“. Z něj pak vyrůstal pichlavý kaktus, což byl „notchtli“. Písmo Aztéků je opravdu komplikované! Možná právě proto používali Aztékové jako hlavní prostředek komunikace poezii. Pro každou příležitost měli v podstatě nějakou báseň. Válečné básně, náboženské básně, historické básně či milostné básně. Poezie byla úzce spojena s hudbou. Aztékové mají ve svém jazyce dokonce stejný výraz jak pro básníka, tak pro zpěváka.
Aztékové také skvěle dovedli určovat čas. Vytvořili kalendář, který jim pomáhal, aby věděli, kdy je nejlepší osívat půdu a sklízet úrodu. Uměli dokonce i předpovídat hlavní klimatické změny. Sluneční kalendář Aztéků byl na kruhovém oltáři v centru nádvoří Sluneční pyramidy.
Byli také skvělí v matematice. A je zajímavé, že měli dvacítkovou číselnou soustavu. Číslo 20 bylo základem všech jejich výpočtů, stejně jako je to u nás číslo 10. Třeba je ve škole učili, aby počítali i na prstech u nohou. Škola byla v Aztécké kultuře velmi důležitá. Aztékové začínali chodit v 15 letech do státní školy, kterou vytvořil stát, aby zajistil, že se všem dostane vzdělání. Existovaly zde dva typy škol. Jeden se nazýval „Telpuchcalli“. Tam se učili o zbraních, o umění a obchodovat. Druhý typ se nazýval „Calmecac“. Tam se mladí muži učili plnit kněžské povinnosti.
Oběti
Aztékové věřili, že jednou nastane velmi krutý konec světa a že všichni lidé zemřou dramatickým způsobem. A tak nepřetržitě přinášeli bohům oběti, aby tento tragický konec oddálili. Věřili, že krev udržuje na živu slunce. A tak, aby udrželi řád světa a těšili se z dobré úrody, museli kněží obětovat mnoho zvířat a občas dokonce i lidi. Kněží dávali bohům srdce obětí a zemřít při takovém obřadu bylo obecně považováno za obrovskou čest. Nejvyšší bůh Aztéků byl nazýván Ometecuhtli. Vládl několika bohům, které v dobách nouze Aztékové také žádali o pomoc. Nejpopulárnějším byl Quetzalcoatl, „Opeřený had“, který byl považován za největšího dobrodince lidstva. Ale Aztécké pověsti praví, že Quetzalcoatl příliš dobře nevycházel s bohem Tezcatlipoca, který vyžadoval mnoho lidských obětí. Jednou došlo mezi těmito dvěma bohy ke konfliktu a Quetzalcoatl byl vykázán z posvátného města jménem Tula. Zmizel za horizontem na lodi plné hadů. Říkalo se, že se Quetzalcoatl jednou ze svého vyhnanství vrátí a nastolí nový pořádek, který ukončí krvavé oběti. Aztékové tedy věřili, že dokud se Quetzalcoatl nevrátí, mohou bohy utišit jen krví obětí.
Květinové války
Kolem roku 1450 postihla Aztéky obrovská období sucha a hladomoru. Aztécký panovník Montezuma tím byl velmi znepokojený a obrátil se o radu ke kněžím. Kněží řekli, že bohové mají hlad, a proto se rozhodli, že lidé ten hlad musejí sdílet s nimi. Tento problém bylo možné vyřešit jen jediným způsobem. Potřebovali lidská srdce, kterými by bohy zasytili, a utišili tak jejich hlad. Tak začaly květinové války. Byly to obřadné bitvy, ve kterých byli proti sobě postaveni nejlepší bojovníci. Ti spolu zápasili, dokud nebyl jeden z nich poražen. Vítěz byl odměněn tím, že jako vítěznou cenu získal smrt. Ale tito bojovníci byli poctěni, že mohou zemřít velkolepou smrtí, protože srdce bojovníků bylo použito k nasycení bohů a utišení jejich hladu. Doufalo se, že se tím zasytí i jejich hlad po lidských obětech.
Konec Aztéků
Když španělský konquistador Hernán Cortés přišel v roce 1519 do údolí Mexika, aztécký král Montezuma II. si myslel, že tento podivný muž oděný do tak zvláštního obleku a jedoucí na prapodivném tvorovi, kterému se říkalo „kůň“, musí být určitě bůh Quetzalcoatl, který se vrací ze svého nuceného vyhnanství, aby naplnil věštbu. Španělé tak byli přivítáni jako bohové a ne jako mocní nepřátelé. Ale Cortés nebyl nazývaný konquistadorem jen tak pro nic za nic. Cortésovým jediným cílem bylo dobýt tento nový svět. Toho dosáhl díky pomoci mnoha domorodých podmaněných bojovníků, nepřátel Aztéků, které Cortés při své cestě do hlavního města naverboval do své armády. Už rok po svém příchodu si Cortés podmanil celý národ Aztéků. Hlavní město bylo zničeno a veškeré pozemky Aztéků i jejich bohatství nyní patřilo španělskému království. Aztécká říše byla zničena, ale přesto nebyla do dnešních dní zapomenuta. Lidé Mexika nadále oslavují bohaté dědictví svých hrdých a bojovných aztéckých předků a i dnes cítí hrdost k aztéckému lidu, jehož krev jim koluje v žilách.
Pojďme se nyní ponořit trochu hlouběji v čase a zjistit, co jiného se dělo jinde ve světě přibližně v tu samou dobu. Co se dělo v Evropě, když Hernán Cortés dobýval mocnou říši Aztéků? Turkové, kteří již dobyli hlavní město byzantské říše, Konstantinopol, vyrazili na Balkán s cílem rozšířit na Evropském území svoji vládu. Vedl je Sulejman, který byl pravnukem významného Sultana Mehmeda II., dobyvatele Konstantinopole. V roce 1521 dobyl Sulejman Bělehrad. A následující rok dobyl ostrov Rhodos. Pak putoval do Rakouska, kde začal obléhat Vídeň. Ale nikdy se mu nepodařilo se tohoto města zmocnit. Přesto všechno byl Sulejman tak skvělým králem, že byl známý pod jménem „Nádherný“. Osmanská říše dosáhla během jeho vlády vrcholu své moci a rozrostla se na téměř 40 milionů poddaných. Pak se je ale podařilo zastavit římskému císaři Karlu V. Karel vytvořil armádu složenou z bojovníků z celé Evropy. Zachránil Vídeň od obléhání a v létě roku 1535 se zmocnil města Tunisu v Severní Africe. Jeho protiútok pomohl zastavit tureckou expanzi na evropský kontinent.