Zábavné seznamování s historií. Animovaný seriál
Když je voda v nebesích, mohli byste si ji představit jako čistého ducha. Když pak spadne dolů jako déšť nebo sníh, spojí čistotu nebes s vrcholky hor. Když pak taje, kapky vody se spojí a je z nich tenký pramínek. Pramínky se spojí v potok a tak to pokračuje, až voda omývající hory nakonec vytvoří řeku. Takový tok čisté vody může protékat údolími a rovinami tisíce kilometrů, než konečně vteče do moře. Když čistá voda spláchne hory a utvoří velké řeky, pak se půda, kde řeky protékají, změní v úrodnou a dobře obdělávatelnou. Proto také všechny významné starověké civilizace vznikly v oblastech omývaných velkými řekami. Starověcí Egypťané měli řeku Nil, obyvatelé Mezopotámie měli Tigris a Eufrat, v Číně byla Žlutá řeka a vody řeky Indus daly okolo roku 5500 př. n. l. vzniknout jedné z nejpradávnějších civilizací v historii – Indii.
Indové považovali své řeky za posvátné. Pro ně byl i život samotný jako voda, kde se každá kapka, stejně jako každý člověk, musí přidat k mnoha ostatním, aby společně „protékali“ cestou, která je jim předurčena. Každý měl jasně daný osud: ať žil kdekoliv, ať byl zdravý nebo nemocný. Ve starobylé Indii to chodilo tak, že přijmout svůj osud, daný ještě před narozením, bylo něco jako přijmout zákony přírody. Vzpírat se osudu znamenalo, že člověk přijde o možnost narodit se v příštím životě znovu jako něco lepšího.
Řeky Indus a Ganga
Řeka Indus protéká subkontinentem Indie od vysokých hřebenů Himalájí až do Indického oceánu. Na březích této řeky se okolo roku 2500 př. n. l. vytvořily významné civilizace, které se staly centrem bohatství, vytříbenosti a moci. Ale v Indii byla ještě jedna důležitá řeka: Ganga. Úrodné roviny kolem ní postupně zabydleli migrující lidé ze středu evropského kontinentu. Těch lidí bylo mnoho a mluvili novým indo-evropským jazykem. Usadili se tu a založili nová města. „Nová“ myslíme z tehdejší perspektivy, protože mluvíme o období okolo roku 1500 př. n. l. Tato nová města a osídlení dala vzniknout nové civilizaci. Tato civilizace, která byla nová v té době, se nazývala védskou civilizací nebo védským obdobím. A tito lidé se věnovali zápisu stovek příběhů o bozích do textů, nazývaných védy. Tyto texty se staly základem nejstaršího existujícího náboženství – hinduismu.
Hinduismus
Hinduismus se na vesmír dívá jako na nezměrný prostor nepopsatelných dimenzí, které obsahují řadu cyklů různých délek. Podle hinduistů jedna „kalpa“, která je dlouhá jako jeden den v životě Brahmy, boha stvoření, trvá 4,32 miliard našich let. Je to taky dlouhá doba na to, aby se udály různé věci. Hinduismus a jeho tradice jsou tak bohaté, že neexistuje dílo, které by pojalo všechny příběhy a veškeré učení, které tam patří. Říká se, že existuje 330 milionů bohů a bohyň a nespočet příběhů o nich o všech. Bohové se v těch příbězích vyvíjejí, ztrácejí některé schopnosti nebo se maskují v přestrojení, mění se ve zvířata, poskytují světlo jiným bohům a tak dále. Ale abychom to neměli tak složité, pojďme se zaměřit na tři z hlavních bohů.
Nejdříve tu máme Brahmu, boha stvoření. Tradičně je zobrazován se 4 hlavami a 4 pažemi. Dalším je Šiva, který má na vyobrazeních často 3 oči. Šiva představuje zkázu a přeměnu a spoustu dalších věcí. Je mistrem jógy, poskytuje slitování a soucit a je spojován s hudbou a tancem a dalšími věcmi. Ale vraťme se na chvíli k Brahmovi. Některé tradice učí, že Brahma neměl matku, ale narodil se při vzniku světa, v lotosovém květu na pupíku jiného boha. Další bůh má na starost udržování celého vesmíru a dohlíží na to, aby bylo všechno na svém místě. Jeho jméno je Višnu. Višnu na sebe může brát pozemskou podobu, stejně jako to občas dělají ostatní bohové. Takže když bude svět něčím ohrožen, Višnu by mohl sestoupit na zem a pomoci lidstvu. Některé tradice učí, že naposledy přišel jako Krišna, a ještě před tím přišel na zemi jako Rama. Příběhy o Ramovi a Krišnovi jsou dva nejznámější indické eposy – Rámájana a Mahabháráta.
Systém kast
Legenda praví, že příběhy o původu světa byly vyjeveny hrstce vybraných pomocí hudebních vibrací vesmíru. Tito vybraní se nazývali brahmani. Byli to duchovní, učenci a učitelé. Protože brahmani byli jediní, kdo rozuměli lidskému osudu, těšili se velké úctě a patřili k té nejvyšší kastě. Ale co je to kasta? Kastování byl způsob organizování lidí tím, že měli své místo ve společnosti již od svého narození. Každé dítě patřilo ke kastě, ve které se narodilo, a obvykle svou roli muselo plnit až do konce svého života. Když se dítě narodilo do rodiny brahmanů, stal se z něj duchovní a měl mnoho privilegií. Avšak obvykle z něj nikdy nemohl být válečník, což byla druhá nejvyšší kasta, kšátriové. K této kastě patřili i vládci. Válečníci byli silní a stateční, ale obvykle nemohli být nikdy ničím jiným nežli válečníky. Dokonce se ani nemohli oženit s dívkou z jiné kasty! Vlastně s ní nemohli ani promluvit! Třetí kastou byli vaišjové, což byli rolníci, řemeslníci a obchodníci. A nakonec byli služebníci, kterým se říkalo šudrové. Ale pokud se domníváte, že to bylo nejhorší zaměstnání, pak se mýlíte. Existovali lidé, kteří byli dokonce ještě níž. Říkalo se jim dalité. Dalité, dříve nazývaní „nedotknutelnými“, byli lidé, kteří nepatřili do žádné kasty a obvykle museli vykonávat ty nejhorší práce. Dalité nesměli pít ze stejných zdrojů vody jako ostatní a lidé se jich nesměli dotknout. Ani jejich stínu. Když k tomu došlo, člověk se stal „znečištěným“ a musel být očištěn. Být dalitem byl rozhodně těžký úděl.
Pojďme se ponořit hlouběji do minulosti a zjistit, jak byla společnost organizována v jiných částech světa. Například ve starověkém Egyptě byl na vrcholu společnosti faraón. Stejně jako tomu bylo u brahmana v Indii, také faraón byl považován za božského. Pod faraónem byli kněží, kteří byli pověřeni službou bohům. Pod kněžími byli písaři, kteří vynikali tím, že uměli psát. Pod nimi byli vojáci v armádě, kteří byli zodpovědní za obranu a zajišťování jednoty říše. Dále byli obchodníci a řemeslníci a ještě trochu pod nimi byli rolníci. Nejnižší kastou v Egyptě byli otroci, kteří museli dělat ty nejhorší práce. Podobně jako dalité. Bylo to podobné, nikoliv však stejné. Za prvé, dalité v Indii nenáleželi k žádné kastě, což znamená, že ani nebyli považováni za příslušníky společnosti a neměli žádná práva. Za druhé, když se v Indii někdo narodil do určité kasty, neměl jinou možnost, než zůstat v ní celý svůj život. Naproti tomu ve starověkém Egyptě nebyl systém tak přísný. Byli tam například obchodníci, kteří měli svatbu s rolníky. A dokonce i ti nejchudší měli svá práva. A když se jim podařilo ušetřit si dost peněz, mohli si koupit svou vlastní půdu a vylepšit si své postavení.