Zábavné seznamování s historií. Animovaný seriál
Doba mezi pádem Říma a počátkem Renesance je nazývána dobou temna. Také se o ní mluví jako o ranném středověku, protože je to období mezi starověkým Římem a novověkem. Jinými slovy, v rámci dějin je středověk považován za těžké historické období, období přechodu. Bylo jako temný sklep, ve kterém bylo lidstvo schované a vyšlo zase ven na světlo kolem roku 1500, kdy byly znovu oživeny starověké myšlenky, díky kterým byla éra Řecka a Říma tak velkolepou. Ale i v této době se odehrálo mnoho věcí. Právě v těchto letech totiž vznikala podoba Evropy, jak ji známe dnes. Španělsko, Francie, Itálie, Německo, Velká Británie, Holandsko, celá Skandinávie, Rakousko, Maďarsko. Mnoho zemí a mnoho různých kultur. A všichni jsou potomky lidí, kteří tato území zabrali po pádu římské říše. Během deseti staletí středověku vytvořili tito potomci království a dali Evropě podobu, která se zachovala dodnes. Byl to počátek moderní západní kultury.
Frankové
Kolem 5. století n. l. útočili Germáni ze střední Evropy na Římskou říši a ohrožovali její stabilitu. Byla to právě skupina Germánů, která v roce 476 pronikla do Říma a zcela ho zničila. Tato skupina germánských válečníků vytvořila mnoho různých frakcí, které spolu neustále navzájem bojovaly. Lombardi, Vandalové, Gótové, Vizigóti, Burgundi, Sasové a lidé, kterým se podařilo zůstat mimo ostatní frakce: Frankové. Tito silní a velmi bojovní lidé pocházeli z oblastí poblíž řeky Rýna, dnešního Německa. Frankové byli oproti ostatním ve značné výhodě, protože měli něco, co jejich sousedé neměli: skvělého vůdce. Když se Chlodvík narodil, kdo by si pomyslel, že povede svůj lid už ve svých 16 letech a nikdy nebude poražen.
V roce 481 se stal prvním králem všech Franků a pod jeho velením začali Frankové rozšiřovat své území. Bojovali proti všem svým sousedům a podmanili si téměř celou původně římskou Galii. Což je dnešní Francie, kterou dodnes nazýváme Francií, protože byla pojmenována právě po Francích. Chlodvík vládl své říši z Paříže, která se teprve rozvíjela. Později si vzal nádhernou burgundskou princeznu Chlotildu. Chlotilda byla katolického vyznání. To bylo náboženství, ve které Frankové nevěřili. Ale ona o něm stále mluvila, a mluvila, až byl nakonec Chlodvík pokřtěn. To byla důležitá událost, protože od té doby všichni Frankové přestoupili ke křesťanství a tím vznikl velmi důležitý vztah mezi králi a křesťanskou církví, který přetrval celá staletí. Feudální rytíři Frankové měli zvyk, který se po nějaké době ujal po celé Evropě. Když nějaký král zemřel, jeho království bylo rozděleno mezi jeho syny, prince. Každý měl vlastní pozemky a mohl stavět vlastní hrady, ze kterých na ně dozíral.
Králové a princové se museli chránit před svými nepřáteli, protože vládnutí v té době znamenalo především obranu majetku a dobývání nových území. K tomu potřeboval král mnoho rytířů, kteří by se dobrovolně přihlásili do vojenské služby. Když byl nějaký rytíř velmi statečný nebo urozeného rodu, daroval mu král pozemky, na kterých si mohl postavit hrad. Takový rytíř byl povýšen na vévodu, což znamená „vojevůdce“. Další povýšení znamenalo získání titulu hrabě, což znamená „vlastník hrabství“. Hájili čest krále a zavázali se, že mu budou naprosto oddáni až do smrti. Tito nejstatečnější bojovníci, kteří získali pozemky a tituly a pozvedli tak své postavení, ve společnosti si vymohli dědičnost z otce na syna. Díky tomuto starému zvyku Franků synové urozených dědili stejná práva jako jejich otcové, měl každý z nich svůj pozemek, který si bránil. Tento pozemek se nacházel kolem hradu a nazýval se léno. To nebylo jen kus území a hrad, ale také zahrnovalo všechny rolníky, kteří žili za hradními zdmi.
Rolníci tvrdě pracovali. Od slunka východu do slunka západu. Pěstovali plodiny a pracovali na poli. Rolníky a jejich vesnice chránili šlechtici ze svých hradů. Rolníci museli ovšem poslouchat, co jim jejich pán poručil. Platit mu daně a zajišťovat obživu jak jemu, tak i jeho vojsku. Takže když jste měli tu smůlu, že váš pán byl krutý a nespravedlivý, nedalo se nic dělat. Rolníci to museli trpět. Přesto se jen pár lidí odvážilo opustit svoji vesnici, protože za hranicemi léna byly lesy a bažiny, kde se mohli nechránění rolníci stát kořistí lupičů. A většina lidí navíc věřila, že tam žijí démoni a zlí duchové, čekající na nic netušící pocestné! Rolníci v Evropě neuměli číst ani psát a jen zřídka získávali zprávy o tom, co se děje mimo jejich vesnici. Z této naprosté neznalosti se zrodila spousta různých obav. Tyto obavy se pak zrcadlily v úžasných pohádkách o příšerách, kouzelnících, čarodějnicích a dracích.
Feudalismus
Středověk byl plný lidí, kteří mezi sebou bojovali. Šlechtici se sjednocovali ve vojsku, a vzájemně si přísahali věrnost. Vedli války po celé Evropě a bránili zájmy svých králů. Tito šlechtici potřebovali koně, brnění, meče, pláště a jídlo. To vše jim zajišťovali rolníci, kteří pracovali neúnavně v jednotlivých lénech. Poskytovali svým pánům a jejich vojsku veškerou obživu a další produkty. Rolníci pracovali tvrdě po celý rok a vyprodukovali tuny obživy, kterou jim jejich pánové sebrali. Protože jejich pánům patřilo všechno, občas ani nenechali svým rolníkům dost potravy, s kterou by vystačili, aniž by hladověli. Tito tvrdě pracující rolníci byli jednou ze tří částí takzvaného „trojího lidu“. Jednu část tvořili ti, kdo bojovali – šlechtici a rytíři. Druhou tvořili mnichové a duchovní s církevními záležitostmi. A třetí tvořili rolníci, kteří zajišťovali ostatním obživu a majetek. Tyto části společnosti byly navzájem závislé. Rolníci museli být bráněni svými pány a šlechtici před nepřátelskými vojsky, aby mohli získávat potravu. Potravu, kterou pak snědli jejich pánové a duchovní. Toto rozdělení bylo striktní a nikdo nemohl přecházet z jedné skupiny do druhé. My tomu říkáme feudalismus.
Pojďme se teď ponořit trochu hlouběji v čase a zjistit, co se přibližně v tu samou dobu dělo jinde na světě. Co se dělo v Japonsku, když byla Evropa vydána na milost králům a rytířům? Ve 13. století se Japonsko změnilo. Po staletích válek mezi dvěma nepřátelskými rodinami se dostal k moci věhlasný vojenský velitel Joritomo a byl vyhlášen prvním šógunem celého Japonska. To byl počátek dlouhého období feudalismu v Japonsku, které trvalo 7 století a je známé jako „éra šógunů“. Šóguni byli vládci, kteří udržovali pořádek ve své říši díky elitní skupině věrných a čestných bojovníků – samurajů. Šógun odměnil takového samuraje pozemky a bohatstvím výměnou za jeho věrnost. V Evropě to byli rytíři, kdo bránil pozemky svého krále, a v Japonsku dělali to samé samurajové. Bránili moc svého šóguna. Feudalismus ve dvou různých částech světa.