Zábavné seznamování s historií. Animovaný seriál
Řím dobyl mnoho území a byl nesmírně bohatý. Přesto napětí mezi patriciji a plebejci nadále přetrvávalo. A tak vládci hledali způsob, jak lid zabavit. Proto vznikla velkolepá přestavení římského cirku. Římané se velmi rádi bavili a dívali se na závody vozatajů, rekonstrukce námořních bitev a zápasy gladiátorů. Probíhaly zde i souboje býků, lvů a nosorožců, a to jednak mezi sebou, anebo s gladiátory. Ale kdo byli ti muži, kteří riskovali své životy s cílem pobavit lid? Byli to obyčejně váleční zajatci nebo zločinci, kteří se stali otroky. Na konci bitvy, když byl gladiátor zraněn a padl k zemi, císař a diváci rozhodli, zda si zaslouží žít, anebo bude zabit. Ti nejlepší, kteří vyhrávali, často se stali pro lid hrdiny. Měli slávu a peníze, a když byli dostatečně dobří, byli osvobozeni z otroctví a směli se vyhřívat na výsluní své slávy a užívat bohatství až do konce života.
Rodina
Základním článkem římské společnosti byla rodina. Bohaté rodiny patricijů byly potomci prvních obyvatel města – pater familias, neboli hlav rodiny. Rozhodovali o všech rodinných záležitostech. Například, když se někdo z jejich příbuzných chtěl oženit nebo vdát, musel jim to dovolit, a když se někdo dostal do sporu, vystupoval jako soudce. Všichni v rodině byli na pater familias zcela závislí. A to nejen děti a pokrevní příbuzní, ale i osoby, které žili pod jeho mocí, včetně sluhů a otroků. Nejlepší bylo samozřejmě ho ctít a poslouchat, protože římský právní řád mu dával tak obrovskou moc, že mohl rozhodovat, zda bude jakýkoli člen rodiny žít, prodán do otroctví nebo zda zemře. Každé ráno, když si oblékl svoji tuniku a posnídal, odebral se tento urozený občan do fóra, což bylo místo, kde se setkávali vedoucí představitelé města. Tam se dozvídal vše, co bylo nového, hovořil s ostatními urozenými občany a věnoval se důležitým otázkám. Po lehkém obědě a možná i po krátkém zdřímnutí odešel pater familias do veřejných lázní, kde se ponořil do uvolňující horké vody. Tyto lázně byly pro Římany velmi důležité. Byla v nich i dokonalá soustava, která ohřívala vodu. Vodu, která byla přiváděna do města důmyslným systémem obrovských akvaduktů z různých pramenů a jezer.
Právní řád
Římské právo bylo v Římě bráno velmi vážně, protože ten, kdo se proti němu provinil, mohl přijít o vše, co vlastnil. Dokonce i o život. Ale jak jste věděli, co je správné, když se právo neustále měnilo podle toho, co si patricijové momentálně zamanuli? Zde je řešení: Plebejové žádali, aby byl sestaven zákoník, ve kterém by byly veškeré zákony zapsány a zaznamenány veškeré případné změny. Tento zákoník je dnes známý jako římské právo. V současné době téměř všechny země na světě používají římský zákoník jako základ pro tvorbu práva. Římané měli právo téměř pro všechny oblasti života. Právo pro nakupování a prodávání, právo pro cestování a plavbu, právo pro oddávání.
Římané také pochopili, že je třeba ustanovit jeden společný jazyk, aby bylo možné lépe spravovat říši, která byla obydlena mnoha různými lidmi. Tak se začala rozšiřovat latina. Latinský jazyk vznikl na italském poloostrově, ale pak byl rozšířen římskou říší do všech možných koutů světa. Všechna území, která Římané dobyli, začala nakonec tento jazyk užívat. Kdykoli se Římané dostali na nějaké nové území, kde lidé mluvili jinak než latinsky, nazývali je Římané barbary. Římané si říkali, že by bylo pro všechny jednodušší, kdyby celá říše mluvila stejně, a tak latina nahradila mnoho místních jazyků. Díky nesmírné expanzi Říma má mnoho světových jazyků základ v latině. Můžete to poznat podle podobností slov různých zemí. Dobrý den se latinsky řekne „bonus dies“, španělsky „buen dia“, francouzsky „bon jour“, portugalsky „bom dia“, rumunsky: „buna“ A samozřejmě italsky „buon giorno“
Konec císařství
Jak se Římská říše stále více rozšiřovala, bylo do císařství začleňováno stále více různých lidí. Za pár století ale už tyto lidi přestalo bavit být pod nadvládou Římanů. Na konci 3. století n. l. muselo být toto císařství rozděleno na dvě části. Ale místo zjednodušení vedlo toto rozhodnutí k rozličným občanským válkám, k travičství a množství císařů, kteří nedokázali udržet pořádek v zemi. Během éry Octaviána, to znamená na začátku císařství, v daleké římské provincii Palestině, se narodil Ježíš Nazaretský. Ježíš byl velmi laskavý a kázal lidem, že mohou být spaseni v Božím království díky lásce. Tato idea postupně získávala obrovskou podporu a tak hrdí Římané začali vidět v Ježíši mocného nepřítele. Nakonec ho zajali a ukřižovali. Křesťanství se po staletích pronásledování nakonec stalo hlavním náboženstvím v římském císařství. Nakonec přestalo být možné vládnout celé říši. Západní část císařství padla v roce 476 n. l. do rukou Germánů. Druhá část se stala Byzantskou říší a tou zůstala až do roku 1453, kdy byla dobyta Turky.
Přestože římské císařství netrvalo věčně, vliv této doby rozhodně přetrvává až do dnešních dní. Z latiny vychází mnoho současných jazyků. Římské právo je základem téměř veškerého světového práva a moderní státy si berou za vzor římské instituce. Dokonce i dnes, mnoho staletí po svém rozkvětu, je Řím stále městem, do kterého vedou všechny cesty.
Co se dělo v Byzanci, když starověký Řím padl do rukou Germánů? V Byzanci vzkvétal nový Řím! Jak už víme, na konci 3. století bylo římské císařství rozděleno na dvě části: Na západní římskou říši, jejíž hlavním městem byl Řím, a východní římskou říši, jejíž hlavním městem byl Konstantinopol, původně pojmenovaný „Nový Řím“. Konstantinopol byl pojmenován podle císaře Konstantina, který sem přesunul senát a nechal zde zbudovat krásné stavby. Například obrovské baziliky a ohromný stadion pro závody koní. Ale Konstantin udělal ještě jinou velmi důležitou věc. Než se dostal k moci, byli křesťané celá staletí pronásledováni. Tomu udělal Konstantin přítrž a stal se prvním císařem, který uznal v římské říši křesťanství. V následujících letech se křesťanství stalo oficiálním náboženstvím této velkolepé římské říše.