Zábavné seznamování s historií. Animovaný seriál
Co je krása? Co nás nutí dívat se na něco, co je krásné? To je otázka, které starověcí Řekové věnovali spoustu času, studia a tvrdé práce. Řekové byli přesvědčeni, že člověk je jediným tvorem, který je schopen nejen krásu ocenit, ale také ji i vytvářet. Proto může být krása nalezena přímo v nás samých. Navíc věřili, že kromě schopnosti krásu tvořit, mají v sobě lidské bytosti také touhu po dokonalosti. To je ryze lidská vlastnost, která je naprosto jedinečná. Je to snaha uspět v každém aspektu života. Řekové podporovali rozvíjení krásy a na dokonalost se kladl velký důraz. Ale jestli něco starověcí Řekové skutečně uměli, tak to bylo přinášet světu velké myšlenky. Ve skutečnosti je mnoho principů naší moderní společnosti i způsob, jak dnešní lidé pohlížejí na svět a přemýšlejí o něm, ovlivněno lidmi, kteří žili před 2600 lety u Egejského moře.
Ilias a Odyssea
Existují 2 velmi důležité příběhy, ve kterých je obsažena podstata řecké duše. Stejně jako jsou dnes populární různé filmy nebo knihy, ve starověkém Řecku se mluvilo o těchto dvou příbězích. Byly to příběhy epické! Pojednávaly o starověkých bojovnících, kteří měli zářivá brnění a bronzové helmice zdobené hřebeny z žíní, a udatně podstupovali souboje o lásku krásných žen! Nejen že Homér napsal dva nejúžasnější příběhy své doby. Ale navíc je oba napsal ve verších! Ilias je o proslulé válce jménem Trojská válka. Trvala 10 let a začala sporem tří bohyň, která z nich je nejkrásnější! Bohyně nechaly o svém sporu rozhodnout Parise, trojského prince. Měl vybrat tu nejkrásnější bohyni. Afrodita, bohyně lásky, si velice přála vyhrát a slíbila Parisovi, že když vybere ji, daruje mu za to lásku té nejkrásnější ženy na světě. Když Afrodita vyhrála, Paris si usmyslel, že má právo unést Helenu, která byla v té době považována za nejkrásnější. Ale potíž byla v tom, že to byla žena Meneláa, mocného Řeckého krále. Meneláa to velice rozzlobilo a jeho bratra, ještě mocnějšího Agamemnona, ještě víc. Agamemnón a achájské vojsko vyhlásili Parisovi a Trójanům válku. V této válce se proslavili hrdinové Achilles a Hektor. Bojovali statečně jeden proti druhému, aby obhájili čest svého lidu a bránili své přátele.
V Trojské válce se proslavil ještě další hrdina. Odysseus. Byl velmi chytrý a vymyslel mazanou lest. Svým nápadem jak Trójany porazit se proslavil po celém světě. Odysseus předstíral, že se vzdává a nechal před hradbami Tróji obrovského dřevěného koně jako dar. Naivní Trójané vtáhli obřího dřevěného koně do svého města, a když padla noc, řečtí vojáci, kteří se ukrývali uvnitř koně, vylezli ven a Tróju tak překvapili nepřipravenou. Válka tak skončila. A to díky Odysseově chytré lsti, která přinesla Řekům vítězství. Zde příběh Ilias a trojské války končí.
Další úchvatný příběh se nazývá Odyssea. Je o Odysseovi, kterému trvalo deset let, než byl schopen vrátit se do své vlasti. Odysseus prožil neuvěřitelná dobrodružství. Setkal se s mořskými příšerami, sirénami, jednookými obry, podlými čarodějnicemi a vyznamenal se různými hrdinskými činy. Vraťme se teď trochu a řekněme si něco o člověku, který tyto dva příběhy napsal. Příběhy, které se staly základem celé západní literatury. Říká se, že je napsal ten samý člověk, Homér, slepý básník. Bohužel o tomto záhadném básníkovi víme velmi málo. Nicméně měl vliv na to, jakým způsobem se po další tisíciletí vyprávěly příběhy.
Atény
Starověké Řecko nebylo zemí se stejným uspořádáním, na jaké jsme zvyklí v dnešním moderním světě. Řecká země se rozdělovala na mnoho samostatných měst. Žilo tam mnoho lidí. Nebylo zde žádné hlavní město, kde by se soustřeďovala veškerá moc a bohatství, jako tomu bylo v Egyptě a Persii. Město, neboli polis, mělo vlastní vládu. Víceméně všechna města souhlasila, že jsou součástí jednoho uskupení, kterému my říkáme starověké Řecko. Po celém pobřeží Středozemního moře bylo rozeseto tisíce polis. Pokud byste si ale přáli dostat se přibližně v 5. století př. n. l. do skutečného centra dění, nepochybně byste museli zavítat do Atén. Bylo to jedno z nejvýznamnějších měst a dnes je to symbol řecké kultury.
Akropolis bylo místo, kde byly vybudovány nejdůležitější stavby. Byl zde postaven Parthenón, jeden z nejimpozantnějších chrámů starověkého Řecka. Byl vybudován na počest bohyně Palas Atény, která byla ochránkyní Atén a bohyní moudrosti a inteligence. Tento monument byl postaven za Perikla spolu s komplexem dalších staveb. Periklés se rozhodl, že nejlepším způsobem, jak uctí Palas Athénu, je, že udělá z Atén místo, kde se budou shromažďovat, žít a pracovat filozofové, umělci a vědci. V Aténách žil Sokrates, Platón a Aristoteles. Tři filozofové, kteří jsou i dnes považováni za jedny z nejmoudřejších.
Atény se staly prvním místem, kde se začala poprvé formovat myšlenka demokracie, která znamená vládu lidu. Athéňané chtěli vytvořit vládu, kde se budou všichni svobodní občané podílet na rozhodování a všichni se pak budou těšit z daných výsledků. Jestliže má každý člověk v sobě touhu po dokonalosti, pak má každý člověk všechny nezbytné schopnosti k tomu, aby vládl, uvažovali. V dnešní době se vlastně všichni občané podílejí na různých rozhodnutích tím, že mají právo volit. A také to nazýváme demokracií.
Sparta
Sparťané žili na Peloponéském poloostrově. Byli to nebojácní lidé, kteří zasvětili své životy válčení a jejichž nejvíc ceněnou vlastností byla statečnost. Pokud jste byli Sparťané, začali jste být připravováni na život válečníka velmi záhy. Začneme tím, že pravý Sparťan musel být silný a zdravý. Jinými slovy, když se dítě narodilo s nějakou tělesnou vadou, bylo shozeno ze skály a ponecháno na pospas divoké zvěři. Ale pokud jste měli to štěstí, že jste se narodili zdraví, začali jste být podrobováni vojenské výchově už od dětství. Do armády jste byli přijati ve dvaceti letech a vojenské povinnosti byli zproštěni až v šedesáti letech!
Během řecko perských válek, v roce 480 př. n. l., obrovské vojsko z Perské říše vedené králem Xerxem začalo s nájezdy na řecká města. Pouze 300 Sparťanů pod vedením krále Leonida bojovalo proti tisícům perských vojáků. Navzdory tomu, že byli v obrovské nevýhodě, se těmto třem stům statečným Sparťanům podařilo dlouho odrážet útoky nepřítele a tím poskytnout Řekům více času na přípravu obrany. Všichni Sparťané v této bitvě padli, ale podařilo se jim dosáhnout cíle a Peršané byli nakonec poraženi.
Zatímco se Peršané snažili zničit hrdá řecká města, se Židé snažili obnovit Jeruzalémský chrám, který před asi 100 lety zničil Nebukadnesar II., král Babylónu. Nebukadnesar zajal všechny židy a udělal z nich otroky. Ale jednoho dne pak přišli Peršané a osvobodili je. Ti samí Peršané, kteří chtěli zničit Řeky.