Jak žijí a co dnes dělají potomci známých osobností a jak vidí svého slavného předka (1998). Připravil V. Filip
00:00:07 Slavní, kteří se vepsali do naší historie.
00:00:11 Víme, jaké měli potomky?
00:00:14 Pokud žijí, jaké mají vzpomínky na své předky?
00:00:29 Jak daleko padla jablka od stromu?
00:00:34 Račte jako senior sboru podepsat první.
00:00:47 Profesorský sbor klasického gymnázia v Kostelci s pocity loajálnosti
00:00:52 a úcty k Říši odsoudil hanebný čin 3 žáků našeho ústavu.
00:01:08 Jsem starý muž a zbytek života neposkvrním hanbou.
00:01:18 4. dubna 1915 se narodil v Příbrami, kde vyrůstal u cizích lidí.
00:01:25 Dodnes tu na kraji města stojí domek, který pamatuje jeho dětství.
00:01:37 Nejdříve to byl slibný spisovatel, po r. 1948 začal přijímat funkce.
00:02:01 Pár kilometrů od Opavy žije v charitním domově Drdova sestra.
00:02:08 Žiji v charitním domově již ne jako zaměstnanec, ale jako obyvatel.
00:02:14 V roce 1921 zemřela moje maminka, zůstali jsme polosirotci.
00:02:22 Ujala se nás babička Vlčková, to nebyla pravá maminka,
00:02:28 babička si ji také vzala jako polosirotka.
00:02:36 Když v roce 1925 babička zemřela, zůstali jsme podruhé sirotky.
00:02:47 Tatínek byl nezvěstný, a nestaral se o nás.
00:02:53 Rozdělili si nás příbuzní.
00:02:57 Tetička mě vzala do Prahy, zatímco bratra dali do Příbrami.
00:03:03 Jak u babičky, tak u tety jsem vyrůstala bez víry.
00:03:10 Teprve když jsem se dostala k sestrám do sirotčince v Příbrami,
00:03:16 poznala jsem jejich lásku k dětem a začala jsem chápat život jinak.
00:03:25 Jejich život se stal mým ideálem, který jsem chtěla následovat.
00:03:36 V manželství Jana Drdy s Emílií Novákovou se narodilo 5 dětí.
00:03:46 Táta přišel do Prahy na studia, ale neměl je čím zaplatit.
00:03:52 Musel se tedy živit sám, začal psát dívčí románky.
00:04:00 Psal také do studentských časopisů, ale nepodařilo se mi vše objevit.
00:04:11 V 17 letech vydal táta svou první knihu pro děti.
00:04:20 Tehdy pod pseudonymem Ada Vlach.
00:04:26 Za 5 let napsal pro Lidové noviny kolem 6.000 nejrůznějších příspěvků.
00:04:37 Byly to povídky, soudničky, sloupky, úvodníky.
00:04:49 Tatínka dostal do Lidových novin Karel Čapek a Eduard Bass.
00:04:56 Velmi důležitou roli hrál Karel Poláček.
00:05:00 Vzniklo kolem 500 soudniček.
00:05:05 Když bylo tátovo jubileum, sestavil jsem z nich výběr.
00:05:16 Tatínek byl plodný autor, v r. 1940 vydal Městečko na dlani,
00:05:24 které se stalo nejlepší knihou roku.
00:05:32 Sám jsem byl na pochybách, jestli je ta kniha ucelená.
00:05:39 Když si to Eduard Bass přečetl, řekl: Drdíku, beru.
00:05:44 To bylo pro mne 1. literární vyznamenání.
00:05:52 Musíš říci, kde ji napsal, to je zajímavé.
00:05:58 Napsal ji ve stísněných prostorech našeho původního bytu.
00:06:04 Seděl na záchodě a napsal ji za 14 dní.
00:06:15 Tento obtížný psychologický román má v 1. vydání věnování Mé matce.
00:06:24 Je tu napsáno:
00:06:26 Mé zlaté Malině, aby věděla, že ji mám rád. Honza.
00:06:30 Je to podepsáno 10.11. 1943, to je datum 3. narozenin naší sestry Jany.
00:06:37 Když k tomu připočteme 9 měsíců, dostaneme den mého narození.
00:06:50 Jméno románu inspirovalo moje křestní jméno.
00:06:56 Proto se jmenuji Petr.
00:06:59 Když mě Frejka chytil za okupace na nábřeží, řekl mi:
00:07:06 Měl byste mi napsat nějakou pohádku, do které se dá uložit jinotaj.
00:07:12 Aby na to Němci nepřišli, ale našim lidem to zvedlo srdce.
00:07:19 Začal jsem se tím obírat, dostal jsem se do území té pohádky
00:07:26 a napsal jsem Hrátky s čertem.
00:07:29 Nastalo bohužel období, kdy se táta začal věnovat též politice,
00:07:34 a jeho talent trochu odešel.
00:07:41 Projevilo se to na konci 60. let, kdy chtěl napsat trilogii
00:07:49 o historii Příbramska a svého rodu.
00:07:54 Jmenovalo se to Kdo jsme, odkud přicházíme a kam jdeme.
00:08:00 My jsme o jeho těžkostech moc nevěděli.
00:08:04 Když jsme shledávali fragmenty knihy, byly tam kapitoly,
00:08:10 které přepisoval 10 nebo 20 krát, což se mu předtím nikdy nestalo.
00:08:30 Bratr se díval na můj život jinak.
00:08:34 Bylo mu to v minulém režimu vytýkáno.
00:08:38 Těžko to nesl ministr školství Zdeněk Nejedlý.
00:08:44 Řekl mu, že mít takovou sestru, vezme na ni bič a vyžene to z ní.
00:08:52 Vysvětlil mu, že oba jdeme za stejným cílem,chceme dělat dobro.
00:08:57 I když jsme volili každý jinou cestu, jeden vlevo, druhý vpravo.
00:09:02 Rok 1968 ho zdrtil zcela, chodil po Jiráskově náměstí mezi tanky.
00:09:11 Nosil knihy sovětských spisovatelů a ukazoval je těm vojákům.
00:09:22 Říkal, vždyť jsou to lidé, kteří mi podepsali knihy,
00:09:27 a vy teď přijdete ze stejné země. Nikdy tomu nevěřil.
00:09:32 Poté, co napsal článek, který vyšel v novinách,
00:09:35 nastala situace, že ho propustili, vrátili mu všechny scénáře
00:09:42 a ocitl se na dně.
00:10:05 Zlomilo ho to, že ztratil práci, iluze a další věci.
00:10:15 Sama jsem měla s tím problémy.
00:10:22 S tím, že otce vyloučili ze strany, že moje sestra emigrovala,
00:10:33 že jsem byla svobodná matka, nechtěli mě přijmout do nemocnice.
00:10:48 -Takový pohled v Locarnu nemáme.
-A dlouho jsme neměli.
00:10:58 Odjeli jsme, když přijela Rudá armáda.
00:11:06 Já jsem to dozvěděl jako 1 z prvních.
00:11:12 Sloužil jsem ten den, byli jsme již oba doktoři.
00:11:18 Sestřičky mě vzbudily, že jsme obsazeni, všechny brečely.
00:11:24 Já jsem se sebral a jel jsem na Dobříš,
00:11:26 abych upozornil tchána.
00:11:30 Přijel jsem tam, všichni spali, nikdo tomu nechtěl věřit.
00:11:36 Byl tam tchán, Jan Otčenášek, Jiří Frýd, Sergej Machonin.
00:11:47 K tomu jsi přišel asi ve 3.30.
00:11:52 To jsi mě probudil, měla jsem také šok.
00:11:55 Vzápětí jsi se mě zeptal, jestli nechci odjet ze země.
00:12:02 Já jsem se neuměla rozhodnout. Nikdy jsem o emigraci neuvažovala.
00:12:08 Po týdnu, kdy jsem chodila kolem ruských tanků,
00:12:15 jsem přemýšlela, jak budou vyrůstat naše děti.
00:12:22 Řekla jsem: Odjedeme, a hned.
00:12:26 Tchánovi jsem to řekl já, ty už jsi neměla čas. Nadšený nebyl.
00:12:36 Neschvaloval to, ale půjčil nám peníze na kolek.
00:12:41 Teprve, když nám volal asi po 2 měsících do Ženevy,
00:12:47 uznal, že jsme udělali dobře.
00:12:50 -Víte, co je to strach?
-Nevím.
00:12:55 Ukážu vám věc, jakou jste neviděl. Lože vyvrhelů.
00:13:02 Jak nevydáš úpisy, budeš se smažit na tom loži.
00:13:12 Račte se podívat.
00:13:20 Začali střílet do rozsvícených oken.
00:13:25 Byli jsme tu s matkou, a stali se také terčem střelby.
00:13:34 Máme kuriózní památku.
00:13:39 Jednak tyto střely a jednak díru v knihovně po střele, která skončila
00:13:47 v první dětské knize, která tady je, asi na 50. straně.
00:14:01 Prostřelila hlavu holubici míru.
00:14:07 Jmenuje se Co vyprávěl kalumet, ale říkáme jí Co vyprávěl kulomet.
00:14:22 Naposledy jsme se viděli 3.listopadu, sám mi otevřel.
00:14:29 Projevil velkou radost, ale cítila jsem, že je mu špatně.
00:14:36 Řekl, že je po 3 výsleších, a tuto dobu asi nepřežije.
00:14:42 Řekla jsem mu, že je tak chytrý, a toto neprohlédl.
00:14:49 Řekl, že věřil, že všechno bude dobré.
00:14:57 Táta měl rád děti, bylo nás 5 sourozenců,
00:15:03 ale nenadělovali jsme mu žádná vnoučata.
00:15:09 Jedinou výjimkou byla sestra Jana, která měla 2 holčičky,
00:15:16 ale odešla s nimi do Švýcarska. Táta to těžce nesl.
00:15:23 O to více mrzelo sestru Zuzanu, která čekala v té době vnuka Adama,
00:15:30 že to tátovi nikdy neřekla, určitě by ho to potěšilo.
00:15:45 Od roku 1945, kdy Svaz spisovatelů dostal zámek Dobříš,
00:15:52 jezdili jsme na všechny prázdniny a víkendy na Dobříš.
00:15:58 Táta tady žil na konci toho křídla a jezdili jsme sem na víkendy.
00:16:08 Měli jsme tady spoustu vrstevníků.
00:16:12 Mí starší sourozenci sem chodili i do školy.
00:16:16 Zažili jsme tady leccos, jezdili jsme na brigády, na houby.
00:16:23 Werich tady měl nedaleko rybníček, kam jsme jezdívali pytlačit.
00:16:30 Táta byl s tímto krajem velmi svázaný.
00:16:34 Narodil se nedaleko odtud, dozvěděl se zde o okupaci r. 1968
00:16:41 a o 2 roky později zde na křižovatce zemřel v autě.
00:16:48 Muž dostal práci hned, jak přišel do ženevské nemocnice.
00:16:57 Já jsem nehledala práci hned, musela jsem zařídit, kde budou děti.
00:17:05 Ráda bych začínala v interně, kterou jsem začala doma,
00:17:12 ale všude, kde jsem se ptala, už bylo obsazeno.
00:17:18 Táta měl hezký názor na to, čím se mají jeho děti stát.
00:17:24 Říkal nám, jestli budeme chtít dělat dobře řemeslo,
00:17:28 ať děláme dobře řemeslo.
00:17:31 Když budeme chtít dělat vysokou školu, že nás bude po tu dobu živit.
00:17:36 To bylo 1 z mých rozhodnutí.
00:17:41 Díky starší sestře, která studovala medicínu, jsem se na ni také dala.
00:17:48 Po fakultě jsem nastoupila do Příbrami na interní oddělení.
00:17:56 Vybrala jsem si kardiologii, kterou jsem dělala přes 20 let.
00:18:07 Potom jsem nastoupila na fakultní polikliniku.
00:18:19 Medicínu mám ráda, změnila jsem ji dnes za administrativní obor,
00:18:26 ale vždy mě velmi zajímá.
00:18:35 Někdy lituji, že jsem se nedala na uměleckou dráhu.
00:18:44 Bavila by mě sochařina a restaurátořina.
00:18:50 Myslím, že 1 z popudů, který přivedl Petra k historii,
00:18:54 byla skutečnost, že ho táta pozval na natáčení filmu Jan Žižka.
00:19:00 Na vlastní oči mohl shlédnout bitvu na Vítkově.
00:19:04 To je sice pravda, ale už jako dítě jsem se dostal ke Štorchovým knihám,
00:19:10 kterých jsem přečetl celou řadu.
00:19:14 Počínaje Lovci mamutů, Bronzovým pokladem a dalšími.
00:19:20 Hlavní popud byl ten, když mě kmotr vzal do baziliky sv. Jiří,
00:19:28 kde byly odkryty hroby přemyslovských knížat.
00:19:35 Tehdy jsem se rozhodl, že bych chtěl studovat archeologii.
00:19:41 Nenapadlo mě, že bych mohla studovat právnickou fakultu.
00:19:46 Ohromně mě přitahovaly cizí jazyky.
00:19:50 Učila jsem se jako malá holka francouzsky a anglicky.
00:19:54 Ve škole ještě rusky, na gymnáziu latinsky a trochu italsky a německy.
00:19:59 Myslela jsem si, že se budu živit překládáním.
00:20:04 Táta umřel, když mi bylo 17 let, kdy jsem si měla podat přihlášku.
00:20:11 Vzhledem ke všem okolnostem bylo jasné,
00:20:15 že na filosofickou fakultu nemám šanci se dostat.
00:20:19 Z bezradnosti, kdy šla většina mých kamarádek na práva,
00:20:23 šla jsem také na práva.
00:20:25 Velice mě to chytilo a začalo mě to bavit.
00:20:30 Po škole ale začaly problémy, nikde mě nechtěli.
00:20:39 Na 13 let jsem skončila ve středisku pro vynálezy,
00:20:47 které patřilo ministerstvu zemědělství.
00:20:51 V té době jsem se vdala, vzala jsem si novináře.
00:20:55 Po 2 letech nabídli mému muži místo zástupce primáře
00:21:00 v nemocnici v Locarnu.
00:21:04 Jeli jsme se tam podívat, byli jsme okouzleni.
00:21:19 Sestra v roce 1968 emigrovala a pro mě se uzavřely hranice
00:21:25 a celý západní svět.
00:21:28 Musel jsem zůstat jako archeolog v mezích povolené kariéry,
00:21:36 kopal jsem keltské památky.
00:21:42 4 krát jsem pracoval přímo v terénu, 3 krát pak jako člen rady.
00:21:54 Stal jsem se tak asi jediným keltologem, který měl možnost
00:22:00 se tak důvěrně s nimi seznámit.
00:22:04 Strávil jsem 36 let svého života zde na Závisti
00:22:09 a přineslo mi to velké životní uspokojení.
00:22:15 Dr. Petr Drda patří k největším odborníkům na keltskou historii.
00:22:22 V roce 1985 se mu podařilo vycestovat z naší republiky.
00:22:27 Podílel se na objevech v Bibracte a přednášel na prestižních
00:22:33 francouzských univerzitách.
00:22:37 Právě Francie ocenila jeho vědecký přínos na tomto poli.
00:22:44 Byl jsem zájmů roztěkaných, bavila mě auta a motory.
00:22:51 Pomýšlel jsem na to, že budu dělat techniku.
00:22:56 Dělal jsem zkoušky na medicínu, to se ale nepodařilo.
00:23:00 Chtěl jsem dělat novinařinu, to se nelíbilo mámě.
00:23:07 Nakonec jsem zkoušky na novinařinu udělal.
00:23:14 Myslel jsem, že tam vydržím jen rok,
00:23:20 ale jak jsem se tam dostal, tak jsem tam zůstal.
00:23:26 Začal jsem v Mladé frontě, pak jsem se dostal do dětských časopisů,
00:23:31 kde jsem vydržel až do 90. let.
00:23:35 V roce 1990 mě oslovil dramaturg připravovaného pořadu Nedělní ráno.
00:23:48 Byl jsem přizván do kolektivu, který ten pořad vyrábí.
00:23:53 Od té doby tam jsem, a velice mě to baví.
00:23:57 Byl bych rád, kdyby mi to vydrželo do důchodu.
00:24:00 Po nevydařeném manželství se Jakub sám stará
00:24:03 o dcery Kristýnu a Barboru.
00:24:06 V Dejvicích pracuje Jakubova nejmladší sestra Světlana.
00:24:10 Tato práce mě nesmírně baví, je to, co jsem chtěla vždy dělat.
00:24:14 Využívám také své jazykové znalosti.
00:24:23 Musím číst předpisy v originálech, často v angličtině, francouzštině,
00:24:31 někdy v němčině, což mi trochu dělá potíže.
00:24:37 Já jsem se s tchánem nikdy nepotkal, poznali jsme se 9 let po jeho smrti.
00:24:43 Přesto se našly redakce, do kterých jsem nesměl nastoupit.
00:24:48 Byly to Hasičské noviny, takže jsem si to také vychutnal.
00:24:57 Psát už asi nebudeš, já asi také ne.
00:25:02 Možná bude psát naše dcera Veronika, má ráda fejetony Rudolfa Křesťana.
00:25:10 Píše fejetony, horory, vydává vlastní časopis.
00:25:16 Možná ten talent šel přes koleno, a skončil u ní.
00:25:28 Můj otec si zakládal na starobylosti své rodiny a původu svých předků.
00:25:37 Podařilo se nám sestavit rodokmen, který čítá 14 generací.
00:25:45 První zmínka o Drdech se váže k roku 1570.
00:25:51 Nebyla to žádná aristokracie, byli to chudí venkované.
00:25:55 Proto otec zdůrazňoval svůj venkovský původ,
00:25:59 jak tkví kořeny v české zemi.
00:26:03 Mám 2 děti, syna Adama a dceru Julii.
00:26:06 Dcera studuje fotografie a je asi výtvarně nadaná.
00:26:12 O Adamovi se domnívám, že jako jediný z naší rodiny
00:26:16 je vysloveně literárně nadaný, podědil geny.
00:26:21 Adam nikdy nevychodil žádnou školu, měl s tím potíže.
00:26:26 Píše krásné básničky, dokonce i maluje.
00:26:32 Jako novinář se i živí.
00:26:36 Na zámku se scházela vždy zajímavá společnost.
00:26:40 Jezdili sem i architekti, třeba pan Gočár.
00:26:45 Malíři, Antonín Pelc, filmaři, Ota Hoffman a další.
00:26:51 Bylo to všem k prospěchu, tady komunikovali dohromady.
00:26:57 což se jim jinde nepodařilo.
00:27:01 Byla tady také řada zahraničních hostů, kteří tady pobývali.
00:27:09 Pablo Neruda, Louis Aragon a jiní.
00:27:15 Miroslav Holub, Ivan Klíma, Sergej Machonin, Pavel Kohout.
00:27:29 Někteří z nich se dnes tváří, jako by tady ani nikdy nebyli,
00:27:35 a tátu nikdy neznali.
00:27:39 Často jsem se zamýšlela za ta léta, kdy už nežije a mluvilo se o něm
00:27:46 špatně kvůli politice, kterou dělal.
00:27:51 A nebo se vůbec nemluví.
00:27:56 Zamýšlím se nad tím, jak jsem to prožila já.
00:28:02 Jsem přesvědčená, že věřil všemu, co dělal, jinak by to nemohl dělat.
00:28:12 Když jsme se blížili k Dobříši, viděli jsme zástupy lidí,
00:28:20 kteří šli, a stálo tam plno aut.
00:28:26 Překvapilo mě, kolik tam bylo mužů v kožených bundách.
00:28:32 Asi měli starost, že i ten mrtvý bude rušit ideje komunismu.
00:28:40 Tak, jak byl označen, že rozleptal komunistickou stranu.
00:28:46 Nad rakví zazněla Seifertova slova:
00:28:49 Přišel jsem se s tebou rozloučit, nikoliv ti vyčítat.
00:28:53 I z dob pozdějších je ve tvém díle mnoho stránek, které budou zářit.
00:28:58 Kromě Keltů mám další plány, ale to mi zůstane tak do důchodu.
00:29:06 Začnu psát keltské pohádky a pohádky o vodnících v Čechách,
00:29:15 které si teď mapuji.
00:29:20 Mohlo by se to jmenovat Počátky vodníků v Čechách.
Jan Drda (1915–1970) byl český novinář, politik, spisovatel-prozaik a dramatik. Roku 1945 vstoupil do Komunistické strany Československa, nicméně inklinoval k ní již před druhou světovou válkou. Po Únoru 1948 zastával významné kulturní i politické funkce. V roce 1955 obdržel Řád republiky. Významná byla i jeho spolupráce s filmem, především se uplatnil jako autor námětů a scénářů. Ke konci života byl šéfredaktorem týdeníku Svět práce, který v roce 1968 sám založil. Postavil se proti invazi vojsk Varšavské smlouvy a následné okupaci Československa, za což byl hned roku 1969 z tohoto místa vyhozen. Zemřel za volantem svého auta na křižovatce v Dobříši a je pohřben na místním hřbitově. Jeho pohřbu se zúčastnilo na dva tisíce lidí.
Pár kilometrů od Opavy v osadě Štemplovec žila v době natáčení v charitním domově řádová sestra Benediktina. Její občanské jméno je Marie Drdová, byla totiž sestrou spisovatele Jana Drdy. Vzpomínala na bratra, na pohnuté dětství, kdy vyrůstali jako sirotci u příbuzných. S moudrým porozuměním, láskou i nadhledem se ohlížela i za jeho pozdější životní cestou. Jan Drda měl pět dětí a právě od nich se dozvíme o životě rodiny mnohem více.
