Dva krásní atleti na jevišti Branického divadla! Roman Šebrle a Robert Změlík v pořadu Miroslava Donutila vás přesvědčí, že sport je sice dřina, ale i radost – 1. díl (2003). Režie A. Vomáčka
Roman Šebrle a Robert Změlík (1. díl)
Pondělí 18. 11. 2013 na ČT1
Přehrát
00:00:36 Dobrý večer!
00:00:48 Děkuji! Dobrý večer!
00:00:50 Vítám vás v Branickém divadle,
00:00:53 vítám vás u vás doma u televizních obrazovek,
00:00:55 vítám vás na kus řeči.
00:00:57 Na kus řeči jsme se dnes sešli, já jsem to naplánoval
00:01:00 a vy to za chvíli poznáte, se dvěmi vynikajícími sportovci.
00:01:05 Sportovci to jsou velevýznamní. Já vám je představím.
00:01:10 Tím prvním je pan Robert Změlík.
00:01:28 A tím druhým je pan Roman Šebrle.
00:01:45 Řekli nám, že vypnuli klimatizaci, tak jsme si sundali saka.
00:01:50 Robert nám zůstal tak napůl, ale jak je vidět, je pohotový
00:01:55 a sundává i vázanku.
00:01:57 Až si Robert sundá vázanku, jde mu to lehce,
00:02:01 protože vlasy chybí, pustím do otázek na vás.
00:02:05 Olympijský vítěz v r. 1992 z Barcelony, Robert Změlík.
00:02:09 To byla věc pro nás krásná.
00:02:15 Tento úspěch odstartoval úspěšnou éru českého desetiboje.
00:02:21 Jak se člověk může dopracovat k takovémuto úspěchu?
00:02:28 Je to asi složitá práce.
00:02:29 Tak zase složitá práce to není.
00:02:33 Člověk svůj sen musí mít jako svého koníčka a musí to mít rád.
00:02:37 Musí to mít v srdci.
00:02:38 Já se přiznám, já jsem to neměl jenom v srdci.
00:02:41 Měl jsem to nakreslené na stěně.
00:02:43 To mě hnalo k tomu, že se mi to podařilo.
00:02:46 To je krásné.
00:02:48 Nakreslit si to na stěnu a člověk vyrazí k úspěchu.
00:02:50 To není jen tak samozřejmé. K tomu musí mít dispozice.
00:02:53 Když to má člověk namalované, svádí to k lenosti.
00:02:56 Myslím si, že když si to namaluješ, tak že bys seděl a pozoroval to.
00:03:04 Jak to říkáš, tak to také bylo.
00:03:06 Nakreslil jsem si laťku a protože mě bolel kotník,
00:03:08 tak jsem si řekl, že nebudu skákat na tréninku,
00:03:11 budu se jenom na to dívat a třeba se mi to podaří skočit.
00:03:13 Já jsem si myslel, že sis namaloval spolužačku Laďku.
00:03:16 Říkal sis, že na tohle musíš dosáhnout.
00:03:18 To je také pěkná motivace.
00:03:22 Namalovat si Laďku na stěnu. Já bych skákal pořád.
00:03:34 Musím se přiznat, že my jsme měli takovou spolužačku,
00:03:38 na kterou bych býval...
00:03:42 ...se rád díval na té stěně.
00:03:45 To byla spolužačka, která už v 5. třídě byla vyspělá.
00:03:52 Ona nám sloužila k mnohým záležitostem...
00:03:59 To my jako průzkumníci jsme museli zkusit prozkoumat.
00:04:04 A také nám sloužila tím způsobem, že když jsme jeli tramvají,
00:04:10 tak ona nám dělala vedoucí a my jsme platili 30 haléřů.
00:04:16 Nebyla pro mě motivací takovou, abych začal dělat desetiboj.
00:04:22 Ty jsi měl jakou motivaci, Romane?
00:04:26 Já se přiznám, že jsem na stěně nic neměl.
00:04:29 Tedy měl, Roberta.
00:04:31 A to je motivace, viď?
00:04:41 To nevím, jak tohle vyřídíš.
00:04:45 To byla náhoda.
00:04:48 Když jsem jako mladý závodil, tak jsem dostal jeho plakát.
00:04:51 "Robert Změlík věnuje Romanovi."
00:04:54 Tak jsem si říkal: "Idoly nemám, když už mi ho dal,
00:04:57 prdnu ho na stěnu." A byl tam.
00:04:59 Z toho plyne, že malý kluk Roman už měl fotra na stěně.
00:05:07 Abychom se dostali k tvým úspěchům u tebe to začínalo
00:05:10 na univerziádě v r. 1997.
00:05:15 Tedy 5 let po Robertově úspěchu jsi získal zlatou medaili.
00:05:20 -To bylo kde?
-Na Sicílii.
00:05:23 Na Sicílii, tam je krásně.
00:05:26 My jsme tam také s divadlem zabrousili.
00:05:30 V Palermu jsme šli a koupili jsme hodinky.
00:05:34 Tedy můj kamarád z divadla. Říkal jsem mu, ať to nekupuje.
00:05:38 Nedal si říci. Krásné hodinky.
00:05:41 Ušel 12 metrů a už netikaly.
00:05:44 Vrátil se zpátky a ten, co mu to prodal, tam ještě stál.
00:05:48 On mu řekl: "Počítám do tří, hajzle! Uno, duo, tři!"
00:05:51 Ten vracel prachy v těch lirách.
00:05:55 Takže na Sicílii to byl začátek. To byl první velký úspěch.
00:06:02 Tehdy se mi povedlo vyhrát a předvést výkon, který byl dobrý.
00:06:07 To jsi ještě tenhle úspěch sledoval, Roberte?
00:06:10 Já jsem to v 97. zapíchl. Rozplácl jsem se na překážkách.
00:06:18 Řekl jsem si, že už na to nemám.
00:06:21 A Roman si tě sundal ze stěny.
00:06:24 Já bych chtěl říci, že je tam pořád.
00:06:27 Pojďme k těm úspěchům dále. 99 rok, Japonsko.
00:06:31 Máš tam nějaké konkrétní zážitky? Byls takový mladý, nevázaný.
00:06:39 -S Japonkami jako?
-S Japonkami, samozřejmě.
00:06:43 -Ne, ne!
-Neříkej, že ne!
00:06:51 -Mne by Japonky zajímaly.
-Mne také, když se teď vzpomenu.
00:06:55 Vzpomínáš jenom platonicky. Tys nikdy nebyl v Japonsku?
00:06:59 -Já jsem byl v Tokiu.
-A co ty s Japonkami?
00:07:02 Vzpomínám si, že se tam všichni ukláněli krásně.
00:07:06 My jsme tam byli na sportování.
00:07:08 Kluci, já vám věřím!
00:07:12 Jeden náš známý výškař se naučil, jak se řekne děkuji.
00:07:18 To je "alikato".
00:07:21 Říkal si: "Jak bych si to zapamatoval? "Alikato", aligátor."
00:07:24 Přišel první Japonec, něco mu dal a on: "Krokodýl."
00:07:30 To bylo docela dobré. Smáli jsme se všichni.
00:07:36 Ten na něho musel koukat, když mu řekl: "Krokodýl."
00:07:41 Žádné zážitky z vás nedostanu z toho Japonska?
00:07:46 Mne by to tak zajímalo.
00:07:48 To víš, ty Japonky, jak ony tak cupitají...
00:07:51 To je tak nádherný pocit.
00:07:54 Tak co Sundbery, juniorský vicemistr světa 1988.
00:08:00 Tam jsem si vyzkoušel svoje první krůčky za tou louží.
00:08:05 Tam jsem si vyzkoušel, že by nás mohl ohrozit medvěd.
00:08:10 Já jsem si myslel, že by nás mohli ohrozit bobři.
00:08:14 Je tam více medvědů než bobrů.
00:08:17 Je pravda, že medvěd má velkou sílu.
00:08:21 Můj kamarád Franta Kocourek ji měl obrovskou,
00:08:24 byl se medvědem Arturem na pouti.
00:08:27 Říkal: "Tak mi ho přiveďte." On vypadal jako vycpaný.
00:08:31 Jako dobromyslný méďa.
00:08:33 Franta udělal výpad proti němu a on to nebral moc v potaz,
00:08:36 vzal ho a vyhodil ho do 6. řady. S medvědem žádný špás.
00:08:42 To i vy byste měli potíže.
00:08:45 Jak vzpomínáš na ten 88.
00:08:47 Nemyslím na ten rok, to už se všechno chýlilo.
00:08:51 Byl to pro tebe velký úspěch? Určitě byl!
00:08:55 Byla to tenkrát 1. velká medaile. Sice jenom juniorská.
00:08:59 Tam jsem měl tak zakousnutá stehna, my tomu říkáme zakousnuté psy,
00:09:08 že jsem si říkal, že to ani klackem neodeženu.
00:09:12 Celou noc jsem měl křeče.
00:09:14 Já se snažím dobrat k tomu,
00:09:16 jestli sportovci mají také sexuální zážitky.
00:09:19 Oni mají medvědy, Japonce, a všechno, jen tohle ne.
00:09:23 Já si myslím, že jo! Ale oni ne!
00:09:27 Oni vypadají, že to nikdy nepoznali.
00:09:32 Víš, pořád tu laťku na stěně před očima.
00:09:35 -To my s Romanem tomu rozumíme.
-Já tam mám jeho.
00:09:39 Teď už vzniká trošku takové podezření.
00:09:45 Pořád žádné zážitky a Změlík na stěně.
00:09:49 To mu trošku připadá, jak ležíš večer pod tím...
00:09:55 Nebudeme to ventilovat dál Vidím, že jste kluci slušní.
00:10:01 Že na rozdíl ode mne jste neměli opravdu žádné takové zážitky.
00:10:04 Pojďme ke stříbru z halového mistrovství v Belgii.
00:10:07 Byl jsi tenkrát spokojený s tím stříbrem,
00:10:10 nebo jsi čekal více?
00:10:12 Byl a nebyl. Jako každý jsem chtěl vyhrát.
00:10:16 Když se to tam vyrýsovalo, jak byl každý ve formě,
00:10:19 tak jsem byl spokojený.
00:10:21 Myslím si, že Robert i Roman jsou ty typy, které chtějí vyhrát.
00:10:25 Myslím si, že to k tomu patří.
00:10:29 Také si myslím, že si nás lidi pletou.
00:10:31 To jsem byl v bance a u přepážky mi říká...
00:10:36 To nechápu.
00:10:38 Když nejsme vedle sebe.
00:10:42 Říká mi: "Já vám blahopřeji."
00:10:45 Já si říkám: "Že by si mě tak dlouho pamatovala?"
00:10:48 Říkám: "A je čemu?" A ona: "Samozřejmě, že je k čemu."
00:10:53 A potom mi řekla: "A co se vám to má narodit?"
00:11:00 Pochopil jsem, že jsem tam za Romana.
00:11:04 Tak jsem řekl: "Já ještě nevím, to bude překvapení."
00:11:10 My jsme byli s Robertem před 3 roky na podpisové akci,
00:11:15 seděli jsme tam u stolku a Robert tam měl kartičku:
00:11:20 "Robert Změlík, olympijský vítěz z Barcelony."
00:11:22 Přišel pán a říkal: "Byl jste vynikající, moc jsem vám fandil.
00:11:25 Věděl jsem, že budete zlatý. Paráda to byla."
00:11:28 Robert mu podával vizitku a: "Ten tam snad ani nebyl."
00:11:36 Přišel ke mně a já jsem pochopil, že se jedná o hokejistu.
00:11:43 Já mám výborného kamaráda golfistu.
00:11:46 Byli jsme na večírku nějaké firmy a on tam něco říkal
00:11:51 a pak tam měli soutěž.
00:11:53 Oni nevěděli, že on je významný golfista.
00:11:55 On vypadá jako strejda.
00:11:58 Oni měli soutěž do umělé stěny.
00:12:02 Tam se vám ukáže, kolik metrů jste míčkem odpálili.
00:12:07 On si nechal vysvětlit, jak se drží hůl,
00:12:11 kam si má stoupnout.
00:12:12 Instruktor mu to pořád ukazoval.
00:12:15 On to nazkoušel a pak se mě zeptal: "Miro, kolik chceš metrů?"
00:12:21 "Tak tam bouchni třeba 170." A on: "Tak jo!"
00:12:26 Instruktor dělal...
00:12:30 On říkal: "Když to chce Mira, tak já to tam bouchnu."
00:12:33 Instruktor mu říká: "Máte u mě láhev 12leté whisky."
00:12:38 192!
00:12:41 On říkal: "Není to špatně seštelované?"
00:12:45 Kdepak, bylo to dobře.
00:12:47 Ale co je špatně seštelované pro tebe je olympiáda.
00:12:50 Ten Erki Nool tě bude mrzet, co?
00:12:52 To mě ještě nemrzí. Možná, že mě bude mrzet.
00:12:56 To tě mrzet nebude. Ještě vyhraje.
00:13:00 A kdyby ne, pak by to možná mrzelo.
00:13:03 Já si také myslím, že ještě vyhraje.
00:13:05 Přešlap to byl evidentní. Všichni jsme to viděli.
00:13:08 Jenom on to nepřiznal.
00:13:10 Kdyby byl frajer tak by řekl: "Přešlápl jsem, ať vyhraje Šebrle."
00:13:13 Ale on ne!
00:13:16 Možná to říkal, jenom mu nikdo nerozuměl v jeho jazyku.
00:13:19 Myslím, že ví o tom, že přešlápl.
00:13:21 Jediné co mohl udělat, tak to vyzkoušel.
00:13:24 -Ono to vyšlo.
-To je blbý pocit.
00:13:27 To je jako když ten Maradona dal gól rukou.
00:13:30 A nepřiznal to.
00:13:32 Také říkal, že to byla ruka Boha.
00:13:36 V každém případě morálním vítězem jsi zůstal ty.
00:13:41 Viděl jsem, jak tě to žralo. Jak to těžce neseš.
00:13:46 Já bych to neunesl. Já bych šel a natáhl bych mu.
00:13:55 Dáme si první pokus hudební.
00:13:57 Já bych pozval na pódiu skupinu Natalika,
00:14:00 která k nám přijela z Brna.
00:14:02 Je to úžasná skupina.
00:14:04 Její šéfová, která hraje na violoncello se jmenuje Natálie.
00:14:08 Podle toho se také jmenuje celá skupina.
00:14:11 Já jsem vždy měl rád cellistky, protože to je krásný pohled.
00:14:16 HRAJÍ ROMSKOU PÍSEŇ
00:17:11 -Líbilo?
-Líbilo.
00:17:14 -Super.
-Přímo pekelné tempo.
00:17:16 Když si představíš, že v tomhle běžíš stovku!
00:17:19 Kdyby ti to tady bušilo.
00:17:21 Myslím, že byste mohli běhat na hudbu.
00:17:23 Nemáte to na uších když běžíte? Nepohání vás to?
00:17:28 Já jsem to používal při delších bězích.
00:17:31 To co ty jezdíš autem, tak my jsme běhali.
00:17:42 Mne s tím nenamíchneš. Já autem nejezdím.
00:17:48 Já jsem s autem nikdy nejezdil. Když jedu, tak se šoférem.
00:17:51 A ten ať si jezdí jak chce.
00:17:53 Já jsem měl šoféra dvoumetrového chlápka.
00:17:57 Ten neušel ani 2 metry pěšky.
00:18:01 Ten kdyby mohl, ta by jel autem i do kuchyně.
00:18:05 My jsme třeba byli 100x na cestě a on 20x prošel stejný sál,
00:18:11 20x projel stejnou cestu a nikdy netrefil.
00:18:14 Já jsem se probudil a říkal jsem: "Pavle, kde jsme?"
00:18:18 A on říkal: "Nevím."
00:18:20 Říkal jsem: "Vždyť za hodinu mám stát na jevišti!"
00:18:22 "Ale zase jsme viděli."
00:18:25 On neušel ani kousek bez auta. My jsme byli ve Valašské Trúbě.
00:18:34 To je vysoký kopec a my jsme pod ním v hotelu spali.
00:18:37 A spal tam také jeden náš ministr.
00:18:40 On pořád někam chodil, na rozdíl od toho Pavla.
00:18:43 Ráno volám Pavlovi a říkám: "Pojedeme už, kde jsi?"
00:18:47 A on do toho telefonu dělal...
00:18:50 Říkal jsem, co děláš? Myslel jsem jestli nemá potíže.
00:18:56 "Já jsem na Valašské Trúbě".
00:18:59 Já říkám: "Kde jsi?" "Nahoře, na tom kopci."
00:19:02 "Tys to vyšel nahoru? A proč?"
00:19:05 "Pan ministr neznal cestu."
00:19:15 On mu to blbec šel ukázat.
00:19:18 V Sydney se ti líbilo, ne? To je nádherné město.
00:19:22 Tam bylo nádherně. My jsme tam i rybařili.
00:19:24 Šli jsme 4 kluci na ryby. Ten první ztratil prut cestou.
00:19:29 My jsme na takovéto háčky chytali tuňáky.
00:19:34 Ten druhý na takovýto háček chytil takovouhle rybu.
00:19:42 My jsme chytali ze 6metrových útesů.
00:19:45 Koukáme a náš kámoš tam takhle dělal nad útesem.
00:19:48 Já jsem nahodil a chytil jsem vedle australského kolegu.
00:19:59 Tys byl někdy v Austrálii na závodech?
00:20:01 Dělal jsem tam trenéra.
00:20:03 Tak ty už veteránům děláš trenéra.
00:20:07 Protože jsem se tam svým věkem ještě nedostal,
00:20:13 tak jsem se tam dostal jako trenér.
00:20:15 Oni dělají desetiboj?
00:20:17 Oni dělají všechno. Úplně stejně.
00:20:20 Tam třeba 102letý muž dělá stovku za 21 vteřin.
00:20:25 Nevím, jestli bys ho porazil?
00:20:26 To v žádném případě.
00:20:29 V tom věku člověk neví, jestli na galuskách pojede.
00:20:34 Ve 102 letech stovku za 21 vteřin?
00:20:38 Co je to za chlapa?
00:20:40 Ani nevím.
00:20:44 Když ho trénoval ty! Kdoví jestli tě nemá na stěně.
00:21:00 Vyčerpali jsme skoro všechny vaše úspěchy.
00:21:04 Ten nejdůležitější jsem si nechal na konec.
00:21:09 Když pominu r. 2002 zlato z mistrovství světa v Mnichově
00:21:13 a halové mistrovství světa z Vídně 2002.
00:21:18 Já považuji za Romanův největší úspěch těch 9 026 bodů v Gotzisu.
00:21:25 To muselo být obrovské.
00:21:29 To musel být zážitek.
00:21:31 První člověk na světě překonal hranici 9 000 bodů.
00:21:35 To bylo fantastické.
00:21:37 Přiznám se, že po tyči, kterou jsem skočil méně,
00:21:41 než jsem počítal, už jsem nevěřil, že se to povede.
00:21:44 Měli jsme vypočítané, že musím hodit 70 oštěpem
00:21:47 a běžet 4,25 patnáctku.
00:21:49 To jsem se jenom smál. Říkal jsem: "Tak to ne!"
00:21:52 Potom jsem 70 hodil a už jsem se nesmál.
00:21:55 Věděl jsem, že to budu muset zkusit
00:21:56 a že to bude bolet.
00:21:58 Zkusil jsem to a pocity v cíli byly neopakovatelné.
00:22:02 Já jsem to sledoval, to bylo úžasné.
00:22:05 To byla euforie. Díval ses na to?
00:22:08 No jéje!
00:22:10 A tiše jsem záviděl.
00:22:13 V tvé závodnické kariéře dalo se uvažovat o 9 000 bodech?
00:22:18 Jak jsem ti říkal, já jsem na té stěně měl napsáno 9 526 bodů.
00:22:23 Potom jsem si říkal, že něco mi nevyjde, nepodaří...
00:22:26 Pětku jsi odmazal a on to udělal Šebrle.
00:22:29 Je pravda, že když jsem to udělal, tak jsem si říkal,
00:22:34 že jsem tam měl takových rezerv.
00:22:36 Na tom je krásný desetiboj.
00:22:39 Ať uděláte výkon sebevětší, tak si řeknete,
00:22:41 že tam byly rezervy, že to se dá zlepšit.
00:22:44 Že to příští rok musím udělat.
00:22:46 To se dá říci po každém výkonu.
00:22:49 Příští rok znovu a prd!
00:22:55 Prd také není špatný, ale kdyby ses dopracoval k 9 030,
00:22:59 zase by to bylo povzbuzení pro mladé desetibojaře.
00:23:04 Až jednou udělají 10 100 bodů a ty budeš tiše závidět.
00:23:09 Jako Robert tiše záviděl s tím 9 526 na stěně.
00:23:13 Myslím si, že tenhle výkon zůstane asi dlouho nezopakovaný.
00:23:16 Ono je to složité.
00:23:18 Já na to koukám jako na svůj osobní rekord.
00:23:20 Robert mi, že když jdete do závodu, že chcete překonat svůj rekord.
00:23:24 Proto do něj jdete.
00:23:27 Na mě se nedívej, já tam nepůjdu nikdy.
00:23:30 Já to mám o to horší, že je to světový.
00:23:33 Nebo je to jen do určitého věku.
00:23:35 Potom tě to přestane lákat.
00:23:40 Vidíš, že tam to láká 102letého dědka.
00:23:44 Ten už nešel na osobák. Ten už si šel zaběhnout.
00:23:47 A věděl, kam vůbec jde?
00:24:00 Tomu řekli: "Dědo, desetiboj." "Aha!" "Desetiboj!"
00:24:05 Postavili ho na čáru a dědek 21 vteřin.
00:24:09 Kdoví, čím ho poháněli? Jestli nebyl na motorek.
00:24:13 Nebo na druhé straně postavili mladou holku.
00:24:16 -To jsou motivace různé.
-Tam ho čekal vozík.
00:24:18 Vozík tam čekal. Tak ho naložili, odvezli.
00:24:21 Také takoví jednou budeme.
00:24:25 Nebyli jsme delší čas doma.
00:24:30 Vrátili jsme se a můj soused říkal: "Pane Donutil, to bylo nádherné."
00:24:37 Je mu 80 let. Já jsem říkal: "Co?"
00:24:41 "Jak si váš syn přivedl ta děvčata. Ony nahé skákaly do bazénu.
00:24:46 To byla taková krása. Já jsem stál za plotem.
00:24:50 Manželka mě volala, abych šel na oběd.
00:24:52 Ale nešel jsem. Tohle už třeba nikdy neuvidím.
00:24:56 Pozdravujte kluka, ať je zase někdy přivede."
00:25:07 Ještě se zeptám, na konci, když všichni skončíte,
00:25:12 doběhnete tu patnáctistovku, tak si podáváte ruce, objímáte se.
00:25:16 To musí být skvělá parta, ti desetibojaři?
00:25:19 Všichni z celého světa se znáte, už víte, kdo přijede,
00:25:21 s čím přijede, jaký bude mít výkon. Jestli ten má větší trenky.
00:25:26 Kamarádíte spolu všichni z celého světa, ne?
00:25:35 Desetiboj spočívá v tom, že tam jeden druhému musí přát,
00:25:40 protože během těch dvou dnů by to nedokázal psychicky zvládnout.
00:25:44 Třeba v běhu na 100 m jsou jako lvi v kleci na sebe nastartovaní,
00:25:49 ale během desetiboje musíte využívat té energie...
00:25:54 Jakože to přeješ tomu druhému?
00:25:56 Ono se mu přeje tak, aby doběhl za mnou.
00:26:00 Ale přeje se mu.
00:26:02 To je důležitá filozofie, přát mu to, ale za mnou.
00:26:06 Já jsem si říkal, že běží stovku: "Prosím!"
00:26:13 Ty doběhneš poslední, ale to nevadí,
00:26:15 protože jsi mu to přál.
00:26:17 To je docela ošidné.
00:26:19 Já bych jim to také přál, aby byli první,
00:26:21 ale ať se na to natrénují.
00:26:23 Nenatrénoval jsi, nepřeji ti.
00:26:28 Já mám pocit, že musíte být nabuzení na závod.
00:26:31 Že se musíte hodně koncentrovat jen na závod a na nic jiného.
00:26:36 To co jsi ty říkal a ty také, jste potvrdili,
00:26:39 že pro vás nic jiného neexistuje.
00:26:42 A ty se divíš, že nemáme zážitky s ženami.
00:26:45 Já se už nedivím. Já jsem přesvědčený, že nemáte.
00:26:49 Že vám stačí polepené stěny.
00:26:52 A když se budu dívat na obrazovku, tak si řeknu: "Á, polevil!"
00:27:03 Rivalita tam samozřejmě je. Není taková jako u běžců na 100 m.
00:27:11 Vy víte, že je rychlejší, že on vás předběhne,
00:27:14 ale vy mu to zase dáte v dálce. Je to tam kamarádštější.
00:27:19 Co se směješ?
00:27:21 Já jsem si představil, co ty bys udělal.
00:27:23 Ty kdybys věděl, že tě porazí, tak mu natáhneš ještě před startem.
00:27:37 Je vidět, že se známe dokonale.
00:27:40 Já jsem typ, který musí stále vyhrávat.
00:27:44 Ale já bych mu také přál.
00:27:48 Že bych si říkal na stovku nemám, na ni má tenhle trouba,
00:27:51 tak ať běží.
00:27:54 Pak přijde dálka, tak jdu za ním a říkám: "Dálku neumíš, viď?
00:27:58 To umím zase já. Přeješ mně?" "Jistě!"
00:28:03 To se říká, že David Thompson byl takový,
00:28:06 že vždycky vytáhl tričko a tam měl napsáno:
00:28:10 "Proč mě Hingsen nikdy neporazí? Protože je hloupější, pomalejší..."
00:28:14 Hingsen se připravoval na dálku, kterou měl lepší, mohl udělat body
00:28:21 a v tom největším soustředění šel kolem Thompson
00:28:25 a říkal: "Máš rozvázanou tkaničku!"
00:28:27 Podíval se dolů a byl v Prčicích.
00:28:30 V tom rozběhu by to bylo lepší. Když by už běžel a řekl by mu,
00:28:37 že má rozvázanou tkaničku.
00:28:40 My máme na to jednoho specialistu. Já ho nebudu jmenovat.
00:28:44 S ním jsem byl jednou na závodech. Je to Jirka Ryba.
00:28:50 On skákal 3. pokus na svém základu v tyči.
00:28:54 Kdyby neskočil, tak končíme jako tým.
00:28:56 On se rozbíhal. Tam jsou různé techniky.
00:28:59 A on 3x zasunul špatně.
00:29:02 On se rozbíhal na 3. pokus a já mu říkám: "Hlavně zasuň rovně!"
00:29:09 On v tom běhu se na mě podíval a říkal: "Až večer!"
00:29:29 Doufám, že jako tým jste to šli zkontrolovat.
00:29:32 To by se mělo dotahovat do konce, tyhle ty věci.
00:29:36 Vidíš on má jiné večerní programy a také žádná medaile.
00:29:40 -Až to bude mít na stěně...!
-Roberta!
00:29:47 Nebo s sebou Robertka!
00:29:52 To by mě také žralo, kdyby po mně něco takového pojmenovali.
00:30:07 Teď nevím, jestli nezávidíš.
00:30:11 Mireček! Také to mohli tak nazvat. Klidně, proč ne?
00:30:16 Já se divím, koho to napadlo, že to bude Robertek.
00:30:22 Jestli tě viděli, když jsi byl malý?
00:30:27 Říkali si: "Tohle vypadá podobně."
00:30:36 Románek! Také by to mohl být Románek.
00:30:40 Že by si třeba udělala románek. Rybánek, také třeba.
00:30:49 Nebudeme to rozebírat. Až bude Štika, tak mi dej vědět.
00:30:55 Zatím mu to moc nejde.
00:30:58 Když mluvíme o úspěších, to už je trochu fádní.
00:31:01 Chlapi přijedou, přejí mu to, ale aby byl trochu vzadu.
00:31:06 A on pořád zlato. A mají tě rádi?
00:31:10 Přijedeš a Nool tě objímá?
00:31:13 Jeje, to je vždy vítačka. S Rusy je také vítačka.
00:31:20 Pořád to dělají, nebo se už na to vykašlali?
00:31:24 Už se na to vykašlali.
00:31:26 Ten dvojitý cucanec. To bylo hezké, ne?
00:31:30 My jsme tomu říkali dvojitý Brežněv.
00:31:33 On přijel a to bylo vždy: "Zdrávstvuj, tavářiš!"
00:31:36 A podle toho jak velkou dal pusu, tak se rozhodovali...
00:31:41 To se sledovalo.
00:31:43 Když přijel do Černé nad Tisou tak Dubčekovi dal jen jednu.
00:31:47 On už věděl, že je zle.
00:31:49 Když nedal pořádné dva mlaskance, tak to byl konec.
00:31:53 Novotný dostával dva a někdy i tři.
00:32:00 Teď jsme si povykládali hodně. Poslechneme si báječnou muziku.
00:32:05 Pozveme sem: "Natalika!" To mi zní pěkně.
00:32:10 Natalika přichází, prosím!
00:32:31 ZPÍVÁ RÓMSKOU PÍSEŇ
00:35:27 Mluvili jsme o vašich úspěších.
00:35:29 Vraťme se k nim, protože jsou obrovské.
00:35:32 Co s vámi udělaly ty úspěchy? Změnilo vás to?
00:35:36 Nebo jste zůstali na svém?
00:35:38 Neříkali vám: "Děláš machra, Změlíku!
00:35:41 Trošku ses mi změnil, chlapče!"
00:35:45 Myslím, že úspěchy jen naplnily sny a záznamy na stěně.
00:35:52 To mě uspokojilo.
00:35:55 Říkal jsem si, že s tím už půjdu dál životem.
00:36:00 A že ten sport přenesu do dalšího, do podnikání a té činnosti.
00:36:04 Teď podnikáš z toho, co jsi nazávodil.
00:36:08 -A tam chci být také nejlepší.
-Tam chceš být také nejlepší.
00:36:11 Tam úspěch udělal jen to, že jak jsi skončil,
00:36:16 ses začal věnovat jiné činnosti.
00:36:19 Podnikáš ve sportu nebo v něčem jiném?
00:36:21 Já se věnuji potravinovým doplňkům.
00:36:24 Trochu i Romanovi pomáhám, co se týká těch programů.
00:36:27 Já jsem dnes od Roberta dostal pytlík plný podpůrných prostředků.
00:36:33 Tam je jeden takový, který charakterizuji slovy:
00:36:38 aby byla manželka spokojená.
00:36:42 Tak jsem si to vzal a pomalu myslím na polovinu sálu.
00:36:50 S tebou to udělalo co? Nemyslím ty tabletky.
00:36:58 Tak ty tabletky mi ještě nedal.
00:37:00 I když mě podporuje, tak ty tabletky mi nedal.
00:37:02 Ví, že to nepotřebuješ. Já také ne a přesto mi to dal.
00:37:06 Myslím si, že jak se člověk vyvíjí, tak ho všechno ovlivňuje.
00:37:13 Vím, že jsem se změnil. Mám více sebevědomí, více si věřím.
00:37:20 Základ je, aby se neměnil v takových věcech,
00:37:25 aby mu neříkalo okolí, že už si na ně nevzpomene.
00:37:28 Naštěstí mi to neříkají, ale to posoudí jiní.
00:37:33 Oba se shodujete na tom, že úspěchy vás nijak nezměnily,
00:37:39 že vás posílily v sebevědomí, že vás to nasměrovalo k podnikání.
00:37:44 Myslíte si, že jste finančně zajištěni?
00:37:47 Robert po skončení kariéry a Roman těsně před koncem?
00:37:52 Ne, já ne.
00:37:56 Jsme zajištěni tím způsobem, že dokážeme svým nadšením
00:38:01 ve sportu a i jinde, být zase nejlepší.
00:38:06 Kdyby začal jiný sport, bude zas nejlepší.
00:38:11 Až takhle?
00:38:13 -Nevím, když to říká Robert.
-On to říká za tebe.
00:38:17 Já to myslím obecně.
00:38:20 Ty když budeš dělat kulisáka, tak budeš třeba také nejlepší.
00:38:24 To bych se divil, kamaráde.
00:38:27 Chtěl bych být nejlepší, ale jestli by to pomohlo, to nevím.
00:38:33 Jako mistr světa v kulisáctví. Také by to šlo.
00:38:39 Jednou jsem dostal otázku z publika při představení
00:38:42 "Ptejte se mě, na co chcete!"
00:38:44 "Nemáte ze mě trému?
00:38:49 Jsem jeden z nejlepších soustružníků v zemi."
00:38:53 Já jsem chvilku přemýšlel a říkal jsem mu,
00:38:56 že je to úžasné, když takhle někdo uvažuje
00:38:59 a sebevědomě přistupuje ke svému zaměstnání.
00:39:01 Ne jenom přistupuje, ale také ho takhle vykonává.
00:39:05 To s naší zemí nemůže dopadnout špatně.
00:39:07 Jestli tady opravdu sedí jeden z nejlepších soustružníků v zemi,
00:39:10 tak mu gratuluji, protože si vybral jedno z nejlepších představení.
00:39:20 Proč jste se rozhodli pro desetiboj?
00:39:23 Nestačilo vám 110 metrů překážek? Tyč nebo něco jiného, fotbal?
00:39:32 Jak to člověka napadne?
00:39:36 U mě to tak muselo skončit.
00:39:40 Já jsem hrál fotbal od 6 let a mezi tím jsem vystřídal volejbal,
00:39:44 basketbal, karate, tenis, ping-ponk a všechno jsem dělal závodně.
00:39:49 Tak to muselo skončit u 10 disciplin.
00:39:53 Jak to tak poslouchám, to je úplně nová disciplina.
00:39:57 Nevím jak to nazvat. Všehoboj!
00:40:01 -Tam je všechno.
-Zkusil jsem všechno.
00:40:04 Tys k tomu logicky směřoval.
00:40:07 Tam tě to někam táhlo. Vyniknout ve více disciplinách.
00:40:12 Prostě jsi to chtěl vyzkoušet.
00:40:16 Pak přišel někdo a řekl, že jsi na to dobrý?
00:40:19 Já jsem od malička skákal na zahradě o tyči.
00:40:24 To jsme dělali všichni.
00:40:27 Kdyby viděl, jak já jsem skákal na zahradě.
00:40:30 A pak to ustalo.
00:40:35 Co bylo u tebe směrodatné a rozhodující?
00:40:38 Říkal jsem si, že jsem český Jura
00:40:41 a 9 metrů do dálky neskočím. No neskočíš!
00:40:46 S podporou větru...?
00:40:53 Když potřebuješ, tak skáčeš jako Janek.
00:40:57 Možná, že jsem 9 metrů skočil a ani o tom nevím.
00:41:04 Že individuální disciplina mě těžko dokáže uspokojit,
00:41:09 abych byl nejlepší.
00:41:11 Tak jsem se pustil jako český člověk,
00:41:14 pracovitost a cílevědomost, za tou nejtěžší cestou.
00:41:18 Mně táta říkal, že když budu chtít někam dojít,
00:41:23 že k cíli vede spousta cest.
00:41:28 Abych si vybral tu nejtěžší,
00:41:31 protože na nejtěžší cestě stojí nejméně lidí.
00:41:35 Na nejlehčí cestě je nacpáno.
00:41:38 Tak jsem si řekl, že na desetiboji bude málo lidí.
00:41:41 Ze začátku tam nikdo nebyl. Hned jsem vyhrál.
00:41:48 V 50. letech, když začínal, bylo prázdno.
00:41:59 Skryté titulky: Iva Méhešová