Jedenáctiletá Marnie dostane neobvyklý dárek – vyřezávaná magická zvířátka, která ožívají. Britsko-kanadský dobrodružný seriál
00:00:01 *Když víme málo, může to být nebezpečné.
00:00:05 Neboť co skutečně paní Marnie věděla o svých podivných figurkách?
00:00:10 Jen to, že je uspal mocný Michael Scot za to, že ztratili knihu.
00:00:14 A o Johnu Robertsovi, výstředním mladíkovi
00:00:18 s talentem pro hudbu i kouzelnické umění,
00:00:22 o tom věděla ještě méně.
00:00:25 Avšak o velkém mágovi Michaelu Scotovi nevěděla Marnie téměř nic.*
00:00:53 -Dobře, dáme se do toho. Chce to kouknout se na net.
00:01:00 Internet je velká knihovna, kam si chodíte pro knížky,
00:01:04 jenže nikam chodit nemusíte.
00:01:07 Stačí být tady a spojit se přes telefon.-Ó!
00:01:11 -To snad není možný. Kde jste celou dobu byli?
00:01:14 -Už jsme ti to řekli. Spali jsme.
00:01:17 -Ach. To jako žádný auta, žádný letadla, první člověk na Měsíci.
00:01:22 Podle vás nejspíš pořád ještě žijeme v jeskyních.
00:01:25 -Kdybys dovolila.
00:01:28 Doufám, že nechceš naznačit, že jsme druh neotesaných divochů.
00:01:32 -Připusťte, Edwine, že technika není vaše silná stránka.
00:01:36 Michael Scot. Jedno nebo dvě "t"?-Jedno.
00:01:43 -Ale. Váš pán byl dost významnej.
00:01:47 Co je alchymista?
-Cha! Cha!
00:01:50 My jsme nevzdělanci a barbaři, a sama nevíš, co znamená alchymista?
00:01:54 -Pozor na jazyk, ty jeden blekoto. Alchymista je... Je tedy...
00:01:59 To... On... Je to jaksi... Tedy...
-Alchymista je jakýsi raný vědec,
00:02:05 jehož oborem byla přeměna obecných kovů ve zlato,
00:02:09 což by obraz Michaela Scota poněkud ochudilo.
00:02:14 -Slyšela jsi.
-Děkuju, Wolfgangu.
00:02:18 Hrad Tantallon, údajné sídlo Michaela Scota.
00:02:23 -Ne!
-Och!
00:02:27 Co to? Co?
00:02:29 -Cccosss udělala sss Michaelem?
-Já? Já jsem neudělala nic.
00:02:33 -Tvá síla je nesmírná, mocný pane.
-To je změna. Zmizelo cccimbuří.
00:02:40 -Brány jsou rozbité.
-Z hradu jsou trosky.
00:02:45 TÁTA:-Marnie?
-Spěte zas! Já jsem váš pán!
00:02:49 -Marnie? KLEPÁNÍ
00:02:55 -Ahoj, tati.
00:02:57 -Marnie, kolikrát jsem ti říkal, že se nemáš zamykat.
00:03:06 S kým si tu povídáš?
-S nikým.
00:03:09 Dělám úkoly, tati.
-Hm.
00:03:12 Hrad Tantallon.
00:03:15 "Tantallon v šíř i výš se rozpínal,
00:03:19 tak nesmírný ten se zdál a v bitvách všech odolával."
00:03:24 Tak o něm mluvil Scott.
-Michael Scot byl básník?
00:03:28 -Ne. Ale sir Walter Scott ano.
00:03:38 Michael Scot ale taky něco napsal.
-Napsal knihu?
00:03:44 -Co najednou takový zájem o alchymistu z 12. století?
00:03:49 -Přírodopis. Máme udělat projekt o počátcích vědy.
00:03:53 -No... Myslím, že jednu knihu Michaela Scota v knihovně máme.
00:03:58 Ale je dost nezáživná a nudná.
-Ne!
00:04:02 Ne. Ráda bych ji viděla, tati.
-Fajn. Na víkend to zařídím.
00:04:07 A nesviť moc dlouho, ano?
00:04:10 Platí?
-Hm.
00:04:14 -A přestaň se zamykat.
00:04:34 ŽENSKÝ HLAS:-Marnie?
00:04:47 Marnie? Marnie?
00:04:53 Marnie?
00:05:19 *Sny napovídaly Marnie mnohé, ale nikdy ne to, kde hledat knihu.
00:05:23 Byla opravdu jen o stanici autobusu dál v univerzitní knihovně?
00:05:28 Nebo musí Marnie projít světadíly, slézt vysoké hory,
00:05:33 či bojovat se samotným ďáblem, než ji najde?*
00:05:37 -Jsem rád, že jste zase zde, Vaše Zlovolnosti.
00:05:40 Chvíli jsem měl za to, že jste se rozsypal.
00:05:48 -A jak se dnes ráno máte vy?
00:05:50 -Ó, výtečně, Vaše Lordstvo. Mám se výtečně.
00:06:05 -Ahoj, Marnie.
00:06:13 -A teď. Kdo ví, která známá osobnost se narodila roku 1759 v Alloway?
00:06:20 -Robbie Burns. -Robbie Burns.
-Robbie Burns. -Robbie Burns.
00:06:24 -Johne? Ty mě překvapuješ. Nejslavnější skotský básník.
00:06:29 -Pardon. Já myslel, že ten bojoval za kelštinu.-Hm.
00:06:34 Co kdybyste se posadil rovně, pane Robertsi?
00:06:38 Opište si všichni z tabule tyto údaje.
00:06:42 Jsou to události, které předcházely narození Robbieho Burnse.
00:07:11 Copak se děje?
00:07:20 Povedený žertík. To tedy musím přiznat, ty můj malý dudáčku.
00:07:25 DUDÁK:
-Ten žert ještě neskončil, slečno.
00:07:37 -Já zírám. A to je celý?
00:07:40 Po škole a na konci vyučování ti ho vrátěj?
00:07:43 -Kdyby šlo o mě nebo o Dougieho, už nás vyrazili.
00:07:47 Dejte si odchod, vy dva.
00:07:54 Zajímalo by mě, Johne, kde se dá sehnat.
00:07:58 -A co sehnat?
-Ten robot přece. Bomba.
00:08:01 -Říct vám to, neuvěříte.
00:08:06 -Marnie, kde máš svou zoo v krabici?
00:08:15 -Lauro?
00:08:20 Lauro, prosím.
-O co ti jde, Marnie?
00:08:24 -Hele, jen mě nech mluvit, jo?
00:08:27 Já jsem taky nevěděla, že bude John Roberts v tý katedrále.
00:08:31 On se do toho připletl sám.
00:08:34 Jde-li o tu kobku, kam tě zavřel, s tím nemám nic společnýho.
00:08:39 V žádným případě tě nechci ztratit kvůli tomu vejtahovi.
00:08:44 -Takže ses mě nechtěla zbavit, abyste mohli...
00:08:48 -Tys řekla, že je hezkej, ne já.
-Řekla jsem zvláštní, ne hezkej.
00:08:52 On je fakt divnej. Jednu chvíli je jako vzornej žáček.
00:08:56 -A za moment je děsně protivnej a trapnej.
00:09:00 Je to vůbec možný?
00:09:02 -Proč chce být s tebou o samotě?
-Jak to mám asi vědět?
00:09:06 -Už si zas o mně povídáte?
00:09:10 No tak, přišel jsem se jen omluvit.
00:09:14 Nikdo nemůže říct, že jsem se nesnažil.
00:09:18 -Hele, to, že někoho zavřeš do kobky a k smrti vystrašíš,
00:09:21 ti popularitu fakt nezvedne, jasný?
-Co je? Nerozumíš legraci?
00:09:25 -Myslíš to, cos provedl slečně McKayový?
00:09:28 To bylo dost ubohý.
-Nevšiml jsem si, že ses nesmála.
00:09:32 -Jestli si myslíš, že my dva máme něco společnýho,
00:09:36 protože jsme přišli na tuhle školu ve stejnej den, tak jsi vedle!
00:09:40 Jasný?
00:09:50 *Velký Michael Scot?
00:09:53 Proč se muž, s takovou mocí a vědomostmi,
00:09:56 zajímal o to, co se děje v obyčejné edinburské třídě?
00:10:00 Protože nevinná volba, kterou měly děti učinit,
00:10:04 měla změnit osudy mnohých.
00:10:07 V neposlední řadě i velkého Michaela Scota.*
00:10:10 McKayová: -Nezapomeňte přinést formuláře zpátky s podpisem rodičů.
00:10:15 Jedinou podmínkou je, že to musí být v Edinburghu nebo blízko něj.
00:10:20 Stewarte, musí jít o místo historicky nebo vědecky zajímavé.
00:10:25 Marnie?
-Chtěla bych jet na hrad Tantallon.
00:10:29 -Johne?
00:10:31 Co na to ty?
00:10:33 Řekla bych, že cesta na Tantallon bude přesně podle tvého gusta.
00:10:38 -Dávno zapomenutá, bezvýznamná pevnůstka na výspě civilizace.
00:10:43 Tak si historii nepředstavuju.
-Dobrá. O tom bychom měli hlasovat.
00:10:52 MICHAEL SCOT:
-U Boha všemohoucího, děvče.
00:11:04 Pověz jim o těch duších bez hlavy.
00:11:10 -Duchové bez hlavy?
00:11:16 MICHAEL SCOT:
-Jacíkoliv bezhlaví duchové.
00:11:20 Zapoj svou fantazii.
00:11:30 -Co je s tebou, Marnie?
00:11:35 -Já, já si teď vzpomněla na bezhlavý duchy,
00:11:38 co straší ve sklepeních hradu.
00:11:41 Ta hrozná dvojčata.
00:11:44 Jak ukradla králi perník a za to jim krutě usekli hlavy.
00:11:48 Dodnes se říká, že je slyšet jejich strašlivé sténání.
00:11:52 Tam u nás honíme duchy v jednom kuse, ale Skoti jsou strašpytlové.
00:11:56 -Chceš se vsadit?
-Budeme hlasovat, ne se sázet.
00:12:00 Kdo z vás je pro Tantallon?
00:12:05 *Proč by se mladý John Roberts tak snažil
00:12:08 odradit Marnie od cesty na Tantallon?
00:12:12 Na odpověď si musíme počkat.*
00:12:15 -Doopravdy na duchy nevěříš, ne?
-Úúú...
00:12:20 No jasně. Co ty?
00:12:22 -Duchové a démoni. To je jak věřit na Santa Clause.
00:12:26 *Marnie ale trápily její vlastní starosti.*
00:12:30 -Co kdybych ti řekla, že slyším hlasy?-Řekla bych, že jsi cvok.
00:12:35 *Starosti, s kterými se konečně rozhodla někomu svěřit.*
00:12:40 -A co je to vlastně za hlasy?
00:12:43 -Víš, zrovna teď je třeba neslyším. Jsem teda jen poloviční cvok?
00:12:48 Nějaký muž dnes na mě mluvil ve třídě.
00:12:52 -Počkej. V tu chvíli, jak jsi vypadala na omdlení, že?
00:12:57 -A pak jsou tu ještě takoví malí. Ty už vidím doopravdy.
00:13:04 Víš co? Bydlíme hned za rohem. Ukážu ti je.
00:13:09 No tak, já jsem ta trhlá. To přece není nakažlivý.
00:13:14 -Ahoj, zlato.
-Ahoj, tati. To je Laura.
00:13:17 -Těší mě, Lauro. Jen dál, jen dál.
00:13:20 Posvačíš s námi, ne?-Ráda.
-Pizza se španělskou klobásou.
00:13:25 Nejsi vegetariánka, ne?
-Ne.-Fajn.
00:13:28 Zavírám, Marnie.
00:13:37 -Omluv tátu. Stává se, že někdy to trochu přežene.
00:13:45 -Tvoje máma?
00:13:55 Kde ji máš?
00:13:59 -Je mrtvá.
00:14:04 Umřela v Denveru.
00:14:15 -Proto jsi přijela do Skotska?
-Tak trochu.
00:14:20 Tátovi už dřív nabídli místo v univerzitní knihovně.
00:14:25 Řekla bych, že se rozhodl ho přijmout proto,
00:14:29 že ho to tak vzalo, co se stalo s mámou.
00:14:33 Cokoliv, jen se dostat pryč.
00:14:37 Zapomenout.
00:14:44 -A jak to máš ty? Tobě to pomohlo zapomenout?
00:14:49 -Ne.
00:14:52 Každý den na ni myslím.
00:14:57 -Promiň. Neměla jsem se ptát.
00:15:04 A kdy mi ukážeš ty tvý ostatní?
00:15:09 -Musím ti úplně věřit.
00:15:12 Budeš přísahat, že to tajemství uchováš do konce života?
00:15:16 -Tak jo, přísahám.
00:15:19 -Dokud neumřeš?
-Dokud neumřu.
00:15:30 -Vzbuďte se.
00:15:33 Vzbuďte se, protože já jsem váš pán!
00:15:36 ZVONEK
00:15:43 No tohle.
00:15:46 To je John Roberts. ZVONEK
00:15:50 -Tak co je? Otevřete ty dveře nebo ne?
00:15:55 -Zdravím. Vy jste táta Marnie, já John Roberts.
00:15:59 Chodím s Marnie do třídy a tohle si tam zapomněla.
00:16:03 -Je od tebe moc hezké, že jsi jí to donesl. A osobně.
00:16:09 Zrovna chystám svačinu.
00:16:12 Marnie udělá radost, když se k nám přidáš.
00:16:16 Je to tak, zlato?
00:16:24 Ještě?
-Ne, díky.
00:16:26 Pizza byla výborná, pane McBride. Chorizo, že?
00:16:31 -Ruční práce z naší domácí pece podle tajného receptu,
00:16:35 který se dědí už po generace, viď, Marnie?
00:16:40 -Chtěl jsem se zeptat, mohl bych si odskočit?
00:16:46 -První dveře vlevo.
-Jste laskav, pane McBride.
00:17:51 ZMĚŤ HLASŮ Z KRABICE
00:17:55 -Ach! -Ó!
-Ech! -Sss!
00:17:59 -Jak nesmírně rád vás zase vidím, mí malí přátelé.
00:18:04 Au! Karamba! Jak jsem mohl zase zapomenout?
00:18:27 -Proboha!
00:18:32 -Á!
00:18:35 -Pomoc! Pomozte mi!
-Ááá!!!
00:18:41 -Pusť mě ven!
00:18:44 Pusť mě ven!
00:18:47 -Už žádné vytáčky. Jsi přece dost rozumný, hm?
00:18:53 -Trochu vzduchu. To by bylo rozumné.
00:18:58 Ech.
00:19:01 -Proč tedy hodlá to děvče jít na hrad Tantallon?
00:19:06 -Ví, že to je hrad Michaela Scota.
00:19:09 -Nesmí podlehnout kouzlům toho čaroděje.
00:19:13 A tu knihu musí doručit mně. A ty, mé vlče, jí v tom pomůžeš.
00:19:22 -Pardon.
00:19:24 -Myslíš, že se John spláchl na tý toaletě?
00:19:30 -Děkuju vám za pohostinnost, pane McBride.
00:19:33 Ale budu muset jít. Úkoly čekají.
00:19:36 Avšak Marnie někdy musí přijít na čaj ke mně. A Laura taky.
00:19:41 Trefím ven sám.
00:19:45 -Úkoly. Zavezu Lauru domů.
00:19:58 -Říkal jsem, abyste je vyhodil!
00:20:08 -Orli by tohle měli umět.
00:20:11 Á! Tak je to lepší.
00:20:24 -Ale. Už jste zase chtěli utéct?
00:20:27 To vás nemůžu nechat ani pět minut?
-Jissstě ssse to tak může zzzdát.
00:20:32 -Co jste teda prováděli? Trénujete seskoky?
00:20:36 -Poslyš, je pravda, že jsme prchali. Ne však před tebou.
00:20:43 -Ano, Edwin mluví pravdu.
-Pravdu? Vy jste rození šibalové.
00:20:47 -Toledo, Pán proměn, byl přímo tady. V tvém pokoji. Skutečný.
00:20:52 Přísahám.
-To se skutečně stalo.
00:20:56 -Povězzz jí to, Wolfgangu.
00:21:00 -Pravda je, že jsi to ty, před kým jsme utíkali.
00:21:04 Došli jsme všichni ke stejnému závěru.
00:21:07 -Cože?
-Ách.
00:21:09 -A to k jakému, Wolfgangu?
00:21:15 -Že jsi hloupá malá holka.
-Wolfgangu, to není pěkné.
00:21:19 -A že už nám k ničemu nejsi a nebudeš.
00:21:24 -Och.
-Vážně? Tak fajn.
00:21:27 Proč bych vás potřebovala, když už vím, kde ta kniha je?
00:21:31 VRČENÍ
00:21:33 Takže můžete všichni klidně usnout.
00:21:37 Napořád.
00:21:50 -Takže...
00:21:59 -Neříkals, že tuhle knihovnu znáš jako svý boty?
00:22:04 -Taky ano. Znám.
00:22:06 60 tisíc svazků je spousta knih.
00:22:12 Je snadné jednu nebo dvě přehlédnout.
00:22:24 -Tati?
00:22:40 -Aha.
00:22:42 Tady to je.
00:22:45 Chytej.
00:22:49 Jak jsem říkal, je dost nezáživná.
00:22:57 -To není ta kniha, kterou hledáš.
00:23:01 Na straně 11 je zajímavá mapa.
00:23:04 Říká se, že některé mapy jsou pro naše nohy,
00:23:08 jiné pro představivost.
00:23:12 -Jasně. Vy jste z toho vetešnictví, že jo?
00:23:17 -Použij mapu.
00:23:19 Zapoj svou představivost.
00:23:22 Strana 11.
00:23:44 Příště uvidíte...
00:23:47 -Ta mise není jedinou nadějí jen pro tvé bytosti.
00:23:51 Je jedinou nadějí pro celý svět.
-To děvče je Michaelovou Vyvolenou.
00:23:56 Proč by sis ty nemohl vyvolit Wolfganga?
00:24:21 Skryté titulky: Zuzka Kmentová Česká televize, 2013
Dobrodružný seriál pro mládež plný překvapení a záhad
Seriál o holčičce, která v den svých jedenáctých narozenin dostane od tajemného pána v neméně tajemném starožitnictví krabici plnou vyřezávaných keltských zvířátek – orla, medvěda, hada a vlka. Ta pak na její náhodně vyslovené zaklínadlo ožijí a ona s nimi zažívá řadu úžasných dobrodružství.
V každé generaci nadejde den velkých nadějí, v němž čtyři jedenáctky se spojí, a Spáči procitají. Den sypkými písky času a přílivu odhalený, den, kdy věštby a proroctví prozradí, kdo je Vyvolený. Marnie MacBrideové bylo právě jedenáct let, jedenáct hodin a něco. Brzy bude starší, a mnohem, mnohem moudřejší.
Hračky v krabici od bot, které samy od sebe (jen tak) obživnou? Velcí čarodějové, kteří se dožadují splacení dluhu? Vskutku velice podivný svět… Svět vymknuvší se řádu, kde Věda pošlapává morálku, kde Vědění postrádá moudrost a zdrženlivost. A kde velký a mocný muž, učenec, mystik, prorok Michael Scott zjistí, že není moudřejší než dívenka stará pouhých jedenáct let. Na magii není nic podivného. Je to jen Věda s jinou nálepkou. Přesto mohou být naivní prosťáčci udiveni letadly ve vzduchu či tisíci úkony mikročipu a mluví o kouzlech. Ať už však zmiňujeme magii či vědu, jde o velmi mocnou sílu, která může posloužit dobru nebo ve špatných rukách… Nu, počkejme a uvidíme. Marnie má před sebou nelehký úkol…