Jedenáctiletá Marnie dostane neobvyklý dárek – vyřezávaná magická zvířátka, která ožívají. Britsko-kanadský dobrodružný seriál
00:00:01 *Náhoda nebo osud?
00:00:04 V životě si můžete být jisti jen jediným.
00:00:08 Kde něco končí, pokaždé jiné začíná.
00:00:11 A začínáte-li v nové škole, nechcete vyvolávat pozornost.
00:00:16 Tajemství Marnie bylo prozrazeno. Její podivné figurky byly odhaleny.
00:00:22 John Roberts je znal z okna katedrály tady,
00:00:26 v našem krásném městě.
00:00:29 Byl součástí toho, co už dávno bylo.*
00:01:10 ŽENSKÝ HLAS:-Marnie? Marnie!
00:01:35 ZAKLEPÁNÍ
00:01:39 TÁTA:Vstávat. Vstávej, ospalče.
00:01:46 KLEPÁNÍ
00:01:48 Nechceš snad přijít do školy pozdě i druhý den?
00:01:51 -Vždyť jo. Jo, hned jsem tam.
00:02:15 Vzbuď se! Vzbuď se! Poroučím ti!
00:02:21 Jak to bylo?
00:02:24 Vzbuď se, vzbuď se, protože já jsem tvůj pán!
00:02:31 Nejvyšší čas, abys mi řekl pravdu. Pravdu o té knize.
00:02:35 -O, o, o jaké knize?
00:02:39 -Té, o které jste se mi chystali říct, když jste tak náhodou usnuli.
00:02:44 -A mohla bysss to upřesssnit?
00:02:47 BRUNO: Já si vzpomínám na velkou knihu.
00:02:50 -Z kůže a zlata s tím podivným nápisem?
00:02:53 Mohla by to být ta kniha, kterou jste ztratili?
00:02:57 -Eee...
-Co, Bruno?
00:03:00 -Eee...
-Co ještě jsi v tom svém snu viděla?
00:03:07 -Čtyři lidi.
00:03:10 Možná čtyři studenty. Jak tu knihu vzali a utíkali.
00:03:14 Někdo strašidelný je pronásledoval.
00:03:18 -Jako kdo?
-Ó!
00:03:21 -Co ty víš o Pánovi proměn?
-Vidělasss ho?
00:03:25 -Takže jsem v tom snu viděla vás!
-No... -Ó... -No...
00:03:30 -Teď se jdu oblíknout.
00:03:33 Ale až se vrátím, chci to slyšet hezky všecko.
00:03:39 *I velcí lidé mohou být zmateni,
00:03:42 a veliký mág Michael Scot nebyl výjimkou.
00:03:46 Spojitost mezi katedrálou svatého Jiljí
00:03:49 a podivnými figurkami, jež měla Marnie,
00:03:53 byla záhadou, ke které nemohl najít klíč.*
00:03:56 -Sir Arthur Conan Doyl,
00:03:59 tvůrce Sherlocka Holmese, největšího detektiva, jaký kdy žil.
00:04:03 Nějaký nápad, Arture?
00:04:05 -Jak řekl sám Sherlock Holmes: "Vyloučíme-li nemožné,
00:04:10 pak to, co zbyde, byť jakkoli nepravděpodobné, musí být pravda."
00:04:15 Ta dívenka nevěděla nic o oknech katedrály svatého Jiljí,
00:04:20 dokud jí John Roberts neřekl, že tam viděl její zoo z krabice.
00:04:25 -Jestli tam jsou, proč jsou tam?
00:04:28 A jak to, že to podle všeho ví nějaký školáček,
00:04:32 když někdo jako vy, to, zdá se, neví?
00:04:40 -Jak sssi můžeme být jissstí, že ssse jí dá věřit?
00:04:44 -Ona je ta Vyvolená a já jí věřím.
-Jsi pošetilý hlupák, Bruno.
00:04:48 Kromě toho, i kdybychom jí věřili, nemůžeme jí povědět všechno.
00:04:53 -Něco jí ale říct musíme.
-Ať je Vyvolená, či ne.
00:05:06 -Fajn. Co je moc, to je moc. Chci pravdu.
00:05:10 -S dovolením.
00:05:12 Asi bys měla vědět, že tamto patří mně.
00:05:16 -Co?
-Je to moje pírko.
00:05:19 -To není tvoje pírko. Patřilo mámě.
00:05:22 -To pero pochází přímo odsud. Podívej.
00:05:25 -To je pravda.
00:05:27 -Ó, moccc pěkné, Edwine. Přesssně to chtějí dívky vidět.
00:05:31 -Tvá matka je zlodějka.
00:05:36 -Moje máma je mrtvá.
-Och.
00:05:43 -To je nám moccc líto. Netušili jsssme.
00:05:47 -Spali jsme příliš dlouho.
00:05:50 -A ona byla ještě holčička jako ty, když jsme ji viděli naposled.
00:05:55 -Vy jste ji znali?
00:05:57 -Omluv Bruna. Že bychom ji znali, je poněkud přehnané.
00:06:01 -A velmi zzzjednodušené.
-Takže jak byste to řekli?
00:06:05 -Viděli jsme ji. To je skutečnost, kterou nepopřeme.
00:06:10 -Viděli jste ji, ale neznali jste ji?
00:06:13 No a mluvili jste s ní?
00:06:17 ZAKLEPÁNÍ
00:06:20 TÁTA: Marnie, mohla by sis pospíšit?
00:06:23 -Vždyť jo. Dobře. Hned jsem tam, tati.
00:06:28 A než tohle vyřešíme, vy půjdete hezky se mnou.
00:06:32 -Už bude zvonit. Přijdeme pozdě.
-Rychle. Jdeme.
00:06:36 -Četl jsi ten test?
00:06:41 -Pospěš, přijdeme pozdě.
-Nejradši bych tady vůbec nebyla.
00:06:45 -Tohle v Americe můžete? Říct si, že nepůjdeš do školy?
00:06:50 Vás tam nenechávají po škole?
00:06:53 -Tohle nechápu. Máme obě stejnou uniformu, ale tobě to docela sekne.
00:06:59 -Docela?
00:07:01 Hele, jsi v pohodě. No, možná máš drobet divný boty.
00:07:05 Ale na boty nikdo nekouká, pokud nemáš podpatky.
00:07:09 A máš moc dlouhou sukni.
00:07:12 Ale když si ji v pase ohneš, bude hned vypadat kratší.
00:07:16 ŠKOLNÍ ZVONEK Teď už jdeme fakt pozdě.
00:07:23 -No tak, no tak. Všichni se uklidněte.
00:07:27 Obávám se, že mám špatný zprávy.
00:07:30 Podle slečny McKayový se ve škole porouchalo topení.
00:07:34 Takže, bohužel, máme už dnes volno.
-No tak, všichni, no tak.
00:07:39 Vy dvě, tak už běžte. Jděte ven. Dám vědět vašim rodičů, co se stalo.
00:07:44 -No teda. Vždycky se ti splní, co si přeješ?
00:07:58 -Omlouvám se za zpoždění, Bene.
00:08:01 Pardon.
00:08:12 -Stává se to často?
-Co?
00:08:14 -Že zruší školu, protože se něco rozbije?
00:08:17 -To tu ještě nikdy nebylo.
00:08:19 Jenže sis přála, abys nemusela do školy a stalo se to.
00:08:24 Musíš mít nějakou zvláštní moc nebo co.
00:08:27 A fakt divný je to s tím Johnem Robertsem. Jak tě pokaždý zachrání.
00:08:33 Možná se mu líbíš. Dokonce i v tý uniformě.
00:08:40 Nepůjdem na Princes Street?
00:08:44 Víš co, nakupovat. To se v Denveru v Coloradu nedělá?
00:08:48 -Mám ještě peníze z narozenin. Jenže McKayová bude volat tátovi.
00:08:54 -Zavolej mu od nás. Řekni mu, že jsi se mnou.
00:08:57 Moje máma je v práci. Můžem si dělat, co chceme.
00:09:01 -Nemůžu přece nikam v tomhle.
00:09:06 -Já ti něco najdu. Bude legrace.
-Tak jo.
00:09:31 -Promiňte.
00:09:34 Můžu vám pomoct?
-Ne, děkuju.
00:09:39 -Obávám se, že sem nesmíte. Máme tu jistá opatření.
00:09:44 Musíte mít propustku do zvláštních sbírek. Máte ji?
00:10:06 -Hele, to je ta katedrála.
00:10:10 Ta, kterou nám ukazovala ve třídě McKayová.
00:10:14 Nechceš dovnitř?
00:10:19 -Stala ses turistkou?
-Ne.
00:10:22 Jsem prostě ta divná z Denveru v Coloradu.
00:10:28 *Někdy, když po něčem toužíte, stačí jen důvěřovat osudu.
00:10:32 Pokud tedy na osud věříte.
00:10:35 Avšak Marnie McBrideová nebyla první,
00:10:39 kdo přišel hledat do katedrály svatého Jiljí odpovědi.
00:10:43 A nebude ani poslední, kdo najde víc, než žádal.*
00:10:47 -Hledáme tady něco?
-Malovaný okno.
00:10:52 -Tak to jsme tu dobře.
00:11:00 HRA NA VARHANY
00:11:23 -Stojí to tu za to, co?
00:11:29 Děkan mě tu nechává cvičit.
00:11:32 Má mě tak trochu za takovýho malýho génia.
00:11:36 Proto toho vím tolik o naší skvělý katedrále.
00:11:39 A o okně s tou tvou zoo z krabice. Jasně.
00:11:43 Pojďte se mnou, slečny, chci vám něco ukázat.
00:12:03 Je to přímo nad vámi.
00:12:09 -Páni!
00:12:12 -A jo, docela tu tvou zoo v krabici připomínají.
00:12:17 -Zvláštní je, že všechna ostatní okna jsou z viktoriánský doby.
00:12:22 Tohle je o několik staletí starší. Nikdo neví, jak se sem dostalo.
00:12:27 -Co to znamená?
00:12:30 -Někteří tvrdí, že ty bytosti jsou symboly.
00:12:34 Orel, pyšný ochránce.
00:12:37 Medvěd, věrný a upřímný.
00:12:40 Had, kradmý a vypočítavý.
00:12:43 A vlk, lstivý prostředník.
00:12:46 Podle jiných jde o misi. O hledání, chcete-li.
00:12:50 Něco hledají.
00:12:56 -Jako... co?
00:13:00 -Netuším.
00:13:02 Orel hledá vždycky pokoru.
00:13:05 Had by se měl naučit důvěřovat.
00:13:10 Medvědovi chybí sebedůvěra.
00:13:13 A pak vlk.
00:13:15 Proč vlk? Jen hledá ztracenýho otce.
00:13:19 Všichni hledáme něco, co nemáme.
00:13:24 Co takhle prohlídku s výkladem, slečny?-Tak jo.
00:13:29 -Hm... Běžte napřed. Ráda bych si prohlídla to okno.
00:13:44 -Dovolíte?
00:13:49 -Promiňte. Dcera mi dělá trochu starost.
00:13:55 Už vím, odkud vás znám.
00:13:58 To vy jste dal dceři ta vyřezávaná zvířata ve vetešnictví.
00:14:02 -Ne, ne. Asi myslíte někoho jiného. Hledám jistou knihu.
00:14:07 "Soupis skotské církevní architektury" z roku 1672.
00:14:12 -Soupis... Snad o ní vím.
00:14:17 -Tohle je zvlášť výjimečný místo. Jen málokdo ho uvidí.
00:14:23 -Vážně?
00:14:25 -Hádova díra. Tam drželi všechny hříšníky a čarodějnice.
00:14:29 Nikdo neví, jakýho zla byli lidi schopní v tak dávný době.
00:14:34 A ostatní vězni mohli křičet celý hodiny. Nebylo je slyšet.
00:14:38 -Ty nejdeš?
00:14:40 -Já už to viděl. A musím říct, že to na mě bylo trochu moc.
00:14:45 Neviň mě, jestli se vyděsíš.
00:14:54 Šel jsem dovnitř, táhne se to dost daleko.
00:14:57 Až potom jsem se začal fakt bát.
00:15:02 -Ne, Johne, to není vtipný! Pusť mě ven!
00:15:11 -Vzbuďte se, vzbuďte se! Já jsem váš pán!
00:15:15 -Cože? Ó!
00:15:21 -Ó! No tohle?
00:15:26 -Ale to jsme přece my. Docela jsme se jim povedli.
00:15:32 I když ten zobák mi mohli udělat líp.
00:15:36 -Já mám oči moccc blízzzko u sssebe.
-Jissstě.
00:15:40 Jde z tebe trochu ssstrach.
-Sss!
00:15:44 -Co tam ale děláme?
-To chci zjistit.
00:15:53 -Zvláštní. Na tuhle knihu nikdo nesáhl 111 let.
00:15:57 A teď jste druhý během týdne, kdo ji chce.
00:16:01 -Druhý člověk?
-Hm.
00:16:07 A nezapomeňte ji vrátit do šestadvacátého.
00:16:20 ODBÍJENÍ ZVONU
-Deset.
00:16:25 Jedenáct.
00:16:27 -On je tady.
-Ano. Cccítím to v kossstech.
00:16:32 -Kdo je tu?
00:16:34 -On.
00:16:36 -Toledo. Pán proměn.
00:16:42 KROKY
00:16:58 -Vraťte se!
00:17:07 HADÍ SYKOT
00:17:10 ŠTĚKOT
00:17:15 VRČENÍ
00:17:20 -Á, Wolfgang.
00:17:23 Přesně ten, koho tu hledám.
00:17:26 -Ailso? Wolfgangu?
00:17:31 LAURA: Marnie? Marnie, pomoc!
00:17:34 Pusť mě ven!
-Lauro?
00:17:39 Lauro, co tam vevnitř děláš? Kde je John?
00:17:43 -Jako bys nevěděla.
00:17:46 -Nevím. O čem to mluvíš?
00:17:48 -Ušili jste na mě boudu. Hezky si z Laury vystřelíme.
00:17:52 "Běžte napřed, ráda bych si ještě prohlídla to okno."
00:17:56 -Cože? Jsem tvoje kamarádka. To je nesmysl.
00:17:59 -Větší než mluvit se zvířecíma figurkama?
00:18:05 Ty i John Roberts jste oba divný.
00:18:11 -Víš, proč jsem tady?
-Hm.
00:18:14 -A víš, co chci?
00:18:16 Je té dívce známo, co hledá?
00:18:20 -Ano.
-Lauro?
00:18:28 -A ty se svými pošetilými přáteli jí to pomůžete najít.
00:18:34 Je to tak?
-Hm.
00:18:37 -A ty budeš mlčet o našem setkání.
00:18:42 A co bys chtěl ty, mé malé proradné vlče, hm?
00:18:47 Stát se zas člověkem?
00:18:50 Určitě ne jenom to.
00:18:52 Co moc?
00:18:54 Pomstu?
00:18:58 -Dej pozor, co si přeješ.
00:20:28 -Jedenáct set kousků, že, pane?
00:20:38 -Ještě nepřišel den zúčtování, McTaggarte.
00:20:42 Spočítej každý kousek jedenáctkrát a tvůj odporný Pán proměn se vrátí.
00:20:52 WOLFGANG:-Už bylo načase.
-Co prosím?
00:20:56 -Trvalo ti 11 století, než jsi pro mě konečně něco udělal.
00:21:06 -Opatrně, můj vlčku. Hraješ velice nebezpečnou hru.
00:21:15 -Žádný strach, Vaše Zlovolnosti, hned vás odsud dostanu.
00:21:20 Do posledního kousíčku.
00:21:23 Jeden, dva, tři...
00:21:39 -Už je pryč?
00:21:41 -Jo. Nejen on je dávno pryč, ať už je to kdo chce.
00:21:48 Měla jsem jednu kamarádku v tý hnusný škole.
00:21:52 A teď si i ona myslí, že...
00:21:56 To je jedno.
-Máš nás. Jsme tví přátelé.
00:22:00 -Jenže pořád utíkáte. Je to tak?
00:22:03 -Ne, ne. My neutíkali. My se jen takticky stáhli.
00:22:09 -A před kým přesně?
00:22:12 -No...
-Před Toledem.
00:22:18 Pánem proměn.
00:22:21 Toledo, přesněji Juan Roberto Montoya de Toledo.
00:22:26 Čaroděj.
00:22:29 Nemesis Michaela Scota.
-Cha! Nemesis, Nemesis.
00:22:33 -Prosím, neříkejte,
00:22:36 že má taky něco společnýho s tou vaší hloupou knihou?
00:22:41 Copak neexistujou žádný stopy? Celý to vypadá jako nějaká hra.
00:22:46 Nebo aspoň záhada, kterou by vyřešil Sherlock Holmes. Nebo tak něco.
00:22:52 To okno. Něco by nám mělo napovědět.
00:23:10 Hele!
00:23:14 Tady je nějaký hrad.
00:23:16 -To je Tantallon.
-Domov Michaela Ssscota.
00:23:21 -Tam jsme dřív žili.
-Tam byla ukr...
00:23:26 Kde se ztratila kniha.
00:23:29 -Ach!
00:23:31 Proč jste se o tom nezmínili hned?
00:23:44 Příště uvidíte...
00:23:47 -Zdravím. Vy jste táta Marnie a já John Roberts.
00:23:51 Jsem s Marnie ve třídě.
00:23:53 -Co teď, ty chytráku?
-Pusť mě ven. Pusť mě ven!
00:23:58 -Toledo, Pán proměn, byl tady v tvém pokoji!
00:24:21 Skryté titulky: Zuzka Kmentová Česká televize, 2013
Dobrodružný seriál pro mládež plný překvapení a záhad
Seriál o holčičce, která v den svých jedenáctých narozenin dostane od tajemného pána v neméně tajemném starožitnictví krabici plnou vyřezávaných keltských zvířátek – orla, medvěda, hada a vlka. Ta pak na její náhodně vyslovené zaklínadlo ožijí a ona s nimi zažívá řadu úžasných dobrodružství.
V každé generaci nadejde den velkých nadějí, v němž čtyři jedenáctky se spojí, a Spáči procitají. Den sypkými písky času a přílivu odhalený, den, kdy věštby a proroctví prozradí, kdo je Vyvolený. Marnie MacBrideové bylo právě jedenáct let, jedenáct hodin a něco. Brzy bude starší, a mnohem, mnohem moudřejší.
Hračky v krabici od bot, které samy od sebe (jen tak) obživnou? Velcí čarodějové, kteří se dožadují splacení dluhu? Vskutku velice podivný svět… Svět vymknuvší se řádu, kde Věda pošlapává morálku, kde Vědění postrádá moudrost a zdrženlivost. A kde velký a mocný muž, učenec, mystik, prorok Michael Scott zjistí, že není moudřejší než dívenka stará pouhých jedenáct let. Na magii není nic podivného. Je to jen Věda s jinou nálepkou. Přesto mohou být naivní prosťáčci udiveni letadly ve vzduchu či tisíci úkony mikročipu a mluví o kouzlech. Ať už však zmiňujeme magii či vědu, jde o velmi mocnou sílu, která může posloužit dobru nebo ve špatných rukách… Nu, počkejme a uvidíme. Marnie má před sebou nelehký úkol…