Obraz bohem i lidmi zapomenutého koutu Čech na pomezí Slovenska a Polska. Portréty obyvatel smíšené národnosti. Dokument Kláry Řezníčkové
00:01:01 (mluví s polským dialektem)
00:02:25 -Prrrrr! Stůj!
00:02:30 Zpomal. Stůj!
00:02:46 (polsky)
00:03:36 -No, ještě budu muset nějaký kabel donést prodlužovací,
00:03:42 abyste zachytili ten kurlok.
00:03:58 Budu muset...
00:04:00 Já donesu kabel.
00:04:02 DÍVČÍ ZPĚV
00:04:09 (s polským přízvukem)
-Pro svobodné mládence
00:04:12 ustavilo se zvláštní pojmenování.
00:04:16 Po vyjití ze školy jest chlopčisko, potom zárobkem,
00:04:20 asi ve 20 letech pacholkem, což značí dorostlého mladíka.
00:04:24 V té době může choditi na golity ve společnosti ostatních mladíků.
00:04:29 Golit je zvyk vlastní jen zdejším horským krajům,
00:04:33 kde si vlastně mládenec vybírá a zkouší svou příští ženu.
00:04:37 Děvčata obyčejně v 17 letech spávají většinou ve stodolách,
00:04:41 takže mládenci mají k nim volný přístup.
00:04:45 Přicházejí k nim v sobotu zvečera
00:04:48 a její milý zůstane s ní spát až do rána.
00:04:51 Rodiče nijak tomuto namlouvání nepřekážejí,
00:04:54 ve vesnici snad není děvčete, které by spalo ve světnici.
00:05:04 -Když přišli na tu zábavu ze Slovenska a z Polska,
00:05:09 když se dostali, no tak to se prali strašně o ty holky.
00:05:15 Nedopustili, no, dokrvácení, dolámaní.
00:05:20 Ono se říká, že to se bije gořalka.
00:05:26 -No, to jak přišly zábavy, tak vždycky byla bitka.
00:05:30 Zábava bez bitky, to neexistovalo.
00:05:34 Vždycky nakonec, jak se popili, tak potom...
00:05:38 -No ale to nebyli Poláci a Češi, ale to byli Slováci a lidi od nás.
00:05:42 -Slováci, spíš Slováci, a to...
-Takže tady z těch šanců,
00:05:46 jestli tam byli Poláci a Češi dohromady,
00:05:49 takže oni spíš proti těm Slovákům, že jo.
00:05:52 Tam se Slovákama, ne proti, protože též byli kamarádi, že jo.
00:05:56 Protože tady v Třineckých železárnách
00:05:59 jich dělalo taky spousta těch slovenských lidí.
00:06:31 -No, tady v té hospodě byly i čtyři plesy za sezonu.
00:06:41 A jednou si pamatuji jako kluk, že ten jeden ples
00:06:45 trval i dva dny v kuse.
00:07:04 ZPĚV
00:07:11 -On prakticky diriguje ty kury. Já něco jedol, buď jich volá...
00:07:16 Oni někoho tady měli u tych kur, tak to bol jejich šéf.
00:07:21 Ta kačena byla šéfka těch slepic. I teď ještě chodí s nimi pořád.
00:07:33 -Hm, tak ne.
00:07:39 Toto je použité z bývalého kurloku.
00:07:45 Těžko říct.
00:07:49 Jsou tady tyto trámy.
00:07:52 Těžko říct, kolik to má let.
00:07:56 Může to mít 130, 150 i 70. Nikdo to prostě neví.
00:08:01 Ale to dřevo se zdá, že je rozežrané chrobákama,
00:08:06 není pravda, to je jenom tak 2 cm na povrchu
00:08:11 a potom je to, že do toho nevbijete hřebík.
00:09:04 -Abych vám řekl pravdu, tu kačenu manželka vyhrála.
00:09:09 Byli jsem na výstavě zvířectva v Třinci,
00:09:12 protože se tam jezdíváme dívat,
00:09:15 no, tak na kole štěstí vyhrála 10 korun.
00:09:17 Ta kačena už má skoro 20 roků. Nevím, jak dlouho se kačeny...
00:09:22 To vůbec nevím. Už se ptalo hodně lidí,
00:09:25 ale nikdo neví, jak dlouho se dožije.
00:09:37 -Jí je 86, no, roků 86.
00:09:45 No, je nejstarší, ale už má teď takovou sklerózu.
00:09:49 No teď byla u syna, ale ona u něj nechce být.
00:09:53 Syna má hodného. Dceru též. Chtěli ji k sobě vzít do Třince.
00:09:58 Syn bydlí v Třinci a dcera v Hrádku. No ale ona - neexistuje.
00:10:02 Ona už je tak naučená sama, že by utekla.
00:10:06 To je člověk tak naučenej tady,
00:10:08 že ona už, ona tady musí asi zemřít.
00:10:12 Ona už nevydrží nikde jinde.
00:10:48 POKYNY PRO KONĚ
00:11:31 Tady těch obyvatel už je čím dál tím míň.
00:11:35 To mladí lidé odcházejí ve velkém do města za prací.
00:11:38 Je málo těch, co by se sem chtěli vrátit a žít tu.
00:11:42 To je už málo, to jsou výjimky.
00:11:45 Ondra, to je výjimka.
00:12:05 -Kdyby tu mladých zůstalo víc.
00:12:08 Obec prakticky zestárla, to je na vymření,
00:12:12 když ty mladý jdou pryč.
00:12:23 Dcerka tu zakotvila, celkem jsem rád, že tu je.
00:12:27 Už nějaký rok učí, nevím, kolik už to přesně bude,
00:12:31 ale těch 10, 15 roků už v té škole asi je.
00:12:42 -Ona chodí do čtvrté, oni chodí do třetí
00:12:44 a my dva do páté.-Ne.
-On do první, do třetí,
00:12:48 čtvrtá... Pátá.
-Do první, třetí.
00:12:52 -Já jsem třeťačka, on je prvňák, ona čtvrťačka a oni páťáci.
00:12:56 -A chodíme na Mosty už.
-Oni na Mosty a my na Hrčavu.
00:13:00 -A kolik vás je ve třídě?
-Šest.-Osm.-Uh?
00:15:38 -Tak se to tu všelijak vykládá, i od těch starších lidí,
00:15:42 kteří už za těch 30 roků mnozí umřeli,
00:15:45 takže jediní nositelé kultury byli Romové a to tak bude...
00:15:50 Oni tak datují těch 250, 300 let.
00:15:54 Ale to byli kočovní Romové, kteří jezdili ze Slovenska
00:15:59 - tehdy ne, tehdy to bylo rakousko-uherská monarchie -
00:16:03 a kteří sem jezdili brousit kosy, srpy,
00:16:08 dělat různé kovářské práce,
00:16:11 poněvadž měli i polní výheň.
00:16:17 Tak tak se ta historie nějak traduje,
00:16:21 no a potom ten vrchol, ten byl po 1. světové válce.
00:16:30 -Už 30. 10. 1918 vydala národní rada Těšínského knižectví
00:16:35 požadavek o připojení celého Těšínska k Polsku.
00:16:39 Hrčava s tím nesouhlasila, aby byla připojena k Polsku,
00:16:43 takže Hrčavané si zvolili svoje mluvčí,
00:16:47 a to Jana Gazura, narozeného 1883, a Jana Sykoru, narozeného 1886,
00:16:53 kteří společně s javořickým učitelem Leonem Grochowskim
00:16:58 vypracovali petici, aby osada Jaworzynky Hrčava
00:17:02 byla připojena k Československé republice.
00:17:06 Petici podepsali všichni občané Hrčavy
00:17:09 a 402 občanů polské Jaworzynky.
00:17:12 Gazur a Sykora pak prošli tajně hranice,
00:17:15 aby tuto petici odevzdali demilitační komisi v Ostravě.
00:17:19 Nutno připomenout, že oba dva šli tenkrát
00:17:23 z Hrčavy až do Ostravy pěšky.
00:17:46 -No tak, normálně tam jsou ty opěradla.
00:17:49 A potom nejhorší je to potom na tu lavičku.
00:17:59 -Můj děda byl starostou obce
00:18:04 a on osobně jel až za bývalým panem prezidentem
00:18:09 Tomášem Gariquem Masarykem do Prahy.
00:18:15 On mu to řek tak svým způsobem
00:18:18 a prezident to pochopil a bylo to vyřízeno.
00:18:27 DECH
-Kurnik, tady se to roztrhlo.
00:18:33 Ale to nevadí.
00:18:40 Dobré, tak to je...,
00:18:45 to je všechno.
00:18:51 -V důsledku toho, jak ten pan Sykora byl v té Praze
00:18:55 a jak prosadil
- ještě s někým tam byl -
00:18:59 aby to přidružili, myslím v 22. roce...
00:19:03 -Jedenadvacet, to už přesně teda...
-... tak potom, jak nás
00:19:07 - já nevím, jestli to můžu říkat, ale řeknu to -
00:19:11 v tom 22. roce, tak přišel rok 38, přišla sem polská armáda,
00:19:17 jako celé Těšínsko...
-No, důsledek Mnichova...
00:19:20 -... nás přišli nějak osvobodit
- já doposud nevím, od čeho -
00:19:25 a někteří se chtěli pomstít těm Čechům,
00:19:29 co měli zásluhu na tom, aby se Hrčava odtrhla od Polska.
00:23:31 Já vám cosi k tomu řeknu. Proč ti lidi na tom Těšínsku
00:23:36 prakticky šli za války do německé armády?
00:23:42 No proto třeba můj táta se taky hlásil.
00:23:45 Nehlásil se, poněvadž zavírali Poláky,
00:23:49 zavíraly Čechy Němci. No tak se ti lidi nějak dohodli,
00:23:53 že jsou Slezáci..., Slezané. Že.
00:23:56 -Ani Češi ani Poláci, Slezané.
00:23:59 -Tak si nechali napsat národnost slezskou
00:24:03 a Němci potom z toho vydedukovali, že to budou tzv. Folksdeutscheři,
00:24:08 to znamená lidoví Němci, by se dalo říct.
00:24:11 No a Němci jim potom dali takzvané folkslisty
00:24:15 nomer 3 nebo 4, no a zase se z toho vyvinulo,
00:24:20 že potom šli třeba na vojnu.
00:25:12 -Jak přijde toto, tak potom třeba týden
00:25:16 vydrží takové hnusné počasí. Dneska to je ještě paráda,
00:25:20 to je ještě v pohodě. Někdy není vidět na pár kroků.
00:25:23 Přijde mlha a je to hnus.
00:25:32 -Moje maminka je přivdaná ze Slovenska
00:25:36 a babička pocházela z Polska, ze sousední vesničky Jaworzynka,
00:25:40 a taky se sem přivdala. Takže tam ta migrace obyvatelstva
00:25:44 byla od začátku a je do dneška.
00:25:47 I současný stav, hodně těch mladých lidí, holek především,
00:25:51 se semy přivdalo, ať už z polské nebo ze slovenské strany.
00:26:27 -Můj taťka je polské národnosti, maminka je Češka
00:26:31 a vlastně na základní školu jsem chodila na polskou,
00:26:36 na střední potom na českou, takže nějak se to v mém životě
00:26:42 prolíná tak nějak přirozeně, že si myslím,
00:26:48 že to není vůbec žádný problém, ten jazyk.
00:27:01 ZPĚV
00:27:19 -Teď už nejsou bitky tak často jako kdysi.
00:27:23 U nás už je to jinak, konflikt dvou lidí
00:27:27 se vyřeší s přáteli.
00:27:51 -No to moc dobré nebylo. Na těch hranicích
00:27:54 to bylo zorané, každou chvíli se střídali.
00:27:59 To byl takový nezvyk. Bylo to takové pásmo 6 metrů,
00:28:04 bylo tam pletivo jako ohrazení,
00:28:08 jak h okde dali, a to pole bylo zorané
00:28:13 a týdně nebo i dřív přijížděli
00:28:16 a uhlazovali to bránami, aby to bylo hladké.
00:28:20 Pak hledali stopy, jestli tam někdo neprošel nebo co.
00:28:25 Bylo to strašně hlídané ty hranice,
00:28:28 takže to nebyla sranda. Ale zas to bylo dobré,
00:28:32 někdo něco donesl, nebo se sem dostalo něco z Polska,
00:28:36 jak se říká, na vypití
00:28:39 - polský špiritus - no, tak to sem dovezli
00:28:42 a zas bylo veselo.
00:30:08 VRČENÍ PSA
00:31:03 VRČENÍ PSA
00:31:07 -Když vás chytli, tak vás sebrali
00:31:12 a na...
- no, to je jedno -
00:31:17 a odvedli vás na... na tu jejich stanici
00:31:21 a, co mi vykládali, jak to bylo po válce,
00:31:26 poslali vás budovat Varšavu.
00:31:29 Oni se nebavili, Poláci, sebrali vás a hotovo.
00:31:33 A střelba, ta byla každou chvíli někde.
00:31:36 Jak jsme viděli světlice, tak jsme věděli,
00:31:40 že už se něco děje. Protože se tu pašovalo -
00:31:44 malá prasata a takové věci.
00:32:57 MODLITBA -Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou,
00:33:01 požehnaná jsi mezi ženami, a požehnaný je
00:33:05 plod života Tvého Ježíš. Svatá Maria, Matko Boží,
00:33:11 pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
00:33:17 Sláva Otci, i Synu i Duchu Svatému,
00:33:20 jako bylo na počátku, nyní i vždycky,
00:33:26 až na věky věků. Amen.
00:33:46 -No ona byla krásná, červené tváře.
00:33:50 Ale sloužit chodila, bylo jich hodně dětí.
00:33:54 Všichni její sourozenci jsou již mrtví
00:33:57 a její bratr byl policajt.
00:34:04 On byl policajt, myslím, že za Polska
00:34:08 a že prý umlátil nějakého chlapa,
00:34:13 který měl 7 dětí a prý zemřel.
00:34:18 A tomu bratrovi v Polsku uťali hlavu.
00:34:22 A on chudinka psal dopis na rozloučenou
00:34:27 celou noc před svou smrtí - ten dopis mi ukazovali -
00:34:35 a ten dopis byl úplně zkropený slzami.
00:34:38 Ani to nešlo moc přečíst.
00:34:42 Děkoval rodičům, loučil se, chudák.
00:35:12 VÝSKÁNÍ
00:35:20 Děcko, když by na tu hranici vstoupilo...
00:35:24 Třeba babička, když hlídala toho mého nejstaršího,
00:35:28 kterému bylo tehdy tak 4, 5 let,
00:35:31 ona okopávala brambory úplně u té hranice,
00:35:34 tak ho voják ho chytil za jednu ruku
00:35:38 a babička ho držela za druhou
00:35:41 a on proto, aby dostal dovolenku, opušťák...
00:35:45 No a babička ho táhla a nepustila ho,
00:35:49 jako tomu vojákovi. To bylo strašné trápení.
00:35:52 -Oni byli normální vojáci. Kluci kolikrát jako děti...
00:35:57 Nám ukázal třeba - tehdy nosili škorpiony, automatické zbraně.
00:36:01 Takže ten voják, když byl hodný,
00:36:04 tak nám jako dětem ukázal a my jsme to žrali.
00:36:08 Takoví kluci 10, 12 roků, když nám rozebral a ukázal škorpion.
00:36:12 Samozřejmě, kdyby ho chytil někdo z nadřízených,
00:36:16 tak má s tím problém, průser. Ale dalo se, že.
00:36:19 -Když jsme byly větší, takové holky, slečny,
00:36:22 naopak nám to imponovalo, protože tady byla hranice,
00:36:26 chodili tu polští pohraničníci, mladí kluci v uniformách,
00:36:30 takže jsme je různě pozorovaly, tu jejich práci, co dělají,
00:36:35 když chodili po hranici a hlídali tu, jak se říká, čáru.
00:36:40 ZPĚV
00:37:03 -To se nesmělo ani mluvit. Víte, jak tam je hranice,
00:37:06 tady pole, tady pole, tady se pásla kráva, tam...
00:37:09 Otec měl v Polsku rodinu, jak ti lidé mají za hranicí pole,
00:37:13 tak vlastně bylo těžké si něco přes hranici říct.
00:37:17 Bylo to tak nepochopitelně tvrdé.
00:37:22 -My jsme tu byli na chvojí o Všech Svatých
00:37:26 - pro tetku Bogočovou - a pro sebe kytice na hrob.
00:37:31 A tam na vrchu, tam za tím kostelíkem v tom lese,
00:37:35 jsem to chvojí stříhal a pak jsem se šel vyčůrat
00:37:40 a jak čůrám, tak 2 metry ode mě
00:37:44 polský voják vylézal z plotu.
00:37:49 Oni tam měli natažené dráty
00:37:51 a telefony byly na zástrčku na těch sloupech.
00:37:55 Čili on měl telefon za pasem a tam si to píchl
00:37:58 a volal pomoce nebo tak.
00:38:38 KOSTELNÍ ZVON
00:39:01 -Když postavili kostel a zbylo kamení ze základů,
00:39:06 nechal zemský poslanec nebo zemský rada Karel Smyczek
00:39:12 postavit tu kapličku, tu Lurdskou jeskyni.
00:39:22 -Pověst vypráví, že jedné ženě v Čechách
00:39:26 se narodilo nevidomé dítě. Tato žena měla sen,
00:39:30 ve kterém se jí zjevila Panenka Maria
00:39:33 a řekla jí, aby s tím dítětem přijela na Hrčavu,
00:39:37 že kousek od centra obce ve státním lese vytéká pramen vody
00:39:42 a ta voda by mohla její dítě uzdravit.
00:39:45 Takže ona sem přijela, tomu dítěti omyla tou vodou oči.
00:39:51 Potom ještě nabrala tu vodu do nádoby
00:39:55 a doma mu to ještě několikrát opakovala,
00:39:59 takže se stalo, že dítě se uzdravilo
00:40:03 a začalo vidět. Nejsou to žádné pohádky.
00:40:07 Jsou to skutečné věci. Říká se: Tvá víra tě uzdravila.
00:40:12 To se každému nesplní. To je takový příběh
00:40:16 jeden ze sta tisíců, který se stane.
00:40:37 -Když se jde do Polska, je tam takový les na druhé straně
00:40:42 a tam žili kdysi dávno takoví lidi,
00:40:47 že kdysi dávno, jak šli pryč,
00:40:50 všude zamkli a když se vrátili,
00:40:54 měli peřiny i polštáře pověšené na plotě.
00:40:59 Všechno.
00:41:03 Říká se, že tam straší.
00:41:43 -Vlezu do okna, jdu si zakouřit, ne.
00:41:47 A byl jsem už takový starousedlík,
00:41:51 tak..., něco mi tu chybělo.
00:41:54 Prostě na pohled.
00:41:58 Jdu se sem podívat a tady taková díra.
00:42:06 Kolena se mi z toho normálně roztřepala.
00:42:11 Jdu domů a říkám manželce: Mamino, víš, co se tady děje?
00:42:16 Úplně děs a hrůza.
00:42:21 Ne, vážně, to nebylo vůbec slyšet.
00:42:25 Jelo to až sem. Nic jsme neslyšeli.
00:42:37 Fakt, neslyšeli jsme nic.
00:42:41 No, není to sranda. Je to...
00:42:44 A kdo by něco takového řekl. Pravda.
00:42:48 Ale ještě vám řeknu něco. Prý před 150 lety,
00:42:51 když tu byl starosta z Bukovce i z Hrčavy,
00:42:55 před 150 lety tu bylo něco podobného.
00:43:00 Ne v takovém měřítku, méně, ale bylo to.
00:43:03 A já jsem vždycky říkal, proč tu jsou takové hrby?
00:43:10 Takže to už tu kdysi bylo.
00:43:29 -Ježišmarjá, to bylo s tím pašováním.
00:43:34 My jsme bydleli tam jako úplně z toho kopce
00:43:38 u té hranice.
00:43:41 Kdo utíkal, ten musel kolem naší chalupy,
00:43:46 protože to byla taková křižovatka.
00:43:49 A když třeba někdo tam přišel a chtěl něco schovat
00:43:54 nebo něco jiného, tak já jsem potichu,
00:43:58 aby manžel nevěděl, protože on tam vyrostl a věděl,
00:44:03 že se to trestá, a já jsem na to nebyla zvyklá.
00:44:50 -Nebylo to, proboha, na kamiony, to by si nikdo nemyslel.
00:44:54 Bylo to tak na přilepšení, nevím, jak to říct -
00:44:58 na cigarety neb ona pivo, no.
00:45:16 -Někdo přehnal krávu, někdo koně.
00:45:19 Někdy kráva utekla. A když ji nikdo nechytil, tak šup.
00:45:23 Tak to chodilo. Nikdo nešel, aby na druhého nedonášel.
00:45:28 Bylo to pohromadě jako v klubíčku všechno.
00:45:32 -Jednou jsme šli nahoru tam za kostel
00:45:35 a tam je ta cesta, jestli víte, kousek v Česku, kousek v Polsku.
00:45:39 -Směrem na Gírovou.
-Směrem na Gírovou, jak se jde.
00:45:43 Tak přijel český forman a tam něco dělal s jedním koněm...
00:45:48 -Ještě řekni, jaká jsou tam pole.
00:45:51 -A přijel druhý forman z druhé strany
00:45:54 a ten zase na polské straně dělal něco v tom poli.
00:45:57 Ale oba si dali vozy na silnici. Byla česko-polská, tam mohli oba.
00:46:02 -Musíš říct, že jedno pole dolů je polské a...
00:46:05 -Tady napravo je polská část a tady je česká,
00:46:08 proto společná cesta. No a potom si vyměnili vozy.
00:46:12 Jak jsem se potom vyptával, tak jeden měl asi 80 litrů
00:46:15 nebo kolik, já nevím, toho polského lihu
00:46:19 a ten český tam měl 200 kilo citronů
00:46:22 a, já nevím, pár kilo pepře třeba.
00:46:25 Tak si to vyměnili a mnozí z těch kšeftů postavili i baráky,
00:46:30 protože tady to bylo chudé. Ale to je před 30 a více lety.
00:46:36 -Pašeráci byli a budou, víte?
00:46:39 (pobaveně) Pašeráci byli a budou.
00:46:43 A to, co říkala, že se stavělo na černo.
00:47:17 -To se dělo v noci a muselo to být jisté,
00:47:20 protože za to byl velký kriminál, za nějaké pašeráctví kdysi.
00:47:23 -Jo jo, já jsem byla trestaná a nechci už ani o tom mluvit.
00:47:30 Nechci.
00:47:56 -Na Slovensku byl Jánošík v jedné...
00:48:03 ... takové skále jakoby,
00:48:06 tam byl Jánošík a oni ho tam pověsili.
00:48:10 O něm je i film, takový dobrý,
00:48:13 a je to v tom filmu takové smutné, jak ho tam pověsí.
00:48:22 Mně se někdy chce z toho i plakat.
00:48:25 ZPĚV
00:49:24 -Už to mám v krvi asi po dědovi, protože můj děda byl Slovák.
00:49:29 No, první můj zážitek s pašováním koní.
00:49:35 Nebyl moc dobrý, protože jsem z toho pak 3 dny spal.
00:49:40 Dovedli nám takovou kobylu, 8 metrů, těžkou,
00:49:45 ale už v noci jsem slyšel, jak ji vedli do kopce,
00:49:49 že už nemůže jít.
00:49:51 No ale chtěli ji prodat. To se tak stává,
00:49:54 že nechce jít, jak je zápal nebo co.
00:49:58 Tak kombinačky do ocasu
- jako do chvostu - nemyslím...
00:50:02 A štípou, aby se zbavila bolesti.
00:50:06 No a přišli jsme dolů k potoku a kůň nám zkapal.
00:50:10 Co s tím, když je to 8 metrový kůň? Měl by se rozebrat a zakopat.
00:50:15 Zas to zůstalo na mě. Sehnat nějakého chlapa,
00:50:19 který to umí, protože to bylo v létě...
00:50:23 Kůň, když vám leží jen pár hodin, je z toho smrad, nafouknutý.
00:50:29 No ale co, on ten můj kamarád - nebožtík,
00:50:33 on s policajtama byl zadobře, no ale přes piatiku, jo.
00:50:37 No a něco vykecnul. Něco vykecnul
00:50:41 a kriminálka už vyšetřovala a toho koně potom vyhrabali.
00:50:45 I mě potom na kriminálce v Bukovci vyšetřovali.
00:50:50 Jak mi říkal děda, jak tě při tom nechytí,
00:50:54 tak nemají šanci to zjistit.
00:51:23 FRKÁNÍ KONĚ ÚLEK
00:51:26 -Ja! Fuj!
00:52:06 KLAVÍR
00:52:14 ZPĚV TŘÍDY
00:53:21 -V zimě tady měl být ples - polský.
00:53:25 Když jsem viděli plakáty, řekli jsme si -
00:53:28 dobře, půjdeme na ples - bál, polsky se to jmenuje bál.
00:53:33 No a najednou, kde jsou plakáty? No, nejsou.
00:53:37 Tady se strhávají plakáty.
00:53:41 -Nejsem zastáncem té polské menšiny tady,
00:53:44 která se u nás... I když tady mají dlouholeté kořeny,
00:53:48 ale třeba pořád, že jsou utlačovaní a něco namítají.
00:53:51 Nejsem zastáncem, ale jak říkám, mně to je jedno,
00:53:55 jestli to je Rus, Polák nebo Maďar, hlavně je člověk, že.
00:54:05 VÝSTŘEL
00:54:15 -Ve škole jsme měli někdy takové... Když jsem chodil na učiliště,
00:54:19 tak jsme měli takové slovní boje mezi sebou,
00:54:23 ještě katolíci s evangelíky a Poláci s Čechy
00:54:27 a to potom učitel stál ve dveřích a celá třída se hádala.
00:54:33 Teď se tomu smějeme, ale my jsme to brali vážně.
00:55:31 -Do prkýnka.
00:55:35 Kontakt ve vypínači.
00:55:41 Trochu se napnul trochu kdesi...
00:55:57 -Největším mým přáním je, abych se lépe učil.
00:56:03 -No tak moje největší přání je mít koně,
00:56:07 líp se učit a mít vlastní motorku.
00:56:11 -Mým největším přáním je nebydlet v bytě,
00:56:15 ale v normálním domě.
00:56:18 -Mým přáním je to, abych...
00:56:22 to, no...
00:56:35 To, abych to...
00:56:38 Mojim největším přáním bych to... chtěl,
00:56:41 abych měl motorku.
00:56:45 -Mým největším přáním by bylo, kdybych měla koně anebo...
00:56:53 kdybysem...
00:57:00 bydlela jinde.
00:58:23 Skryté titulky: Ludmila Stránská
00:58:27 Česká televize 2014
O Cenu Pavla Kouteckého se ucházeli letos tvůrci devadesáti dokumentů, získala ji režisérka Klára Řezníčková s filmem Trojmezí. Ve filmu zachycuje nejvýchodnější oblast České republiky, ležící na hranicích s Polskem a Slovenskem, kde hranice ovlivnila osudy místních lidí. Porota u filmu Trojmezí ocenila poetické vyprávění historie zapomenutého a svérázného kraje, kvůli kterému nemusela režisérka cestovat daleko – leží totiž na česko-polsko-slovenském pomezí ve vesnicích Hrčava, Bukovec a Jaworzynce, sama režisérka pochází z Ostravy. „Dokument dobře využívá prostředků filmové řeči a poutavě líčí atmosféru pomalého zapomínání a mizení. Vzájemná rovnováha obrazu, hudby i tempa filmu umožňuje divákovi navázat s ojedinělým krajem téměř milostný vztah,“ uvedla za porotu Lenka Lovicarová. Snímek Trojmezí vznikal pět let, samotné natáčení trvalo dva roky a sleduje příběhy rázovitých starousedlíků v průběhu čtyř ročních období. Snímek, jenž vznikl v koprodukci FAMU, Duracfilm a Reel Illusion s přispěním Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie, natočili spolužáci z FAMU v letech 2009 až 2011.