Dokumentární film o vzniku hudebního projektu textaře, básníka a producenta Michala Horáčka
00:00:33 Snad jsem se někde o trn pích
00:00:36 a psal pak své balady v mdlobě.
00:00:41 Na lehkou váhu bral jsem vzdych,
00:00:43 žijeme v nádherné době.
00:00:47 Žijeme v nádherné době.
00:01:32 Vždycky jsem měl rád hudbu, kterou dělal pan Horáček s panem Hapkou.
00:01:36 A jelikož jsem svým způsobem jejich fanoušek,
00:01:39 tak jsem si projížděl na internetu nějaký jejich stránky
00:01:41 a úplně náhodou jsem narazil na stránky Kudykamu.
00:01:46 Tak jsem si to pročítal
00:01:48 a uviděl jsem tam kolonku Příležitost pro autory.
00:01:52 No a tak jsem si říkal:
00:01:54 To je zajímavé. Ze srandy to zkusím. O nic nejde.
00:01:58 A vůbec jsem si od toho nic nesliboval,
00:02:01 protože já se cítím jako velký amatér.
00:02:10 Teď jsem četl vlastně ty balady a vůbec mě nenapadlo,
00:02:14 jak k tomu vlastně přistoupit, jak to udělat.
00:02:17 Nikdy jsem to nedělal, ale zkusil jsem to,
00:02:19 udělal jsem jednu skladbu. Pak jsem udělal další
00:02:23 a začal jsem to panu Horáčkovi posílat.
00:02:26 A překvapilo mě vlastně to, že mi odepsal něco ve smyslu:
00:02:29 Jo, jo, jako že je to fajn, skládejte dál, něco takového.
00:02:32 Vůbec to, že přišla odpověď od pana Horáčka,
00:02:35 to mě šokovalo, protože já jsem do té doby
00:02:39 vlastně v životě neskládal na text.
00:02:44 A tuším, že jsem udělal asi 22 skladeb,
00:02:48 už jsem to i zabalil, říkal jsem: Už nebudu skládat, to nemá cenu.
00:02:51 Jestli udělám 20 skladeb a v podstatě ani jednu skladbu
00:02:54 nakonec pan Horáček nevezme, tak jsem si říkal:
00:02:56 Tak to ne, na to prostě nemám.
00:02:59 Ale pak jsem si říkal: Ale ne, zkusíme to ještě dál.
00:03:02 To byla taková náhoda. Ráno kluci odešli do školky,
00:03:06 do školy, přišel nápad nějaký a složil jsem skladbu,
00:03:11 hudbu k baladě Babí léto.
00:03:24 PÍSEŇ
00:03:27 Dnes usnula jsem kolem třetí
00:03:33 a hned se zase probudila.
00:03:39 A ty jsi řekl, copak je ti,
00:03:45 mé potěšení, moje milá?
00:03:51 Tos mluvil v sadu na motýla... Pardon!
00:03:55 Tos mluvil v sadu na motýla
00:03:58 či na sojku jak Rigoletto... Tak ještě jednou.
00:04:02 Ono je to vlastně takhle: Či na sojku jak Rigoletto.
00:04:06 Protože ono to je vlastně vždycky,
00:04:08 to je prostě přesně na slabiky napsaný jako, jo?
00:04:12 To čekání, než mi odepsal, bylo právě v tom,
00:04:16 že možná to je ono,
00:04:18 už bych mohl dostat teďka to vytoužené razítko.
00:04:22 Protože pan Horáček, když to zhudebnění se mu líbí tak,
00:04:26 že už si myslí, že to je to nejlepší,
00:04:29 tak označí tu danou baladu
00:04:32 a už není volná ta balada k dalšímu zhudebňování.
00:04:38 Když jsem udělal to Babí léto, šel jsem vlastně do práce,
00:04:41 tak jsem si říkal... Zapnul jsem si tam o přestávce mail
00:04:44 a tam bylo jako od pana Horáčka, že se mu to líbí.
00:04:48 A potom vlastně, že tam mám to razítko.
00:04:51 Tak jsem si říkal: Jo, tak jsem to zvládnul.
00:04:54 ZE ZÁZNAMU HYNEK: Vtom ale přišlo babí léto!
00:04:57 -Babí léto! -Babí léto! Ano, ano, to je ono.
00:05:09 Víte co? Nejraději je to hned zrána.
00:05:12 Člověk když ráno se probudí a když jsem tu sám,
00:05:15 doprovodím kluky vlastně do školy, do školky a přijdu tadyk,
00:05:19 udělám si kávu a mám klid, jsem tu úplně sám.
00:05:23 A vesměs potom zajdu se třeba projít se psy.
00:05:28 A potom... To není o inspiraci, to je o té náhodě,
00:05:31 že prostě najednou to tam je, ten nápad. Přijde to tam.
00:05:35 Ale ještě to není vše. Ono se to musí nahrát.
00:05:38 A při tom nahrání zjistím, že to vůbec není dobré.
00:05:41 Nebo takhle: Já sám nevím, jak to vůbec bude znít.
00:05:46 Až když to nahraju, tak vlastně teprve to poslouchám
00:05:49 a říkám si: Hm, to ne, to je špatně.
00:05:53 To vymažu, uděláme to jinak.
00:06:07 Vždycky se nejvíc bojím toho, že třeba už ten nápad nepřijde,
00:06:10 že prostě to končí.
00:06:12 A nějak na sílu to lámat? To vlastně nemá cenu.
00:06:15 Takže když přijdete za rok, tak třeba vám můžu říct:
00:06:18 No, ten nápad už nepřišel. Tím to skončilo.
00:06:21 Ale i tak to bude v pohodě.
00:06:22 Vlastně jsem si tím splnil veškeré své sny.
00:06:27 Není to úžasné?
00:06:31 Asi jo, že?
00:06:45 Dnes usnula jsem kolem třetí
00:06:51 a hned se zase probudila.
00:06:58 A ty jsi řekl: Copak je ti,
00:07:05 mé potěšení, moje milá?
00:07:11 Tos mluvil v sadu na motýla či na sojku jak Rigoletto,
00:07:17 tak ráda bych tě políbila, vtom ale přišlo babí léto.
00:07:22 -Tam byla moc pauza, se mi zdá.
-Hele, u šansonu to nevadí.
00:07:27 Tak já jenom, jestli to funguje. Co myslíte, Lucko?
00:07:30 Mně se to líbí a ona to má i v harmonii, protože vy jste to tam
00:07:32 měl takový vyřčený, že to nebylo úplně jako v harmonii.
00:07:35 A teď ona to dala Bára, do jako...
00:07:38 -Může to bejt, že jo?
-Mně se to líbí.
00:07:45 PÍSEŇ Kam odběhly ty hodné děti?
00:07:52 Vždyť Eliška a Bohumila
00:07:58 tu rajtovaly na hříběti
00:08:04 a malá Vlasta žadonila,
00:08:10 ať dám jí věnec, že je víla,
00:08:12 a pak mi řekla: Hezké je to.
00:08:16 Já pro hřeben se otočila a uviděla babí léto.
00:08:22 Noc něco šeptá potměšilá
00:08:27 jak Arbesovo romaneto.
00:08:33 Má hříbata se ohřebila,
00:08:39 je po létě, je babí léto.
00:08:48 Je po létě, je babí léto.
00:08:56 -Já to vždycky obrečím.
-Měla jsi to velmi krásný.
00:08:59 -Tak hotovo, máme.
-Super! Výborně.
00:09:03 Máš to?
00:09:12 Jo, to je moje pracoviště. Momentální, současné, přechodné.
00:09:20 Tady jsou ty komnaty. To jsou ta místa vzniku.
00:09:31 Přišla noc a byla vraná.
00:09:35 Noc, která volá na výslech.
00:09:38 Když vítr po mně deštěm šleh,
00:09:42 já šla jsem celá sešlehaná,
00:09:46 svět samý osten, samá hrana.
00:09:50 A přesto mě to nezkruší.
00:09:52 Jak nemluvňátko v loktuši
00:09:56 mám pocit, že jsem milovaná.
00:10:06 Je to asi dva roky, jsem našel na doporučení přátel
00:10:11 na webových stránkách pana Horáčka k dispozici balady.
00:10:14 Villonské balady. Tak jsem si je pročetl,
00:10:18 díval jsem se na to, jaké jsou. Velmi mě zaujaly.
00:10:21 Některé víc. Pár jsem si jich vybral
00:10:24 a pokusil jsem se je zhudebnit.
00:10:27 PÍSEŇ Já si myslím, krindapána,
00:10:30 snad nemám perly do uší,
00:10:32 mně ale nic tak nesluší
00:10:36 jak pocit, že jsem milovaná.
00:10:41 Já prostě se necítím jako skladatel.
00:10:44 To tak není. Já nejsem skladatel.
00:10:50 Vůbec. To bych si v životě nemyslel.
00:10:53 PÍSEŇ I z farní kaple svatá Anna
00:10:56 mi vážně řekla: Všeho nech!
00:10:59 A taková ta až dětská radost třeba z té Milované,
00:11:03 která nedostala razítko, ale to není důležité.
00:11:07 Důležitý byl ten krok.
00:11:09 A pak následně můžou přicházet kroky,
00:11:12 které mění život a další situaci.
00:11:15 Ale to my si nevymyslíme.
00:11:18 PÍSEŇ Jen pocit, že jsem milovaná.
00:11:23 Chci jít a třískat do piána
00:11:26 a křičet: Já už nejsem z těch,
00:11:29 jimž bledá bída krátí dech.
00:11:33 Mám pocit, že jsem milovaná.
00:11:48 Někdy se snažím moc a pak cítím, že je lepší udělat to, že si lehnu.
00:11:54 Tak si lehnu. A říkám si, že to přijde třeba.
00:11:58 A třeba taky ne.
00:12:00 A taky to tak je. Někdy to přijde a někdy ne.
00:12:02 Ale nemá smysl, když je to...
00:12:05 Že se tak člověk zatne a jako chce a chce a chce.
00:12:08 Ono to nefunguje. Ale to neznamená,
00:12:10 že když se něco píše, že to musí být hned.
00:12:13 Je to jak kdy,
00:12:16 protože...
00:12:22 ...to slyším často, určité ty věci slyším
00:12:25 a vlastně nacházím je a zapisuju je do not.
00:12:28 Vlastně určitě tužka a papír na začátku je.
00:12:32 Prosím vás, děvčata, jenom jednu věc.
00:12:35 Anděl je hravý jako dítě, křížem. Děláte křížem, pozor.
00:12:41 Anděl je hravý jako dítě. Křížem...
00:12:44 Já jsem potřebova udělat písničku pro tři holky.
00:12:47 A zase jsem nevěděl, a tak jsem zkusil podruhé šáhnout
00:12:51 na balady pana Horáčka.
00:12:53 A našel jsem nádhernou baladu Nepolykejte andělíčky.
00:12:57 Ta balada je v rámci Českého kalendáře Březen.
00:13:01 A začíná: Schází se kapka s kapkou skrytě
00:13:04 v kolejích městských tramvají,
00:13:07 v roklích, i v lese na pažitě, mlčky se spolu líbají.
00:13:11 V každé z nich anděl potají doufá,
00:13:13 že z kapek budou říčky.
00:13:17 Když se k vám přes práh vydají,
00:13:20 nepolykejte andělíčky.
00:13:32 Anděl je hravý jako dítě,
00:13:35 křížem se proudy splétají,
00:13:37 sníh, který schází na úbytě, rozumí hře a skrývá ji.
00:13:43 Proroci zatím ve stáji vkládají sedla na oslíčky,
00:13:49 vyjedou hlásat po kraji: Nepolykejte andělíčky.
00:13:55 Nepolykejte andělíčky!
00:14:00 Když jsem tu baladu zhudebňoval, díval jsem se na ty tři holky
00:14:03 a představoval jsem si, jak to zpívají,
00:14:05 co u toho prožívají
00:14:07 a co asi dělají kapky, když se schází.
00:14:09 Zatímco doma obklopí tě teplo, když sedíš při čaji..
00:14:14 To mě opravdu pobavilo, rozesmálo, udělalo mi to radost.
00:14:20 Od Vysočiny k Dunaji dosud je slyšet jenom sýčky,
00:14:26 brzy však sněhy roztají, nepolykejte andělíčky.
00:14:34 Nečekej zvuky šalmají, březen je měsíc pro putičky,
00:14:40 jen mokré mechy šeptají, spolykaly jsme andělíčky.
00:14:46 Spolykaly jsme andělíčky.
00:14:49 Spolykaly jsme andělíčky.
00:15:22 KOMUNIKUJÍ FRANCOUZSKY
00:15:34 Já jsem Arnaud Mathieu.
00:15:37 Já jsem Francouz a já žiju v Čechách už pět a půl let.
00:15:44 Já jsem měl štěstí, že jednu písničku,
00:15:48 kterou jsem skládal pro pan Horáček,
00:15:51 vyhrála jako mezi ostatníma a bude na albu Český kalendář.
00:15:58 Já jsem studoval hudbu a mimo ostatní jsme měli kurz aranžmá.
00:16:02 A tak jsem to udělal trošku školní, jako že jsem fakt respektoval
00:16:06 všechny ty pravidla a tak. A jsem to poslal jakoby jen tak.
00:16:11 To mě hodně motivovalo, protože pan Horáček mi odpověděl.
00:16:15 On mi napsal v podstatě:
00:16:17 Hele, pokračuj. Jako tohle ještě není úplně ono,
00:16:21 ale pokračuj, to je dobrý.
00:16:34 A ještě jednou. To je spojení, jak jsem říkal dřív,
00:16:40 elektro zvuky a klasické zvuky,
00:16:43 v tomto případě sbor.
00:16:46 A pak..
00:16:48 Pořád slyším vrány krákat, krátké dávky ostrých staccat.
00:16:54 Jednou ze střech, jindy z polí, z kraje lesa, odkudkoli,
00:17:01 hlasy plné rzi a soli, roztrpčené, uondané.
00:17:08 Každou chvíli zadrmolí, co se s námi asi stane?
00:17:15 To setkání s Bárou Basikovou, to bylo takový skvělý.
00:17:19 To je tak silná osoba
00:17:22 a zároveň velmi příjemná a normální.
00:17:29 Ale jako práce je práce, že jo.
00:17:32 Tak pak když jsme se dostali do toho, že ona to nahrává,
00:17:36 musím jí trošku nasměrovat, nebo jak bych řekl, poradit
00:17:40 podle mý interpretace. Já mám poradit Bára Basiková
00:17:44 podle interpretace? Co to je?
00:17:47 Ale OK. Tak jsem se cítil velmi klidně.
00:17:52 ...co ji potká, co se stane.
00:17:59 Z tmavé hlíny lezou stvoly, první hlídky, Kriste Pane,
00:18:06 tuším vojsko pod chocholy...
00:18:09 Ta čeština v textu mi vůbec nevadí,
00:18:13 jako to mě neomezuje,
00:18:16 protože když skládám,
00:18:19 cítím se víceméně jako radiotransmitor,
00:18:23 jako rádiotranzistor nebo tak, že prostě začínám s tou melodií
00:18:28 a bum, slyším harmonii. Tak to jenom dám.
00:18:32 A pak ty nápady přijdou takhle a jsem jenom jakoby ten,
00:18:37 jsem tady mezi těmi nápady a tím počítačem, abych mohl...
00:18:40 Počkej, počkej. Jo?
00:18:45 Věřím, že práce, jestli člověk pracuje dost,
00:18:49 tak může se dostat kamkoliv.
00:18:56 Já pracuju taky jako blázen, jako nebudu lhát,
00:18:59 jako pracuju furt a mě to baví.
00:19:02 A já jsem velmi rád, že mám sen, protože já potkávám tolik lidí,
00:19:06 kteří žijou, a nemají nějaký globální směr,
00:19:10 nevím, kam jdou. Já potřebuju cítit, že jdu někam.
00:19:24 Z tmavé hlíny lezou stvoly,
00:19:27 první hlídky. Kriste Pane,
00:19:31 tušíš vojsko pod chocholy,
00:19:34 co se s námi asi stane?
00:19:41 Mně to evokovalo jedno téma, které je dost důležité pro mě,
00:19:44 to je jaro obecně.
00:19:47 Protože já myslím, že jaro v přírodě jako je spojení
00:19:50 s jaro v srdci a mozek lidé, jako že prostě nový možnosti.
00:19:56 A co se s námi stane?
00:19:58 To je jakoby ty semínka nebo to je nová šance.
00:20:02 A já jsem tady.
00:20:10 Já jsem se koukal na ty razítka a tvoje jméno jsem už viděl
00:20:14 a ještě a ještě a ještě.
00:20:16 A pak jsem tě googloval trošku a nic jsem nenašel.
00:20:19 No. O mně nejde nic najít.
00:20:22 No, tak možná, že ode dneška jo.
00:20:25 -A ty? Ty jsi vlastně z Francie?
-Jo, já jsem z Francie.
00:20:27 -A známý skladatel?
-Ne, vůbec jako. Neznámý.
00:20:30 -Takže taky, jako doma...
-No. Právě jako ty.
00:20:33 To je fakt hezký.
00:20:35 No jo, jenomže já už skládám, vlastně dva roky skládám
00:20:39 tady do toho projektu.
-To je fakt, že už to začalo.
00:20:44 -A kolik písniček?
-Takže mám náskok.
00:20:46 A písniček jsi posílal kolik jako?
00:20:49 -40.
-Kecáš.
00:20:52 -Vážně?
-Fakt. -Jo takhle, aha.
00:20:56 OK. No dobře. OK, už to chápu.
00:21:10 Raz, dva, tři, čtyři!
00:21:32 Já si myslím, že ta cesta, kterou započal ten Český kalendář,
00:21:36 to znamená, že se obrací s žádostí o kolegialitu,
00:21:39 o spoluautorství a spolutvůrcovství k lidem,
00:21:43 který vlastně ani dopředu nezná, je krásná, je vzrušující.
00:21:48 Myslím si, že je taková vlastenecká dokonce,
00:21:51 taková až obrozenecká, že přece jenom se obrací
00:21:55 vlastně jakoby, snad to nebude znít příliš vznešeně,
00:21:58 ale prostě na celej ten národ, jestli se tam najdou lidi,
00:22:01 kteří chtějí něco společnýho vytvořit,
00:22:03 zejména když to dílo se jmenuje Český kalendář.
00:22:05 Našel jsem lidi, který bych nikdy nenašel.
00:22:08 Myslím si, že i oni se utvrdili v tom, že ten talent mají,
00:22:11 že ta šance je a že je důležitý prostě tvořit.
00:22:16 Úplně nejpozoruhodnější na tom je, když to člověk najde
00:22:18 jakoby sám v sobě. Že to fakt člověk jako tuší,
00:22:21 že je něco, ale on potřebuje nějakej impuls, nějakou možnost.
00:22:25 A jakmile se dostaví, tak teďka záleží na tom,
00:22:27 jestli ji člověk uchopí, nebo ne.
00:22:36 Teď už bude potřeba jenom doufat, že si to najde svý publikum,
00:22:39 které to shledá inspirativním
00:22:41 a zase možná aspoň maličko to pozmění životy dalších lidí.
00:22:46 Těch, který to budou vnímat.
00:23:00 Dočasně bytem na mizině, trvale hlášen v rozpacích,
00:23:07 usilovně a neúčinně vytírám z očí vlhký sníh.
00:23:14 Proč na mě ženy v podloubích volají?
00:23:18 Stulím se k tobě.
00:23:20 I love you, ljublju, liebe dich.
00:23:24 Žijeme v nádherné době.
00:23:31 Žijeme v nádherné době.
00:23:38 Drožkářským klisnám šustí žíně, jak do nich vítr zkusmo dých.
00:23:46 Dva, kteří spolu byli v kině, dlouze se loučí ve dveřích.
00:23:53 V sýrech jsou díry a v láhvích líh, kdosi tu mumlá sám k sobě.
00:24:00 Za rok jsem přečet sto pět knih, žijeme v nádherné době.
00:24:10 Žijeme v nádherné době.
00:24:17 Sedm hvězd sedí na Petříně, slétla se rada nejstarších.
00:24:24 Rokují v plynné hebrejštině, o tom, co čte si každá z nich.
00:24:31 V ozvěně slov a v kamíncích na Maharalově hrobě.
00:24:38 Úradek asi uhod bych, žijete v nádherné době.
00:24:48 Žijete v nádherné době.
00:24:58 Snad ses někde o trn pích, psal pak své balady v mdlobě.
00:25:06 Na lehkou váhu bral jsi vzdych, žijeme v nádherné době.
00:25:17 Žijeme v nádherné době.
00:25:24 Žijeme v nádherné době.
00:25:32 Žijeme v nádherné době.
00:25:46 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2012
Dokumentární film o vzniku hudebního projektu. Autorem villonských balad, které vyšly knižně a jsou uváděny také v divadelní podobě, je básník, textař a producent Michal Horáček. Každá z nich souvisí s některým měsícem v roce. Producent k jejich zhudebnění vyzval profesionální i amatérské muzikanty a několik hudebních ztvárnění vybral a nahrál v podání Báry Basikové, Vojtěcha Dyka, Szidi Tobias, Františka Segrada, Lucie Šoralové, Lenky Dusilové a dalších zpěváků.