Luděk Sobota uvádí další díl cyklu, mapujícího uměleckou dráhu legendárních dvojic komiků, které se zapsaly do zlatého fondu České televize. Tentokrát si připomeneme dvojici Milan Lasica a Július Satinský. ### Režie J. Wehrenberg
00:00:29 Luďku, to bude dobrý, tak se snaž.
00:00:32 -Ať je to par excellence.
-To je dobře, nebo špatně?
00:00:38 Dobrý večer, dámy a pánové!
00:00:42 Vítáme vás u dalšího dílu našeho pořadu.
00:00:46 Dnes se podíváme za hranice.
00:00:48 Který?
00:00:49 Můžeš hádat. Celník s kozou, indiánská babička.
00:00:55 Lasica a Satinský.
00:00:58 A jo?
00:00:59 Ale jak jsi říkal to par excellence...
00:01:03 -To je francouzsky.
-Já na jazyky moc nejsem.
00:01:09 Tak dávej pozor, třeba se něčemu přiučíš.
00:01:13 My vám zahrajeme tu blbost,
00:01:16 takovou myšlenkově náročnou anglickou konverzačku,
00:01:21 Wildovského charakteru.
00:01:29 Ó!
00:01:32 Co tu chcete?
00:01:34 MLUVÍ JAKO ANGLICKY
00:02:03 Královna Anna.
00:02:07 "Skač."
00:02:11 Sedlák.
00:02:21 -Dovolte, co to mělo znamenat?
-Co to mělo, co?
00:02:26 Pregnant.
00:02:27 Kdo je na to zvědavý, že je v jiném stavu?
00:02:31 -Vy vůbec neumíte anglicky.
-Všiml si toho někdo?
00:02:35 V tom je to herecké umění.
00:02:37 Když vám dělá angličtina těžkosti, můžeme si to zahrát ve švédštině.
00:02:43 To bychom museli navodit severskou atmosféru.
00:02:47 Už to mám, dávejte pozor. Já budu jeden fjord.
00:02:53 -Vy budete druhý fjord a zamrzneme.
-To se nedá zahrát.
00:02:59 Já vám vysvětlím, co budeme ve Švédsku.
00:03:03 Ve Švédsku jsme dva luteránští faráři...
00:03:06 -A zamrzneme.
-Ne.
00:03:10 Jsme dva luteránští faráři, zmítaní touhou zbavit se víry.
00:03:16 MLUVÍ JAKO ŠVÉDSKY
00:03:24 ...Purkyně.
00:03:41 Stockholm.
00:03:49 MLUVÍ JAKO ŠVÉDSKY
00:04:22 Yes, no, O.K., to bych zvládl taky.
00:04:26 A co budembrúkovštinu.
00:04:29 V jedné ukázce naší inscenace
00:04:32 jsme narazili na slovíčko budembrúk.
00:04:36 Ukážeme si na něm časování a skloňování.
00:04:39 Nejprve časování. Přítomný čas.
00:04:52 Budoucí čas, ten se rovná přítomnému.
00:04:56 To je výhoda záhorácké spisovné slovenštiny.
00:05:00 Minulý čas: byl jsem brúk, byls brúk, byl brúk.
00:05:04 Na tomto slovíčku si můžeme ukázat i skloňování.
00:05:09 1. pád: kdo budem, brúk? 2. pád: keho budem, brúka.
00:05:17 3. pád: kemu budem, brúkovi. 4. pád: keho budem, brúka.
00:05:22 5. pádem voláme: brúku! 6. pád: v kem budem, v brúkovi.
00:05:32 7.pád: s kým budem, s brúkem.
00:05:36 Při slovesech tvoříme i podmiňovací způsob.
00:05:40 Byl by jsem býval brúk. Byl bys býval brúk.
00:05:44 Byl by býval brúk.
00:05:46 Rozkazovací způsob: buď brúk!
00:05:49 Buďte brúci!
00:05:50 Zápor: nebudem brúk.
00:05:53 Zesilněný zápor: a just nebudem brúk.
00:05:57 Na shledanou na další 27. lekci, Učíme se záhorácky.
00:06:03 Loučí se s vámi Lojza Pokorný, prodej zelí.
00:06:10 Satinský a Lasica, ty já znal moc dobře.
00:06:14 Tak se nevytahuj, není to hezký.
00:06:17 To si poslechni.
00:06:18 Já jsem s nimi vystupoval v Liberci a tam byla taková krásná zpěvačka,
00:06:24 -kterou oni mi pomáhali balit.
-To sem nepleť.
00:06:28 Ale víš, že spolu byli víc než 40 let?
00:06:33 Tolik?
00:06:34 Už na konci 50. let spolu začali hledat náměty
00:06:39 na různé humoristické dialogy.
00:06:42 Já si myslím, že je na čase,
00:06:45 abychom předvedli humoristický dialog.
00:06:49 -Jak si to představujete?
-Velmi jednoduše.
00:06:53 Vy povíte téma pro humoristický dialog
00:06:56 a já to téma potom rozvedu do takového uměleckého, onoho...
00:07:01 Ano, spolehněte se. Připravil jsem si tisíce témat.
00:07:06 Mám to tady podle abecedy.
00:07:08 Pod písmenem Č, mám tu krásná témata.
00:07:12 Čitrón. Moment, ne, to je nějaké smítko.
00:07:15 Citrón. Č, člověk.
00:07:17 Člověk, to je pěkné téma, ale něco konkrétního.
00:07:21 -Kolik váží.
-To tu nemám.
00:07:24 -Jak se jmenuje?
-Ani to tu nemám.
00:07:27 -Co dělá?
-On stojí na mostě.
00:07:30 Jak přemýšlí, rozumíte? Z čeho vychází?
00:07:33 Vychází z krematoria.
00:07:39 Proč?
00:07:40 On tam byl zaměstnaný, dostal výpověď.
00:07:44 Už rozumím. On tam byl jako zaměstnanec, ano?
00:07:48 -Ne jako palivo?
-Ale prosím, vás!
00:07:51 To je téma pro humoristický dialog.
00:07:54 On vyšel z krematoria, teď stojí na mostě.
00:07:58 Ten most zase stojí nad řekou.
00:08:01 To je nejlepší, když je most nad řekou.
00:08:04 Podařilo se, ano?
00:08:09 Ten člověk stojí na mostě, dívá se do řeky, a říká si:
00:08:14 "-Ježíš, Maria, Josef!
-Všechny tři vzpomínal?
00:08:19 Ano. Dostal jsem výpověď.
00:08:23 A co budete dělat?
00:08:25 Ten člověk si říká na tom mostě: "Dostal jsem výpověď."
00:08:29 Doma ho čeká 5 hladových dětí, manželka je také vyhladovělá.
00:08:35 -Všichni mají TBC.
-Celá rodina má TBC?
00:08:39 -Kompletně celá rodina.
-Když si to mohou dovolit.
00:08:44 Ten člověk, když si uvědomí tu svoji katastrofální situaci,
00:08:49 tak se mu najednou tady v mozku...
-On tu má mozek?
00:08:53 -Ano.
-Tak proto dostal výpověď.
00:08:57 To by se mělo rozvést.
00:08:59 Vy jste mi řekl, abych vám řekl téma, pro humoristický dialog,
00:09:04 že vy to potom rozvedete do uměleckého dialogu.
00:09:08 -Tak já to rozvedu.
-On výborně rozvádí.
00:09:12 Ten člověk se rozběhl na tom mostě, přeskočil přes zábradlí,
00:09:17 dopadl do vody. Ještě se vynořoval nad hladinu,
00:09:21 -a křičel: "Pomoc, pomoc, pomoc..."
-Prosím?
00:09:25 On slabě křičel, protože byl stydlivý.
00:09:28 -To rozvádíte to stejné téma?
-Ano.
00:09:31 Definitivně se ponořil pod vodu a klesl na dno.
00:09:35 Říká si: "Ježíš, Maria, jsem na dně, co mám dělat?
00:09:39 Když budu dýchat, je zle, když nebudu dýchat, je ještě hůř."
00:09:44 -Stále stejné téma?
-Ano.
00:09:46 Když byl na tom dně, tak začaly na něho útočit ryby.
00:09:51 Ryby se do něho pustily: "Co tu chceš, co tu chceš?"
00:09:55 On říkal: "Ryby, dejte mi pokoj, teď mám jiné starosti, topím se.
00:10:00 A ty ryby stále do něho: "Co tu chceš, co tu chceš?"
00:10:05 Ten člověk začal před rybami utíkat po tom dně.
00:10:09 Takhle z něho lilo, jak utíkal. A ryby taky utíkaly.
00:10:13 Některé utíkaly, některé jen tak plavaly.
00:10:17 A když ten člověk nestačil dál, tak se postavil na tom dně.
00:10:22 Ten člověk tam stál a ryby okolo něho začaly kroužit.
00:10:26 Ty ryby kroužily okolo něho, volaly další ryby: "Pojďte sem,
00:10:31 budeme kroužit." A on tam stál.
00:10:34 Furt rozvádím stále stejné téma. A jiné téma nemáte?
00:10:41 Vy jste řekl, abych já řekl jakékoliv téma
00:10:45 -a že vy ji potom rozvedete.
-Ale něco suchozemskýho.
00:10:50 Ono se to potom těžko rozvádí. Něco suchozemskýho.
00:10:55 Šli dva po poušti, potkali velblouda, měl dva hrby
00:11:00 a každý si vzal jeden. Hned je veselo.
00:11:03 Ne, žádná poušť.
00:11:05 Já jsem našel krásné téma pod písmenem J.
00:11:09 Jednomu se narodila dvojčata.
00:11:13 -Jednomu?
-Ano.
00:11:16 To musí být přírodní úkaz.
00:11:19 Tak jednomu s jednou se narodila dvojčata.
00:11:23 Dvěma se narodila dvojčata. Máte to mít pod D.
00:11:27 Tak dobře. Dvěma se narodila dvojčata.
00:11:30 Jak vás tak znám, TBC neměla?
00:11:37 To je téma pro humoristický dialog.
00:11:40 To byli dva zdraví chlapci.
00:11:43 I rodiče byli zdraví lidé. Petr a Pavel...
00:11:47 -Tak se jmenovali rodiče?
-Tak se jmenovala dvojčata.
00:11:52 Petr a Pavel rostli jako z vody. A hned měli 5 roků.
00:11:56 Jak hned měli 5 roků?
00:11:58 Já potřebuju vědět přesně, jak to dlouho trvalo od narození.
00:12:03 Ty myslíš od narození? Tak počkej, já to musím vypočítat.
00:12:07 Když se narodili, tak měli, tak to měli nula roků.
00:12:12 Tak asi 5 roků to trvalo.
00:12:14 Já jsem si myslel, že chcete vyprávět o těch dvou chlapcích,
00:12:19 také to byla dvojčata,
00:12:21 které matka po narození hodila do řeky.
00:12:24 -Myslíte tím zvyklým hodem?
-Ne.
00:12:27 V takovém košíku je hodila do řeky, to je známá z historie.
00:12:31 Matka je hodila do řeky a dvojčata v košíku plavala,
00:12:35 až je potom zachránila vlčice, která tam plavala okolo.
00:12:40 Vím, které dvojčata vy myslíte.
00:12:43 -Ony potom vystoupily...
-V nějakým krátkým programu?
00:12:48 Ne.
00:12:49 Vystoupili na břeh a usadili se na hradě Děvín.
00:12:54 -Tak to nevím.
-Ano, známá dvojice.
00:12:57 -Oni jim pak donesli i abecedu.
-Celou abecedu komplet?
00:13:02 -Kompletně celou abecedu.
-To byli machři.
00:13:05 Usadili se na hradě Děvín, u toho majitele hradu Děvín...
00:13:11 -Jak se jmenoval?
-Majitel hradu? Počkejte.
00:13:15 -Baťa, ne.
-Ale!
00:13:16 Majitel hradu Děvín, ten... Ten...
00:13:20 Ten z historie. Svatopluk.
00:13:24 Od kdy je toto Svatopluk?
00:13:26 To je přeci ten pán, co se vyléčil v Piešťanech, ne?
00:13:31 -Jaký pán?
-Ten, co se vyléčil v Piešťanech.
00:13:35 Když už byl vyléčený, tak i s berlou šel na nádraží,
00:13:40 tam se postavil na podstavec a takto zlomil berlu
00:13:44 a řekl: "Slyším."
00:13:52 Já jsem myslel jiná dvojčata, než které jste vy myslel.
00:13:56 Já vím, které jste myslel. Taky byli dva bratři...
00:14:01 -Jmenujte.
-Absolutně první v historii.
00:14:04 Každý je zná a jmenovali se Ajn a Kábel.
00:14:08 -Ajn byl asi tak vysoký a robustní.
-Kábel byl asi takový.
00:14:13 -Byl nepromokavý?
-Ty dva já jsem nemyslel.
00:14:18 Já jsem myslel jiná dvojčata. Ona se i jinak jmenovala.
00:14:22 Ty, co jsem myslel já, ty se jmenovali Adis a Béba.
00:14:28 Adis to byl vysoký zpupný člověk. Nosil celotělové brnění.
00:14:33 Béba to byl malý nízký poďobaný. Furt chodil za Adisom,
00:14:38 strkal do něho a dolézal: "Dej mi kousek z toho brnění."
00:14:44 -Jste nevzdělaný, až to bolí.
-Víte, že to ani tak nebolí?
00:14:54 -Adis a Béba přece nebyli bratři.
-Co to byli?
00:15:00 Manželé.
00:15:03 -On si ho vzal?
00:15:07 Proč by si ho bral. Béba byla ona, ta malá poďobaná.
00:15:12 -Vždyť Béba nosil copy.
-Béba nosila copy.
00:15:15 Vždyť to byla Jánošíkova sestřenice.
00:15:19 Ona vyspávala doma na posteli. Ona se vždy zavěsila na hák
00:15:23 a prokouřila celou noc.
00:15:26 On ji ráno sundal a šli do práce.
00:15:29 Ale oni nežili tu, oni se vystěhovali do Budapešti.
00:15:33 Kdepak vystěhovali, on ji tam vyhnal ten Adis.
00:15:37 Jednou ráno ji vzbudil a řekl: "Béba, kde je Budapešť, Béba?
00:15:42 A hnal ji nahoru Hronem, dolů Hronem, důrným Hronom,
00:15:48 až nahoru do Budapešti.
00:15:51 Nahoru Hronem do Budapešti to měli pěkně daleko.
00:15:55 Celou tu cestu až do Budapešti přešli pěšky.
00:15:59 Celou cestu?
00:16:01 A víte, co je nejvíc bolelo, když přišli do Budapešti?
00:16:05 Nohy.
00:16:07 -Ale ne!
-Čestné slovo.
00:16:09 Nehněvejte se, vy mě s těmi tématy...
00:16:13 -Ale já jsem si tady...
-Vy si snězte ten notes.
00:16:17 Vy mě s těmi tématy přivedete do hrobu.
00:16:21 I můj děda říkal, když ležel na smrtelné posteli...
00:16:25 Kde jste sehnali smrtelnou postel?
00:16:28 Co já vím? Děda na ní ležel už odmala.
00:16:32 On si mě zavolal, nadzdvihl se na té posteli...
00:16:37 Měli jste nadzdvihovátko? Velmi šikovná věc.
00:16:41 Není třeba to přehánět, když na to dupnete,
00:16:45 -tak děda může vyletět ven oknem.
-Náš děda se vždy vrátil dveřmi.
00:16:50 Zavolal si mě k sobě a řekl mi: "Víš, Imro,..."
00:16:54 Tehdy jsem se ještě jmenoval Imro. Řekl: "Víš, Imro, není nad zdraví."
00:17:00 Když je člověk zdravý, tak nemůže být nemocný.
00:17:04 To je taková lidová moudrost. Měl pravdu.
00:17:08 Já jsem nemohl vědět, jak se to se mnou skončí,
00:17:12 že budu s vámi dělat humoristické dialogy.
00:17:16 Co jste vy mohl tehdy vědět? Byl jste malý hloupý chlapec.
00:17:21 Nebojte se, člověk žije, žije... Potom najednou umře.
00:17:25 Vy tady začínáte s těmi humoristickými dialogy.
00:17:29 Podívejte se, jak to dopadlo.
00:17:32 Nebojte se, Imro, vystrojíme vám parádní pohřeb.
00:17:36 Koupíme truhlu, položíme vás do něj, vykopeme jámu
00:17:40 a potom uvidíme.
00:17:42 A na náhrobní kámen mi napište: "Tu leží Imro."
00:17:46 Napíšeme ti, Imro. Každý den ti budeme psát.
00:17:54 Hlavně na mě nezapomeňte.
00:18:00 Nezapomeneme, Imro.
00:18:03 Drahý Imro, byli jste vzácný člověk, úplně bezvýznamný,
00:18:08 ale v kolektivu oblíbený.
00:18:11 Odešel jste z našich řad po dlouhotrvající nemoci.
00:18:16 My vám to nezazlíváme.
00:18:18 My umíme pochopit člověka ve chvílích jeho nejtěžších.
00:18:23 Sypte, to je takový zvyk.
00:18:26 Podívejte se, jak tam leží, jako kdyby spal.
00:18:30 Ještě chrápe.
00:18:32 Víte co? Zazpívejme mu na rozloučenou něco veselého.
00:18:36 -Já navrhuju Smuteční pochod.
-Ale s veselým koncem.
00:18:41 Ta, da, da, dá, dáda dáda dá, hej juch!
00:18:47 Oba studovali dramaturgii když byl Milan Lasica,
00:18:51 starší z naší dvojice, povolán na vojnu.
00:18:55 Tak mu Jula určitě psal, to on dělal rád.
00:18:59 To ani nemusel, on přerušil studia a šel na vojnu s ním.
00:19:03 A v AUSu byla vždy legrace.
00:19:06 Ti dva si pro zpříjemnění vojny vymysleli ještě něco navíc.
00:19:13 Pane inženýre, my jsme o vás slyšeli,
00:19:16 že vy v soukromí se také zajímáte o vynálezy.
00:19:20 Ano. Já se snažím sám sobě dokázat, že ve mně dříme genius prapředků.
00:19:26 Mohl byste nám ukázat některý ze svých vynálezců?
00:19:31 Vynálezů, ano.
00:19:33 Já tady mám z některých svých starších prací.
00:19:38 -Sice lžíce s dírkou.
-Tomu nerozumím.
00:19:44 Když jdete do restaurace, Objednáte si polévku,
00:19:48 přinesou vám ji horkou, nemusíte čekat,
00:19:52 naberete touto lžící. Lžíci přiložíte k ústům,
00:19:56 polévka vyteče zpět do talíře a tím se cestou do talíře ochladí.
00:20:01 Tak ji potom můžete sníst už normální lžící.
00:20:05 Je to účelné a zábavné.
00:20:07 Jeden z nejnovějších vynálezů, to je dalekohled.
00:20:14 Jestli se nemýlím, tak dalekohled už někdo vynalezl.
00:20:19 Nemýlíte se, byl to inženýr Galilei.
00:20:22 On vynašel dalekohled klasický.
00:20:27 Když se podíváte přes klasický dalekohled na nějaký objekt,
00:20:32 tak se ten objekt k vám přiblíží. Tak může nastat moment šoku.
00:20:43 Člověk, který se dívá přes dalekohled, se lekne,
00:20:48 šmikne se a může dojít i k vážnému úrazu.
00:20:52 Můj dalekohled je založený na tom, že nepřibližuje.
00:20:59 Moment šoku odpadá.
00:21:04 Jak vidíte, je to prázdná roura z lehkého kovu
00:21:09 a když se podíváte, takto:
00:21:14 Tak, prosím, jsem vám to našteloval.
00:21:18 Když se přes něj podíváte, tak vidíte všechno ve vzdálenosti,
00:21:23 jaké to je reálně a ne zkresleně.
00:21:26 Když dalekohled obrátíte, Tak je to stejné.
00:21:32 -V tom je smysl mého vynálezu.
-Děkujeme vám za rozhovor.
00:21:37 Přejeme vám hlavně hodně duševního zdraví.
00:21:45 Mám teď takovou prosbu.
00:21:47 Chtěl jsem to načít už před chvílí, ale nepustil jsem se ke slovu.
00:21:52 Nuž, co bys rád, chlapče?
00:21:55 -Moment, ty mi tykáš?
-A jak?
00:21:58 Vždyť se známe 25 roků, ne? Nevzpomínáš si?
00:22:02 Vzpomínám, 25 roků se známe. To neznamená, že mi budeš tykat.
00:22:07 To si budeme vykat po 25 letech? Ty ses zbláznil.
00:22:11 Pravda, že mi budeš vykat. Vykání je noblesnější.
00:22:16 Myslíš? Tak já to zkusím.
00:22:21 Dobrý den, tak jak?
00:22:23 Stále jste takový ozembouch jako dřív?
00:22:27 A chcete na banjo teď nebo po koncertě?
00:22:31 To zní hned jinak. Vykání, to je jiný svět.
00:22:35 -Je to noblesnější, má to šarm.
-Tak ti mám vykat?
00:22:41 -Ano, ale s noblesou.
-V pořádku, s noblesou.
00:22:45 Co si přejete, chlapče? Co byste rád?
00:22:49 -Pán velkomožný, kdybyste mohl.
-Jistě.
00:22:53 Co byste rád, pan velkomožný?
00:22:56 To je úplně jiné než: "Co bys rád, chlapče?"
00:23:00 -Tak, co byste rád?
-Pán velkomožný.
00:23:03 -Pán velkomožný.
-I pán urozený by se hodilo.
00:23:08 Co byste rád, pan urozený?
00:23:10 Mám k tobě takovou prosbičku, chlapče.
00:23:14 Moment, co je? Vy mi tykáte?
00:23:16 -No a, vždyť tě znám 25 roků.
-Aha!
00:23:20 Tak poslouchej, ty ozembouch, teď sem přijde dáma,
00:23:24 -tak se budeš chovat jak...
-Jako obyčejně.
00:23:28 -Budeš se chovat slušně.
-Budu se chovat slušně.
00:23:33 -Pan velkomožný.
-Pan velkomožný.
00:23:36 -A budeš jí co?
-A budu jí co?
00:23:39 -Co bych jí měl?
-Budeš jí vykat.
00:23:43 -Budu jí vykat.
-Pan urozený.
00:23:46 -Pan urozený.
-Protože slušný lidé vykají.
00:23:50 -Protože slušný lidé vykají.
-Pan velkomožný.
00:23:54 -Případně pán urozený.
-Pan urozený.
00:23:57 -Ta dáma je dramatická umělkyně.
-Chápu.
00:24:03 -Co chápeš?
00:24:06 -Nic.
00:24:10 Ta dáma je dramatická umělkyně, tak vzpomeneš nějakou inscenaci,
00:24:16 její interesantní výkon, ale jen tak mezi řečí.
00:24:20 -Rozumím, pan velkomožný.
-Teď to nejdůležitější.
00:24:27 Ta dramatická umělkyně je členka nevšedného ansámblu.
00:24:34 -Pantomima?
-Ještě horší.
00:24:38 Vyznáš se v poezii?
-Poezii mám v malíčku.
00:24:42 Ukaž.
00:24:45 Dobře, to zvládneme. Připrav se a žádné vulgárnosti.
00:24:51 -Spolehněte se, mistře.
-Vidíš, jak ti to jde.
00:24:58 -Ne, abys ji začal ochmatávat.
-Kde že?
00:25:04 Jen v krajním případě.
00:25:09 Vítám mezi námi členku poetického souboru Nové scény
00:25:13 Kamilu Magálovou.
00:25:23 -Ruce líbám, milostivá paní!
-Ale ne, ne!
00:25:27 -Já si na to nepotrpím.
-Ne?
00:25:30 -Já jsem Kamila.
-Tak já jsem Julius.
00:25:33 Můžete mi tykat, já jsem zvyklý.
00:25:36 Zůstaňme při vykání, je to noblesnější.
00:25:40 -Sedneme si.
-Prosím.
00:25:52 Proč se na mě tak díváte? Promiňte, připadáte mi,
00:25:56 jako byste se vrátil ze zajetí.
00:26:05 Já jsem nechtěl být dotíravý, ale my jsme tu neměli ženu,
00:26:10 -že ani si nevzpomínám.
-Vážně?
00:26:13 Dibarbora, Dočolomanský, Zelenay, Kňažko, Filip.
00:26:21 A co vás na mně zaujalo? Oproti Filipovi?
00:26:28 Ten rozdíl, víte?
00:26:34 Po vojně se věnovali svému oboru, dramaturgii.
00:26:38 V televizi, v kanceláři, ale oni chtěli mezi lidi.
00:26:42 A povedlo se to. Začali vystupovat.
00:26:45 Pak už to šlo ráz na ráz. Sláva, televize, filmy,
00:26:49 -divadla, peníze...
-Zadrž!
00:26:52 Ale několikrát se z divných důvodů ocitli na černé listině.
00:26:57 To je pravda.
00:26:59 Vždycky se zvedli a prosadili se. Nejen na divadle, ale i v televizi.
00:27:05 Na Slovensku i v Čechách.
00:27:07 Když už si je jako hosty pozval pan Horníček...
00:27:12 Už léta, 50 let žijeme, ne my tři, ale tyto národy,
00:27:17 v jedné velké rodině. Myslím národ váš a národ můj.
00:27:22 Prostě naše národy, jak se říká hrdě.
00:27:26 Že o sobě málo víme.
00:27:28 My o sobě víme dost, ale naše národy.
00:27:32 Bohužel nevíme o sobě nic.
00:27:35 My bychom měli začít hned teď od začátku.
00:27:39 Propasti a rozdíly a poznat se vzájemně.
00:27:43 Já bych vám nejdříve ukázal na mapě, kde je Slovensko.
00:27:48 Ano.
00:27:49 My jsme se dostali, měli jsme známosti v Evropě, do Evropy.
00:27:55 -Tedy na mapu Evropy.
-Jste na globusu?
00:27:59 Ano. Na obou polokoulích jsme si to zařídili.
00:28:04 Na námořní mapy jsme se nedostali. Tak toto je Břeclav.
00:28:11 -Ne, Břeclav už není Slovensko.
-Možná, že bude.
00:28:22 Já se v tom lépe vyznám. Já bych to vysvětlil.
00:28:26 To zelené, to jsou nížiny a tohle hnědé to jsou velehory.
00:28:36 -My máme velehory.
-Vy máte velehory?
00:28:39 Jsou to velehory velmi vysoké
00:28:42 a když se postavíte na vrchol naší velehory,
00:28:46 a když je jasno, tak je vidět až do Budějovic.
00:28:50 Ale my se nedíváme, víme, že se to nepatří.
00:28:54 Ano. To je zajímavé, že je to i u nás.
00:28:58 U nás z některých pražských věží, když je jasno, tak je vidět Tatry.
00:29:03 -Zajímavé.
-Ty 603.
00:29:05 Teď bychom mohli přejít k městům. My tam máme města.
00:29:10 -Máte?
-Samozřejmě.
00:29:12 Máme vyznačená města podle počtu obyvatelstva buď kroužky,
00:29:17 nebo čtverci anebo vyšrafované. Podle počtu obyvatel.
00:29:22 -Tak kolik máme obyvatel?
-Tak já bych se na to podíval.
00:29:26 Všichni nejsou teď doma, ale je nás dost.
00:29:32 Vy byste si mohli myslet, tolik nejste informovaní,
00:29:37 -že ještě kočujeme.
-Ne?
00:29:41 Ne, my bydlíme v domech. Máme vysoké i nízké domy.
00:29:46 Ve vysokých domech nemáme žebříky.
-Ne?
00:29:52 -Jak se tam dostanete?
-To je právě to.
00:29:57 Nech mě, já mu to vysvětlím. My máme kameny.
00:30:01 Ale pěkně uspořádané jeden na druhém,
00:30:05 tak se můžete pohybovat nahoru, pěšky.
00:30:10 Jedna noha musí být na spodním kameni
00:30:14 a druhá už na tom vyšším kameni. Ta druhá noha se zase přesune.
00:30:19 Postupně se člověk dostane až nahoru.
00:30:23 Jak se dostane dolů, to nevíme.
00:30:27 -Já myslím, že daleko rychleji.
-Ano.
00:30:30 Můžete se dostat až do výšky 200 metrů.
00:30:34 Ještě co bych řekl k obyvatelstvu, to vás bude zajímat,
00:30:38 u nás na Slovensku většinu obyvatel tvoří lidé.
00:30:43 Jsou to muži. Vstaň.
00:30:46 Je to něco podobného. Ne úplně, ale přibližně.
00:30:51 -Doufám, že ne všichni.
-Potom to jsou ženy.
00:30:55 Možná by vás zajímalo, jak se u nás na Slovensku rodí člověk.
00:31:01 No, jak se rodí člověk?
00:31:05 Vzniká spojením, takovou známostí mezi mužem a ženou.
00:31:12 -Muž si musí začít se ženou.
-Ano.
00:31:16 Potom to jde postupně jako například ve Španělsku.
00:31:24 Já vám to povím úplně jednoduše, lidově.
00:31:30 To je jako když včela si sedne na květ.
00:31:34 Ano, asi tak.
00:31:35 Když si sedne na květ, tak potom z toho vzniknou děti.
00:31:41 Dospělé ženy a muže děti.
00:31:43 To jsou takové malé, které se neustále zvětšují.
00:31:48 Až z toho může vzniknout takovýto Slovák.
00:31:59 -Bohužel já už nerostu.
-Ne?
00:32:02 -Milan bude mít na Vánoce 2 metry.
-To bude radostná událost.
00:32:07 Víte, co je zajímavé u nás na Slovensku,
00:32:11 abych pokračoval v těch drobných detailech,
00:32:15 děti, když se narodí, neumí mluvit.
00:32:18 Neznají mluvit.
00:32:20 Ne že by se neuměly vyjadřovat, ale vůbec neumí mluvit.
00:32:25 Povězme si to otevřeně, jsou hloupé.
00:32:28 Já když jsem byl malý, každému jsem říkal: "Máma."
00:32:33 To je roztomilé.
00:32:36 Celému personálu v porodnici jsem říkal: "Máma."
00:32:40 Potom jsem se vyvíjel, vyrostl jsem a zmoudřel jsem.
00:32:44 Potom už jsem věděl, že toto je táta a toto je máma.
00:32:50 Když se dítě vyvíjí a začne mluvit, tak přistupujeme k další věci
00:32:55 a to je mateřská řeč.
00:32:58 My na Slovensku máme mateřskou řeč slovenštinu.
00:33:02 Spočívá v tom, je to taková zvláštnost,
00:33:05 že pro všechny předměty, které nás obklopují,
00:33:09 -máme speciální slovenský výraz.
-To musíš doložit.
00:33:17 -To bych rád měl doloženo.
-Příklad.
00:33:21 Tak třeba tady ve studiu, co bych řekl slovensky?
00:33:26 Nějaký předmět. Například vzduch, slovensky.
00:33:31 -Tady bych ho nepředpokládal.
-A to je nos.
00:33:38 -Slovenský výraz na tu vyvýšeninu.
-To je prst.
00:33:42 -Tohle je oko.
-To je česky jednadvacet.
00:33:51 Takhle je to s těmi výrazy. Ale to je jen pár výrazů.
00:33:56 To my máme víc, o mnoho víc.
00:33:58 Mne by zajímala jedna věc, když už jsme u toho výraziva,
00:34:03 jestli ten poměr mezi jazyky našich národů je v tom,
00:34:07 že vy jste si některá slova obrátili,
00:34:11 nebo my jsme obrátili vaše slova. Například mlha.
00:34:15 To je mha.
-To je taková přesmyčka.
00:34:18 -Nebo taková bedna.
-To je děbna.
00:34:21 -Třeba provaz.
-Jako pro nás?
00:34:24 Ne, já myslím jako špagát.
-To je obrácené úplně.
00:34:28 -Kabát obráceně tabák.
-Například máme takový předmět.
00:34:36 Povím vám, to se jmenuje stôl.
00:34:42 Nepíše se to s t u o l, ne.
00:34:45 My máme nad o takový vokáň. To máme kromě Francouzů jen my.
00:34:51 Francouzi ti tomu říkají accent sur komplex.
00:34:59 Mne by zajímalo jídlo.
00:35:01 My jíme na Slovensku 3x denně. Ráno jednou a 2x večer,
00:35:07 každý druhý den.
00:35:14 Jíme, to je samozřejmé, lidé na celém světě jedí.
00:35:19 Ale čím jíme? Pane Horníčku!
00:35:22 -Tímto my jíme.
-Vážně?
00:35:26 To je příbor, praktická věc.
00:35:29 Když jíte, tak si člověk neušpiní ruce.
00:35:35 A zuby zůstanou dost zdravé. To je typicky slovenský.
00:35:40 Ne, pardon, toto není typicky slovenský příbor.
00:35:44 Toto mám z hotelu Esplanade.
00:35:47 Ne všichni Slováci mají příbory z hotelu Esplanade.
00:35:52 Někteří mají i z hotelu Evropa.
00:35:56 A znáte vy takové typické slovenské jídlo?
00:36:00 Ještě bychom se vrátili k oběživu.
00:36:04 -Ale zůstaňme při jídle.
-Při jídle já rád zůstávám.
00:36:08 Já vím o vás, že musíte mít rád brynzové halušky.
00:36:13 -Miluju brynzové halušky.
-Já jsem vám přinesl.
00:36:17 Toto je jedna z mnohých.
00:36:20 Mohu ochutnat?
-Dejte kolovat radši.
00:36:24 -Pravá brynzová haluška.
-Ochutnejte a vracet to nemusíte.
00:36:29 Oni jich mají víc. Mají spoustu brynzových halušek.
00:36:34 U nás brynzové halušky rostou jako houby po dešti.
00:36:39 Já jsem chtěl mluvit o oběživu. Promiňte, já to mám v rodině.
00:36:44 Když člověk něco kupuje, tak potřebuje peníze.
00:36:48 Musí zaplatit. Abych to názorně předvedl.
00:36:52 Toto je naše oběživo.
00:36:57 Když jdete do obchodu, tak za to dostanete zboží.
00:37:02 -U nás se většinou nakupuje chléb.
-Obyčejně nic jiného nedostaneme.
00:37:08 Prodavač s penězi utíká na poštu a tam potom na poště...
00:37:14 Jsou úplně stejný, to je zajímavý.
00:37:20 Na poště je pošta nenápadně převeze do banky,
00:37:25 -a tam v bance potom...
-Víte, co je to banka?
00:37:30 Jo, banka?
-Banka.
00:37:32 Dejte kolovat.
00:37:35 U nás na Slovensku je banka vedle banky.
00:37:39 Přebančíno je, jo?
00:37:42 Máme takovou ulici a tam je jedna banka vedle druhé.
00:37:47 A tam se shromažďují ty peníze.
00:37:50 Před bankou se shromažďují zloději.
00:37:53 Ale slovenské banky mají v cizině velmi dobrý zvuk.
00:37:57 Slovenské banky mají v cizině ohromný zvuk.
00:38:02 Slyšíte?
00:38:04 To byl zvuk slovenské banky.
00:38:11 Já si myslím, že jsme se dozvěděli hodně.
00:38:15 Hodně, ano, je vidět, že i krátká chvilka postačí k tomu,
00:38:20 -že ty národy...
-Sblížíme se.
00:38:23 -Jde o to, že nám...
-Že jste poznali naši krásnou zem
00:38:28 -aspoň z našeho povídání.
-Slovákům na penězích nezáleží.
00:38:34 Vyzkoušeli si i hereckou profesi. V jednom filmu jsi s nimi i hrál.
00:38:40 Už vím. Srdečný pozdrav ze zeměkoule.
00:38:44 Hráli tam mimozemšťany.
00:38:47 Později ve filmech hráli samostatně.
00:38:50 Asi aby jich nebylo moc.
00:38:53 Já tu mám připravený seznam prvních 150 zpěváků,
00:38:58 kteří se umístili v anketě o Zlatého slavíka.
00:39:05 A já tu mám seznam druhých 150 zpěváků,
00:39:09 kteří se umístili v anketě Zlatého slavíka.
00:39:13 Ukaž. To je kopie.
00:39:16 -Tak Šťopůrek 149. místo.
-Zpěvák Šťopůrek! Je tady? Ne.
00:39:27 Přehršle 76.
00:39:33 -To je zpěvák, nebo skupina?
-Přehršle singers.
00:39:40 Uvidíme. Přehršel!
00:39:45 Je tu vůbec někdo,
00:39:46 kdo se umístil mezi prvními sto padesáti v anketě o Zlatého...
00:39:51 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:39:54 Je tu někdo, opakuji, kdo se umístil mezi prvními...
00:39:58 -Tam se hlásí. Na kterém místě?
-Na prvním.
00:40:02 Tak to bude někde na začátku.
00:40:05 Ano tady je, první místo. Gott, souhlasí, prosím.
00:40:17 -To je husarský kousek.
-Děkuju.
00:40:29 Já bych také poblahopřál ve jméně odborníků
00:40:33 -k tomu krásnému umístění.
-Děkuji.
00:40:37 Pardon, ještě otázečka, to bylo za zpěv?
00:40:40 -Ano, za zpěv.
-Výborně.
00:40:43 -A to jste zpíval sólo?
-Ano, sólo.
00:40:47 To je pěkný úspěch. První místo a úplně sám.
00:41:06 Když už jsme skončili oficiálnosti,
00:41:09 můžeme si Karle, popovídat jen tak soukromě.
00:41:15 -Kde je tu bufet?
-Myslím, že to sem nepatří.
00:41:19 Dovol, abych ti já i za svoji osobu poblahopřál
00:41:24 k tomu umístění. Mám indiskrétní otázku.
00:41:32 Ty určitě dostáváš od svých obdivovatelek a diváků
00:41:37 -hodně děkovných listů.
-Ano.
00:41:39 Nás by zajímalo, zda jsi dostal také kritické listy?
00:41:44 Žádný kritický dopis jsem nedostal.
00:41:48 -Nepamatuju se.
-Aspoň jeden kritický.
00:41:52 Nedostal jsem ani jeden kritický dopis.
00:41:56 Nikdy jsi nedostal ani jeden kritický dopis?
00:42:00 Ne.
-Julo, jak je to možné?
00:42:03 Já jsem ho zapomněl podat. To je on, tak si ho přečti.
00:42:09 Kluci, když jste už tady, řekněte to publiku otevřeně.
00:42:17 Nebojte se, to je moje publikum. To jsou moji přátelé.
00:42:22 Tak to jsou tvoji přátelé?
00:42:24 Zas takové kritické výhrady to nejsou.
00:42:28 Intonace je v přádku, sáčko je také pěkně ušité.
00:42:33 Ale co ta tvoje nešťastná variabilnost?
00:42:38 Jak to myslíš, variabilnost?
00:42:41 Umělec tvého formátu si může dovolit být variabilní.
00:42:46 -Řekni mu o tom rádiu.
-Mám?
00:42:50 Ráno zapnu rádio a ozve se: "Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?"
00:42:58 Tak vysoko zpívám?
00:43:03 Na oběd zapnu rádio a ozve se: "Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?"
00:43:07 Večer zapnu rádio a ozve se: "Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?"
00:43:12 To už jsi unavený, tak je to níže.
00:43:15 -Proč to neobměňuješ?
-Trošku tu melodii.
00:43:19 To kluci nejde, to už je daná věc, ta už je nahraná.
00:43:24 Proč by to nešlo, vždyť ty jsi zpěvák číslo jedna.
00:43:28 Ty si to můžeš dovolit.
00:43:30 Když už od rána sedíš v tom rozhlase,
00:43:34 proč by sis to nemohl změnit? Ráno to může zůstat, prosím.
00:43:39 Teď jen tak zaimprovizuju.
00:43:45 Proč by to na oběd nemohlo být takhle:
00:43:48 "Kdepak ty ptáčku, kdepak ty hnízdo máš?"
00:43:52 -Kdepak, kdepak?
-V rozhlase bez gestikulace.
00:43:57 Tam je to zbytečné. Večer by to mohlo být třeba:
00:44:02 "Kde-pak, kde-paak, ramtaram, ramtaram, hnízdo máš?"
00:44:11 To je zajímavé. To se mi líbí.
00:44:22 Tak zkus něco takového.
00:44:26 Třeba už na závěr vysílání by mohlo být:
00:44:29 "Kdepak, kdepak, kdepak, kdepak, kdepak, kdepak, kdepak, kdepak,
00:44:34 kdepak hnízdo máš?"
00:44:43 Nejde mi ale do hlavy, že spolu vydrželi tak dlouho?
00:44:47 Oni to se společnými chvílemi moc nepřeháněli.
00:44:52 Aby se jeden druhýho nepřejedli?
00:44:55 Tak nějak. A každý měl jiné zájmy. Milan Lasica se věnoval režii.
00:45:01 Julek rád psal.
00:45:03 Fejetony, sloupky a dopisy, které pečetil voskem.
00:45:09 Já jeden dopis s pečetí mám.
00:45:12 Dokonce mě Jula pozval na společnou dovolenou.
00:45:17 Kam to bylo?
00:45:20 On mi řekl: "Luďku, zvu tě na dovolenou na Slovensko.
00:45:25 Celou ji strávíme u nás v paneláku na balkóně.
00:45:30 Bohužel už k tomu nedošlo.
00:45:32 I když se s ním stejně jednou sejdeš.
00:45:36 To máš pravdu.
00:45:37 I když jsem měl Julu moc rád, tak doufám,
00:45:41 že k tomu nedojde brzy. Na shledanou.
00:45:45 Teď je taková další maličkost.
00:45:48 Jak říkají v Ein Kessel Buntes."
00:45:52 -Entree.
-Prosím?
00:45:55 Entree, příchod na jeviště.
00:45:59 To nemůže být, že jednoduše přijdeš a řekneš: "Dobrý večer,
00:46:04 -vítejte ve Slaném."
-To musí být netradiční.
00:46:08 To musíš přinést něco nového.
00:46:11 Postav se tam a já ti předvedu příchod na scénu,
00:46:16 spojený s nesmírným osobním šarmem.
00:46:28 Dobrý večer, vítejte ve Slaném.
00:46:41 To byl příchod spojený s nesmírným osobním šarmem.
00:46:46 A teď příchod okořeněným humorem. Pozor, drobný smích na začátek.
00:46:52 Bez rekvizity. Hop!
00:46:56 Dobrý večer, vítejte ve Slaném.
00:47:10 Tak si to zkus a ať je to nekonvenční.
00:47:30 Dobrý večer, vítejte ve Slaném.
00:47:34 Vidíš a hned je to jiné.
00:47:37 Nebylo to nic nového, my to děláme už 20 roků s melouny.
00:47:43 Teď to bude nejtěžší. Budeš zpívat.
00:47:47 Hoši, tak tam jsem doma. Co je na tom těžkýho?
00:47:51 To je moje doména.
00:47:53 To si myslíš ty, že je to tvoje doména.
00:47:56 Vy si všichni myslíte, že se naučíte ty noty
00:48:00 -a potom prý doména.
-Zeptej se ho, zda ví,
00:48:04 -co je to generálpauza?
-Víš, co je to generálpauza?
00:48:09 -Samozřejmě vím.
-Uveď příklad.
00:48:12 Tak třeba písnička:
00:48:24 Příklad byl výborný, ale to provedení bylo špatné.
00:48:31 Protože tys v té generálpauze byl ticho.
00:48:34 Vždyť tak je to napsaný. To je ten fór.
00:48:38 Když je tam napsáno pauza, tak to musíš nějak využít.
00:48:43 -Vždyť je to škoda času.
-Ale čím?
00:48:46 -Tak tam něco řekni. Co bych tam měl mluvit?
00:48:50 To je tvoje věc. To je ta pohotovost.
00:48:54 Milane, já mu pomůžu.
00:48:56 Určitě i ty máš nějaký soukromý problém.
00:48:59 Tak využij tu generálpauzu. Svěř se nám.
00:49:03 Vyventiluj ten svůj problém.
00:49:06 Chlapci, já to budu dirigovat a na koho v té generálpauze ukážu,
00:49:11 tak ten bude ten svůj problém ventilovat.
00:49:16 -Tak se připravte, zpíváme.
-V čem to bude?
00:49:20 Správná otázka, bude to ve francouzštině.
00:49:24 -Umíš francouzsky?
-Qui, qui.
00:49:28 -Co říkal?
-Že má strašnou trému.
00:49:31 To chápu. Pozor! Musique.
00:50:00 Rezně, moje milé rezně, neraz jsem já prešiel pres ně.
00:50:20 Čabajská klobása, chytil som ju do lasa.
00:50:38 Ementál, ementál od hentál až po hentál.
00:50:53 ZPÍVAJÍ MAĎARSKY
00:51:19 Titulky: Méhešová Iva, Česká televize, 2012
Dramatik, prozaik, herec, humorista, režisér a textař Milan Lasica přišel na svět 3. února 1940 ve slovenském Zvolenu, studoval dramaturgii na divadelní fakultě Vysoké školy múzických umění v Bratislavě. V letech 1964–1967 pracoval jako dramaturg v Československé televizi. Poté byl členem Divadla Korzo v Bratislavě a v letech 1971–1972 v divadle Večerní Brno, následně zpěvohry Nové scény v Bratislavě. Od roku 1982 byl uměleckým šéfem Štúdia S, dnes již Štúdio L+S, jehož je ředitelem.Lasica začínal psaním autorských dialogů, ještě za studií, se kterými vystupoval společně s Júliem Satinským v Tatra revue. Lasica v textech porušoval všechna pravidla realistického divadla. Jeho vzory byli Voskovec a Werich a také Miroslav Horníček.Milan Lasica je od počátku své umělecké dráhy spojený se svým, již zmíněným hereckým partnerem Júliem Satinským. Jejich humor byl založený na rozebírání banálních situací a jejich posunu až do absurdna. Texty měly upozornit na prázdnost jazyka a nebezpečí konvenčního myšlení, vytvářely skeptický pohled na slovenskou mentalitu. Spolu glosovali aktuální témata. Milan Lasica s Júliem Satinským vystupovali například v představeních Večer pre dvoch (1966), Ako vzniká sliepka (1971), Výrobca šťastia (1985) nebo Náš priateľ René (1991).V televizi vytvořil pořady Bumerang a Ktosi je za dverami.Společně vydali řadu knih a s hudebním skladatelem Jaroslavem Filipem také natočili tři LP desky – Bolo nás jedenásť (1981), S vetrom o preteky (1982) a My (do tanca a na počúvanie) (1987).
Prvním z českých filmařů, kdo oslovil dvojici Lasica–Satinský, byl Juraj Herz do filmu Sladké hry minulého léta (1969). Léta sedmdesátá přinesla epizodní roli v Hodinářově svatební cestě korálovým mořem a zejména dětský snímek Nekonečná – nevystupovat v režii Radima Cvrčka. Vzápětí se nabídky z české strany začaly jen hrnout: Buldoci a třešně (režie Juraj Herz, 1981), Srdečný pozdrav ze zeměkoule (režie Oldřich Lipský, 1982), Tři veteráni (režie Oldřich Lipský, 1983), Vážení přátelé, ano (režie Dušan Klein, 1989), Saturnin (režie Jiří Věrčák, 1994), Výchova dívek v Čechách (režie Petr Koliha, 1997), Pasti, pasti, pastičky (režie Věra Chytilová, 1998) a Hanele (režie Karel Kachyňa, 1999).Lasica má se svou druhou manželkou Magdou Vašáryovou dvě dcery. V roce 1989 mu byl udělen titul zasloužilý umělec a v roce 2003 jej president ČR Václav Klaus odměnil státním vyznamenáním Medaile za zásluhy.
Július Satinský, slovenský komik, herec, spisovatel, dramatik a autor literatury pro děti, se narodil 20. srpna 1941 v Bratislavě, k níž měl velice blízký vztah. Mluvil výborně česky nebo maďarsky. V roce 1958 vyhrál recitační soutěž Hviezdoslavův Kubín, od mládí inklinoval k herectví. Studoval na střední pedagogické škole, avšak profesi učitele nikdy nevykonával. Toužil po herectví, ale na jeho studium nebyl přijat. Na vysoké škole múzických umění pak studoval dramaturgii. V letech 1964–1967 pracoval v Československé televizi v Bratislavě jako dramaturg. Byl univerzální a tvořivou osobností a svůj talent rozvinul i jako autor velkého množství scének, dialogů, celovečerních programů, ale byl též autorem několika knih s tematikou jemu blízkých vzpomínek na Bratislavu a oblíbených knih pro děti. Byl zároveň přispěvatelem do mnoha novin a časopisů.
Slovenská astronomická společnost po něm pojmenovala planetku 15946 Satinský. Byla objevená A. Galádem a A. Pravdou na astronomické a geofyzikální observatoři.Zemřel v Bratislavě 29. prosince 2002.
In memoriam byl v roce 2003 vyznamenán slovenskou Medailí Za zásluhy.
Uvidíte ukázky z těchto pořadů:
- Ktosi je za dverami
- Silvestr 79 aneb Hrajeme si jako děti
- Hovory H s Miroslavem Horníčkem a jeho hosty
- Zpívá Karel Gott