V zábavném cyklu Zpátky se Sobotou nám Luděk Sobota uvede ty nejlepší scénky, které vytvořil ve dvojici s Miloslavem Šimkem. Pořad uvádíme k dnešním 80. narozeninám Luďka Soboty. ### Režie J. Wehrenberg
00:00:29 Příjemný večer, vážení a milí diváci.
00:00:33 Vítám vás u pořadu o dvojicích.
00:00:36 Tentokrát dvojice Miloslav Šimek a Luděk Sobota.
00:00:40 -Neměl bys pozdravit diváky?
-No jo, dobrý večer.
00:00:48 Tak ty budeš dělat uraženýho? Jak chceš?
00:00:51 Jak to, žes pozval dalšího Luďka, to už ti nestačím?
00:00:56 Já jsem říkal, že dnes to bude další Luděk, ale to jsi ty.
00:01:01 -Já?
-No ano, ty.
00:01:02 Jak bychom mohli na tebe se Slávkem Šimkem zapomenout?
00:01:08 Vždyť ty máš pravdu.
00:01:09 Ono je to dnes o mně a o tom, o Luďkovi Sobotovi.
00:01:15 O tobě a o Slávkovi Šimkovi. Tak abychom se seznámili.
00:01:22 *Dobrý den, jsem tady dobře v seznamovací kanceláři?
00:01:26 Jste, nebuďte nervózní.
00:01:28 Jste tady dobře, co byste potřeboval?
00:01:31 Já jsem se ocitl v takové nežádoucí situaci,
00:01:35 já bych se potřeboval *seznámit se ženou.
00:01:39 Aby vám bylo jasno, chlapy tady s chlapama neseznamujeme.
00:01:45 *To mi nevadí, s těma já už se znám.
00:01:49 My u nás máme dobrou partu a oni už čekaj,
00:01:53 *-jak to se mnou dopadne.
-Dobře.
00:01:56 *Tak to bych byl rád, *kdyby to se mnou dopadlo dobře.
00:02:01 Abychom se nezdržovali, jakou ženu byste si představoval?
00:02:05 *-To si můžu vybrat?
-Jistě.
00:02:08 Z toho, co tady máme na skladě, tak samozřejmě.
00:02:12 *-Máte něco čerstvýho?
-Jak čerstvýho?
00:02:15 *Abyste mi nenabízel ženský, *který už tady ležej dlouho.
00:02:20 To vám může bejt jedno, jak dlouho tady ležej.
00:02:25 Hlavně, aby vám dotyčná vyhovovala.
00:02:28 *Jak tady některá leží dlouho, tak je vidět, že o ni není zájem.
00:02:33 Já pak s takovou *nebudu celej život.
00:02:36 Vy mi tady něco vyčítáte, já jsem vám ještě nic nenabídl.
00:02:41 *Právě, že jste mi ještě nic nenabíd.
00:02:44 To jsem byl v Hamburku *a jen jsem vešel do toho...
00:02:49 -Do čeho? *-Dovnitř, že jo?
00:02:51 Tak kolem mně bylo ženskejch, *to byste koukal.
00:02:55 Snad si nechcete plést naši seznamovací kancelář
00:03:00 -s vykřičeným domem? *-Já ne, já nekřičel.
00:03:03 *-To oni, když mě vyhazovali.
-Proč vás vyhazovali?
00:03:07 Protože jsem zdůrazňoval, že chci nějakou pracovitou,
00:03:12 *-který nejde o peníze.
-A co jste jí nabídl?
00:03:16 *Co jsem jí mohl nabídnout? Akorát tak příslib.
00:03:27 *Že si ji vezmu.
00:03:28 Jakou ženu byste si představoval od nás?
00:03:32 *Taky takovou. Mně to radila máma.
00:03:35 Ona mámá, mámá, mámá... Máma má o mě strach.
00:03:40 To chápu. Vaše máma, no.
00:03:42 -Abych nějaký konečně nesed na led.
-Na led?
00:03:49 *-No na led.
-Neříkala na lep?
00:03:55 *-Na lep? *Jako na hlavu?
00:03:57 -Ne. Jako na lepidlo. *-Co bych jí sedal na lepidlo?
00:04:02 Přece se podívám, kam si sedám, *když mě pozve.
00:04:07 To se tak říká. Sednout někomu na lep.
00:04:11 Jako kdybyste nějaký skočil na špek.
00:04:14 *To jo, to bych skočil. *Já nemám rád hubený.
00:04:19 Tak vidíte, už začínám mít jasno. Tak hubenou nechcete?
00:04:24 *Ne, to si radši připlatím. Ona máma říká, aby něco zmohla.
00:04:29 *-A měla by mít taky sílu v nohách.
-Sílu v nohách? Proč v nohách?
00:04:35 *Ono k nám je to do schodů a ono nosit ty těžký tašky
00:04:40 *a uhlí a kojit při tom.
00:04:42 Snad nebude kojit, když ponese uhlí?
00:04:48 -*A co když budu mít hlad?
-Cože?
00:04:52 *A co když bude mít hlad, kluk.
00:04:55 -Vy máte kluka? *-Já ne, ale ona bude mít.
00:04:58 -S kým?
-To je jedno,
00:05:00 hlavně, aby měla kluka. Aby mě zastal, až budu starej.
00:05:05 My máme ovocný stromy a třást s těma korunama,
00:05:09 *-třást s tím se vším...
-Počkejte chvíli.
00:05:13 -Nechcete nějakou rovnou... *-Rovnou, křivou nechci.
00:05:17 To by se mi lidi smáli, *že jsem si špatně vybral.
00:05:21 -Jestli nechcete nějakou s děckem?
-S dospělým dítětem, aby to nešlo?
00:05:27 Aby mi pomoh už s korunama.
00:05:29 -To máte těžký. *-To je těžký.
00:05:32 *ale dva už s tím zatřesem.
00:05:35 Já myslím, že to máte těžký, takovou ženskou sehnat.
00:05:40 Nebylo by to těžký, ale nesmělo by vám vadit,
00:05:43 že by byla tak o 20 let starší, než jste vy.
00:05:47 *To ne, to nechci, *to jsem si mohl vzít mámu.
00:05:52 Já vám začínám rozumět. Nějak se dohodnem.
00:05:55 *-Ať se hneme z fleku.
-Vám ani nejde o lásku, že jo?
00:06:00 *Ne, mně jde spíš o sílu.
00:06:02 Vy potřebujete ženu, aby měla výdrž.
00:06:06 *-Co tady máte?
-Mám tady jednu lehkou atletku.
00:06:10 *Lehkou nechci, *já už jsem vybouřenej.
00:06:14 Vy mi nechcete rozumět, to je sportovkyně.
00:06:18 -Lehká atletka, hází kladivem. *-Vzteklou nechci.
00:06:22 To by mi ještě chybělo, *dostat kladivem.
00:06:26 Když nechcete, já ji škrtám. Pak tady mám Martu Bukovou.
00:06:31 *-To je divný jméno.
-To je jedno, jak se jmenuje.
00:06:36 To se stejně změní, až si vás vezme.
00:06:39 -Bude se jmenovat podle vás. *-No jo! Luděk.
00:06:48 Podle vašeho příjmení se bude jmenovat.
00:06:52 -Jaké ráčíte mít příjmení? *-Já? Jedle.
00:06:56 Tak slečna Buková se teď bude jmenovat Jedlová.
00:07:00 *Jedlová, to jste to narovnal. *Jedle to šlo, ale Jedlová?
00:07:05 Já už nevím, jak s vámi?
00:07:08 Když se vám to nelíbí, tak ať si nechá své dívčí jméno.
00:07:13 *-Jak se potom bude jmenovat?
-No Buková.
00:07:16 -A vy se budete jmenovat Jedle.
-Vy to vylepšujete čím dál tím líp.
00:07:22 Víte, jak bude vypadat vizitka na dveřích?
00:07:25 *Buková Jedle. *To k nám začnou jezdit pro dříví.
00:07:30 Za své jméno se nikdo nemusí stydět.
00:07:33 *Jak vy se jmenujete?
00:07:35 -Normálně, Hroch. *-To se nestydíte?
00:07:38 Proč bych se měl stydět? Já jsem na své jméno hrdý.
00:07:43 Táta byl Hroch, děda byl Hroch, my jsme slavný rod Hrochů.
00:07:47 *-A odkud?
-Z Piešťan.
00:07:50 *-To je logický, tam je bahno.
-Nechte si toho.
00:07:54 Řekněte mi, jestli vám mám rezervovat tu Bukovou.
00:07:58 *-Je opravdu silná?
-To víte, že je jako bejk.
00:08:03 *No dovolte laskavě! *Snad jako býk, ne?
00:08:07 -Tak promiňte, Jedle. *-Nic se nestalo, Buku.
00:08:11 Teda Hrochu chci říct. *Vy jste mě zblbnul, člověče.
00:08:16 Hlavně buďte rád, že dotyčná je silná.
00:08:19 *Jak to víte, že je silná?
00:08:22 Vždyť tady o poutích zápasí s medvědicí.
00:08:25 *A vyhrává?
00:08:27 No, minule prohrála.
00:08:29 *Nemoh byste mě seznámit *s tou medvědicí?
00:08:42 -Já vám nerozumím. Proč jako? *-Když vyhrála.
00:08:47 Snad byste si nechtěl vzít medvědici?
00:08:50 Nějakej čas bych s ní *musel chodit.
00:08:53 To nevím, to jsou chutě. Vzít si medvědici.
00:08:57 *-Vy jste ženatej?
-Jsem.
00:09:00 Vidíte, když si někdo může vzít Hrocha,
00:09:03 proč já bych si nemohl *vzít medvědici.
00:09:07 Luďku, jak my to dnes uděláme. Já jsem takovej popleta.
00:09:14 Já nevím, snad, že bych to celé odvyprávěl, a ty mě opravíš.
00:09:20 Asi jo, to by bylo nejlepší. Já bych to opravdu celý zmotal.
00:09:25 Na to ty jsi expert.
00:09:28 *Tak milé děti, to byla taková chaloupka,
00:09:31 a ona byla celá z perníku. Tam bylo všechno z perníku.
00:09:36 Tam bylo z perníku...
00:09:40 Teď nevím, ale hodně.
00:09:42 Například heraklitový desky byly z perníku.
00:09:47 A Jeníček s Mařenkou, takovej chlap se ženskou,
00:09:51 jdou v lese v noci, už je tma a už je taky horko,
00:09:55 oni jdou, zakopnou, upadnou. Střih, milé děti, pryč od toho.
00:10:00 Teď se podíváme někam jinam.
00:10:03 Podíváme se do chaloupky, co se nám tam děje?
00:10:07 V chaloupce bydlí babička, taková už zlá, nepříjemná,
00:10:12 přímo ježibaba to je. Co se budu s babou párat.
00:10:26 Ta už taky čeká hosty, proto zatopila v peci.
00:10:30 To už je její takovej zvyk. Hergot, já nechal Jeníčka v lese.
00:10:36 Co nám to tam dělá ten Jeníček v lese?
00:10:40 On nám to nemůže najít, nebo co?
00:10:42 Ten už z toho ze zoufalství leze po stromech,
00:10:47 jednu chvíli je z toho na větvi, ale když je na tý větvi,
00:10:52 tak v dálce vidí takovýhle... Teda chtěl jsem říct malý světýlko.
00:10:58 Rychle ze stromu dolů, šup dolů s Mařenou,
00:11:03 a rychle do chalupy, šupy dupy.
00:11:07 Babička jim otvírá dvířka u vrátek. Následuje srdečné uvítání, že?
00:11:23 Srdečně a upřímně po sobě s babiznou skočej.
00:11:27 Babička jim ukazuje ten svůj interiér, má to tam moc hezké,
00:11:32 má tam kupříkladu starožitný ten... Kurníček.
00:11:39 Já nevím, co to do baby vjelo, přeci jen starší člověk už neví,
00:11:44 co má roupama dělat.
00:11:45 Prosím vás, ona Jiříčkovi nařízla prstíček,
00:11:49 jestli už je dostatečně zdatnej. Pochopíte ten rozum stařeckej?
00:11:54 Přitom on byl takovej pořízek.
00:11:57 Teď jeskyňky do toho taky začaly říkat,
00:12:01 jestli by také nemohly nastrčit alespoň dva prstíčky.
00:12:05 Smolíčku, pacholíčku, otevři nám svou světničku.
00:12:11 Za doly, za hory...
00:12:19 *Nasaďte mi ty parohy.
00:12:23 Člověče, vzpamatujte se, parohy máte doma.
00:12:27 Musíte to vrátit. Chyťte se!
00:12:29 Prstíčku se chyťte, prosím vás.
00:12:32 Od kurníčku znova. Kurníček.
00:12:39 *Ona mu nařízla kurníček. On to říkal.
00:12:46 Jestli už je dostatečně zdatnej.
00:12:49 Kurníček, šopa, já to nedám dohromady.
00:12:52 On jak byl zdatnej, tak on z toho kurníku vylít jako slepice,
00:12:58 tam byla lopata opřená vedle pece, on tu lopatu popad
00:13:03 a celý to tam přestavěl.
00:13:15 To jsem si zase splet s nějakou jinou akcí.
00:13:25 On tu lopatu popad, hodil na ni Mařenku...
00:13:30 Ten už neříká nic, to je jedno.
00:13:33 Ono s Mařenou už to taky nebylo k vydržení.
00:13:37 Šup s ní do pece a teď si tam s ježibabou žijou dál
00:13:41 a šťastní a spokojení.
00:13:43 Oni mě zdraví všechno nejlepší do nového roku.
00:13:47 Maj se rádi a perníku už maj taky plné zuby.
00:13:51 Bylo to někde u Pardubic. Ta baba bylo o 15 let starší.
00:13:58 To jsem tomu dal, co?
00:14:01 Po smrti Jiřího Grossmanna Ján Roháč Šimka přesvědčil,
00:14:06 aby ve své práci pokračoval sám, a tak vznikl pořad
00:14:10 -Zavěste, prosím, volá Semafor.
-Stejně asi toužil po parťákovi?
00:14:15 A najednou...
00:14:17 Najednou jsem tady byl já.
00:14:20 Dobrý večer, v našem pravidelném přehledu se už vystřídalo
00:14:25 mnoho programových typů,
00:14:27 ale jeden zde ještě nikdy nebyl diskutován.
00:14:31 Tak mi dovolte, abych mezi s sebou přivítal
00:14:35 hlavního šéfredaktora televizní přestávky,
00:14:38 doktora Lumíra Práskala. Dobrý večer.
00:14:47 Doktore Práskale, než přejdeme k dopisům,
00:14:51 které přišly na vaši, na naši adresu,
00:14:54 já jsem si tady dovolil udělat stručný výběr.
00:14:58 Mohl byste nám říct něco bližšího o vašem oddělení?
00:15:03 Mnoho lidí tuto tututu,
00:15:06 tuto naši naši práci pod, podně, podceňuje.
00:15:13 Eeeee, hlehlehle, hle hledí na ní jaksi s des s despektem.
00:15:31 Jeeeee, je je je, čmd, a já bych jaksi, čmd,
00:15:40 na adr, na adresu těchto, *řekl asi toto:
00:15:46 To bude nejlepší, ano.
00:15:48 *Podívejte se, my máme štáb jaksi, ft, ft, ft, f, v, v, v televizi,
00:15:58 eeeee, který čítá cca, tedy jaksi cirka cca, jeeee, 30 lidí.
00:16:14 A, a, čnd, teď si uvědomte *laskavě, ko ko ko ko ko ko...
00:16:33 Dneska bohužel nic.
00:16:36 Ko ko ko kolik přestávek, ta naše televize odvysílala?
00:16:46 -Eeeeee, to je nepoměr.
-Přestávky jsou důležité.
00:16:54 -Mají svoji platnost, že?
-Eeeee, víte, ona se, ono se řekne,
00:17:02 přestávka, přestávka. Eeeee, ale uvědomte si,
00:17:10 její základní jaksi, čnd, funkci.
00:17:16 -Co je, co je, co je...
-Co je? Vám něco je, doktore?
00:17:22 Co je její základní funkcí? Vždyť jeeee, je...
00:17:29 -Její základní funkcí je oddech. *-Oddych.
00:17:35 Tak například od 20 hodin 05 minut do, do, doremifa
00:17:48 do 21 hodin 30 minut běží napínavý film z pr...
00:18:01 z dr, z drsného prostředí.
00:18:09 *Pane doktore, že se osměluji, kdybyste to vzal rychleji.
00:18:14 *-Souvisleji a rychleji.
-Ď, ď, ď, a o a o a o a o a...
00:18:20 Vy něco někam signalizujete?
00:18:23 Vždyť jsem snad zas tolik neřek, ne?
00:18:29 Po DAMU sis dělal svoje divadlo v Ústí nad Labem
00:18:33 a zároveň jsi působil s Pepíkem Dvořákem v Kladivadle.
00:18:38 Potom jsi potkal svoji spolužačku z DAMU Janu Synkovou.
00:18:42 Ta mě nasměrovala do liberecký Ypsilonky
00:18:46 a tam mě viděl hrát Slávek Šimek a hodil mně lano.
00:18:50 Slávka prý tvoje vystoupení dohnalo k slzám smíchu.
00:18:55 Tomu bych se ani moc nedivil. Taky mě občas rozbrečíš.
00:19:00 Tos neviděl, jak se umím rozčílit.
00:19:03 Ne jen já.
00:19:04 Dovolte mi, abych vás uvítal na besedě se známým propagátorem
00:19:10 turistiky a pohybu na zdravém vzduchu vůbec, Václavem Tuhým.
00:19:15 Dobrý večer, zdravím z tohoto místa všechny příznivce pohybu
00:19:21 a pohybu na zdravém vzduchu *obzvláště. Nazdar!
00:19:26 No nazdar. My si vážíme především toho,
00:19:30 že jste kvůli naší besedě přerušil svůj pohyb,
00:19:34 konkrétně pohyb napříč. Myslím pochod republikou,
00:19:38 který jste tak vtipně nazval Republikou tam a zpátky, že?
00:19:43 *Proč vtipně?
00:19:44 Nejdřív jdu tam a pak jdu logicky zpátky.
00:19:48 Přeci tam nezůstanu někde trčet, tam někde v dálce.
00:19:53 To by mě nakonec hledali Jirsákem.
00:19:56 Víte, co to je, když vás začnou hledat Jirsákem?
00:20:01 *Co to je za ostudu?
00:20:03 Mne ještě nikdy Jirsákem nehledali.
00:20:06 *To buďte rád, to by v televizi ukazovali vaši fotografii.
00:20:11 -No a co? *-No, co?
00:20:13 Všim jste si, jak vypadáte?
00:20:15 On ten fotograf taky nemůže dělat žádné zázraky.
00:20:20 -My si snad nemáme co vyčítat? *-Vyčítat si nic nemusíme,
00:20:25 ale když vy jdete do televize,
00:20:27 tak byste si měl něco hodit *přes sebe, nějakej lajntuch.
00:20:32 Dovolte, to je snad moc?
00:20:34 Vy jste tady od toho, abyste mi odpovídal na tuhý otázky.
00:20:39 Ne abyste mě tady urážel.
00:20:42 *Já vás neurážím, já vám jen radím, víte?
00:20:45 Já mám tady čistej kapesník, dejte si jej zatím přes obličej,
00:20:50 *-než si seženete něco jinýho.
-To je moc tohleto!
00:20:54 -To se mi zdá tohleto! *-Co se to děje?
00:20:58 Vy jste mi roztrhal kapesník.
00:21:01 Takhle se v televizi zachází s cizejma věcma?
00:21:05 Co, co, co? Co kdybych tohle...
00:21:08 Počkejte, tak to ne!
00:21:09 Turisto, člověče, vzpamatuj se. Sedni si, turisto.
00:21:14 To je sváteční sako, v tom jsem chodil na bulváry.
00:21:18 Snad mi to v televizi dají dohromady.
00:21:24 Tak, jaké formy zdravé... Pardon.
00:21:28 Jaké formy zdravého pohybu občanům doporučujete?
00:21:34 *Vážení přátele, takovým nejzdravějším pohybem je schůze.
00:21:42 Teda je chůze.
00:21:46 Pro moderního člověka má schůze...
00:21:49 teda chůze jen jedinou nevýhodu. *Zabírá mnoho času.
00:21:54 Co se proti tomu dá dělat?
00:21:57 *Co se proti tomu dá dělat? *Hodně věcí.
00:22:02 -Konkrétně? *-Konkrétně?
00:22:05 Tohle mi udělali schválně, nebo co?
00:22:08 Oni vědí, že já nemám rád brejlatý a oni mi ho sem posaděj.
00:22:13 Tohleto už není možný. To se nedá.
00:22:16 *-Dolů s nima!
-To ne, to se mi zdá.
00:22:20 Tuhý, kde jste? Vraťte mi brýle na obě oči!
00:22:23 *To je pravda, já vám je vrátím,
00:22:26 protože bez brejlí vypadáte ještě hůř.
00:22:30 *-Já vám dám facku.
-To ne!
00:22:32 -Vy zneužíváte mý trpělivosti. *-Aspoň dostanete barvu.
00:22:36 Já vím, co udělám. Já vám roztrhnu košili.
00:22:40 *-Košili ne!
-Košili jo!
00:22:42 *Zkus si to a máš po rozhovoru *s turistou.
00:22:46 Mně je to jedno. Já jsem jenom člověk.
00:22:49 *Utrh mi...
00:22:51 Natrh mi košili jak trní. Jako trní mi to roztrh.
00:22:55 *-Víš, co ty jsi u mne? Trní!
-Trní, ale jsme si kvit.
00:23:00 Můžeme pokračovat v rozhovoru. Mám poznamenáno,
00:23:03 že jste v oddíle TJ Sedmimílové boty
00:23:07 -oblíbený pro svoji mírnou povahu. *-Tam jo, v oddíle jo,
00:23:11 ale ne tady. Tam jsem oblíben pro svou sedmimílovou povahu.
00:23:16 Teda boty, nohy, mírnou. V oddíle ano,
00:23:20 ale ty nejsi u mě oddíl, ty jsi trní.
00:23:23 *-Víš, co já ti teďkon...
-Pozor!
00:23:26 Žádnej pozor! Už je toho dost!
00:23:29 A rukáv je dole. Můžeš klást otázky.
00:23:32 *-Ta se sama neušila, ta košile.
-Budeme dávat otázky.
00:23:37 *-Budeme dávat otázky.
-Říkáš otázky.
00:23:40 Tak otázka první. Tys mě utrhl rukáv.
00:23:44 *-To je za košili.
-To je jedno za co?
00:23:47 -Já ti teď utrhnu nohavici. *-Ne, nohu ne!
00:23:51 Tu potřebuju na dálkový pochody. *Nohu netrhej!
00:23:56 -Jdi si do Prčic. *-Ty půjdeš taky do Prčic.
00:24:04 Tohle přesahuje všechny meze!
00:24:15 Tuhý, sedni si!
00:24:18 *-Boty ne!
-Budeš bosej.
00:24:21 *Bosej, já půjdu do Prčic bosej. To je čím dál tím lepší.
00:24:27 Ty si nenecháš nic líbit, *ty kujone, viď?
00:24:31 Kvůli tobě jsem zničenej v televizi.
00:24:34 Zničil jsi mi besedu. Budu mít malér.
00:24:38 *Ale jdi ty, prosím tě. Že by ses z toho tadyhle to?
00:24:42 Podívej se všelijaký besedy jak jsou statický.
00:24:46 My to máme o pohybu a my jsme to rozpohybovali.
00:24:50 Ty kluku, hele, co jsme si, to jsme si.
00:24:54 *-Máš ještě nějakou otázku?
-Mám! Máte rád život?
00:24:58 *-Mám.
-Tak mi jděte z cesta a rychle!
00:25:01 *Já vám teda řeknu, to je zvláštní tohleto.
00:25:05 Ty redaktoři v tý televizi jsou takový zapšklý.
00:25:09 *Já se zase vrátím na svou trasu.
00:25:13 Měl Šimek nějaké podmínky, než jste si plácli?
00:25:17 Musel jsem umět psát a hrát tenis.
00:25:20 A zkušenost s improvizací z Ypsilonky taky nebyla k zahození.
00:25:25 No to jo. A ještě jsem taky něco zazpíval.
00:25:29 To mi jde taky dobře.
00:25:31 Slávek s tím zpěvem na tom nebyl nejlépe, že jo?
00:25:35 Ale on to uměl taky pěkně rozjet? Dávej pozor!
00:25:56 Náš rytmus přítel Bacha neocení,
00:25:59 hudba je facha a ne posvícení.
00:26:02 Tak nehraj dál. Ne, ne, ne, ne.
00:26:11 Však přijde ten čas, kdy budem hvězdami zas,
00:26:15 radši to sbal. Bal, bal, bal, bal.
00:26:19 My hrajem dál.
00:26:26 Luďku, ty bys zapomněl na Petra Nárožnýho.
00:26:30 Ale když je to pořad o dvojicích?
00:26:33 Petr Nárožný byl nějakou dobu nedílnou součástí vaší dvojice.
00:26:38 Tak na něho musí dojít.
00:26:40 Ono na každého jednou dojde, že jo?
00:26:44 Vy jste se skvěle doplňovali a role byly jasné.
00:26:49 Potrhlý Sobota, chytrý Šimek a vztekloun Nárožný.
00:26:57 Já se zblázním, já už končím s normálním občanským životem.
00:27:02 Tady furt někdo votvírá. Co je tady tohleto?
00:27:06 *-To je židle.
-Ale prosím vás,
00:27:08 já tady organizuju humor a vy přitáhnete židli.
00:27:13 -To je humor?
-Se židlí se dá zažít legrace.
00:27:16 -Jen ji nepodceňujte. *-Stačí trošku přemejšlet.
00:27:21 Jděte za dveře a dělejte, jako že nic nevíte.
00:27:25 -Já taky nic nevím.
-Tím spíš vám to půjde. Jděte!
00:27:29 *Ty si sedni. Kdopak to klepe?
00:27:32 Kdopak to klepe? Kohopak to k nám nesou?
00:27:36 Který čerti? Á, pan Nárožný.
00:27:41 Vy jste se asi přišel podívat na byt.
00:27:44 Vy jste se asi přišel podívat...
00:27:48 Já nikam nejdu, já mám bejt za dveřma.
00:27:52 Nekažte nám humor. Musíte dělat, co my chceme.
00:27:56 Když řekneme, že jste se přišel podívat na byt,
00:28:01 tak jste se přišel podívat na byt!
00:28:04 *Proč byste chodil votravovat do cizího bytu?
00:28:08 To bychom vás s manželkou *asi hnali.
00:28:12 -S jakou manželkou? *-Se Šimkem.
00:28:15 -Šimek, to je vaše manželka? *-Jako.
00:28:18 Já už myslím, že to chápu. Já jdu za dveře.
00:28:22 *Mámo, nepřijde dneska ten chlap *skrz tu výměnu bytu?
00:28:29 Budeme-li mít štěstí, táto, jistě přijde.
00:28:33 Už v tom vlhku nemohu žít.
00:28:37 *-Á, pan Nárožný.
-Já se jdu podívat na ten váš byt.
00:28:42 *My ještě ani nevíme, zdali jej vyměníme.
00:28:46 *-Viď, mámo!
-Správně, táto!
00:28:49 Byt je to pěkný, suchý, zrovna jsem sbírala žampiony.
00:28:54 Podej mi ručník, táto, ať se otřu.
00:28:59 -Počkejte, jakej ručník? *-Jako.
00:29:02 -Těžko se s ním budeme loučit.
-S kým?
00:29:07 *-S bytem.
-Vy se s ním budete loučit?
00:29:11 *-Jako.
-Jako. Nic jsem neřek.
00:29:13 *Teď to přijde. Chcete jistě kávu, že?
00:29:17 *-Tak se posaďte.
-Ale tam sedí Šimek.
00:29:21 Já jsem manželka!
00:29:23 To si mám sednout na vaši manželku?
00:29:26 *-No jistě!
-Tak já si na ni sednu.
00:29:30 *Ale ne, teď už je pozdě. To už je prozrazený.
00:29:34 Ona už slyšela, *že byste chtěl na ní sedět.
00:29:38 Vy jste to zkazil, takhle se k humoru nedostanem.
00:29:42 Já budu Nárožný a vy budete Šimek, jeho manželka.
00:29:46 Já už to chápu, jdu za dveře.
00:29:49 Vy tady musíte zůstat se svým mužem.
00:29:52 Jo tak, vy se na nás budete dívat klíčovou dírkou?
00:29:57 Co bych na vás asi viděl?
00:29:59 Já jdu za dveře. Obrátili jsme si úlohy.
00:30:02 *-Až já řeknu dále, tak on zaklepe.
-Správně.
00:30:06 -Já vím. *-Já vím, že víš.
00:30:10 Mámo, nepřijde ten chlap, skrz tu výměnu bytu?
00:30:15 -Já vím.
-Co?
00:30:17 -Že vím. *-Budeme-li mít...
00:30:20 Budeme-li mít štěstí, jistě přijde.
00:30:27 -Byt je příliš suchý. *-Ne, vlhký!
00:30:32 Přece nebudete měnit suchej byt, to byste byli blázni.
00:30:36 Ale mně jste říkali, že byt je suchý.
00:30:40 *No jo, ale tos byl ještě Nárožný. Teď jsi Šimek a moje manželka.
00:30:44 Přece víš, že byt je vlhký, *tak co tady mluvíš o suchu?
00:30:49 No jo, on je teďka Nárožný, on je za dveřma.
00:30:53 Předtím byl Šimek tvoje manželka a ví, že byt je vlhký,
00:30:57 tak jej nebude chtít vyměnit.
00:31:00 Budu, já mám smysl pro humor. Já nejsem Nárožný.
00:31:04 *-Teď jsi Nárožný.
-Já vím.
00:31:06 Mám smysl pro humor, mně vlhkost nevadí.
00:31:09 Jemu vlhkost nevadí, on má smysl pro humor.
00:31:13 Ten bude kvůli smyslu pro humor *bydlet třeba na lodi.
00:31:18 Prosím, když je to takovej dobrák,
00:31:21 tak co bychom mu dávali ten náš byt za jeho byt?
00:31:25 Necháme si byty oba, jemu dáme klíč od pramice,
00:31:29 ať spí na lodi.
00:31:30 Já nejsem dobrej, já nejsem jenom blbej.
00:31:34 Vždyť přece nešlo o výměnu bytu.
00:31:37 Šlo o to, aby si Nárožný omylem sed na jeho manželku
00:31:41 a smáli jsme se. A pak jsme se šli stěhovat.
00:31:45 O to šlo.
00:31:46 Luďku, běž za dveře, budeš Nárožný.
00:31:49 Ty budeš Sobota, můj manžel. A já jsem Šimek, tvoje manželka.
00:31:54 -Teď to musí jet. *-KLEPÁNÍ
00:31:56 Kdopak to klepe? Kohopak to k nám nesou?
00:32:00 Kohopak to k nám nesou čerti? Á, pan Sobota.
00:32:03 *-Já jsem Nárožný.
-Á, pan Nárožný.
00:32:07 Vy jistě přicházíte kvůli té výměně bytu.
00:32:10 *-Ano.
-Rádi jej vyměníme.
00:32:12 Rádi se jej zbavíme, je příliš vlhký.
00:32:16 *Ale ne! Suchý! Přece nepolezu do vlhkýho bytu.
00:32:20 *Nejsem blázen, jsem Nárožný.
00:32:22 Já jsem teď Sobota, já vím, že je byt vlhký,
00:32:26 ale ty jseš Nárožný, jseš za dveřma a víš, že byt je suchý.
00:32:31 *Vždyť nejsem za dveřma, jsem tady a slyším,
00:32:35 jak je byt vlhký. *Tak ho nebudu chtít.
00:32:39 Mámo, proč toho chlapa zveme do kvartýru?
00:32:43 Vždyť on žádnej byt nechce.
00:32:46 Protože jsi mu říkala, že byt je vlhký.
00:32:50 *Proč jsi mi to říkala? *Cos to udělala?
00:32:54 Protože jsem nevěděla, že jsem tvoje manželka.
00:32:58 Ty nejsi jeho manželka, ale ty budeš moje manželka.
00:33:03 Já tě chytnu pod krkem, a ty budeš říkat to,
00:33:07 co my budeme chtít. Já to s manželkama umím.
00:33:11 Takhle jsem si Silvestra nepředstavovala.
00:33:14 -Jak sis ho představovala?
-Nějak vesele.
00:33:18 -Nějaký ty ženský, víno, zpěv.
-On je manželka.
00:33:22 Manželka už pila, ona ti něco zazpívá.
00:33:25 *Mámo zpívej!
00:33:27 NENÍ JIM ROZUMNĚT
00:33:31 Zarazte ten zpěv, to mě radši chyťte pod krkem.
00:33:38 -Táto, on mě urazil. *-Nadběhneme si ho.
00:33:47 Vy jste ale nelenili. Divadelní představení,
00:33:51 televizní pořady, scénky v zábavných pořadech, Silvestry.
00:33:56 Byli jsme mladí a šikovní. To já jsem dodnes, že jo?
00:34:00 Jako Šimek, Sobota a Nárožný
00:34:03 jste se objevili v celovečerním filmu Jen ho nechte, ať se bojí.
00:34:08 Tam si mě ty dva pěkně podali, ale my jsme si to vraceli.
00:34:13 Nejvíc to odnesla Nárožnýho hlava.
00:34:17 Vážení přátelé, součástí hodnotné zábavy je i hodnotné poučení.
00:34:22 Proto jsem tady právě já.
00:34:25 Dnes si povíme něco o vzniku elektřiny.
00:34:29 Jak víte, je to moje oblíbené téma.
00:34:32 Zvolme příklad, na který si všichni pamatujete ještě ze školních lavic.
00:34:37 Ebonitová tyč a liščí ohon, nebol-li chvost.
00:34:41 Tyto dva předměty jsou v rovnováze.
00:34:44 Pokud jde o jejich osmou elekronovou valenční sféru.
00:34:49 Vykonávaný třecí pohyb liščím ohonem po ebonitové tyči,
00:34:53 narušíme fyzickou rovnováhu, že?
00:34:56 Elektrony mám přecházejí plynulým tokem
00:35:00 z liščího ohonu na ebonitovou tyč.
00:35:03 Ebonitová tyč je nabita záporně...
00:35:07 Promiňte, že rušíme tok vašich myšlenek,
00:35:10 ale my si myslíme, když už chcete tady vykládat své vědecké objevy,
00:35:15 že byste tak měl činiti populárnější formou.
00:35:19 Pane inženýre, kladné elektrony, záporné částice,
00:35:23 ebonitová plaňka, kdo se v tom má vyznat?
00:35:27 *Podívejte se, pane inženýre, my dva,
00:35:30 my jsme se vybrali ze svého středu,
00:35:33 abychom zde zastupovali širokou diváckou obec
00:35:38 *-a abychom na vás nakladli...
-Otázky. Kamarád myslí otázky.
00:35:47 *-Kamarád myslí otázky, zatím.
-Nadšen tím nijak nejsem.
00:35:53 O nadšení se hovořit nedá.
00:35:55 Pokud se chcete zeptat na nějakou drobnost,
00:35:59 že by to nenarušilo encyklopedický charakter přednášky, souhlasím.
00:36:08 Souhlasíte. Nadšení přijde samo.
00:36:11 Vy nám tvrdíte, že elektřina vzniká,
00:36:15 když třeme nějakou ebonitovou záležitost liščím koncem.
00:36:20 V zásadě se to tak dá říct, ale ovšem...
00:36:24 *To teda znamená, když já si doma, *ausgrechnecht doma...
00:36:29 -Jistě, v domácnosti. *-Nebo přímo doma...
00:36:33 -No jistě. *-Zapnu žehličku...
00:36:36 Jistě, spotřebič, já vám rozumím.
00:36:39 *-Ne spotřebič, ale žehličku.
-Jistě.
00:36:42 *-Žehličku, nebo spotřebič...
-Jistě.
00:36:46 *Tak někdo někde musí začít *leštit tyč?
00:36:49 Samozřejmě, že ne, to jste vypustil z úst nesmysl.
00:36:54 -Ta žehlička je zapojena do sítě.
-Promiňte, že vás chytám za pysky,
00:37:00 ale my doma zasunujeme žehličku do zásuvky, ne do sítě.
00:37:05 -My nejsme rybáři, pane inženýre!
-To nejsou rybáři.
00:37:09 *-Ne, já je znám.
-Copak jsem tu hovořil o rybách?
00:37:14 -O sítích.
-Jo, do sítě že jsem řekl?
00:37:18 To vás popletlo? To se musím zasmát.
00:37:21 Ta žehlička je samozřejmě zapojena do zásuvky,
00:37:25 zásuvka je zase napájená proudem z elektrárny.
00:37:29 *O to mi jde.
00:37:31 Tak v elektrárně podle vás vzniká proud asi tím,
00:37:35 že tam všichni třou s liščíma ohonama nějaký tyče.
00:37:41 To musej bejt nějaký velký farmy na ty lišky, že jo?
00:37:47 Musej to chytat *po lesích do pytlů.
00:37:51 Určitě to musí být nějak organizovaný, ten odchyt.
00:37:56 Spotřeba těch ohonů je fantastická.
00:37:59 Já jsem viděl takovou elektrárnu v Tušimicích.
00:38:03 Oni mají takový veliký komíny a v nich jsou zřejmě ebonitové tyče
00:38:08 a jak ty zaměstnanci ráno přijdou, tak vyfasují liščí ohon
00:38:13 a musí začít ty tyče leštit, až se potom z komínů kouří.
00:38:17 Proto se z nich kouří. Z pana inženýra už se taky kouří.
00:38:23 *-Přitom jsme ho ještě neleštili.
-Pánové, nechte toho!
00:38:28 Vy svým rozhledem můžete jen zastupovat sami sebe,
00:38:32 ale ne širokou diváckou obec.
00:38:35 Já jsem ani na vteřinu nehovořil o výrobě elektrické energie.
00:38:40 Já jsem uváděl, že jeden z možných a na tom bazíruji...
00:38:44 *-Na tom bazíruju...
-No jistě.
00:38:47 Že jeden z možných vzniků elektřiny je tření.
00:38:52 -Tření?
-No jistě.
00:38:53 Tomu bych věřil.
00:38:55 Pamatuješ jak jsem loni skočil do rybníka
00:38:59 a dostal jsem ránu do hlavy? To se asi třely ryby?
00:39:03 *To ses ty třel hlavou o dno.
00:39:05 Jestli vám, pánové,
00:39:08 můj pokus s liščím ohonem a ebonitovou tyčí nic neříká...
00:39:12 Nic.
00:39:13 -Já vám to bohužel předvést nemohu *-Bohužel.
00:39:17 Jistě, bohužel. Já vám to bohužel předvést nemohu.
00:39:21 -Bohužel?
-Dejte pokoj!
00:39:23 Já bohužel nemám k dispozici liščí ohon.
00:39:27 Pokud jde o takový klasický příklad přeskoku elektronů,
00:39:31 nemáte u sebe kostěný hřeben, nebo želvovinu?
00:39:35 -Bohužel nic.
-Já mám, pane inženýre.
00:39:38 Podívejte se.
00:39:42 Zlehounka s ním zajedu do vlasů...
00:39:48 *Bohužel nic.
00:39:51 Tak to byl velice trapný pokus, pane inženýre.
00:39:55 Takhle jsem si vědu nepředstavoval.
00:39:58 V tomhle případě jsem na tom stejně jako s liščím ohonem.
00:40:02 Kde nic, tu nic.
00:40:04 Vlasy už vám asi nenarostou, ale liščí ohon seženu.
00:40:08 Já bych vám byl vděčnej. Jestli máte tu možnost?
00:40:12 *-To je lepší, že odešel.
-Ano.
00:40:14 *On by to stejně nikdy nepochopil.
00:40:18 Já teda zákonitou souvislost mezi liščím ohonem a elektřinou chápu.
00:40:24 Protože, tam kde lišky dávaj *dobrou noc, tam se nikdy nesvítí.
00:40:38 Když tak o tom přemýšlím, ono bylo lepší, když tady byl.
00:40:44 -Vy, vy jste úplnej ťulpas. *-A to jsem vám neřek všechno.
00:40:49 Pane inženýre, tady máme ohon, můžeme dělat pokus.
00:40:53 Tohleto není z lišky.
00:40:55 Přece v těchto šatech nepolezu za liškou do nory.
00:40:59 Kde jste to vzal?
00:41:00 *Vzadu byl přivázanej pes, *tak jsem si to od něho vypůjčil.
00:41:05 Jak se ten pes jmenoval?
00:41:07 Já nevím, my jsme se nepředstavovali.
00:41:11 -Já jsem měl vzadu uvázanýho psa.
-Ten pes byl váš?
00:41:15 Byl vám podobnej. Buďte klidnej, je tam uvázanej.
00:41:19 -Už ne celej, kus ho držíte v ruce. *-Pohlaďte si ho, vždyť je váš.
00:41:25 Dovolte, snad mi nechcete naznačit, že držím v ruce ocas svýho psa?
00:41:30 To víte, že nedržíte. Buďte klidnej.
00:41:33 *To by si kamarád nikdy nedovolil *ufiknout vašemu psíkovi ohon.
00:41:38 Na druhé straně se psíkům často kupírujou ohony.
00:41:42 Ale ne 12 let starému německému ovčákovi.
00:41:46 V tomto případě nešlo o ovčáka, ale o vlčáka.
00:41:50 Ovčák, vlčák, vždyť je to jedno a to samý.
00:41:53 Jste si tak jistej? Ovčák ovce pase.
00:41:57 *Vlčák ovce žere.
00:41:58 Vy myslíte ovčáka, ale já myslím ovčáka.
00:42:02 *-Nemáte vy to celý pomotaný?
-Co si to dovolujete?
00:42:07 Já bych mohl bejt váš táta.
00:42:09 To věřím, že byste chtěl mít tak chytrýho kluka.
00:42:13 Ale já už tátu mám, víte? A ne jednoho.
00:42:17 Já vám poradím mimotechnickou pomůcku. Pamatujte si!
00:42:23 Ovčák chodí po dvou a vlčák po čtyřech.
00:42:27 Po dvou, po čtyřech... Jo, takhle?
00:42:30 -Vy myslíte ovčáka bé? *-A vy myslíte ovčáka a.
00:42:37 -Já myslím ovčáka haf, haf.
-Co?
00:42:40 -No haf, haf.
-Vlčák dělá haf, haf.
00:42:44 Ovčák na to nemá čas, ten hraje na fujaru.
00:42:48 -Ovčák dělá taky haf, haf. *-Pane inženýre, kuk!
00:42:54 -A jak dělá kozička?
-No, kozička?
00:42:59 Kozička? Proč?
00:43:01 Nechte toho, pánové! Vraťme se k elektřině.
00:43:06 Ano, pane inženýre, vrátíme se k elektřině,
00:43:10 ale je ve vašem zájmu pochopit rozdíl ovčák, vlčák.
00:43:15 -Já to chápu.
-Ale vy to nechápete.
00:43:18 Vy to nechápete asi jako my elektřinu.
00:43:21 Vezmeme to názorně.
00:43:23 Vy budete dělat vlčáka a my dva budeme dělat ovčáky.
00:43:28 *Je to jednoduché.
00:43:30 Já jsem ovčák A *a kolega je taky ovčák B.
00:43:35 A vy jste vlčák C. Prosím, postavte se na čtyři.
00:43:41 Dovolte, snad si nemyslíte, že tady budu chodit po čtyřech?
00:43:46 -Proč ne, vždyť jste vlčák.
-Vlčák? To je vlastně pravda.
00:43:53 -Je to takhle dobrý? *-Ale vlčáci nemluví.
00:43:57 Vlčák musí poslouchat povely ovčáků.
00:44:00 -Mně už nepřekvapí nic.
-Taky nemůže.
00:44:04 Jste služební plemeno, máte výcvik.
00:44:07 Lehni!
00:44:11 Hodný a zůstaň!
00:44:15 -A pojď pryč. *-Jak to?
00:44:17 Od chlapa, který nerozezná ovčáka od vlčáka,
00:44:21 si nenecháme vykládat vznik elektřiny.
00:44:25 Po odchodu Petra Nárožného jste si zbyli zase vy dva.
00:44:30 -Šimek a Sobota.
-Už nám to zase vychází.
00:44:34 Už je to zase o dvojici.
00:44:36 Slávek Šimek o vás mluvil jako o fungující firmě.
00:44:40 Přesto jste spolupráci ukončili.
00:44:43 Toho, co lidi dodnes baví, po vás toho zůstalo dost.
00:44:48 A bylo toho dost.
00:44:51 Vážení diváci, přejeme vám hezký zbytek večera
00:44:55 -a příště zase na shledanou, Luďku.
-Na shledanou.
00:44:59 Vážení přátelé, já bych rád nahlédl do soukromého deníčku Luďka Soboty,
00:45:05 který se mi dostal náhodou do rukou.
00:45:09 Jestli dovolíte... Luděk si také přišel poslechnout.
00:45:17 Začneme kapitolou puberta. Ta se mi zdá nejzajímavější.
00:45:26 Když je to tvoje přání.
00:45:28 Luděk mě žádá, že bychom nechali jeho deníček být
00:45:33 a soustředili se na jeho příhodu. Na tvoji novou známost.
00:45:37 Ale to je tvoje věc.
00:45:39 Já myslím, že ti neporadíme. Tos neměl přestat mluvit,
00:45:44 když se ti ta dívka líbila.
00:45:46 *Ale když já jsem nenalézal *slov, jak se mi líbila.
00:45:51 To chápu, řekl jsi jí aspoň, že je hezká?
00:45:54 *-No řek.
-Jak jsi jí to řek?
00:45:57 *Řek jsem: "Krása, krása."
00:46:00 Řekl jsi jí, jak jsem ti poradil, že jsi vědec?
00:46:04 *-Řek, nejsem hloupej.
-Ale jak jsi jí to řek?
00:46:09 Hned po tom krása, krása, jsem *řekl: "Slečno, já jsem z ústavu."
00:46:16 Luďku, to není nejlepší formulace.
00:46:19 Tys jí měl říct, že jsi nějakej vědec, že jsi doktor.
00:46:24 *-Nějakej, ale jakej?
-Ten samej.
00:46:27 -Jakej, ten samej jsem ještě nebyl.
-To jde, abys byl doktor?
00:46:32 Tak jí to nemusíš říkat. To by poznala, že nejsi doktor.
00:46:36 *-Jak?
-Jak asi? Přemýšlej.
00:46:39 -A jo, nosil bych bílý plášť.
-Kde bys k němu přišel?
00:46:44 *To dávaj doktorům zadarmo. Když jsi doktor.
00:46:48 Proč myslíš, že na to studujou *tolik let?
00:46:51 -Kvůli plášti, jo? *-No jistě. Kvůli čemu jinýmu?
00:46:56 Kvůli plášti rozhodně ne. Kvůli titulu, ty.
00:46:59 *-Cože?
-Kvůli titulu, ty.
00:47:06 Kvůli tydlitáty?
00:47:10 To dávaj doktorům taky zadarmo *k tomu plášti?
00:47:14 Co? *-Ty tydlitáty.
00:47:15 -Jaký tydlitáty? *-Ty tydlitáty, jak jsi říkal.
00:47:20 -Já jsem o žádnejch nemluvil. *-Ne, a proč jsi to říkal?
00:47:24 -Já jsem mluvil o titulu, ty. *-Teď říkal, že o nich nemluvil
00:47:29 *a teď zrovna o nich mluvil, že jo?
00:47:32 -Já ti nechci nic zapírat. *-To zapíráš.
00:47:36 Já jsem mluvil o titulu, ty 5 let studuješ a máš ho, titul.
00:47:41 *Já jsem z toho blázen. *Tak já 6 let nebo 5 let studuju.
00:47:47 -Ano, 6 let správně. *-A mám ho titul.
00:47:54 6 let studuješ a máš titul. Já nevím.
00:47:58 *-A ty?
-Co já? Já ho nepotřebuju.
00:48:02 Já se s tou dívkou seznámit nemíním.
00:48:05 Tys kvůli ní doktor.
00:48:07 *Tak nejdřív tydlitáty *a teď zase doktor.
00:48:11 -Tys doktor bez titulu. *-Co je to za chlapa?
00:48:15 To jsi ty, člověk, co není doktor a vydává se za něho.
00:48:19 *Já nejsem doktor a vydávám se.
00:48:22 Tak to jsem podvodník, *to ti děkuju.
00:48:26 Nedělej si z toho hlavu, to není velkej podvod.
00:48:30 Ty jí jen řekneš, že jsi doktor, abys ji upoutal.
00:48:34 *Co když bude chtít *ukázat občanku?
00:48:37 Copak se na první schůzce ukazujou občanky?
00:48:41 *-Ne?
-To bych řek, že ne.
00:48:44 *-A na kolikátý?
-Co já vím?
00:48:46 Možná na šestý, sedmý, tam už se ukazuje leccos.
00:48:50 *Tak dobře. Ale co když je to příslušnice?
00:48:54 -Co že? Příslušnice? *-Příslušnice.
00:48:57 A bude chtít ukázat občanku hned na prvním schůzce.
00:49:02 Ještě bude chtít, abych se nafouk *do balónku a zezelenal.
00:49:07 To musíš vědět ty, jestli tvé nové děvče je příslušnice.
00:49:11 *-Jak to mám poznat?
-Měla uniformu?
00:49:14 *-Neměla.
-Tak to nebyla příslušnice.
00:49:18 *-A proč měla tu pistoli?
-Jakou pistoli?
00:49:22 *Jak s ní střílela po tom chlapovi ve zlatnictví.
00:49:26 Za ní běželi ti dva příslušníci. *Ti asi měli nějaké cvičení.
00:49:31 -Luďku, nezdálo se ti to? *-Nezdálo.
00:49:35 Vždyť mám tady ještě tu aktovku, kterou mi dala,
00:49:39 abych ji odevzdal, *až se sejdeme.
00:49:42 -To je její aktovka? *-Jo.
00:49:44 -A co je v tý aktovce? *-To já nevím, kamaráde.
00:49:48 -Já se do ní nesmím podívat.
-Tak se tam podívám já.
00:49:53 -To nezakázala.
-Tak vidíš.
00:49:55 Tak se tam podívej.
00:49:57 Tady je zlato, drahý kamení, šperky.
00:50:00 *To mám bohatou holku, viď? *To si koupíme družstevní byt.
00:50:05 Ono to nebude tak jednoduchý, nic si nekoupíte.
00:50:09 -Luďku, kdy máš vidět tu dívku? *-Zejtra.
00:50:12 -A chtěl bys ji vidět už dneska? *-Chtěl.
00:50:16 Půjdeme k příslušníkům, ty jim dáš tu tašku,
00:50:20 odpovíme jim na otázky, a oni ti tu holku přivedou.
00:50:24 -Jo, to by šlo?
-Co to je tohle? Pistole!
00:50:28 *Pistole? Ještě žes mi to připomněl.
00:50:31 Já ji slíbil, *že odprásknu jednoho chlapa.
00:50:35 -Snad nechceš udělat...? *-To jí nemůžu neudělat.
00:50:40 A kterýho chlapa?
00:50:41 *Já to mám napsaný. Mám tu adresu někde u sebe.
00:50:46 To bude hned, to je za chvilku hotový.
00:50:49 To uděláš prásk, prásk, a je to.
00:50:52 *-Ty máš smůlu.
-Proč bych měl smůlu?
00:50:55 *-Šimek Miloslav, Pod kamenem 10.
-To je plná moc.
00:50:59 To jsem ti dával, abys mi vyzvedával plat.
00:51:03 To ona myslela, abych tě odprásk,
00:51:06 -že plat budeme vyzvedávat za tebe.
-Dej mi tu pistoli.
00:51:11 -Luďku, to děvče je chytrý, viď?
-Je.
00:51:14 -Těšíš se na ni, viď?
-Těším.
00:51:17 Na tu holku se těší asi víc lidí. Jdeme na okrsek.
00:51:21 Ty možná budeš ještě slavnej.
00:51:24 *Slavnější než ten doktor s titulyty?
00:51:27 O tobě se bude psát i v novinách.
00:51:30 To já se těším. *Vzhůru za nevěstou!
00:51:58 Titulky: Méhešová Iva, Česká televize, 2012
Luděk Sobota, rodák z pražského Žižkova, narozený 27. 5. 1943, na přání rodičů vystudoval dopravní průmyslovku. Po jejím ukončení se dostal na DAMU. Začínal v Ústí nad Labem, nejprve v domě kultury na to dostal nabídku ke spolupráci s Kladivadlem, a později v Liberecké Ypsilonce. Odtud pak přešel do pražského Semaforu 1973-1990. Tady po boku Miloslava Šimka a Petra Nárožného vycizeloval typ přitroublého hrdiny. Toto zúročil v mnoha komediích, například: Jáchyme, hoď ho do stroje, Jen ho nechte, ať se bojí, Zítra to roztočíme, drahoušku, a mnoha dalších. Přestože se jeho hlavní parketou stala komika, bravurně hraje i charakterní postavy.
Miloslav Šimek, komik, humorista a spisovatel. Narodil se 7. března 1940 v rodině básníka Rudolfa Šimka. Jako dítě s oblibou poslouchal desky s Voskovcem a Werichem, už ve dvaceti se s kamarády vsadil, že napíše komické pásmo. A také to dokázal. Vystudoval Pedagogický institut a stal se učitelem s aprobací dějepis, čeština a výtvarná výchova. Na právnickou fakultu, kam se nejprve hlásil, nebyl přijat kvůli špatnému kádrovému profilu. Po maturitě proto pracoval v účtárně státního podniku Stavoinvest, a poté jako skladník keramiky. Ve Spálené ulici v Praze založil klub Olympik. Tam vytvořil kabaret, do něhož přizval Jiřího Grossmanna, se kterým vytvořil nerozlučnou dvojici. Po Grossmannově smrti následovala pro Šimka tvůrčí odmlka. Ke kabaretu se ale vrátil, a vytvořil dvojici s Luďkem Sobotou.