V zábavném cyklu Zpátky se Sobotou nám Luděk Sobota představí uměleckou dráhu slavné dvojice komiků, která se zapsala do zlatého fondu televizní zábavy. Pořad uvádíme jako vzpomínku na Jiřího Grossmanna, od jehož narození uplynulo 80 let. ### Režie J. Wehrenberg
00:00:29 Dobrý večer, dámy a pánové. Dnes si ještě jednou připomeneme
00:00:34 dvojici Miloslav Šimek a Jiří Grossmann.
00:00:38 -Protože jednou to bylo málo.
-Snad nejdřív pozdravíš, ne?
00:00:43 -Já myslím diváky.
-Čau, diváci!
00:00:46 -Líp to neumíš?
-Dobrý večer, vážení diváci.
00:00:50 Já se domnívám, že diváci měli Šimka a Grossmanna rádi,
00:00:55 -protože byli decentní.
-To jo.
00:00:58 Že by něco řekli Šimek s Grossmannem?
00:01:01 Jirko, víš, co mě napadá, když my tak hovoříme o kamarádech,
00:01:07 že bychom možná měli prozradit i my něco ze svého soukromí.
00:01:11 Můžeme říct, že náš život je prostoupen poustevnickou pokorou.
00:01:16 Milenkou je nám, až na malé výjimky příroda
00:01:20 a častokrát se vracíme plni obdivu k selské hroudě.
00:01:25 Jirka to říká správně. V přírodě je krásně.
00:01:29 Vezměte si jen ten puch květin, až se hlava točí.
00:01:33 Nebo těch zvířat rozličných,
00:01:36 až člověku strach z těch oblud naskakuje.
00:01:39 -Nejkrásnějc muselo bejt v pravěku.
-Určitě.
00:01:43 -Lesy, voda, vzduch.
-Tam co jste vy, to byl samej zubr.
00:01:48 Staré časy zpátky nepřivoláme. Civilizace kráčí vpřed.
00:01:53 Tu nezastavíme.
00:01:55 Ale některé vynálezy jsou lidstvu prospěšné.
00:01:59 Třeba rádio. Na první pohled nepochopitelná věc.
00:02:03 My dva, my víme, jak to je.
00:02:06 V malé bedýnce sedí orchestr trpaslíků a hraje na malé nástroje.
00:02:11 A když se všichni unaví, čte dirigent zprávy.
00:02:16 Proto taky dnes na ulici nepotkáte trpaslíka.
00:02:20 Všichni jsou v rozhlase.
00:02:23 Já jsem hrdý na to, že my dva víme,
00:02:27 že rádio by neexistovalo, nebýt známého fyzikálního zákona
00:02:32 trpaslíka v bedně není vidět.
00:02:35 Já vám mohu zevšeobecnit další zákon fyzikální.
00:02:40 -Třeba jeden.
-Ano jeden.
00:02:43 Jeden fyzik Archimédes při koupání pomocí mýdla objevil,
00:02:49 že těleso ponořené do kapaliny se neutopí.
00:02:53 To neznám. Proč? Protože je zespodu nadnášený silou.
00:02:58 -A kde se vezme v blbý vodě síla?
-To se vyvine, protože to studí.
00:03:04 Tys nikdy nepozoroval na koupališti,
00:03:08 že jsi nadnášenej?
00:03:10 Já jsem byl na koupališti jen jednou a to jsem se nekoupal,
00:03:15 protože jsem objevil vypadlej suk v dámský kabině.
00:03:19 To koupaliště je kde, jsi říkal?
00:03:22 To koupaliště je v Klánovicích, ale teď se nevyplatí tam jezdit.
00:03:27 Správce otvor taky objevil a zvýšil vstupný.
00:03:31 Vlastně je klika, že se Archimédes nekoupal v Klánovicích,
00:03:36 -jinak bychom byli bez zákona.
-Proč?
00:03:39 Třeba by objevil Archimédes jinej zákon.
00:03:43 -Jakej?
-Třeba ruku sukem neprostrčíš.
00:03:53 Já si myslím, že ten jeho zákon učí v 6. třídě.
00:03:58 -To je přece jenom lepší.
-To bych neřek.
00:04:01 Mám zahrádku, malou, ale ourodnou a soused mi chodí na hrušky.
00:04:06 Teď mi řekni, jak mi pomůže ten tvůj chlap od A,
00:04:11 -nebo jak se jmenuje?
-Pomůže.
00:04:14 Uděláš kolem zahrádky příkop, naplníš ho vodou.
00:04:18 Kdo jde krást, je rozrušenej, zapomene na zákon a utopí se.
00:04:25 Archimédes měl svých kruhů nadbytek,
00:04:28 proto s nimi pomaloval příbytek,
00:04:32 a zákony důležité velice objevil ve fyzice.
00:04:40 Těleso ponořené do kapaliny je nadnášeno silou,
00:04:45 která se rovná váze kapaliny tělesem vytlačené.
00:04:52 Tímto pravidlem se všichni řídili, od učenců po nejhorší břídily
00:04:59 a ten, kdo se dle zákona nechoval, obvykle pak zkrachoval.
00:05:10 Těleso ponořené do kapaliny je nadnášeno silou,
00:05:14 která se rovná váze kapaliny tělesem vytlačené.
00:05:23 Historie neomylně poučí, že zákony bezpečnost nám zaručí
00:05:29 a lidé pro něž ta slova neplatí, sami na to doplatí.
00:05:39 Těleso ponořené do kapaliny je nadnášeno silou,
00:05:44 která se rovná váze kapaliny tělesem vytlačené.
00:05:54 -Osudová pro ně byla vojna.
-To snad pro každého, ne?
00:05:59 Jiří Grossmann nastoupil do AUSu
00:06:02 a Slávek Šimek sloužil u spojařů v Ruzyni.
00:06:06 Oba pánové si navzájem chyběli.
00:06:09 Jako my, ty bys mi taky chyběl.
00:06:12 Ale nežádal bych o přeložení z AUSu ke spojařům, jako Grossmann.
00:06:18 Já bych to udělal.
00:06:19 Grossmanna přeložili, ale zjistilo se,
00:06:23 že je nemocný, a Jirka odešel do civilu.
00:06:26 Na lidské tělo číhá řada nebezpečí.
00:06:29 Jednak to jsou bakterie a bacily kroužící kolem nás,
00:06:34 aniž by byly vidět.
00:06:36 Dále pak člověka sužuje zledovatělý chodník,
00:06:40 rychle jedoucí auto, vosa, zdánlivě klidná sopka,
00:06:44 padající omítka, muchomůrka citrónová a bleška tulačka.
00:06:49 Organizmus se těmto neřádstvům brání seč může.
00:06:54 Člověk pak svému tělu pomáhá nepopulárními, leč nutnými úkony.
00:07:00 Mytím rukou, ranním cvičením, pobytem v přírodě,
00:07:05 zeleninovou stravou, desinfekcí ledvin alkoholem.
00:07:10 Někdy i sebelepší prevence selže. Jako onehdy u mne.
00:07:15 Snad jsem své tělo ošidil o vitamíny,
00:07:18 snad mi pekařka podala housku urousanou rukou,
00:07:23 jisté je, že jednoho dne jsem se probudil ne zcela ve své kůži.
00:07:28 Pravda, 42,6 není žádná teplota, zvláště pro člověka,
00:07:33 který má rád léto.
00:07:34 Ale fakt, že mi chvílemi netlouklo srdce,
00:07:38 mě nutil k zamyšlení.
00:07:40 Zkusil jsem tělu pomoci a nemoc zahnat ranním cvičením,
00:07:45 ale nohy odepřely poslušnost
00:07:48 a také ruce nedokázaly nad hlavu dopravit činku.
00:07:52 A tak ke mě přišel v životě poprvé lékař.
00:07:56 Od prvního okamžiku, kdy vstoupil do mého pokoje,
00:08:00 jsem k tomu člověku pojal nedůvěru. Vypadal tak mladě
00:08:05 a byl oblečen bíle, jako tenista floutek.
00:08:09 Nemínil jsem se s ním dlouho bavit a vyplázl jsem na něho jazyk.
00:08:14 Netušil jsem, že zná protihmat.
00:08:17 Vrazil mi lžičku tak hluboko do krku,
00:08:20 že mi nezbývalo, než řvát hlasitě áááá,
00:08:24 z čehož měl radost. Pomalu jsem rezignoval.
00:08:28 Lékař si pak ještě strčil dvě gumové hadičky do uší
00:08:32 a luxoval mi prsa.
00:08:34 Když tuto práci dokončil, oznámil mé ženě,
00:08:38 že musím do nemocnice. Manželka začala plakat štěstím.
00:08:43 Na mé straně tolik radosti nebylo.
00:08:46 Nemocnice nepatřila mezi divadla, která jsem hodlal navštívit.
00:08:51 Snažil jsem se ukrýt pod prostěradlo,
00:08:55 ale viděli mě dírou.
00:08:56 Po kratším zápase s lapiduchy, jsem se ocitl v autě.
00:09:01 Jeli se mnou jako blázni.
00:09:03 Jako by snad ani řidič nevěděl, že veze nemocného.
00:09:08 Nemocnice mě překvapila svou rozlehlostí.
00:09:12 To je něco jiného než můj přízemní baráček z vepřovicových cihel.
00:09:17 Protekcí jsem získal ubytování téměř na samotce,
00:09:21 ve 20 lůžkovém pokoji.
00:09:23 A řeknu vám, nás 35 nemocných se tam pohodlně vešlo.
00:09:28 Pravda, každý neměl svou deku, ale my s vysokou teplotou,
00:09:33 jsme ji stejně nepotřebovali.
00:09:36 Tak jsem si žil na své židli spokojeně.
00:09:39 Snad jídla mohlo být trochu víc.
00:09:42 Zvláště pro nás, kteří jsme chtěli posílat něco domů na přilepšenou.
00:09:48 Ještěže jsme měli na pokoji 4 zlomeniny,
00:09:51 které nebyly z nejrychlejších.
00:09:54 Než přihopsaly ke stolu, byla z jejich porce již odepsána daň.
00:10:00 Některé zlomeniny to nesly těžce a žalovaly lékařům.
00:10:05 Když jsme jim v noci pokropili sádry vodou,
00:10:09 a ony mohly začít s léčením znovu, přestaly donášet
00:10:15 a posílaly si pro jídlo do bufetu. Neděle byla ve znamení návštěv.
00:10:21 Oholili jsme se, sestry přestlaly postele a židle
00:10:26 a my začali vyhlížet své příbuzné a známé.
00:10:30 U mě zůstalo vždy jen při vyhlížení,
00:10:34 nepočítám-li prodavače novin a agenta s náhrobky,
00:10:38 který přicházel spíše za obchodem než za mnou.
00:10:42 Zato soused Klikoš si na samotu nemohl stěžovat.
00:10:47 Když se do místnosti vhrnulo jeho 16 dětí,
00:10:50 a během návštěvy se narodilo sedmnácté,
00:10:54 měly se zlomeniny co ohánět, aby uhájily místo k sezení.
00:10:59 Já měl to štěstí, že jsem byl u Klikoše v přízni.
00:11:04 Když ho minulý týden pronásledovala sestřička s injekcí,
00:11:09 nastavil jsem jí nohu.
00:11:11 Zachráněný Klikoš mohl nakazit vzteklinou další 2 pacienty,
00:11:15 kteří se mu nelíbili.
00:11:17 Sotva návštěvy odešly, vrhli jsme se s Klikošem na zlomeniny
00:11:22 a prošacovali jsme jim kapsy a noční stolky.
00:11:26 Marně ukrývaly lahůdky pod sádrou. Klikošův hmat byl zvlášť vyvinutý.
00:11:32 Tento můj nový přítel se v životě vyznal.
00:11:36 Za geniální považuju jeho nápad,
00:11:39 chodit se dívat na televizi na oční oddělení.
00:11:43 Tam bylo před obrazovkou stále volno.
00:11:46 Byli jsme proto rádi,
00:11:48 že z nemocnice půjdeme s Klikošem v jeden den.
00:11:53 Vysoké teploty opadly a také Klikoš neštěkal.
00:11:57 Večer před odchodem jsme prošacovali zlomeniny
00:12:01 a šli spát, abychom si ukrátili čekání na svobodu.
00:12:06 Na tuto noc ani já, ani Klikoš, do smrti nezapomeneme.
00:12:11 Úderem dvanácté se v rohu místnosti vztyčilo 6 postav.
00:12:15 Byly to zlomeniny.
00:12:17 Už týden simulovaly dále nemoc, aby se nám mohly pomstít.
00:12:22 Zmlátily nás dokonale.
00:12:24 Nyní ležíme na jejich bývalých postelích a údy máme v sádře.
00:12:29 Já čekám, co Klikoš vymyslí,
00:12:31 aby nám spolupacienti nechávali víc jídla.
00:12:35 Neříká nic, ani když ho šacují.
00:12:42 Po vojně pokračují v práci a zažívají velmi úspěšné období.
00:12:47 Vystupují v klubu Olympic a v divadle Sluníčko.
00:12:51 Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko...
00:12:55 Počkej, tam s nimi vystupovala i ta...
00:13:00 -Můj Vilém peče housky...
-Ano.
00:13:03 Naďa Urbánková.
00:13:06 Někteří diváci pochybují o inteligenci
00:13:10 našich předních zpěváků.
00:13:12 Naďa Urbánková je právě dokladem toho.
00:13:15 Ne, je dokladem, jak se tyto lidé mýlí.
00:13:19 Ale ano, my Nadě položíme malý test, kviz,
00:13:23 a jak doufáme, ona zodpoví všechny otázky.
00:13:27 Aby to bylo zcela regulérní,
00:13:30 tak my jsme stanovili předsedu poroty.
00:13:34 Předsedou poroty se stává pan František Ringo Čech,
00:13:38 šéf a kapelník orchestru divadla Semafor.
00:13:42 Pan František Čech má z nás nejdelší školní vzdělání.
00:13:47 22 let na 4 třídy.
00:13:49 Z tohoto důvodu jsme mu také, jak u nás bývá zvykem,
00:13:54 dali čestný doktorát. To je pan doktor Čech.
00:13:59 -My se můžeme pustit do díla.
-Začneme tedy toustovat.
00:14:06 -Co?
-Začneme toustovat.
00:14:10 My jsme tousteři a to je toustadlo.
00:14:15 A tady držím toust.
00:14:18 -Chtěl jsi říct test, ne?
-Ty drž hubu, Čechu!
00:14:32 -Začneme otázkou první.
-To bude nejlepší.
00:14:37 Naděnko, je to tato otázka:
00:14:40 které zvíře přenáší na podzim na svých bodlinách jablíčka?
00:14:47 Za a) levhart, za b) ježek, za c) jezevčík.
00:14:53 Ježek.
00:14:54 To nesmíš takhle vyhrknout. To potom se spleteš.
00:14:59 -Rozmysli si to pořádně.
-Správná odpověď je?
00:15:03 Správná odpověď je ježek.
00:15:06 Tak taková je pravda. To potom komplikuje situaci.
00:15:13 -To si musíme opravit své záznamy.
-Dobrý, počkej.
00:15:19 My máme správnou odpověď jezevčík.
-Nemáme.
00:15:23 2. otázka je teď: jaká jsou křestní jména badatele I. V. Mičurina?
00:15:29 Za a) Fjodor, za b)Kira Andrejevna, za c) Ivan Vladimírovič.
00:15:35 Ivan Vladimírovič.
00:15:37 -Vážně, víš, že já myslel Kira?
00:15:45 -3. otázka: kde žije krtek?
00:15:48 Za a) v moři, za b) ve vzduchu, za c) v hlíně.
00:15:53 V hlíně.
00:15:54 -V hlíně?
-Jako žížalka?
00:15:57 -No.
-Nakonec chyták na Naďu.
00:16:00 Co je to Naďo, ptám se tě poprvé, realita?
00:16:04 Za a) skutečný stav věci, za b) nečekaný dárek od přátel,
00:16:10 za c) správce reálného gymnázia.
00:16:16 Skutečný stav věcí.
00:16:22 -Velmi dobře.
-Velmi dobře, ale my víme svý.
00:16:31 -Pane Jiří Grossmanne,...
-Jsem zde.
00:16:34 Berete si zde přítomnou
00:16:37 Marušku Uhříněvsovou za manželku dobrovolně?
00:16:41 Pardon, snad nepřítomnou Marušku Královehradeckou,
00:16:45 -nebo jak jste říkal?
-Uhříněvsovou.
00:16:49 Ale ta tady taky není.
00:16:51 Lehko si splete ženich jméno nevěsty, když tady nevěsta není.
00:16:55 Všechno je jako. Já taky nejsem předseda MNV.
00:17:00 Ale můžeš jednou bejt.
00:17:02 To já z tohoto vzduchu nikdy Marušku Čelákovickou neuhnětu.
00:17:06 -Uhříněvsovou.
-Tu teprve ne, ta je tlustší.
00:17:10 Tak znova, předstíráme svatební obřad.
00:17:14 To pozor, nerad bych si dělal legraci ze svatejch věcí.
00:17:19 -Nežením se denně.
-Neženíš se vůbec.
00:17:22 Tebe by si snad ani nikdo nevzal.
-Tak to pozor!
00:17:26 Zrovna teď na mě dotírala Marie... Pecpodsněžková.
00:17:30 Pecpodsněžková, to je příšerný jméno.
00:17:34 No, je to tvoje nevěstinka.
00:17:44 Když už vás oddávám, nechceš přijmout její jméno?
00:17:49 -Jiříček Pecpodesněžkou?
-Ne.
00:17:54 My jsme se dohodli na společném příjmení Uhříněves.
00:17:58 Aha, tak to vezmem jinak, aby ses neplet.
00:18:02 Franto, pojď sem!
00:18:04 Budeš si brát zde přítomného Jiřího Grossmanna.
00:18:10 Pánové, já jsem se sice uvolil hrát ženský role,
00:18:15 ale tady bychom mohli narazit.
00:18:18 Fanouši, nemůžeme, úřady nic nepoznaj.
00:18:22 Budeme mít společný příjmení Uhříněves...
00:18:26 Mlč, prosím tě! Předstíráme svatbu,
00:18:29 aby tenhle ťulpas prones něco vzletnýho o manželství.
00:18:33 Tak proč jste to neřekli hned? V tom případě se vdávám.
00:18:38 No vidíš a to už je druhej, která mě dneska chce.
00:18:42 Ženichu, nerušte úřední akt.
00:18:48 Pane Jiří Grossmanne, berete si zde přítomnou Marušku Uhříněvsovou
00:18:54 za manželku dobrovolně?
00:18:57 Pardon, pane purkmistr, neberete to moc rychle?
00:19:02 -Nevěsta tady ještě nemá rodiče.
-Rodiče nepřijdou.
00:19:06 Jdu domů, nebudu si brát zajíce v pytli.
00:19:09 Vím já, jaký má příbuzný? Co když je pohozená.
00:19:14 Dobře, já ti opatřím ještě rodiče,
00:19:17 ale jestli potom neproneseš něco vzletnýho o manželství,
00:19:22 -tak tě...
-Nech tam tu peněženku, Brutus.
00:19:25 Prosím, aby do obřadní síně vstoupili rodiče nevěsty.
00:19:37 Táta je vždycky rád, když se holka vdává.
00:19:41 A po obřadu si zazpíváme. NAPODOBUJE ZVUK TRUBKY
00:19:52 -To naučím všechny svatebčany.
-Ty mlč, táto,
00:19:56 pro mámu je vždycky těžký, když jde holka z domu.
00:20:01 Je mi do pláče. VYJE.
00:20:09 Ale maminko, vždyť se tolik těšíte na vnoučátka.
00:20:14 Ticho, nebo dám vyklidit svatební síň!
00:20:18 Pane Jiří Grossmanne, berete si zde přítomnou Marušku Uhříněvsovou
00:20:24 za manželku dobrovolně?
00:20:27 Pane purkrabí, upřímně, vy byste si ji vzal s takovouhle rodinou?
00:20:32 Ale, ženichu, to sem nepatří. Berete si slečnu dceru.
00:20:38 Rodiče půjdou na výměnek.
00:20:41 Slyšíš to, táto, Bobku? Ten ouřada nás posílá na výměnek.
00:20:47 Nech ho, mámo Balcare, i na výměnku si zazpíváme.
00:20:56 Já chci žít s mladejma ve společný domácnosti.
00:21:01 Mámo, mlčte, lezete mi na nervy.
00:21:05 Jak to mluvíš se svojí mámou, Františku!
00:21:09 Necháš ji! Kojil jsi Marušku, že ji tlučeš?
00:21:13 Od trestu jsou tady máma Balcar a táta Bobek.
00:21:17 Pane návladní, co se rozčilujete?
00:21:20 V týhle rodině se na nějakej pohlavek nekouká.
00:21:24 To by vám mohlo bejt jasný.
00:21:27 A koukej oddávat, cítím na jazyku světovou větu.
00:21:31 -Vážně, Tebe něco napadlo?
-Ano.
00:21:34 -Promiň, že jsem tě rozčiloval. V- pořádku, hlavně dělej.
00:21:39 Tak táta vedle mámy a děti dopředu.
00:21:48 Pardon, teď jsem spletenej. Kterou dvojici oddávám?
00:21:56 Děti Pecpodsněžkou.
00:21:58 Pane Jiří Grossmanne, berete si zde přítomnou Marušku Uhříněvsovou
00:22:04 za manželku dobrovolně?
00:22:07 Ne.
00:22:10 Prosím?
00:22:12 Ne. To je věta, co?
00:22:14 Nikdy nemohl nikdo o svatbě nic lepšího říct.
00:22:18 Maminko, slyšíte, to? On mi zkazil mládí a teď mě nechce.
00:22:23 Ty lumpe!
00:22:25 Kvůli tobě jsem pekla tvarohový koláčky?
00:22:34 -Ven!
-Co se zlobíš, Slávku?
00:22:38 Ty mlč se svojí světovou větou, ne!
00:22:42 To i němej by řekl něco delšího.
00:22:49 Když jejich představení viděl Jiří Suchý, nabídl jim spolupráci.
00:22:54 Jít, či nejít do Semaforu? Myslíš, že si hodili korunou?
00:22:59 To asi ne. Oni tu nabídku přijali s nadšením.
00:23:02 Nyní dovolte, abych v programu "Hop dva tři" obrátil pár listů.
00:23:10 Ano, to je ta genialita showmanů dělat něco,
00:23:14 co nikdo z diváků neočekává.
00:23:17 Otvíráme rubriku PPP ŠG,
00:23:19 čili plný pytel problémů Šimka a Grossmanna.
00:23:24 Pane Helekal, vy jste nejsilnější, přineste pytel.
00:23:29 Děkujeme pane pytel. Promiňte, pane Helekal.
00:23:34 Je to trapné, ano.
00:23:35 V tomto pytli jsou na malých kartičkách napsány problémy,
00:23:40 které bychom chtěli vyřešit.
00:23:43 Moje ruka chmátalka už loví a vytahuje... A nevytahuje.
00:23:48 Slávku, zapomněl jsem se něco zeptat.
00:23:52 Nic mi neříkej. Zapomněl jsi se zeptat pan Šímy,
00:23:56 zástupce Sazky, je-li všechno kolem slosování v pořádku?
00:24:02 Ty ses snad zbláznil, ne? Já jsem se zapomněl zeptat,
00:24:07 jestli ty sám si nechceš vytáhnout první problém?
00:24:12 -Je to slavnostní chvilka.
-Chtěl bych.
00:24:15 -Chtěl, viď?
-Chtěl, moc.
00:24:18 Tak to máš smůlu. První tahám já.
00:24:24 Moje ruka šmátralka...
00:24:26 Tak proč ses ptal, když mě k tomu nepustíš?
00:24:31 Kdybys náhodou nechtěl, tak bych vypadal jako dobrák.
00:24:35 Vytahuju první problém. Nechceš si ho přečíst?
00:24:39 -Ne.
-Je to slavnostní chvilka.
00:24:42 -Ne.
-Ale musíš. Ty písmena neznám.
00:24:46 -Takhle to taky nepřečtu.
-Co s tím?
00:24:50 -Otočím si to. Jízdní řád.
-Takhle bych to přečet taky.
00:24:54 -Můj problém, jízdní řád.
-Nesouhlasí?
00:24:58 -Souhlasí, ale nerozumím mu.
-Tak se to nauč.
00:25:02 To bych chtěl a veřejně.
00:25:04 Mám zjištěný, že je plno lidí, kteří se nevyznají v jízdním řádu.
00:25:10 -To je složitá kniha. Podívej se.
-Já vím.
00:25:14 Podívej ty čísílka, značky a zkřížený meče.
00:25:18 Musíte být pěkná rodina. Vy jíte dvěma meči doma?
00:25:22 -Jo, to je příbor?
-Vidlička a nůž.
00:25:25 To znamená, že cestující si mají vzít vidličku a nůž do vlaku.
00:25:30 Strojvůdce jede ze zabijačky, bude hostina.
00:25:34 To znamená, že ve vlaku je jídelní vůz.
00:25:37 Dostaneš hlad, jdeš tam, objednáš si, zaplatíš
00:25:41 -a jdeš zpátky na svý místo.
-To jsem ale zklamanej.
00:25:46 Restaurace, kousek housky vždy v kupé vyžebrám.
00:25:50 -Ty číslíčka, co to znamená?
-To je odjezd.
00:25:54 -Vlak na Kolín odjíždí v 7:51.
-Tak důležitej odjezd a tak malej?
00:25:59 Já se překouknu a vidím, vlak jede v 7:54.
00:26:03 -Přijdu tam a vlak nikde?
-Třeba tam ještě není.
00:26:07 Tam musí bejt. To musí souhlasit.
00:26:10 Já přijdu, vlak tam není a kdo mi co dá?
00:26:14 Co by ti kdo dával?
00:26:16 To není chyba jízdního řádu, to je tvoje chyba.
00:26:20 To není tragédie, pojedeš dalším. Na Kolín to jezdí každou hodinu.
00:26:26 Počkáš na nádraží. Jen musíš dávat pozor na zavazadla.
00:26:30 Co bych dával pozor na zavazadla? Nejsem nosič.
00:26:35 Sobě musíš dávat pozor na zavazadla.
00:26:38 -Aby ti je někdo neukrad.
-Proč by mě krad někdo zavazadla?
00:26:43 Mohl bys o ně přijít.
00:26:45 Jak o ně můžu přijít, když žádný nemám?
00:26:49 -Ty cestuješ jen tak bez zavazadel?
-Bez zavazadel.
00:26:53 To nemáš s sebou ani pyžamo a kartáček na zuby?
00:26:58 To si myslíš, že jsem blázen, který jede do Kolína,
00:27:03 vyleze z vlaku, vezme si pyžamo a začnu si čistit zuby?
00:27:08 -Snad tam jedeš na dýl?
-Ne.
00:27:10 -Tak proč jedeš do Kolína?
-Já tam nejedu.
00:27:14 Ty mě cpeš do vlaku v 7:54 s kartáčkem a pyžamem.
00:27:19 Slávku, jízdní řád dávám stranou, to je tvůj problém.
00:27:23 Ten já řešit nebudu. Já vytahuju další problém.
00:27:28 -Ponocování.
-To jsme si polepšili, ponocování.
00:27:32 To je problém, ano.
00:27:34 Lidi ponocujou a my pak ponocujeme kvůli nim.
00:27:38 Proč musíme začínat v divadle v půl osmé?
00:27:42 Než přijdu domů, je půlnoc.
00:27:44 Ruším sousedy a jsou z toho nepříjemnosti.
00:27:48 -Co s tím chceš dělat?
-Začít dřív.
00:27:51 To jsme jednou zkoušeli
00:27:53 Začli jsme v 6 hodin ráno a přišel jeden divák, který šel z baru.
00:27:59 Já tvrdím, že ponocování by se mělo úředně zakázat.
00:28:03 Ponocování nemůžeš zakazovat.
00:28:06 To chce řešit individuálně. Kolik hodin má spát dospělý člověk?
00:28:11 -To je různý.
-Jak to různý?
00:28:14 Čet jsi lékařský knihy? Kolik?
00:28:16 Já ti říkám 8 hodin má spát dospělej člověk.
00:28:21 Já ti říkám, že je to pověra.
00:28:23 Thomas Alva Edison spal 5 hodin denně.
00:28:27 Edison, ale jak dopad?
00:28:29 Tak dlouho si zahrával s ponocováním,
00:28:32 až byl nucený si vynalézt žárovku.
-A to je pravda.
00:28:37 Edison je vlastně táta ponocování.
00:28:41 Ten zavinil, že lidi žijou nezdravě.
00:28:45 -My ho za to ještě oslavujeme.
-Copak my ho oslavujeme?
00:28:49 Ve školách se o něm učí.
00:28:51 O člověku, kterej učil mládež k nočnímu životu,
00:28:56 kterej skrz žárovku tahá táty od rodin do hospod.
00:29:00 Víš, jaký to muselo být na světě před Edisonem krásný?
00:29:04 -Nádherný.
-Nikdo neponocoval.
00:29:07 Každej šel domů na kutě, s těma, jak se jmenujou ta zvířata?
00:29:12 -Pštrosi.
-Ne, menší vejce. Se slepicema.
00:29:16 Jenom měsíček na nebi hlubokém, světlušky a do toho ponocný dělal:
00:29:21 -"Hů, hů..."
-Ponocný dělal hů, hů?
00:29:24 Co by nedělal, byl za to placenej.
00:29:27 Dej mi 500 a já taky budu dělat ponocnýho.
00:29:31 Co potom dělala sova, když ponocný dělal hů, hů?
00:29:36 -Sova?
-No, sova.
00:29:37 Antonína Sova? Psala básně. Přes den psala Antonína Sova.
00:29:43 -Proto měla tak výborný verše.
-Já nemyslím Antonínu Sovu,
00:29:48 -já myslím sovu ptáka.
-Sovu ptáka, symbol moudrosti.
00:29:53 -A co má být se sovou?
-Co dělala sova,
00:29:57 -když ponocný dělal hů, hů, hů.
-Co by dělala sova pták?
00:30:02 Chrčela si to svý cukrů, cukrů a koukala Edisonovi přes rameno,
00:30:08 jak vymýšlí žárovku, metlu lidstva.
00:30:11 Sova ale nedělá cukrů? Sova dělá hů.
00:30:16 A co podle tebe dělá ponocný? Cukrů, cukrů, že jo?
00:30:24 -Vždyť si to vyzkoušej.
-Můžu si to vyzkoušet.
00:30:29 Dále, od hradu dále, nebo vás potká neštěstí nenadálé.
00:30:34 Je 12 hodin, cukrů... To je blbost.
00:30:37 Já se tak stydím, co ty moje ústa...
00:30:41 Ponocný chodil po návsi a dělal svoje hů
00:30:45 a všichni lidi spali, protože co jinýho mohli potmě dělat?
00:30:51 -To mohli hrát čigrošádu.
-To nemohli.
00:30:55 -Jak to, nemohli?
-Tu ještě neznali.
00:30:58 Tu jsme vynalezli teprv my.
00:31:01 My jsme ji nevynalezli, my jsme ji připomněli.
00:31:05 Edison ji asi svou žárovkou zlikvidoval.
00:31:08 Co ten člověk má všechno na svědomí?
00:31:12 Hlavně, že jsme vyřešili problém ponocování
00:31:16 a že jsme našli hlavního viníka, Edisona.
00:31:19 Jirko, ještě tu pouliční, bílou žárovku, tu mu odpustím.
00:31:24 Ta má svoji platnost. Když se sešeří, prosím.
00:31:28 Ale vynalézt taky ty červený, mámivý světýlka,
00:31:32 ty barový fujtajblový lucerničky, tím to u mě Thomas Alva Edison
00:31:37 definitivně prohrál.
00:31:41 Šimek a Grossmann byli spokojeni.
00:31:44 Stali se členy profesionálního divadla.
00:31:48 -Psaní je bavilo.
-Mívali vyprodáno.
00:31:51 Jejich pořady natáčela Československá televize.
00:31:56 -Režíroval je a nás taky...
-Janík Roháč.
00:31:59 Ten jejich představení usměrňoval,
00:32:02 ale nechal oběma prostor k improvizaci.
00:32:06 Však ho měl Šimek rád, i Grossmann i já.
00:32:10 -Všechno funguje tak, jak má.
-Pokud se to nezastaví.
00:32:16 Tady se nic nezastaví, tady bude všechno plynulé.
00:32:20 Pánové, promiňte, mně se porouchala kamera.
00:32:25 To to bude plynulé!
00:32:27 Kolikrát ti mám říkat, abys nechválil dne před večerem?
00:32:32 Co den před večerem, vždyť je osm.
00:32:35 To je přísloví chválit den před večerem.
00:32:38 To nesmíš brát doslova.
00:32:41 Můj známý si chtěl ověřit, jestli ranní ptáče dál doskáče,
00:32:45 vyhlíd si za svítání drozda, skákal za ním,
00:32:49 v 9 dopoledne padl na Slovanským ostrově vysílením.
00:32:54 Protože si vyhlíd blbě.
00:32:56 Měl si vybrat sovu nebo netopejra a moh spát až do večera.
00:33:01 V přísloví se praví, že ranní ptáče a ne netopejr dál doskáče.
00:33:06 To jsou řečičky. Říkal jsi, že přísloví nemáme brát doslova.
00:33:11 Já to myslel jinak. Stejně bych ti to nevysvětlil.
00:33:15 Vezmu raději nožík a půjdu opravit kameru.
00:33:19 -To je odvaha, ty to umíš?
-Umím, proč ne,
00:33:23 když jsem spravil mlýnek na maso, proč bych nespravil kameru?
00:33:28 Mlýnek na maso a kamera je rozdíl, ne?
00:33:33 To se uvidí.
00:33:36 -Ustupte, nedouci!
-Nepouštějte ho k tomu!
00:33:41 -Stane se neštěstí.
-Mlč, sýčku!
00:33:45 Přišel odborník.
00:33:50 To si to, pánové, musíte nejdřív vyčistit.
00:33:54 Maminka mi dala mlýnek taky umytý. To si spravujte sami.
00:34:00 Co to tady máte nacpáno za nesmysly?
00:34:03 Pojď nožíku zpět do kapsy. Dnes spravovat nebudeš.
00:34:08 Tak zaneřáděnou kameru jsi ještě neviděl.
00:34:12 To nebylo smetí, to byly lampy a dráty.
00:34:16 Mlýnek jsem měl rozebraný na padrť a žádný dráty a lampy tam nebyly.
00:34:21 Princip všech přístrojů je stejný. Fyzika je jenom jedna.
00:34:26 Já ti závidím tvoji prostotu. Víš, co bych rád od tebe slyšel?
00:34:31 Ptej se, dychtivče, ptej se.
00:34:34 My vědci se rádi dělíme o poznatky s amatérskými nadšenci.
00:34:39 Tak nám pověz, jak si představuješ princip telefonu.
00:34:43 Podívej se, to je mlýnek.
00:34:45 Dřív měl každý v telefonu zabudovaný mlýnek
00:34:49 a točil klikou, která z telefonu čouhala.
00:34:53 Dnes mají na poště velký mlýn. Ty volíš číslo,
00:34:57 slečna v centrále točí velkou klikou a ty hovoříš.
00:35:01 Neuvěřitelný. A princip auta?
00:35:04 Mlýnek, nikdy jsi neviděl řidiče nasazovat kliku?
00:35:08 Dobře, tramvaj.
00:35:10 Co dělá šofér v předním voze? Mele.
00:35:13 -Že se ptám, mlýnek.
-Hotovo, můžeme točit.
00:35:17 Můžeme točit, slyšels to sám na vlastní uši.
00:35:21 Můžeme točit, mlýnek.
00:35:24 Pan Helekal nám sem postavil pytel,
00:35:27 takže kdo sleduje naše pořady pravidelně, ví,
00:35:32 že otvíráme rubriku PPP ŠG,
00:35:35 čili plný pytel problémů Šimka a Grossmanna.
00:35:39 Poprosím, jestli bys byl tak laskav a předal panu Helekalovi
00:35:44 -figurku pytláska obecného.
-Ano, pane Helekale,
00:35:48 užijte si to ve zdraví.
00:35:57 Moje ruka magnetka už přitahuje problém.
00:36:01 Problém zrcadla. To zahazuju, nic.
00:36:07 To nezahazuj, pěkně to narovnej, to jsem tam dal sám.
00:36:11 Hned pochopíš proč.
00:36:13 Zdůrazňuju, že nejsem spokojenej se zrcadlama,
00:36:17 co se dnes vyráběj a prodávaj, protože já o sobě vím,
00:36:22 -že jsem pohlednej chlap.
-Já ti to dosvědčím.
00:36:26 Co já kolikrát, zvlášť po ránu vidím, to nejsem vůbec já.
00:36:36 Tak to já ti rozumím.
00:36:38 Se mnou to taky nemá často nic společnýho.
00:36:42 Kolikrát jsem mu domlouval, nic.
00:36:45 Mám chuť ho rozmlátit, jako těch 12 před tím.
00:36:50 Říkal jsem si: "Nepodíváš se už do zrcadla."
00:36:54 Pak jdeš po ulici a vidíš za výkladem zrcátko,
00:36:58 tak se podíváš a zase to zklamání.
00:37:01 Ony i jiný předměty mají tuto vadu.
00:37:04 Já jsem vzhlížel při holení do vodní hladiny.
00:37:08 Jak se hladina ustálila,
00:37:11 koukal na mě chlap, co si myslím, že nejsem já.
00:37:15 Chyba je, že se neprodávají mluvící zrcadla.
00:37:19 -To je?
-To je báječná věc.
00:37:22 Ráno se podíváš do zrcadla a řekneš: "Zrcadlo, řekni,
00:37:27 kdo je na světě nejkrásnější?"
00:37:30 Zrcadlo odpovídá: "Ty, Slávku, ty jsi nejkrásnější."
00:37:35 -Mně taky bude říkat Slávku?
-Tobě Jiří.
00:37:39 -A zkoušels na to svý promluvit?
-Každej den nejmíň 5x.
00:37:44 -No a?
-Nic, zase jen ukazovalo.
00:37:47 To je ta nespravedlnost. Třeba Miluška, Zuzka, Jitka,
00:37:52 když se podívají do zrcadla, vidí půvabný děvče.
00:37:56 Jak k tomu my přijdem, že vidíme pořád sebe?
00:38:00 To je klika, že se sobě neukazujem navzájem.
00:38:04 To je. Na problém zrcadel, my nestačíme.
00:38:08 Musíme to dát stranou a počkat,
00:38:11 až se budou vyrábět precizně ukazující a mluvící zrcadla.
00:38:16 Ještě se podívám, kdyby se něco změnilo.
00:38:19 Ne, je to furt stejný.
00:38:21 Moje ruka slídivka vytahuje další problém.
00:38:25 Problém obezita. To je šťavnatej problém.
00:38:31 -Co to je?
-Obezita je problém.
00:38:34 To vím, ale čeho se týká ta tvoje obezita?
00:38:39 Moje obezita? Já obézní nejsem. To si pamatuj.
00:38:43 To potvrzuju. Pan Grossmann nemá s obezitama nic společnýho.
00:38:48 To je slušnej člověk. Ten se s obezitama nikdy nepotkal.
00:38:53 Mám takovej pocit, jako by sis plet pojmy.
00:38:56 Víš, co je to obezita?
00:38:58 Jejda, doma mě před nima často varovali.
00:39:02 Před nima?
00:39:03 Říkali mi: "Slávku, koukej si najít slušný děvče.
00:39:07 Jak přivedeš domů nějakou obezitu, tak máš konec."
00:39:12 Obezita není prodejná žena. Pozor!
00:39:15 Co je tedy obezita, když obezita není ta obezita?
00:39:19 -Obezita je obezita.
-Vždyť to říkám.
00:39:23 Obezita je obezita. To mám prohovořený s kamarády.
00:39:28 Nehovořím o obezitách prvně.
00:39:31 Obezita je obezita, ale ne ta tvoje.
00:39:34 Obezita je tloušťka a jsou s ní problémy.
00:39:38 Tak obezita je tloušťka?
00:39:40 A nejhorší je, když je někdo obézní a ještě k tomu tlustej.
00:39:45 To je pitomost.
00:39:48 Obézní člověk je tlustej samo sebou.
00:39:51 To není pravda, obézní se brání, aby nebyl tlustej.
00:39:56 -Obézní běhá, cvičí, nejí, nespí.
-Tady dělá obézní chybu.
00:40:02 Tím že cvičí, nejí, nespí.
00:40:05 Teď jsi uhodil hlavičkou o hřebíček.
00:40:09 Já to shrnu.
00:40:10 Za 1. obezita není ta obezita, jak tady někdo z vás mylně povídal.
00:40:15 Za 2. hladové slabé tělo se nemůže obezitě bránit.
00:40:20 Proto kdo nechce být obézní, musí řádně jíst a hodně spát,
00:40:25 aby tělo mělo sílu se proti tloušťce bránit.
00:40:33 -My jsme na něco zapomněli.
-Neřekli jsme toho spoustu.
00:40:37 Takže vím, co máš namysli.
00:40:40 Neřekli jsme, že Jiří Grossmann byl výbornej textař.
00:40:44 Kromě toho, že hrál na několik hudebních nástrojů,
00:40:49 psal krásné texty.
00:40:50 Jako kotě si příst a víčka mít zavřená únavou...
00:40:57 Málo je míst, kde staré lásky naráz uplavou.
00:41:05 Jedním z nich je náruč tvá a tudíž máš už znát,
00:41:12 že jak kotě si příst a víčka mít zavřená,
00:41:16 chtěl bych rád.
00:41:26 Dnešní noc je stokrát ztřeštěná,
00:41:33 a doznám, že jsem šťastný, že tě mám.
00:41:40 Už vítr vlahý stopy bázně svál,
00:41:48 tak můžu říct, co léta jsem si přál.
00:41:55 Jako kotě si příst a víčka mít zavřená únavou.
00:42:03 Málo je míst, kde staré lásky naráz uplavou.
00:42:10 Jedním z nich je náruč tvá a tudíž máš už znát,
00:42:15 že jak kotě si příst a víčka mít zavřená,
00:42:22 chtěl bych rád.
00:42:31 Nevyznám se příliš v lichotkách,
00:42:38 a občas se tak stydím, že bych plách.
00:42:46 Za blízký strom se ukrýt a pak vím,
00:42:53 že bych šeptal ovšem hlasem dunivým.
00:43:00 Jako kotě si příst a víčka mít zavřená únavou.
00:43:08 Málo je míst, kde staré lásky naráz uplavou.
00:43:15 Jedním z nich je náruč tvá a tudíž máš už znát,
00:43:22 že jak kotě si příst a víčka mít zavřená,
00:43:27 chtěl bych rád.
00:43:29 To byla hezká písnička.
00:43:31 -Plány měla tahle dvojice velké.
-Chtěli natočit film.
00:43:36 Buhužel to nestihli.
00:43:38 Když Jiří Grossmann zemřel, chtěl Slávek Šimek ukončit kariéru.
00:43:43 Ještěže to neudělal.
00:43:45 Měl toho ještě hodně co říct na rozdíl od nás.
00:43:49 My už se jen rozloučíme. Děkuju ti Luďku za společnost
00:43:54 a vám také vážení diváci. Příště zase na shledanou.
00:43:59 Vidíš, Jirko, jak to má zpěvák lehký.
00:44:03 Nehledá žádný intelektuální téma, začne mu hrát hudba,
00:44:08 on do toho začne volat, trochu se vlní a úspěch je tady.
00:44:12 To je moje přání, abychom my dva víc zpívali
00:44:17 a míň hledali intelektuální témata.
-A že ses nezmínil?
00:44:21 I moje dávná touha byla vyšvihnout se na špičku popmusic.
00:44:26 Hlasový fondy bych na to měl. Eloís.
00:44:29 -Cože? Ukaž.
-Eloís, ale textař mi chybí.
00:44:34 -Tak si nějakýho najdi.
-To je právě ta potíž.
00:44:39 Znáš dnešní texty.
00:44:41 To je buď ona ho má ráda a on ji nemá rád,
00:44:44 nebo on ji má rád a ona ho nemá ráda.
00:44:48 Případně oba se mají rádi, ale pak to má tak slabou melodii,
00:44:53 a nemůže ukázat moje hlasový možnosti. Eloís.
00:44:58 To je tím, že každej textař si ty nejlepší věci nechává sám pro sebe.
00:45:05 Zpěvákům je nedá a zpívá si je sobecky sám doma na půdě.
00:45:10 Třeba Jirka Štaidl, píše výborný texty,
00:45:14 ale onehdy jsem šel kolem jejich domu a ty hity,
00:45:19 co jsem slyšel vikýřem, ty bych Gottovi přál.
00:45:23 Tenhle problém my musíme rozřešit tím,
00:45:27 že my si budeme psát texty sami.
00:45:30 Ty verš, já verš a za chvíli máme šlágr.
00:45:34 Dobře, já začnu.
00:45:38 Hit číslo 1.
00:45:41 Má mě ráda nebo ne, trhám ostny kaktusu.
00:45:46 To bys mě votrávil, to ne. To bychom upadli do průměru.
00:45:52 -Začni ty.
-Že bych začal já?
00:45:55 Aby to bylo takový nevšední. Co bys říkal tomuhle?
00:46:02 Onehdy jsem po ránu, točil klikou rumpálu.
00:46:10 To nebylo nikde ještě.
00:46:12 O lásce to sice není, ale že by to bylo nadprůměrný?
00:46:20 Ledaže by šel kolem filozof a šup s ním do studny.
00:46:24 To ne, to zamítám.
00:46:26 To by byla rázem intelektuální písnička
00:46:30 a tu taky nepotřebujeme. My potřebujeme píseň konzumní,
00:46:35 kterou si koupí i třeba antoušek.
00:46:38 Jak chceš, ale já to v Supraphonu nabízet nebudu.
00:46:42 Nedělej si starosti, ty přijdou samy.
00:46:45 Tak jak byl první veršík?
00:46:48 Onehdy jsem po ránu točil klikou rumpálu.
00:46:56 A nemohl bys po ránu točit klikou lanovky?
00:47:01 Vlastně proč ne? Po ránu jsem rozespalej,
00:47:05 a která klika se mi první dostane do ruky, tou točím.
00:47:11 To je výborný, protože na lanovku já mám výbornej verš.
00:47:16 Ohehdy jsem po ránu točil klikou lanovky,
00:47:20 když jsem předtím posnídal trochu teplé vánočky.
00:47:27 -To je výborný.
-Pokračuj.
00:47:31 -Teď přemejšlím.
-Já vím, ano.
00:47:37 Jestli bych tě nenaštval, ale nemohl bys ráno posvačit žemli?
00:47:43 -Ale to bych moh.
-Jo, uděláš mi to?
00:47:47 Jinak celej tejden můžeš vánočku.
00:47:51 Já když jdu do díla, tak si v jídle nevybírám.
00:47:55 -Žemli, ano.
-Na to já mám výbornej verš.
00:47:59 Onehdy jsem po ránu točil klikou lanovky,
00:48:03 když jsem předtím posnídal trochu teplé žemle
00:48:08 a v dáli mě zdravila svými větvi jedle.
00:48:18 Pozor!
00:48:22 -Tam máš chybu větvemi.
-Větvi, ona je měla ulámaný.
00:48:29 To je pravda, příroda je v hrozným stavu.
00:48:33 Právě a já to pranýřuju.
00:48:35 Počkej, neruš mne. Já tvořím verš.
00:48:44 Slávku, ty bys nemoh připustit, že by tě zdravil jasan?
00:48:52 Jasan? Proč ne. Hlavně mi zachovej větvi.
00:48:57 Neboj se, větvi zůstane.
00:48:59 Větvi potřebuju, na to jsem hrdej.
00:49:02 On je taky ulámanej.
00:49:04 Onehdy jsem po ránu točil klikou lanovky,
00:49:09 když jsem předtím posnídal trochu teplé žemle
00:49:14 a v dáli mě zdravila svými větvi jasan,
00:49:18 vždycky takhle po ránu s přírodou si jásám.
00:49:22 To je nádherný.
00:49:28 Víš, co se mi na tom líbí? Tam je nádhernej nájezd na refrén,
00:49:33 kterej začnu dělat, jo?
00:49:35 -Jasan, jasan...
-Takhle po ránu...
00:49:39 Ještě maličkost, nemoh bys takhle s přírodou řvát?
00:49:45 Ale moh, když jásám, tak řvu.
00:49:48 Zvlášť když mám v sobě teplou žemli.
00:49:52 Pak je to jasný a celej refrén se řve: jupy, jupy, jupy, jou!
00:49:58 Píseň je hotová, takže si ji zazpíváme,
00:50:02 ať vidíme, co to udělá s lidma.
00:50:05 Ještě takovou maličkost? Jak se to bude jmenovat?
00:50:10 Jak se to bude jmenovat? Radost ze života a bude to rumba.
00:50:16 Ole!
00:50:19 To jsem zvolil správnej rytnus, kamaráde!
00:50:23 Ole!
00:50:25 -Pláže, kamaráde!
-Ole, ole!
00:50:28 To je rytmus, kterej opojí každýho.
00:50:34 Pozor, přijde text! Pozor, ztišit kapela!
00:50:39 Onehdy jsem po ránu točil klikou lanovky,
00:50:42 když jsem předtím posnídal trochu teplé žemle.
00:50:48 Ole!
00:50:50 Ole, ole!
00:50:51 A pláž! Dejte mi plavky.
00:50:55 Kamaráde, cejtím vodu.
00:51:00 A přijde druhá sloka.
00:51:02 Ole, ole, ole! Sloka druhá!
00:51:06 A v dáli mě zdravila svojí větví jasan,
00:51:10 vždycky takhle po ránu s přírodou si řvu.
00:51:14 Jupy, jupy, jupy, jou, jupy, jupy, jupy, jou.
00:51:19 Jupy, jupy, jupy, jou, jupy, jupy, jupy, jou!
00:51:23 Jupy, Eloís, Eloís, Eloís, jupy, Eloís, Eloís, Eloís, jou.
00:51:31 Eloís!
00:51:57 Titulky: Méhešová Iva, Česká televize, 2012
Miloslav Šimek a Jiří Grossmann – jedinečná komická dvojice od počátku 60. let.
S kapelou Dixie party dostal Grossmann pozvání hrát v klubu Olympik ve Spálené ulici v Praze (nynější Ypsilonka). Klub založil pod hlavičkou ČSM Miloslav Šimek, který tenkrát spolu s Vladimírem Bystrovem napsali kabaret Polotrapno, a do kterého hledali kapelu. A právě tam se odehrálo jejich osudové setkání. Šimek s Grossmannem zjistili, že mají podobné názory na divadlo a začali se scházet i mimo něj, převážně v kavárně Slávie.
Hned po té, co se Šimek a Grossmann potkali, začali spolu psát první povídky a divadelní hry. V roce 1963 oba narukovali na vojnu. Jiří do AUSu a Slávek ke spojařům do Ruzyně, kde založil divadelní souboj VOJ (Vojenské jeviště). Jiří se později nechal přeložit ke spojařům do Ruzyně, takže byli se Slávkem spolu a mohli napsat vojenský kabaret. Jejich společná radost však netrvala dlouho, protože vojenský lékař u Jiřího zjistil jeho vážné onemocnění. Po léčení ve vojenské nemocnici se Jiří Grossmann již k útvaru nevrátil a byl propuštěn do civilu.
Když Šimek přišel z vojny, vrátili se znova ke společnému psaní. Kromě klubu Olympik hráli také ve Sluníčku na Příkopech. Jiří Grossmann se stal jedním ze zakládajících členů skupiny Country Beat Jiřího Brabce, pro kterou napsal spoustu textů, některé i sám zpíval, například Blizzard, Své banjo odhazuji v dál, Až tě náhodou potkám, jiné zpívali například Pavel Bobek, Naďa Urbánková a jiní. Jsou to například Ruby, Nechtěj mi lásku brát, Je to zlé, Půlnoc, Závidím – a mnoho dalších. V roce 1967 se Šimkovi s Grossmannem splnil sen. Dostali nabídku od Jiřího Suchého k účinkování v divadle Semafor, které tehdy bylo na Václavském náměstí. Kvůli tomuto angažmá se vzdali veškerých svých vedlejších aktivit.
Jiřímu Grossmannovi bylo teprve třicet let, když podlehl tehdy neléčitelnému nádorovému onemocnění mízních uzlin. Stalo se to 5. prosince 1971 v nemocnici na Karlově náměstí v Praze. Po Grossmannově smrti chtěl Šimek s divadlem skončit a vrátit se ke kantořině. Režisér Ján Roháč jej ale nakonec přesvědčil, aby pokračoval dál. Novou dvojici vytvořil s Luďkem Sobotou a později také s Jiřím Krampolem. Až do své smrti spolupracoval se Zuzanou Bubílkovou. Miloslav Šimek zemřel 16. února 2004 na leukémii.
