Osudový příběh dvou olympijských vítězek, které se v Londýně 1948 minuly na gymnastickém pódiu, aby svedly svůj životní zápas (2012). Režie M. Kačor
00:00:01 .
00:00:29 Každá olympiáda má svou zvláštní atmosféru.
00:00:33 Ta londýnská právě tím, že se konala po 12 letech.
00:00:38 Měla takové zvláštní kouzlo.
00:00:41 Zase po dlouhé době se sešli mladí lidé,
00:00:43 aby spolu bojovali o nejlepší výsledek.
00:00:47 Bylo to něco úžasného.
00:00:49 Fakt je, že když je vám 20, tak to všechno vypadá úplně jinak.
00:01:02 Nakonec dodala: "Zahoď ten balón a přijď za námi do cvičení."
00:01:10 ANGLIČTINA
00:01:16 To bylo ještě sokolské cvičiště, udržované do toho 48. roku.
00:02:00 Sešly jsme se po dlouhé době 3 členky družstva,
00:02:04 které závodily v roce 48 na olympiádě.
00:02:06 Teď už jsme jenom my 3 veteránky.
00:02:09 Jak bych to měla nějak šetrně říct jinak?
00:02:14 Londýn 29. července 1948.
00:02:18 V důsledku válečných událostí odpadly 2 olympijské cykly
00:02:22 a na 14. olympiádu dorazila do Londýna už nová generace
00:02:26 sportovců, také z Československa.
00:02:40 Československá obec sokolská byla dlouhodobě pověřena
00:02:46 reprezentací ve sportovní gymnastice na mezinárodní úrovni,
00:02:50 protože nikde jinde takoví dobří gymnasté nebyli
00:02:53 v Československu, než právě v Sokole.
00:02:56 Československá obec sokolská vypsala olympijskou přípravu.
00:03:01 Na zahajovací závod se dostavilo 126 žen.
00:03:05 To dnes zní jako pohádka.
00:03:10 Během těch dvou let jsme měly soustředění,
00:03:15 vyřazovací závody.
00:03:18 Během těch dvou let se prostě ten počet na závěrečné soustředění
00:03:23 zmenšil na 10.
00:03:25 Do soustředění už nás šlo jenom 10 závodnic.
00:03:31 -Vyřazovací závody, to byla metla.
00:03:38 Muselo se zacvičit, jinak to nešlo.
00:03:43 Jinak konec.
00:03:44 Což tedy jsme byly rády, když se to podařilo.
00:03:49 -Ve velké tělocvičně Sokola Královo pole v Brně
00:03:53 se konala vylučovací soutěž žen pro olympijský tělocvičný závod.
00:03:57 Soutěžící uvítala náčelnice československé obce sokolské
00:04:01 Provazníková.
00:04:06 Cvičenky předvedly pak před neúprosnými zraky soudců
00:04:10 své umění.
00:04:47 Vítězky této soutěže však ještě nemají vyhráno.
00:04:50 Jen ty nejlepší z nejlepších budou reprezentovat Československo
00:04:55 na olympijských hrách v Londýně.
00:04:57 3 měsíce před olympiádou byl určen počet těch 10 závodnic,
00:05:03 které nastoupí do závěrečného soustředění s tím,
00:05:06 že ta 10. zůstane doma, nepojede na olympiádu a 8
00:05:14 + 1 náhradnice odcestují do Londýna obhajovat
00:05:20 československou gymnastiku.
00:05:26 Nevzpomínám si, že by byla rivalita.
00:05:29 Děvčata máte pocit, že by byla rivalita?
00:05:32 Ne.
00:05:34 Každej cvičil, jak mohl nejlíp a tím to bylo dané.
00:05:42 Ze začátku nás bylo hodně, takže to bylo spíš tak po těch,
00:05:47 co se tam sešly třeba 2 nebo 3 z jedné jednoty.
00:05:51 Takže se drželo spíše tak po těch partách.
00:05:54 Jak nás ubývalo, stávaly se z nás kamarádky.
00:05:58 Jako první tady stojí naše vedoucí, to je Vlasta Děkanová.
00:06:03 To byla bývalá mistryně světa ve sportovní gymnastice.
00:06:07 Největší jsem byla já.
00:06:10 Tady je Srncová, Šilhánová, Müllerová, Eliška Misáková.
00:06:18 Tady vedle je Zdena Honsová, Slávka Misáková, Marie Kovářová
00:06:27 a Zdena Veřmiřovská.
00:06:31 -Většina československých sportovců začínala v sokolských
00:06:35 tělovýchovných organizacích.
00:06:37 Sokol má v českých zemích tradici starší 150 let.
00:06:41 Hnutí nemělo jen význam sportovní, ale i výchovný a vlastenecký.
00:06:46 Proto najdeme mezi Sokoly, kromě světových rekordmanů
00:06:50 a olympijských vítězů, také významné osobnosti vědy,
00:06:54 kultury i politiky a v nemalé míře hrdiny odboje
00:06:58 proti fašistické okupaci.
00:07:03 Pro každého Sokola je největší událostí Slet,
00:07:06 na kterém se deseti tisíce cvičenců ze všech koutů země představí
00:07:11 ve společných gymnastických skladbách.
00:07:16 V pořadí 11. Slet se konal v červnu 1948,
00:07:20 v předvečer olympiády.
00:07:24 Vybrané reprezentantky se nesměly z tréninkových důvodů zúčastnit
00:07:30 hromadných vystoupení.
00:07:40 My jsme tady ten 2. rok každou sobotu a neděli měli
00:07:46 tréninky.
00:07:48 Tady byla prosna se cvičila.
00:07:50 Mezi těmi sloupy na druhé straně v prostředku byly zavěšeny kruhy.
00:07:55 Tam jsme cvičily na kruzích.
00:07:57 Tady se rozbíhal přeskok.
00:08:00 No prostě celá tělocvična byla připravena pro gymnastický výcvik.
00:08:05 My jsme tady byly spokojené.
00:08:07 My jsme měly třeba i 14denní soustředění se světově
00:08:13 uznávanou holandskou gymnastkou,
00:08:19 tehdy se tomu říkalo rytmika, dneska je to moderní gymnastika,
00:08:23 tak ta nás učila tu kulturu projevu.
00:08:26 Měly jsme různé typy soustředění.
00:08:31 Tady bylo velké cvičiště.
00:08:33 Když my jsme tady měly soustředění a bylo pěkné počasí,
00:08:37 tak jsme cvičily venku.
00:08:40 Byla tady postavená konstrukce pro cvičení na kruzích.
00:08:44 Muži tady měli konstrukci pro hrazdu.
00:08:47 My jsme měly postavené kladiny.
00:08:49 Společné skladby jsme samozřejmě nacvičovaly vždycky v tělocvičně.
00:08:54 Nahoře, jak vidíte ta okna, tam jsme byly ubytované.
00:08:58 Když jsme přijely do Tyršova domu, měly jsme tady všechno - ubytování,
00:09:03 trénink, lékaře, stravování.
00:09:06 Vše co k tomu bylo potřeba, jsme tady našly pro nás připravené.
00:09:38 Do Nymburka jsme přijely v červenci v roce 1948.
00:09:42 Strávily jsme zde 6týdenní závěrečné soustředění
00:09:47 před olympijskými hrami v Londýně.
00:09:50 Tady stála konstrukce kruhová, na které jsme trénovaly
00:09:54 sestavu na kruzích.
00:09:56 Dokola jsme běhaly na dráze.
00:09:58 Tady na tom prostranství stály kladiny.
00:10:03 No, byly to pěkné časy.
00:10:06 -Já jako 7letý kluk, stál jsem o kousek dál
00:10:13 a koukal jsem na krásné ženské.
00:10:15 Tenkrát mě nezajímalo ani, jak cvičíte, to až později.
00:10:19 -My jsme trénovaly venku, protože olympijský závod
00:10:23 se měl odehrát také na venkovním hřišti.
00:10:26 Do vody jsme utíkaly, i když tehdy byl zákaz venkovního koupání.
00:10:30 -Já se pamatuju, že jste chodily po kolena jenom.
00:10:34 Zřejmě, když byl dozor, tak jste chodily po kolena jenom.
00:10:38 Tady bylo plivátko, tady bylo sokolské koupaliště.
00:10:41 -Na druhé straně jsme se zase snažily dostat na loďky.
00:10:45 Prožily jsme tady opravdu dobrou a krásnou dobu.
00:11:02 Tady jsme nacvičovaly dvě společné skladby,
00:11:05 které byly ještě tehdy v programu olympijského závodu.
00:11:09 Tady stálo velké křídlo, na které nás doprovázela
00:11:13 Nora Budousová, naše vedoucí.
00:11:15 Nahoře jsme byly ubytované na druhou stranu byla kuchyně.
00:11:19 -Sokolské hospodyňky se o vás staraly, dobře vařily?
00:11:23 -Dobře se o nás staraly a tenkrát se ještě nehledělo,
00:11:27 nevážili nás každý den, jestli náhodou nepřibýváme,
00:11:31 abychom vypadaly jako gymnastky dobře.
00:11:33 -Vy jste vypadaly ještě jako ženské.
00:11:36 -Jako ženské, ano.
00:11:38 Program byl přísně dodržován.
00:11:41 Ráno jsme vstávaly, myslím 7:30 už jsme měly snídani.
00:11:46 Po snídani bylo chvilku volno a pak jsme celý den cvičily.
00:11:51 Počasí nám přálo, takže jsme toho plně využívaly.
00:11:56 Večer byl společný.
00:12:00 Nějaké osobní volno jsme tenkrát neznaly.
00:12:05 Taky co tady na tom ostrově se dalo dělat.
00:12:08 -Tady se dalo dělat věcí.
00:12:10 -Byly jsme spolu a dovedly jsme se zabavit.
00:12:15 Když jsme neměly trénink, využívaly jsme krásnou přírodu
00:12:21 tady okolo.
00:12:24 Celý pobyt už byl zaměřený na to, že pojedeme do Londýna
00:12:28 na olympiádu.
00:12:30 Jenom ta jedna závodnice ta 10. věděla, že s námi nepojede.
00:12:34 Bylo plno očekávání, jely jsme do neznámého světa,
00:12:39 na neznámé místo a věděly jsme, že tam budeme muset zazávodit
00:12:45 naplno.
00:12:47 Takže o tom jsme se dost často bavily.
00:12:50 Jedna naše vedoucí byla Vlasta Děkanová,
00:12:53 bývalá mistryně světa ve sportovní gymnastice.
00:12:57 Na té jsme vyzvídaly, jaké to je na takových
00:13:00 větších mezinárodních závodech.
00:13:02 Hlavně jsme se snažily ten čas využít k tomu,
00:13:06 aby nám bylo dobře, abychom se dobře připravily.
00:13:10 Držely jsme pospolu.
00:13:12 Těch 10 děvčat opravdu jsme držely pospolu.
00:13:30 Z našeho družstva jsem anglicky mluvila já,
00:13:33 protože jsem maturovala z angličtiny.
00:13:36 Pak myslím ještě Slávka Misáková.
00:13:38 Ostatní byly odkázané na naši vedoucí Noru Budousovou,
00:13:44 která uměla anglicky, francouzsky, německy a nevím kolik ještě jazyků.
00:14:02 Na 14. olympijské hry odcestovalo 77 československých sportovců.
00:14:06 63 mužů a 14 žen, z toho 9 gymnastek.
00:14:19 Osudy dvou z nich, Elišky a Věry, se v britské metropoli
00:14:27 fatálně protnou.
00:14:37 Já jsem měla to štěstí, že jsem měla tatínka,
00:14:41 který mě a moji sestru naučil všechny možné druhy sportu,
00:14:45 plavat, lyžovat, hrát ping pong.
00:14:50 Prostě jsem dostala v dětství takový všestranný základ.
00:14:56 Když mi byly 4 roky, maminka mě zapsala do Sokola.
00:15:09 Ve škole jsem hrála basketbal.
00:15:12 Jakýkoliv závod, který se konal, ať už to bylo lyžování, plavání,
00:15:16 atletika, vždycky jsem byla v tom družstvu.
00:15:20 Nejvíce jsem se věnovala skokům do vody.
00:15:24 Tam jsem byla druhá v republice za Marií Čermákovou,
00:15:28 to byla naše nejlepší skokanka.
00:15:32 Pak jsem se seznámila s manželem a ten neměl rád vodu
00:15:38 a byl gymnasta.
00:15:39 Takže mě přesvědčil, abych se věnovala
00:15:43 sportovní gymnastice.
00:15:48 -Přirozenou základnou pro reprezentaci Československa
00:15:52 byly venkovské sokolské organizace.
00:15:55 Zvláště na Moravě se rodilo nebývalé množství výtečných atletů,
00:15:59 siláků i gymnastů.
00:16:01 O své místo na slunci se hlásily také emancipované ženy.
00:16:05 Jedna z nejtalentovanějších, Eliška Misáková,
00:16:08 dozrála v Sokole Vyškov.
00:16:29 V roce 1947 zemřeli oba její rodiče a Eliška by byla tady zůstala sama,
00:16:36 tak si ji vzaly do Prahy její sestry.
00:16:39 Tam myslím začíná její budoucí velká kariéra
00:16:46 ve sportovní gymnastice.
00:16:48 -Já jsem se s ní potkala až už byla v Praze.
00:16:52 My jsme spolu byly na utkání v Polsku, ve Švédsku, ve Finsku,
00:16:56 to bylo rok před olympiádou.
00:16:59 Pak jsme se celou dobu často vídaly.
00:17:03 -Ona se věnovala té sokolské myšlence, to byl opravdu její cíl.
00:17:09 Svou pílí a houževnatostí si myslím,
00:17:13 že dosáhla velkého úspěchu.
00:17:17 Že se dostala do olympijského družstva, jsme se dozvěděly
00:17:24 z tisku a rozhlasu a hrozně jsme ji fandily.
00:17:28 Eliška byla jedna z těch, která mě přivedla tady
00:17:31 do té tělocvičny, protože jsem byla členkou družstva basketu.
00:17:36 Ona přišla a řekla: "Zahoď balón a pojď s námi cvičit."
00:17:41 Tak jsem si vzala její slova k srdci
00:17:43 a dostala jsem se do toho družstva
00:17:46 sportovních gymnastek ve Vyškově.
00:17:55 Elišku, nejmladší ze tří dcer železničáře,
00:17:58 uchvátil sport všeho druhu už v dětství.
00:18:02 Nejvíce gymnastika.
00:18:04 Maturovala na Reálném gymnáziu ve Vyškově a po válce odešla
00:18:09 za sestrami do Prahy, kde začala pracovat
00:18:13 na ministerstvu zemědělství.
00:18:17 Z pražského Sokola Královské Vinohrady to bylo pro ni
00:18:22 a její sestru Slávku
00:18:23 do reprezentace přeci jen blíže.
00:18:26 Ze všech sil se obě snažily na olympiádu probojovat,
00:18:30 což se nakonec podařilo.
00:18:32 V základní reprezentační osmičce do Londýna se tak příjmení Misáková
00:18:39 vyskytovalo hned dvakrát.
00:19:09 Pobyt v Londýně byl pro nás úžasným zážitkem.
00:19:12 Prošly jsme ty hlavní památky a seznámily jsme se
00:19:20 s různými sportovci různých národů.
00:19:22 Vůbec ten babylon národů, který nás tam čekal,
00:19:26 to bylo pro nás něco nezažitého, neskutečného.
00:19:45 Ve městě nás zaujaly ty poschoďové autobusy,
00:19:49 tím jsme strašně rády jezdily, samozřejmě nahoře.
00:19:53 Pak takové maličkosti jakože třeba na zastávce lidi nestáli v houfu,
00:20:00 ale okamžitě se řadili do řady.
00:20:03 Nepředbíhali se, takové maličkosti člověku ulpí.
00:20:09 Jiné, než jsme byly zvyklé z domova.
00:21:35 Tehdy vedení rozhodlo, protože jsem nejmladší členka,
00:21:40 tak že budu náhradnice.
00:21:43 Spoléhali na osvědčené závodnice starší.
00:21:47 Mysleli si, že jsem na to ještě moc mladá,
00:21:50 abych unesla ten nápor olympijský.
00:21:54 Připadalo mi to strašně nespravedlivé, protože výkony
00:21:59 do družstva jsem měla
00:22:02 v těch vyřazovacích závodech, takže jsem s tím nesouhlasila.
00:22:15 Naše náčelnice, Marie Provazníková byla tehdy předsedkyní komise
00:22:20 mezinárodního svazu gymnastiky.
00:22:23 Takže vedla tu olympijskou soutěž a pořádala také školení rozhodčích.
00:22:30 Dva dny jsme byly v tělocvičně a to,
00:22:34 co ona vysvětlovala slovně,
00:22:36 tak já jsem ukazovala.
00:22:38 Já jsem byla plně zaměstnaná tím, že jsem náhradnice
00:22:43 a pomáhám naší náčelnici.
00:22:47 Brala jsem to jako hotovou věc, závodit nebudu, nedá se nic dělat.
00:24:41 Po příletu do Londýna nás zavezli do kolejí svaté Heleny,
00:24:46 kde byly ubytovány ženy, které závodily
00:24:51 na olympijských hrách.
00:24:52 Tehdy ještě neexistovala olympijská vesnice,
00:24:56 a ta péče byla taky trošku jiná, než je dneska.
00:25:00 Měly jsme tam zajištěno stravování.
00:25:02 Byla tam i lékařská péče připravená, když bylo potřeba.
00:25:06 Když se dívám nahoru na to okno, tak si myslím, že to bylo to místo,
00:25:11 ze kterého jsme vylezly na střechu a hrály na ty hřebínky a zpívaly.
00:25:16 Myslím, že jsme byly dost bláznivé na to, abychom to podnikly.
00:25:40 V těch kolejích byly s námi ubytované
00:25:43 Maďarky a Jugoslávky.
00:25:45 Jugoslávky se s námi velice kamarádily.
00:25:49 Uzavřely jsme několik přátelství na delší dobu.
00:25:53 Dostaly jsme legitimaci na metro a autobus,
00:25:57 abychom nemusely platit.
00:26:01 Na trénink a na závod jsme jezdily metrem.
00:26:05 Bylo o nás dobře postaráno.
00:26:08 Jenom to dojíždění na ty soutěže bylo takové trošku ošemetné.
00:26:19 My jsme měly společný pokoj a z toho pokoje Elišku odváželi
00:26:25 do nemocnice.
00:26:32 Vypadalo to jako chřipka ze začátku, ty první 2, 3 dny,
00:26:41 byla léčena jenom na chřipku.
00:26:43 Byl tam náš pan doktor Hornov, ale pak se ta nemoc začala
00:26:48 velice rapidně zhoršovat.
00:26:52 Přivolali ke konzultaci ještě anglického lékaře
00:26:56 a diagnóza zněla dětská obrna.
00:27:46 Kde přišla k té nákaze Eliška?
00:27:50 -To nevíme, přišlo to náhle.
00:27:58 -My jsme si myslely, že si šla třeba zaplavat,
00:28:03 protože tehdy byl zákaz koupání kvůli obrně.
00:28:06 Bylo strašné vedro, tak když to nikdo neviděl,
00:28:11 tak šup a už jsme plavaly.
00:28:13 Nesměl to nikdo vidět, to by byla mela.
00:28:20 Elišku okamžitě odvezli do infekční nemocnice.
00:28:25 Já jsem samozřejmě jako náhradnice nastoupila do družstva.
00:28:32 Nepřemýšlela jsem o tom.
00:28:37 Jela jsem jako náhradnice, kdyby se něco stalo,
00:28:41 abych tam byla.
00:28:43 To se vyplnilo, a já jsem nastoupila.
00:30:52 Nebylo to zas tak docela jednoduché vzhledem k tomu,
00:30:56 že ta Eliška nám začala chybět, tak jsme byly velice rozpolcené.
00:31:06 Chtěly jsme uspět a říkaly jsme si za Elišku.
00:31:17 -Ten závod byl pro nás pro všechny velice těžký.
00:31:21 Byly jsme ve velikém stresu.
00:31:28 Za prvé jsme byly nešťastné nad onemocněním Elišky,
00:31:32 měly jsme o ní strach.
00:31:35 Pořadatelé také měli obavy z toho, že jsme tam tu infekci dovlekly,
00:31:40 takže nám přidělili zdravotní sestru,
00:31:46 která nám měřila každý den teplotu.
00:31:48 Také jsme věděly, že se od nás
00:31:51 očekává dobré umístění,
00:31:53 protože naše ženy byly na poslední olympiádě druhé.
00:31:57 Věděly jsme, že se počítá s tím, že určitě nebudeme horší,
00:32:01 když tak lepší.
00:32:02 Těch psychických tlaků bylo naráz strašně moc.
00:32:07 Takže jsme byly tak soustředěné na tu soutěž, že jsme si
00:32:11 všechny další myšlenky zakázaly.
00:32:14 Soustředily jsme se na soutěž.
00:32:16 Říkaly jsme si, závodíme pro Elišku,
00:32:19 když my vyhrajeme, vyhraje i Eliška.
00:32:29 -Kladina byla metla, to byly nervy,
00:32:35 ale když se podařila kladina, pak už bylo všechno daleko,
00:32:41 daleko snazší a jednodušší, ale na té kladině
00:32:45 to byly vždycky ožehavé chvíle.
00:32:49 -Bylo to náročné.
00:32:51 Dvě závodnice přede mnou spadly z kladiny.
00:32:55 Já jsem nastupovala po nich a říkala jsem si,
00:32:58 že jenom nesmím spadnout.
00:33:00 A to se mi podařilo, nespadla jsem.
00:33:04 My jsme tehdy cvičily na kruzích v hupu.
00:33:07 Ty já jsem měla velice ráda, tam byl velký pohyb ve vzduchu,
00:33:12 a to jsem měla vyzkoušené z těch skoků do vody.
00:33:15 To mi nedělalo potíže, tak na ty jsem šla z radostí.
00:33:19 No a přeskok, už pro mně nebyl problém.
00:33:23 Vím, že pokaždé zdařilé sestavě jsme si podaly ruce,
00:33:32 a říkaly jsme si, zase krůček k vítězství,
00:33:36 zase krůček k Eliščinu uzdravení, ale jaksi nějak nebyl čas,
00:33:45 zaobírat se tady těmi těžkostmi.
00:33:49 Šly jsme prostě na vítězství.
00:34:09 Velice krásná byla naše sestava s kužely.
00:34:12 Ta byla na tu dobu moderní a roztleskala celý sál,
00:34:17 když jsme závodily.
00:34:24 Pro mně to bylo velice těžké, protože to byly sestavy moderní
00:34:30 a bylo tam spousta změn postavení, přechodů, měnily se útvary.
00:34:36 To bylo pro každou závodnici jiné a já jako náhradnice jsem nikdy
00:34:40 v té sestavě těch 8 cvičenek necvičila.
00:34:44 Já jsem vždycky cvičila vedle.
00:34:46 Čili já jsem sestavu uměla, ale musela jsem se za 2 tréninky
00:34:51 naučit ty přechody, které byly potřeba k tomu,
00:34:54 aby ta sestava byla dokonalá.
00:34:57 To bylo pro mne opravdu obtížné.
00:34:59 Holky říkaly, prosím tě, vždyť to umíš, nech nás na pokoji.
00:35:03 Dvakrát jsme to zkusily a už víc nechtěly.
00:35:06 Z toho jsem měla trochu obavu, ale to se podařilo také.
00:35:27 -To napětí bylo samozřejmé jako u každého závodu.
00:35:32 Člověk se snažil maximálně, aby to potlačil.
00:35:36 Dělalo se jakože nic, že je to přirozené, že to umíme,
00:35:42 a že vyhrajeme a vyhrály jsme.
00:35:50 -Naše největší soupeřky v soutěži byly Maďarky a Američanky.
00:35:55 Celý průběh soutěže jsme se víceméně střídaly ve vedení.
00:36:00 Nakonec to rozhodla naše poslední disciplína.
00:36:04 To byla společná skladba s kužely.
00:36:08 Ta vlastně naprosto rozhodla o našem vítězství.
00:36:40 Bylo to úžasné.
00:36:42 Bylo to úžasné právě proto, že to pořád bylo tak na hraně
00:36:47 během toho závodu, tak jsme to velice prožívaly.
00:36:54 Bohužel, hned po skončení té soutěže
00:37:04 převezli sestru Elišky Slávku Misákovou
00:37:09 za Eliškou do nemocnice a ona v tu noc
00:37:15 po našem vítězství zemřela.
00:37:21 Takže na jednu stranu veliké vítězství, veliká radost
00:37:26 a na druhou stranu veliký žal, veliká bolest
00:37:32 nad ztrátou kamarádky.
00:38:09 Po skončení soutěže proběhl slavnostní závěr olympijských her.
00:38:14 My jsme se ho zúčastnily jenom tak jakoby zpovzdálí,
00:38:18 protože na nějakou oslavu jsme neměly žádnou náladu.
00:38:29 Protože ta dětská obrna je infekční choroba,
00:38:33 tak nebylo možné převést tělo Elišky do Prahy.
00:38:37 Musela být v Londýně zpopelněna.
00:38:43 Takže jsme se vracely sice se zlatou medailí,
00:38:48 ale také s urnou s popelem naši kamarádky.
00:38:54 Tehdy pro nás poslali speciální letadlo,
00:38:58 a to pilotoval švagr těch sester Misákových,
00:39:04 který byl za války letcem ve Velké Británii.
00:39:08 Požádal, aby pro nás mohl letět a zavézt nás do Prahy.
00:39:36 My jsme tehdy za vítězství dostaly gramorádio.
00:39:40 Z toho jsme měly takovou radost, že jsme dostaly gramorádio.
00:39:46 Tehdy to nebylo milion korun, tak jak je to dnes,
00:39:50 ale já si pamatuju, že když jsem to potom přivezla
00:39:54 domů do Brna, tak nejdřív se sešla rodina
00:39:57 a všichni říkali, ona dostala gramorádio,
00:40:01 představte si.
00:40:02 Pak sousedi přišli obdivovat.
00:40:05 My jsme z toho měly tak velikou radost.
00:40:08 Pro nás to bylo takové jakési ocenění.
00:40:16 Po skončení olympijských her pak o nás měli zájem
00:40:21 a zvali nás na akademie a závody a soutěže.
00:40:28 Takže jsme několikrát ještě vystupovaly jako družstvo.
00:40:32 Potom vzhledem k tomu, že naše vedoucí Marie Provazníková
00:40:36 emigrovala, tak i na naše družstvo padl tento politický stín.
00:40:43 Potom o nás dlouhou dobu nikdo neslyšel.
00:40:49 Byly jsme takřka neviditelné.
00:40:57 Pravda je, že to vítězství bylo výjimečné.
00:41:01 Ani před tím, ani dodnes naše závodnice nikdy nezvítězily
00:41:09 v soutěži gymnastických družstev na olympijských hrách.
00:41:14 Byly jsme vlastně takovým základem, z kterého potom vyrůstaly
00:41:19 ty další závodnice.
00:41:20 Československá gymnastika byla na nejvyšší úrovni
00:41:25 v té době Evy Bosákové a Věry Čáslavské.
00:41:42 Bohužel dnes už nemáme takové dobré umístění.
00:41:47 Já si myslím, že je to zaviněno tím,
00:41:50 že není dostatečná péče o mládež
00:41:53 a nemáme vytvořeny dostatečné podmínky.
00:41:57 To znamená speciální tělocvičny vybavené gymnastickým nářadím.
00:42:19 Brno je moje rodné město.
00:42:23 Sice jsem určitou dobu žila s rodiči ve Varnsdorfu,
00:42:27 ale vrátili jsme se do Brna.
00:42:29 Brno je Brno.
00:42:32 Jsem tady ráda, jsem tady spokojená.
00:42:36 Má pro mně to město takovou určitou atmosféru,
00:42:42 která mně přitahuje, a která se mi líbí.
00:42:52 Já jsem potom poměrně brzo skončila, protože v roce 49
00:42:58 se mi narodil 1. syn
00:43:00 a v roce 1950 2. syn, takže já už jsem se nevěnovala
00:43:05 sportovní gymnastice jako závodnice.
00:43:08 Já jsem vlastně tou olympiádou skončila.
00:43:12 Pracovala jsem jako trenérka z povolání.
00:43:15 Byla jsem také mezinárodní rozhodčí.
00:43:18 Hodně jsem pracovala jako metodická síla.
00:43:22 Vedla jsem školení trenérů, rozhodčích
00:43:28 a v roce 1965 mně pozvali
00:43:31 z Velké Británie, abych přijela
00:43:35 a přednášela tam trenérům
00:43:37 a vedla výcvik závodnic.
00:43:45 To už bylo v době Věry Čáslavské, ta naše sportovní gymnastika
00:43:50 měla velice dobrý zvuk.
00:43:53 V té Velké Británii to bylo naopak.
00:43:57 Tam právě víceméně začínali s gymnastikou.
00:44:14 Velice ráda na tu dobu vzpomínám, protože jsem procestovala
00:44:19 Velkou Británii křížem krážem.
00:44:22 Navštívila jsem asi 25 sportovních klubů.
00:45:30 Měla jsem 2 syny a oba dva samozřejmě,
00:45:33 to nešlo jinak, začali s gymnastikou.
00:45:37 Ten mladší vytrval u gymnastiky, ten starší vyrostl nad míru,
00:45:42 takže se potom věnoval skoku o tyči.
00:45:46 Byli jsme velice sportovní rodina.
00:45:49 Pořád závody, soustředění, pořád jsme se takto potkávali
00:45:55 v té domácnosti, ta činnost byla velice bohatá.
00:46:01 Vlastně dodneška ještě pořád, spíše už tak organizačně,
00:46:07 metodicky,
00:46:09 ale pořád ještě jsem činná, jak v Sokole, tak v té gymnastice.
00:47:12 -Když se to stalo té Elišce, tak my jsme vlastně držely
00:47:17 tu stafáž v Sokolovně.
00:47:19 To byla na nohou celá republika.
00:47:24 Jaká účast byla.
00:47:26 Bylo to tak důstojné.
00:47:28 Truchlil celý národ, nejenom Vyškov,
00:47:34 ale celá Československá republika.
00:48:56 Pro tu Elišku to bylo velice zlé, že jela s tím, že bude závodit
00:49:01 na olympijských hrách.
00:49:03 Byla dobře připravena, byla dobrá závodnice.
00:49:07 My jsme ji měly rády všechny.
00:49:10 Skončila v cizím prostředí, v nemocnici,
00:49:15 neuměla vůbec anglicky.
00:49:17 Já si nedovedu představit, jak prožívala ty poslední
00:49:21 chvíle života, protože ji nikdo nerozuměl.
00:49:25 Chodil za ní jenom pan doktor Hornov, jinak nikdo neměl přístup,
00:49:30 protože to byla infekční choroba.
00:49:33 Až na tu poslední chvíli její sestra Slávka.
00:49:37 Pro tu Elišku to byl velice tvrdý osud.
00:49:42 To byla náhoda, že to tak dopadlo.
00:49:50 Jela jsem tam jako náhradnice a počítalo se s tím,
00:49:54 že když bude potřeba, tak nastoupím.
00:49:57 Bohužel se to ukázalo za tak tragických okolností.
00:51:45 Skryté titulky: Marie Butula Cichá Česká televize, 2012
00:51:51 .
Dnes téměř zapomenutá tragická událost se odehrála na prvních poválečných olympijských hrách. Spolu s dalšími československými sportovci odcestovaly do britské metropole i Eliška Misáková a Věra Růžičková, první jako členka gymnastického družstva, druhá jako náhradnice. Shodou okolností však do závodu nastoupila Věra Růžičková a svým výkonem přispěla k celkovému vítězství. Eliška Misáková do soutěže zasáhnout nemohla, ale přesto byla oceněna unikátní olympijskou medailí, která nikdy předtím, ani potom nebyla jinému sportovci udělena. Dokument o této historické události uvádíme v rámci oslav 60. výročí brněnského studia ČT.